11 C 28/2025 - 35

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 31 937 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 437 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 937 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 350 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky], zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 31 937 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „[název soudu]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že se žalobou podanou dne [datum] domáhala proti žalované [stát, organizační složka státu] (dále jen „[stát, organizační složka státu]“) náhrady škody ve výši 61 774 Kč s příslušenstvím představované náklady vynaloženými v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce a opakovaném rušení správních rozhodnutí v řízení o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla, které bylo vedeno před Krajským úřadem [adresa] a [organizační složka státu] v letech [rok]-[rok]. Meritorní rozhodnutí [název soudu] vydal dne [datum] téměř po 19-ti měsících a žalobu zamítl v celém rozsahu. K odvolání žalobkyně rozhodl [název soudu] (dále jen „[název soudu]“) rozsudkem ze dne [datum] tak, že rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil a změnil výrok o náhradě nákladů řízení. Následně bylo žalobkyní podáno dovolání, přičemž Nejvyšší soud (dále jen „NS“) rozsudkem ze dne [datum] rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu i soudu prvého stupně v rozsahu zamítnutí žaloby co do částky 59 774 Kč s příslušenstvím zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, ve zbývajícím rozsahu dovolání zamítl. Dne [datum] vydal [název soudu] rozsudek, kterým uložil žalované zaplatit žalobkyni 51 546 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Ohledně nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení žalobu zamítl. Žalobkyně podala do rozsudku [název soudu] odvolání, přičemž [název soudu] rozhodl usnesením ze dne [datum] tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 41 866 Kč s příslušenstvím zamítl, ve zbytku výrok I rozhodnutí potvrdil a žalobkyni uložil uhradit žalované náhradu nákladů řízení. Posuzované řízení tedy trvalo od [datum] do [datum], tj. 5 let, věc byla projednávaná na třech stupních, a to i opakovaně. Průtahy v řízení žalobkyně shledává zejména na straně soudů, v procesní nezpůsobilosti obecného soudu postupovat dle pokynů nadřízeného soudu, ale i v neschopnosti obou stupňů soudů postupovat s obecnou zásadou hospodárnosti co nejrychleji, nebo alespoň v přiměřené době. Pro žalobkyni bylo řízení po ekonomické stránce významné, neboť se domáhala, aby jí byla nahrazena škoda vzniklá „vícenáklady“, které musela vynaložit v souvislosti s nesprávnými úředními postupy, opakovaným rušením správních rozhodnutí v řízeních o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly pro silniční motorová a přípojná vozidla. Tyto skutečnosti tak ovlivnily sféru jejího podnikání, tím tedy finanční výdělky a životní úroveň.

3. V důsledku popsané nepřiměřené délky posuzovaného řízení, a tedy nesprávného úředního postupu, byla žalobkyni způsobena nemajetková újma, za kterou požadovala poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 84 000 Kč. K této částce žalobkyně dospěla tak, že vyšla ze základní částky 60 000 Kč, kterou dále navýšila: - o 20 % z důvodu, že se na průtazích v řízení nijak nepodílela, svá procesní práva nijak nezneužívala, v řízení se chovala řádně, k jednání soudu se dostavovala, na procesní výzvy soudu reagovala včas a nelze ji délku řízení přičítat k tíži. - o 20 % z důvodu, že předmětná věc nebyla skutkově ani právně složitá. Řízení nebylo komplikováno velkým množstvím důkazního materiálu, nebylo třeba provádět rozsáhlé dokazování, neobsahovalo mezinárodní prvek a nepřiměřeně dlouhá doba řízení nebyla spojena s případem složité aplikace práva, podstata řízení byla banální. Byl to prvostupňový soud, který nepřistupoval k věci s náležitou péčí, a lze i spekulovat o nezvládnutí soudcovské práce s přiděleným případem spočívající v organizaci postupu a kroků soudce (soudcovská technika práce).

4. Takto formulovaný nárok žalobkyně předběžně uplatnila u žalované, která její žádosti z části vyhověla a stanoviskem ze dne [datum] jí přiznala zadostiučinění ve výši 52 063 Kč. Tuto částku žalobkyně obdržela dne [datum]. Podanou žalobou se tak žalobkyně (po upřesnění při ústním jednání konaném dne [datum]) domáhala zaplacení částky 31 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 937 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

5. Při ústním jednání konaném dne [datum] žalobkyně též upřesnila, resp. postavila na jisto, že se zadostiučinění domáhá jen za dobu do vydání druhého rozsudku [název soudu], tj. do [datum], nikoliv až do doby úplného skončení posuzovaného řízení (viz dále).

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně uplatnila dne [datum] nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 84 000 Kč. Žádost byla shledána částečně důvodnou, proto žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 52 063 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení, které pravomocně skončilo den [datum], uvedla, že celkovou délku řízení, která činila 5 let a 1 měsíc, lze hodnotit jako nepřiměřenou. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, meritorně v něm rozhodoval soud prvého stupně dvakrát, soud druhého stupně rovněž dvakrát a NS jednou. V řízení byl shledán nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně a opakované, byť menší průtahy. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná hodnotila jako standardní. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. V souladu s tím, je i závěr judikatury NS, že kompenzační řízení obecně není významnějším řízením. Za přiměřenou výši zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu pak žalovaná považuje částku 52 063 Kč. Při jejím stanovení žalovaná vyšla (dle stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010) ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, tj. základní částky celkem ve výši 61 250 Kč, která pak byla snížena o 15 % s ohledem na projednávání věci na třech stupních soudní soustavy. Žalobkyně v žalobě uvádí, že řízení nebylo vůbec složité a že podstata byla banální a z toho důvodu by se měla základní částka zadostiučinění zvýšit o 20 %. K tomu žalovaná namítla, že řízení nelze hodnotit jako triviální. Určitá mírná právní složitost se projevila v tom, že NS zrušil první rozsudky soudů obou stupňů, jednalo se zejména o posouzení situace a škody ve formě nákladů řízení ve světle nového občanského zákoníku, kdy škoda může záležet ve vzniku dluhu. Pokud pak má žalobkyně za to, že by se měla základní částka zadostiučinění zvýšit o 20 % z důvodu, že se na délce řízení se nijak nepodílela a chovala se řádně během řízení, tak žalovaná namítla, že dle ustálené judikatury zvýšení základní částky z důvodu chování poškozeného je možné v případech, pokud poškozený sám přispěl k urychlení řízení. Nic takového však žalobkyně netvrdí.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

8. Žalobou došlou [název soudu] dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči [organizační složka státu] zaplacení částky 64 557 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení jako náhrady škody v podobě nákladů na právní zastoupení ve shora uvedeném správním řízení o žádosti o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly pro silniční motorová vozidla. Náklady na právní zastoupení byly žalobkyní zbytečně vynaloženy, a tedy škoda jí vznikla, v důsledku nepřiměřené délky uvedeného správního řízení a nezákonného postupu správních orgánů, jejichž rozhodnutí byla opakovaně rušena, a to i ze strany správních soudů, kdy žalobkyně byla nucena podávat opakovaná odvolání, správní žaloby, jakož i urgence, žádosti o učinění dalšího procesního postupu a žádosti o učinění opatření proti nečinnosti. K výzvě soudu odeslané dne [datum] zaplatila žalobkyně dne [datum] soudní poplatek za žalobu. Dne [datum] byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 20 dnů, učiněnou usnesením ze dne [datum]!, zaslána [organizační složka státu]. Vyjádření [organizační složka státu], které žalobou uplatněný nárok neuznalo a mj. poukázalo na nesoulad mezi žalobou požadovanou částkou [částka] a součtem v žalobě specifikovaných nákladů, který činí [částka], došlo soudu dne [datum]. Vyjádření bylo dne [datum] zasláno žalobkyni k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum], byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení (jak dospěla k žalované částce, jaký konkrétní nesprávný úřední postup měl být příčinou provedení každého jednotlivého úkonu právní služby/vynaložení každého jednotlivého nákladu, z čeho dovozuje, že každý jednotlivý náklad vynaložila) a návrhů důkazů ve lhůtě 5 dnů. Doplnění žalobkyně, ve kterém mj. uvedla, že uvedená částka 64 557 Kč byla písařskou chybou a žalobou je požadováno zaplacení částky 61 774 Kč se shora uvedeným příslušenstvím z této částky a že náklady na popsané právní zastoupení žalobkyně v celkové výši [částka] uhradila na základě faktur právního zástupce společnost [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“), která pak smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupila pohledávku v uvedené výši manželovi žalobkyně, došlo soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum], byla žalobkyně opětovně vyzvána k doplnění tvrzení (kterou z faktur uvedených v doplnění žaloby byl účtován který k náhradě uplatňovaný úkon právní služby) a návrhů důkazů, a to ve lhůtě 7 dnů. Doplnění žalobkyně došla soudu ve dnech [datum] a [datum]. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 5 dnů předložila smlouvu o postoupení pohledávky v čitelné podobě. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo zahájeno projednání věci, bylo provedeno několik listinných důkazů a žalobkyně byla s ohledem na obsah předložené smlouvy o postoupení pohledávky vyzvána k doplnění tvrzení stran své aktivní legitimace, k čemuž doplnila, že pohledávka na základě smlouvy o postoupení uzavřené manželem žalobkyně spadá do jejich SJM. Další dokazování prováděno nebylo a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta (výrok I) a žalobkyni uloženo zaplatit [organizační složka státu] na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč. Soud takto rozhodl, když učinil závěr o neexistenci škody nahraditelné v režimu zákona č. 82/1998 Sb. na straně žalobkyně. Náklady právního zastoupení v odkazovaném správním řízení za žalobkyni uhradila VWC, a žalobkyně tak aktuálně nemá ani dluh vůči svému právnímu zástupci. Má eventuálně dluh vůči [právnická osoba] z titulu bezdůvodného obohacení, taková škoda však není odškodnitelná v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Pokud pak měla být pohledávka [právnická osoba] za žalobkyní postoupena do SJM žalobkyně a jejího manžela, zanikla splynutím. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu blanketní odvolání žalobkyně, které přislíbila odůvodnit ve lhůtě 15 dnů, k výzvě soudu odeslané dne [datum] bylo odvolání odůvodněno podáním došlým soudu dne [datum]. Žalobkyně mimo dalšího namítala, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky byla nesprávně posouzena jen podle označení, přičemž dle obsahu a vůle stran je zřejmé, že účelem bylo nahradit [právnická osoba] ze SJM žalobkyně a jejího manžela všechny částky, které za žalobkyni zaplatila na nákladech právního zastoupení v předmětném správním řízení, a k žádnému postupování pohledávky tedy nedošlo. Odvolání bylo dne [datum] zasláno [organizační složka státu] s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření k odvolání došlo soudu dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen [právnická osoba], který dne [datum] nařídil odvolací ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo odvolání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku I potvrzen a ve výroku II změněn jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 900 Kč (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit [organizační složka státu] na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II). Odvolací soud takto rozhodl, když se ztotožnil se závěrem o neexistenci škody na straně žalobkyně. Pokud náklady právního zastoupení za žalobkyni uhradila [právnická osoba] (ať již na základě dohody či plněním za jiného), vnikl žalobkyni nový dluh vůči [právnická osoba] (na základě dohody či z titulu bezdůvodného obohacení), jedná se však o dluh vůči třetí osobě, která nebyla účastníkem předmětného správního řízení, který není dluhem z titulu nákladů právního zastoupení v předmětném správním řízení, a není tak odškodnitelný v režimu zákona č. 82/1998 Sb. Stejné platí, i pokud žalobkyně dluh vůči [právnická osoba] již uhradila. Částečně pak odvolací soud posoudil žalobou uplatněný nárok odlišně od soudu prvého stupně, a to stran požadavku na náhradu částky [částka] jako soudního poplatku za žalobu ve správním soudnictví, když o náhradě nákladů řízení před správním soudem již bylo rozhodnuto, a nelze se tak domáhat náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum], rozsudek [název soudu] byl dne [datum] vypraven a dne [datum] nabyl právní moci. Dne [datum] došlo soudu dovolání žalobkyně. Dovolání spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 10 dnů bylo dne [datum] zasláno [organizační složka státu], vyjádření k dovolání došlo soudu dne [datum]. K výzvě soudu odeslané dne [datum] zaplatila žalobkyně dne [datum] soudní poplatek za dovolání. Dne [datum] byl spis předložen NS, který rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudky soudů obou stupňů v rozsahu zamítnutí žaloby dočástky 59 774 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu vrátil věc [název soudu] k dalšímu řízení a ve zbytku (zamítnutí žaloby do částky 2 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady zaplaceného soudního poplatku) dovolání odmítl. NS shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, zda je dle § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. možné uplatnit jako součást náhrady škody náklady, které za poškozeného uhradila třetí osoba, vůči které vznikl poškozenému odpovídající závazek či které poškozený odpovídající částku následně uhradil, a to z titulu dohody s touto osobou či z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolací soud pak považoval právní posouzení věci soudy nižších stupňů o neodškodnitelnosti škody v podobě dluhu žalobkyně vůči [právnická osoba], která za žalobkyni uhradila náklady právního zastoupení ve správním řízení (pokud takový dluh existuje, což se dle dovolacího soudu z učiněných zjištění nepodává), dle zákona č. 82/1998 Sb. za nesprávné. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum], rozsudek NS byl dne [datum] vypraven a dne [datum] nabyl právní moci. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] žalobkyně doplnila, že náklady právního zastoupení za žalobkyni hradila [právnická osoba] na základě dohody mezi touto společností, žalobkyní a právním zástupcem žalobkyně. Celkem takto [právnická osoba] zaplatila (a vznikla jí tak pohledávka za žalobkyní ve stejné výši) částku 364 513,25 Kč, zahrnující i náklady právního zastoupení v předmětném správním řízení. Žalobkyně tento dluh vůči [právnická osoba] v uvedené výši uznala dne [datum] a ve splátkách zcela uhradila do [datum]. Nešťastně formulovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] tak nebylo co postoupit, neboť žádná pohledávka již neexistovala, a jedná se o nulitní právní jednání. [organizační složka státu] odkázalo na svou úvodní obrannou argumentaci (neprokázání vykonání všech tvrzených úkonů právní služby, neprokázání vyúčtování k náhradě nárokovaných nákladů právního zastoupení, neodškodnitelnost vynaložených nákladů právního zastoupení dle zákona č. 82/1998 Sb.) Bylo provedeno dokazování 3 listinami a jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] soud žádal zapůjčení spisů Krajského úřadu [adresa], [organizační složka státu] a Krajského soudu v [adresa] (dále jen „KS [adresa]“) a [název soudu]. Všechny oslovené orgány sdělily ve dnech [datum] a [datum], že spisy byly zapůjčeny k jiným řízením vedeným u [název soudu]. Dne [datum] byly spisy vyžádány od uvedených řízení a žalobkyni byla zaslána výzva, aby při odročeném jednání předložila faktury s vyúčtováním nákladů právního zastoupení. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování 7 spisy, 12 fakturami a větším množstvím dalších listin týkajících se úkonů právního zástupce žalobkyně v předmětném správním řízení a v souvisejících řízeních ve správním soudnictví. Žalobkyně pak byla vyzvána k doložení provedení celé řady účtovaných úkonů právní služby (porady, ale i úkony ve správním a soudních řízeních), k čemuž jí byla poskytnuta lhůta 30 dnů, a jednání bylo odročeno na den [datum]. Žalobkyně v podání došlém soudu dne [datum] mj. navrhla vyžádat k prokázání svých tvrzení další spis KS [adresa]. Doplnění bylo dne [datum] zasláno [organizační složka státu]. Dne [datum] byl vyžádán žalobkyní navržený spis KS [adresa] a ústní jednání bylo téhož dne odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování obsahem vyžádaného spisu a několika dalšími listinami předloženými žalobkyní s předchozím doplněním, dokazování bylo ukončeno a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo [organizační složka státu] uloženo zaplatit žalobkyni částku 51 546 Kč s příslušenstvím (výrok I), žaloba byla do částky 8 228 Kč s příslušenstvím zamítnuta (výrok II) a [organizační složka státu] bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 36 779,20 Kč (tj. 72,4 % jejích nákladů ve výši 50 800 Kč) (výrok III). Soud takto rozhodl, když všechny náklady právního zastoupení ve správním řízení považoval za účelně vynaložené v souvislosti s nepřiměřenou délkou předmětného řízení a průtahy v něm. Žalobkyni nepřiznal jen náhradu nákladů řízení před správním soudem, když v tomto řízení již bylo o náhradě nákladů rozhodnuto. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu odvolání [organizační složka státu]. Odvolání bylo dne [datum] zasláno žalobkyni s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření došlo soudu dne [datum]. Dne [datum] byl spis předložen [název soudu], který dne [datum] nařídil odvolací ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo odvolání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku I částečně změněn tak, že se žaloba o zaplacení částky 41 866 Kč s příslušenstvím zamítá, jinak byl ve výroku I potvrzen (výrok I) a žalobkyni bylo uloženo zaplatit [organizační složka státu] na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 2 244 Kč (výrok II). Odvolací soud takto rozhodl z důvodu nesprávného právního posouzení věci ze strany soudu prvého stupně, který žalobkyni přiznal náhradu všech nákladů právního zastoupení ve správním řízení zatíženém nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, přestože dle zákona č. 82/1998 Sb. lze přiznat náhradu jen takových nákladů, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí (tj. pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem) nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (zde k odstranění vzniklých průtahů v řízení). Za takové odvolací soud považoval jen náklady právního zastoupení ve výši 9 680 Kč. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum], rozsudek [název soudu] byl dne [datum] vypraven a dne [datum] nabyl právní moci (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

9. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky [rok] až [rok] celkem [hodnota] % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne [datum]).

10. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 84 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 52 063 Kč. Částka 52 063 Kč byla žalobkyni uhrazena dne [datum] (zjištěno ze žádosti, stanoviska, potvrzení o platbě).

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

12. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

13. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

15. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a skončilo nabytím právní moci druhého rozsudku [název soudu] dne [datum]. Řízení tedy trvalo celkem 5 let a 1 měsíc, resp. 61 měsíců.

18. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo skutkově mírně složitější, kdy tato skutková složitost byla dána rozsahem úkonů právní služby, u kterých bylo nutné zjistit, zda byly vůbec vykonány a zda se jednalo o úkony účelně provedené k nápravě nesprávného úředního postupu, event. k odstranění či změně nezákonného rozhodnutí. Po stránce procesní byla složitost řízení dána jen počtem stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování, kdy [název soudu] a [název soudu] rozhodovaly ve věci každý dvakrát, jedenkrát pak ve věci rozhodoval též NS. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Složitější pak bylo řízení po právní stránce, když otázka aktivní legitimace k uplatňování nároku na náhradu škody dle OdpŠk účastníkem řízení, za kterého náklady právního zastoupení uhradila třetí osoba, nebyla dosud řešena ani v judikatuře NS.

19. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že v řízení před soudem prvého stupně došlo k několika nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu. Dne [datum] bylo vydáno usnesení s výzvou k vyjádření k žalobě, toto usnesení však bylo vypraveno až dne [datum], tj. za 48 dnů, aniž by lhůta pro vypravení rozhodnutí byla prodloužena. Usnesení tedy bylo vypraveno v rozporu s § 158 odst. 4 o. s. ř. a vedle toho, že v daném postupu je nutno spatřovat průtah cca 1 měsíc, představuje prodleva 18 dnů i samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne [datum] došlo soudu vyjádření [organizační složka státu] k žalobě a toto vyjádření pak bylo zasláno k vyjádření žalobkyni až dne [datum], tj. za 2,5 měsíce, v čemž lze spatřovat průtah cca 1-2 měsíce. Dne [datum] došlo soudu doplnění žaloby dle předchozí výzvy soudu a až dne [datum], tj. za více než 3 měsíce, byla žalobkyni zaslána další výzva k doplnění žaloby, aniž by se v řízení v mezidobí něčeho dalšího dělo. V uvedené prodlevě je tak nutno spatřovat průtah cca 1-2 měsíce. Dne [datum] došlo soudu vyjádření [organizační složka státu] k odvolání proti prvnímu rozsudku, [název soudu] však byl spis předložen až dne [datum], tj. za 4 měsíce, v čemž je nutno spatřovat průtah cca 3 měsíce. Dne [datum] došlo soudu dovolání žalobkyně proti prvnímu rozsudku [název soudu], dovolání bylo zasláno [organizační složka státu] k vyjádření až dne [datum], tj. za 1,5 měsíce, v čemž lze spatřovat průtah cca 1 měsíc. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek NS a až dne [datum], tj. téměř za 5 měsíců, bylo nařízeno ústní jednání na den [datum], tj. téměř za 9 měsíců od pravomocného zrušení prvních rozsudků. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 6 měsíců. Ústní jednání konané dne [datum] nebylo řádně připraveno (i s ohledem na to, že bylo konáno po dovolání a po předchozí prodlevě 9 měsíců), bylo provedeno jen pár listinných důkazů, jinak se při jednání ničeho nedělo a toto bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den [datum]. V tomto neúčelném konání a následném odročení jednání je nutno spatřovat průtah 1 měsíc. Dne [datum] došlo soudu doplnění žalobkyně, ze kterého plynula potřeba vyžádat spis KS [adresa], spis však byl soudem vyžádán až dne [datum] a z toho důvodu bylo ústní jednání nařízené na den [datum] odročeno na den [datum]. Vzniklou prodlevu 16 dnů je nutno přičíst k tíži státu.

20. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěla. Žalobkyně musela být několikrát vyzývána k doplnění žaloby či důkazních návrhů, své blanketní odvolání proti prvnímu rozsudku podané dne [datum] odůvodnila až dne [datum], tj. za 16 dnů. Drobné prodlevy, které v důsledku toho v řízení vznikly, jsou však v kontextu celkové délky posuzovaného řízení zcela zanedbatelné.

21. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a posuzované řízení tak nepatřilo mezi řízení s typově zvýšeným významem jeho předmětu pro poškozeného, za která jsou judikaturou považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobního stavu, pracovněprávní atd. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle OdpŠk, význam předmětu řízení typově nezvyšuje (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4910/2017, anebo usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1987/2014 či sp. zn. 30 Cdo 622/2021). Řízení nebylo vedeno ani o příliš vysokou částku cca 61 tis. Kč., byť celková výše toho, co bylo pro žalobkyni v řízení v sázce, postupem času (v důsledku nabíhajících úroků z prodlení a navyšujících se nákladů právního zastoupení) narůstala.

22. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 6 let a 1 měsíce nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

23. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá [viz např. usnesení Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 30 Cdo 3007/2010]. Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobkyně uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

24. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu je možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky již nikoliv na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

25. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci (právní složitost a stupně soudní soustavy) soud snížil základní částku o 20 %. K výraznější modifikaci z důvodu složitosti věci, byť tato byla projednávána na třech stupních soudní soustavy a na prvém a druhém stupni dokonce dvakrát, soud neprováděl, když skutečnost, že každé řízení musí nějakou dobu trvat, je zohledňována i ve snížení zadostiučinění na za první dva roky trvání řízení. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazněji negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 5 %. Z hlediska přispění žalobkyně k délce řízení, stejně jako z důvodu významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud základní částku nijak nemodifikoval.

26. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 15 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 76 500 Kč vypočtený následovně: 60 (žalobkyní k náhradě uplatňovaných měsíců trvání řízení) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 90 00 Kč x 0,85 (snížení o 15 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržela jen částku 52 063 Kč, shledal soud její žalobu důvodnou do částky 24 4347 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 7 500 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

27. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne [datum], lhůta 6 měsíců skončí až dne [datum], a žalovaná tedy dosud není v prodlení. Soud tak žalobu v požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl.

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout jí zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 350 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 2x odměnou právního zástupce za dva úkony právní služby vykonané v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 6 200 Kč (2x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], vzata částka 50 000 Kč, - 1x odměnou právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 (účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], vzata přiznaná částka 24 437 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za dva úkony právní služby vykonané v roce 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč), - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], ve výši 450 Kč. Zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

29. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení