11 C 248/2019 - 174

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [jméno FO], narozený [datum] bytem [adresa], Nový Zéland 2. [jméno FO], narozený [datum] bytem [adresa], Nový Zéland oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] o žalobě podle § 244 a násl. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Určuje se, že další účastníci nejsou vlastníky, každý id. 2/75, pozemků: - dle KN parc. č. [hodnota], ostatní plocha, o výměře 751 m2 (dle PK parc. č. [hodnota], role) - dle KN parc. č. [hodnota], ostatní plocha, o výměře 603 m2 (dle PK parc. č. [hodnota], role) zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, nyní LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa]. V tomto rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne [datum].

II. Účastníci [jméno FO] a [jméno FO] jsou povinni nahradit žalobci náklady řízení ve výši 95 375,20 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku,

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že další účastníci jsou vlastníky, každý id. 2/75, pozemků dle katastru nemovitostí parcelní číslo [hodnota], ostatní plocha, o výměře 751 m2 (dle pozemkové knihy parcelní číslo [hodnota], role), dle katastru nemovitostí parcelní číslo [hodnota], ostatní plocha, o výměře 603 m2 (dle pozemkové knihy parcelní číslo [hodnota], role), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Hl. m. Praha, Katastrální pracoviště [adresa], nyní na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa]. Svou žalobu odůvodnil tím, že z regulačních plánů z let 1924 a 1930 a z cenových map vyplývá, že pozemky byly již v době přechodu na čs. stát součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani užívány k účelům zemědělské výroby. Působnost zákona č. 243/1992 Sb., potažmo zákona o půdě, proto v daném případě není dána. Předmětné pozemky nebylo možné vydat ani proto, že jsou zastavěny dle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě. Dle územního plánu ke dni účinnosti zákona o půdě se nacházely v ploše s funkčním využití v ploše N – sport, branná výchova, rekreace a E – rodinné domky a vilová zástavba, dle nynějšího plánu je to plocha s využitím ZMK – zeleň městská a krajinná. Pozemky se staly součástí veřejného statku, další účastníci již nemohou svá práva realizovat a užívat je způsobem odpovídajícím účelu restitucí a nelze je vydat.

2. Další účastníci navrhli zamítnutí žaloby s tím, že napadené rozhodnutí je správné, pozemky nejsou zastavěny tak, jak předvídá zákon o půdě pro nevydání pozemků oprávněným osobám, ani zde nejsou jiné překážky. V době odnětí se jednalo o pozemky zemědělské spadající do zemědělského půdního fondu, které patřily k rozsáhlému areálu statku [Anonymizováno], pozemky byly v této souvislosti také reálně užívány, zastavěny nebyly ani do dnešní doby.

3. Rozsudkem ze dne 8. 7. 2021, č. j. 11 C 248/2019-68, soud žalobu zamítl, k odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 1. 2021, č. j. 29 Co 330/2021-97, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud v ČR rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, č. j. 28 Cdo 685/2022-127, rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení s tím, že se soudy důsledně nezabývaly hlediskem využitelnosti pozemků oprávněnými osobami, ani případnou překážkou naturální restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě spočívající ve funkční souvislosti pozemků se stavbami, přičemž nebylo reflektováno tvrzení žalobce, že předmětné pozemky představují veřejný statek, jenž svou povahou vylučuje, aby k nim mohli žalobci vykonávat vlastnické právo, tedy je užívat způsobem odpovídajícím účelu restitucí.

4. Soud následně vyzval žalobce, aby prokázal své tvrzení, že předmětné pozemky (parc. č. [hodnota], č. [hodnota], k. ú. [adresa]) jsou zatíženy veřejným užíváním a jsou tak součástí veřejného statku, resp. že jsou funkčně neoddělitelně spjaty s okolní výstavbou.

