29 Co 165/2025 - 217

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] za účasti: 1. [jméno FO], narozený [Datum narození] bytem [adresa], [stát] 2. [jméno FO], narozený [Datum narození] bytem [adresa], [stát] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o žalobě podle části V. o. s. ř., k odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. prosince 2022, č. j. 11 C 248/2019-174 ve spojení s usnesením o procesním nástupnictví ze dne 5. února 2025, čj. 11 C 248/2019-195 a s opravným usnesením ze dne 5. března 2025, čj. 11 C 248/2019-201 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí [právnická osoba], [právnická osoba] pro [adresa] ze dne 23. 9. 2019, č. j. [číslo], mění tak, že žaloba na určení, že účastníci 1. a 2. nejsou vlastníky, každý id. 2/75, pozemků: dle KN parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 751 m2 (dle PK parc. č. [číslo], role), dle KN parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 603 m2 (dle PK parc. č. [číslo], role), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa], zapsaných nyní na listu vlastnictví číslo [číslo] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit účastníkům 1. a 2. náklady řízení před soudy všech stupňů v částce 81 499,42 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví určil, že další účastníci nejsou vlastníky, každý id. 2/75, pozemků: dle KN parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 751 m2 (dle PK parc. č. [číslo], role), dle KN parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 603 m2 (dle PK parc. č. [číslo], role), zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], katastrální pracoviště [adresa], nyní LV č. [číslo], k. ú. [adresa], obec [adresa]. V tomto rozsahu nahradil rozhodnutí [právnická osoba], [právnická osoba] pro [adresa], č. j. [číslo] ze dne 23. 9. 2019 (výrok I). Účastníkům uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši 95 375,20 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II, doplněný opravným usnesením o pariční lhůtu a platební místo). V záhlaví citovaným usnesením ze dne 5. 2. 2025 soud rozhodl, že v řízení bude pokračovat se [jméno FO] jako právním nástupcem původního účastníka správního řízení, [jméno FO], zemřelého dne [datum]. Vyšel přitom z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 29. 11. 2024, č. j. [spisová značka] o projednání pozůstalosti po [jméno FO].

2. Žalobce se v tomto řízení domáhá nahrazení ve výroku citovaného rozhodnutí [právnická osoba], [právnická osoba] pro [adresa] (dále jen Rozhodnutí), kterým správní orgán rozhodl, že účastníci jsou vlastníky, každý ideálních 2/75, pozemků v k. ú. [adresa], uvedených ve výroku rozsudku (dále jen Pozemky).

3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodoval ve věci samé podruhé. Předchozí zamítavý rozsudek spolu s potvrzujícím rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. [spisová značka], zrušil Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. [spisová značka] a soudy I. a II. stupně zavázal tímto právním názorem: Podle ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen zákona o půdě) pozemek nelze vydat v případě, že byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, zahájená před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Aktuální rozhodovací praxe se přiklání k hledání rozumné proporce mezi omezením restitučního nároku na vydání původních pozemků a prosazením konkrétního veřejného zájmu. Primárního účelu zákona o půdě, jímž je zmírnění následků majetkových křivd, nelze dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností (a k tomuto účelu upravených, resp. zastavěných), jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo omezené - uvedené je typické v případě veřejné zeleně a různých druhů obslužných komunikací. Podle současné rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu lze pod výluku z restituce ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě podřadit v zákoně přímo neuvedenou situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, který by v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1189/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 2062/21, odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3262/2021).

4. Nejvyšší soud konstatoval, že závěr o absenci překážky vydání předmětných pozemků ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě neobstojí, jestliže se nalézací soud nezabýval hlediskem využitelnosti pozemků oprávněnými osobami a nevzal v úvahu veřejný zájem, resp. to, zda jsou pozemky zatíženy veřejným užíváním. Zjištění, zda určitý pozemek je veřejným statkem, musí být učiněno s ohledem na individuální poměry konkrétní projednávané věci ke každému z nárokovaných pozemků, a to ke dni účinnosti zákona o půdě. Dokazování by mohlo vést k závěru o náležitosti pozemků k veřejnému prostranství. Roli hraje i to, že v jaké kategorii byly Pozemky zařazeny v územním plánu platném ke dni účinnosti zákona o půdě. Na tomto místě Nejvyšší soud na straně 4 svého rozsudku uvedl, že se odvolací soud nevypořádal s námitkou žalobce, že se Pozemky v územním plánu platném ke dni účinnosti zákona o půdě nacházely v ploše s funkčním využitím [Označení] – sport, branná výchova, rekreace a [Označení] – rodinné domky a vilová zástavba, respektive [Označení] – zeleň městská a krajinná dle aktuálního územního plánu (ve skutečnosti mají Pozemky toto zařazení až od účinnosti územního plánu z roku 1999, jak bude vyloženo dále v odst. 21 tohoto rozsudku – poznámka odvolacího soudu).

5. Proti argumentu, že spoluvlastnické podíly na pozemcích, jakož i okolní pozemky, byly v jiných restitučních řízeních vydány, akcentuje Nejvyšší soud změnu v rozhodovací praxi dovolacího soudu i Ústavního soudu. Při výkladu časových účinků judikatury se zásadně vychází z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající a budoucí řízení. Výjimečné nepoužití nových judikatorních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09). V posuzované věci za aktuálního stavu dokazování Nejvyšší soud neshledal výjimečný případ, kdy by bylo namístě ke změně rozhodovací praxe ustálené několik let před rozhodnutím správního orgánu nepřihlédnout. Ve věci je nutno zabývat se případnou překážkou naturální restituce ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě spočívající ve funkční souvislosti pozemků se stavbami. Za pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek je nutno považovat jednak stavební pozemek, pozemek zastavěný stavbou a přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, a ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, usnesení téhož soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2841/2015). Proto Nejvyšší soud uložil soudům nižších stupňů přihlédnout k celkovému účelovému propojení pozemků s ostatními nemovitostmi tvořícími vzájemně provázaný areál (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2101/2017).

6. Soud I. stupně v intencích závazného právního názoru dovolacího soudu vyzval žalobce usnesením ze dne 15. července 2022, č. j. [spisová značka], aby navrhl důkazy k tvrzení, že Pozemky jsou zatíženy veřejným užíváním a jsou součástí veřejného statku, resp. že jsou neoddělitelně funkčně spjaty s okolní bytovou zástavbou. Žalobce podáním ze dne 16. 9. 2022 doplnil, že Pozemky jsou součástí celku městské a krajinné zeleně ([Označení]), doložili to územním plánem, schváleným pod č. [číslo] dne 9. 9. 1999. Podle územního plánu z roku 1986 měly být Pozemky zastavěny bytovou zástavbou. Vzhledem k přístupnosti označil žalobce Pozemky za veřejné prostranství ve smyslu ust. § 34 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích. Jiné než veřejné využití má za vyloučené. Dále uvedl, že Pozemky sousedí s registrovaným významným krajinným prvkem [název] [adresa], což je [místo] chráněný zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Dále poukázal na aktuální judikaturu a na rozhodnutí o restitučních nárocích k pozemkům v blízkém okolí předmětných Pozemků. Soud I. stupně poté při ústním jednání provedl dokazování výřezy z územních plánů aktuálních i historických, fotografie a mapové snímky, předložené žalobcem. Následně provedl důkaz šetřením na místě samém, z něj pořídil protokol odkazující na pořízené fotografie. K výsledkům místního šetření se účastníci vyjádřili v závěrečných návrzích: žalobce měl za prokázáno, že na Pozemcích je veřejná zeleň, po vyřešení sporu o jejich vlastnictví budou rekultivovány a vybudována odpočinková zóna, naproti tomu účastníci mají za prokázáno, že Pozemky nejsou žalobcem udržovány ani nejsou veřejně užívány, jsou svažité, nevhodné k užívání bez podstatných úprav. Soud I. stupně poté vyhlásil vyhovující rozsudek. V rozsudku uvedl, že při ohledání na místě samém zjistil, že Pozemky navazují na slepou [adresa], jsou přístupné každému bez omezení. Jsou v bezprostřední blízkosti bytové zástavby. Představují veřejnou zeleň v souladu s aktuálním územním plánem, společně s dalšími pozemky plní funkci rekreační, estetickou, izolační, zajišťují ochlazování a zvýšení vlhkosti a nížení prašnosti a hlučnosti v přilehlé bytové zástavbě. Jsou porostlé náletovými dřevinami, stěží si lze představit jiné využití. Přes Pozemky vede stezka k městskému sportovišti. Budoucí plány žalobce nemají pro projednávaný spor relevanci, nicméně i ve stavu, v jakém byly Pozemky ke dni rozhodnutí, jsou veřejným prostranstvím. Ani Metropolitní plán, který Pozemky zařadil do kategorie Stavební bloky – Soukromá zahrada, areálová zahrada, rozhodnutí soudu neovlivnil. Žalobci soud I. stupně přiznal náhradu nákladů řízení ve výši upravené advokátním tarifem.

7. Účastníci podali proti rozsudku včasné odvolání. V odvolání zdůraznili, že Pozemky jsou umístěny mezi nezastavěnými sousedícími pozemky, které navazují na několikahektarové velké zelené nezastavěné přírodní území. Toto území plnohodnotně plní funkci veřejné zeleně a izolační zeleně, zatímco dva několikasetmetrové Pozemky nejsou pro tuto funkci podstatné. Vydáním Pozemků nevznikne účastníkům tvrzené holé vlastnické právo, ale naopak právo, které mohou plnohodnotně realizovat, stejně tak, jako jej realizují ostatní spoluvlastníci. Pozemky nejsou a ani dobře nemohou být využívány pro účely veřejné, a to pro svoji lokaci, přírodní ráz a dosavadní nulovou údržbu. Vydáním Pozemků je naplněn účel zákona o půdě. Na jejich užívání ze strany veřejností není dán veřejný zájem, který převažuje nad restitučním nárokem oprávněných osob. Tvrzení žalobce o budoucí úpravě Pozemků pro veřejné užívání, je podle odvolatelů účelové. Žalobce je pouze jedním ze spoluvlastníků Pozemků, jeho záměr bez součinnosti dalších spoluvlastníků neobstojí. Záměr žalobce s Pozemky vyplývá z probíhajícího řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které se týká pozemků přímo sousedících s Pozemky. Žalobce v řízení sp. zn. [spisová značka] soudu sdělil, že nemá zájem nadále setrvat ve spoluvlastnictví, pozemky nejsou pro něj jakkoliv využitelné, případně podá žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Z toho je zjevné, že [adresa] o pozemky nemá zájem, neužívá je jako veřejnou zeleň, ani tyto pozemky takto nehodlá obhospodařovat nebo tuto funkci jakkoliv zajišťovat. V citovaném řízení jde o pozemky severně přímo sousedící s pozemky ve zdejším řízení. Odvolatelé odkázali na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. I. ÚS 754/01, ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. IV. ÚS 176/03 a ze dne 27. 9. 2012 sp. zn. III. ÚS 1947/12, s tím, že je třeba rovněž rozhodnout ve smyslu právní jistoty a jejich oprávněného očekávání, neboť stejné pozemky i sousedící pozemky se shodnou právní minulostí a způsobem využití byly účastníkům a dalším oprávněným osobám vydány.

8. Odvolatelé dále namítli, že soud I. stupně učinil nesprávná skutková zjištění a dospěl k nesprávnému právnímu posouzení funkčního charakteru pozemků. Je podstatné, že v době účinnosti zákona o půdě, stejně jako v době uplatnění nároku účastníků, se jednalo o nezastavěné zemědělské pozemky, jež mohly být žalobcům vydány, neboť byly ve spoluvlastnických podílech vydány dalším oprávněným osobám, neboť nebyly shledány žádné překážky pro jejich vydání dle § 11 zákona o půdě. Z provedeného dokazování není možno dospět k závěru, že pro několik málo rodinných domů vilového typu v blízkém okolí s vlastními zahradami se jedná o související pozemky v blízkosti městské výstavby, které plní tak funkci veřejné zeleně a funkci izolační. V přímém rozporu s provedeným dokazováním spatřují odvolatelé zjištění, že se jedná o jediné pozemky, které v daném okolí plní funkci rekreační, estetickou a izolační. V blízkosti se nacházejí mnohahektarové veřejně přístupné pozemky plnící funkci veřejné zeleně, převážně ve vlastnictví žalobce. Závěr soudu I. stupně, že se na Pozemcích nachází veřejná stezka, je nesprávný. Stezka, která ani nebyla odborně zaměřena, vede na jih od Pozemků.

9. Metropolitní územní plán co do funkčního využití Pozemky nově označuje jako: Stavební bloky-Soukromá zahrada, areálová zahrada; dle vysvětlivek zpravidla veřejně nepřístupná a nezpevněná část stavebního bloku, která je charakteristickou součástí zástavby lokalit typu struktury (05) vesnická struktura a (06) struktura zahradního města. Může být i součástí lokalit typu struktury (04) heterogenní struktura a (07) modernistická struktura. Výjimečně může být také součástí městského parku, pokud veřejně nepřístupné zahrady dotvářejí základní kompozici parku nebo součástí jiných lokalit. Areálová zahrada je zpravidla omezeně přístupná nezpevněná část stavebního bloku, která dotváří charakter uzavřených areálů, např. historických paláců nebo rozsáhlých areálů veřejné vybavenosti. S tímto zjištěním se soud I. stupně nikterak nevypořádal.

10. Závěr, že Pozemky jsou vedeny jako zeleň městská, krajinná, se opírá o územní plán z roku 1999, tedy nikoliv k datu účinnosti zákona o půdě. K datu účinnosti zákona o půdě byly pozemky územním plánem z r. 1986 vedeny jako pozemky k zastavění bytovou zástavbou, šlo jednoznačně o pozemky, jejichž vydání oprávněným osobám nic ani podle aktuální judikatury a účelu zákona o půdě nebránilo. K rozhodnutí o Pozemcích došlo 22 let od uplatnění nároků, proto by soudy neměly změnu v judikatuře vyložit v neprospěch účastníků, kteří na délce trvání vyřizování jejich restituční věc nenesou jakýkoliv díl odpovědnosti.

11. Dále odvolatelé namítli, že zcela v rozporu s běžnou praxí a judikaturou soud I. stupně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení dle advokátního tarifu. Žalobce má takováto řízení zvládnout vlastními silami prostřednictvím svých právních oddělení, proto má nárok toliko na paušální náhradu. Závěrem účastníci navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil, žalobu zamítl a přiznal jim náhradu nákladů řízení.

12. Žalobce se k odvolání písemně vyjádřil a navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Setrval na své argumentaci o výluce Pozemků z naturální restituce z důvodu zastavěnosti v režimu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě, o neúčelnosti zřídit oprávněným osobám holé vlastnictví k Pozemkům a o charakteru Pozemků jako veřejného statku, zatíženého veřejným užíváním. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3524/2024. Vstup na Pozemky vede stezkou ze slepé [adresa], vstupu na Pozemky nic nebrání, jsou veřejně přístupné. Na konci této stezky se nachází branka umožňující vstup do areálu sportoviště provozovaného žalobcem. Na Pozemcích se nachází zčásti sportoviště a zčásti městská a krajinná zeleň. Podle žalobce veřejný zájem na zachování dosavadního funkčního celku a funkcí, které v rámci zastavěné oblasti Pozemky plní, převažuje nad zájmem žalobců na naturální restituci. Žalobce v odvolání připomněl, že dovolací soud ve svém zrušujícím rozsudku zavázal soudy nižších stupňů zabývat se otázkou, zda vydání spoluvlastnického podílu na Pozemcích nebrání překážka ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě spočívající ve funkční souvislosti předmětných pozemků se stavbami, a hlediskem využitelnosti pozemků oprávněnými osobami. Soud I. stupně doplnil dokazování a dospěl ke správnému závěru, že Pozemky jsou územním plánem evidovány jako sportovní plocha, městská a krajinná zeleň a zčásti též lesní porost a že se na nich zčásti nachází stromový porost, zčásti jde o součást sportovního areálu. Konstatoval, že Pozemky jsou využívány pro rekreaci a tvoří funkční celek s blízkou zastavěnou oblastí. Z regulačních plánů z let 1924 a 1930 nadto vyplývá, že předmětné pozemky byly již v době jejich přechodu na stát součástí městské zástavby a do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani používány k účelům zemědělské výroby. Také podle územního plánu platného ke dni účinnosti zákona o půdě šlo o plochu s funkčním využitím sportu, rekreace, a městskou a krajinnou zelení, tedy pozemky s veřejným funkčním využitím, které do budoucna neměly být zemědělsky obhospodařovány ani používány k účelům zemědělské výroby. Konečně se žalobce vyjádřil také k otázce účelnosti vynaložených nákladů řízení a jejich náhrady. Argumentoval tím, že se projednávaný případ vymyká z běžné právní agendy svou povahou – jde o restituční spor, svou složitostí právní a věcnou (v rámci řízení zkoumány historické listiny vydávané správními orgány v rozmezí desítek let), dále také délkou řízení. Odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2016/17, pode nějž nelze en bloc odejmout statutárním městům právo na náhradu nákladů řízení.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

14. Soud I. stupně provedl za účelem zjištění objektivních skutečností řadu důkazů. V rámci právního hodnocení využil zajisté v nejlepší snaze dospět ke správnému řešení četnou judikaturu. Důležité bylo, že v intencích pokynu dovolacího soudu doplnil dokazování o místní šetření, aby posoudil konkrétní specifické okolnosti projednávaného sporu. Z tohoto důkazu však nedospěl k přesvědčivým skutkovým závěrům. Svědčí o tom i diametrálně odlišná stanoviska žalující strany a účastníků k tomuto důkazu, vyjádřená v jejich závěrečných návrzích. Pokud soud I. stupně v odst. 14 odůvodnění rozsudku tento důkaz stručně hodnotil tak, že „vstupu na Pozemky není ničím bráněno, jsou veřejné přístupné, nacházejí se na nich náletové dřeviny, jedná se o kopcovitý terén, na konci stezky se nachází branka, vstup do areálu sportoviště provozovaného žalobcem“, a posléze v odst. 30 právně posoudil, že Pozemky jsou veřejně přístupné a „tvoří funkční celek s přiléhající zastavěnou oblastí“, odvolací soud se po zopakovaní důkazů s tímto posouzením neztotožnil. Neztotožnil se ani se závěrem, že v případě vydání nárokovaných podílů na předmětných pozemcích by vzniklo tzv. holé vlastnictví, což není účelem restituce, a proto převažuje veřejný zájem nad zájmy restituentů jako osob oprávněných.

15. Odvolací soud má předně zato, že účelem zákona o půdě je zmírnit křivdy, k nimž došlo v období mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990, přičemž přednost má naturální restituce. Dále je zapotřebí vzít v úvahu legitimní očekávání oprávněných osob, že jejich nároku bude vyhověno za situace, kdy řadě totožných nároků stát a také soudy ve sporných řízeních vyhověly, a že k němu dojde v rozumné době.

16. Posouzení překážek vydání pozemků, které vlastnicky náležely právním předchůdcům osob oprávněných podle zákona o půdě k jejich vydání, nesmí být v rozporu s účelem zákona o půdě. Současně, podle tzv. nové judikatury, která převažuje od roku 2014, je třeba přihlédnout rovněž k aktuální zastavěnosti pozemků, k nimž byl uplatněn restituční nárok, případně k jejich příslušnosti k ucelené zástavbě nebo jiným územním celkům. Opomíjením těchto okolností došlo v minulosti k řadě situací, kdy oprávněným osobám skutečně vzniklo tzv. holé vlastnictví, což předznamenalo další obtížně řešitelné spory o užívání těchto nemovitostí a o náhrady za jejich bezprávní užívání třetími osobami. Podle odvolacího soudu se o takový případ u Pozemků, o jejich spoluvlastnictví jde v tomto řízení, nejedná.

17. Odvolací soud měl za potřebné v souladu s ust. § 213 odst. 1 a 2 o. s. ř. zopakovat důkaz fotografiemi pořízenými soudem I. stupně na místě samém dne 25. 11. 2022 a snímky katastrální mapy se zákresem pozemkové mapy zachycujícími okolí Pozemků. Dále provedl důkaz aktuálním výpisem z listu vlastnictví číslo [číslo] pro k. ú. [adresa], na němž jsou Pozemky zapsány jako spoluvlastnictví žalobce, účastníků 1. a 2., [jméno FO] a [jméno FO], a mapovými snímky aktuálního stavu. Z těchto důkazů dospěl odvolací soud ke zjištění, že Pozemky nejsou zastavěny, ani trvale užívány veřejností, rozhodně k tomuto účelu nejsou nikterak upraveny. Nejsou ani jedinými pozemky, které v dané lokalitě plní funkci izolační, ochlazovací a zvlhčující. Rozhodně na nich není ani zčásti situováno sportoviště. Nejsou neoddělitelnou součástí areálu sportovišť žalobce ani jiné zástavby, nevede přes ně cesta, nenáleží do funkčního celku s konkrétní zástavbou.

18. Odvolací soud dále uvádí, že na restituční nárok oprávněných se v projednávané věci vztahuje zákon o půdě a zákon č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Předmětný majetek pozbyla rozhodnutím Centrály pro [národ] vystěhování z roku 1942 babička původních žalobců [jméno FO], narozená [datum]. Původní vlastnice byla prohlášena za mrtvou ke dni [datum], pravděpodobně v koncentračním táboře v [adresa]. Její vlastnické právo nebylo obnoveno dle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a jiných zásahů do majetku, ač k restituci mělo dojít. Po druhé světové válce nebylo potomkům původní vlastnice poskytnuto ani odškodnění podle mezinárodních smluv. Syn [jméno FO], [jméno FO], narozený [datum], zemřel [datum]. Jeho synové – původní žalobci, státní občané České republiky, byli oprávněnými osobami k vydání každý podílu o velikosti 2/75 Pozemků. Jedná se o pozemky, které náležely k zemědělské usedlosti [adresa] a byly v době odnětí vlastnického práva užívány k zemědělským účelům. Podle zákona o půdě [právnická osoba] a soudy ve vztahu k předmětným pozemkům postupovaly ve všech souvisejících řízeních správních a soudních. Regulační plány z roku 1924 a 1930 dokládají pouze evidenční vymezení jako součást městské zástavby, nikoli skutečný stav Pozemků v době jejich přechodu na stát. Restituční nárok žalobců je proto třeba posuzovat podle zákona o půdě, resp. podle zákona č. 243/1992 Sb.

19. Podle územního plánu ke dni účinnosti zákona o půdě se Pozemky nacházely v ploše s funkčním využitím [Označení]-sport, branná výchova, rekreace a [Označení]-rodinné domky a vilová zástavba, podle nynějšího plánu je to plocha s využitím [Označení] - zeleň městská a krajinná. V tomto směru z provedených důkazů soud I. stupně učinil správná skutková zjištění. Pozemky se nacházejí v souvislém pásu dalších pozemků, které již byly v restituci vydány, a nic nebrání jejich individuálnímu využití v souladu s funkčním zařazením v aktuálním územním plánu, např. jako les nebo lesopark. Judikatura, na kterou poukazuje žalobce v souvislosti se svým tvrzením, že Pozemky jsou součástí veřejného statku, není v tomto případě použitelná. Jde o odlišnou situaci. Jak správně zdůrazňuje [právnická osoba] ve svém rozhodnutí v této právní věci, Pozemky jsou volné, nezastavěné a v příslušných podílech byly již vydány v jiném restitučním řízení. V tomto případě převažuje zájem restituentů na fyzickém vydání. Podle judikatury má být pozemek přednostně vydán, pokud to restituenti požadují. Výhrada žalobce, že jiné oprávněné osoby, jimž byly podíly na těchto a na sousedních pozemcích vydány, je později prodaly, není na místě. Vlastnické právo zahrnuje i právo pozemky zcizit, na tento výkon vlastnického práva nelze nahlížet jako na popření účelu zákona o půdě. V případě těchto Pozemků nehrozí žalobci ani případné nároky na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, neboť na Pozemcích nejsou žádné stavby ani venkovní úpravy. Výkonem vlastnického práva je rovněž právo Pozemky vlastnit a držet, i když aktuálně není možné je zastavět. Metropolitní plán ostatně účastníkům dává reálnou šanci na jejich další konkrétní využití.

20. Ani posouzení Pozemků jako součásti veřejného prostranství ve smyslu ust. § 14b zákona č. 131/2000 Sb. o [adresa] není jednoznačnou překážkou fyzického vydání Pozemků. Ústavní soud v plenárním nálezu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/02 uvádí: Prostor splňující zákonné znaky veřejného prostranství je veřejným prostranstvím ex lege. Vyjmutí prostor vlastněných soukromými subjekty a splňujících zákonné znaky veřejného prostranství z veřejnoprávního režimu veřejného prostranství by vedlo k podstatnému ztížení či znemožnění právní regulace společenských vztahů, na nichž má obec jako veřejnoprávní korporace veřejný zájem. Např. by to negativně zasáhlo rozhodování obcí v souvislosti s označováním veřejných prostranství, oprávnění ukládat na základě obecně závazných vyhlášek povinnost k ochraně místních záležitostí veřejného pořádku, k ochraně životního prostředí a udržování čistoty, jakož i oprávnění ukládat pokuty za správní delikty související s udržováním pořádku na veřejných prostranstvích. Řada aspektů této veřejnoprávní regulace ostatně vlastníka nijak nezatěžuje, ale naopak mu jeho právní postavení jako vlastníka takovéhoto pozemku zlepšuje [např. veřejnoprávní ochranou proti znečišťování veřejných prostranství podle § 10 písm. c) a § 58 zákona o obcích, zajišťováním veřejného pořádku podle § 10 písm. a) citovaného zákona atd.].

21. Nejvyšší soud publikoval právní větu z usnesení ze dne 6. října 2016, sp. zn. [spisová značka]: Sama existence sídliště, jako rozsáhlého souboru budov a pozemků, které spolu tvoří jeden funkční celek, bez dalšího nevylučuje vydání některých (např. okrajových) pozemků, ale vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které sídliště jako areál plní (bydlení, komunikace, odpočinek-relaxace atp.). Při posuzování toho, zda převáží konkrétní veřejný zájem nebo zájem restituční, je nutno zohlednit hledisko proporcionality s přihlédnutím k poměru výměr pozemků nárokovaných a celkové plochy sídliště. Je třeba také zvažovat, zda vydání konkrétního pozemku s ohledem na jeho umístění v areálu sídliště brání nebo podstatně omezuje skutečné využití tohoto pozemku vlastníkem (oprávněnou osobou), tedy zda fakticky vylučuje jeho držbu potažmo realizaci vlastnického práva v širším slova smyslu. Z tohoto z hlediska Pozemky, o něž jde v projednávané věci, rozhodně nejsou obtížně oddělitelnou součástí sídliště nebo jiné souvislé zástavby. Nejvyšší soud přitom v citovaném rozhodnutí reflektoval judikaturu Ústavního soudu: S ohledem na posouzení některých pozemků (či jejich částí) jako veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, nelze pominout aktuální rozhodovací praxi Ústavního soudu vážící se k restituci pozemků, jež jsou veřejným statkem (srov. zejm. nález Ústavního soudu ze dne 1. července 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či nález Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14, jež zpravidla nepřipouští naturální restituci ani tam, kde by tato vedla k situaci, v níž by restituent objektivně nemohl plně realizovat své vlastnické právo a užívat vydané pozemky způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 1 zákona o půdě. K reflexi těchto závěrů rozhodovací praxí dovolacího soudu srov. pak např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2016, sp. zn. 28 Cdo 4460/2015, a ze dne 6. ledna 2016, sp. zn. 28 Cdo 2720/2015, nebo usnesení ze dne 16. února 2016, sp. zn. 28 Cdo 5638/2015).

22. Posouzení relevantní otázky týkající se rozhodných kritérií pro určení, zda konkrétní pozemek (či jeho část) lze považovat za pozemek zastavěný ve smyslu § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě, resp. zda pozemek tvoří s ostatními pozemky a stavbami jeden funkční celek – areál sídliště či sportoviště, jakož i zohlednění možnosti realizace vlastnického práva k nárokovaným pozemků oprávněnými osobami vychází z konkrétních poměrů a provedeného dokazování. V daném případě se odvolací soud přiklonil k přednosti nároku oprávněných osob na fyzické vydání Pozemků – in favorem restitutionis - (které je pro oprávněné osoby výhodnější než poskytnutí náhrady) před zcela nekonkrétním veřejným zájmem na udržení spoluvlastnického podílu žalobce k Pozemkům. Tvrzený veřejný zájem, který dovolací soud ve zrušujícím rozhodnutí nařídil zohlednit v rámci obecně formulovaných pokynů, z aktuálního stavu Pozemků po vyšetření místních podmínek soudem I. stupně neplyne. Žádná funkční neoddělitelnost Pozemků od okolní výstavby nebyla zjištěna. Záměr žalobce rozšířit chráněné území [název] [adresa] ani jiné jeho záměry, které nemají konkrétní podobu, nepředstavují veřejný zájem převažující nad účelem zákona o půdě. Odvolací soud se opírá o právní názor, vyjádřený v ústavním nálezu ze dne 16. srpna 2021, sp. zn. II. ÚS 1697/21: V restitučních věcech je povinností obecných soudů interpretovat právní předpisy ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji. V těchto věcech je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech.

23. Odvolací soud tudíž dospěl k závěru, že [právnická osoba] v tomto případě rozhodl správně. Proto rozsudek soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl (§ 250i o. s. ř.).

24. Výrok o nákladech odvolacího řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Protože účastníci [jméno FO] a [jméno FO] byli v řízení úspěšní, mají právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci [právnická osoba]. Účastníkům vznikly náklady v podobě zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 2 000 Kč a odměny za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Odměna za 1 úkon právní služby poskytnuté oběma účastníkům společně v období do 31. 12. 2024 činí 4 960 Kč. Základní sazba odměny za 1 úkon právní služby v tomto řízení činí 3 100 Kč (§§ 7, § 9 odst. 4, písm. d/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024), tedy za každou zastupovanou osobu advokátovi náleží odměna snížená o 20% (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 2 480 Kč. Advokát účastníků poskytl tyto úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27. 1. 2021, účast při jednání soudu dne 15. 6. 2021, písemný závěrečný návrh ze dne 16. 6. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 8. 9. 2021, účast při jednání odvolacího soudu dne 18. 11. 2021, vyjádření k dovolání ze dne 22. 2. 2022, účast při jednání soudu dne 10. 11. 2022, účast při místním šetření dne 25. 11. 2022, písemný závěrečný návrh ze dne 29. 11. 2022, odvolání proti rozsudku ze dne 20. 2. 2023) tj. 11 úkonů po 4 960 Kč, k nimž náleží 11x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále náhrada zahrnuje odměnu za zastoupení při jednání odvolacího soudu dne 24. července 2025 ve výši 7 392 Kč podle § 7, § 9 odst. 5, písm. d/ advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tedy za každou zastupovanou osobu advokátovi náleží odměna snížená o 20% (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 3 696 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jíž je právní zástupce účastníků plátcem, a to ve výši 13 797, 42 Kč 25. Výpočet 2 000 +11 x 4 960 + 11 x 300 + 7 392 + 450 + 21% z 65 702 781 = 81 499,42 Kč 26. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce účastníků. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení