14 Co 268/2025 - 62

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Soni Burešové a Mgr. Lucie Králové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 31 937 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2025, č. j. 11 C 28/2025-35, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I mění tak, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 24 437 Kč.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 437 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok I], ohledně částky 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 937 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení žalobu zamítl [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 350 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [Jméno advokátky], advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku [výrok III].

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 937 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] [dále též „posuzované řízení“]. Posuzované řízení trvalo 5 let, věc byla projednávaná opakovaně na třech stupních, v řízení docházelo k průtahům. Předmět posuzovaného řízení byl pro žalobkyni významný, a to po ekonomické stránce, neboť se domáhala odškodnění nákladů vynaložených v souvislosti s nesprávnými úředními postupy a opakovaným rušením správních rozhodnutí v řízeních o udělení oprávnění k provozování [místo]. Základní částku 60 000 Kč proto žalobkyně navýšila o 40 %, neboť se na průtazích sama nepodílela, věc nebyla složitá a soud rozhodující na I. stupni k věci nepřistupoval s náležitou péčí. Nárok na zadostiučinění ve výši 84 000 Kč žalobkyně u žalované předběžně uplatnila, žalovaná jí však ve stanovisku ze dne 23. 1. 2025 přiznala toliko 52 063 Kč. Podanou žalobou se proto žalobkyně domáhala doplatku ve výši 31 937 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2025 do zaplacení.

3. K výslovnému dotazu soudu I. stupně se žalobkyně domáhala odškodnění nepřiměřené délky odškodňovacího řízení právě za dobu od 7. 10. 2019 do 3. 10. 2024.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, již uhrazenou částkou 52 063 Kč byla nemajetková újma žalobkyně zcela odškodněna.

5. Soud I. stupně zjistil, že v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] [dále jen také “OS [adresa]”] pod sp. zn. [spisová značka], se žalobkyně žalobou podanou 7. 10. 2019 domáhala proti České republice – [orgán] zaplacení částky 64 557 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody představované náklady na právní zastoupení ve správním řízení o žádosti o udělení oprávnění k provozování [místo] pro [Předmět], které vynaložila v důsledku nezákonného postupu správních orgánů a správních soudů. Při 1. jednání, které se konalo až dne 11. 5. 2021, OS [adresa] po provedeném dokazování vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované České republice – [orgán] na náhradě nákladů řízení 600 Kč. Dne 18. 11. 2021 byl spis předložen odvolacímu Městskému soudu v [adresa] k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Při odvolacím jednání dne 26. 1. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve věci samé potvrzen, byla změněna výše náhrady nákladů řízení před OS [adresa] na 900 Kč a žalobkyni byla dále uložena povinnost zaplatit na nákladech odvolacího řízení 900 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem OS [adresa] o neexistenci škody na straně žalobkyně, neboť náklady právního zastoupení za žalobkyni uhradil subjekt [právnická osoba], žalobkyni tak vznikl nový dluh vůči [právnická osoba], přičemž se jedná o dluh vůči třetí osobě, která nebyla účastníkem předmětného správního řízení, není proto odškodnitelný v režimu OdpŠk, a dále se jedná o náklady řízení před správním soudem, o nichž bylo v soudním řízení správním již rozhodnuto. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně svým rozsudkem ze dne 24. 4. 2023 zrušil rozsudky soudů obou stupňů v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně 59 774 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu vrátil věc OS [adresa] k dalšímu řízení a ve zbytku dovolání odmítl. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, která v jeho rozhodování dosud nebyla řešena, a to zda je dle § 31 odst. 1 OdpŠk možné uplatnit jako součást náhrady škody náklady, které za poškozeného uhradila třetí osoba, vůči které vznikl poškozenému odpovídající závazek či které poškozený odpovídající částku následně uhradil, a to z titulu dohody s touto osobou či z titulu bezdůvodného obohacení. Dovolací soud neshledal právní závěr soudů nižších stupňů o neodškodnitelnosti takového dluhu vůči třetí osobě správným. Před OS [adresa] následně probíhala jednání dne 15. 2. 2024, dne 21. 3. 2024 a 6. 6. 2024, při kterých žalobkyně doplňovala svá tvrzení a bylo prováděno rozsáhlejší dokazování listinami a správními a soudními spisy, přičemž žalobkyně byla dále vyzývána k doložení provedení celé řady účtovaných úkonů právního zastoupení. Při jednání dne 13. 6. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo České republice – [orgán] uloženo zaplatit žalobkyni 51 546 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 8 228 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a žalobkyni bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno celkem 36 779,20 Kč. Všechny náklady právního zastoupení ve správním řízení byly shledány účelně vynaloženými v souvislosti s nesprávným úředním postupem, žalobkyni nebyly přisouzeny jen náklady řízení před správním soudem, neboť o jejich náhradě bylo správními soudy rozhodnuto. O následném odvolání České republiky – [orgán] rozhodl odvolací Městský soud při jednání dne 3. 10. 2024, rozsudek OS [adresa] ve vyhovujícím výroku ohledně částky 41 866 Kč s příslušenstvím změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, jinak jej ve vyhovujícím výroku potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – [orgán] na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 2 244 Kč. Dle odůvodnění rozsudku Městského soudu v [adresa] byly v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem vynaloženy toliko náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 9 680 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 7. 11. 2024.