5. Žalobce poté uvedl, že předmětné pozemky tvoří veřejné prostranství typu veřejné zeleně a jako takové jsou tyto pozemky nevydatelné, pozemky jsou dle územního plánu hlavního města Prahy součástí většího celku ZMK, tedy ZMK - zeleně městské a krajinné, tedy jsou nezastavitelné. Původně, dle územního plánu z roku 1986, měly být předmětné pozemky přímo zastavěny bytovou zástavbou, což dokládá i faktický stav pozemků před zastavěním, když se prakticky jednalo o holé pláně. Následně při realizaci stavby bytového komplexu [právnická osoba] došlo k upřesnění plánu, když bylo rozhodnuto, že součástí bytové výstavby bude i veřejná zeleň, která bude umístěna mimo jiné na předmětných pozemcích. Rovněž součástí tohoto plánu bylo vybudování sportovišť nacházejících se západně od pozemků. V rámci komplexní bytové výstavby byly předmětné pozemky osázeny zelení, která se na nich nachází i dnes. Pozemky jsou součástí ZMK, tedy jsou nejen formálně zařazeny do kategorie městské a krajinné zeleně, ale městská a krajinná zeleň se na pozemcích rovněž skutečně nachází. Pozemky tak plní funkci izolační, když zejména zajišťují ochlazování prostoru, zvyšují vlhkost ovzduší a snižují prašnost a hlučnost v okolí přilehlé bytové zástavby v souvislosti s blízkými pozemními komunikacemi, sportovišti a areály pro volnočasové aktivity (zejména hřištěm pro paintball). Pozemky dále plní funkci rekreační, psychologickou, ekologickou a estetickou. Pozemky jsou umístěny v bezprostřední blízkosti městské výstavby a z hlediska širšího využití souvisí s užíváním přilehlých domů. Předmětné pozemky jsou veřejným prostranstvím ve smyslu § 34 zákona o obcích, neboť jsou přístupné každému bez omezení, a tedy slouží obecnému užívání. Na uvedeném by nic nezměnilo ani vydání pozemku účastníkům, když podle § 34 zákona o obcích není rozhodné, kdo pozemek vlastní. V případě vydání pozemků by tak byli restituenti omezeni ve výkonu svého vlastnického práva k pozemkům, tedy došlo by k vydání tzv. holého vlastnictví (nuda proprietas). Z uvedeného důvodu není na místě pozemek vydat, nýbrž je na místě za pozemek poskytnout účastníkům náhradu. U předmětných pozemků je jednoznačně vyloučeno jiné, než veřejné využití, pozemky bezprostředně sousedí a souvisejí s registrovaným významným krajinný prvkem Společenstvo křídových pramenů [právnická osoba]. Jedná se o biotop chráněný zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Do budoucna je plánováno rozšíření území tohoto významného krajinného prvku i na předmětné pozemky a revitalizace celého území ze strany městské části [adresa].

6. Další účastníci poté uvedli, že sice došlo k obratu z důvodu aktuální judikatury, nicméně ve vztahu k pozemkům, které jsou projednávány v tomto řízení, není judikatura aktuální. Je pravda, že veřejná zeleň nemá být vydána, nicméně teprve v poslední době dochází k rozšíření toho pojmu, co je vlastně považováno za veřejnou zeleň. Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že každý pozemek má individuální rozměry, je potřeba ho individuálně posuzovat, protože vše by potom byl funkční celek anebo veřejná zeleň. Došlo tedy sice k rozšíření důvodů, ale není popřen ten původní princip, že co může být vydáno, má být vydáno. Jedná se o pozemky zcela zjevně nezastavěné, neužívané třetími osobami, jsou zarostlé náletovými dřevinami. Nejedná se o pozemek, který je právě původně myšlen tou původní zelení, který by se nacházel mezi činžovními domy a zástavbou. Je to ve slepé ulici a je to navíc vedeno v katastru jako „plocha ostatní, jiná plocha“. Tato judikatura se tedy tohoto případu nedotýká. Na tyt pozemky pak navíc navazují rozsáhlé pozemky lesní, tedy vedle nich je spousta dalších, které mohou plnit tyto funkce. Pokud by se jednalo o jediné pozemky a pak by byla zástavba, dalo by se uvažovat, že by tady nebyly jiné pozemky, které by mohly tyto funkce plnit. Nicméně zde jsou další, které by mohly být takto používány. Je třeba zde vzít v potaz také právo legitimního očekávání restituentů. Pozemky mohou být užívány původními vlastníky v souladu a s účelem zákona o půdě a to nic nemění na tom, že toto jsou pozemky, které nikdy historicky jako veřejná zeleň užívány nebyly a to po desítky let. Jsou na kraji dalších mnohem vhodnějších pozemků, aniž by bylo zasahováno do restitučního práva oprávněných osob.

7. Soud v řízení provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.) a ohledáním předmětných pozemků (§ 130 o. s. ř.). Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], byli další účastníci určeni vlastníky, každý id. 2/75, pozemků dle katastru nemovitostí parcelní číslo [hodnota], ostatní plocha, o výměře 751 m2 (dle pozemkové knihy parcelní číslo [hodnota], role), dle katastru nemovitostí parcelní číslo [hodnota], ostatní plocha, o výměře 603 m2 (dle pozemkové knihy parcelní číslo [hodnota], role), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Hl. m. Praha, Katastrální pracoviště Praha, nyní na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa]. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že pozemky byly odňaty rozhodnutím Centrály pro židovské vyšetřování č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a ze dne [datum] původnímu spoluvlastníku v rozsahu 4/75 podílu, a to [jméno FO], která byla dne ke dni [datum] prohlášena za mrtvou. Další účastníci jsou syny [jméno FO], nar. [datum], zemř. [datum] v Aucklandu, Nový Zéland, státního občana České republiky, syna paní [jméno FO]. Další účastníci byli ke dni 24. 6. 1991 občany České a Slovenské federativní republiky, kontinuita jejich státního občanství nebyla přerušena. Pozemky jsou volné, nezastavěné a v příslušných podílech již byly vydány restituentům. Žádná z překážek podle § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o půdě“) není dána, a pozemky tak lze vydat (prokázáno rozhodnutím [právnická osoba], Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu, č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum])

9. Další účastníci jsou spoluvlastníky nemovitosti parcel parcelní číslo [hodnota], jiná plocha, ostatní plocha, o výměře 751 m2, a parcelní číslo [hodnota], jiná plocha, ostatní plocha, o výměře 603 m2, a to každý podílu o velikosti 2/75 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).

10. Rozhodnutím hl. m. Prahy ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo povoleno rozdělení pozemku č. kat. [Anonymizováno] v [adresa] na 44 stavebních míst (prokázáno rozhodnutím hl. m. Prahy ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno]). Ke dni 23. 11. 2019 se jednalo o travnaté plochy osázené stromy s plánem využití jako městská a krajinná zeleň (prokázáno informací o vybraném území [právnická osoba]).

11. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že [jméno FO], nar. [datum], [jméno FO], nar. [datum], [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], nejsou vlastníky předmětných pozemků, čímž se v příslušném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. Prahu č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne [datum]. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud shledal v této věci překážku pro vydání předmětných pozemků ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

12. Z regulačních plánů z let 1924-1930 soud zjistil, že předmětné pozemky byly součástí městské zástavy (prokázáno regulačními plány z let 1924 a 1930).

13. Z územního plánu platného ke dni účinnosti zákona o půdě soud zjistil, že se předmětné pozemky nacházely v ploše s funkčním využitím E – rodinné domky a vilová zástavba, N – sport, branná výchova, rekreace (prokázáno územním plánem z roku 1986), dle aktuálního územního plánu se jedná o využití ZMK – zeleň městská a krajinná (prokázáno výřezy z územního plánu aktuálního).

14. Ohledáním na místě soud zjistil, že vstup na pozemky vede ze slepé ulice [Anonymizováno], kde začíná stezka (viz zejména fotografie č. 1 a 2), vstupu na pozemky není ničím bráněno. Pozemek č. [hodnota] a č. [hodnota] se nachází po pravé straně stezky (při vstupu na stezku od [adresa] – viz zejména fotografie č. 3 a 10). Předmětné pozemky jsou veřejné přístupné, nacházejí se na nich náletové dřeviny, jedná se o kopcovitý terén (zejména fotografie 3-10). Na konci stezky se nachází branka, vstup do areálu sportoviště provozovaného žalobcem (viz zejména fotografie č. [hodnota], 12 a 13).

15. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění soud dospěl ke skutkovému závěru, že rozhodnutím [právnická osoba] č. j. PÚ [Anonymizováno] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že další účastníci jsou vlastníky pozemků, každý id. 2/75 pozemků dle KN parc. č. [hodnota], ostatní plocha, o výměře 751 m2 (dle PK parc. č. [hodnota], role) dle KN parc. č. [hodnota], ostatní plocha, o výměře 603 m2 (dle PK parc. č. [hodnota], role), zapsaných v k. n. vedeném Kat. úřadem pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, nyní LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa], přičemž vydání pozemků brání veřejné využití těchto pozemků. Pozemky tvoří ucelený soubor společně s dalšími pozemky sousedícími, které jako celek tvoří veřejnou zeleň přístupnou všem.

16. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 229 /1991 Sb., zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zák. o půdě“) se tento zákon vztahuje na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, jiný zemědělský majetek uvedený v § 20.

17. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

18. Podle § 30 zák. o půdě pro postup podle části druhé tohoto zákona se za majetek uvedený v § 1 odst. 1 považuje i majetek, který byl v době odnětí vlastnického práva k těmto účelům užíván.

19. Žaloba podle ust. § 244 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) byla účastníky správního řízení podána včas (§ 247 o. s. ř.), proto byla věcně projednána. Soud při rozhodování v projednávané věci vycházel rovněž ze skutkových zjištění, které učinil správní orgán, tedy že další účastníci jsou osobami oprávněnými podle zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, ve znění pozdějších předpisů, a že jejich spoluvl. podíl na předmětných nemovitých věcech činí 2/75 (každý z nich).

20. Podle § 34 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o obcích“) jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

21. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobce se domáhal nahrazení předmětného rozhodnutí Státní pozemkového úřadu podle § 244 a násl. o. s. ř., kterým bylo rozhodnuto, že další účastníci jsou vlastníky podílu id. 2/75 ve výroku uvedených pozemků. Žalobce původně uváděl, že tyto pozemky byly již v době jejich přechodu na československý stát součástí městské zástavby, tudíž není dána působnost zákona č. 243/1992 Sb. potažmo zákona o půdě. Nadto se jedná o zastavěné pozemky ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, čímž je dána překážka jejich vydání. Další účastníci se bránili zejména tím, že pozemky zastavěny nejsou a navíc se již v době odnětí jednalo pozemky zemědělské, které patřily k rozsáhlému areálu statku Ladronka.

22. Účelem zákona o půdě je především zmírnění majetkových křivd. Pokud tomu nebrání zákonné důvody, mají se pozemky přednostně vydávat. Nevydávají se jen ty pozemky, u nichž jsou překážky ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě.

23. Zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu ve smyslu § 1 odst. 1 zák. o půdě vyžaduje splnění jednak podmínky, že takový pozemek je, potažmo byl, zemědělský obhospodařovaný, a současně je v evidenci katastru nemovitostí označen druhem kultury uvedeným v § 1 odst. 2 zák. č. 334/1992 Sb. I pokud takto pozemek obhospodařován a označen není, působnost zákona o půdě nicméně může stále být dána při splnění podmínek uvedených v § 30 zák. o půdě (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), kdy toto ustanovení rozšiřuje působnost zákona i na ty pozemky, které do definice v ust. § 1 odst. 1 zák. o půdě nespadají a nejsou již součástí zemědělského půdního fondu, pak postačí, že tento pozemek byl v době přechodu na stát užíván k účelům zemědělské výroby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Překážka podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je pak dána tehdy, pokud byl pozemek po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Vzhledem k tomu, že v případech obecného užívání nemovitosti jakožto veřejného prostranství přísluší vlastníkovi pozemku náhrada ze strany obce (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3735/11, sp. zn. II. ÚS 3624/13, sp. zn. III. ÚS 2728/13 atd.), došlo k rozšíření „restituční judikatury“ rovněž ve vztahu k takovýmto veřejným prostranstvím.

24. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 176/03 dovodil, že při interpretaci a aplikaci restitučních předpisů je třeba vždy mít na zřeteli účel a předmět úpravy těchto předpisů. Pojmy a instituty obsažené v restitučních předpisech je proto třeba vykládat s ohledem na to, aby byl v maximální míře dosažen jejich účel, a rovněž s ohledem na to, že předmětem úpravy těchto předpisů jsou vztahy majetkoprávní, které jsou svou povahou občanskoprávními vztahy. Je třeba v konkrétním případě volit takovou interpretaci, která by směřovala k maximálnímu naplnění účelu restituce a současně respektovala proporcionalitu mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Realizace vlastnického práva předpokládá možnost výkonu vlastnických oprávnění – práva věc užívat, požívat její eventuální plody, nepřetržitě ji držet a případně s ní disponovat (ius utendi et fruendi, possidendi, disponendi).

25. Primárního účelu zákona o půdě nelze dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností, jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo značně omezené či dokonce zcela nemožné, o takovou situaci se zpravidla jedná v případě veřejné zeleně a různých druhů obslužných komunikací. Pod výluku z restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě lze tak dle současné rozhodovací praxe podřadit i tu situaci, kdy by oprávněný získal vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, které by v praxi neumožňovalo realizaci shora uvedených složek vlastnického práva. Zpravidla tak tomu bude tehdy, pokud jsou nárokované nemovité věci veřejným statkem (např. veřejné prostranství) a vlastníku tak zůstává pouze tzv. holé vlastnictví (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1189/2021).

26. Žalobce v řízení jednak tvrdil, že předmětné pozemky již v době přechodu na čs. stát byly předmětné pozemky součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani užívány k účelům zemědělské výroby a jednak jsou pozemky zastavěny a užívány jako veřejné prostranství typu veřejné zeleně ve smyslu § 34 zák. o obcích, neboť jsou dle územního plánu hlavního města Prahy součástí celku ZMK, tedy zeleň městská a krajinná, což odpovídá také reálnému stavu, pozemky tedy plní funkci izolační, rekreační, psychologickou, ekologickou a estetickou, přičemž jsou umístěny v bezprostřední blízkosti městské výstavby a z hlediska širšího využití souvisí s užíváním přilehlých domů, čímž je dána překážka jejich vydání dalším účastníkům. Soud se proto zaměřil na posuzování „vydatelnosti“ pozemků z tohoto hlediska, tedy využitelnosti pozemků oprávněnými osobami, a to s ohledem na shora uvedený účel restitucí podle zákona o půdě.

27. Zjištění, zda je konkrétní pozemek veřejným statkem, musí být učiněno s ohledem na individuální poměry konkrétní věci, ke dni účinnosti zákona o půdě. V řízení bylo prokázáno, že se předmětné pozemky nacházely dle územního plánu hlavního města Prahy ke dni účinnosti zákona o půdě v ploše s funkčním využitím N – sport, branná výchova, rekreace a E – rodinné domky a vilová zástavba, respektive dle aktuálního územního plánu se jedná o využití ZMK – zeleň městská a krajinná. S ohledem na nutnost individuálního posouzení ve vztahu ke každému jednotlivému pozemku soud provedl ve věci ohledání předmětných pozemků, přičemž bylo zjištěno, že pozemky navazují na slepou ulici [Anonymizováno], přičemž tyto pozemky jsou veřejně přístupné každému bez omezení. Předmětné pozemky se nacházejí v bezprostřední blízkosti městské výstavby a ve spojení s pozemky sousedícími v této oblasti představují nepochybně veřejnou zeleň ve smyslu shora citovaného ustanovení v souladu s aktuálním územním plánem, neboť se (společně s navazujícími pozemky, které tvoří jeden ucelený soubor) jedná o prakticky jediné prostory, které v dané oblasti plní funkci rekreační, estetickou, izolační, zajišťující ochlazování prostoru, zvyšování vlhkost ovzduší a snížení prašnosti a hlučnosti v okolí přilehlé bytové zástavby. Pozemky jsou porostlé náletovými dřevinami, nacházejí se ve svažitém terénu a jen stěží si lze zde představit jiné využití. Z leteckých snímků předložených účastníky se sice jeví, že zde zeleň pokrývá velkou část pozemků a lze tedy předpokládat, že shora uvedené funkce mohou plnit také jiné pozemky, nicméně právě ohledáním na místě bylo zjištěno, že tato veřejně přístupná část zeleně je fakticky velmi malá. Je přitom třeba vždy přihlížet k celkovému účelovému propojení dotčených pozemků s ostatními nemovitostmi, tvořícími vzájemně provázaný areál (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2101/2017). Na pozemcích se nachází rovněž veřejná stezka, která navazuje na [adresa] a vede k městskému sportovišti, které se nachází na jejím druhém konci. Veřejným prostranstvím se přitom rozumí v právní teorii prostranství, které je předmětem veřejného užívání, totiž užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů; respektive dle zákonné definice v § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 2049/21 ze dne 18. 1. 2022). V tomto směru lze jistě přisvědčit dalším účastníkům, že případné budoucí plány žalobce ve vztahu k předmětným pozemkům (výstavba veřejného parku) nemají pro tento spor žádnou relevanci, nicméně jejich současná podoba a užívání i tak odůvodňuje závěr o veřejném prostranství. Pokud další účastníci dále namítali, že aktuální užívání pozemků se od původního značně změnilo, k tomu soud uvádí, že v restitučním řízení podle zákona o půdě je potřeba zvážit také aktuální užívání pozemku vyplývající např. z územního plánu dané lokality a zvážit, na kolik je změna nevratná (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1961/15). Další účastníci sice uváděli, že se připravuje nový metropolitní plán, nicméně pokud je plánované budoucí využití předmětných pozemků Stavební bloky – Soukromá zahrada, areálová zahrada (zpravidla veřejně nepřístupná a nezpevněná část stavebního bloku), jak uvádějí, nemůže to rovněž na závěrech soudu ničeho změnit.

28. V této souvislosti je třeba rovněž připomenout, že potřeba upravit vlastnické vztahy k půdě musí být v prvé řadě v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí (§ 1 zákona o půdě) a s ohledem na územní plán a funkční využití daných pozemků (kterým je nepochybně veřejná zeleň) nelze než uzavřít, že tato aktuální povaha pozemků brání jejich vydání dalším účastníkům, kterým by zůstalo toliko tzv. holé vlastnictví. Z toho důvodu by nebylo možné dosáhnout primárního účelu zákona o půdě, jímž je zmírnění následků majetkových křivd, neboť vydáním pozemků trvale užívaných veřejností by bylo jejich individuální využití značně omezené či zcela nemožné. Územní plán stanovuje pro využití ZMK hlavní a přípustné využití, které vylučují jiné než stanovené možné využití pozemků. Dle současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu přitom pod výluku z restituce ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě lze podřadit i (v zákoně přímo neuvedenou) situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, který by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3124/2018, odkazující přiměřeně i na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3923/2014, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2955/2014, či jeho usnesení ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3831/2017; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. zejména nálezy ze dne 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, k nimž se přihlásil i později ve svém nálezu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1961/15).

29. Další účastníci dále namítali, že okolní pozemky byly v jiných restitučních řízeních vydány. K tomu soud uvádí, že je potřeba akceptovat změnu v rozhodovací praxi dovolacího soudu a Ústavního soudu, přičemž nepoužití nových judikatorních závěrů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, ve kterých se nachází intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09). Dle Ústavního soudu jsou obecné soudy „novým“ právním názorem vázány i zpětně v řízeních zahájených a dosud neukončených před touto změnou (např. nález sp. zn. I. ÚS 1707/17 ze dne 20. 12. 2017), tím spíše je potřeba nový právní názor reflektovat v řízeních budoucích, tzn. zahájených až poté, co došlo ke změně judikatury, což se týká také posuzovaného řízení (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2062/21). O takový případ, kdy by soud mohl nepřistoupit k použití shora nastíněných závěrů, se však v posuzované věci nejedná, jak již bylo ostatně řečeno také ve zrušovacím rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2022 vydaném v této věci (č. j. 28 Cdo 685/2022-127), s odůvodněním, že rozhodovací praxe byla v tomto směru ustálená již několik let před rozhodnutím správního orgánu v této věci. Právní postavení účastníků probíhajících či budoucích řízení, a tedy i řízení, v němž bylo rozhodováno o právech stěžovatelů, může být s ohledem na přijetí nového právního názoru ve srovnání s předchozími ukončenými řízeními odlišné, což je odůvodněno a vyváženo zájmem na důsledném reflektování nově formulovaného a ústavně konformního judikatorního závěru.

30. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že předmětné pozemky tvořily dle územního plánu platného ke dni účinnosti zákona o půdě plochu s funkčním využitím sportu, rekreace, a městskou a krajinnou zelení, tedy pozemky s veřejným funkčním využitím, které do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani používány k účelům zemědělské výroby. Dle aktuálního územního plánu hlavního města Prahy mají pozemky využití ZMP, což odpovídá také faktickému stavu, kdy se na pozemcích nachází stromový a travnatý porost, náletové dřeviny. Pozemky jsou veřejně přístupné, tvoří funkční celek s přiléhající zastavěnou oblastí, nejde tak o pozemky, které by další účastníci jako restituenti mohli využívat způsobem uvedeným v § 1 zákona o půdě, neboť v případě vydání nárokovaných podílů na předmětných pozemcích by žalobcům vzniklo toliko tzv. holé vlastnictví, což není účelem restituce a převažuje tedy veřejný zájem nad zájmy žalobců jako osob oprávněných. Konkrétní okolnosti tohoto případu, s přihlédnutím k veřejnému užívání pozemků, by bránily dalším účastníkům (restituentům) ve výkonu jakékoli ze složek vlastnického práva, neboť individuální užívání předmětné veřejně přístupné travnaté a stromové plochy (náletovými dřevinami) nepřipadá v úvahu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14, ze dne 1. 7. 2014). Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl a určil, že další účastníci nejsou vlastníky předmětných pozemků a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí správního orgánu (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a dalšími účastníky (výrok II.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplacených soudních poplatků celkem ve výši 19 000 Kč (za žalobu 3 000 Kč, odvolání 2 000 Kč a dovolání 14 000 Kč) a nákladů na zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 12 úkonů právní služby po 4 960 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“), a to příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, odvolání ze dne 23. 3. 2020, účast u jednání 15. 6. 2021, písemný závěrečný návrh, odvolání ze dne 20. 8. 2021, účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 11. 2021, dovolání, vyjádření ze dne 16. 9. 2022, účast při jednání 10. 11. 2022, ohledání na místě 25. 11. 2022, účast při jednání 15. 12. 2022, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky a § 12 odst. 4 vyhlášky a dále 12 paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady dalších účastníků ve výši 95 375,20 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení