11 C 23/2006 - 778

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o 441 330 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce a) domáhá po žalovaném zaplacení částky 220 665 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2005 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhá po žalovaném zaplacení částky 220 665 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2005 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 7.500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 7 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce a) je povinen zaplatit České republice- na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradu nákladů řízení státu částku 5 963 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně b) je povinna zaplatit České republice- na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradu nákladů řízení státu částku 5 963 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13.6.2005 se žalobci a) a b) domáhali zaplacení částky 1.495.260 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedli, že jsou každý z nich ideálním polovičním spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa]. Oproti tomu žalovaný je vlastníkem pozemní komunikace, tzv. [Anonymizováno], kterou byly po roce 1990 zastaveny, resp. v přímé souvislosti se stavbou původnímu zemědělskému využití odňaty pozemky č. [Anonymizováno] (pozn. soudu: v průběhu řízení došlo k přečíslování pozemků, viz č.l. 166 spisu) ve spoluvlastnictví žalobců v celkové výměře [Anonymizováno]. Žalobci nárokovali proto za období od 1. 1. až 31. 12. 2004 (tj. 365 dní) žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení neboť mezi žalovaným a žalobci nebyla uzavřena žádná smluvní dohoda o oprávnění pozemky užívat.

2. S ohledem na délku řízení soud pro přehlednost k žalobnímu návrhu rekapituluje, jakým způsobem byl zužován, resp. měněn původní předmět řízení:

3. Návrhem ze dne 13.11.2015 na č.l. 125 spisu vzali každý ze žalobců žalobu zpět co do částky 10 860 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2005 do zaplacení. Řízení bylo částečně zastaveno na č.l. 166 a 167 spisu a zároveň byla připuštěna změna žaloby týkající se přečíslování pozemků. Po těchto změnách předmětu řízení bylo požadováno, aby žalovaný zaplatil žalobci a) částku 736 770 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně ode dne 1. 2. 2005 do zaplacení a žalobci b) částku 736 770 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně ode dne 1. 2. 2005 do zaplacení za užívání nemovitostí – pozemků č. [Anonymizováno] zapsaných na LV č. [hodnota] a LV 5067, původně zapsaných na LV č. [hodnota]. v k.ú. [adresa] v celkové výměře [Anonymizováno] (konkrétní výměra jednotlivých pozemků viz č.l. 166 a 167 spisu). Zároveň bylo rozhodnuto částečným rozsudkem o zamítnutí žaloby ve vztahu k žalovanému č.

2. Tento částečný rozsudek nabyl právní moci dne 24.12.2015.

4. Návrhem ze dne 12. ledna 2023 pak žalobci vzali každý žalobu zpět co částky 516 105 Kč s 2,5% úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 2005 do zaplacení. Zároveň uvedli, že žádají bezdůvodné obohacení již pouze za užívání pozemků parc. č. [Anonymizováno] o celkové výměře [Anonymizováno] poz. par. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [adresa], tedy žádají bezdůvodné obohacení za pozemky v celkové výměře [Anonymizováno] m2. Jedná se o pozemky, které v rámci řízení před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nebyly určeny jako vlastnictví žalovaného.

5. Žalovaný se podané žalobě bránil, když argumentoval nedostatkem aktivní legitimace žalobců, neboť tvrdil, že žalobci nejsou vlastníky pozemků, z nichž požadují bezdůvodné obohacení. Žalovaný nejprve pro pořádek uvedl, že ve vztahu k vlastnictví pozemků bylo vedeno u OS pro [adresa] řízení pod sp. zn. [spisová značka] o určení vlastnického práva. Toto řízení již bylo pravomocně skončeno a bylo rozhodnuto, že žalovaný je vlastníkem pozemků a geometrickým plánem vymezeným pozemkovým částem, korespondujícím pozemkovému majetku vyznačenému v plánku PUDIS připojeným k vyvlastňovacímu rozhodnutí odboru výstavby ONV v [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] (jedná se o vyvlastnění části tehdejšího pozemku parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a parc.č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, vyznačených v situaci č. [hodnota] vypracované [právnická osoba]) ve prospěch čsl. státu zastoupeného [Anonymizováno] pro účely realizace stavby č. [hodnota] [Anonymizováno] radiála v úseku [adresa] podle územního rozhodnutí ze dne [datum] č.j. [spisová značka]). V této části také žalobci vzali svou žalobu zpět (viz podání ze dne 12.1.2023). Žalobu na určení vlastnického práva žalovaného k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] o celkové výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, poz. par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a poz. par. č. 534/59 o výměře 687 m2, v k.ú. [adresa], to vše v celkové výměře 14 711 m2, OS pro [adresa] ve spojení s rozhodnutím [Anonymizováno] (č.j. [spisová značka], ze dne [datum]) zamítl v rozsahu týkajícím se právě uvedených pozemkových částí, jež sice byly rovněž zasaženy stavbou „[Anonymizováno]“, v dotčeném plánku [Anonymizováno] však vyznačeny nebyly. V této části, která zároveň zůstala i po zpětvzetí žaloby ze dne 12.1.2023 předmětem žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, žalovaný argumentoval skutečností, že jak již ve svém rozhodnutí detailně rozebral [Anonymizováno] ve svém rozhodnutí č.j. [spisová značka], ze dne [datum], ani v této části žalobního žádání nemohou být žalobci úspěšní, když na tyto pozemky uplatnili restituční nárok a tyto pozemky jsou předmětem restitučního řízení. V takovém případě platí, že žalobci mají právo pouze na ochranu podle předpisů restitučních, jak ve vztahu k žalobci a) konstatoval v případě žaloby na určení vlastnického práva i ke zbývajícím pozemků Obvodní soud pro [adresa] v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum]. Za situace, kdy žalobci nejsou vlastníky, neboť se vrácení pozemků domáhají v restitučním řízení, nemohou uplatňovat nárok na bezdůvodné obohacení za užívání pozemků, tedy nejsou ani ve zbývající části aktivně legitimováni.

6. Žalobci se brání tvrzení žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace, když zejm. zdůraznili, že úvahy o tom, že ani žalobcům nesvědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům z důvodu uplatnění restitučního nároku, které jsou uvedeny v rozhodnutí [Anonymizováno] č.j. [spisová značka], ze dne [datum] jsou úvahy právně nezávazné, když [Anonymizováno] primárně zamítl žalobu žalovaného na určení vlastnického práva k daným pozemkům a pouze nad rámec svého rozhodnutí se zabýval i posouzením vlastnického práva žalobců. Proti takovým závěrům se však žalobci nemohli bránit, neboť rozhodnutí pro ně ve výrokové části bylo příznivé. Z tohoto důvodu také zdůraznili, že z rozhodnutí o vyvlastnění nebylo seznatelné, jaké pozemky byly státem vyvlastněny, byť rozhodnutí odkazovalo na situaci č. [Anonymizováno], vypracované PUDIS, žalobci pouze věděli, že vyvlastněných je cca [Anonymizováno] m2 pozemků. Žalobci tak nemohli vědět, že fakticky stát zabral o [Anonymizováno] m2 více, které okupoval nad rámec vyvlastňovacího rozhodnutí (jde o pozemky, za něž žalobci nyní po učiněném zpětvzetí žádají vydání bezdůvodného obohacení za jejich neoprávněné užívání). Tuto skutečnost se dozvěděli až poté, co si nechali v roce 1998 vypracovat geometrický plán v souvislosti s prodejem části parc. č. [Anonymizováno] spol. [Anonymizováno]. Ve vztahu k žalovaným namítané skutečnosti, že restituční návrh podali na vrácení celé parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a tudíž mají v souladu s ustálenou judikaturou NS ČR řešit své vlastnické právo v restitučním řízení a následně případně i in eventum i škodu, která by jim vznikla v souvislosti s pozdním vydáním pozemku (včetně ušlého zisku), v řízení o náhradu škody proti státu žalobci při ústním jednání dne 5.6.2024 uvedli, že v rámci uplatnění svého restitučního nároku jednali na radu svého strýce, který byl právníkem a který je z hlediska opatrnosti, když neví, co bylo přesně vyvlastněno, vybídl z opatrnosti k podání restitučního návrhu na celé poz. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] Je však zřejmé, že návrh fakticky směřoval pouze a vydání toho, co bylo vyvlastněno, nikoliv co bylo okupováno bez právního důvodu.

7. Z provedeného dokazování má soud A) ve vztahu k pozemkům, které jsou předmětem žaloby za prokázáno, že dle nesporných tvrzení účastníků a na základě výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 12. 2004 byl k datu 21. 12. 2004 jako spoluvlastník pozemků par. č. ([Anonymizováno]) na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v celkové výměře [Anonymizováno] m2 zapsaný žalobce a) a jeho sestra [Jméno žalobce B]. Dále má soud ze znaleckého posudku č. [hodnota] znalce [Anonymizováno] ze dne [datum], který obsahuje výpisy z LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] (viz přílohová obálka) a nesporných tvrzení účastníků za zjištěno, že dle geometrického plánu [Anonymizováno] ze dne 10.9.2003 došlo ke zpřesnění výměr a přečíslování pozemků tak, že pozemky z LV [Anonymizováno] byly zapsány na LV č. [hodnota] a [Anonymizováno] pod čísly [Anonymizováno] v celkové výměře [Anonymizováno] m2. Jako vlastníci byli k tomuto datu zapsáni žalobkyně b) a žalovaný. Dále má soud z provedeného znaleckého posudku [jméno FO] vypracovaného pro účely řízení u OS pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] z [datum] (viz přílohová obálka) a znaleckého posudku [jméno FO] (č.l. 435 – 448) v upřesnění na základě provedeného geometrického plánu pro rozdělení pozemku vyhotovitele [právnická osoba]., č. [hodnota] ověřeného [jméno FO] ze dne [datum] pod č. [Anonymizováno] (dále jen „GP“, na č.l. 656-660 spisu) -a z nesporných tvrzení účastníků za prokázáno, že z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek [Anonymizováno] a oddělené pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] o celkové výměře [Anonymizováno] m2, které jsou předmětem žaloby. Dále z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] je dle GP žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Dále je z původního pozemku parc. č. [Anonymizováno] dle GP žalobci jako bez právního důvodu užívaný označován zbytkový pozemek parc. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, který je předmětem žaloby. Z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ze dne [datum] (č.l. 729 spisu) má soud za prokázáno, že byla pravomocně zamítnuta žaloba žalovaného o určení výlučného vlastnického práva k pozemkům č. parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], vymezených geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. [hodnota] vyhotoveným společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem V [adresa], ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem [jméno FO]. [jméno FO] dne [datum] pod č. [Anonymizováno] a potvrzeným Katastrálním úřadem pro [adresa], dne [datum] pod č. [Anonymizováno] pro k. ú. [adresa], obec [adresa]. Tyto pozemky, ve vztahu k nimž byla žaloba rozhodnutím [Anonymizováno] č.j. [spisová značka], ze dne [datum] pravomocně zamítnuta, jsou předmětem této žaloby.

8. Dále B) ve vztahu k aktivní legitimaci žalobců a uplatněnému restitučnímu návrhu pak má soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázaný obsah vyvlastňovacího rozhodnutí Odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne [datum], č. j. výst. [spisová značka], jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, vše v katastrálním území [adresa], ve prospěch československého státu, zast. VHMP-VIS pro účely realizace stavby „[Anonymizováno]“. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 19. 2. 1987. V citovaném rozhodnutí je dále uvedeno, že vyvlastňované části pozemku jsou vyznačeny v situaci č. [Anonymizováno], vypracované PUDIS. Mezi účastníky je sporná pouze otázka, zda plánek PUDIS byl, či nebyl faktickou přílohou tohoto vyvlastňovacího rozhodnutí, tedy zda jej právní předchůdce žalobců obdržel nebo zda zde bylo na rozhodnutí pouze odkázáno. Dále má soud za prokázáno, že pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení po částečném zpětvzetí žaloby, byly okupovány bez právního důvodu českosl. státem, neboť na nich dle leteckých snímků, které účastníci nesporují, již v letech 1988, 1989 probíhala stavba tzv. [Anonymizováno] (viz nesporné tvrzení účastníků a zjištění učiněné [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Dále má soud z listiny podepsané oběma žalobci, datované 26.9.1991 a označené jako Výzva k vrácení majetku zaslaná Výstavbě inženýrských sítí, [adresa] (viz č.l. 365 spisu) za prokázáno, že text přípisu zní: „ S odvoláním na ustanovení § 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích č. 87/1991 Sb. vás tímto vyzýváme k vydání parcel č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] k.ú. [adresa] zapsaném v pozemkové knize v části A. Uvedené parcely byly ve vlastnictví našeho otce [Jméno žalobce A], zemř. [datum] na základě postupní smlouvy ze dne [datum]. V případě těchto parcel došlo k jejich vyvlastnění na základě rozhodnutí příslušného bývalého Obvodního národního výboru. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně otci doručeno, avšak nedošlo k proplacení náhrady. Jde tedy o případ, na který se vztahuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. j) citovaného zákona. Svůj nárok na vydání předmětných parcel uplatňujeme ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. jako syn a dcera zemřelého vlastníka [Jméno žalobce A]“. Soud má dále z listiny označené jako Uplatnění nároku dle zákona č. 229/91 ve znění zákona č. 93/92 ze dne 16.11.1992 (č.l. 364 spisu) za prokázáno že obsahuje text: „Uplatňujeme nárok dle výše citovaných zákonů § 9 odst. 1) na nemovitosti v k.ú. [adresa] jež byly vyvlastněny, což odpovídá § 6 odst. 1). Nárok uplatňujeme jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. c), tj. syn a dcera původního vlastníka [Jméno žalobce A]. Přílohy: výpis z pozemkové knihy, výpis ze [adresa], potvrzení St. Notářství pro [Anonymizováno], doklady o vyvlastnění“. Převzetí adresátem bylo na listině potvrzeno paní [jméno FO]. Na základě žádosti bylo vedeno řízení před [Anonymizováno], což má soud za prokázáno i z provedeného důkazu listinou zprávou Pozemkového úřadu zaslanou Obvodnímu soudu pro [adresa] ze dne [datum]. Pravost listin na č.l. 365 a 364 založených do spisu v kopii účastníci k výslovnému dotazu soud nezpochybnili, soud tak pro nadbytečnost nevyžádal celý spis Pozemkového úřadu, aby mohl provést důkaz originálem těchto listin.

9. Soud má dále z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] (č.l. 729 spisu) o určení vlastnického práva, v němž žalovaný vystupuje jako žalobkyně a žalobci jako žalovaní, za prokázáno, že odvolací soud na základě doplnění dokazování podle § 213 odst. 2,4 o.s.ř. zjistil, že 1/všechny předmětné pozemky (č. [Anonymizováno]) , již byly v letech 1988 a 1989 dotčeny výstavbou tzv. [Anonymizováno] minimálně v rozsahu rozpracované stavby ( letecké snímky postupu výstavby tzv. [Anonymizováno] v letech 1988, 1989, s průmětem polohy předmětných pozemků); 2/ spis Pozemkového úřadu [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] obsahuje originál dopisu, podepsaného oběma žalovanými, datovaného 26.9.1991, adresovaného „Výstavba inženýrských staveb, [adresa]“ s výzvou k vydání parcel č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] zapsaném v pozemkové knize v části A; 3/ citovaný spis Pozemkového úřadu [adresa] obsahuje originál dopisu podepsaného oběma žalovanými, adresovaný PÚ při MÚP, k rukám paní [jméno FO], datovaný 16.11.1992, s označením věci: „uplatnění nároků dle zák. č. 229/91 Sb., ve znění zákona č. 93/92 Sb; 4/ [jméno FO] základě této žádosti vedeno řízení před [Anonymizováno] a to a) rozhodnutím PÚ z [datum], č.j. [Anonymizováno] o pozemku dříve PK [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (na základě restituční skutkové podstaty vyvlastnění za neadekvátní náhradu rozhodnutím [Anonymizováno] dne 10.8.1972, č.j. [Anonymizováno] za účelem výstavby sídliště [adresa]); b) rozhodnutím ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] o části pozemku dříve [Anonymizováno], k.ú. [adresa] (na základě restituční skutkové podstaty vyvlastnění za neadekvátní náhradu rozhodnutím [Anonymizováno] dne [datum], č.j. [Anonymizováno] účelem výstavby sídliště [adresa]), a dále o pozemku dříve [Anonymizováno], k.ú. [adresa]. 5/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne [datum] sdělil Obvodnímu soudu pro [adresa], že „podle naší počítačové evidence jmenovaní nárok na vrácení parcely dle PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] uplatnili. Vzhledem k tomu, že kompletní spisovou složku jsme vašemu soudu zapůjčili k č.j. [spisová značka], můžete si tuto informaci ověřit nahlédnutím do spisu“. 6/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne [datum] sdělil právní zástupkyni žalobce, že „podle naší počítačové evidence byl restituční nárok na vrácení parcely dle PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] řádně a včas uplatněn“ a vůči této nemovitosti PÚ podle naší počítačové evidence nevydal dosud žádné rozhodnutí“. V žádosti, na niž je reagováno, se právní zástupkyně žalobce odvolává na jednání s [jméno FO]. [jméno FO], vedoucím oddělení pozemkového servisu odboru správy majetku [Anonymizováno], který sdělil, že žalovaní uplatnil restituční nároky na [Anonymizováno] k.ú. [adresa], a dále na pozemek [adresa], řízení bylo vedeno pod [Anonymizováno] Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne [datum] sdělil Obvodnímu soudu pro [adresa], že „ co se týče uplatnění restituční žádosti na parcelu dle PK č. [hodnota], jež je zapsána v naší evidenci, odkazujeme na žádost oprávněných osob ze dne 16. listopadu 1992, zaevidovanou pod č.j. [Anonymizováno] kde se nárok uplatňuje na nemovitosti v k.ú. [adresa], které byly v rozhodném období vyvlastněny“. 8/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 2.9.2008 sdělil Obvodnímu soudu pro [adresa] mimo jiné, že „ve věci restituce parcely dle PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] nebylo dosud podle naší evidence pozemkovým úřadem rozhodnuto“. 9/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne [datum] opětovně (s odkazem na předchozí výzvu ke spolupráci za účelem dokončení restitučního řízení ze dne 21.4.2010), vyzval každého ze žalovaných k součinnosti ve formě „společného projednání vašich zbývajících nároků“. Každý ze žalovaných výzvu osobně převzal (doručenky). 10/ Pozemkový úřad [adresa] dopisem ze dne 1.9.2010 vyzval každého ze žalovaných k součinnosti „vzhledem k nutnosti dokončit restituční řízení“.. ..“vás žádáme o společné projednání vašich zbývajících restitučních nároků“ . Každý ze žalovaných výzvu osobně převzal (doručenky). 11/ Podle obsahu spisu č.j. [Anonymizováno] nebylo na tyto výzvy ze strany žalovaných nikterak reagováno. 12/ Žalovaní pronajímají část pozemku p.č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], o výměře [Anonymizováno] m2, nájemci [Anonymizováno]., IČO [IČO]; část pozemku je vymezena plánkem, který nebyl soudu předložen). 13/ [Anonymizováno] jednal se žalovanými v roce 2006 ve správním řízení jako s vlastníky (blíže neurčené) části pozemku p.č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], v ochranném pásmu místní komunikace [adresa], a jako s vlastníky p.č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] , k.ú. [adresa], o umístění reklamního zařízení při komunikaci [Anonymizováno]. 14/ Žalovaný 2/ po předložení leteckých snímků postupu stavby v letech 1988 a 1989 uvedl, že pokud při výslechu před soudem I. stupně vypověděl, že po roce 1991 na části pozemku [Anonymizováno], k.ú. [adresa], hospodařil ( formou pronájmu orné půdy třetí osobě) a posléze část tohoto pozemku prodal za účelem výstavby autocentra, jednalo se o ty (do té doby geodeticky neidentifikované) části pozemku [Anonymizováno], k.ú. [adresa], zapsaného ve zjednodušené evidenci, které jsou na předložených snímcích nedotčeny stavbou.

10. Skutkově pak [Anonymizováno] shrnul, že žalovaní v rozhodné době z hlediska restitučního zákonodárství části pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (jejichž součástí jsou předmětné pozemky, vymezené geometrickým plánem pro rozdělení pozemku č. [hodnota]), neužívali, neboť na nich již v letech 1988, 1989 probíhala stavba tzv. [Anonymizováno]. Této skutečnosti si žalovaní byli vědomi; přestože byli na základě dědického rozhodnutí ke dni 13.3.1990 v evidenci nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci pozemků [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] (tento zápis byl po 1.1.1993 převzat do nově zřízeného katastru nemovitostí), uplatnili k nim na podzim 1991 restituční nárok, a to jak podle zákona č. 87/1991 Sb., tak podle zákona č. 229/1991 Sb. Obecně formulovaná restituční výzva podle zákona č. 221/1991 Sb. ( v níž je nárok vymezen označením katastrálních území) byla pozemkovým úřadem [adresa] zhodnocena jako řádná restituční výzva k projednání restitučních nároků žalovaných v katastrálních územích [adresa], obec [adresa] a nároky týkající se jiných pozemků žalovaných v těchto katastrálních územích byly Pozemkovým úřadem [adresa] projednány. Restituční nárok týkající se pozemků PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] vedl Pozemkový úřad [adresa] jako uplatněný a neprojednaný, a to i v období po zahájení tohoto sporu. Žalovaní nereagovali na opakované výzvy Pozemkového úřadu [adresa] k součinnosti za účelem projednání (blíže neurčených — pozn. odvolacího soudu) zbývajících restitučních nároků, ani na opakovaná sdělení Pozemkového úřadu [adresa] soudu, projednávajícímu tuto věc, že restituční nárok týkající se PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa], byl řádně uplatněn. Svá stanoviska k otázce uplatnění restitučního nároku ohledně pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, žalovaní měnili od zpochybňování účinků podaných žádostí o vydání pozemků ( kdy v podání ze dne 7.3.2013 ( č.l. 508) uvedli, že „uplatnili v roce 91 a 92 formální nárok na vrácení ( celých) parcel č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], spis vede PÚ pod č.j. [Anonymizováno], výzvy však vypracoval strýc žalovaných, který měl na rozdíl od nich o vyvlastnění z roku 1987 povědomost, ovšem jen v obecné rovině“), k výslovnému popření podání restitučních výzev (v podání ze dne 3.10.2023, bod 3, č.l. 1807).

11. Právně pak [Anonymizováno] posoudil pozemky, které jsou po částečném zpětvzetí předmětem tohoto řízení, jako pozemky, které stát okupoval bez právního důvodu, tedy nikoliv na základě vyvlastňovacího rozhodnutí. [Anonymizováno] uvedl, že žalovaní uplatnili (rovněž na předmětné pozemky) restituční nárok, o kterém dosud nebylo rozhodnuto; podle obsahu příslušného spisu pozemkového úřadu se jeví jako pravděpodobné, že důvodem k prodlení v projednání nároku je zatímní neposkytnutí potřebné součinnosti Pozemkovému úřadu [adresa], kterou opakovaně vyžadoval. Nadto se jeví jako pravděpodobné, že by na základě projednání příslušného restitučního nároku v řízení podle zákona č. 229/1991 Sb. mohlo dojít k vyřešení zásadní námitky žalovaných, že určením vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům (mimo rozsah vyvlastnění) pozbyli žalovaní vlastnictví k cca [Anonymizováno] m2 původní [Anonymizováno], k.ú. [adresa], a to zcela bez náhrady.

12. Z dalších k důkazu provedených listin (zejm. Rozhodnutí č.j. [č. účtu] [Anonymizováno], Znaleckého posudku č. [hodnota] vypracovaného znalcem [jméno FO] za sporné pozemky za jiné období, Znaleckého posudku [jméno FO]. [jméno FO] (č.l. 228 – 232 spisu) pro účely soudního řízení pod sp. zn. [spisová značka], Znaleckého posudku [Anonymizováno] (č.l. 418 – 429), Technické zprávy Ing. [jméno FO], zal. č. [Anonymizováno] k.ú. [adresa], ze dne 23.3.2021) soud nezjistil pro věc žádné další relevantní skutečnosti. Soud zamítl návrh na účastnický výslech žalobců, kteří byli navrženi k osvětlení podaných návrhů na restituci majetku, neboť v písemných listinách založeném ve spise Pozemkového úřadu [adresa] (Výzva k vrácení majetku zaslaná Výstavbě inženýrských sítí, [adresa] ze dne 26.9.1991 a Uplatnění nároku dle zákona č. 229/91 ve znění zákona č. 93/92 ze dne 16.11.1992), které byly provedeny k důkazu, není gramatický či logický rozpor, který by bylo třeba zhojit vysvětlením projevu tehdejší vůle a dodatečně takový projev vůle upravovat a dotvářet nelze.

13. Skutkově tak lze po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti shrnout, že právnímu předchůdci žalobců bylo vydáno rozhodnutí Odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 a části pozemku, č. parc. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, vše v katastrálním území [adresa], ve prospěch československého státu, zast. [Anonymizováno] pro účely realizace stavby „[Anonymizováno]“. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci 19. 2. 1987. V citovaném rozhodnutí bylo uvedeno, že vyvlastňované části pozemku jsou vyznačeny v situaci č. [Anonymizováno], vypracované [Anonymizováno]. Žalobci se však v tomto řízení domáhají vydání bezdůvodného obohacení za pozemky, které byly okupovány českosl. státem nad rámec vyvlastňovacího rozhodnutí, bez právního důvodu. Pozemky byly zabrány současně s vyvlastňovanými pozemky a v letech 1988, 1989 na nich probíhala stavba tzv. [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu žalobci pozemky fakticky nemohli užívat. Žalobci vědomi si toho, že jim byly zabrány vyvlastněny pozemky, avšak netušíc, jaké přesně, požádali si z opatrnosti v rámci restitučního řízení o vrácení celých pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obec [adresa] a to jak podle zákona č. 87/1991 Sb., tak podle zákona č. 229/1991 Sb. Obecně formulovaná restituční výzva podle zákona č. 221/1991 Sb. (v níž je nárok vymezen označením katastrálních území) byla Pozemkovým úřadem [adresa] zhodnocena jako řádná restituční výzva k projednání restitučních nároků žalobců v katastrálních územích [adresa], obec [adresa] a nároky týkající se jiných pozemků žalobců v těchto katastrálních územích byly Pozemkovým úřadem [adresa] projednány. Restituční nárok týkající se pozemků PK č. [hodnota] v k.ú. [adresa] vedl Pozemkový úřad [adresa] jako uplatněný a neprojednaný, a to i v období po zahájení tohoto sporu.

14. Právně soud věc hodnotil podle následujících ustanovení 15. Dle § 451 zák. č. 40/1964 Sb., v tehdy platném znění, že (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

16. Dle § 5 zák. č. 87/1991 Sb. ve znění platném k 26.9.1991 platí, že (1) Povinná osoba vydá věc na písemnou výzvu oprávněné osobě, jež prokáže svůj nárok na vydání věci a uvede způsob jejího převzetí státem. Jde-li o vydání movité věci, prokáže-li též, kde se věc nalézá. Je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní ve lhůtě podle odstavce 2 jen některé z nich, vydá se jim věc celá. (2) K vydání věci vyzve oprávněná osoba povinnou osobu do šesti měsíců, jinak její nárok zanikne.

17. Dle § 8 zák. č. 229/1991 Sb. ve znění platném k 16.11.1992 platí, že (1) Na návrh původního vlastníka může soud rozhodnout, že na něj přechází vlastnické právo k nemovitosti ve vlastnictví nebo v osobním užívání fyzické osoby, jež ji nabyla od státu, který ji získal za okolností uvedených v § 6 odst. 1, a to za předpokladu, že tato fyzická osoba nabyla nemovitost buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění; toto ustanovení se použije i ve vztahu k osobám blízkým, na něž fyzická osoba majetek převedla. Návrh musí být uplatněn do 31. prosince 1992, jinak právo zaniká.

18. Dle § 9 zák. č. 229/1991 Sb. ve znění platném k 16.11.1992 platí, že nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti.

19. Na základě výše uvedených ustanovení soud po právní stránce dospěl k tomuto posouzení:

20. Nejprve bylo třeba zabývat se aktivní věcnou legitimací žalobců, kterou žalovaný sporoval. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. III. ÚS 3822/15 je předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Toto pravidlo pro určení aktivní a pasivní věcné legitimace je třeba důsledně aplikovat u jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení (…).

21. Na základě této právní teorie bylo třeba jako předběžnou otázku zkoumat, zda se žalobci s ohledem na okupaci pozemků státem v době nesvobody mohou domáhat svých nároků z titulu vlastnického práva, tedy zda v jejich majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Soud se touto problematikou zabýval v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.6.2023, č.j. 28 Cdo 1394/2023-1765 (č.l. 702 spisu), kde Nejvyšší soud ve sporu o určení vlastnického práva mezi týmiž účastníky ke stejným pozemkům uvedl, že ačkoli odvolací soud zjistil, že stát převzal — v rozhodné době z hlediska restitučního zákonodárství — předmětné pozemky do své držby (zčásti bez právního důvodu) a zastavěl je „[Anonymizováno]“, nezabýval se již tím, zda právní předchůdce žalobců či jejich nástupci uplatnili ve vztahu k pozemkům bezdůvodně převzatým v držbu státem restituční nárok, případně důvody, proč tak nebylo učiněno (kupříkladu nemovitosti byly nadále evidovány v katastru nemovitostí jako vlastnictví fyzických osob, které je též nadále užívaly a podobně). Dovolací soud v této souvislosti odkázal na ustálené závěry soudní praxe, podle nichž mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době (z hlediska restitučního zákonodárství) bez právního důvodu, žádat dle restitučních norem o vydání těchto nemovitostí, nemůže se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 o. s. ř.; to platí i v případě, že oprávněná osoba tento nárok uplatnila, ale v restitučním řízení o něm ještě nebylo rozhodnuto (srov. např. rozsudek velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05, publikované pod č. 477/2005 Sb.). Uvedená pravidla se přitom uplatní na veškeré věci, jejichž držby se stát ujal prostřednictvím svých orgánů nebo podniků, příp. jiných osob. Převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu restitučních předpisů se pak rozumí převzetí držby, a to i držby neoprávněné. Jinak řečeno, pokud stát fakticky převzal nemovitosti do své držby (a po stránce formální buď nedošlo k relevantnímu právnímu úkonu — správnímu rozhodnutí, uzavření smlouvy, nebo byl provedený úkon provázen vadami) a dotčená osoba (její nástupce), jež takto věc pozbyla bez právního důvodu, mohla v zákonem stanovených lhůtách uplatnit právo na vydání věci podle restitučních předpisů, nemůže se již domáhat prosazení svého práva cestou žaloby na určení vlastnictví k věci, a nemůže tak uspět ani ve sporu vyvolaném duplicitním zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 14.12.2010, sp. zn. 28 Cdo 3750/2010, dále rozhodnutí ze dne 14.12.2010 sp. zn. 28 Cdo 2026/2010 nebo rozhodnutí ze dne 22.2.2017 sp. zn. 28 Cdo 3361/2016).

22. Soud po provedeném dokazování – ja bylo konstatováno již výše - dospěl k závěru, že žalobci svůj restituční nárok uplatnili ke všem zabraným pozemkům, tedy nikoliv jen k pozemkům vyvlastněným rozhodnutím Odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne [datum], č. j. výst. [Anonymizováno], ale ke všem fakticky (v tomto případě bez právního důvodu) okupovaným pozemkům. Z provedeného dokazování i podání žalobců je zřejmé, že žalobci si nebyli jisti, co všechno bylo státem převzato, proto strýc žalobců koncipoval restituční návrh široce na restituci celých pozemků [Anonymizováno] a [Anonymizováno].

23. Soud po provedeném dokazování neměl potřebu odchylovat se v této otázce od rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] tak, jak byl proveden k důkazu a žalobcům byla při ÚJ dne 5.6.2024 dána možnost proti závěrům v něm uvedeným argumentovat. K argumentaci žalobců, že soud nemůže vyjít z rozhodnutí [Anonymizováno], neboť soud je vázán jen výrokem o vině a statusových věcech, je třeba poznamenat, že v daném případě jsou významné dvě roviny, a to jednak samotná rovina vázanosti samotným rozhodnutím a jednak rovina převzetí skutkových zjištění obsažených v rozsudku. Jelikož je rozsudek veřejnou listinou, má se za to, že jeho obsah je správný, tedy i skutková zjištění v něm jsou správná, není-li prokázán opak. Jedním ze skutkových zjištění [Anonymizováno] je to, že byl uplatněn restituční nárok a řízení stále probíhá. Žalobci toto skutkové zjištění ani před zdejším soudem nevyvrátili, když účastnické výslechy žalobců, které byly ze strany jejich právního zástupce k této problematice navrženy, nemohly písemný projev vůle založený v restitučním spise týkající se uplatnění restitučního návrhu jeho dodatečným doplněním (dovysvětlením) změnit. Pokud jde o druhou rovinu, tak podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odst. 2 téhož ustanovení jiné otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Žalobcům tak lze přisvědčit, že soud rozsudkem jako takovým není vázán. Nicméně v případě, že se soud od rozhodnutí jiného soudu odchýlí, musí se s odlišným rozhodnutím vypořádat. To koresponduje i s ustanovením § 13 o.z., dle kterého může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

24. Soud však stejně jako Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] v případě posouzení vlastnického práva k předmětným pozemkům (byť pouze ve vztahu k žalobci a) nemá důvod odchýlit se od způsobu vyřešení předběžné otázky [Anonymizováno] v rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a jím zhodnoceného zjištěného skutkového stavu. Stejně tak nemá důvod odchýlit se od závěrů pléna ÚS o obcházení restitučního zákonodárství. S ohledem na princip konzistentnosti soudního rozhodování a právo účastníka, aby o jeho právním případu bylo rozhodnuto obdobně jako v případě věci, která se s tou jeho shoduje v podstatných znacích, proto soud zachoval tuto konzistenci a dospěl k závěru že veškeré nároky na určení vlastnického práva je třeba nejprve uplatnit v rámci probíhajícího restitučního řízení a až v okamžiku konstituování vlastnického práva a od tohoto okamžiku je možné domáhat se nároků z vlastnického práva plynoucích, včetně nároků na vydání bezdůvodného obohacení.

25. Nad rámec výše uvedeného pak soud dodává, že až v okamžiku, kdy by bylo vlastnické právo žalobců konstituováno v restitučním řízení, bylo by možné se teoreticky v rámci náhrady škody proti státu domáhat např. ušlého zisku, pokud nějaký existuje. Je však zcela zřejmé, že nejprve musí být vlastnické právo konstituováno. Při uplatňování nároku na náhradu škody vůči státu (veřejné moci) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, totiž platí, že promlčecí doba běží ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Pokud škoda spočívá v nemožnosti realizovat vlastnické právo poškozeného (například v důsledku příliš dlouhého vkladového řízení), nemůže promlčecí doba začít běžet dříve, než je vlastnické právo poškozeného vůbec konstituováno, a než se tedy poškozený o existenci svého vlastnického práva vůbec dozví. Jiný závěr obecného soudu vede k porušení základního práva poškozeného na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem, zaručeného čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. (Nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn.

I. ÚS 1744/12-4)

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že nepovažoval za účelně vynaložené náklady žalovaného spojené s jeho zastoupením advokátem. Dle ustálené rozhodovací praxe totiž u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, bez toho aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Není-li tedy v řízení prokázán opak, nejsou náklady na jejich zastoupení advokátem účelně vynaloženými (srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, a ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. I. ÚS 2510/13, a ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 1510/13, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3895/2013, ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4175/2013, či ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1151/2015). Z rozhodovací praxe Ústavního soudu se dále podává, že zaměstnávají-li dotčené subjekty pracovníky s vysokoškolským právním vzděláním, lze očekávat, že tito budou schopni řešit právní záležitosti týkající se činnosti zmíněných subjektů, třebaže nepůjde o standardní agendu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13 nebo rovněž i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3197/2018). Uvedené se může týkat též hájení zájmů v restitučním sporu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2/2015, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 14818). Uvedené tak neplatí pouze za splnění zvláštních okolností, tedy tam, kde předmětem sporu byla velmi specializovaná problematika, která doposud nebyla soudy řešena, problematika s mezinárodním prvkem, vyžadující znalost cizího práva, jazykové znalosti apod. V takových případech zastoupení statutárního měst advokátem lze považovat z adekvátní (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 195/11, či nález téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2315/15).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě výše uvedené úvahy podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 000 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. účinné od 23.9.2015, dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 6 000 Kč představující 300 Kč za každý z dvaceti úkonů učiněných po 23.9.2015 v souladu s § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání ze dne 8.10.2015, účast na jednání soudu dne 3.12.2015, vyjádření ze dne 11.1.2016, vyjádření ze dne 21.11.2016, vyjádření ze dne 19.7.2017, odvolání proti procesnímu usnesení ze dne 24.9.2017, vyjádření k odvolání ze dne 26.10.2017, vyjádření ze dne 21.7.2018, vyjádření ze dne 3.10.2018, 2 x účast na jednání soudu dne 4.3.2019, vyjádření ze dne 26.4.2019, vyjádření ze dne 19.4.2021, účast na jednání soudu dne 3.5.2021, účast na jednání soudu dne 3.9.2021, vyjádření ze dne 24.1.2023, vyjádření ze dne 1.6.2023, vyjádření ze dne 21.5.2024, účast na jednání soudu dne 5.6.2024, účast na jednání soudu dne 26.6.2024). S ohledem na to, že žalovaný činil ve vztahu k žalobcům vždy pouze jeden úkon, byly náklady řízení mezi žalobce rozděleny na půl. Dále soud žalovanému přiznal ve vztahu k nákladům řízení i částku 9 000 Kč, která představovala zálohy složené žalovaným na znalecké posudky. I tato částky byla rozdělena na půl.

28. Dále soud rozhodl výrokem V. a VI. o nákladech státu v celkové výši 30 929 Kč sestávajících ze znalečného přiznaného a) ve výši 8 364 Kč (usnesení o znalečném na č.l. 248 spisu, platební poukaz na č.l. 275 spisu), b) ve výši 12 962 Kč (usnesení o znalečném na č.l. 449 spisu, platební poukaz na č.l. 472 spisu), c) ve výši 7 600 Kč (usnesení o znalečném na č.l. 470 spisu, platební poukaz na č.l. 477 spisu), d) ve výši 1000 Kč (usnesení o znalečném na č.l. 610 spisu, platební poukaz na č.l. 615 spisu), e) ve výši 1000 Kč (usnesení o znalečném na č.l. 574 spisu, platební poukaz na č.l. 593 spisu. Soud rozhodl tak, že uložil ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost k jejich náhradě dle výsledku sporu ve věci zcela neúspěšným žalobcům. Na celkovou částku byla započtena záloha složená žalobci ve výši 10 000 Kč (viz č.l. 559 – 4 000 Kč, viz č.l. 408 - 3 000 Kč a viz č.l. 409 spisu - 3000 Kč) a dále záloha složená žalovaným ve výši 9 000 Kč (viz č.l. 179 spisu – 5 000Kč, viz č.l. 410 spisu -2000 Kč, viz č.l 572 spisu – 2 000 Kč), která byla vypořádána v rámci nákladů řízení účastníků (viz např. rozh. NS ČR 23 Cdo 4609/2017, ze dne 12. 2. 2018). Zbývající část 11 926 Kč, která byla hrazena ze státního rozpočtu byla rozpočtena na dvě poloviny a uložena k zaplacení žalobcům.