11 C 308/2016-723

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [obec a číslo] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] advokátkou, sídlem [adresa] o zaplacení 530 719 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 530 719 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 1. 10. 2016 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 346 909,80 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] ostatní plocha – silnice, o výměře 109 m2, p. [číslo] ostatní plocha, silnice, o výměře 76 m2, [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 267 m2, [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 269 m2, [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] ostatní plocha, silnice, o výměře 806 m2, [list vlastnictví], k.ú. [obec], [územní celek], spoluvlastnického podílu id. [číslo] na pozemcích parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace 192 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 4 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 235 m2, [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], spoluvlastnického podílu id. 2/27 na pozemcích parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 184 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 498 m2, LV č. 2087, k.ú. [část obce], [územní celek]. Na prvých shora uvedených čtyřech pozemcích se nacházejí místní komunikace II. třídy, na pátém pozemku se nachází komunikace [ulice], zařazená do kategorie silnic II. třídy, na zbylých pěti pozemcích se nacházejí místní komunikace II. a III. třídy. Že jsou uvedené pozemky zcela zastavěny tělesy místních komunikací II. a III. třídy plyne jak z výpisů z katastru nemovitostí, tak ze znaleckých posudků [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]. [příjmení] všech uvedených komunikací je žalovaný. Za užívání pozemků ve vlastnictví žalobce žalovaný nic neplatí. Dne 16. 9. 2016 žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků. Pokud jde o výši, vycházel z obvyklé výše nájemného za užívání předmětných pozemků, kdy podkladem pro výpočet byl znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení], jež výši obvyklého nájemného za předmětné pozemky stanovila částkou 350 Kč/m2/rok. Žalobce se však domáhá za období 1. 1. 2014 až 30. 9. 2016 pouze částky 120 Kč/m2 za rok s odkazem na cenovou regulaci dle ministerstva financi č. 1/ 2014, 1/ 2015 a 1/ 2016. Z posudku [anonymizováno] [příjmení] vyplývá, že žalovaný v rozhodném období neuzavřel nájemní smlouvu za částku nižší než 120 Kč za m2. Bezdůvodné obohacení tak za rozhodné období činí žalovanou částku. Žalovaný odmítl plnit s odůvodněním, že pozemky jsou zastavěny komunikacemi sloužícími obecnému užívání veřejností, jež je bezplatné, a že pozemky nabyl ze spekulativních důvodů.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí s tím, že ve věci není pasivně legitimován pro bezdůvodné obohacení za pozemky, jež lze kvalifikovat jako veřejný statek. Dále namítal rozpor s dobrými mravy. Žalobce jako nabyvatel předmětných pozemků v kupních smlouvách uvedl, že mu je stav pozemků znám a že je přijímá ve stavu, v jakém jsou. Žalovaného nikdy nekontaktoval za účelem odkupu částí či celých pozemků takto zastavěných. Žalovaný má za to, že vzhledem k počtu takto nakoupených pozemků je žalobce skupuje ze spekulativních důvodů, aby mohl vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uplatňovat nároky za existenci veřejného statku na těchto pozemcích. Kromě toho u pozemku parc. [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], namítal, že pozemky jsou zastavěny veřejně přístupnou účelovou komunikací NN [číslo], která není ve vlastnictví žalovaného. Pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], ani není v kategorii místních komunikací. Pozemky parc. [číslo] [číslo] tvoří jeden funkční celek s pozemky parc. [číslo] [číslo] jsou pro žalovaného zcela nevyužitelné. Kromě toho rozporoval výši bezdůvodného obohacení, jíž žalobce požaduje z celé plochy pozemků a nikoliv ze skutečně zastavěné plochy tělesem komunikace. Namítal, že pasivně legitimován není vlastník ale uživatel, jenž z tohoto vztahu majetkový prospěch čerpá. Žalovaný dále zpochybňoval závěry znalkyně [příjmení] ohledně výše nájemného za předmětné pozemky za metr a rok s tím, že neodpovídají obvyklému nájemnému, neboť porovnává pozemky sloužící komerčnímu využívání s pozemky komerčně nevyužívanými a nerozlišuje mezi pozemky podle jejich velikosti ani podle lokality. Ke znalci [příjmení] žalovaný namítal, že není oprávněn ke zjištění zastavěnosti a využitelnosti pozemku. Zprávy Magistrátu o zařazení jednotlivých komunikací do tříd jsou zastaralé, naproti tomu stanovisko referentky odboru je rozhodující. Žalobce navíc mohl pozemky využívat i jiným způsobem, tedy například pronájmy reklamních poutačů.

3. Rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 11 C 308/2016-203, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 4. 2019, č. j. 13 Co 322/2018-301, rozsudek soudu prvého stupně zrušil s tím, že soud měl k dispozici dva znalecké posudky, které hodnotily výši obvyklého nájemného ve zcela jiných částkách, když přitom jsou oba posudky způsobilé podle ust. § 127a o. s. ř., avšak z odborného hlediska nesouladné. Jsou-li pak zde dva diametrálně odlišné posudky, je namístě vypracování posudku revizního k těmto posudkům, neboť jde jednoznačně o odbornou otázku, kterou si soud sám posuzovat nemůže. Je tak na místě, aby byl ve věci vypracován revizní znalecký posudek.

4. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), dále provedl důkaz znaleckými posudky (§ 127 o. s. ř.). Návrh žalovaného na doplnění dokazování o místní šetření, další znalecký posudek z oboru ekonomiky, znalecký posudek [jméno] [číslo] ze dne 30. 1. 2018, smlouvu o nájmu části pozemku [číslo] zprávu [anonymizováno] [obec] z 11. 4. 2022, sdělení [anonymizována tři slova] z 18. 5. 2022 a znalecký posudek z oboru dopravy, silnice a dálnice, soud zamítl pro nadbytečnost, přičemž důkazy vztahující se k reklamnímu poutači pak byly navrženy k tvrzení uplatněnému po koncentraci řízení (v předchozí fázi řízení žalovaný pouze namítal, že by žalobce mohl pozemky užívat např. obecně umístěním billboardů, nebylo však tvrzeno, že takto žalobce konkrétně některý z pozemků užívá).

5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobce je zapsán jako vlastník pozemků parc. [číslo] ostatní plocha, silnice, o výměře 109 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, silnice, o výměře 76 m2, k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 267 m2, k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 269 m2, k.ú. [část obce], [územní celek], parc. [číslo] ostatní plocha, silnice, o výměře 806 m2, k.ú. [obec], [územní celek], spoluvlastnického podílu id. 2/27 na pozemcích parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 192 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 4 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 235 m2, k.ú. [část obce], [územní celek], spoluvlastnického podíl id. 2/27 na pozemcích parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 184 m2, parc. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace o výměře 498 m2, k.ú. [část obce], [územní celek] (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [list vlastnictví], k.ú. [obec], [list vlastnictví], k.ú. [část obce], a LV č. [rok], k.ú. [část obce]).

7. Na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] k.ú. [část obce], parc. [číslo] k.ú. [část obce], a parc. [číslo] k.ú. [část obce], se nacházejí místní komunikace II. třídy, na pozemku parc. [číslo] k.ú. [obec], se nachází komunikace [ulice], zařazená do kategorie silnic II. třídy. Na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše k.ú. [část obce], se nacházejí místní komunikace II. a III. třídy (prokázáno zprávou Technické správy komunikací ze dne 23. 3. 2011, č.j. TSK/09243/11, a informace Hl. M. Prahy ze dne 27. 4. 2011, č. j. MHMP-191237/2011/DOP-D – pozemky parc. [číslo] v k.ú. [část obce], zprávy Technické správy komunikací ze dne 24. 3. 2011, č. j. TSK/09242/11, a informace Hl. M. Prahy ze dne 18. 9. 2013, č. j. MHMP-1054166/2013/RFD-D – pozemek p. [číslo] v k.ú. [část obce], zprávy Technické správy komunikací ze dne 23. 3. 2011, č. j. TSK/08924/11, a informace Hl. M. Prahy ze dne 30. 3. 2011, č. j. MHMP-197428/2011/DOP-D – pozemek [parcelní číslo] v k.ú. [část obce], zprávy Technické správy komunikací ze dne 16. 8. 2011, č. j. TSK/25658/11, a informace Hl. M. Prahy ze dne 26. 7. 2011 č. j. MHMP-608777/2011/DOP-D – pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec], zprávy Technické správy komunikací ze dne 8. 4. 2014 – pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce]).

8. Žalovaný sdělil žalobci ve vztahu k řešení vztahů k pozemkům, že tyto ve stavu, kdy se na nich nacházejí stavby ve vlastnictví žalovaného, již nabyl, a bylo mu známo, že slouží veřejnoprávnímu užívání, které je dle právních předpisů bezplatné (prokázáno dopisem ze dne 26. 2. 2016, čl. 39).

9. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 833 432 Kč, když na shora uvedených pozemcích se nacházejí silnice II. a III. třídy ve vlastnictví žalované, za což však žalovaný žalobci nic neplatí. Pro výpočet vycházel z výměrů Ministerstva financí č. 1/ 2014, 1/ 2015 a 1/ 2016, jež jako maximální částku za nájem pozemků stanovil 120 Kč/1m2/rok. Za období 1. 1. 2014 až 30. 9. 2016 se tak jedná o uvedenou částku. Žalobce vyzval žalovaného, aby tuto dlužnou částku zaplatil nejpozději 30. 9. 2016 (prokázáno dopisem žalobce žalovanému ze dne 16. 9. 2016).

10. Z kupní smlouvy o převodu nemovitých věcí ze dne 14. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce dne 14. 11. 2019 prodal předmětné pozemky společnosti [právnická osoba] (prokázáno kupní smlouvou ze dne 14. 11. 2019, čl. 536).

11. Z fotografií pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], vyplývá, že se na předmětném pozemku nachází mimo chodníku také travnatý porost a náletové křoviny (prokázáno fotografiemi na čl. 541 ve spojení s geometrickým plánem ze dne 18. 2. 2021, čl. 542).

12. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], znalec v oboru stavebnictví, stavby obytné, dopravní a inženýrské, po místním ohledání, za požití informací k katastru nemovitostí, dospěl k závěru, že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je celou svojí plochou součástí veřejně užívané silnice II. třídy, chodník pro pěší a plocha mezi silnicí a místní komunikací k bytovkám, je využíván v souladu s vyjádřením Odboru rozvoje a financování dopravy Magistrátu Hl. m. Prahy a Technické správy komunikací jako silnice II. třídy (výpadová), způsob využití vylučuje jakékoli jiné využití (prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 8. 1. 2017). Pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], byl po celé své ploše součástí komunikace MK II. třídy, chodník pro pěší a autobusová zastávka. Jeho součástí byla i plocha násypového svahu s malým cípem veřejné pěší komunikace, vesměs bez omezení provozu (prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 13. 1. 2017). Na pozemcích parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] vše v k. ú. [část obce] se na jejich celých plochách nacházejí silnice II. a III. třídy, chodníky pro pěší, drobné neudržované plochy a krajnice při těchto komunikacích a chodnících. Využívány jsou v celé své výměře bez omezení motorovými vozidly včetně linkových autobusů veřejné dopravy. Všechny shora uvedené plochy vyžadují stálou údržbu za účelem zachování technické způsobilosti na uvedených veřejných komunikacích. Jiné využití pozemků není možno. Uvedeným zjištěním odpovídají i zprávy Magistrátu hl. m. Prahy a TSK (prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 10. 1. 2017). Pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce], jsou lokalizovány vpravo při živicí zpevněné ploše MK II. třídy o šířce cca 6 m, na pozemcích se nachází po celé jejich ploše převážně krajnice silnice zařazená do kategorie MK II. třídy bez mezení provozu. Pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce], je v šíři 2 metrů zpevněnou plochou opatřenou živičným povrchem a užívána jako pojížděná část komunikace a autobusová zastávka. Všechny tři pozemky jsou zcela zasaženy stavbou silnice MK II třídy a užívány bez omezení motorovými vozidly (prokázáno znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 20. 11. 2016).

13. Znalec [příjmení]. [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] dospěl po zaměření shora uvedených předmětných pozemků a za použití dostupných informací z katastru nemovitostí, Magistrátu hl. m. Prahy a TSK, výškových poměrů Digitálního modelu reliéfu DMR 5G k závěru, že jsou zastavěny pozemními komunikacemi (prokázáno znaleckým posudkem [anonymizována dvě slova] [příjmení] z listopadu 2016).

14. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] za použití porovnávací metody, kdy měla ke srovnání nájemní smlouvy za roky 2014 až 2016 uzavírané městskými částmi, dospěla k závěru, že v roce 2014, kdy měla ke srovnání 74 smluv, byla minimální cena nájmu za 1m2 – 120 Kč a maximální 14 600 Kč. V roce 2015 měla ke srovnání 167 smluv, jež se pohybovaly v rozpětí 120 Kč až 36 500 Kč. V roce 2016 pak 140 smluv, jež se pohybovaly v rozmezí 120 Kč až 36 500 Kč. Pro výpočet ceny nájmu v předmětných lokalitách použila ke srovnání smlouvy uzavřené [anonymizováno] [obec a číslo]. Na základě průměrné ceny v celé [obec] a průměrné ceny na území [anonymizováno] [obec a číslo] stanovila jako cenu v místě a čase obvyklou 350 Kč 1 m2. Znalkyně konstatovala, že na území celé [obec] v předmětném období 2014 až 2016 nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva ze cenu nižší, než je částka 120 Kč/1m2/rok (prokázáno znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 7. 11. 2016).

15. Znalecký ústav [anonymizována tři slova] stanovil cenu nájmu 84 Kč/1m2/rok, když na rozdíl od [anonymizováno] [příjmení] pro výpočet ceny použil srovnávací metodu zjištěných prodejů obdobných pozemků. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jako zpracovatelé posudku vypověděli, že vycházeli z kupních smluv poskytnutých žalovaným. Posudek se vztahuje k období 1. 1. 2014 až 30. 9. 2016. Pro vypracování posudku použili i podklady z veřejného registru. Odpovídající smlouvy k předmětným pozemkům nenašli. Neměli k dispozici žádné smlouvy, kde by pozemky byly zastavěny komunikací. Nebylo jim nic známo o tom, že by [obec] obdobné pozemky pronajímala. Porovnávací metodou zjistili průměrnou cenu prodávaných nemovitostí, když pozemky s komunikací k dispozici neměli. Od tohoto průměru odvodili průměrnou cenu nájmu jako 3,99 % kupní ceny. Pokud by měli k dispozici nájemní smlouvy k pozemníkům s komunikacemi, vycházeli by z těchto smluv, upřednostnili by je. Ne celá plocha předmětných pozemků byla zastavěna živičným povrchem silničního svršku. Tyto zbytky byly zatravněné či jinak upravené. Tyto části se však jinak využít nedají. Tvoří jeden funkční celek se živičným povrchem. Tyto části na cenu pozemku nemají vliv. Využití těchto ploch například pro billboardy považovali za velice nepravděpodobné, spíše nikoliv, ani tam žádné takové poutače neviděli (prokázáno znaleckým posudkem [anonymizována tři slova] ze dne 29. 8. 2017 a výslechem zpracovatelů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]).

16. Ze znaleckého posudku [číslo] společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že nájemní smlouvy, v nichž vystupuje jako nájemce žalovaný, jsou použitelné pro stanovení výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků, v předmětném období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 byla výše nájmu pozemku, který není určen pro podnikání a slouží veřejnému zájmu, činila 120/ Kč/m2 (prokázáno znaleckým posudkem [číslo] ze dne 9. 9. 2020, čl. 406).

17. Z revizního znaleckého posudku [právnická osoba], soud zjistil, že lze postupovat jak výnosovou, tak porovnávací metodou, přičemž při užití výnosové metody znalecký ústav stanovil kapitalizační míru 5 %, přičemž přihlédl k dlouhodobé stabilizované míře inflace 2,5 % (podle minulých dat a budoucích prognóz např. ČNB), stavební/technické rizikové přirážce 1 % (podle v případě havárie vozidel hrozí poškození/kontaminace pozemků od staveb), právní riziková přirážka 0,5 % (nedořešený vztah mezi vlastníkem pozemků a staveb), ekonomická riziková přirážka 1 % (nadpovrchové využití pozemku s velkým omezením jeho celkového využití, jinak využití v souladu s platným územním plánem), přičemž znalecký ústav dospěl k výsledné absolutní částce nájmu 760 541 Kč. Pokud se vyjde z databáze nájemních smluv [anonymizováno] [obec], tržní hodnota nájmu pozemků je odhadnuta na částku 870 549 Kč, i když se zpravidla nejedná přímo o nájmy pod komunikacemi, ale o obdobné jiné infrastrukturní pozemky jako garážová stání, zeleň, zahrady apod. zpravidla užívané jako veřejné. [jméno] zjištěné touto metodou se však významně neliší od přístupu výnosového. Obě tyto metody jsou rovnocenné. Ve vztahu k posudku [anonymizováno] [příjmení] ze dne 7. 11. 2016 plyne, že [anonymizováno] [obec] neuzavřela žádnou nájemní smlouvu za méně než 120 Kč/rok/m2, proto by se mělo vycházet z této částky (tento závěr potvrzuje také posudek [název znalkyně] – [anonymizována dvě slova], [číslo]). Ve vztahu k posudku [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 8. 2017 znalecký ústav uvedl, že tento vychází ze simulovaného nájemného, kdy tržní hodnoty zde zjištěné odpovídají také zjištěním znaleckého ústavu [právnická osoba], ale kapitalizační míra zde uvedená (3,99 %) neodpovídá kapitalizační míře v jiných jejích posudcích – pro lokalitou a druhem – zcela stejné pozemky. Jinak v zásadě zjištěný nájem v intervalu 100 – 120 Kč/rok/m2 odpovídá také zjištěním znaleckého ústavu. Nájem nebyl zjišťován pro každý pozemek zvlášť, neboť se jedná typově o shodné pozemky. Závěrem znalecký ústav uvádí, že výsledná absolutní částka nájmu za dané období činí při odvození nájmu výnosovým přístupem 760 541 Kč a porovnávacím přístupem 870 549 Kč. Dle doplňujícího výslechu znalce už obdobných pozemků vypracovali mnoho, přičemž všechna ocenění oscilují kolem výměrové ceny. Pokud by se měl znalec mezi těmito dvěma metodami rozhodnout, která je objektivnější, cena by neměla klesnout pod výměrovou, tedy pod 120 Kč za m2. Znalecký ústav měl dostatek podkladů pro určení ceny porovnávací metodou. Vzorky se sice netýkají přímo stavebních pozemků silničních, ale jedná se o pozemky infrastrukturní, tedy dá se to porovnat. Srovnávaných vzorků bylo mnoho, ale snad u žádného neklesla cena pod 120 Kč za m2. Problém je, že k této problematice neexistuje žádná publikace ani žádný obdobný článek, znalecký ústav se zde v takovýchto věcech případ od případu zdokonaluje. Nicméně důležité je to, že ty závěry stále oscilují kolem té výměrové ceny. Pokud jsou zde rozdíly, jako zde zhruba do 20 %, pokud budou ustanoveni další znalci, ty rozdíly budou dále spíše narůstat. Tento zjištěný rozdíl je opravdu velmi malý. Pokud se jedná o billboard, jsou zde na těch pozemcích samozřejmě nějaké stavby, lampy veřejného osvětlení, svodidla. Znalec má za to, že pokud tam ten billboard je, nebude to však mít zřejmě žádný vliv na určení ceny (prokázáno revizním znaleckým posudkem [právnická osoba], ze dne 27. 4. 2021, čl. 427, a doplňujícího výslechu znalce při jednání 6. 1. 2022).

18. Dle závěrů znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] činí cena nájemného v období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 mj. parc. [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], [číslo] k. ú. [část obce], [číslo] k. ú. [část obce], [číslo], k. ú. [obec], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], dle porovnávací metody 120 Kč/m2/rok (prokázáno znaleckým posudkem [právnická osoba] ze dne 21. 3. 2021, čl. 552).

19. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se týká pozemků parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], přičemž na pozemcích parc. [číslo] [číslo] se nachází komunikace bez chodníků, živičný povrch přiléhá až k oplocením rodinných domů, živičný povrch je vyspravován po překopech, středem komunikace vede kanalizační a vodovodní trasa, na západě navazuje komunikace pro pěší s povrchem ze zámkové dlažby. V případě pozemku parc. [číslo] se jedná o část místní komunikace – ulice [ulice], komunikace je s živičným povrchem, na severní straně chodník pro pěší z betonových panelů, živičný povrch je vyspravován po překopech v neodklizených nánosech bláta roste tráva. Pozemek parc. [číslo] leží přímo ve střední části silně frekventované křižovatky [ulice] – [ulice] – [anonymizována tři slova], v jeho jižní části je neudržovaný chodník pro pěší a svažující se neudržovaná plocha mezi chodníkem a přilehlým domem, parc. [číslo] je úzký trojúhelník pozemku ležící při západní hraně ulice [anonymizována tři slova] od křižovatky jižním směrem. Stavbu vlastních komunikací lze po stránce technického provedení specifikovat jako netuhou vozovku s živičným povrchem, pevně spojenou se zemí několika vrstvami zhutněného podkladového materiálu, která je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena a užívána jako místní komunikace II. a III. třídy. Součástí komunikace jsou také chodníky pro pěší, násypy a svahy, v tomto případě jihozápadní svah těsně přiléhající k vozovce pozemku parc. [číslo]. Znalkyně vycházela rovněž z geodetického zaměření skutečného stavu vypracovaného [anonymizováno]. [příjmení] pro pozemek parc. [číslo] místního šetření, kdy dle závěru znalce ve spojení s tímto geodetickým zaměřením je celý pozemek zastavěn stavbou místní komunikace (prokázáno znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] ze dne 5. 3. 2021, [číslo] čl. 574).

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

21. Žalobce byl v rozhodném období, tj. od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 vlastníkem (popř. spoluvlastníkem) shora specifikovaných pozemků, přičemž jednotlivé pozemky mají zapsán způsob využití ostatní plocha, silnice (pozemek parc. [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], [číslo] [obec]) nebo ostatní plocha, ostatní komunikace (parc. [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] parc. [číslo] vše k. ú. [část obce]) – přičemž na těchto pozemcích se nacházejí místní komunikace (MK II. a III. třídy) ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný žalobci za užívání těchto pozemků neplatí ničeho. Dle srovnávací metody znalci dospěli k závěru o obvyklé ceně nájemného v rozhodném období ve výši 120 Kč/m2/ročně. Žalovaný za užívání nehradil žalobci ničeho, návrhy na smluvní úpravu vztahů ze strany žalobce odmítal.

22. Za užití následujících ustanovení:

23. Podle ust. § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

24. Podle ust. § 6 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“) je místní komunikace veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce.

25. Podle ust. § 6 odst. 2 zák. o pozemních komunikacích se místní komunikace rozdělují podle dopravního významu, určení a stavebně technického vybavení do těchto tříd: a) místní komunikace I. třídy, b) místní komunikace II. třídy, kterou je dopravně významná sběrná komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí, c) místní komunikace III. třídy, kterou je obslužná komunikace, d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

26. Podle § 7 odst. 1 je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.

27. Podle § 9 odst. 1 zák. o pozemních komunikacích je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku.

28. Podle § 12 odst. 1 písm. c) zák. o pozemních komunikacích jsou součástmi dálnice, silnice a místní komunikace tunely, galérie, opěrné, zárubní, obkladní a parapetní zdi, tarasy, násypy a svahy, dělicí pásy, příkopy a ostatní povrchová odvodňovací zařízení, silniční pomocné pozemky.

29. Podle § 13 zák. o pozemních komunikacích jsou příslušenstvím veřejné osvětlení, světelná signalizační zařízení sloužící k řízení provozu (písm. c)), dálnice, silnice a místní komunikace objekty a prostranství bezprostředně sloužící výkonu údržby dálnice, silnice nebo místní komunikace (cestmistrovství) nebo k zabezpečení úkolů složek integrovaného záchranného systému a jejich napojení na příslušnou pozemní komunikaci (písm. d)).

30. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce se domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. s tím, že je žalovaný je vlastníkem předmětných silnic, které se nacházejí na pozemcích v jeho vlastnictví, a tedy je ve věci aktivně legitimován, a to konkrétně za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016. Vlastnictví (popř. spoluvlastnictví) žalobce předmětných pozemků nebylo v řízení sporným (ostatně vyplývá také z výpisů z katastru nemovitostí).

31. K námitce aktivní legitimace žalovaného:

32. Žalovaný v prvé řadě namítal, že není ve věci pasivně legitimován, neboť není vlastníkem (všech) silnic a dále předmětné pozemky lze kvalifikovat jako veřejný statek, tedy pozemky, které jsou bezplatně veřejností užívány a tedy se žalovaný nijak neobohacuje. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu pokud dochází k omezení ústavně zaručeného vlastnického práva k nemovitému majetku tím, že nemovitost je užívána jako veřejné prostranství, přísluší jeho vlastníku náhrada ze strany obce, a není-li poskytnuta, lze ji po obci vymáhat jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 872/2003, 33 Odo 1253/2005, 28 Cdo 3382/2010 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3735/11 nebo I. ÚS 1607/11, nález ÚS ČR sp.zn. II.ÚS 3624/13 ze dne 19. 11. 2014). Je-li obec v souladu s § 9 odst. 1, věta druhá zákona č. 13/1997 Sb. vlastníkem místní komunikace vystavěné na pozemku třetí osoby, aniž by jí k umístění stavby komunikace na cizím pozemku svědčil řádný právní titul, dochází tímto na její straně ke vzniku bezdůvodného obohacení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 332/2015). Není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 4228/2015). Na základě uvedeného má soud za to, že se žalovaný - ačkoli jsou pozemky zastavěny silnicemi, tedy stavbami ve veřejném zájmu, za jehož užívání žádné platby nepobírá - bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce. Místní komunikace je v zásadě samostatný předmět právních vztahů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2380/2016).

33. Žalovaný dále namítal, že pozemky parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce] jsou zastavěny veřejně přístupnou účelovou komunikací NN [číslo], kdy žalovaný není jejich vlastníkem, dále že pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] není v kategorii místních komunikací, a dále že pozemky parc. [číslo] [číslo] tvoří jeden funkční celek s pozemky parc. [číslo] [číslo] jsou tedy pro žalovaného zcela nevyužitelné.

34. Ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], soud konstatuje, že žalovaný ani nesporoval, že se na těchto pozemcích komunikace nacházejí a že jsou zastavěny komunikací v celé ploše (ostatně uvedené vyplývá také z dopisu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 27. 4. 2011 a dále znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], dle nichž se na těchto pozemcích nachází v celé své ploše místní komunikace II. třídy), pouze měl za to, že tvoří funkční celek s jinými pozemky ve vlastnictví žalobce. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že pozemky jsou v celé výměře zastavěny komunikacemi II. třídy, soud se tvrzením provázanosti tohoto pozemku s pozemkem jiným nezabýval, neboť to, zda jinak činí či nečiní jeden celek s jinými pozemky ve vlastnictví žalobce není pro posouzení věci rozhodné.

35. K námitce, že žalovaný není vlastníkem staveb na pozemcích parc. [číslo] k. ú. [část obce], soud odkazuje zejména na vyjádření technické správy komunikací Hl. m. Praha a Magistrátu, z nichž vyplývá, že zde leží komunikace II. a III. třídy, tedy ve vlastnictví žalovaného (viz § 9 a § 12 odst. 1 písm. c) zák. o pozemních komunikacích a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 3382/2010). Ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] [číslo] popř. [číslo] k. ú. [část obce] soud dále také odkazuje na znalecké posudky [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení], které se povahou komunikace na těchto pozemcích zabývaly (z těchto znaleckých posudků přitom vycházely také soudy v obdobných věcech mezi totožnými účastníky, kdy nebyly závěry v nich uvedené vyvráceny ani při přezkumu soudů vyššího stupně), rovněž pak také posudek [anonymizováno] [příjmení] z oboru stavebnictví, která ve znaleckém posudku dospěla k závěru, že tyto pozemky jsou zastavěny komunikací, kdy živičný povrch přiléhá až k oplocením rodinných domů, přičemž stavbu vlastních komunikací lze po stránce technického provedení specifikovat jako netuhou vozovku s živičným povrchem, pevně spojenou se zemí několika vrstvami zhutněného podkladového materiálu, která je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena a užívána jako místní komunikace II. a III. třídy, což znalkyně zjišťovala nejen na základě (aktuálního) geodetického zaměření skutečného stavu vypracovaného panem [příjmení]. [příjmení], ale také na základě místního šetření.

36. Podle § 9 odst. 1 zák. o pozemních komunikacích je vlastníkem účelových komunikací právnická či fyzická osoba, kdy stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Na samostatnost dálnice, silnice a místní komunikace jako předmětu právních vztahů lze ostatně usuzovat i z § 17 odst. 2 písm. b), z něho vyplývá, že zákon rozlišuje vlastnictví pozemků pod komunikacemi (s výjimkou účelové komunikace) od vlastnictví samotné komunikace, a tudíž je na tyto pozemní komunikace, tj. dálnice, silnice a místní komunikace třeba pohlížet jako na samostatné předměty právních vztahů (na rozdíl od komunikace účelové, která je dle již ustálené judikatury Nejvyššího soudu vnímána nikoli jako samostatná věc, ale pouhá úprava povrchu). Jestliže se tedy jedná v případě předmětné komunikace na pozemcích parc. [číslo] [číslo] [číslo] v k. ú. [část obce], o samostatnou věc, o čemž ve věci nebylo sporu - ostatně uvedené vyplývá rovněž z posudku [anonymizováno] [příjmení], dle něhož se jedná o netuhou vozovku s živičným povrchem pevně spojenou se zemí několika vrstvami zhutněného podkladového materiálu. To, že se jedná o místní komunikaci, je samozřejmě věcí právního posouzení, které činí zásadně soud, avšak ze znaleckých závěrů znalkyně po stránce technického provedení komunikací na pozemcích [číslo] [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], lze dospět k závěru, že se nepochybně o pouhou úpravu povrchu nejedná. Nemůže se již z tohoto důvodu jednat o účelovou komunikaci (není přitom rozhodné ani to, že má pozemky ve správě [ulice] část [obec a číslo]). Ostatně vyjádření [anonymizováno] [příjmení], z něhož žalovaný vychází, je pouhým neformálním e-mailem určeným zástupkyni žalovaného, který se evidentně nijak nepromítl do oficiálních zpráv či stanovisek příslušných odborů. Jedná se rovněž o důkaz ojedinělý, který je v rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy, proto z něj soud nevycházel.

37. K námitce nabytí pozemků ze spekulativních důvodů:

38. Žalovaný dále namítal, že žalobce pozemky zastavěné silnicemi účelově skupuje ze spekulativních důvodů, aby mohl vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uplatňovat nároky za existenci veřejného statku na těchto pozemcích. K uvedenému lze dodat, že pokud mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby není jejich vztah upraven smluvně, pak se o bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu jedná vždy, ať již jde o restituenta (pro dané vztahy původního vlastníka), či o dalšího (v pořadí) vlastníka. Odepření výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy by mělo zůstat výjimečným, mělo by vést k nalezení spravedlnosti v případech nepřiměřené tvrdosti zákona, nikoliv však k oslabování právní jistoty a ochrany subjektivních občanských práv stanovených zákonem. Výkon práv se přitom ocitá v rozporu s dobrými mravy tehdy, dostane-li se do rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaké má být jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti, a to bez ohledu na smluvní volnost (svobodu), bez ohledu na to, kdo rozpor s dobrými mravy zavinil, a na to, zda druhá strana byla v dobré víře či nikoliv (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3467/2013). K nepřiznání bezdůvodného obohacení z důvodu rozporu s dobrými mravy by pak mělo dojít pouze v případech, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb a kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, nebo kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se, jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek. Musí být tedy doloženy takové mimořádné okolnosti, v jejichž světle by se jevilo na místě v podstatě popřít dopady zákonné úpravy, a narušit tak důvěru v právní normy, a tedy i právní jistotu dotčených osob (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 18/2014). Soud přitom v posuzované věci přihlédl rovněž k tomu, že žalobce vyzval žalovaného k úpravě vzájemných vztahů k předmětným pozemkům (viz dopis ze dne 22. 12. 2015), avšak žalovaný smluvní vyřešení vztahu odmítl dopisem ze dne 26. 2. 2016. Ve věci nebyly zjištěny okolnosti vedoucí k závěru, že by jednání žalobce bylo vedeno snahou poškodit žalovaného, soud proto nemá za to, že by bylo na místě žalobci bezdůvodné obohacení odepřít. Zamítnutím žaloby pro rozpor s dobrými mravy by byl totiž aprobován protiprávní stav, kdy by se vlastníkům pozemků zastavěných místní komunikací za bezesmluvní užívání pozemků nedostávalo žádné náhrady (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp.z. I ÚS 2498/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2582/2010, sp. zn. 28 Cdo 4228/2015, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1547/2013). Ani skutečnost, že žalobce si byl při koupi pozemků vědom jejich faktického stavu, nemůže založit rozpor jeho nároku s dobrými mravy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. 28 Cdo 2328/2017). Soud proto neshledal ve věci ani důvod pro zamítnutí žaloby z důvodu rozporu jednání žalobce s dobrými mravy při nabývání pozemků.

39. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. je dán, neboť žalovaný se bezdůvodně na jeho úkor obohacuje tím, že na předmětných pozemcích žalovaného jsou umístěny stavby ve vlastnictví žalovaného. Ostatně uvedený závěr byl již jednou zdejším soudem vyjádřen, kdy tento byl podroben přezkumu odvolacího soudu, jenž neshledal důvod dospět na základě provedeného dokazování v tomto směru k závěrům jiným.

40. K námitce částečné zastavěnosti pozemků:

41. Žalovaný dále namítal, že ne celá plocha předmětných pozemků je zastavěna silnicemi. K tomuto soud vycházel v řízení z předložených znaleckých posudků, kdy posudky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a doplňujícím výslechem zpracovatelů posudku [anonymizována tři slova], má soud za prokázáno, že předmětné pozemky jsou zastavěny silnicemi a pokud jejich některé části přímo nejsou pokryty živičným povrchem, jedná se o příkopy, náspy, svahy, úzké pruhy zeleně, jež vyžadují stálou údržbu za účelem zachování technické způsobilosti na uvedených veřejných komunikacích, jejichž jiné využití není možno. Tedy jedná se o tzv. silniční pozemky v souladu s § 11 zák. č. 13/1997 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2542/2009. Ostatně bezdůvodné obohacení v případě umístění stavby na cizím pozemku bez řádného právního titulu se týká nejen pozemní komunikace jako takové (představuje-li tato samostatnou věc), ale také v rozsahu nezastavěné, ale k provozu komunikací nezbytné plochy (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2328/2017). V rozporu s uvedeným pak není ani to, že z předložených fotografií pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], na němž se zjevně nachází kolem chodníku travnatý povrch a náletové křoviny. Uvedené pak koneckonců plyne i ze stanovisek odboru dopravy Hl. m. Prahy a zpráv TSK. Ve vztahu k tvrzení žalovaného, že nelze přiznat žalobci bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], neboť z tohoto pozemku mu plyne výnos za užívání reklamního billboardu, soud nepřihlížel, neboť toto tvrzení bylo uplatněno po koncentraci řízení.

42. K výši bezdůvodného obohacení:

43. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je potřeba vyjít z obvyklé výše nájemného v místě a čase, za tímto účelem byly v řízení vypracovány znalecké posudky, jejichž závěry se ve vztahu k výši obvyklé ceny nájemného lišily. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], která pracovala s metodou porovnávací (obdobné nájemní smlouvy, a to v počtu desítek smluv za období od 2014 do 2016, kdy zjištěné ceny zprůměrovala s přihlédnutím ke smlouvám uzavřeným na území [obec a číslo]), vyplynulo, že znalkyně dospěla k částce 350 Kč/m2/rok. V rámci vypracování posudku a doložených podkladů zjistila, že za uvedené období nebyla uzavřena ani jedna nájemní smlouva k pozemku na území [anonymizováno] [obec], kde by byla stanovena nižší než 120 Kč/m2/rok. Znalecký ústav [anonymizována tři slova] pak dospěl ve svém znaleckém posudku k závěru, že je potřeba vycházet z částky 84 Kč/m2/rok, přičemž vycházel z metody výnosové. Protože se závěry předložených znaleckých posudků liší, ačkoli oba jsou opatřeny doložkou podle § 127a o. s. ř., nechal soud vypracovat znalecký posudek revizní za účelem zjištění obvyklé ceny nájmu za užívání předmětných pozemků v místě a čase. Z revizního znaleckého posudku [příjmení] [jméno] pak vyplývá, že lze postupovat podle obou metod užitých předchozími znalci (přístup porovnávací a výnosový), přičemž při stanovení kapitalizační míry 5 % dospěl znalecký ústav k závěru o absolutní částce nájemného 760 541 Kč (metoda výnosová), dle metody porovnávací se jedná o částku 870 549 Kč. Znalecký ústav má na rozdíl od znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] za to, že je ve věci možné postupovat podle porovnávací metody, neboť měl k dispozici mnoho podkladů (porovnávaných nájemních smluv uzavřených se žalovaným) a ačkoli žádné nájemní smlouvy se nevztahují přímo k nájmu pozemků, na nichž jsou umístěny silnice (veřejné užívané komunikace), lze vycházet z nájemních smluv, jejichž předmětem je užívání pozemků, na nichž se nacházejí jiné statky určené k veřejnému užívání (garážová stání, zeleň, zahrady apod. – tedy jiné pozemky infrastrukturní. Soud má za to, že závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny (rovněž ve spojení s doplňujícím výslechem znalce [příjmení] [příjmení]), podloženy obsahem nálezu, odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení a závěry znaleckého posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů. Soud hodnotí závěry znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalce [příjmení] [příjmení] jako přesvědčivé, znalec se vypořádal se všemi účastníky položenými dotazy. Pokud má žalovaný za to, že posudek není přezkoumatelný, neboť dává soudu na výběr ze dvou výsledků, pak s tímto soud nesouhlasí, neboť se jedná o dva výsledky na základě dvou odlišných metod (porovnávací a výnosová), přičemž to, ze které metody bude soud vycházet, je otázkou právní, která přísluší soudu. Soud v tomto směru nemá žádných pochybnosti o tom, že stovky srovnávaných podkladů jsou dostatečným vzorkem, kdy nemá námitek ani proti tomu, že se sice nejedná o pozemky konkrétně s umístěnými komunikacemi, ale pozemky infrastrukturní (tedy rovněž určeny k veřejnému užívání). Pokud bylo odkazováno žalovaným na posudky vyhotovené v jiných řízení (ačkoli rovněž znaleckým ústavem [příjmení] [jméno]), tyto nejsou pro posuzovanou věc relevantní. Při doplňující výpovědi znalec navíc uvedl, že pokud by se měl přiklonit k jedné z uvedených metod, jednalo by se o metodu porovnávací, neboť měl dostatek srovnávaných vzorků a nájem neklesl ani v jedné srovnávané smlouvě pod 120 Kč/rok/m2. Nadto podle § 2 odst. 1 a 2 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování, oceňují se majetek a služba obvyklou cenou, přičemž obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Obdobně pak bylo rozhodnuto také ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 65 C 140/2011 (potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019 č. j. 35 Co 200/2019-701) nebo ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 386/2016. V této souvislosti soud odkazuje také na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2014 sp. zn. 28 Cdo 1113/2014, dle něhož se výše bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti určí peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání nemovitostí, zpravidla formou nájmu, kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen plnit podle nájemní smlouvy. Pokud tedy v posuzované věci měl znalec dostatek podkladů (nájemních smluv), z nichž bylo možné učinit závěr o výši obvyklé ceny nájmu na základě porovnávacího přístupu, pak by měl mít tento přístup přednost před přístupem výnosovým. Pro úplnost soud uvádí, že další znalecké posudky předkládané žalovaným se týkaly jiných období, popř. jiných pozemků, proto z jejich závěrů vycházet nelze. Soud se proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že obvyklou cenou je v posuzované věci částka 120 Kč/rok/m2.

44. Žalobce se domáhal zaplacení částky 530 719 Kč za období od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2016 ve výši 120 Kč za m2 ročně, přičemž celková výměra všech předmětných pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce činí 1 527 m2 (parc. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře 109 m2, p. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře 76 m2, parc. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře 267 m2, parc. [číslo] k. ú. [část obce], o výměře 269 m2, parc. [číslo] k.ú. [obec], o výměře 806 m2) násobeno částkou 120 Kč násobeno 33 měsíci (celkem za rozhodné období) děleno 12 (měsíci), celkem tedy částku 503 910 Kč.

45. Celková výměra všech předmětných pozemků ve spoluvlastnictví žalobce činí 1 113 m2 (parc. [číslo] k.ú. [část obce], o výměře 192 m2, parc. [číslo] k.ú. [část obce], o výměře 4 m2, parc. [číslo] k.ú. [část obce], o výměře 235 m2, parc. [číslo] k.ú. [část obce], o výměře 184 m2, parc. [číslo] k.ú. [část obce], o výměře 498 m2) po 120 Kč násobeno 33 měsíci (celkem za rozhodné období) děleno 12 (měsíci), činí celkem 367 920 Kč, přičemž spoluvlastnický podíl žalobce činí [číslo], má tedy za tyto pozemky právo na bezdůvodné obohacení ve výši 27 206,66 Kč.

46. Celkem se tedy za všechny shora uvedené pozemky (při obvyklé ceně 120 Kč/rok/m2) jedná o částku 531 116,66 Kč. Jelikož se žalobce domáhal částky 530 719 Kč, soud mu tuto částku s ohledem na vše shora uvedené podle § 2991 a násl. o. z. přiznal (výrok I.).

47. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., když výše úroku z prodlení byla určena v souladu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, když částka měla být uhrazena do 30. 9. 2016. Ve vztahu ke splatnosti bezdůvodného obohacení pak nelze vycházet z data odeslání upomínky k vydání bezdůvodného obohacení, ale z data doručení žalovanému, přičemž žalovaný netvrdil (před koncentrací řízení), že by mu byla předžalobní výzva doručena dříve než před 1. 10. 2016, proto k této námitce soud rovněž nepřihlédl.

48. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 o.s.ř. věta prvá před středníkem, když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

49. O nákladech řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 26 536 Kč a náhradě nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 22 úkonů právní služby po 10 460 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 16. 5. 2017 (čl. 29), účast při jednání dne 30. 8. 2017, vyjádření z 27. 9. 2017 (čl. 88), účast při jednání dne 25. 10. 2017, závěrečný návrh (čl. 131), vyjádření z 19. 4. 2018 (čl. 181), účast při jednání 24. 4. 2018 a 9. 5. 2018, vyjádření k odvolání z 21. 9. 2018 (čl. 216), vyjádření k odvolání ze dne 24. 1. 2019 (čl. 225), vyjádření ze dne 21. 2. 2019 (čl. 253), účast při jednání odvolacího soudu, vyjádření ze dne 15. 3. 2019 (čl. 276), Vyjádření z 16. 9. 2019 (čl. 308), vyjádření z 20. 12. 2021 (čl. 544), účast při jednání 6. 1. 2022 přesahující dvě hodiny, vyjádření z 7. 3. 2022 (čl. 659), vyjádření z 28. 7. 2022 (čl. 706), účast při ÚJ 6. 8. 2022) a dále 2 úkony po 5 230 Kč (výzva k plnění a účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu), tedy celkem 240 580 Kč, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky, přičemž ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tedy 24 x 300 Kč, celkem 7 200 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky), celkem tedy 299 813,80 Kč včetně 21% náhrady za DPH. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci nepřiznal náhradu nákladů spojených s podáním ze dne 28. 11. 2019 čl. 322) a 11. 6. 2020 (čl. 353), neboť se jedná toliko o předložení judikatury v obdobné věci.

50. Žalobce má dále právo na náhradu na složenou zálohu ve výši 5 000 Kč a náhradu hotových nákladů vynaložených účelně (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), tedy náklady vynaložené za znalecké posudky [anonymizováno] [příjmení] (ve výši 8 060 Kč) a [anonymizováno] [příjmení] (ve výši 7 500 Kč), když ze všech uvedených znaleckých posudků soud učinil zjištění podstatné pro rozhodnutí ve věci, proto je má za účelně vynaložené (žalobce předložil faktury na uvedené částky). Celkem se jedná o částku 15 560 Kč.

51. Soud přitom nepřiznal žalobci náhradu za znalecký posudek [anonymizováno] (ve výši 8 470 Kč), neboť tento posudek byl žalobcem založen ve chvíli, kdy byl soudně zadán k vypracování revizní znalecký posudek, dále za posudky [anonymizováno] [příjmení] (ve výši 7 209 Kč) a [anonymizováno] [příjmení] (ve výši 6 602 Kč a ve výši 5 686 Kč), neboť tyto posudky byly předloženy a vypracovány již (minimálně) pro řízení ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. 65 C 140/2011, nebyly tedy vyhotovovány výlučně pro toto řízení. Soud sice z těchto znaleckých posudků vycházel, avšak náklady spojené s těmito posudky měly být uplatněny v těchto řízeních předchozích.

52. Celkové náklady žalobce ve výši 346 909,80 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% náhradu za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení