23 Co 279/2024-152

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobkyně: právnická osoba a. s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 288.911,83 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21. 6. 2024, č. j. 11 C 37/2024-105,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , počínaje měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nedodržení jedné z nich.Ve zbývajícím rozsahu výroku I, kterým byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úvěrovým úrokem ve výši , částka, za dobu do , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , s úvěrovým úrokem ve výši 9,40 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 124.384,63 od , datum, do zaplacení, zůstal rozsudek okresního soudu odvoláním nedotčen.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám její advokátky náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení , částka, s úvěrovým úrokem ve výši , částka, za dobu do , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , s úvěrovým úrokem ve výši 9,40 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II).

2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností , právnická osoba, ., a žalovanou dne , datum, . Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl žalované poskytnut ve výši , částka, , žalovaná úvěr nesplácela řádně, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaná dluží část jistiny a úvěrové příslušenství. Žalobkyně trvala na tom, že poskytovatelka úvěru splnila své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Ta byla klientkou banky, která vedla její běžný účet a měla přehled o jejích příjmech a výdajích (byl uveden čistý měsíční příjem , částka, a čistý příjem domácnosti , částka, ). V databázích nebyly zjištěny žádné negativní informace a příjem byl ověřen z běžného účtu žalované. Z předložené historie splácení plyne, že žalovaná byla schopna úvěr po dlouhou dobu splácet. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 a ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021. Proto nebyly naplněny podmínky neplatnosti smlouvy.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítla neplatnost úvěrové smlouvy pro nesplnění předsmluvní povinnosti věřitele vynaložit odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti a vznesla námitku promlčení. Poukázala na to, že absolutní neplatnost je způsobena nedbalým jednání úvěrující společnosti, kdy v původní žádosti byl uveden příjem domácnosti , částka, a v další již , částka, , bez jakéhokoliv dokladu. Žalovaná uvedla, že hrazení splátek bylo na hranici jejích možností, se splátkami jí pomáhali její rodiče. Trvala na tom, že svůj závazek z bezdůvodného obohacení nikdy neuznala, a to ani částečným plněním závazku. Veškerá plnění jsou pouze dílčí a nejsou uznáním dluhu, tím může být jen plnění částečné. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019 či ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009.

4. Soud prvého stupně učinil zjištění z listinných důkazů:

5. Ze smlouvy ze dne , datum, zjistil, že mezi společnosti , právnická osoba, ., , adresa, , IČO , IČO, , jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru - Expres půjčka s pojištěním schopnosti splácet, na základě níž věřitel poskytl žalované , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky s úrokem 9,4 % ročně v 120 měsíčních splátkách po , částka, . RPSN úvěru činilo 9,89 %. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku , částka, . Dne , datum, věřitel pohledávku za žalovanou postoupil společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, , která dne , datum, pohledávku postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno.

6. Ze žádosti žalované o úvěr okresní soud zjistil, že žalovaná uvedla svůj čistým měsíční příjem , částka, , výdaje 0. Dále byl uvedla čistý měsíční příjem domácnosti , částka, a v předcházející žádosti z téhož dne uvedla čistý měsíční příjem domácnosti , částka, .

7. Z vyjádření poskytovatelky úvěru bylo zjištěno, že byly zvažovány životní náklady žalované , částka, , měsíční splátka mohla být ve výši , částka, .

8. Okresní soud nedoplnil dokazování navrhovanými výpisy z běžného účtu žalované. Nepovažoval za účelné z tohoto důvodu jednání odročovat, když žalobkyně byla upozorněna na nutnost mít k jednání veškeré důkazní prostředky, kterou bezpochyby úvěrová dokumentace je. Přehled plateb na běžném účtu žalované také nemůže zohledňovat její individuální příjmy a výdaje a přístup k plnění existujících závazků.

9. Po právní stránce soud prvého stupně posoudil věc jako spor ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dále podle ustanovení zákona č. 276/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 276/2016 Sb.“). Okresní soud uzavřel, že v dané věci věřitel řádně neprověřil úvěruschopnost žalované, neboť neporovnal příjmy a výdaje spotřebitele a způsob plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 1, 2 zákona č. 276/2016 Sb.). Posuzování úvěruschopnosti nemůže být formální. Nebyla předložena žádná listina, z níž bylo možné čerpat údaje o skutečné výdajové situaci dlužníka. Sjednaná splátka přes malou výši neposkytovala dostatečné rezervy při výpadku příjmu či při nenadálých výdajích.

10. Okresní soud odkázal na ustanovení směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 4. 2008, dále na metodiku ČNB, které stanoví odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům. Jedná se o klíčovou odpovědnost věřitele.

11. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měla splácet 10 let. Banka při poskytnutí úvěru nepostupovala s principy přiměřenosti, účelnosti a rozumných očekávání. Sankcí za nesplnění povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy (§ 580, § 588 o. z.). K neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, jak vyplývá z judikatury Soudního dvora Evropské unie (např . rozsudek ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13).

12. Žalovaná obdržela od věřitele částku , částka, dne , datum, . Žalovaná z této částky vrátila , částka, . Rozdíl činí , částka, a představoval by bezdůvodné obohacení. Tato pohledávka žalobkyně je promlčena, neboť tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) započala běžet od , datum, , kdy mohl věřitel svou pohledávku uplatnit u soudu (§ 619 odst. 1 o. z.). Lhůta tak uplynula dne , datum, . Žaloba byla podána dne , datum, , tj. po jejím uplynutí, kdy již nelze nárok dle § 609 o. z. vymáhat. Okresní soud dále vyložil, že promlčecí námitka není nemravná. Věřitel je profesionálem, který měl vyhodnotit relevantní právní úpravu a judikaturu. Žalovanou prováděné splátky nemají účinky uznání dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023), neboť plnění ve splátkách je dílčím a nikoliv částečným plněním, jež by mohlo mít účinky uznání dluhu dle § 2054 odst. 2 o. z. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl.

13. Rozsudek okresního soudu v rozsahu částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, napadla odvoláním žalobkyně. Nesouhlasila s tím, že by smlouva o úvěru byla absolutně neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. Dále namítala, že okresní soud také nesprávně právně posoudil počátek běhu promlčecí lhůty případného bezdůvodného obohacení žalované. Ta nemohla začít běžet od , datum, , tj. dnem uzavření smlouvy. Okresní soud pominul, že rozhodující je vědomost ochuzeného o plnění, což nenastalo při uzavření smlouvy, neboť věřitel by v okamžiku uzavření v dobré víře, že uzavírá platnou smlouvu o úvěru. O nevědomosti věřitele svědčí, že po žalované bezdůvodné obohacení nepožadoval a žalovaná po určitou dobu na dluh řádně plnila podle sjednaných podmínek. K uplatnění práva tak mohl dojít až po prohlášení okamžité splatnosti, tedy dne , datum, a pokud žalobkyně svůj nárok uplatnila dne , datum, , nemohlo dojít k promlčení. Dále žalobkyně poukázala na to, že dosud neuplynula ani desetiletá objektivní promlčecí lhůta, proto nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, (žalované bylo poskytnuto , částka, a žalovaná vrátila , částka, ) promlčen není. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v rozsahu jí podaného odvolání změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl.

14. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu. Tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdkyně byla v době uzavření smlouvy v dobré víře o platnosti smlouvy je neudržitelné. V daném případě jde o absolutní neplatnost a byla to právní předchůdkyně žalobkyně, která se dopustila jednání, které takovou neplatnost založilo. K promlčení nároku došlo již , datum, a závěry okresního soudu jsou správné. Žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. III. ÚS 3358/20, jenž řešil obdobnou situaci a akceptoval obdobný počátek promlčecí lhůty.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I a závislém výroku II dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování přehledem splátek úvěru a výpisy z účtu žalované u úvěrující banky za rok 2018, kdy se jedná o důkaz, který byl žalobkyní navržen při prvém jednání okresního soudu, který tomuto návrhu nevyhověl (kdy případná zjištění z něj nepovažoval za rozhodné pro posouzení věci - srov. protokol o jednání ze dne , datum, , č.l. 87-90 spisu).

16. Z výpisů z běžného účtu žalované za rok 2018 u , právnická osoba, . číslo , č. účtu, odvolací soud zjistil, že v únoru byl počáteční zůstatek účtu , částka, a konečný zůstatek , částka, . Na účet bylo připsáno celkem , částka, a vybrána byla stejná částka. V březnu činil konečný zůstatek , částka, , příchozí platba , částka, a odchozí ve stejné výši. V dubnu byl konečný zůstatek , částka, , příchozí platby , částka, , odchozí , částka, . V květnu činil konečný zůstatek , částka, , příchozí platby , částka, , odchozí , částka, . V červnu byl konečný zůstatek , částka, , příchozí platby , částka, a odchozí , částka, , v červenci konečný zůstatek činil , částka, , příchozí platby , částka, a výběry , částka, , v srpnu byl konečný zůstatek , částka, a nepřišla žádná platba, v září konečný zůstatek činil , částka, , příchozí platba byla ve výši , částka, a odchozí , částka, , v říjnu konečný zůstatek byl , částka, , příchozí platba , částka, , odchozí , částka, , v listopadu zůstatek činil , částka, , příchozí platby , částka, a odchozí , částka, , v prosinci zůstatek byl , částka, , příchozí platba činila , částka, a odchozí ve stejné výši. Roční kreditní obrat činil , částka, a debetní obrat , částka, . Z výpisů dále vyplývá, že odesílatelem příchozích plateb byla společnost , právnická osoba, .

17. Z přehledu splátek žalované bylo zjištěno, že žalovaná úvěr splácela měsíčními splátkami po , částka, od , datum, do , datum, , poté poskytovala do listopadu 2021 splátky nižší, v období od prosince 2021 až března 2022 neplnila, v dubnu 2022 zaplatila , částka, , v květnu, červnu, červenci a srpnu 2022 zaplatila splátky po , částka, , v červenci 2022 dále , částka, a od , datum, do , datum, platila každý měsíc , částka, . Celkem tak zaplatila , částka, .

18. Poté dospěl odvolací soud k následujícím závěrům: Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a dále ze svých výše učiněných zjištění v odvolacím řízení. Neztotožňuje se s hodnocením, učiněným okresním soudem, týkající se povinnosti poskytovatelky úvěru k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované.

19. Soud prvého stupně správně s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném účinném od , datum, do , datum, (tj. ke dni uzavření smlouvy dne , datum, - dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Smysl § 87 odst.1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb. tkví v tom, že sankce neplatnosti smlouvy bude uplatňována pouze tehdy, pokud poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, ačkoliv věděl o důvodných pochybnostech o úvěruschopnosti spotřebitele, popř. tyto pochybnosti nezjistil, ačkoliv je zjistit měl, tj. důvodem pro uplatnění sankce neplatnosti smlouvy nemůže být pouhé formální porušení povinnosti věřitele, které na výsledek posouzení úvěruschopnosti nemělo reálný dopad (srov. rozsudek ESD Home Credit Slovakia, C-42/15, EU:C:2016:842, podle kterého sankce musejí být přiměřené závažnosti porušení, která postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musejí respektovat obecnou zásadu proporcionality).

23. Pro závěr o tom, že by smlouva o spotřebitelském úvěru byla podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná nepostačuje tak samo zjištění, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, tedy nepostačuje pouhé zjištění pochybení poskytovatele v procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, neboť takové pochybení nemusí vždy nutně znamenat neschopnost spotřebitele úvěr splácet. Pokud tedy spotřebitel úvěr splatí či dlouhodobě splácí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pochybil, může se důsledek v podobě sankce neplatnosti takové smlouvy projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti spotřebitele úvěr splácet. Jinými slovy, nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Pokud žalovaná úvěr dlouhodobě splácela, nemohla být při uzavření smlouvy předjímána skutečnost, která nastala se značným časovým odstupem až po uzavření smlouvy (kdy žalovaná až po 4,5 letech úvěr splácet přestala).

24. Právní posouzení věci okresním soudem, který neplatnost úvěrové smlouvy založil výlučně na porušení povinnosti poskytovatelky úvěru posoudit úvěruschopnost žalované (tj. na formálním znaku), aniž vzal v úvahu, zda, resp. že žalovaná byla schopna úvěr dlouhodobě splácet (což nebylo zpochybněno), tj. materiálním znaku, je neúplné a tedy nesprávné.

25. Okresní soud své závěry založil na úvaze, že poskytovatelka úvěru neprověřila příjmy a výdaje žalované. Pominul tvrzení žalobkyně o tom, že poskytovatelka úvěru při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela nejen z žalovanou tvrzených výdajů, ale také ze skutečností, které byly zřejmé z účtu žalované (jež měla žalovaná vedený u poskytovatelky úvěru) a zohlednila při posouzení bonity i životní minimum domácnosti (které je považováno také za relevantní kritérium). V daném případě sice měsíční splátka úvěru činila 40 % prokázaného příjmu žalované; žalovaná ale úvěr po dobu 4,5 let splácela, aniž by kdy uplatnila jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti poskytnutý úvěr splácet.

26. Odvolací soud je přesvědčen, že pouhé formální porušení povinnosti poskytovatelky úvěru v procesu posouzení úvěruschopnosti spočívající v neověření tvrzených výdajů žalované nemůže samo o sobě vést k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, když takový závěr je zcela nepřiměřený učiněným skutkovým zjištěním a je v rozporu se smyslem § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru (porušující zásadu proporcionality). Zároveň v řízení vyšlo najevo, že v době poskytnutí úvěru žalované nebyly prokázány důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet, o čemž svědčí jak dlouhodobé splácení úvěru žalovanou, tak pravidelný příjem žalované (který byl prokázán výpisem z jejího účtu za období před poskytnutím úvěru).

27. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že poskytovatelka úvěru sice pochybila formálně v procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, nicméně takové pochybení vzhledem k důvodům rozvinutým výše nemá za následek vyslovení absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Úvěrová smlouva byla uzavřena platně.

28. Ke stejnému závěru o platnosti úvěrové smlouvy dospěl v obdobné věci Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v rozsudku ze dne 22. 8. 2024, č. j. 22 Co 147/2024-80. Odvolací soud nemá důvodu se od něj odchylovat vzhledem k legitimnímu očekávání účastníků, že jejich právní případ, jenž se s řešeným právní případem shoduje v podstatných znacích, bude rozhodnut obdobně (srov. § 13 o. z.).

29. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty prostředky ve výši , částka, . Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem , částka, . Zbývající dlužná částka na jistině činí , částka, . Tato pohledávka žalobkyně není promlčená, neboť se jedná o dluh ze závazkového vztahu – úvěru (§ 2395 o. z.), jenž byl věřitelem pro nesplnění závazků dlužníka zesplatněn ke dni , datum, (v souladu s ujednáním účastníků závazkového vztahu dle čl. 11 smlouvy), o čemž byla žalovaná písemností věřitele ze dne , datum, vyrozuměna. Věřitel mohl následující den přistoupit k vymáhání celého dluhu (§ 619 odst. 1 o. z.) a započala mu tak běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o. z.). Pokud byla podána žaloba dne , datum, , byla podána v běhu promlčení lhůty a pohledávka žalobkyně (která ji nabyla dne , datum, postoupením pohledávky od společnosti , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , , adresa, IČO , IČO, , jenž pohledávku předtím dne , datum, nabyla postoupením od úvěrující banky, dle § 1879 o. z.) není promlčená.

30. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku I tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dluh ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.) ve výši , částka, . Žalobkyni náleží také požadované úroky z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (§ 1970 o. z. ve spojení s vl. nař. č. 351/2013 Sb.), kdy ke zesplatnění celého dluhu došlo již , datum, . Žalovaná byla písemností ze dne , datum, vyzvána k úhradě dluhu do , datum, , a pokud ve stanovené lhůtě svůj peněžitý dluh nezaplatila, ocitla se v prodlení. Žalované bylo umožněno splácet dluh v přiměřených měsíčních splátkách po , částka, , pod ztrátou výhody splátek, když takové odložení splatnosti celého dluhu nijak nepoškodí žalobkyni, která je obchodní korporací, vymáhající dlužné pohledávky a k zaplacení celého dluhu dojde během 3,5 let, tj. ještě dříve, než byla původní sjednaná splatnost úvěru, který měl být splácen po dobu 10 let - do roku 2029 (srov. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. Za řízení před okresním soudem nenáleží právo na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic, neboť jejich procesní úspěch byl poměrný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), kdy žalobkyně byla úspěšná v rozsahu částky , částka, spolu se zákonnými úroky z prodlení a neúspěšná v rozsahu , částka, spolu s úvěrovými úroky.

32. V odvolacím řízení byla zcela procesně úspěšná žalobkyně. Náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), které spočívají v zaplaceném soudním poplatku , částka, a nákladech na zastupování advokátkou – odměna za dva úkony právní služby po , částka, (kdy předmětem odvolacího řízení byla pouze částka , částka, s příslušenstvím dle § 7 bod 5 vyhl.č. 177/1996 Sb.), 2 x , částka, paušální náhrada hotových výdajů (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrada jízdného vlakem , částka, a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady odvolacího řízení představují částku , částka, . Tyto náklady je žalovaná povinna nahradit žalobkyni k rukám její advokátky v šestiměsíční lhůtě k plnění (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).