6. Z předžalobní komunikace stran soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně žalovaný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 27. 11. 2024 a že žalovaná ve stanovisku ze dne 23. 1. 2025 žádost shledala důvodnou s tím, že adekvátním finančním zadostiučiněním je částka 52 063 Kč, kterou žalobkyni dne 27. 1. 2025 uhradila.

7. Ze sdělení [právnická osoba] soud I. stupně zjistil, že kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v České republice za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 %.

8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].

9. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od podání žaloby 7. 10. 2019 do 7. 11. 2024, kdy 2. rozsudek odvolacího Městského soudu nabyl právní moci, celkem 5 let a 1 měsíc. Zejména s ohledem na nedůvodnou nečinnost v řízení před OS [adresa], a to v souvislosti s výzvou žalobkyni k odstranění vad žaloby, s přeposíláním vyjádření žalované strany žalobkyni, v souvislosti s 2. výzvou k odstranění vad žaloby, v souvislosti s předložením věci odvolacímu Městskému soudu v [adresa] k rozhodnutí o odvolání, v souvislosti s nařízením jednání po vrácení věci od Nejvyššího soudu, v souvislosti s neúčelným jednáním dne 15. 2. 2024, které nebylo řádně připraveno, a v souvislosti s pozdním vyžádáním spisu správního soudu, shledal soud I. stupně zjištěnou délku řízení nepřiměřenou, ač se jednalo o řízení složitější. Žalobkyně sama se na délce řízení významněji nepodílela a význam předmětu řízení byl pro ni standardní. Soud I. stupně proto uzavřel, že je odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu dán a že nemajetkovou újmu žalobkyně je namístě odškodnit finančním zadostiučiněním.

10. Při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [dále jen „Stanovisko“], a to z částky na spodní hranici rozpětí, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Rozpětí, stanovené Stanoviskem ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, však nepovažoval již za odpovídající stávajícím poměrům v České republice. Při znalosti judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které inflace nemá na výši poskytovaného zadostiučinění vliv, přesto uvážil, že nelze na zjištěnou změnu ekonomických poměrů, ke které došlo v 14 letech od vydání Stanoviska, nereagovat při poskytování přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhým řízením. Nemajetkovou újmu lze toliko odčinit a přiznané zadostiučinění by mělo poškozenému poskytnout zdroj k pořízení něčeho penězi ocenitelného, co by mu přineslo určitou „dávku radosti“ a co by bylo způsobilé alespoň částečně utrpěnou újmu odčinit. V důsledku ekonomického vývoje oproti roku 2011, ztrácí poskytované zadostiučinění svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými v roce 2011 a nyní. Připomenul, že ekonomický vývoj je zohledňován i při stanovení přiměřeného zadostiučinění bolesti či ztížení společenského uplatnění. Soud I. stupně považoval za odpovídající vycházet z rozmezí navýšeného o 50 %, tj. z rozmezí 22 500 Kč až 30 000 Kč za 1 rok řízení.

11. Při stanovení odpovídající finančního zadostiučinění proto vyšel z částky 22 500 Kč za 1 rok s tím, že v prvních dvou letech je třeba počítat s částkou poloviční. Za období, žalobkyní výslovně vymezených, pěti let činí dle soudu I. stupně základní částka zadostiučinění 90 000 Kč. Soud I. stupně takto zjištěnou základní částku modifikoval dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk. Jde-li o složitost věci, a to právní složitost, kdy řešena byla otázka dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešená, a skutková složitost, kdy u množství poskytnutých úkonů právní služby bylo třeba posoudit, zda byly poskytnuty a dále jejich účelnost, a dále počet stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc meritorně rozhodována, soud I. stupně základní částku ponížil o 20 %. Z důvodu zjištěného průtažného postupu OS [adresa] soud I. stupně základní částku naopak navýšil, a to o 5 %. Z důvodu postupu žalobkyně, které se na délce řízení nepodílela, a z důvodu významu předmětu řízení, který byl pro žalobkyni standardní, soud I. stupně již základní částku odškodnění dále nemodifikoval.

12. Soud I. stupně proto základní částku 90 000 Kč ponížil o 15 % na výslednou částku 76 500 Kč, která představuje přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy žalobkyně. A vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni odškodnila částkou 52 063 Kč, přiznal soud I. stupně žalobkyni částku 24 437 Kč, a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, neboť dle § 15 OdpŠk je žalovaná v prodlení s náhradou škody až marným uplynutím lhůty 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku. Jak bylo zjištěno, žalobkyně svůj nárok u žalované uplatnila 27. 11. 2024, lhůta 6 měsíců skončí až 27. 5. 2025, tedy až po datu rozhodnutí soudu I. stupně.

13. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 11 350 Kč.

14. Proti vyhovujícímu výroku I a nákladovému výroku III rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Soud I. stupně zcela v rozporu s ustálenou judikaturou stanovil základní částku odškodnění. Soud I. stupně s ohledem na změnu ekonomických poměrů za 14 let od vydání sjednocujícího Stanoviska, vycházel ze spodní hranice rozpětí navýšené na částku 22 500 Kč za 1 rok řízení. Tento postup odůvodnil tzv. „dávkou radosti“ a uvedl, že se některá odškodnění jiných újem přizpůsobují výši náhrad ekonomické situaci. Náhrada za bolestné nebo za ztížení společenského uplatnění je svým významem oproti náhradám ze nepřiměřené délky řízení dle žalované nesrovnatelná. Žalovaná vytýká soudu I. stupně, že tímto svým postupem nerespektoval judikaturu nejenom Nejvyššího soudu, reprezentovanou např. rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1318/2020, ale i Ústavního soudu, reprezentovanou např. nálezem ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21. Dle žalované je v dané věci odpovídající částka 15 000 Kč za 1 rok řízení, jehož délka zdaleka nebyla extrémní, když činila 5 let a 1 měsíc, a význam jehož předmětu nebyl pro žalobkyni nijak význačný.

15. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupě ve výroku I tak, že se žaloba zamítá, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalobkyně ve vyjádření z 16. 7. 2025 hodnotila odvolání jako nedůvodné. Soud I. stupně při stanovení zadostiučinění odpovídajícím způsobem zohlednil délku posuzovaného řízení i význam jeho předmětu pro žalobkyni. Jde-li o nálezovou judikaturu Ústavního soudu, dle nálezu ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2699/23, neexistuje žádná exaktní metoda, jak určit přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, posouzení přiměřenosti zadostiučinění je na úvaze soudu. Žalobkyně odmítá názor žalované, že by na všechny případy měla být mechanicky aplikována spodní hranice 15 000 Kč za 1 rok. Soud I. stupně přiznané zadostiučinění řádně odůvodnil.

17. Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř., včetně správnosti postupu v řízení předcházejícím jeho vydání, a - aniž by opakoval či doplňoval dokazování – shledal odvolání žalované důvodným.

19. Soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování řádně a úplně zjistil skutkový stav. Na podrobná a pregnantní skutková zjištění soudu I. stupně proto odvolací soud toliko odkazuje.

20. Jde-li o právní posouzení věci, soud I. stupně správně aplikoval zejména § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Pro účely posouzení přiměřenosti délky řízení správně prioritně ohraničil jeho trvání a stanovil celkovou délku 5 let a 1 měsíc.

21. Odvolací soud sdílí rovněž právní závěr soudu I. stupně, že vzhledem ke zjištěným okolnostem posuzovaného řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku soudního řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Presumovaný vznik nemajetkové újmy žalovaná v řízení nevyvracela, naopak v rámci předběžného projednání žalobkyni poskytla na její zadostiučinění částku 52 063 Kč.

22. Jde-li o výši přiměřeného zadostiučinění, odvolací soud sdílí závěry soudu I. stupně již jen částečně.

23. Dle Stanoviska je pro poměry České republiky přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. v rozmezí 1 250 až 1 667 Kč za jeden měsíc. Částka 15 000 Kč je částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu [srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012].

24. Na tomto místě odvolací soud přisvědčil odvolací námitce žalobkyně stran navýšení rozmezí stanoveného Nejvyšším soudem ve sjednocujícím Stanovisku. Závěr soudu I. stupně o potřebě navýšení částek tohoto rozmezí v důsledku změny ekonomických poměrů správný není.

25. K možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, a to s ohledem na ekonomický růst v České republice, se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny. Následně se Nejvyšší soud vyjádřil obdobně i k otázce vlivu změny životní úrovně [srov. např. usnesení ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19]. Tyto své závěry Nejvyšší soud posléze zopakoval např. v rozsudku ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, či v rozsudku ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. 30 Cdo 283/2023.

26. Aktuálněji se Nejvyšší soud otázkou valorizace částek vyčíslených ve Stanovisku s ohledem na dobu, jež od jejich stanovení uplynula, zabýval ve svém rozsudku ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024. V prvé řadě provedl analýzu rozhodovací činnosti ESLP stran nároků na náhradu nemajetkové újmy v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení, a to za posledních 5 let, a z konkretizované rozhodovací praxe ESLP zjistil, že ESLP ani v době po přijetí Stanoviska dovolacím soudem nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Uzavřel, že závěry obsažené ve Stanovisku tak jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální, přičemž je to rozhodovací činnost ESLP, která je pro nastavení výše odškodnění za porušení základních práv zaručených Úmluvou určující. Nadále platí, že částky přiznávané soudy v České republice za porušení práva na přiměřenou délku řízení lehce splňují kritéria stanovená judikaturou ESLP zejména v rozhodnutí ve věci Apicella proti Itálii, a rozhodně nelze uzavřít, že by nesplňovaly ani minimální standard, který z hlediska odškodňování judikatura ESLP i nadále představuje. Změny v cenové úrovni v České republice na daný závěr nemají žádný vliv. Nejvyšší soud dále objasnil, že v době přijetí Stanoviska, kdy ještě nebyla rozvinuta judikatura k odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu vzniklou z jiných důvodů, zejména z důvodu nezákonného omezení osobní svobody, nebo z důvodu trestního stíhání, které neskončilo odsouzením, nastavil Nejvyšší soud základní rozpětí pro odškodnění jednoho roku trvání průtažného řízení velmi štědře (tj. nad rámec shora uvedených 45 % z částky, kterou by přiznal ESLP). V průběhu času tak dochází k tomu, že se nastavení hladiny odškodnění mezi uvedenými typy újem, z nichž újma způsobená omezením svobody a trestním stíháním bývá typově závažnější než újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení, teprve postupně vyrovnávají. I to je důvod, proč Nejvyšší soud není připraven základní rozpětí pro odškodnění porušení práva na přiměřenou délku řízení v tuto chvíli měnit.

27. Tyto své závěry Nejvyšší soud následně zopakoval v rozsudku ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3497/2024, v usnesení ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1744/2025, či v usnesení ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1238/2025.

28. A jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1744/2025, „tento postoj dovolacího soudu je přitom nikoliv v rozporu, nýbrž ve shodě s aktuální judikaturou Ústavního soudu. Z celé řady nedávných rozhodnutí lze v této souvislosti poukázat např. na body 44 a 45 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21, jakož i na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 723/22, ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 2064/22, ze dne 8. 8. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1204/23, ze dne 15. 11. 2023,[Anonymizováno]sp. zn. IV. ÚS 2459/23, ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 3018/24, nebo ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1587/24. Z této judikatury je patrné, že klíčovou podmínkou, kterou musí přiznané odškodnění splňovat, je jeho přiměřenost, jež bude náležitě odrážet individuální okolnosti řešeného případu a k níž soud může v případě potřeby dospět i volbou jiné základní částky zadostiučinění, než jaká by odpovídala ve Stanovisku uvedenému finančnímu rozpětí.“ 29. Délka řízení, za kterou požaduje žalobkyně odškodnění, činí celkem 5 let. Celková délka posuzovaného řízení nebyla nijak extrémní. Soud I. stupně proto učinil zcela správnou úvahu o stanovení základní částky při samé spodní hranici rozmezí, v souladu se Stanoviskem tedy ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení s tím, že za první 2 roky řízení přísluší žalobkyni toliko polovina této částky. Celková základní částka odškodnění proto správně činí 60 000 Kč. Stanovenou základní částku je třeba, jak správně uvážil soud I. stupně, upravit v důsledku toho, jak se na délce řízení podílela kritéria demonstrativně vypočtená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Se způsobem, jakým tak soud I. stupně učinil, se odvolací soud zcela ztotožňuje. V řízení před OS [adresa] docházelo k dílčím, soudem I. stupně přesně popsaným průtahům, které ve svém součtu již délku řízení negativněji ovlivnily, samotný závěr o nepřiměřené délce posuzovaného řízení proto není dostačující, ale je třeba rovněž modifikovat základní částku jejím navýšením o 5 %. Soud I. stupně pak rovněž vystihl složitost řízení, a to nejenom skutkovou a právní, ale danou i počtem stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc meritorně rozhodována (2x OS [adresa], 2x odvolací městský soud v [adresa] a 1x Nejvyšší soud). A odpovídajícím způsobem kritérium složitosti zohlednil při stanovení adekvátního zadostiučinění tím, že základní částku naopak navýšil, a to o 20 %. Složitost řízení totiž oproti průtažnému postupu OS [adresa] posuzované řízení prodloužila významnějším způsobem. V důsledku dalších kritérií (postup žalobkyně, význam předmětu řízení) soud I. stupně se zcela správným odůvodněním již základní částku dále nemodifikoval.

30. Nemajetkové újmě žalobkyně tak odpovídá finanční zadostiučinění ve výši 51 000 Kč [základní částka 60 000 Kč ponížená o 15 %]. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni již odškodnila částkou 52 063 Kč, žaloba není důvodná.

31. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném vyhovujícím výroku I změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se žaloba na zaplacení částky 24 437 Kč zamítá.

32. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. zároveň o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu.

34. Nákladů řízení žalované před soudy obou stupňů pak činí celkem 600 Kč, což představuje v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu ve výši 2 x 300 Kč za vyjádření k žalobě a za odvolání dle § 1 odst. 3 písm. a), f) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řád.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení