11 C 361/2019-124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o poskytnutí zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna se žalobci za nesprávný úřední postup - nezákonné služební hodnocení za rok 2015 - písemně omluvit tak, že do sedmi dnů od právní moci tohoto rozsudku zašle na adresu žalobce prostřednictvím držitele poštovní licence doporučený dopis, který bude označen aktuálním datem a podepsán osobou oprávněnou zastupovat žalovanou a který bude obsahovat omluvu následujícího znění: [Anonymizovaný odstavec.] se zamítá.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou dne [datum], ve znění jejích změn a oprav učiněných podáními ze dne 7. 10. 2020, 29. 10. 2020 a 23. 11. 2020, domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost písemně se omluvit žalobci ve znění, uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku, a dále mu zaplatit částku 1 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 000 000 Kč, a to z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalované při zpracování služebního hodnocení žalobce za rok 2015 (dále také jen„ služební hodnocení 2015“), které proběhlo v rozporu s právními předpisy, a projevující se zejména v negativních důsledcích pro další vojenskou kariéru žalobce a dále v pocitech jeho frustrace. Ke specifikaci peněžitého zadostiučinění v požadované výši 1 500 000 Kč žalobce v podání ze dne 7. 10. 2020 konkretizoval, že tato představuje v rozsahu částky 1 000 000 Kč náhradu nemajetkové újmy související s poškozením jeho vojenské kariéry, v rozsahu částky 400 000 Kč náhradu za pocity křivdy, bezmoci, frustrace z arogantního jednání služebních orgánů žalované vůči žalobci a za celkovou ztrátu důvěry žalobce v orgány veřejné moci, a v rozsahu zbývající částky 100 000 Kč náhradu za vynakládání úsilí, času a energie na odstranění následků nesprávného úředního postupu žalované. Ohledně naposledy uvedeného dílčího nároku na peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč vzal žalobce, se souhlasem žalované, žalobu zpět, a v tomto rozsahu soud při jednání dne 25. 1. 2021 řízení zastavil. Žalobce poukázal na to, že v souvislosti se služebním hodnocení 2015 uplatnil u zdejšího soudu další dva nároky, které jsou předmětem samostatných řízení, a to nárok na náhradu nemajetkové újmy za průtahy žalované a celkovou dobu řešení věci týkající se služebního hodnocení 2015 (pozn. soudu - řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), a dále nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup žalované při vyřizování jeho Stížnosti ze dne [datum] (pozn. soudu - řízení vedené u pod sp. zn. [spisová značka]). Dle žalobních tvrzení vykonával žalobce službu vojáka z povolání a jeho služební poměr se řídí zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o vojácích z povolání“), přičemž za rok 2015 na něj nebylo žalovanou řádně zpracováno služební hodnocení, které má zásadní vliv na kariérní a platovou oblast žalobce. Proti služebnímu hodnocení 2015, které obdržel dne [datum], podal žalobce námitky, jimiž se žalovaná nezabývala, a dne [datum] mu doručila služební lístek, s jehož obsahem žalobce vyjádřil dne [datum] nesouhlas, a následně dne [datum] podal stížnost na porušení práv v souvislosti se služebním hodnocením 2015 spojenou s žádostí o nápravu, resp., náhradu škody ve smyslu ust. § 112 zákona o vojácích z povolání (dále také jen„ Stížnost ze dne [datum]“). Tuto Stížnost vyhodnotil služební orgán žalované dne [datum] jako nedůvodnou a na žádost o náhradu škody nijak nereagoval. Dle žalobce nebylo během hodnotícího procesu žalovanou postupováno v souladu s právními předpisy, přičemž za nesprávný úřední postup označil zejména tu skutečnost, že nebylo reagováno na jeho námitky proti služebnímu hodnocení 2015; toto hodnocení nebylo založeno do jeho osobního spisu a není evidováno v ISSP (Informační systém o službě a personálu); neproběhl hodnotící pohovor o postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích; do ISSP bylo zaneseno hodnocení dobrý, aniž by tento výsledek měl oporu v hodnotícím procesu, a v důsledku nevyhotovení řádného služebního hodnocení během hodnotícího období žalobci nebyl ke dni [datum] stanoven výkonnostní příplatek. Žalobce podrobně popsal postup žalované při zpracování jeho služebního hodnocení za rok 2015, a dále rozsáhle argumentoval na podporu svého stanoviska o nesprávnosti tohoto hodnotícího postupu žalované. Dne [datum] zaslal žalobce novou žádost o náhradu škody, kterou náčelník [anonymizována dvě slova] [ulice] [země] (dále jen„ NGŠ AČR“) zamítl rozhodnutím ze dne 13. 7. 2018. K odvolání žalobce toto rozhodnutí změnil ministr obrany rozhodnutím ze dne [datum], kterým žalobci přiznal náhradu majetkové újmy, jež mu vznikla v důsledku nepřiznání výkonnostního příplatku. Dle žalobce doručením tohoto rozhodnutí ministra obrany byla najisto postavena existence nesprávného úředního postupu žalované. Podáním ze dne [datum] se proto žalobce obrátil na žalovanou s žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nezpracování řádného služebního hodnocení 2015 vznikla, a kromě konstatování porušení práva a omluvy požádal rovněž o poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaná se dopisem ze dne [datum] omluvila žalobci za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv však za nesprávný postup při zpracování služebního hodnocení 2015, rovněž ani nekonstatovala porušení práv žalobce v souvislosti s předmětným nesprávným úředním postupem a ani mu neposkytla požadovanou peněžitou náhradu. Dle žalobce nesprávný úřední postup žalované při služebním hodnocení 2015 založil odpovědnost státu za újmu podle zákona č. 89/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen„ zákona č. 82/1998 Sb.“). Řádné nezpracování služebního hodnocení 2015 a snaha žalobce domoci se spravedlnosti měla za následek poškození vojenské kariéry žalobce, neboť žalobce byl jednak předčasně přeložen ze zahraničního pracoviště v [země], kam byl vyslán ke dni [datum] na tři roky, avšak žalovaná jej svévolně přeložila již po dvou letech (k [datum]), přitom jeho nástupce posléze na témže zahraničním místě opět již působil po dobu tří let, a dále byl žalobce po návratu ze zahraničního působení přeložen z vrcholné pozice v hierarchii [anonymizována pracovní pozice] od [datum] na služební pozici o stupeň nižší v hierarchii [anonymizována dvě slova] ([specifikace pracovní pozice]). Předčasné přeložení ze zahraničního pracoviště žalovaná oznámila žalobci na konci roku 2016, o převelení na jinou služební pozici jej poprvé informovala v únoru 2018. Další nemajetkovou újmu žalobci způsobila zejména snaha služebních orgánů zamést záležitost pod koberec, stejně jako jejich neochota přiznat pochybení. Snaha žalobce o nápravu byla psychicky náročná, neboť se musel vyrovnávat s pocity křivdy, bezmoci a frustrace, vyplývajícími z neochoty žalované věcí se zabývat a respektovat právní předpisy. Žalobce rovněž odůvodnil přiměřenost jím požadovaného peněžitého zadostiučinění. Připustil, že v poslední době došlo k postupné stabilizaci jeho kariéry, která byla v předchozím období poškozena, a rovněž potvrdil, že aktuálně byl jeho služební poměr u žalované prodloužen o dalších pět let. Žalobce nesouhlasil s žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Dle jeho názoru je nutno vztáhnout počátek běhu šestiměsíční promlčecí lhůty nejdříve k datu [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí [anonymizována dvě slova], která označilo hodnotící proces žalované při zpracování služebního hodnocení 2015 za rozporný s právními předpisy, neboť až tímto okamžikem se žalobce dozvěděl o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nezákonném postupu žalované při jeho služebním hodnocení 2015. Nárok žalobce uplatnil u soudu dne [datum], tedy v zachované šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůtě. Na podporu svého výše uvedeného názoru o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty žalobce rozsáhle argumentoval. Zejména akcentoval, že byť je služební hodnocení ve smyslu ust. § 17 zákona o vojácích z povolání správním aktem, který nemá povahu rozhodnutí, a představuje tedy úřední postup, neboť hodnotitel vůči hodnocenému vykonává moc svěřenou zákonem, lze v daném případě služební hodnocení označit za kvazirozhodnutí, neboť je výsledkem rozhodovacího procesu. Jeho závěry jsou závazné pro služební funkcionáře, a to až do doby, dokud nejsou zpochybněny v rámci jiného řízení, k čemuž v daném případě došlo shora zmíněným rozhodnutím ministra obrany ze dne [datum] Ani soud v řízení o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup není oprávněn přezkoumávat správnost závěru služebního hodnocení, aniž by předtím byla přezkoumána nesprávnost postupu příslušnými služebními orgány žalované, popř. správními soudy v rámci rozhodování ve věcech služebního poměru. Byť je tedy služební hodnocení vojáka úředním postupem, jež zakládá odpovědnost státu výhradně za nesprávný úřední postup a nikoliv za nezákonné rozhodnutí, je třeba, dle žalobce, za účelem určení počátku běhu promlčecí lhůty postupovat analogicky s případy nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, kdy lhůta počíná běžet až dnem, kdy bylo nezákonné rozhodnutí pravomocně zrušeno. Rozhodnutím ministra obrany ze dne [datum] došlo z materiálního hlediska ke zrušení dosavadního služebního hodnocení 2015, a na základě deklarace nesprávného úředního postupu žalované ze strany ministra obrany mohl teprve žalobce podat žalobu v této věci, ač samozřejmě pociťoval újmu již od okamžiku, kdy byl služebně hodnocen. Žalobce dále uvedl, že nemajetková újma v příčinné souvislosti s pochybením při zpracování jeho služebního hodnocení 2015 mu vznikala v průběhu celého období, kdy se domáhal nápravy stavu, tj. od skončení hodnotícího procesu až do okamžiku doručení rozhodnutí ministra obrany, resp. tato trvající nemajetková újma mu vzniká dodnes, neboť se dosud od žalované nedočkal omluvy ani jiné kompenzace. Žalobce označil vznesení námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy, neboť žalovaná po celou dobu, kdy se žalobce domáhal nápravy, setrvávala na svém stanovisku, že hodnocení proběhlo v souladu s právními předpisy. Dále namítal, že žalovaná v rámci předběžného projednání vznesený nárok s odkazem na promlčení neodmítla a pokusila se za nesprávný úřední postup omluvit (byť omluva nevyčerpala předmět žádosti). Dle žalobce tímto jednáním fakticky existenci nároku na poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup uznala, což znamená, že promlčecí lhůta s odkazem na občanský zákoník skončí uplynutím 10 let od tohoto uznání. Závěrem žalobce navrhl, aby soud při rozhodování o nákladech tohoto řízení zohlednil, že žalovaná jeho žádost o poskytnutí zadostiučinění nevyřídila v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě.

2. Žalovaná nesouhlasila s podanou žalobou a navrhla její zamítnutí. Potvrdila faktický průběh služebního hodnocení 2015, jakož i to, že při jeho vypracování nepostupovala správně a pochybila. Rovněž nesporovala fakticitu zkrácení služby žalobce na zahraničním pracovišti z tří let na dva roky (ke dni [datum]) a jeho následné přeložení z [anonymizována dvě slova] na nově vzniklé místo v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce] ke dni [datum] s tím, že se v rámci AČR jedná o běžný postup. Neztotožnila se s žalobním požadavkem na náhradu nemajetkové újmy, a za dostatečnou kompenzaci označila konstatování porušení práva a s ním související omluvu ze strany žalované. Odmítla, že by řízení ve věci služebního hodnocení 2015 mělo negativní důsledek pro další vojenskou kariéru žalobce, jakož i souvislost mezi snahou žalobce domoci se nápravy v důsledku nesprávného služebního hodnocení 2015 a jeho předčasným přeložením ze zahraničního pracoviště a přeložením na nově vzniklé místo. Tvrzení žalobce o zničené [anonymizováno] kariéře označila za účelové a nepodložené s tím, že kariéra vojáka z povolání je vždy do určité míry svým způsobem nejistá, neboť služební poměr vojáka z povolání se uzavírá vždy toliko na dobu určitou s tím, že nikomu nevzniká právní nárok na jeho prodloužení (§ 5 odst. 4 zákona o vojácích z povolání). Zdůraznila, že žalobce je vojákem z povolání po nikterak dlouhou dobu (od [datum]), a tedy očekávání jeho kariérního růstu v takto krátkém časovém horizontu jeho působení v AČR se nezakládají na běžné praxi v rámci AČR. Žalobce nadále setrvává v hodnosti [anonymizováno] a aktuálně je jeho služební poměr prodloužen o dalších pět let, do [datum]. Žalovaná vyslovila přesvědčení, že žalobci žádná nemajetková újma nevznikla, resp. ze žalobních tvrzení považuje za relevantní toliko jeho subjektivní pocit frustrace z řízení, za který se žalované jeví jako plně adekvátní žalovanou zaslaná omluva. Dále poukázala na to, že veškeré dlužné částky na služebním platu žalobce v důsledku jejího nesprávného úředního postupu byly žalobci následně vyplaceny včetně úroků z prodlení, a k jeho existenčnímu poškození tudíž dojít nemohlo, stejně jako k ohrožení či problémům, které by s sebou nesly příslušné dopady na psychiku poškozeného, případně jeho rodinný život atd. S odkazem na základní předpoklady odpovědnosti za nemajetkovou újmu (vznik nemajetkové újmy, existence nesprávného úředního postupu a příčinná souvislost mezi nimi) akcentovala, že v daném případě se vznik tvrzené nemajetkové újmy ani nepresumuje a jelikož samotná existence nesprávného úředního postupu se neodškodňuje, nestačí pouhý subjektivní pocit žalobce o existenci příčinné souvislosti mezi nimi. Dle žalované žalobce nikterak neprokázal, jak uvedeným nesprávným úředním postupem mělo dojít k poškození jeho vojenské kariéry, a že existuje příčinná souvislost mezi domnělým poškozením vojenské kariéry a služebním hodnocením 2015. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení žalobních nároků, kterou odůvodnila tím, že pokud se žalobce podanou žalobou domáhá nemajetkové újmy za nezpracování řádného služebního hodnocení 2015, s nímž byl žalobce seznámen dne [datum], je jeho nárok promlčen, neboť šestiměsíční promlčecí doba počala běžet 17. 6. 2016. Dle žalované nelze v daném případě hovořit o stavení promlčecí doby v důsledku předběžného projednání uplatněného nároku u žalované, když takovou žádost žalobce podal až v roce 2019. S odkazem na konkretizované rozsudky Nejvyššího soudu ČR zdůraznila, že subjektivní promlčecí lhůta na odškodnění nemajetkové újmy počíná běžet ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nemajetkové újmě (že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky), nikoliv o existenci nesprávného úředního postupu. Zda k nesprávnému úřednímu postupu došlo či nikoliv, stanovuje v rámci civilního soudního řízení soud. Určení běhu promlčecí lhůty nemůže být analogické jako u případů nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, kdy promlčecí lhůta počíná běžet od doby, kdy je nezákonné rozhodnutí pravomocně zrušeno, neboť se jedná o rozdílný nárok, kterým se účastník řízení domáhá satisfakce z jiného důvodu. Žalovaná dále uvedla, že v daném případě nemajetková újma žalobci vznikla ještě dříve, a to již k datu [datum], kdy dle žalobce mělo být nejzazší datum vypracování jeho služební hodnocení za rok 2015, přičemž nejpozději došlo ke vzniku nemajetkové újmy (a běhu promlčecí lhůty k uplatnění nároku z ní) k datu [datum], kdy žalobce podal Stížnost. Dále namítla, že se nejedná ani o„ novou“ nemajetkovou újmu, neboť vznikla ze stejného (nikoliv nového) skutku (nesprávného úředního postupu). K žalobci namítané rozpornosti vznesené námitky promlčení s dobrými mravy odkázala žalovaná na řadu judikátů s právními větami a v této části svou argumentaci uzavřela tím, že žalobci nic nebránilo, aby svůj nárok uplatnil dříve.

3. Při jednání dne [datum] účastníci učinili nespornými skutková žalobní tvrzení týkající se fakticity nesprávného služebního hodnocení žalobce za rok 2015, resp. řádného nezpracování tohoto služebního hodnocení 2015, jakož i vydání všech žalobcem označených rozhodnutí služebními orgány žalované, včetně uplatnění nároku žalobce na nemajetkovou újmu u žalované v rámci předběžného projednání nároku i výsledku rozhodnutí žalované o tomto uplatněném nároku žalobce. Dále bylo nesporným, že tento nárok žalobce vyřídila žalovaná dopisem ze dne [datum], s nímž byl žalobce seznámen téhož dne. Žalovaná dále nesporovala, že žalovaný byl převelen z místa výkonu v [obec] [anonymizováno] po dvou letech, a nesporným bylo i to, že si účastníci vzájemně doručili korespondenci, označenou v žalobě. Při jednání dne [datum] učinili účastníci nesporným, že na základě rozhodnutí žalované sp. zn. [číslo] byla žalobci dříve stanovená doba trvání jeho služebního poměru do [datum] prodloužena do [datum].

4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že služební hodnocení žalobce za rok 2015 bylo zpracováno dne [datum], žalobce byl s jeho celým obsahem seznámen dne [datum], téhož dne vyslovil s výsledkem hodnocení nesouhlas a následujícího dne proti němu podal u žalované námitky, které písemně odůvodnil v připojeném odděleném dokumentu rovněž ze dne [datum] (viz cit. služební hodnocení 2015 a písemné námitky proti služebnímu hodnocení ze dne [datum] včetně emailové korespondence za období od 16. 6. do [datum], prokazující, že cit. písemné námitky žalobce zaslal žalované dne [datum]). O těchto písemných námitkách žalovaná nerozhodla, resp. se jimi nezabývala, a služebním lístkem ze dne [datum] informovala žalobce o svém neměnném stanovisku a postupu při zpracování služebního hodnocení 2015 (viz cit. služební lístek z [datum]). S obsahem služebního lístku vyslovil žalobce nesouhlas a avizoval podání oficiální stížnosti proti postupu, jakým proběhlo jeho služební hodnocení za rok 2015 (viz emailové podání žalobce ze dne [datum]). Stížnost spojenou s podmíněnou žádostí o náhradu škody podal žalobce dne [datum] (viz Stížnost na porušení práv v souvislosti se služebním hodnocením za rok 2015 a žádost o nápravu, resp. o náhradu škody, ze dne [datum]); o výsledku šetření této stížnosti byl vyrozuměn podáním žalované ze dne [datum], kterým byla stížnost vyhodnocena jako nedůvodná, přičemž k podmíněné žádosti o náhradu škody se žalovaná explicitně nevyjádřila (viz vyrozumění o výsledku šetření ze dne [datum rozhodnutí], čj. [spisová značka]). Žádostí ze dne [datum] žalobce požádal žalovanou o náhradu škody vzniklé v souvislosti se služebním hodnocením 2015 (ušlého zisku) dle ust. § 112 zákona o vojácích z povolání (viz cit. žádost o náhradu škody ze dne [datum]). Tuto žádost v prvním stupni zamítl NGŠ AČR rozhodnutím ze dne 13. 7. 2018 (viz rozhodnutí ze dne [datum], čj. [ spisová značka]), proti němuž podal žalobce včasné odvolání, o němž rozhodl ministr obrany dne [datum] tak, že změnil prvoinstanční rozhodnutí ze dne [datum] a žalobci dle jeho žádosti ze dne [datum] přiznal doplatek služebního platu a náhrad zvýšených životních nákladů za konkretizovaná období jako náhradu škody vzniklé v souvislosti se služebním hodnocením 2015, a dále mu přiznal úroky z prodlení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací orgán mimo jiné konstatoval, že došlo k porušení právní povinnosti (nevypracování řádného služebního hodnocení 2015) a v příčinné souvislosti s ní k nepřiznání výkonnostního příplatku žalobci od [datum], a že se služební orgán nevypořádal s námitkami proti služebnímu hodnocení, které podal žalobce dle § 17 zákona o vojácích z povolání (viz cit. rozhodnutí ministra obrany ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]).

5. Podáním ze dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě konstatování práva, písemné omluvy a peněžité satisfakce ve výši 1 000 000 Kč, a to za nesprávný úřední postup spočívající v řádném nezpracování služebního hodnocení 2017 a projevující se v poškození další kariéry žalobce jakožto vojáka z povolání (viz žádost žalobce o náhradu škody vzniklé při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem ze dne [datum]). Na tuto žádost reagovala žalovaná písemným sdělením, nesporně vyhotoveným a doručeným žalobci dne [datum], v němž se žalobci omluvila za nepřiměřenou délku řízení v dané věci a dále odkázala na svá předchozí konkretizovaná rozhodnutí, jimiž bylo konstatováno porušení právních povinností ze strany služebních orgánů. Vyslovení omluvy a konstatování porušení práva označila za dostačující a odmítla, resp. zamítla, žádost žalobce o poskytnutí zadostiučinění v penězích ve výši 1 000 000 Kč (viz sdělení žalované z července 2019, čj. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo]).

6. S ohledem na vznesenou námitku promlčení soud z ostatních provedených důkazů již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

7. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne [datum] zamítl zbylé důkazní návrhy, zejména návrh žalobce na provedení důkazu svědeckými výpověďmi zaměstnanců žalované ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), když dosud provedené dokazování tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci, jež prioritně závisí na právním posouzení uplatněné námitky promlčení. Nad to žalobce v podání ze dne [datum] na výslechu těchto svědků již nadále ani netrval.

8. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování tedy lze o rozhodném skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého byl žalobce dne [datum] seznámen s obsahem služebního hodnocení 2015, téhož dne proti němu sepsal písemné námitky, které zaslal žalované dne [datum], přičemž žalovaná se s těmito námitkami nevypořádala a služebním lístkem ze dne [datum] žalobce vyrozuměla o svém neměnném stanovisku a postupu při zpracování služebního hodnocení 2015. Stížnost žalobce ze dne [datum] proti služebnímu hodnocení 2015 žalovaná vyřídila dne [datum] jako nedůvodnou a o podmíněném požadavku žalobce na náhradu škody explicitně nerozhodla. Dne 30. 3. 2018 podal žalobce žádost o náhradu ušlého zisku v souvislosti se služebním hodnocením 2015, která byla rozhodnutím ze dne 13. 7. 2018 žalovanou v I. stupni zamítnuta, a k odvolání žalobce jí bylo ve II. stupni vyhověno rozhodnutím ministra obrany, který v odůvodnění rozhodnutí konstatoval nesprávný postup žalované při služebním hodnocení 2015. Ke dni [datum] byla žalobci předčasně zkrácena jeho služba na zahraničním pracovišti z tří let na dva roky a následně ke dni [datum] byl přeložen z [anonymizována dvě slova] na nově vzniklé místo v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [stát. instituce]. Dopisem ze dne [datum] žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup žalované spočívající v řádném nezpracování jeho služebního hodnocení 2015 a projevující se tvrzeným znehodnocením jeho kariéry vojáka z povolání, který žalovaná odmítla sdělením z [datum], v němž se žalobci omluvila výlučně za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení v dané věci, odkázala na konstataci porušení práva vyslovenou v konkretizovaných rozhodnutí žalované a odmítla nárok žalobce na peněžité zadostiučinění.

9. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odstavce 2, byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3, nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

10. Podle ust. § 13 odst. 1 věta první a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

11. Podle ust. § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle ust. § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

15. Podle ust. § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. Podle ust. § 17 odst. 3 zákona o vojácích z povolání proti závěrům služebního hodnocení nebo jeho jednotlivým částem může voják podat písemné námitky do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se se služebním hodnocením seznámil. Námitky musí voják odůvodnit a navrhnout způsob úpravy služebního hodnocení, jinak se k námitkám nepřihlíží. Nadřízený hodnotitele námitkám hodnoceného vyhoví a služební hodnocení změní nebo námitky zamítne a služební hodnocení potvrdí do 10 dnů ode dne, kdy námitky obdržel. Proti upravenému služebnímu hodnocení již nelze podat další námitky.

17. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud posoudil uplatněné nároky žalobce na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce splnil primární podmínku pro domáhání se práva na náhradu nemajetkové újmy u soudu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem žalované, spočívajícím v řádném nezpracování jeho služebního hodnocení 2015, neboť dopisem ze dne [datum] u ní tento nárok uplatnil nárok ve smyslu ust. § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž žalovaná jeho nárok v zákonné lhůtě šesti měsíců vyřídila tak, že jej sdělením ze dne [datum] plně neuspokojila (§ 15 odst. 2 téhož zákona), neboť omluvu poskytla výlučně za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení (který není předmětem tohoto sporu) a peněžitou satisfakci zcela odmítla.

18. V souladu se zásadou procesní ekonomie ve smyslu ust. § 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), soud prioritně posuzoval námitku promlčení uplatněnou žalovanou. Žalobce v tomto sporu, dle skutkového vylíčení, uplatnil nároky na peněžitou satisfakci a písemnou omluvu výlučně za nemajetkovou újmu, způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nesprávném postupu žalované při služebním hodnocení 2015, které nebylo řádně vypracováno, a projevující se jednak v negativních dopadech na kariéru žalobce jakožto vojáka z povolání (předčasné stažení žalobce ze zahraničního pracoviště a jeho následné přeložení na nižší stupeň [anonymizováno] ) a jednak v jeho pocitech křivdy, bezmoci, frustrace z arogantního jednání služebních orgánů žalované vůči žalobci a celkové ztrátě důvěry žalobce v orgány veřejné moci (psychická újma). Soud proto při hodnocení vznesené námitky promlčení posuzoval, zda došlo či nikoliv k promlčení těchto potencionálních nároků žalobce. Soud přitom v této věci neposuzoval případnou nemajetkovou újmu žalobce za postup žalované při vyřízení jeho Stížnosti ze dne [datum] spojené s žádostí o náhradu škody ve smyslu ust. § 112 zákona o vojácích z povolání, neboť tento nárok žalobce uplatnil u zdejšího soudu samostatnou žalobou, projednávanou v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Stejně tak soud v souvislosti s nesprávným služebním hodnocením 2015 nehodnotil v tomto sporu případný nesprávný úřední postup žalované spočívající v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb., když nárok na nemajetkovou újmu z něj učinil žalobce předmětem samostatného řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

19. Služební hodnocení i vyřizování námitek proti služebnímu hodnocení nepředstavuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a tudíž na něj nelze, ohledně počátku běhu promlčecích lhůt, aplikovat ust. § 32 odst. 1 věta druhá téhož zákona. V tomto směru je proto nepřípadnou argumentace žalobce o tzv. kvazirozhodnutí, neboť posuzuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu škody vyplývající z vydání nezákonného rozhodnutí, kdy podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody je zrušení rozhodnutí (§ 32 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb.), zatímco v této věci jde o počátek běhu promlčecí doby nároků na náhradu nemajetkové újmy vyplývající z nesprávného úředního postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věta první zákona č. 82/1998 Sb. (§ 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb.), tedy o věc skutkově i právně odlišnou. Okamžik započetí běhu subjektivní šestiměsíční promlčecí doby se tak v souladu s ust. § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb. v dané věci odvíjí od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, resp. újmách. Dle ustálené soudní judikatury tento okamžik nastává v době, kdy se žalobce dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky nesprávného úředního postupu. Podmínkou pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby naopak není to, aby se žalobce dozvěděl o tom, že se jednalo o úřední postup nesprávný. Tedy skutečnost, zda a kdy se žalobce dozvěděl o samotné nesprávnosti úředního postupu, nemá na počátek běhu promlčecí doby vliv. V opačném případě by totiž byly nároky žalobce nepromlčitelné, neboť o tom, zda jde o nesprávnost úředního postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. může v případě sporu mezi účastníky v rovině svého právního posouzení rozhodnout jedině soud v kompenzačním sporu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2040/2012 ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1249/2014 ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4710/2018 ze dne 30. 1. 2019 nebo sp. zn. 30 Cdo 2357/2020 ze dne 30. 11. 2020). Nesprávnou je tudíž námitka žalobce, že soud by v této věci nebyl oprávněn přezkoumat odpovědnostní titul.

20. V řízení bylo prokázáno, resp. mezi účastníky nebylo sporným, že s obsahem služebního hodnocení 2015 byl žalobce seznámen dne [datum], písemné námitky proti němu podal dne [datum], přičemž to, že o nich služební orgán žalované v rozporu s ust. § 17 odst. 3 věta třetí zákona o vojácích z povolání nerozhodl, se žalobce dozvěděl z obsahu služebního lístku dne 1. 7. 2016, kdy současně uplynula zákonná lhůta 10 dnů k vyhovění nebo zamítnutí těchto námitek. Tímto dnem se tak žalobce dozvěděl o tom, že námitky proti služebnímu hodnocení 2015 žalovaná nevyřídí postupem stanoveným dle cit. ust. § 17 odst. 3 věta třetí zákona o vojácích z povolání, a tímto dnem mu vznikla tvrzená nemajetková (psychická) újma. Nejpozději se pak žalobce o psychické újmě, spočívající v pocitech jeho frustrace z odmítavého jednání žalované v reakci na jeho snahu o dosažení nápravy, dozvěděl ke dni 30. 3. 2018, kdy v souvislosti se služebním hodnocením 2015 podal žádost o náhradu škody (ušlého zisku), resp. ke dni 13. 7. 2018, kdy byla tato jeho žádost zamítnuta rozhodnutím NGŠ AČR, vůči němuž se dne [datum] odvolal k ministrovi obrany. Skutečnost, že ministr obrany v rozhodnutí ze dne [datum], vydaném v odvolacím správním řízení ve smyslu ust. 89 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, žádosti žalobce na náhradu majetkové újmy zčásti vyhověl a v odůvodnění rozhodnutí deklaroval nesprávný postup žalované při vypracování služebního hodnocení žalobce za rok 2015, nemá a ani nemůže mít vliv na vědomost žalobce o vzniku nemajetkové újmy, resp. samostatných nemajetkových újem, a to v souladu s výše cit. soudní judikaturou. Pro posouzení námitky promlčení je přitom rovněž nerozhodné, jak dlouho žalobce tuto psychickou újmu pociťoval; podstatné je to, kdy vznikla, tj. kdy ji žalobce začal vnímat. V tomto směru navíc žalobce sám v podané žalobě uvedl, že nemajetkovou újmu psychickou pociťoval již od okamžiku, kdy byl služebně hodnocen (tj. ke dni 21. 6. 2016). O nemajetkové újmě spočívající v negativních dopadech na vojenskou kariéru a týkající se předčasného stažení žalobce ze zahraničního pracoviště a jeho následném přeložení na nižší stupeň [anonymizováno], se žalobce dozvěděl, dle vlastních skutkových žalobních tvrzení, již na konci roku 2016, kdy mu bylo žalovanou oznámeno přeložení ze zahraničního pracoviště zpět na území ČR, nejpozději pak ke dni [datum], kdy se toto předčasné přeložení realizovalo a došlo tak fakticky k ukončení služebního působení žalobce v zahraničí; o jeho přeložení k výkonu služby na jiné místo [anonymizováno] (z [pracovní pozice] na nově vznikající místo v [specifikace pozice]) se žalobce dozvěděl nejpozději ke dni [datum], kdy k tomuto přeložení došlo. Na vědomost žalobce o vzniku nemajetkové újmy, resp. samostatných nemajetkových újem, v souladu se shora cit. soudní judikaturou (bod 19. rozsudku) nemělo a ani nemohlo mít vliv rozhodnutí ministra obrany ze dne [datum], které deklarovalo nesprávný postup žalované ve věci služebního hodnocení 2015. Ztotožnit se rovněž nelze ani s názorem žalobce, že jeho nemajetková újma má trvající charakter a vzniká mu až dodnes, neboť v případě akceptace uvedeného názoru by se staly žalobní nároky nepromlčitelnými (viz již shora cit. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, nebo ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2040/2012).

21. Promlčení podléhá nejen nárok na peněžité zadostiučinění, ale i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, zejména v podobě konstatování porušení práva nebo omluvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2387/2012). K zachování subjektivní promlčecí doby ve smyslu ust. § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb. tak bylo nutné, aby žalobce uplatnil své nároky na poskytnutí zadostiučinění nejpozději ve lhůtě 6 měsíců běžící od jeho vědomosti o vzniku nemajetkové újmy, resp. nemajetkových újem, jak je popsáno shora (bod 20. rozsudku). V daném případě však žalobce uplatnil nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění u žalované až dne 3. 2. 2019, tedy až po uplynutí šestiměsíční subjektivní doby dle § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb., a u soudu následně dne 9. 9. 2019, tedy rovněž zcela zjevně opožděně, neboť nepříznivé důsledky nesprávného úředního postupu žalované, jež mu měly způsobit jednotlivé nemajetkové újmy, nastaly v jeho poměrech naposledy ke dni 13. 7. 2018 (šestiměsíční subjektivní doba tak uplynula nejpozději dnem 13. 1. 2019).

22. Soud se neztotožňuje s námitkou žalobce o kolizi vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Dobrým mravům ve smyslu ust. § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“), totiž zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích. Jedná se o institut zákonný a tedy použitelný ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by kolidovalo se zásadou dobrých mravů jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí lhůty (doby) nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do ústavně chráněného principu právní jistoty, jakými je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Hlavní nebo alespoň převažující motivací je přitom úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, případně musí být zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, nebo ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1776/2020). Vznesená námitka promlčení by mohla být v rozporu s dobrými mravy například za situace, kdy by žalobce uplatnil nároky opožděně nikoliv pro svou liknavost či nedbalost, nýbrž pro zdrženlivost vůči žalované, od níž důvodně očekával smírné řešení a spolehl se na její ujištění, že k uspokojení nároků provede nezbytné právní kroky. V řízení však nevyšlo najevo, že by k marnému uplynutí promlčecí lhůty přispěla svým chováním žalovaná, natož v takové intenzitě, že by šlo z její strany o výrazné zneužití práv (např. tím, že by žalobce udržovala v mylném přesvědčení o oprávněnosti jeho nároku či mu jinak bránila ve včasném podání kompenzační žaloby). Právní úprava promlčení odpovědnostních nároků vůči státu není nejasná a žalobci jakožto [anonymizováno] měla být zcela nepochybně známa. Soud proto neshledal námitku promlčení za kolidující s dobrými mravy.

23. Dle ustálené soudní judikatury (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1944/2016, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1944/2016, nebo usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2248/2018), stanovisko vydané v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., ve kterém úřad sdělí žadateli, že shledal oprávněným jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy z konkrétního důvodu a v konkrétní výši, zakládá běh nové promlčecí doby ohledně daného nároku, avšak pouze v rozsahu částky v tomto stanovisku uvedené. V tomto případě se žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci omluvila výlučně za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení v dané věci a explicitně odmítla nárok žalobce na jakoukoliv peněžitou satisfakci. V důsledku uvedeného tak nelze ani pojmově uvažovat o tom, že by nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy uznala, a že by tak dle ust. § 640 o. z. mělo dojít k běhu nové promlčecí lhůty, jak namítal žalobce.

24. Na základě výše uvedeného proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl, neboť pro promlčení obou žalobních nároků, resp. úspěšné vznesení námitky promlčení, která nekoliduje s dobrými mravy, nelze žalobě vyhovět.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci úspěšnou. Soud jí proto přiznal paušální náhradu hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., v platném znění, a to za 10 úkonů á 300 Kč (4x písemné vyjádření ve věci samé ze 16. 1. 2020, 4. 11. 2020, 12. 1. 2021 a 22. 2. 2021, 3x příprava účasti na jednání, 3x účast u jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum]), tj. celkem ve výši 3 000 Kč (viz výrok III. rozsudku). Nedůvodným soud shledal požadavek žalobce, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo zohledněno, že žalovaná nevyřídila jeho žádost o poskytnutí zadostiučinění ze dne [datum] v zákonem stanovené šestiměsíční lhůtě. Ze skutkových zjištění shora totiž jednoznačně vyplynulo, že žalovaná tento nárok žalobce předběžně projednala dne [datum], tj. v zákonné lhůtě 6 měsíců dle ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb., a rovněž v téže lhůtě žalobce o výsledku tohoto projednání i informovala, tudíž tvrzení žalobce, že nárok nevyřídila včas, nemůže obstát. Jiné důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., tedy nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalované, soud neshledal.

Poučení