11 C 30/2020-143

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částek 300 000 Kč od [datum] do [datum], 250 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 305 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním.

2. Žalobce uvedl, že vůči němu bylo vedeno trestní stíhání pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum], v [obec], ve [údaj o čase] hodin, po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů řídil nejméně po [anonymizována dvě slova] ve směru od [anonymizováno] k [anonymizováno] ulici, kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, osobní motorové vozidlo [značka automobilu], r. z. [anonymizováno] [číslo], ačkoliv si byl vědom skutečnosti, že není schopen vozidlo bezpečně řídit a ovládat, když v době zastavení policejní hlídkou měl v krvi nejméně [hmotnost] alkoholu. Dne [datum] byl žalobci zadržen řidičský průkaz. Žalobce nepopírá, že po požití alkoholického nápoje skutečně řídil. S ohledem na to, že byl vlastníkem licence na provozování autoškoly a bylo pro něho likvidační, aby se ocitl bez řidičského oprávnění a aby byl potrestán zákazem řízení, který by znamenal, že nebude moci v daném oboru podnikat po dobu minimálně dalších 3 let, pokusil se uzavřít se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Dohoda byla uzavřena dne [datum] a žalobce při jejím uzavření vycházel z obsahu spisu, ve kterém dle jeho názoru nebyl založen doplněk znaleckého posudku, respektive nebyl mu prezentován, protože nebyl správně časově začíslován, který zpochybňuje, že se měl žalobce dopustit trestného činu, protože zpochybňuje hladinu alkoholu v krvi uvedenou v popisu skutku, která dle tohoto doplňku měla činit pouze [hmotnost] alkoholu, nikoliv [hmotnost]. Při sjednávání dohody vycházel žalobce z toho, že pro zachování svého podnikání i s ohledem na to, že se snažil pod vlivem alkoholu pouze přeparkovat, nikoho neohrozil, neomezil, nezpůsobil dopravní nehodu, je možné uzavřít dohodu na podmíněný trest a peněžitý trest a neprotahovat řízení, a tedy to, že bude bez řidičského oprávnění po delší dobu, přestože bylo namístě dle jeho názoru i z dostupných veřejných zdrojů uzavřít věc odklonem - narovnáním či podmíněným zastavením. Státním zástupcem byl dne [datum] podán k [název soudu] (dále jen„ OS [obec]“) návrh na schválení dohody o vině a trestu. Při projednávání schválení dohody bylo soudkyní předestřeno, že uzavřená dohoda je nepřiměřeně přísná v neprospěch žalobce, v důsledku čehož se žalobce rozhodl od této dohody odstoupit a státní zástupce odmítl uzavřít dohodu v mírnější formě, jak bylo předestřeno soudem. OS [obec] tedy rozhodl dne [datum] tak, že dohodu o vině a trestu neschvaluje a věc vrací do přípravného řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce stížnost, která řešila to, zda soud může či nemůže ingerovat do uzavřené dohody a jakým způsobem ji může posuzovat z hlediska přiměřenosti trestu. [název soudu] (dále jen„ KS [obec]“) rozhodl dne [datum] tak, že stížnost státního zástupce zamítl. Již toto dle žalobce vedlo k průtahům v řízení, které vedly k tomu, že žalobce musel svoji podnikatelskou činnost, kterou provozoval přes 20 let, ukončit. Žalobce od samého počátku uváděl, že řidičský průkaz potřebuje mimo jiné i s ohledem na špatný zdravotní stav a vysoký věk svých rodičů a pro výkon svého povolání, kde pracuje jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] OS [obec] následně rozhodl trestním příkazem ze dne [datum], kterým uznal žalobce vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a dále peněžitý trest ve výši 35 000 Kč s tím, že pro případ neuhrazení peněžitého trestu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 3,5 měsíce. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že mu byl uložen trest vyšší než trest, o kterém bylo zmiňováno při jednání o dohodě o vině a trestu, že by jej soudkyně považovala za přiměřený. Přitom uplynulo dalších 6 měsíců, při kterých docházelo u žalobce ke ztrátě na zisku, když nemohl provozovat autoškolu a musel toto podnikání ukončit, protože mu nebyl zpět vydán řidičský průkaz mimo jiné i proto, že stále probíhalo trestní řízení. Proti trestnímu příkazu podal žalobce dne [datum] odpor. Dne [datum] proběhlo ve věci hlavní líčení, při kterém bylo žalobcem zjištěno, že spis obsahuje již od [anonymizováno] [rok] doplněk znaleckého posudku, který je zaevidován ve spise před listinami, které vznikly před jeho vznikem, který konstatuje, že hladina alkoholu v krvi byla [hmotnost] s tím, že uvádí, že výpověď žalobce není důvěryhodná. Z jakého důvodu považoval znalec výpověď žalobce za nedůvěryhodnou, však nebylo až do dne [datum], tedy po dobu více jak 1 roku, vůbec řešeno. V rámci tohoto hlavního líčení žalobce jednoznačně uvedl, že jeho výpověď může být nepřesná v tom, že požil o jedno pivo více, načež dle názoru žalobce znalec zcela jednoznačně potvrdil, že za takové situace je jeho výpověď důvěryhodná a hladina alkoholu činí pouze [hmotnost] s tím, že s ohledem na závěry zdravotní prohlídky je zcela zřejmé, že se nedopustil trestního jednání, protože byl způsobilý řídit motorové vozidlo. OS [obec] následně vyhlásil usnesení, kterým rozhodl, že se trestní věc žalobce postupuje k projednání a rozhodnutí [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), neboť projednávaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce ihned při hlavním líčení stížnost. Jelikož bylo nutné mít protokol z hlavního líčení pro vydání řidičského průkazu s ohledem na novelu zákona od [datum], požadoval žalobce opakovaně vydání tohoto protokolu, který však dle úředního záznamu ve spisu soudkyně odmítla poskytnout do doby doručení usnesení o postoupení věci k přestupkovému řízení. Tím docházelo k dalším průtahům, kvůli kterým neměl žalobce možnost řídit motorové vozidlo, potažmo věnovat se dále alespoň formou vedlejšího pracovního poměru výuce řízení motorových vozidel či školení, kterým se po více než 20 let řádně věnoval. Následně žalobce nahlédnutím do spisu zjistil, že v poznámce na protokolu z hlavního líčení ze dne [datum], který byl přepsán dne [datum], je uvedeno, že bezprostředně po skončení hlavního líčení soud kontaktoval znalce s tím, že je zpochybněn závěr znaleckého posudku. Tento krok soud učinil bez vědomí žalobce i jeho obhájce a tuto skutečnost považuje žalobce za zásadní porušení svého zákonného práva na obhajobu. Zcela chybné pak je to, že se tato skutečnost objevila i v odůvodnění usnesení, kterým byla věc postoupena k projednání přestupku. Žalobce má tak za to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu, protože soud zvolil postup, který porušuje ustanovení tr. řádu, která mají právo na obhajobu zajistit, konkrétně ustanovení § 218 odst. 1 a 2 tr. řádu. Rovněž tak došlo k porušení ustanovení § 220 odst. 2 tr. řádu, dle kterého smí soud při svém rozhodnutí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v hlavním líčení, a opírat se o důkazy, které strany předložily a provedly, případně které sám doplnil. Je zcela zřejmé, že skutečnosti vyplývající z telefonického kontaktu neznámých osob se znalcem v hlavním líčení probírány nebyly, a nebyly ani provedeny k důkazu. KS [obec] následně rozhodl dne [datum] tak, že se usnesení OS [obec] zrušuje a věc se vrací okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dle žalobce zde došlo i k nezákonnému přezkumu ze strany KS [obec], který se k nezákonnosti postupu OS [obec] vůbec nevyjádřil, avšak na nezákonný kontakt se znalcem v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval. Žalobce podal proti usnesení KS [obec] ze dne [datum] ústavní stížnost, tato však byla Ústavním soudem dne [datum] odmítnuta. Dne [datum] se ve věci konalo další hlavní líčení, při kterém bylo opět rozhodnuto tak, že se věc postupuje k projednání a rozhodnutí [anonymizováno]. Žalobce následně podal ústavní stížnost směřující proti usnesení KS [obec] ze dne [datum], usnesení OS [obec] ze dne [datum] a usnesení OS [obec] ze dne [datum], která byla Ústavním soudem dne [datum] odmítnuta.

3. Žalobce tak shrnul, že s ním bylo vedeno zdlouhavé trestní řízení, které bylo ukončeno postoupením věci do přestupkového řízení za situace, kdy to, že hodnota alkoholu není vyšší než 1 promile, bylo orgánům činným v trestním řízení známo již od [anonymizováno] [rok]. Bylo tedy vedeno trestní řízení, které bylo v rozporu s obsahem trestního spisu a které skončilo postoupením věci do přestupkového řízení. V průběhu řízení docházelo k průtahům podáváním neoprávněných opravných prostředků, které byly v rozporu se základním zájmem trestního řízení, když bylo uměle prodlužováno řízení, které bylo postaveno na tvrzení o hladině alkoholu v krvi žalobce, která byla doplňkem znaleckého posudku vyvrácena. Dále došlo i k nezákonnému rozhodování ve věci prvního usnesení soudu prvého stupně, který odkazoval ve svém odůvodnění na skutečnosti, které nebyly důkazně provedeny v hlavním líčení. Jestliže znalecký posudek, který byl chybně zaevidován ve spisu, konstatuje, že hladina alkoholu v krvi byla [hmotnost], nemělo být ve věci vedeno trestní řízení, ale věc měla být [anonymizováno] postoupena k projednání a rozhodnutí [anonymizováno] k posouzení skutku jako přestupek.

4. Vlivem nezákonných rozhodnutí byla žalobci způsobena nemajetková újma, bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, na právo vlastnit majetek a svobodně podnikat, do jeho rodinného života, do jeho podnikání, a tedy i příjmů, i do jeho psychického a fyzického zdraví. Stejně tak bylo zasaženo i do nemajetkových práv jeho rodinných příslušníků – manželky, nezletilých dcer, rodičů (zejména invalidní matky) i sestry. Stran rozsahu zásahu do nemajetkových práv svých i členů své rodiny žalobce odkázal na obsah svého prohlášení a prohlášení matky a sestry, která přiložil k důkazu a v žalobě ocitoval. Popsané zásahy trvaly po velmi dlouhou dobu s ohledem na to, jaký trestný čin byl projednáván. Nejistota žalobce nadále pokračuje, protože se ještě musí dořešit přestupkové řízení. Tato újma dosahovala a dosahuje takové intenzity, že ji nelze odčinit omluvou, které se dosud ani žalobci nedostalo, naopak stále probíhá správní řízení týkající se přestupku, kterého se měl dopustit v roce [rok]. Újma dopadla velmi výrazně i do osobnostní sféry rodinných příslušníků, která by měla být také zohledněna. Trpěla matka žalobce, která bohužel v mezidobí zemřela, i jeho otec. Celá situace vedla k hádkám a napětí v manželství žalobce, protože došlo k ukončení jeho podnikatelské činnosti a žalobce nebyl ani schopen pomoci s dopravou nákupů, dcer a zajišťování toho, co mohl automobilem zajistit. Žalobce újmu své rodiny, svých starých, těžce nemocných rodičů, i své manželky a dětí, prožíval velmi těžce a pociťoval ji jako svou vlastní. Neobvyklý průběh trestního řízení, který se zcela vymyká běžnému průběhu obdobných kauz, nesl pro žalobce velmi velký stres, protože nevěděl, proč v jeho případě není ukončeno trestní stíhání rychle, bez zákazu řízení vozidel, což je obvykle činěno i při nehodách způsobených alkoholem do 6 měsíců od spáchání. Současně byl nucen účastnit se jednání, hradit náklady obhajoby, a čekat, zda jeho zaměstnavatel, který byl o trestním stíhání zcela zbytečně informován, jej propustí a přijde i o jediný zdroj příjmů. Psychický stav žalobce byl takový, že musel absolvovat léčbu, včetně medikace.

5. S ohledem na všechny takto vylíčené skutečnosti považoval žalobce za přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní řízení částku 300 000 Kč. Nárok žalobce uplatnil u žalovaného dopisem ze dne [datum], žalovaný však žádost dosud nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum]. Od uvedeného data žalobce žádal zaplacení úroku z prodlení z důvodu, že dne [datum] bylo rozhodnuto o nezákonnosti trestního jeho stíhání. V tento den tedy vznikla nemajetková újma, kterou je nutné nahradit ke dni jejího vzniku, zejména za situace, kdy žalovaný dosud na tuto újmu žalobci ničeho neuhradil.

6. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce dne [datum] uplatnil předmětný nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Žádost byla vyřízena stanoviskem ze dne [datum], ve kterém žalovaný konstatoval, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvil, požadované peněžité zadostiučinění však nebylo žalobci poskytnuto s odkazem na § 12 zákona č. 82/1998 Sb. K věci samé žalovaný po stručné rekapitulaci průběhu předmětného trestního řízení (obdobně jako žalobce), ke které doplnil, že [anonymizováno] vydal dne [datum] (dosud nepravomocné) rozhodnutí, ve kterém byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silním provozu), ve znění [účinnost], za což mu byla uložena pokuta a zákaz činnosti, uvedl, že pro případné poskytnutí zadostiučinění za újmu způsobenou zahájením trestního stíháním je rozhodujícím měřítkem pozdější výsledek trestního řízení. Usnesení OS [obec], kterým byla věc postoupena k možnému projednání přestupku, je dle názoru žalovaného rozhodnutím, které zachovává kontinuitu ve stíhání osob za jejich protiprávní jednání, byť i s ohledem na intenzitu nebezpečnosti tohoto protiprávního jednání může být v konečném důsledku uložen stíhané osobě postih v řízení, které se řídí jiným právním předpisem než řízení trestní. V daném případě nemůže být se zahájením trestního stíhání spojen nárok žalobce na zadostiučinění v penězích, neboť smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb. je, že se poškozený nedopustil protiprávního jednání. Žalobce se jednání, které naplňovalo minimální znaky přestupku, dopustil. Přestupkové řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, ale žalobce se již v průběhu trestního řízení doznal, že požil návykové látky a řídil vozidlo pod jejich vlivem, přičemž dokonce uzavíral se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Rozhodnutím [anonymizováno] byl žalobce dosud nepravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku. Přiznání práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním v případě, kdy se trestně stíhaná osoba dopustila protiprávního jednání, by bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tedy její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně dostat mělo. O případ, v němž obecná slušnost velí přiznání satisfakce, však v projednávané věci nejde. Dále pak žalovaný uvedl, že z čestných prohlášení přiložených k prokázání vzniku tvrzené nemajetkové újmy vyplývá, že osoby podávající tato prohlášení přikládají vznik tvrzené újmy do přímé příčinné souvislosti s předběžným opatřením, kdy došlo k zadržení řidičského oprávnění žalobce. V daném případě se však jedná o správní řízení vedené [anonymizováno], jehož činnost však nespadá dle § 6 zákon č. 82/1998 Sb. pod působnost Ministerstva spravedlnosti ČR. Žalovaný neshledává příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a projednávaným trestním řízením vedeným proti žalobci, ale skutečností, že bylo vedeno správní řízení o zadržení řidičského oprávnění a z toho následně vyplývající důsledky.

7. Žalobce následně doplnil, že v průběhu jeho trestního stíhání docházelo k řadě nezákonností, které dodnes nechápe. Orgány činné v trestním řízení činily úkony, které na žalobce působí jako úkony spíše„ prestižního charakteru“, nikoliv úkony, které měly urychlit a ozřejmit vyřešení věci (viz stížnost proti rozhodnutí o neschválení dohody, telefonát se znalcem mimo hlavní líčení bez vědomí obžalovaného, v odvolání využitý telefonát a informace, které nebyly provedeny v hlavním líčení, v usnesení KS [obec], vydání trestního příkazu v rozporu s poučením soudu v [anonymizováno], tedy po více jak pěti měsících, uložení stejného či vyššího trestu bez ohledu na běh času). Délka řízení pak byla dle žalobce zcela nepřiměřená. S ohledem na důkaz založený ve spise mělo být trestní stíhání žalobce ukončeno předáním věci do přestupkového řízení nejpozději v [anonymizováno] [rok], případně mělo skončit dohodou tak, jak naznačila soudkyně, kterou by v [anonymizováno] [rok] žalobce akceptoval, a mělo tak trvat maximálně 60 dnů. K předání věci do přestupkového řízení však došlo až v [anonymizováno] [rok], a žalobce tedy byl více než rok zcela zbytečně vystavován trestnímu stíhání. Žalobce v této souvislosti odkázal na články a statistická data o průměrných délkách řízení v ČR. Žalobce zásadně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že mu není možné přiznat náhradu nemajetkové újmy s ohledem na to, že se dopustil skutku, který byl uznán přestupkem, protože je zcela zřejmé, že zásah nezákonným trestním stíháním do jeho života byl velmi zásadní, a kdyby došlo pouze k přestupkovému řízení tak, jak celá situace měla v podstatě dle názoru žalobce probíhat, pak by jistě tento zásah nebyl tak výrazný. Trestní stíhání je pro každého laika psychicky velmi významné, je to zásah, který vnímá široširé okolí, známí, kamarádi, a tak i celá rodina zcela jiným způsobem než řízení o přestupku. Dále žalobce poukázal na zdravotní problémy, které se u něho objevily po zahájení trestního stíhání, stejně jako na zdravotní stav dcery [jméno], který se v období trestního stíhání podstatně zhoršil. K tomuto žalobce doplnil, že tehdy nezletilou dceru, která byla se žalobcem v době spáchání činu ve vozidle, poslala Policie ČR bez peněz domů pěšky noční [anonymizováno], kdy i tento zážitek byl pro ni velmi nepříjemný. K tomu, jakým způsobem nadále vede svůj život a že se v jeho případě skutečně jednalo o mimořádné vybočení z řádného života, žalobce odkázal na obsah výpisu evidence EKŘ, opis z rejstříku trestů a informace o bodovém hodnocení. Pokud jde o dotčení podnikatelské sféry, žalobce doplnil, že jeho autoškola měla v průměru 72 žáků ročně, školné činilo 6 550 Kč, takže z podnikatelské činnosti, kterou musel ukončit, měl zajištěn obrat ve výši 471 600 Kč ročně. Žalobce provozoval autoškolu po velmi dlouhou dobu a samozřejmě byl osobou známou na [anonymizováno]. Zadržení řidičského průkazu a ukončení provozu pak s ohledem na trestní stíhání bylo vnímáno všemi osobami zúčastněnými na kontrole autoškoly, na celém odboru [anonymizováno] velmi negativně, což se dle názoru žalobce pak projevilo i v přístupu správního orgánu při rozhodování v přestupkovém řízení. Zásah do žalobcova práva řídit, který se projevil neschopností postarat se o svou rodinu, je nutné hodnotit jako další okolnost přitěžující žalovanému a zvyšující náhradu na nemajetkovou újmu, když je zcela zřejmé, že výsledný trest v přestupkovém řízení 9 měsíců (ani s tímto však žalobce nesouhlasí), by mohl být s ohledem na dobré jednání a chování žalobce po polovině prominut a celková délka omezení řízení by tak činila pouze 4,5 měsíce. Řidičský průkaz však byl žalobci zadržen i s ohledem na probíhající trestní řízení na dobu bezmála 16 měsíců, tedy o 12,5 měsíce déle. Důsledkem trestního stíhání a zastavení podnikání pak byly i finanční problémy, kdy tyto vyústily v rozpad vztahu žalobce s manželkou a v prodej bytu, ve kterém společně bydleli. S ohledem na to, že žalobce nebyl schopen plnit své splatné závazky, byl nucen tuto bytovou jednotku prodat. Trestním stíháním byla rovněž zasažena čest a dobrá pověst žalobce, když Policie ČR zcela neadekvátně obesílala s oznámením o trestním stíhání žalobce jeho zaměstnavatele, což bylo v dané době zcela nadbytečné.

8. K výzvě k provedení srovnání svého případu s jiným obdobným případem odškodňování nemajetkové újmy žalobce poukázal na obtížnou dostupnost relevantní judikatury s tím, že se mu obdobný případ dohledat nepodařilo, a zdůraznil potřebu individuálního posouzení každého jednotlivého případu. Žalobce pak odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, kdy v této věci byl poškozený trestně stíhán po dobu 2 let, byl ohrožen trestní sazbou do 3 let. NSČR v závěru rozhodnutí uvedl, že nižšími soudy přiznaná částka zadostiučinění v penězích ve výši 105 000 Kč se jeví jako nepřiměřeně nízká. Žalobci hrozila trestní sazba do 1 roku, přesto jeho trestní stíhání trvalo 17 měsíců oproti 2 měsícům, které mělo trvat s ohledem na obsah spisu. Ve světle odkazovaného rozhodnutí, kde se soudu jevila jako nepřiměřeně nízká částka 105 000 Kč, má žalobce za to, že částka 300 000 Kč za nezákonné rozhodnutí včetně nepřiměřené délky trestního stíhání je částkou zcela přiměřenou. Žalobce pak odkázal též na nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které se sice týká bolestného a ztížení společenského uplatnění při pracovních úrazech, v jehož položce [číslo] je uveden akutní [anonymizována čtyři slova] potvrzený psychiatrickým pracovištěm, kdy takovéto psychické problémy jsou hodnoceny 100-200 body a 250 Kč, tj. částkou 50 000 Kč. Je-li tedy za bolestné ve formě prostých psychických útrap (tedy újmu, která by neměla trvat po delší dobu, protože pak by již nastupovala náhrada za ztížení společenského uplatnění, jejíž hodnota by se pohybovala v řádu několika set tisíc korun) přiznávána částka 50 000 Kč, měla by být takováto částka minimální částkou i za čistě psychické útrapy způsobené v souvislosti s běžným trestním stíháním. Z tohoto pohledku se pak při zohlednění konkrétních dopadů u žalobce jeví požadovaná částka 300 000 Kč jako naprosto přiměřená. Žalobce odkázal též na částky přiznávané na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení. Pokud jde o žalovaným poskytnutou omluvu, tato byla zaslána jen k rukám právní zástupkyně žalobce a tak, jak je formulována a umístěna v textu, má žalobce za to, že je zcela nedostatečná. Takováto omluva nemůže být ze strany žalovaného míněna dle názoru žalobce vůbec upřímně a vážně. Z listiny navíc vyplývá, že se žalovaný omlouvá pouze za záznam o sdělení podezření ze dne [datum], žalobce má však za to, že za nezákonné je nutné považovat veškeré úkony v rámci předmětného trestního řízení. Měla-li by být omluva skutečně účinná, měla by dle žalobce být učiněna vhodnou formou, tzn. zejména osobním dopisem adresovaným žalobci a podepsaným oprávněnou osobou, s uvedením konkrétních skutečností, za které se žalovaný omlouvá, které tedy skutečně reflektuje. Navíc za dané situace samozřejmě i dopisem adresovaným minimálně osobám blízkým.

9. Konečně žalobce uvedl, že stanovení náhrady nemajetkové újmy má primárně odčinit alespoň částečně nemajetkovou újmu žalobce, ale v právním státě by mělo mít i jistou sankční, či zejména prevenční úlohu, aby k nezákonným rozhodnutím a průtahům nedocházelo, aby orgány činné v trestním řízení pečlivě vážily své kroky a aby zejména zvažovaly i možnost vyřešení věcí odklonem či férovou dohodou o vině a trestu. Žalobce jako právní laik nechápe, z jakého důvodu on byl vystaven takto dlouhému trestnímu stíhání plnému úkonů, které on sám vnímá jako úkony, které jsou vůči němu nespravedlivé, a má za to, že musely být vedeny i snad osobními výhradami vůči jeho osobě. K tomuto tvrzení sice nemá žádné důkazy, nicméně s ohledem na to, že ví, jakým způsobem probíhala obdobná trestní řízení (ve stejné době projednávaný trestný čin úřednice, která způsobila dopravní nehodu pod vlivem alkoholu a jejíž trestní řízení bylo podmíněně zastaveno, což nemělo dopad do její činnosti, přičemž hladina alkoholu v krvi u ní byla podstatně vyšší), je pak zcela nutné konstatovat, že trestní stíhání, kdy hladina alkoholu by byla zcela jednoznačně již při dechové zkoušce pod hranicí jedné promile, a kdy zcela jednoznačně znalec ve svých závěrech nakonec uvedl, že s ohledem na chování a jednání žalobce, které bylo zřejmé již policii a vyšetřujícímu lékaři při odběru krve na alkohol, nemohlo vést k uznání viny, pak bylo toto trestní stíhání zcela zbytečné.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

11. Žalobce, jako osoba řídící motorové vozidlo, byl dne [datum] ve [údaj o čase] hod. kontrolován hlídkou Policie ČR a při provedených dechových zkouškách u něho bylo naměřeno ve [údaj o čase] hod. [anonymizováno] o/oo, ve [údaj o čase] hod. [anonymizováno] o/oo a ve [údaj o čase] hod. [anonymizováno] o/oo alkoholu. Žalobce výsledky měření nerozporoval (tyto podepsal), při kontrole přiznal, že vypil jedno, dvě piva. Spolu se žalobcem jela ve vozidle dcera [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]. Na místě kontroly byl žalobci zadržen řidičský průkaz. Následně byl žalobce převezen do zdravotnického zařízení, kde při vyšetření uvedl, že alkohol pil v době od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. a měl [anonymizováno] l desetistupňového piva, naposledy jedl ve [údaj o čase] hod. Ve zdravotnickém zařízení byly žalobci ve [údaj o čase] hod. a [údaj o čase] hod. odebrány dva vzorky krve, kdy v prvním vzorku bylo zjištěno [hmotnost] alkoholu, ve druhém pak [hmotnost]. Dne [datum] bylo Policií ČR oznámeno zadržení žalobcova řidičského průkazu z důvodu dle § 118a odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. [anonymizováno], kterému byl zadržený řidičský průkaz též zaslán. Dle výpisu z evidenční karty řidiče ze dne [datum] získal žalobce řidičská oprávnění pro skupiny [anonymizováno 8 slov], [příjmení], [anonymizována tři slova] v rozmezí let [rok] [číslo], v letech [rok], [rok] a [rok] mu byly uděleny tři blokové pokuty za přestupky v dopravě, aktuální stav bodového hodnocení byl„ 0“, řidičský průkaz měl žalobce zadržený od [datum]. Dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit žalobce. V opisu z evidence rejstříku trestů z téhož dne neměl žalobce žádný záznam. Dne [datum] došel policejnímu orgánu znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ve kterém znalec na podkladě údajů uvedených v protokolu o lékařském vyšetření dospěl k závěru, že v době kontroly hlídkou Policie ČR se žalobce již nacházel ve vylučovací/eliminační fázi metabolismu alkoholu, a zpětným propočtem pak stanovil, že v době kontroly se u žalobce mohla pohybovat hladina alkoholu v krvi v rozmezí [anonymizováno] [hmotnost], což ze soudně lékařského hlediska představuje mírný stupeň opilosti, kdy již žádný řidič není schopen řídit a ovládat motorové vozidlo v silničním provozu bezpečně a s jistotou. Úřad [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] - [anonymizováno] sdělil dne [datum] k dotazu policejního orgánu, že žalobce nebyl projednáván pro přestupek a žádné jiné skutečnosti mu k žalobci nejsou známy. Dne [datum] žalobce převzal záznam o sdělení podezření ze spáchání uvedeného přečinu, kdy v době spáchání měl mít v krvi nejméně [hmotnost] a nejvíce [hmotnost] alkoholu. Téhož dne proběhl výslech žalobce jako podezřelého, kdy žalobce odmítl vypovídat s tím, že vypovídat bude až po poradě se svým obhájcem, kterého si zvolil. K věci pak žalobce jako obviněný vypovídal za přítomnosti obhájce dne [datum]. Uvedl, že dne [datum] byl od [údaj o čase] hod. do [údaj o čase] hod. s dcerou na koncertě na stadionu v [obec] [ulice] přijel autem a byl zde nucen špatně zaparkovat. Neměl již v plánu řídit (vozidlo si měl vyzvednout kolega z autoškoly), a tak si na koncertu dal 3 dvanáctistupňová piva a po skončení koncertu si dal ještě jedno dvanáctistupňové pivo v nedalekém baru. Naposledy jedl kolem [údaj o čase] hod., kdy měl zeleninový salát. Po odchodu z baru v cca [údaj o čase] hod. se rozhodl vozidlo přeparkovat, aby nebylo odtaženo, nasedli s dcerou do auta a asi po 300 metrech byli zastaveni hlídkou Policie ČR. Dále uvedl, že jako učitel autoškoly pracuje od roku [rok], žádná kontrola u něho nezjistila žádné závady, řidičský průkaz potřebuje i pro výkon svého zaměstnání a pro péči o svou nemohoucí matku. Případný zákaz řízení by pro něho znamenal též to, že by autoškolu nemohl provozovat další 3 roky a následně by musel absolvovat nové zkoušky. Vinu žalobce doznával, byl si vědom, že zaslouží trest, ale s ohledem na popsané okolnosti žádal o vyřešení věci podmíněným zastavením trestního stíhání, popř. žádal o možnost uzavření dohody o vině a trestu, kdy by mu nebyl ukládán trest zákazu řízení. Obhájce žalobce po skončení výslechu nahlédl do kompletní spisové dokumentace. Dne [datum] došel policejnímu orgánu dodatek znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, který znalec zpracoval na podkladě údajů z výpovědi žalobce ze dne [datum]. Uvedl při tom, že pokud by údaje z výpovědi žalobce byly pravdivé, nacházel by se žalobce v okamžiku deliktu ještě ve vstřebávací/resorpční fázi metabolismu alkoholu V okamžiku prvého odběru krve by se pak s ohledem na konzumaci piva na lačno mohl nacházet stále ještě ve vstřebávací fázi alkoholaemie či již na vrcholu fáze vstřebávací/resorpční. V době druhého odběru krve pak byl žalobce již nepochybně ve vylučovací/eliminační fázi metabolismu alkoholu. Zpětným propočtem pak znalec stanovil, že v době deliktu se u žalobce mohla pohybovat hladina alkoholu v krvi kolem [hmotnost], což ze soudně lékařského hlediska představuje nejnižší stupeň alkoholového ovlivnění - podnapilost, kdy nelze prokázat s jistotou a zcela bez pochyb, že by žalobce nebyl schopen řídit motorové vozidlo v silničním provozu bezpečně a s jistotou. K tomu pak znalec dodal, že výpověď žalobce je však v hrubém rozporu s objektivně prokázanou hladinou alkoholu v jeho krvi. Jeho výpověď, týkající se množství, druhu a doby požívání alkoholických nápojů tak, jak je uvedena v protokolu o výslechu, objektivně zjištěnou koncentraci alkoholu v jeho krvi v žádném případě nevysvětluje. Dne [datum] se na Okresním státním zastupitelství [okres] za přítomnosti státního zástupce, žalobce a jeho obhájce konalo jednání o vině a trestu. Obhájce na počátku jednání nahlédl do spisu a zběžně se seznámil s celým jeho obsahem. Při tomto jednání byla uzavřena dohoda o vině a trestu, ve které žalobce prohlásil, že spáchal popsaný skutek (v popisu bylo uvedeno, že měl v době zastavení policejní hlídkou v krvi nejméně [hmotnost] alkoholu), a dohodl se se státním zástupcem na uložení trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu 14 měsíců a uložení peněžitého trestu ve výši 50 000 Kč, kdy pro případ nevykonání tohoto trestu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Návrh na schválení takto uzavřené dohody předložil státní zástupce téhož dne OS [obec]. Dne [datum] bylo do spisu založeno pracovní hodnocení žalobce ze strany jeho zaměstnavatele - [právnická osoba], [anonymizováno], došlé policejnímu orgánu dne [datum]. Zaměstnavatel potvrdil, že je u něho žalobce zaměstnán od [datum] jako provozní manažer, před tím pracoval od [datum] do [datum] jako provozní manažer ve společnosti [právnická osoba] Dle přiloženého potvrzení činil žalobcův průměrný hrubý měsíční příjem za období leden až [anonymizováno] [rok] částku 33 417 Kč. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] neměl žalobce žádný záznam. Dne [datum] se u OS [obec] konalo veřejné zasedání, jehož předmětem bylo projednání návrhu na schválení dohody o vině a trestu. Soud předestřel názor, že navrhovaný trest je nepřiměřeně přísný, přestože není ukládán trest zákazu činnosti. Za přiměřený by soud považoval trest odnětí svobody maximálně v polovině trestní sazby a peněžitý trest ve výši cca 30-40 tis. Kč. Na podkladě tohoto vyjádření žalobce nechtěl, aby byla soudem schválena uzavřená dohoda, a žádal o uzavření nové dohody v intencích názoru soudu. V této souvislosti též upozorňoval, že přestože není navrhován trest zákazu činnosti, má žalobce od října zadržený řidičský průkaz, když státní zastupitelství nedalo pokyn, aby mu byl vydán, a fakticky tak nemůže vykonávat své podnikání, čímž mu vzniká škoda, a nemůže ani vozit svou invalidní matku. Státní zástupce vysvětloval důvody, proč navrhl takovýto trest, kdy jinak by trval i na zákazu činnosti, ale připustil, že by mohl se žalobcem ještě pokračovat v jednání o uzavření nové dohody. Veřejné zasedání bylo odročeno na den [datum]. Při veřejném zasedání konaném dne [datum] státní zástupce prohlásil, že žalobci novou dohodu nenavrhoval, když dohoda v intencích předestřeného názoru soudu neodpovídá jeho přesvědčení. Žalobce pak zejména znovu zopakoval, že má již více než tři měsíce zadržený řidičský průkaz, v autoškole si musel někoho najmout na dokončení kurzů, nemocné rodiče musí vozit taxíkem. Soud následně vyhlásil usnesení, kterým dohodu o vině a trestu neschválil s tím, že se věc vrací do přípravného řízení. Státní zástupce podal ihned po vyhlášení proti usnesení stížnost s tím, že krajský soud by měl přezkoumat zákonnost postupu soudu předcházejícího vyhlášení usnesení. Dne [datum] došlo soudu odůvodnění stížnosti státního zástupce, ve kterém jednak polemizoval s oprávněním soudu vyjadřovat se k přiměřenosti trestu sjednaného v dohodě, jednak namítal, že důvodem neschválení dohody měla být skutečnost, že žalobce od dohody odstoupil (byť po předestření názoru soudu). Spis byl dne [datum] předložen KS [obec], který usnesením vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne [datum] stížnost státního zástupce zamítl. KS [obec] souhlasil se státním zástupcem, že trest sjednaný v dohodě by obstál, nicméně okresní soud má právo se k dohodě (i k přiměřenosti trestu) vyjádřit, což OS [obec] učinil, a nelze mu tak nic vytknout. Jelikož žalobce následně vyslovil s dohodou nesouhlas, nezbylo než dohodu neschválit. Spis byl vrácen OS [obec] dne [datum]. Po vrácení státnímu zástupci byl spis znovu předložen OS [obec] dne [datum] s návrhem na potrestání. OS [obec] rozhodl dne [datum] trestním příkazem, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a peněžitý trest ve výši 35 000 Kč, kdy pro případ jeho nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 3,5 měsíce. Proti tomuto trestnímu příkazu podal žalobce dne [datum] odpor, ve kterém předně požadoval zpracování doplňku znaleckého posudku, ve kterém by se znalec vypořádal i se skutečnostmi uváděnými žalobcem v jeho výpovědi, kdy je možné, že bude zjištěno, že nebyla ani naplněna objektivní stránka trestného činu. Dále namítal, že v současné situaci je již uložený trest nepřiměřeně přísný. Ani státní zástupce, ani soud, přestože nechtěli ukládat trest zákazu činnosti, neučinili žádný krok vůči správnímu orgánu, aby tento žalobci vydal zadržovaný řidičský průkaz. Žalobce tak musel ukončit činnost autoškoly a nadále nemůže zajišťovat péči o svou matku. Dále žalobce vyčítal, že nebyla využita žádná možnost odklonů, přestože v jiných i závažnějších případech tak postupováno je. V doplňujícím vyjádření došlém soudu dne [datum] žalobce opět namítal nesprávnost závěrů znaleckého posudku, když znalec nepracoval se skutečnostmi uvedenými žalobcem při jeho výpovědi dne [datum]. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] neměl žalobce žádný záznam. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byl vyslechnut žalobce, který uváděl to samé, jako v celém dosavadním průběhu řízení jak stran okolností spáchání předmětného činu, tak stran dopadů trestního stíhání na jeho osobu, zejména podnikání a možnost pečovat o matku. Až při hlavním líčení zjistili žalobce a jeho obhájce, že ve spisu je založen doplněk znaleckého posudku. Následně byl vyslechnut znalec, který vysvětlovat rozdíly v možnostech dopočtu hladiny alkoholu v závislosti na tom, zda se žalobce v době odběru krve nacházel ještě ve vstřebávací, anebo již ve vylučovací fázi. Aby měl žalobce v odebraném vzorku krve naměřené množství alkoholu, musel by dle znalce vypít 5-6 dvanáctistupňových piv, což žalobce při hlavním líčení připustil, že tak mohlo i být. K tomu pak znalec uvedl, že pokud žalobce vypil takovéto množství piv, šlo by uvažovat o hladině alkoholu v krvi v době kontroly hlídkou policie kolem uvedených [hmotnost]. Při hlavním líčení bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla věc dle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena k projednání a rozhodnutí [anonymizováno], neboť projednávaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Protokol o hlavním líčení byl dle připojeného úředního záznamu vyhotoven na počítači dne [datum]. Na takto vyhotovený protokol byl pak připojen ručně psaný úřední záznam datovaný dnem [datum] o tom, že po konání hlavního líčení byl telefonicky kontaktován znalec s dotazem, zda jeho závěr ohledně konzumace 6 dvanáctistupňových piv, který by korespondoval s objektivně zjištěnou hladinou alkoholu, se vztahoval k závěrům znaleckého posudku či jeho doplňku. Znalec měl uvést, že tento se vztahoval k výpočtu uvedenému ve znaleckém posudku s výsledkem [anonymizováno] [hmotnost]. Dne [datum] došla soudu blanktetní stížnost státního zástupce spojená se žádostí o zaslání protokolu o hlavním líčení. Dne [datum] došla soudu žádost obhájce žalobce o zaslání protokolu o hlavním líčení, na tu byl dne [datum] připojen úřední záznam o tom, že k pokynu soudkyně bude protokol zaslán až spolu s usnesením. Dne [datum] došla soudu opětovná žádost obhájce žalobce o zaslání protokolu, který žalobce nezbytně potřebuje doložit k žádosti o vrácení zadrženého řidičského průkazu. V písemném vyhotovení usnesení soud uvedl, že neměl pochybnosti o tom, že se znalec při hlavním líčení vyjadřoval k hodnotám uvedeným v doplňku znaleckého posudku, tedy k hodnotě vypočtené na [hmotnost]. S ohledem na pochybnosti vyslovené státním zástupcem však po konání hlavního líčení telefonicky kontaktoval znalce, který uvedl, že se jeho závěr vztahoval k hodnotě uvedené ve znaleckém posudku, tedy k hodnotě [hmotnost] a nejvýše [hmotnost]. Z toho vyplývá, že soud na základě nepřesného vyjádření znalce u hlavního líčení mohl dospět k nesprávnému závěru, že na straně obviněného nelze dovodit, že se dopustil trestného jednání, ale že jednání obviněného by mohlo být posouzeno jako přestupek. Písemné vyhotovení usnesení a protokol z hlavního líčení byly vypraveny dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu odůvodnění stížnosti, ve které státní zástupce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, když výpověď znalce nebyla zcela jasná a každý ji interpretuje jinak. Dne [datum] byl spis předložen KS [obec], který usnesením vyhlášeným v neveřejném zasedání konaném dne [datum] napadené usnesení zrušil a věc vrátil OS [obec] k novému projednání a rozhodnutí. KS [obec] uvedl, že po přezkoumání výpovědi znalce dospěl ke shodným závěrům, jaké učinil státní zástupce v odůvodnění stížnosti a nakonec i samosoudkyně v závěru odůvodnění napadeného usnesení. Výpověď znalce v hlavním líčení není zcela určitá, a proto okresní soud znovu znalce předvolá a sporné závěry jeho výslechem odstraní. Spis byl vrácen OS [obec] dne [datum] a dne [datum] bylo nařízeno hlavní líčení na den [datum]. Dne [datum] došla soudu žádost obhájce žalobce o odročení hlavního líčení z důvodu kolize s tím, že současně byly uvedeny další kolizní termíny téměř pro celý [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok]. V podání došlém soudu dne [datum] vznášel žalobce námitky vůči postupu, kdy byl kontaktován znalec bez vědomí a účasti žalobce. Navrhoval zpracování znaleckého posudku, který by odstranil všechny přetrvávající nejasnosti, přičemž měl pochybnosti o tom, zda dosud přibraný znalec není podjatý. Dne [datum] bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. Dne [datum] došlo soudu podání žalobce, kterým se jednak obsáhle vyjadřoval k věci samé, jednak znovu namítal nezákonný postup soudu. Hlavní líčení bylo z důvodu nemoci soudkyně dne [datum] odvoláno a dne [datum] znovu nařízeno na den [datum]. Ústavní soud usnesením ze dne [datum] odmítl jako nepřípustnou ústavní stížnost žalobce proti usnesení KS [obec] ze dne [datum]. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] neměl žalobce žádný záznam. Při hlavním líčení konaném dne [datum] byl znovu vyslechnut znalec, který jednoznačně uvedl, že pokud žalobce vypil oněch 5-6 dvanáctistupňových piv, přičemž poslední měl krátce před tím, než řídil, mohla se u něho v době činu pohybovat hladina alkoholu v krvi okolo uvedených [hmotnost]. Při hlavním líčení bylo vyhlášeno usnesení, kterým byla opět věc dle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena k projednání a rozhodnutí [anonymizováno], neboť projednávaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek. Státní zástupce se po vyhlášení usnesení vzdal práva stížnosti, a usnesení tak nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 261/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění [účinnost], a byly mu uloženy pokuta ve výši 11 250 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 9 měsíců, přičemž do doby výkonu správního trestu zákazu činnosti byla žalobci započítána doba zadržení řidičského průkazu od [datum] do [datum], kdy byl žalobci řidičský průkaz vrácen. Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) ze dne [datum] (zjištěno ze spisu OS [obec] sp. zn. [spisová značka] a navazujícího spisu [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]).

12. Proti rozhodnutí vydanému v přestupkovém řízení podal žalobce správní žalobu, o které dosud nebylo rozhodnuto (zjištěno z vyjádření KS [obec], od kterého byl spis vyžádán pro účely tohoto odškodňovacího řízení).

13. Podáním ze dne [datum] podal žalobce ústavní stížnost proti usnesením OS [obec] ze dnů [datum] a [datum] a proti usnesení KS [obec] ze dne [datum] [ulice] stížnost byla jako nepřípustná odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] (zjištěno z ústavní stížnosti, usnesení sp. zn. III. ÚS 2064/19).

14. Dne [datum] došlo [anonymizováno] oznámení Policie ČR o zadržení řidičského průkazu žalobce dne [datum] z důvodu dle § 118a odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb. Žalobce ve vyjádření došlém [anonymizováno] dne [datum] argumentoval tím, že jednání, kterého se dopustil, bylo excesem, řidičské oprávnění potřebuje pro provoz autoškoly, kde má aktuálně asi [anonymizováno] frekventantů, a pro zajišťování péče o své rodiče, zejména o nemohoucí matku. Jelikož zadržení řidičského průkazu ve správním řízení má pouze charakter předběžného opatření a případná sankce v podobě zákazu řízení by měla vyplývat až z uloženého trestu v trestním řízení, které může skončit i bez uložení tohoto druhu trestu, navrhoval žalobce, aby [anonymizováno] nerozhodoval o zadržení řidičského průkazu a naopak rozhodl o jeho bezodkladném vrácení žalobci. Podáním došlým [anonymizováno] dne [datum] žalobce předkládal dohodu o vině a trestu uzavřenou se státním zástupcem, ve které nebylo sjednáno uložení trestu zákazu činnosti, a opětovně žádal, aby [anonymizováno] rozhodl o vrácení řidičského průkazu. Rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl [anonymizováno] dle § 118c odst. 1 zákona č. č. 361/2000 Sb. o zadržení řidičského průkazu žalobce do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu, kterého se měl žalobce dopustit předmětným jednáním ze dne [datum]. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno a rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Podáním došlým [anonymizováno] dne [datum] předkládal žalobce trestní příkaz OS [obec] ze dne [datum] s tím, že tímto rozhodnutím nebyl uložen trest zákazu činnosti, a není tak důvod pro další zadržování řidičského průkazu. Žalobce tak žádal, aby mu [anonymizováno] bezodkladně vrátil řidičský průkaz, a upozorňoval na vznikající majetkovou a nemajetkovou újmu, kdy pro nesprávný postup [anonymizováno] byl nucen zanechat provozování autoškoly. [anonymizováno] vyrozuměl žalobce přípisem ze dne [datum], že po nabytí právní moci trestního příkazu si může řidičský průkaz vyzvednout. Podáním došlým [anonymizováno] dne [datum] žalobce opětovně žádal o bezodkladné vrácení řidičského průkazu, a to s ohledem na novelu zákona č. 361/2000 Sb. Uvedl, že v trestním řízení zcela evidentně nebude ukládán trest zákazu činnosti a v rámci přestupkového řízení by hrozil trest zákazu činnosti na 6 až 12 měsíců, tj. na dobu, která již od zadržení řidičského průkazu téměř uplynula. Dále žalobce poukazoval na skutečnost, že [anonymizováno] při svém rozhodnutí porušil ustálenou judikaturu týkající se rozhodování o zadržení řidičského průkazu. Přípisem ze dne [datum] se [anonymizováno] dotazoval OS [obec] na stav trestního řízení žalobce, k čemuž mu bylo dne [datum] sděleno, že ve věci byl vydán trestní příkaz, který byl odporem žalobce zrušen. Rozhodnutím ze dne [datum] [anonymizováno] rozhodl o zastavení řízení o žádosti žalobce o vrácení řidičského průkazu, neboť žádost je zjevně právně nepřípustná. Takto rozhodl, když z opatřených pokladů vyplynulo, že v trestním řízení dosud nebylo vydáno rozhodnutí v prvním stupni a nelze vyloučit, že žalobci bude uložen i trest zákazu činnosti. Podáním došlým [anonymizováno] dne [datum] žalobce předkládal usnesení OS [obec] ze dne [datum] o postoupení věci do přestupkového řízení a opětovně žádal o bezodkladné vrácení řidičského průkazu. Přípisem ze dne [datum] se [anonymizováno] dotazoval OS [obec] na stav trestního řízení, zejména zda usnesení o postoupení věci do přestupkového řízení nabylo právní moci. Dne [datum] došlo [anonymizováno] blanketní odvolání žalobce proti usnesení ze dne [datum] OS [obec] sdělil [anonymizováno] dne [datum], že proti usnesení o postoupení věci do přestupkového řízení byla podána stížnost a spis se nachází u KS [obec]. Dne [datum] došlo [anonymizováno] odůvodnění odvolání žalobce. [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum] zrušil rozhodnutí [anonymizováno] o zastavení řízení a věc vrátil [anonymizováno] k novému projednání. [anonymizováno] předně vytkl, že [anonymizováno] řízení zastavil jako řízení o zjevně nepřípustné žádosti, přestože se žádostí meritorně zabýval a zjevně ji nepovažoval za nepřípustnou, ale za nedůvodnou. Stran věcného posouzení žádosti pak [anonymizováno] uvedl, že trestní příkaz je prvostupňovým rozhodnutím ve smyslu § 118c odst. 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., [účinnost], přestože byl podaným odporem zrušen. Podáním došlým [anonymizováno] dne [datum] urgoval žalobce urychlené vydání rozhodnutí o žádosti o vrácení řidičského průkazu s tím, že mu v důsledku průtahů ve správním řízení a nesprávného postupu správního orgánu vzniká majetková a nemajetková újma, kterou bude uplatňovat. Rozhodnutím ze dne [datum] [anonymizováno] vyhověl žádosti žalobce a rozhodl o vrácení řidičského průkazu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] (zjištěno ze spisu [anonymizováno] sp. zn. SZ [spisová značka]).

15. V roce [rok] měl žalobce ve své autoškole celkem [anonymizováno] osob, které absolvovaly výcvik za účelem získání řidičského oprávnění či za účelem přezkoušení po pozbytí řidičského oprávnění. V roce [rok] bylo takových osob [anonymizováno] (zjištěno ze seznamů žadatelů).

16. Rozhodnutím ze dne [datum] vyhověl živnostenský úřad žádosti žalobce a ke dni [datum] zrušil žalobci živnostenské oprávnění k provozování autoškoly (zjištěno z rozhodnutí sp. zn. SZ [spisová značka]).

17. Matka žalobce trpěla [anonymizováno 29 slov]) a byla zcela odkázána na individuální dopravu (zjištěno z lékařských zpráv ze dnů [anonymizováno] a [datum]).

18. Smlouvou ze dne [datum] prodal žalobce bytovou jednotku [číslo] v [obec], ulici [ulice], za částku 2 750 000 Kč. Dne [datum] pak žalobce jako nájemce uzavřel s kupujícími jako pronajímateli nájemní smlouvu, kterou si uvedenou bytovou jednotku pronajal za účelem bydlení na dobu určitou od [datum] do [datum] za měsíční nájemné ve výši 2 900 Kč (zjištěno z kupní smlouvy, smlouvy o nájmu bytu).

19. Ve výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] neměl žalobce žádný záznam. Ve výpisu z evidenční karty řidiče ze dne [datum] přibyl žalobci oproti výpisu založenému v trestním spisu údaj o přestupku-shora popsaném skutku, kdy aktuální stav bodového hodnocení činí 7 bodů (zjištěno z výpisu z evidence rejstříku trestů, výpisu z evidenční karty řidiče, výpisu z bodového hodnocení řidiče).

20. Starší dcera žalobce, [jméno] [příjmení], trpí [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], se kterou již měla problémy v minulosti (zjištěno z lékařské zprávy ze dne [datum]).

21. Žalobce ve své účastnické výpovědi obsáhle popsal, jak silně jej trestní stíhání zasáhlo, nebyl na nic takového připravený a doslova mu zničilo život. Ani žalobce, ani nikdo jiný z rodiny nebyl nikdy za nic stíhán, nebyl u soudu, žalobce za svůj život platil jen tři pokuty za marginální dopravní přestupky. Žalobce od počátku doznával, že se dopustil protiprávního jednání, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, ničemu se nevyhýbal a byl připraven přijmout spravedlivý trest. Nechápe však, proč musel podstoupit šestnáctiměsíční trestní stíhání, když se nedopustil žádného trestného činu, což vyplývalo ze znaleckého posudku. [příjmení] orgánů činných v trestním řízení pro něho byly nepochopitelné, byly značné prodlevy mezi jednotlivými úkony a žalobce celou věc vnímal jako namířenou vůči němu osobně. Žalobce měl kvůli trestnímu stíhání 16 měsíců zadržený řidičský průkaz, státní zástupce mu řekl, že k tomu žádný pokyn nedal, a na magistrátu mu řekli, že dokud nerozhodne soud, tak se s tím nebude nic dělat. Když nemohl řídit, tak se nemohl postarat o rodinu, zejména o svou nemohoucí matku, které musel zajišťovat dopravu taxislužbou, a nemohl provozovat autoškolu, kterou měl jako přivýdělek ke svému zaměstnání. Z provozu autoškoly měl po odečtení nákladů, nájmu, leasingu atd. čistý zisk cca 8-10 tis. Kč měsíčně, což nebyla zanedbatelná částka, třebaže zisk v jednotlivých měsících kolísal. Po zadržení řidičského průkazu se snažil autoškolu udržet, zaměstnával učitele, aby za něho odjezdil jízdy, toho však musel zaplatit, což se finančně nevyplácelo. Provoz se tak propadal do ztráty a žalobce musel autoškolu na jaře dalšího roku ukončit. Po skončení trestního stíhání žalobce autoškolu neobnovil. V přestupkovém řízení mu byl uložen trest zákazu činnosti, z čehož plyne, že nemůže další tři roky autoškolu provozovat a poté musí znovu absolvovat zkoušky. O stíhání se dozvěděl žalobcův zaměstnavatel, od kterého si policie vyžádala pracovní hodnocení s tím, že bude založeno do trestního spisu. Bylo tak zřejmé, že je žalobce podezřelý, že se dopustil nějakého trestného činu, a tak se na něho v zaměstnání dívali. Musel vysvětlit, čeho se věc týká. Na druhou stranu se zaměstnavatel zachoval korektně, žalobce nevyhodil, jen jej upozornil, že v případě odsouzení pro úmyslný trestný čin nemůže dle vnitřních předpisů zastávat manažerskou pozici. Trestní stíhání však přišlo v době, kdy u zaměstnavatele probíhala reorganizace, a žalobce kvůli stíhání přišel o možnost povýšení, kdy by spravoval kliniky ve více oblastech. S povýšením by bylo spojeno i vyšší finanční ohodnocení, o cca [číslo] tis. Kč měsíčně. Na tuto pozici byl přijat jiný pracovník a žalobce zůstal na stávající pozici na klinice v [obec]. Po skončení trestního stíhání již žalobce povýšen nebyl, pozice byla obsazena jiným pracovníkem. Ztráta přivýdělku ve spojení s dluhy z autoškoly, než ji ukončil, a dalšími zvýšenými náklady způsobily, že se žalobce zadlužil, což nakonec musel vyřešit prodejem bytu. Celkem dluhy dosáhly výše cca 700 tis. Kč. U žalobce se krátce po zahájení trestního stíhání objevily psychické problémy, kvůli kterým musel vyhledat pomoc psychiatra a byla mu nasazena léčba antidepresivy. Po nich se stav ustálil, ale tato antidepresiva užívá dodnes. Změny v chování vyvolané psychickými problémy, kdy žalobce nespal, bral prášky, bál se, že přijde o zaměstnání, ve spojení s finančními problémy, kdy se žalobce stále více zadlužoval, vyvolaly rozkol v jeho vztahu s manželkou. Hádali se, vznikaly rozbroje a skončilo to odlukou, [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov] [role v řízení], [anonymizováno 6 slov]. Stíhání se dotklo i dcer žalobce, byly svědky jeho hádek s manželkou, vnímaly, že je trestně stíhán, viděly, že mu chodí dopisy od soudu, že chodí k soudu. Žalobce se za to styděl, narušilo to výchovu dcer. Zejména u starší dcery, která procházela pubertou, žalobce ztratil autoritu, [anonymizováno 10 slov]. Mladší dcera má prokázaný [anonymizováno 10 slov]. V době trestního stíhání došlo ke zhoršení zdravotního stavu dcer. Zda to souviselo s trestním stíháním, si žalobce netroufne tvrdit, ale došlo k tomu v dané době. Matka žalobce se úplně sesypala. Byla se podívat u jednoho soudního jednání a tam slyšela, že se její syn dopustil trestného činu. Trpěla [anonymizováno] a v dané době se její stav prudce zhoršil, čímž zase trpěl žalobce, že se kvůli nemožnosti řídit o ni nemohl adekvátně postarat. Přímo žalobce se matka snažila podporovat, ale sestře říkala, že si zničil život, že vystudoval 2 vysoké školy, měl firmu a k čemu to všechno bylo, když spáchal trestný čin. O trestním stíhání žalobce se dozvědělo i okolí v místě bydliště. Vedení obvodu [obec a číslo], ve kterém žalobce bydlí a pro který též v minulosti dělal školení řidičů referentských vozidel, se to dozvědělo přímo od policie, která to posílala i do místa bydliště. Starosta, kterého žalobce považuje za přítele, pak byl v komunikaci s ním odtažitý. Žalobce se tomu ani moc nediví. Kdyby jemu nějaký kamarád tvrdil, že je nevinný, a pak chodil rok a půl k soudu, tak by si také říkal, že na tom nejspíš něco bude. Těch pár dobrých přátel, které má, žalobci zůstalo, ale měl v místě bydliště ostudu. Školení pro [obec a číslo] již žalobce nedělá, jak se to rozkřiklo, takto již nejde. S ohledem na všechny popsané následky považuje žalobce za neadekvátní, aby za zničený život byla poskytnuta jen prostá omluva.

22. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], sestra žalobce, uvedla, že o žalobcově trestním stíhání věděla celá jejich rodina, která je hodně soudržná, tráví spolu hodně času, jsou tam silné vazby. Bylo to pro ně něco nepředstavitelného, nechápali to. Rodiče se navenek snažili žalobce podporovat a nedávat na sobě nic znát, ale byla to pro ně strašná rána. Viděli to v nejčernějších barvách, že jejich syn může jít i do vězení, i kdyby dostal jen podmínku, ale pak se něco stalo. Zejména matku, která se i přes své vážné onemocnění snažila brát vše pozitivně, to hodně zasáhlo, svědkyně neviděla, že by ji kdy v životě něco zasáhlo více. Svědkyně je přesvědčená, že ze stresu se u matky objevily problémy [anonymizována dvě slova]. Šla pak na vyšetření, které se nepovedlo, a zemřela. Svědkyně tak má celou záležitost spojenou i se smrtí matky. Ví, že se to nedá doložit, ale má za to, že kdyby se tato věc nestala, tak tu matka možná ještě mohla být. Celé řízení se strašně vleklo, svědkyně nechápala proč, když žalobce jen přeparkovával auto. Přišlo jí, jako by měl někoho zabít. Ani ve svém okolí takový případ nezažila. Svědkyně sama byla na žalobce kvůli té věci nejdříve naštvaná. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalobce však přišel o řidičský průkaz, a slíbený rozsah péče tak zajišťovat nemohl. Jak se pak celá věc táhla, tak bylo svědkyni žalobce hrozně líto, když viděla, v jakém je stavu. [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Přišel o autoškolu, ze které měl jednak slušný přivýdělek, ale zejména ho to strašně bavilo, byl úspěšný, oblíbený, byl na sebe hrdý, že něco takového vybudoval. Nějakou dobu se ještě snažil autoškolu udržet, i když nemohl řídit, měl tam učitele, aby za něho dojezdil kurzy, toho ale musel platit. Pak, když stále doufal, že se to obrátí k lepšímu, ještě nějakou dobu platil náklady, i když mu to nepřinášelo příjem, zadlužoval se kvůli tomu. Nakonec se situace se finančně vyhrotila, stále neměl řidičský průkaz, a tak autoškolu ukončil. Žalobce se bál, že přijde i o své zaměstnání, docházelo tam k nějakým změnám, měnili se tam nějak šéfové. Nevěděl, co by ve svém věku dělal, kde by hledal novou práci, jak by zaplatil účty, uživil rodinu. Jeho manželka žádný vysoký příjem neměla. Žalobce ze strachu, aby ho nevyhodili, nechtěl v zaměstnání přiznat, že nemůže řídit, k jeho práci však patřilo též objíždět pobočky kliniky v jiných městech. Když to nemohl zvládnout autobusem, tak si svědkyně vzala volno a žalobce po jeho práci vozila. Ze všeho toho stresu a strachu z budoucnosti se žalobce začal léčit u psychiatra, dostal antidepresiva, která bere dodnes. Léčit se začal několik měsíců po začátku té věci. Dostal se do stavu, kdy zůstal jen ležet v posteli, nemohl vstát, a bylo potřeba ho rychle nastartovat, aby nepřišel o zaměstnání. Následně se u něho začaly hromadit další zdravotní problémy, [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova]. Aby žalobce mohl splatit dluhy, které narostly kvůli výpadku příjmů z autoškoly a kvůli předmětnému trestnímu řízení, tak nakonec prodal byt. Trestní stíhání mělo dopad i do vztahu žalobce s manželkou, která na něho byla z počátku také naštvaná stejně jako svědkyně, naštvaný byl i její otec. Pak byla smutná, nevěděla, co se žalobcem bude, jestli nakonec nepůjde do vězení. Trestní stíhání byla ostuda. Starší dcera pak měla psychické problémy, manželka ji začala chránit, přestaly chodit k rodičům žalobce a svědkyně a rodina se rozpadla. Úplně se odtáhly, svědkyni přišlo, jako že se těch trestaných štítí. Dnes se žalobcovou rodinou vůbec nekomunikují, svědkyně se vidí jen s mladší dcerou. Ve vztahu žalobce s manželkou byly nějaké třecí plochy již před trestním stíháním, ale rodina normálně fungovala, vídali se, jezdili spolu na dovolenou. Pokud jde o děti žalobce, tak starší dcera [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] O trestním stíhání žalobce věděli i známí, společní známí svědkyni volali, co se se žalobcem děje. Žalobce byl vždy takový, že měl rád společnost, pořádali se společné akce, [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Před lidmi se uzavřel, nechtěl o tom mluvit, nechtěl, aby ho v této situaci viděli, bylo mu hanba. Když se přátelé dozvěděli, že je žalobce trestně stíhán, tak byli překvapení. Žalobce brali jako solidního, bezúhonného člověka, který nemá sklony k žádné trestné činnosti, a takto všechny v první řadě neskutečně překvapilo. Jak se pak ten soud vlekl, což nikdo nechápal, tak někdo žalobci vyjadřoval podporu, někdo ho zavrhl, přestal se s ním bavit. Ale ani žalobce se nechtěl bavit s nimi, rodina se tak jako izolovala.

23. Svědkyně [jméno] [příjmení], manželka žalobce, vypovídala obdobně jako svědkyně [příjmení] [příjmení], pokud jde o dopady na samotného žalobce, jeho psychické problémy, obavy ze ztráty zaměstnání, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o jeho trestním stíhání, o okolnosti ukončení autoškoly a význam autoškoly pro žalobce, o dopady na rodiče žalobce, zejména jeho matku, která to dle svědkyně odnesla asi nejvíc a svědkyně má též za to, že stres ze žalobcova stíhání přispěl k jejímu úmrtí, o zdlouhavost trestního řízení, které bylo zbytečné, když všichni věděli, že měl žalobce méně než 1 promile. Svědkyně pak zejména popsala situaci v jejich vlastní rodině a okolnosti, za kterých došlo k rozpadu jejich vztahu se žalobcem. Uvedla, že starší dcera nastoupila v [anonymizováno] [rok] na gymnázium. Začal pak u ní úbytek na váze, čehož si svědkyně ani nevšimla, protože veškerou svou pozornost soustředila na mladší dceru, která [anonymizována dvě slova] trpí [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [rok]. Svědkyně neví, jestli to souviselo s trestním stíháním žalobce, všechno to začalo v době, kdy dcera nastoupila na gymnázium, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Svědkyně si ale myslí, že to se stíháním souviselo, že to mohlo spustit. Začalo se to pak řešit, dcera zašla na psychiatrii, kde ale léčbu pro svůj nezájem nedokončila. Byla v opozici vůči žalobci, vůči svědkyni, neustále to gradovalo. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Mladší dcera vyžaduje speciální péči, [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]. Do takovéhoto prostředí přibyly psychicky rozložený žalobce, kterého zdlouhavé stíhání úplně zlikvidovalo, a finanční problémy, přerostlé do dluhové spirály, kdy si půjčovali všude možně, žalobcovi rodiče se vydali z poslední koruny, aby je podpořili. Žalobce nakonec musel prodat byt, aby dluhy splatil. Se žalobcem byli domluveni, že on bude vydělávat a zabezpečovat rodinu a svědkyně se bude primárně starat o děti, ze zaměstnání měla jen základní příjem. Když žalobce ukončil autoškolu, tak peníze chyběly, a to třeba i na léky pro dcery, do školy. Z toho všeho vznikaly mezi svědkyní a žalobcem rozbroje, hádali se, bylo doma dusno. I když se snažili hádky před dcerami mírnit, takto stejně slyšely. To rozjelo zdravotní problémy mladší dcery, starší dcera byla v opozici, vznikly u ní psychické problémy, distancuje se od rodiny. Na svědkyni toho bylo moc, nezvládala to, neměla se na koho obrátit o pomoc a skončilo to tak, že se se žalobcem rozcházejí. Svědkyně to celé připisuje trestnímu stíhání. Dále svědkyně uvedla, že když žalobce provozoval autoškolu, tak měl na magistrátu spoustu známých, stýkali se i jako rodiny, chodilo se na plesy. V momentě, kdy byl žalobce trestně stíhán, takto nejprve přišlo všem hrozně zajímavé, ale jak se věc táhla, tak se všichni otočili zády, nikdo je již nikam nezval a brali je jako vyvrhele. Když žalobce někam volal a potřeboval ještě něco stran autoškoly, tak se s ním nikdo nebavil. Svědkyně a žalobce měli v době trestního stíhání svých starostí dost, ale když se ze známých nikdo neozve, nikam nepozve, nezeptá se, jestli něco nepotřebují, takto člověka ještě dorazí. Podporu vyjádřila jen vlastní rodina. 24. [jméno] [příjmení], matka žalobce, ve svém čestném prohlášení ze dne [datum] zejména popsala, jaké dopady měla skutečnost, že žalobci byl zadržen řidičský průkaz, tj. žalobce musel ukončit autoškolu a zejména nemohl zajišťovat péči o své rodiče a svou nemocnou dceru, v důsledku čehož se zadlužoval jak žalobce, tak jeho rodiče, a ohrazovala se proti postupu [anonymizováno], který žalobci po tak dlouhou dobu řidičský průkaz zadržoval. Obdobné uvedli ve svých čestných prohlášeních též žalobce a Ing. [příjmení] (zjištěno z čestných prohlášení).

25. Z předloženého článku ze serveru [webová adresa] ze dne [datum] týkajícího délek trestních řízení v ČR soud žádná skutková zjištění nečinil, když údaje o průměrných délkách řízení nejsou dle názoru soudu pro posuzování konkrétního řízení, jeho délky a dopadů, které musí být založeno na individuálních okolnostech daného řízení, relevantní.

26. K lékařské zprávě týkající se mladší dcery žalobce, [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], soud nepřihlížel, neboť tento důkaz byl soudu předložen až dne [datum], tj. v rozporu s koncentrací řízení, která nastala uplynutím třicetidenní lhůty poskytnuté při ústním jednání konaném dne [datum], tj. dne [datum].

27. Žádostí ze dne [datum], došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč. K výzvě žalovaného ze dne [datum], aby žalobce upřesnil odpovědnostní titul, když ve své žádosti zmiňuje jak nezákonné rozhodnutí, tak průtahy v řízení, a aby v případě požadavku na náhradu újmy z obou titulů svůj požadavek mezi tyto tituly rozdělil, žalobce v přípisu ze dne [datum] uvedl, že požaduje náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, kdy v rámci odškodnění této újmy by měla být zohledněna i délka trestního stíhání. Žalovaný ve stanovisku ze dne [datum] konstatoval, že v předmětném trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za jehož vydání se žalobci omluvil, poskytnutí peněžitého zadostiučinění však z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě odmítl (zjištěno ze žádosti, dokladu o doručení a potvrzení o přijetí, výzvy, doplnění, stanoviska).

28. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

29. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

30. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

31. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároků u příslušného orgánu.

32. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

34. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

35. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno sdělení podezření ze spáchání přečinu. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporné.

36. Dle § 31a odst. 1, 2 OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

37. Dle ustálené judikatury (viz např. rozsudek NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 či nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3193/10) i„ při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem“. Vznik nemajetkové újmy při nezákonném trestním stíhání se tedy v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje. Na poškozeném pak je, aby v řízení tvrdil a prokázal konkrétní formu a intenzitu takové újmy.

38. Pokud jde o kritéria, která je při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění nutno zejména zvažovat (definovaná v již odkazovaném rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), tj. povaha trestní věci, délka trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobce byl stíhán pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody až na jeden rok, peněžitého trestu nebo trestu zákazu činnosti. S ohledem na dosavadní bezúhonnost žalobci zjevně nehrozilo uložení trestu odnětí svobody nepodmíněného. Žalobci však zřejmě reálně nehrozilo ani uložení trestu zákazu činnosti, který pro něho byl podstatný s ohledem na provozování autoškoly, jak vyplynulo z pokusu o uzavření dohody o vině a trestu a vydaného trestního příkazu. Žalobce pak byl stíhán pro trestný čin obecně ohrožující, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno nižší společenské odsouzení než např. v případě trestné činnosti proti životu a zdraví či lidské důstojnosti. Konečně je pak nutno zmínit, že žalobce se protiprávního jednání skutečně dopustil, třebaže toto jednání nedosáhlo trestněprávní intenzity, a byl za ně následně postižen v přestupkovém řízení. To jsou vše okolnosti, které intenzitu nemajetkové újmy snižují. Na druhou stranu je nutno zmínit, že v případě předmětného stíhání se jednalo o první žalobcův střet s orgány činnými v trestním řízení, a žalobce tak průběh celého trestního řízení jistě vnímal intenzivněji a škodní potenciál tohoto stíhání ve smyslu způsobení nemajetkové újmy byl vyšší než u osoby, která se s trestním řízením střetává opakovaně či dokonce pravidelně.

39. Pokud jde o délku trestního stíhání, toto bylo zahájeno sdělením podezření dne [datum] a skončilo právní mocí usnesení [příjmení] [okres] o postoupení věci do přestupkového řízení dne [datum] Trestní stíhání tedy trvalo 1 rok a 4,5 měsíce, resp. 16,5 měsíce. S ohledem na shora učiněná skutková zjištění má soud za to, že uvedenou dobu není možné považovat za zcela přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku. Uvedený závěr soud opírá zejména o prodlevu mezi podáním odporu proti trestnímu příkazu dne [datum] a konáním hlavního líčení dne [datum] a dále o skutečnost, že soud odůvodnil písemné vyhotovení prvního usnesení o postoupení věci do přestupkového řízení odlišně od závěrů přijatých na hlavním líčení, když do odůvodnění nepřípustně promítl výsledek své komunikace se znalcem po skončení hlavního líčení, což logicky vedlo ke zrušení usnesení ke stížnosti státního zástupce. Tyto okolnosti je nutné přičíst k tíži státu. Na délku řízení pak měly negativní vliv i další skutečnosti, jako rozhodování o (ne) schválení dohody o vině a trestu na dvou stupních soudní soustavy, odročení hlavního líčení ze dne [datum] na den [datum] pro kolizi obhájce žalobce či zrušení hlavního líčení nařízeného na den [datum] pro nemoc soudce a jeho nové nařízení až na den [datum], a to i s ohledem na množství kolizních termínů na straně obhájce žalobce. Tyto skutečnosti k tíži státu přičítat nelze. Podání stížnosti proti usnesení o neschválení dohody o vině a trestu bylo procesním právem státního zástupce vystupujícího v dané fázi jako procesní strana řízení, nikoliv jako rozhodující orgán státu, krátkodobá nemoc soudce je objektivní okolností, ze které nelze odpovědnost státu vyvozovat (odlišné by bylo, kdyby stát žádným způsobem nereagoval na případně dlouhodobou pracovní neschopnost soudce, kvůli které by vznikaly průtahy v řízení), odročování/nařizování hlavního líčení s ohledem na zaplněný diář obhájce žalobce je nutno přičíst k tíži žalobce, resp. jeho obhájce. Při hodnocení újmy vzniklé z nezákonného trestního stíhání je však více než přiměřenost délky, kdy újma plynoucí z nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení by mohla být předmětem samostatného nároku, rozhodná délka trestního stíhání jako taková. Dobu jednoho roku a čtyř a půl měsíce, po které předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze celkově označit za příliš dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.

40. Z provedených důkazů nevzal soud za prokázané, že by trestní stíhání bylo vůči žalobci zahájeno a dále vedeno nějak svévolně či dokonce šikanózně, třebaže je o tom žalobce přesvědčen. Žalobce se protiprávního jednání dopustil, k tomuto se doznal. Tím, kdo v konečném důsledku posoudil shromážděné důkazy, byl trestní soud. Nelze souhlasit s názorem žalobce, že jeho trestní stíhání mělo být ukončeno ihned po zpracování doplňku znaleckého posudku, když sám znalec uváděl, že tvrzení žalobce z přípravného řízení stran konzumace alkoholu, ze kterých vycházely závěry doplňku znaleckého posudku, nejsou věrohodná. Pro věc podstatné skutečnosti pak byly objasněny až prostřednictvím výslechů v hlavním líčení. Z provedeného dokazování rovněž nevyplynulo, že by byl před žalobcem nějak zatajován doplněk znaleckého posudku. Doplněk byl ve spisu zažurnalizován, trestní spis z přípravného řízení však není žurnalizován časově chronologicky, ale věcně, a zřejmě tak při zběžném seznámení se s obsahem spisu na počátku jednání o dohodě o vině a trestu došlo k jeho přehlédnutí. K tíži státu je však nutno přičíst, že do odůvodnění prvého usnesení o postoupení věci do přestupkového řízení byly zahrnuty i skutečnosti, které vyšly najevo až po skončení hlavního líčení, při kterém bylo usnesení vyhlášeno, což pak mělo negativní vliv na délku řízení, jak bylo výše uvedeno.

41. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, je stran následků, které žalobce tvrdil a prokazoval, nutno rozlišovat mezi následky, které přímo souvisely s trestním stíháním, a následky, které vyvolala skutečnost, že žalobce nemohl řídit vozidlo, což však dle názoru soudu s trestním stíháním nesouviselo. Řidičský průkaz nebyl žalobci zadržen v rámci trestního řízení či trestního stíhání. Řidičský průkaz žalobci zadržela Policie ČR postupem dle § 118b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů (zákon o silním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a ve lhůtě zde stanovené věc předala k dalšímu řešení [anonymizována dvě slova] pak rozhodl v zahájeném správním řízení o zadržení řidičského průkazu dle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu, a to do pravomocného skončení trestního, anebo správního řízení o skutku, kterého se žalobce objektivně dopustil. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí neodvolal. V pravomoci [anonymizováno], nikoliv orgánů činných v trestním řízení, pak bylo též rozhodování o vrácení řidičského průkazu dle § 118c odst. 2 zákona o silničním provozu, a to ať již ve znění [účinnost] či [účinnost]. Zda a jak [anonymizováno] žádosti žalobce o vrácení řidičského průkazu posoudil a zda a jak o nich rozhodl (přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že [anonymizováno] zejména nesprávně vyhodnotil podmínky pro vrácení řidičského průkazu po novele zákona o silničním provozu [účinnost]), přímo nesouviselo se skutečností, že žalobce je trestně stíhán. Nakonec bylo i o vrácení řidičského průkazu rozhodnuto dříve, než bylo trestní řízení skončeno. Soud tedy uzavřel, že stran dočasné ztráty možnosti řídit vozidlo a s tím přímo souvisejících dalších následků, tj. ukončení činnosti autoškoly a z toho plynoucí ztráta přivýdělku a současně koníčku, nemožnost zajišťovat péči o rodiče a dceru a minimálně část zadlužení (provoz ztrátové autoškoly, zvýšené výdaje na zajišťování péče o rodiče a dceru) vedoucí až k prodeji bytu, absentuje příčinná souvislost s trestním stíháním, a tyto následky tak nelze vůbec zohledňovat v tomto odškodňovacím řízení.

42. Stran dalších následků vzal soud z provedených důkazů (výpovědi svědků a žalobce) za prokázané, že se u žalobce rozvinuly psychické problémy v podobě stresu, obav z odsouzení a ztráty zaměstnání, které pak vedly ke změnám v jeho chování. S těmito obtížemi se žalobce psychiatricky léčí dodnes. Na psychické problémy se pak nabalovaly další zdravotní obtíže, [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 10 slov] Tyto problémy však nebyly způsobeny výlučně jen trestním stíháním, ale v podstatné míře byly vyvolány též ztrátou možnosti řídit vozidlo a problémy tímto vyvolanými. Dále vzal soud za prokázané, že trestní stíhání přispělo k rozpadu manželství žalobce, nebylo však příčinou jedinou. Konflikty ve vztahu s manželkou plynuly též ze změn v chování žalobce, které souvisely s jeho psychickými problémy, resp. celkovým psychickým rozpoložením v průběhu trestního stíhání, částečně přičitatelným trestnímu stíhání. Podstatnou měrou však k rozpadu manželství přispěly i finanční problémy způsobené ztrátou přivýdělku (která se stíháním nesouvisí) a celková situace v rodině, ve které byly dvě nemocné dcery. V této souvislosti je však nutno uvést, že mladší dcera byla nemocná již před stíháním žalobce a stran zdravotních problémů starší dcery nevzal soud za prokázané, že by tyto měly vzniknout výlučně v důsledku předmětného trestního stíhání (k tomu viz dále). Pokud jde o dotčení dcer a jejich vztahu se žalobcem, jak již bylo uvedeno, mladší dcera byla nemocná již před začátkem stíhání, a nelze tak uzavřít, že by trestní stíhání mělo vyvolat její zdravotní komplikace. S ohledem na druh onemocnění ([anonymizována dvě slova]) a jeho obecně známé projevy však vzal soud za prokázané, že změna klimatu v rodině žalobce způsobená i trestním stíháním měla na nedobrý zdravotní stav dcery negativní účinky (ataky projevů poruchy), což se jednak zpětně dotýkalo žalobce ve smyslu umocňování nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jednak přispělo i k rozpadu manželství žalobce. Stran starší dcery nevzal soud za prokázané, že by tvrzené a prokazované (výpovědi a lékařská zpráva) dopady ([anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) měly souviset výhradně s trestním stíháním. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, dcera krátce před následně stíhaným skutkem nastoupila na gymnázium, projevila se u ní puberta. Změny v chování dcery a problémy s příjmem potravy se projevily již v roce [rok]. Dle názoru soudu tak nelze jednoznačně konstatovat, zda zdravotní a psychické problémy dcery souvisí s trestním stíháním, změnou prostředí, změnami v souvislosti s dospíváním či se vším dohromady. Za prokázané však lze mít, že trestní stíhání se negativně dotklo výchovných možností žalobce, když v důsledku trestního stíhání ztrácel u dcer autoritu. Pokud jde o rodiče žalobce, vzal soud za prokázané, že tito trpěli stresem a obavami o budoucnost žalobce, obávali se možnosti jeho odsouzení. Nedošlo však k narušení jejich vzájemných vztahů, v rámci možností se snažili žalobce podporovat a nedávat na sobě nic znát. Obdobné to bylo též u sestry žalobce, která přes počáteční naštvání, že žalobce není schopen plnit jejich dohodu stran péče o rodiče, žalobce rovněž podporovala. Tvrzení o možné souvislosti úmrtí matky žalobce s předmětným trestním stíháním hodnotil soud jako pouhou spekulaci, ostatně takto to označovaly i slyšené svědkyně. Dále vzal soud z provedených výslechů za prokázané, že trestní stíhání se negativně dotklo vztahu žalobce s některými přáteli, kdy po počátečním překvapení se od něho někteří přátelé odvrátili a ani sám žalobce neměl zájem se s přáteli stýkat a o okolnostech svého stíhání se s nimi bavit. Stejně tak se stíhání negativně dotklo pověsti žalobce v místě bydliště a v okruhu známých z doby podnikání, kdy o trestním stíhání věděli a dívali se na žalobce skrz prsty lidé z vedení městského obvodu, kde žalobce bydlel, a lidé z [anonymizováno], se kterými žalobce řešil věci týkající se autoškoly. Konečně pokud jde o pracovní sféru, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalobcův zaměstnavatel o stíhání věděl, když byl přímo policií dotazován na osobu žalobce a jeho pracovní hodnocení (na tomto kroku soud nespatřuje ničeho namířeného proti žalobci, jde o standardní postup při zjišťování okolností týkajících se osoby obviněného (stejně jako zpráva z místa bydliště) v rámci komplexního posouzení případné trestní odpovědnosti). Žalobce pak musel v zaměstnání okolnosti svého trestního stíhání vysvětlovat, což mu bylo nepříjemné. Žalobce nebyl v zaměstnání v souvislosti s trestním stíháním přímo postižen ve smyslu ztráty zaměstnání, přeřazení na jinou pozici, krácení pracovní odměny. Důvodně se však obával ztráty zaměstnání, což negativně působilo na jeho psychický stav, který byl následně jednou z příčin dalších shora popsaných problémů. Z výpovědi žalobce pak vzal soud za prokázané, že kvůli trestnímu stíhání přišel žalobce o možnost povýšení, které by přineslo i lepší platové ohodnocení.

43. Na základě všech uvedených skutečností, které mají nemajetkovou újmu umocňovat či naopak snižovat, vzal soud za prokázané, že žalobci vznikla výrazná nemajetková újma, která však jen částečně souvisí s předmětným trestním stíháním, když nikoliv zanedbatelnou část vylíčené újmy je nutno přičíst ztrátě oprávnění řídit vozidlo, nikoliv stíhání samotnému. Vznik nemajetkové újmy pak nesporoval ani žalovaný, když tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odškodnil.

44. Věc žalobce soud porovnal s těmito případy odškodňování nemajetkových újem způsobených trestním stíháním: věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 232/2010, následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 228/2013 a konečně u NSČR pod sp. zn. 30 Cdo 3858/2013 (jedná se o stejnou věc, kterou ke srovnání navrhoval žalobce, ve fázi po zrušení prvních rozsudků rozsudkem NSČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) V této věci byl poškozený stíhán pro trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku + zneužívání pravomoci veřejného činitele + zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění + podvod a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře až 3 roky, tedy pro násobně rozsáhlejší a typově odlišnou trestnou činnost s vyšší trestní sazbou. Trestní stíhání bylo delší než v případě žalobce, trvalo 3 roky. Poškozený v porovnávané věci byl zproštěn obžaloby z důvodu, že skutky, které mu byly kladeny za vinu, nebyly trestnými činy, tedy z důvodu příznivějšího než v případě žalobce. Obdobně jako u žalobce se u poškozeného v porovnávané věci objevily změny chování, podrážděnost, nespavost (na rozdíl od žalobce se ale nikde neléčil), došlo k manželské krizi, objevily se odsudky okolí. Na rozdíl od žalobce poškozenému v porovnávané věci nevěřili ani členové rodiny. U poškozeného v porovnávané věci došlo k výraznějšímu zásahu do pracovní sféry, kdy měl těžkosti se svým pracovním zařazením. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 150 000 Kč a zaslání písemné omluvy. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 142/2018 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 260/2019 V této věci byl poškozený stíhán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 1 až 5 let, tedy pro typově odlišnou trestnou činnost s podstatně vyšší trestní sazbou. Trestní stíhání trvalo obdobně dlouho jako v případě žalobce, trvalo 1,5 roku. Trestní stíhání skončilo stejně jako u žalobce postoupením věci do přestupkového řízení, na rozdíl od žalobce však byla věc poškozeného v porovnávané věci v přestupkovém řízení odložena, neboť došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce dosud bezúhonný, a tak mu nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, stejně jako žalobci mu však hrozil trest zákazu činnosti (stíhaného činu se měl dopustit jako strážník městské policie). Obdobně jako žalobce se poškozený v porovnávané věci obával ztráty zaměstnání v případě odsouzení, obdobně se obával, jak by se záznamem v rejstříku trestů hledal zaměstnání jiné. V důsledku trestního stíhání ztratil poškozený v porovnávané věci zájem o koníčky. Trestní stíhání se poškozeného v porovnávané věci dotklo v oblasti zdravotní, zejména psychické (avšak mnohem méně než žalobce), okrajově se dotklo jeho rodinných vztahů. Soud s odkazem na judikaturu Ústavního soudu odmítl argument žalovaného státu, že by za situace, kdy se poškozený skutečně dopustil jednání, pro které byl stíhán, bylo přiznání zadostiučinění v rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur, a za adekvátní shledal odškodnění ve výši 10 000 Kč a zaslání písemné omluvy. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 216/2014 a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Co 343/2015 V této věci byl poškozený stíhán pro trestný čin pojistného podvodu dle 210 odst. 1 písm. b), c), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu a byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let, tedy pro typově odlišnou trestnou činnost s výrazně vyšší trestní sazbou. Trestní stíhání trvalo obdobně dlouho jako v případě žalobce, trvalo 1 rok a 2 měsíce. Poškozený v porovnávané věci byl stejně jako žalobce dosud bezúhonný, a tak mu nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, na rozdíl od žalobce však jeho trestní stíhání skončilo zproštěním obžaloby z důvodu, že se stíhaný skutek nestal, tedy z důvodu příznivějšího než v případě žalobce. Obdobně jako žalobce trpěl poškozený v porovnávané věci stresem, frustrací, nejistotou z budoucnosti, nespavostí a depresemi. Obdobně jako žalobce bral antidepresiva, ale jen lehká a jen do zproštění obžaloby. Trestní stíhání se dotklo rodinných vztahů poškozeného v porovnávané věci (nemohl se věnovat manželce, nezletilému synovi), došlo k omezení styku s přáteli, dočasnému zanechání některých koníčků (motorismus, lyžování, jachting). Stíhání se dotklo jeho podnikatelské činnosti, neměl o podnikání zájem, vše musel táhnout druhý společník a jeho společnost se přechodně dostala do ztráty. Na rozdíl od žalobce nebyly dotčeny dobrá pověst a dobré jméno poškozeného v porovnávané věci, jeho trestní stíhání nevešlo ve známost. Na rozdíl od žalobce poškozený v porovnávané věci ke stíhání svým chováním částečně přispěl. Soud shledal za adekvátní odškodnění ve výši 30 000 Kč.

45. Po takto učiněném porovnání má soud za to, že případ žalobce se co do průběhu trestního stíhání nejvíce blíží věci projednávané pod sp. zn. 22 C 142/2018 11 Co 260/2019, avšak co do následků nejvíce věci projednávané pod sp. zn. 15 C 232/2010 20 Co 228/2013 30 Cdo 3858/2013. Soud pak má za to, že újmu vzniklou žalobci je nutno nahradit v penězích. Přestože soud v zásadě souhlasí se žalovaným, že za situace, kdy byl žalobce uznán vinným z protiprávního jednání (přestupek), v zásadě odporuje obecné představě spravedlnosti a slušnosti, aby se mu dostalo peněžitého plnění, a že obecně v takovéto situaci postačuje konstatování porušení práva, má zato, že s ohledem na závažnost prokázaných následků na straně žalobce není paušální odmítnutí peněžité náhrady obdobně jako v porovnávané věci projednávané pod sp. zn. 22 C 142/2018 11 Co 260/2019 namístě. Při prostém porovnání prokázaných následků na straně žalobce, které lze přičítat trestnímu stíhání, s věcí projednávanou pod sp. zn. 15 C 232/2010 20 Co 228/2013 30 Cdo 3858/2013 by soud za adekvátní považoval náhradu nemajetkové újmy ve výši cca 100 tis. Kč. Skutečnost, že se žalobce skutečně dopustil protiprávního jednání, pak soud zohlednil snížením takovéto uvažované náhrady na polovinu a za přiměřenou všem okolnostem daného případu považoval náhradu ve výši 50 000 Kč. Současně nelze ohlédnout od toho, že se žalobci ze strany žalovaného již dostalo (přestože tak bylo až po zahájení řízení před soudem) satisfakce ve formě konstatování porušení práva a (byť stručné) omluvy. Jelikož žalobce na náhradu nemajetkové újmy stran peněžitého zadostiučinění dosud ničeho neobdržel, soud žalobě jako důvodné vyhověl do částky 50 000 Kč a do zbylých 250 000 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

46. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaný se nezaplacením předmětných částek náhrady nemajetkové újmy do dne splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 zákona přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalovanému. Žádost žalobce byla doručena žalovanému dne [datum] a lhůta 6 měsíců skončila dne [datum]. Soud tak považoval požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne [datum], od kterého žalobci požadované právo na zaplacení úroku z prodlení přiznal, a to ve výši požadované žalobcem, když jeho žalobní návrh nemohl překročit, přestože by dle odkazovaného nařízení vlády žalobci náležel úrok vyšší.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalovanému nahradit mu nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 43 305 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 9x odměnou právního zástupce za 9 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, další porada s klientem dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], další porada s klientem dne [datum], 2x účast na jednání soudu, které trvalo více než 2 hodiny, dne [datum], sepis závěrečného návrhu ze dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 27 900 Kč (9x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - 9x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 9 úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 700 Kč (9x 300 Kč), - 2x náhradou cestovného za cestu vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech 24. 2. a [datum], tj. vždy za 188 km (dle www.mapy.cz) při kombinované spotřebě 5,1 litrů nafty /100 km, dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 589/2020 Sb. v celkové výši 2 176 Kč (2x 1 088 Kč), - náhradou parkovného ve dnech 24. 2. a [datum] v celkové výši 160 Kč (65 Kč + 95 Kč), - 2x náhradou za promeškaný čas při cestách vozidlem ze sídla právního zástupce do sídla soudu a zpět ve dnech ve dnech 24. 2. a [datum], tj. vždy za 6x hod. (jedna cesta trvá dle www.mapy.cz 1 hodinu a 14 minut) po 100 Kč, dle § 14 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč (2x 600 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce ve výši 7 196 Kč.

48. Požadované náhrady odměn a náhrady hotových výdajů právního zástupce za úkony uplatnění nároku na náhradu újmy u žalovaného a jeho doplnění soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.

49. Náklady na další provedený úkon právní služby (oprava a doplnění žaloby ze dne [datum]) soud nepovažoval za účelně vynaložené. Tento úkon byl proveden pouze za účelem opravy chyb v psaní a odstranění nedostatků skutkových tvrzení a návrhů důkazů; úplné vylíčení skutkových okolností a označení důkazů k prokázání takových tvrzení je přitom povinností žalobce již při podání žaloby. Náhradu odměny za zastupování a paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce za tento úkon tak soud žalobci nepřiznal.

50. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Poučení