11 C 37/2024 - 105

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl soudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] [Jméno advokáta] pro 288 911,83 Kč s příslušenstvím, takto: takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 288 911,83 Kč, s úvěrovým úrokem ve výši 16 614,77 Kč za dobu do 8.1.2019 do 20.4.2022, s úrokem z prodlení ve výši 42 521,08 Kč za dobu od 8.1.2019 do 20.4.2022, s úvěrovým úrokem ve výši 9,40 % ročně z částky 284 826,83 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 284 826,83 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 53 652,04 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 11. 1. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 288 911,83 Kč, s úvěrovým úrokem ve výši 16 614,77 Kč za dobu do 8.1.2019 do 20.4.2022, s úrokem z prodlení ve výši 42 521,08 Kč za dobu od 8.1.2019 do 20.4.2022, s úvěrovým úrokem ve výši 9,40 % ročně z částky 284 826,83 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 284 826,83 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž věřitel ([právnická osoba].) poskytl žalovanému částku 450.000,-- Kč dne 8.1.2019, které nesplácel řádně, a dluží tak vedle nesplatné částky i úvěrový úrok. Žalobce, na nějž byl nárok postoupen, marně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

2. Proti vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaní včasný odpor (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 10) a navrhl zamítnutí žaloby. Namítl absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro nesplnění předsmluvní povinnosti vynaložit odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a protože je smlouva neplatná od samého počátku, je jakýkoli další nárok žalobkyně promlčen a to dnem 8.1.2022, kdy nedošlo k uznání dluhu, a to ani konkludentně. Žalovaný svou argumentaci podložil odkazy na konkrétní judikaturu.

3. Žalobce s argumentací žalovaného nesouhlasila (vyjádření z 23.2.2024 na č.l. 63). Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 13 143,-- Kč a čistý měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši 70.000,-- Kč a v databázích věřitel nezjistil žádné negativní informace, kdy čistý měsíční příjem žalovaného ověřil z jeho běžného účtu, což je dle judikatury dostatečné ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/2021-82) . Věřitel tak v souladu s § 21 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele učinil vše, co od něj lze rozumně očekávat. Nárok nemůže být promlčen již jen proto, že smlouva je platná. Promlčení případného nároku na vydání bezdůvodného obohacení by počínalo běžet až od oznámení postoupení tj. 26.09.2023 jako okamžikem, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu lhůty, resp. kdy se o nich dozvědět měla a mohla (§ 619 Občanského zákoníku)

4. Žalobce k výzvě soudu k prokázání vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doplnil dne 13.5.2024 (č.l. 74), že již nemá další doklady k takovému prokázání. K výzvě soudu uvedl, že žalovaný na úvěr celkem zaplatil 289.557,80 Kč (č.l. 75).

5. Při jednání soudu dne 20.6.2024 (č.l.87) účastníci setrvali na svých postojích. Žalobce upozornil, že žalovaný byla klientem banky, která vedla jeho běžný účet a měla tak přehled o jejích příjmech a výdajích, což je patrné z žádosti o úvěr, kterou již soud konstatoval (č.l. 68), kde je uvedeno, že příjem byl ověřen z běžného účtu, (viz formulace „předložený doklad o hlavním příjmu: příjem z BÚ) a níže je též uvedeno číslo běžného účtu. Rovněž upozornil, že z předložené historie splácení plyne, že žalovaná byla schopna po dlouhou dobu úvěr splácet viz č.l. 74 p.v.. V tomto smyslu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 27.10.2023, kde je vysloven právní názor, že pokud byl spotřebitel schopen dlouhodobě splácet, nebyly naplněny podmínky neplatnosti smlouvy. V ostatním žalobce setrval na své argumentaci.

6. Žalovaný upozornil, že nebyla splněna povinnost důkazní, neboť formulace o zjištění příjmu z bankovního účtu je čistě formální, aby mohl proces poskytnutí úvěru pokračovat dále, banka nepředložila např. časovou sjetinu, z níž by byl patrný vývoj na běžném účtu. Žalovaná strana proto tvrdí, že takové ověření příjmů a výdajů učiněno nebylo. Zákonná povinnost byla obejita. Žalovaný byl schopen takříkajíc s odřenýma ušima splátky platit a to do března 2021, kdy byla nucena požádat o odklad splátek, což plyne i z předloženého výpisu splácení, pak však již splácet nebyl schopen a to vlivem životní situace, která nastala. K dotazu soudu žalovaný sdělil, že následné vykázané splátky byly hrazeny jejími rodiči resp. z jejich prostředků. Judikatura Nejvyššího soudu nebyla uplatněna přiléhavě a míří na jiné situace resp. na hraniční případy, kdy by šlo o zneužití práva a někdo kdo byl zjevně schopen splácet, by se dovolával neplatnosti čistě účelově. Právní zástupce žalovaného v závěrečném návrhu uvedl, že úvěrující banka si vyžádala doslova jenom řidičský a občanský průkaz žalované a již nikoliv jakýkoliv jiný doklad o jejích příjmech nebo výdajích, pouze je možné, že nahlédla do jejího účtu, který pro ní již vedla, způsob uzavírání smlouvy je patrný i z toho, že v prescoringu žádosti bylo uvedeno 50 000 Kč jako příjem domácnosti a v žádosti vyhotovené pouhých 17 minut na to již bylo uvedeno 70 000 Kč, opět bez jakéhokoliv dokladu. Zásadní, je, že žalobkyně přistoupila k soudnímu uplatnění svého práva na vydání bezdůvodného obohacení až s podstatným časovým odstupem od vzniku tohoto práva, především pak po uplynutí promlčecí lhůty. Neplatnost smlouvy je absolutní a byla způsobena při nejmenším extrémně nedbalým jednáním úvěrující společnosti. Bylo by tedy absurdní rozlišovat okamžik tohoto jednání a okamžik, kdy se věřitel dozvěděl o důsledcích takového jednání. Právě úvěrující byl osobou, která byla profesně způsobilá velmi dobře vyhodnocovat důsledky porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitelů a lze očekávat, že v tomto případě jako i v jiných spoléhal na to, že toto její porušení nebude mít žádné následky a spotřebitel bude plnit na základě neplatné smlouvy, jednoznačně proto musíme stahovat počátek plynutím promlčecí lhůty k poskytnutí finančních prostředků žalované. Bylo jen rizikem úvěrující společnosti, že nedbala na neplatnost smlouvy a situaci nijak neřešila, minimálně do doby, než žalovaná již nebyla nadále schopna splácet. Žalovaná rovněž připomíná, že svůj závazek bezdůvodného obohacení nikdy neuznala, a to ani částečným plněním závazku. Veškerá její plnění jsou pouze plnění dílčí, která odpovídají, jak struktuře neplatné smlouvy, tak ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy plnění podle možnosti spotřebitele. Námitka promlčení tedy byla uplatněna důvodně, a především s ohledem na způsob podnikání úvěrující společnosti, nelze ani najít žádný důvod, proč by měla být např. považována za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy. Pouze z důvodu právní jistoty žalovaná konstatuje, že v případě uložení povinnosti hradit z titulu bezdůvodného obohacení, je v jejich možnostech hradit částku 4 000 Kč měsíčně, což nijak nepoškozuje žalobkyni. Ovšem žalovaná trvá na zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti.

7. Právní předchůdce žalobce [právnická osoba]. jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne 8.1.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] s pojištěním schopnosti splácet (č.l. 19), na základě níž věřitel poskytl téhož dne žalovanému 450.000,-- Kč, s úrokem 9,4% ročně, při RPSN 9,89% s tím že žalovaný tuto částku vrátí ve 120 měsíčních splátkách po 6.315,31 Kč, což žalovaný nečinil a zaplatil jen 289.557,80 Kč (vyjádření na č.l. 75).

8. Žalobce vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložil tvrzením, že věřitel úvěruschopnost posoudil řádně, na základě veřejně dostupných informací, statistických dat a .údajů sdělených žalovaným, což doložil jen: žádostí žalovaného o úvěr ze dne 7.1.2019 ve 13:49 (č.l.68), kde byl .uveden „čistý měsíční příjem“ žalovaného dle BÚ ve výši 13.143,-- Kč výdaje 0 Kč. Bilance příjmů a výdajů uvedena není. Uveden je čistý měsíční úvěr domácnosti ve výši 70.000,-- Kč. V žádosti o prescoring ze dne 7.1.2019 ze 13:31 (č.l. 85) jsou obdobné údaje, avšak celkový čistý měsíční příjem domácnosti je uveden částkou 50.000,-- Kč.

9. Banka předložila vyjádření z 19.2.2024 (č.l. 65), kde deklarovala ex post svůj postup. Uvedla, že uvažovala s životními náklady žalovaného ve výši 4.452,25 Kč a maximální splátka tak mohla být 6.540,75 Kč. Odkazy na judikaturu uvedla, že posuzování bonity má jiné nároky, jde-li o poskytování statisícových částek. Je třeba posuzovat, zda je splacení dluhu reálné. Uplatnění modelu nákladů je dostačující a doložení konkrétních výdajů není potřebné, neboť lze akceptovat uvedení částky životního minima. Eurokonformní výklad vyžaduje přezkum nákladů a příjmů jen v přiměřené míře.

10. Věřitel postoupil nárok na právního předchůdce žalobce, který jej postoupil žalobci, což žalovanému oznámili (dne 25.9. a 9.10.20223, č.l. 55 a 57).

11. Žalobce po koncentrační výzvě podle § 118b odst. 1 o.s.ř. (č.l. 88), kterou soud dopředu výslovně avizoval (č.l. 87 druhá strana, dále „p.v.“) navrhl provedení důkazu výpisem z běžného účtu žalované. Soud tento důkazní návrh zamítl, neboť by bylo třeba jednání odročovat, což při počtu projednávaných věcí obecně a žalob z úvěrových vztahů, kde se z úřední povinnosti soud přihlíží k absolutní neplatnosti zvláště, není možné, neboť by to bylo na úkor práva na přístup k soudu ostatních účastníků. Soud zde přihlédl k tomu, že prověření úvěruschopnosti je předsmluvní povinností a jde o standardní součást úvěrové dokumentace. Soud navíc výslovně a s dostatečným předstihem upozornil žalobce dne 10.5.2024 (č.l. 72), že k jednání je třeba mít s sebou veškeré důkazní prostředky, které mohou připadat v úvahu, a to standardní úvěrovou dokumentaci, byť jde o povinnost samozřejmou. Žalobce dne 13.5.2024 sdělil (č.l. 74), že jinou dokumentaci nemá. Podstatné je, že čerpala-li banka informace z plateb na běžném účtu, bylo třeba tento proces zachytit tak, aby bylo patrné, že proběhl před poskytnutím úvěru, a že byly zohledněny individuální příjmové a výdajové informace žalovaného, jakož i jeho přístup k plnění existujících závazků. Takovým dokumentem však banka evidentně nedisponuje. Právní posouzení 12. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).

13. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, vyplývá-li z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 cit. zákona).

14. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).

15. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nesmí být formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru, tzn., že závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobce nepředložil žádnou z listin, z níž by bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka. Žalobce především nepředložil bilanci konkrétně zjištěných příjmů a výdajů žalovaného a nedoložil, jak žalovaný splácel dosavadní dluhy, ačkoli zákon věřiteli výslovně ukládá postupovat „na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“. Banka poskytla žalovanému úvěr, přičemž žalobce nebyl schopen doložit, zda banka vynaložila odbornou péči při posuzování toho, zda se žalovaný nechce dále zadlužit jen proto, aby splácel dosavadní závazky, což je vysoce rizikové dlužnické chování. Splátka pravděpodobně přes opticky malou výši neposkytovala dostatečné rezervy při výpadku příjmu či při nenadálých výdajích. Přitom žalovaný měl úvěr splácet deset let.

16. Bankou zohledněný příjem domácnosti nebyl nikterak doložen a z bankou ověřeného čistého příjmu 13.143,-- Kč plyne, že žalovanému po zaplacení splátky 5.798,28 Kč, resp. celkové splátky 6.315,31 Kč zbývalo 6.827,69 Kč což činí 228 Kč resp. 245 Kč na den po dobu deseti let.

17. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském ze dne 23.4.2008 (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, který je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). Dále platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, nutno vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu.

18. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionál v oblasti poskytování úvěru je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho počátků. Tato posuzovací schopnost je klíčovou dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižuje rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, jenž je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

19. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobce soudně vymáhal pohledávku z úvěru, který věřitel poskytl, aniž by doložil vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [8 a 15]). Žalobce nepředložil vyhodnocení úvěruschopnosti opřené o individuální informace o příjmech, výdajích a plnění dosavadních závazků, které by prokazovali, že věřitel před 9.1.2019 vynaložil odbornou péči při posouzení bonity žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr 450.000,-- Kč, který měl splácet 10 let a soud nemůže souhlasit s bankou (viz bod [ REF _Ref169866274 \r \h 9]), že postupovala v souladu s principy přiměřenosti, účelnosti a rozumných očekávání.

20. Sankci neplatnosti právního úkonu nelze užít bez zvážení sledovaného účelu (nyní § 574 občanského zákoníku). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů vynakládané státem na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Nelze zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti těchto případů, je zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 43/2013 Sb., na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010-2013; což soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu z 26. 2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

21. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě při splnění dalších podmínek povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

22. Smlouva, o níž žalobce opírá svůj nárok, je neplatná, podle § 580 a 588 občanského zákoníku ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

23. Nutno dodat, že povaha výše konstatovaných důvodů neplatnosti neumožňuje soudu aprobovat takto uplatněnou pohledávku schválením smíru či vydáním rozsudku pro uznání.

24. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-[Anonymizováno] v . Ingrid Bakkaus a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-[právnická osoba], všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ ([Anonymizováno]). Tyto závěry je třeba respektovat (čl. 1 odst. 2 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR).

25. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný obdržel od věřitele (který pohledávku podle § 1879 občanského zákoníku postoupil právnímu předchůdci žalobce a ten ji postoupil žalobci) částku 450.000,-- Kč a to dne , z níž vrátil 289.557,80 Kč a rozdíl ve výši 160.442,20 Kč by představoval bezdůvodné obohacení. Z žalobního žádání je patrné, že žalobce tvrdil prodlení žalovaného od 8.1.2019, tedy od počátku poskytnutí prostředků.

26. Žalovaný namítl promlčení žalovaného nároku s tím, že tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 629 odst. 1 občanského zákoníku počala běh poskytnutím úvěru tedy 8.1.2019 kdy s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy pro nesplnění předsmluvní povinnosti mohl žalobce ve smyslu § 619 odst. 1 občanského zákoníku svou pohledávku poprvé uplatnit u soudu. Lhůta tak uplynula dne 8.1.2022, a protože žaloba byla podána dne 11.1.2024, nelze nárok ve smyslu § 609 občanského zákoníku úspěšně soudně vymáhat, neboť nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

27. Soud konstatuje, že neplatnost úvěrové smlouvy pro nesplnění předsmluvní povinnosti je neplatností absolutní, s účinky od počátku (ex tunc).

28. Námitku promlčení soud neshledal rozpornou s dobrými mravy, neboť jak věřitel tak žalobce jsou profesionály a bylo na nich, aby řádně vyhodnotili, jak na předmětný právní vztah dopadají dlouhodobě platné předpisy ČR a EU o spotřebitelském úvěru (viz výše body [13 a15)), jakož i judikatura SDEU (viz výše bod [ REF _Ref169849751 \r \h \* MERGEFORMAT 24]), Nejvyššího správního soudu (rozsudek z [datum]), Ústavního soudu (srov. kupř. nález z 1.6.2021 III. ÚS 3358/20, resp. výše citovaný nález z 26. 2.2019, III. ÚS 4129/18), a nakonec, ale nikoli v poslední řadě Nejvyššího soudu (např rozhodnutí z [datum] a viz též judikatura na níž poukázal žalovaný, č.l. 10) Vzhledem k tomuto jasně danému normativnímu a výkladovému rámci nemohl žalobce, který pohledávku za blíže neurčenou cenu nabyl postoupením dne 13.10.2023, legitimně očekávat, že se úspěšně ubrání námitce promlčení.

29. Výklad žalobce (č.l.64), že promlčecí lhůta počala běh od oznámení postoupení dne 26.9.2023 je absurdní, neboť by mj. umožnil eliminovat zákonné důsledky institutu promlčení pomocí postoupení.

30. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaným prováděné splátky nemají účinky uznání dluhu (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 9.2023, sp. zn. [Anonymizováno], body 57 a 58), resp. plnění ve splátkách se podřazuje pod pojem dílčího plnění, a nikoli plnění částečného, které by mělo ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku povahu konkludentního uznání dluhu vedoucího k přerušení běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 639 občanského zákoníku. Ostatně z povinnosti eurokonformního výkladu a aplikace předpisů domácího práva (viz čl.. 1 odst. 2 a čl. 10a Ústavy ČR) plyne povinnost naplňovat účely výše citovaného předpisu EU o spotřebitelském úvěru, kam patří i neoslabování odpovědnostních důsledků jeho nerespektování, což se týká i úvah o promlčení. Bylo v silách věřitele jako profesionála vyhnout se nastavším důsledkům tím, že by důsledně zohlednil své nakládání s pohledávkami vzniklými s úvěrových vztahů uzavřených bez respektování povinností vynaložit odbornou péči před poskytnutím úvěru.

31. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 53 652,04 Kč (výrok II.). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 288 911,83 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 30. 1. 2024, z částky 9 460 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (č.l. 10, vyjádření k žalobě a odpor ) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 1. 2. 2024, z částky 9 460 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (č.l. 103 (konzultace reakce na podání žalobce, kterým doplnil skutečnosti a argumentaci, které již mohl uplatnit v žalobě)) dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 28. 2. 2024, z částky 9 460 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (č.l. 100 (konzultace reakce na podání žalobce, kterým doplnil skutečnosti a argumentaci, které již mohl uplatnit v žalobě)) dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne 20. 5. 2024 a z částky 9 460 Kč za účast na jednání soudu (č.l. 87, jednání od 13:00 do 15:00, s přerušením od 14:13 do 14:40, které se nezapočítává.) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 6. 2024 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 6. 2024 náhrada 4 852,04 Kč za 461 ujetých km v částce 3 652,04 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t..

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení