11 C 377/2020 - 654

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Magliovou ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků s žalobcem + PO takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): Česká republika – Státní pozemkový úřad Sídlo: [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] – [část obce], [IČO], DIČ: [anonymizováno] (dále jen„ převádějící“) a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], [PSČ] [obec], a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa], [PSČ] [obec], (dále jen„ nabyvatelky“) u zavíraj í podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) smlouvu o převodu pozemku Čl.

I. Převádějící je příslušný hospodařit ve smyslu zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s pozemky ve vlastnictví státu, vedenými na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary, pro jednotlivá níže specifikovaná katastrální území. Převádějící převádí touto smlouvou do spoluvlastnictví nabyvatelek, a to id. každé z nich, následující pozemky, včetně trvalých porostů:

II. Pozemky v katastrálním území Lesov, [územní celek] (LV. [číslo]) III. parc. [číslo] vzniklý na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], geodetická kancelář, a ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne 27. 1. 2023, [číslo] Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary souhlasil s očíslováním parcel dle uvedeného geometrického plánu dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo] (hodnota 34.366,50 Kč) IV. parc. [číslo] vzniklý na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], geodetická kancelář, a ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 1. 2023, [číslo] Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary souhlasil s očíslováním parcel dle uvedeného geometrického plánu dne [datum], č. [anonymizováno] [číslo] (hodnota 2 646,50 Kč)

V. Pozemky v katastrální území Nová Víska u [obec], [územní celek] ([list vlastnictví]) parc. [číslo] (hodnota 124.660,00 Kč)

VI. Pozemky v katastrální území Mezirolí, [územní celek] ([list vlastnictví]) parc. [číslo] (hodnota 216.145,60 Kč) Čl.

II. Nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě vznikl pravomocným rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 5 dne 2. 3. 2020, sp. zn. 35 C 131/2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 29 Co 183/2020-339. Z uvedeného nároku nabyvatelek bude touto smlouvou vypořádáno 377.818,60 Kč. Čl.

III. Převádějící převádí nabyvatelkám pozemky, uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství, se všemi právy a povinnostmi, a nabyvatelky je do svého vlastnictví přijímají, přičemž každá z nabyvatelek obdrží id. každého jednotlivého výše uvedeného pozemku. Čl.

IV. Správní poplatky se za podání návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě této smlouvy dle ustanovení § 21a odst. 1 zákona o půdě a ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, nevyměřují.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 133 243,2 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalované nemají mezi sebou právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce Ing. [jméno] [příjmení] se žalobou podanou k soudu dne 7. 12. 2020 domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu zapsaných na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Karlovy Vary pro pozemky v katastrálním území Lesov, [územní celek] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pro pozemky v katastrálním území Andělská Hora, [územní celek] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pro pozemky v katastrálním území Nová Víska u [obec], [územní celek] parc. [číslo] pro pozemky v katastrálním území Teplička, [územní celek] parc. [číslo] parc. [číslo] pro pozemky v katastrálním území Mezirolí, [územní celek] parc. [číslo] parc. [číslo] pro pozemky v katastrálním území Nová Role, [územní celek] parc. [číslo] parc. [číslo] (dále jen„ náhradní pozemky“) podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnický vztahů k půdě a jinému zemědělského majetku (dále jen„ zákon o půdě“) se žalobcem. V žalobě uvedl, že je dle rozhodnutí Státního notářství v Pardubicích č. j. D 325/81 jediným dědicem po paní [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], která byla původní vlastnicí pozemků [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce], a která byla v roce 1949 a znovu v roce 1978 přinucena pod nátlakem a za nápadně nevýhodných podmínek převést předmětné pozemky na stát, a jako takový je oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Dne 17. 12. 1992 uplatnil žalobce u Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. Prahy nárok na vydání zemědělského majetku podle § 9 zákona o půdě. Pozemkový úřad Praha dne 20. 11. 2012 o této žádosti částečně rozhodnul tak, že rozhodnutím [číslo jednací] stanovil, že žalobce není vlastníkem nemovitosti PK část parc. [číslo] role, o výměře 110 m2. Dne 5. 5. 2017 dále Pozemkový úřad Praha rozhodl, že žalobce není vlastníkem pozemků v k. ú. [část obce], obci [obec]: část [parcelní číslo] o výměře 8 036 m2, a že mu za tyto pozemky bude poskytnut jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, případně finanční náhrada dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, a dále, že žalobce není vlastníkem pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha, PK 200 a 202. Na základě žádosti žalobce o ocenění nevydaného pozemku [anonymizována dvě slova] ocenila žalovaná tento pozemek na 86 788,80 Kč, s čímž žalobce nesouhlasí, když jím zadaný znalecký posudek ohodnotil tento pozemek na 1 575 600 Kč; přestože z této částky vycházely v řízeních o nahrazení projevu vůle vedených pod sp. zn. 9 C 77/2019 a 3 C 101/2019 Okresní soudy v Nymburce a [okres], trvá žalovaná nadále na ocenění pozemku na 86 788,80 Kč. Proti výroku rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha z 5. 5. 2017, jímž bylo určeno, že žalobce není vlastníkem pozemků v k. ú. Zličín, obec Praha, [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], podal žalobce žalobu podle části páté občanského soudního řádu. Obvodní soud pro Prahu 5 poté rozsudkem sp. zn. 35 C 131/2017 ze dne 2. 3. 2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 183/2020-339 rozhodl, že žalobce má nárok na vydání jiných pozemků za nevydané pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] podle § 11a, případně finanční náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě zákona o půdě. Při ocenění nevydaných pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] žalovaná postupovala svévolně, když nerespektovala judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu ČR a předmětné pozemky ocenila jakožto zemědělské na částku 361 124,70 Kč. Jak však vyplynulo ze znaleckého posudku zpracovaného Vysokou školou ekonomickou, institutem oceňováním majetku, č. [spisová značka] měly být tyto pozemky oceněny na částku 11 837 250 Kč, neboť se jednalo o pozemky určené územně plánovací dokumentací ke stavbě, na Československý stát převedené za účelem výstavby opravárny strojů pro Československé stavební závody (již v roce 1949 zahrnuté do stavebního obvodu) a bezprostředně po přechodu na stát zastavěné, které bylo nutno posoudit jako pozemky nacházející se na území hl. m. Prahy. O liknavosti žalované svědčí, že o restitučním nároku žalobce rozhodovala více než 25 let, kdy navíc nerespektovala závěry judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu ČR při ocenění nevydaných pozemků. Žalobce byl v důsledku tohoto jednání žalované diskriminován oproti jiným restituentům, kteří se mohli o náhradní pozemky ucházet mnohem dříve než žalobce, a měli tak šanci získat kvalitnější pozemky, i vůči restituentům, jejichž restituční nárok žalovaná ocenila správně. Ustálená judikatura dovodila, že je možné domáhat se nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků soudní cestou, pokud lze jednání žalované posoudit jako diskriminační, liknavé a svévolné, přičemž všechny uvedené znaky byly v tomto případě splněny. Strana žalující je proto oprávněna domáhat se žalobou nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních pozemků, jakožto pozemků náhradních, čímž dojde k uspokojení části žalobcova restitučního nároku. K okamžiku podání žaloby vyčerpal žalobce ze svého restitučního nároku v celkové výši 13 413 912 Kč dosud pravomocně částku 1 393 664,10 Kč na základě rozsudků Okresního soudu v Jihlavě (17 800 Kč), Okresního soudu v Nymburce (1 287 766,30 Kč) a Okresního soudu Praha východ (88 097,80 Kč).

2. Žalovaná nárok žalobce odmítala, když za jedinou nespornou označila skutečnost, že žalobce je oprávněnou osobou dle zákona o půdě. Žalovaná popírala výši restitučního nároku tvrzeného žalobcem s tím, že co se týče restitučního nároku žalobce za nevydaný pozemek [anonymizována dvě slova], k. ú. [část obce], činil částku 1 575 600 Kč a po opakovaných převodech náhradních pozemků z tohoto nároku zbývá pouze 178 863,90 Kč, co se však týče ocenění pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce], činí hodnota restitučního nároku pouze částku 361 124,70 Kč. S oceněním provedeným znaleckým posudkem zpracovaným Vysokou školou ekonomickou, institutem oceňováním majetku, č. [spisová značka] z 21. 8. 2020 žalovaná nesouhlasila s tím, že nevydané pozemky [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce] nelze oceňovat jako stavební, neboť ke dni jejich přechodu na stát (dle smlouvy trhové dne 21. 11. 1949) neexistovalo žádné územní či jiné obdobné rozhodnutí, které by je jako takové kvalifikovalo. Toto ocenění je dále chybné proto, že bylo provedeno ve stavu ke dni účinnosti zákona o půdě, nikoli k datu odnětí, kdy se nacházely na území samostatné obce Zličín (a nebyly součástí hl. m. Prahy), a měla být tudíž uplatněna zejména srážka za stavební nesrostlost dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Žalovaná odmítla s poukazem na velký počet restitučních nároků i veřejných nabídek, že by jednala svévolně či liknavě. Uvedla, že se žalobce měl a mohl těchto veřejných nabídek účastnit a příčinu jeho neúspěšnosti ve veřejné nabídce shledávala v tom, že nebyl ochoten nabídnout dostatečnou výši restitučního nároku i z toho, že se těchto nabídek v dostatečném počtu neúčastnil. Dále žalovaná zpochybnila převoditelnost až na jediný všech žalobcem požadovaných náhradních pozemků z různých důvodů – dle jejího názoru - převoditelnost vylučujících. Vzhledem k dalšímu vývoji řízení, kdy žaloba pro většinu pozemků byla stranou žalující vzata zpět, zabývá se soud v rozsudku argumentací týkající se pouze pozemků, které zůstaly předmětem řízení až do vynesení rozsudku, tedy pozemků v k. ú. [část obce], obci [obec], a to parc. [číslo] vzniklý na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], geodetická kancelář, a ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne 27. 1. 2023, [číslo] Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary souhlasil s očíslováním parcel dle uvedeného geometrického plánu dne 1. 2. 2023, č. [anonymizováno] [číslo], a parc. [číslo] vzniklý na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], geodetická kancelář, a ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] Turčinem ze dne 27. 1. 2023, [číslo] Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary souhlasil s očíslováním parcel dle uvedeného geometrického plánu dne 1. 2. 2023, č. [anonymizováno] [číslo], pozemku v k. ú. [ulice] [obec] u [obec], obec Hájek, parc. [číslo] pozemku k. ú. [část obce], obec Nová Role, parc. [číslo]. Co se týče pozemků v k. ú. [část obce], obec Sadov, namítala žalovaná, že žalobce nevlastní žádný ze sousedních pozemků, oba pozemky jsou dlouhodobě užívány společností [právnická osoba] na základě nájemních smluv uzavřených se žalovanou za účelem zajištění přístupu k chráněnému ložiskovému území [část obce], a je proto vyloučeno, aby sloužily k zemědělskému obhospodařování; druhý z uvedených pozemků je dotčen existencí lokálního biokoridoru. Co se týče pozemku v k. ú. [ulice] [obec] u [obec], obec Hájek, parc. [číslo] uváděla žalovaná, že žalobce nevlastní žádný ze sousedních pozemků a pozemek je kromě toho potřebný pro zajištění dobývacího prostoru, přičemž společnost [právnická osoba] již požádala o jeho převod. Co se týče pozemku v k. ú. [část obce], obec Nová Role parc. [číslo] je dle žalované nepřevoditelný, neboť je částečně zastavěn stavbou, prochází přes něj účelová komunikace a je zařazen do územního plánu města Nová Role jakožto územní rezerva, v budoucnu určená k zastavění.

3. V průběhu řízení žalobce dne 10. 7. 2022 zemřel, načež bylo usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2022, č. j. 11 C 377/2020-387 rozhodnuto nejprve, že v řízení bude na místě zemřelého pokračováno s [celé jméno žalobkyně] jako správkyní pozůstalosti, usnesením zdejšího soudu z 10. 3. 2023, č. j. 11 C 377/2020-397, pak o tom, že v řízení bude po skončení pozůstalostního řízení na straně žalobce dále pokračováno s [celé jméno žalobkyně], jako se žalobkyní a) a s [celé jméno žalobkyně], jako se žalobkyní b).

4. Oznámením doručeným soudu dne 19. 3. 2021 do řízení na straně žalované vstoupila jako vedlejší účastník na straně žalované společnost [právnická osoba] mající zájem na řízením dotčených pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [část obce], neboť tyto pozemky užívá na základě nájemní smlouvy se žalovanou jako přístupovou cestu k dobývacímu prostoru, v němž vykonává povolenou hornickou činnost. [ulice] účastník podpořil argumentaci žalované o nepřevoditelnosti pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], s odůvodněním, že přes ně vede přístupová cesta do chráněného ložiskového území [část obce]. Po dohodě strany žalující s vedlejším účastníkem na straně žalované došlo na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení] dne 13. 2. 2023 k oddělení pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Sadov. Podáním z 24. 5. 2023 žalobkyně navrhly v souvislosti s touto dohodou změnu žaloby v tom smyslu, že nadále požadovaly vydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec]. Uvedená změna žaloby byla připuštěna usnesením zdejšího soudu z 28. 7. 2023 společně, když zároveň bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby v tom smyslu, že se žalobkyně nadále domáhaly nahrazení projevu vůle pouze v souvislosti s nárokem vzniklým nevydáním pozemků [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] a nikoli pozemku [anonymizována dvě slova].

5. Poté, co se vedlejší účastník na straně žalované dohodl se stranou žalující na budoucím uzavření kupní smlouvy ohledně pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], vzala žalovaná podáním z 12. 9. 2023 zpět souhlas s vystupování společnosti [právnická osoba] jako vedlejšího účastníka na straně žalované, čímž vedlejší účastenství vedlejšího účastníka na straně žalované bez dalšího zaniklo; kupní smlouva s odkládací podmínkou byla mezi stranou žalující a bývalým vedlejším účastníkem skutečně uzavřena dne 7. 11. 2023.

6. V průběhu řízení vzaly žalobkyně se souhlasem žalované žalobu zpět co do pozemků parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], co do pozemků parc. [číslo] [číslo] v k. ú. a obci [obec] (podáním z 10. 2. 2023) a co do pozemků v k. ú. a obci [obec] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] [číslo] [číslo] co do pozemku v k. ú. [část obce], obec Nová Role parc. [číslo] (podáním z 26. 7. 2023); o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto dne 27. 7. 2023. Po připuštění změny žaloby navrhované soudu v návaznosti na oddělení části původně požadovaného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Sadov, usnesením zdejšího soudu z 26. 5. 2023, když namísto tohoto pozemku byl požadován bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Sadov, vzaly žalobkyně co do pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], se souhlasem žalované žalobu zpět podáním z 15. 1. 2024; o částečném zastavení řízení co do pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], bylo soudem rozhodnuto dne 18. 1. 2024.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] - dle rozhodnutí státního notářství Pardubice č. j. D 325/81 - dědic po zemřelé [jméno] [příjmení], původní vlastnici pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce], je oprávněnou osobou podle zákona o půdě. Dále byla mezi účastníky nesporná ocenění náhradních pozemků, a to pozemku parc. [číslo] v k.ú. [ulice] [obec] u [obec] na částku 124 660 Kč, pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Sadov na částku 34 366,50 Kč a pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Sadov na částku 2 646,50 Kč Tyto skutečnosti vzal soud ve smyslu § 120 odst. 3 občanského soudního řádu za svá skutková zjištění.

8. Mezi účastníky bylo sporné, zda při vyřizování restitučního nároku žalobce došlo na straně žalované k liknavému postupu či nikoli, jaká byla výše tohoto nároku žalobce, zda lze vydat žalobcem požadované pozemky a jak má být oceněn náhradní pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Nová Role. K těmto sporným skutečnostem byly provedeným dokazováním zjištěny dále uvedené skutkové okolnosti.

9. Výpisem z pozemkové knihy pro katastrální území Zličín č. knihovní vložky 119, bylo prokázáno, že paní [jméno] [příjmení], [datum narození], byla vlastníkem mimo jiné parcely [číslo] v k. ú. [část obce]. Z uplatnění nároku u Pozemkového úřadu ze dne 17. 12. 1992 (příloha B spisu) a ze dne 27. 1. 1993 (příloha Ba spisu) má soud za prokázané, že žalobce uplatnil vůči Pozemkovému úřadu coby předchůdci žalované podle zákona o půdě nárok na vydání zde uvedených pozemků, konkrétně pozemků mimo jiné z pozemkové knihy na knihovní vložce [anonymizováno] a [anonymizováno]. Z výpisu z pozemkové knihy vložky [číslo] (příloha D spisu) bylo zjištěno, že jako vlastník pozemků parc. [číslo] (role), parc. [číslo] (role), parc. [číslo] (role) a parc. [číslo] (skladiště) je uvedena paní [jméno] [příjmení] (od 20. 12. 1943 provdaná [příjmení]) a že podle trhové smlouvy z 21. 11. 1949 bylo k pozemkům parc. [číslo] vloženo vlastnické právo pro Československé stavební závody n. p. v [obec], resp. podle dohody o převodu nemovitého majetku z 14. 3. 1953 a podle zřizovací listiny [anonymizována dvě slova]. čj. [anonymizováno]: [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] z 18. 3. 1958 bylo vloženo vlastnické právo pro Československý stát – [ulice] [anonymizováno], n. p. [část obce].

10. Rozhodnutím Pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne 20. 11. 2012 (příloha C spisu) bylo prokázáno, že tímto rozhodnutím určil Pozemkový úřad Praha, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] není vlastníkem PK část parc. [číslo] role, o výměře 110 m2, k. ú. [část obce]. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 5. 5. 2017, [číslo jednací] – [anonymizováno] [číslo] (příloha E spisu) bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím určil Státní pozemkový úřad, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] není vlastníkem pozemků PK část [anonymizováno], k. ú. [část obce], o výměře 8036 m2, a pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno], v k. ú. [část obce], když správnímu orgánu nebyly ze strany oprávněné osoby předloženy důkazy, že trhová smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek, a existence restitučního titulu tak nebyla prokázána.

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 3. 2020, č. j. 35 C 131/2017-305, ve spojení s rozsudkem MS v Praze č. j. 29 Co 183/2020-339 (přílohy H a G spisu) soud zjistil, že po přezkoumání uvedeného správní rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 5. 5. 2017, [číslo jednací] – [anonymizováno] [číslo] bylo výrokem I. uvedeného rozsudku rozhodnuto tak, že žalobce není vlastníkem pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno], a jako oprávněné osobě mu bude poskytnut jiný pozemek nebo finanční náhrada, čímž byl nahrazen výrok 3 správního rozhodnutí. Tímto rozhodnutím bylo postaveno na jisto, že paní [jméno] [příjmení] převedla pozemky na stát v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek; tato skutečnost byla dále potvrzena též čestným prohlášením žalobce (příloha R).

12. Ze žádosti žalobce adresované žalované (příloha H) bylo zjištěno, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] po vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 35 C 131/2017-305 a navazujících rozhodnutí, požádal o ocenění předmětných nevydaných pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] s tím, že dle prováděcího plánu ve stavebnictví na rok 1949 měla být, a následně i byla, v obci Zličín provedena pozemní novostavba – opravárna strojů, a to mj. na předmětných pozemcích, které pak mají být oceněny jako stavební. Z ocenění nevydaných pozemků žalovanou ze dne 14. 10. 2020 (příloha CH spisu) soud zjistil, že žalovaná ocenila nevydané pozemky PK [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. Zličín na částku 361 124,70 Kč.

13. Z pozvánky Krajského národního výboru v Praze ze dne 5. 3. 1949 zn. [číslo] [rok] (příloha J spisu) má soud za prokázané, že bylo nařízeno ústnímu jednání a místní ohledání na den 14. 3. 1949 s tím, že dle prováděcího plánu ve stavebnictví na rok 1949, schváleného usnesením vlády ČSR z 15. 2. 1949, měla být v obci [část obce] provedena pozemní novostavba – opravárna strojů pro Československé stavební závody, přičemž dle návrhu tohoto stavebníka měly být do stavebního obvodu pojaty také předmětné pozemky PK [anonymizováno] a 202.

14. Z protokolu o ústním jednání a místním ohledání z 14. 3. 1949, zn. [číslo] [rok], soud zjistil, že téhož dne byl při jednání ve vztahu k obci Zličín zjištěn jako podklad přehledný zastavovací plán potvrzený bývalým ministerstvem veřejných prací z 23. 1. 1932 pod [číslo] ai [rok] [číslo]. Podle uvedeného plánu byly pozemky, které měly být pojaty do stavebního obvodu označeny jako nezastavitelné, přičemž v roce 1947 a 1948 nebyly v obcích [část obce] a [část obce] stanoveny žádné stavební obvody podle zákona č. 42/47 Sb. Situační plán pro výstavbu závodu PA 100, předložený stavebníkem ČSSZ, dokládal, že větší část stavebního obvodu má být v katastru zličínském, menší v řepském, záměrem bylo vybudování ústřední opravny pro celý pražský kraj, v důsledku toho rozšíření stavebních objektů (původně jen bývalá cihelna) na stavební komplex takového rozsahu, že ovlivní i své okolí. Navržen tudíž byl stavební obvod ve svém určení tak, jak následně bylo uskutečněno dále zmíněným výměrem KNV.

15. Z výměru KNV v [obec] ze dne 14. 4. 1949, zn. [číslo] [rok] (příloha K) vzal soud za prokázané, že KNV určil podle § 3 odst. 1 vlád. nař. č. 296/48 Sb. na základě výsledku místního šetření shora uvedeného a po slyšení příslušných stran stavební obvod pro obce Zličín a [část obce] pro shora specifikovanou stavbu opravárny strojů tak, že obvod zahrnuje území ohraničené komunikacemi, jež jsou navrženy v platných přehledných zastavovacích plánech obou obcí, když přesné hranice obvodu jsou vyznačeny ve fotokopii přehledného a zastavovacího plánu pro obec Zličín, zmenšené do měřítka 1: [číslo] červenou čarou spojující body A, B, C, D, F, A, přičemž fotokopie byla nerozlučnou částí výměru; v důvodech výměru bylo výslovně popsáno, že pro novostavbu byly pojaty pozemky mj. PK [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. [část obce]. Zahrnutí těchto pozemků do uvedeného stavebního obvodu a do území pro stavbu opravárny bylo patrné též ze zmíněného přehledného a zastavovacího plánu (zjištěno z obrazových příloh posudku VŠTE v Českých Budějovicích – příloha T). O tom, že pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby opravárny strojů Československých stavebních závodů, svědčí také žádost Československých stavebních závodů ze dne 5. 12. 1949, kterou bylo prokázáno, že Československé stavební závody, n. p. apelovaly na co nejrychlejší schválení smluv uzavřených s paní [jméno] [příjmení] a to ve veřejném zájmu.

16. Z ortofotosnímků pozemků PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] z roku 1945, 1953, 1966 a 2019 byla zjištěna jejich podoba v průběhu let; na předmětných pozemcích sice kolem roku 1949 nebyla přítomna zástavba, těsně však přiléhaly k zastavěné ploše zahrnující též původní cihelnu. Postupně došlo k výraznému zabrání těchto pozemků stavbou opravárny, přilehlými komunikacemi či zázemím. Z ortofotomapy pozemků z let 1988 [číslo] byla zjištěna podoba pozemků v této době.

17. Ze znaleckého posudku Vysoké školy ekonomické v Praze, institutu oceňování majetku ze dne 21. 8. 2020 č. [spisová značka] (příloha I spisu) soud zjistil, že ocenění pozemků PK [anonymizováno] o výměře 31 986 m2 a PK [anonymizováno] o výměře 15 393 m2 podle § 28a zák. č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, a v cenách platných k 24. 6. 1991 (tj. dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb.) bylo stanoveno na částku 11 837 250 Kč. Ocenění pozemků bylo provedeno k datu odnětí pozemků původní vlastnici (k 21. 11. 1949) a zpracovatel po zohlednění shora citovaného výměru KNV v Praze ze dne 14. 4. 1949, zn. [číslo] [číslo] 1949 posuzoval pozemky nikoli jako zemědělské, nýbrž jako stavební (byť nezastavěné, avšak určené ke stavbě) a zároveň jako stavebně srostlé s ostatními částmi hl. m. Prahy; z uvedených důvodů jejich cenu stanovil na 250 Kč za m2, přičemž neshledal žádný důvod k aplikaci srážek dle tabulky I. přílohy 7 oceňovací vyhlášky.

18. Tento způsob i výše ocenění nevydaných pozemků byl dále potvrzen i znaleckým posudkem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích [číslo] z 30. 9. 2020 (příloha T spisu) ve znění Dodatku č. 1 (příloha X), podle něhož činila cena pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] částku 11 837 250 Kč. Zpracovatel neshledal důvod pro aplikaci srážek, neboť předmětné pozemky severní stranou přímo navazovaly na stavbu bývalé cihelny a vzdálenost jižní hranice k nejbližšímu souvisle zastavěnému území obytnými stavbami činila 200 m, což umožňovalo též napojení pozemků na jednotlivé inženýrské sítě – včetně vodovodu, veřejné kanalizace a elektřiny; přístup k pozemkům byl možný jednak přes areál bývalé cihelny, jednak ze západního směru, v němž byla trasována samostatná pozemní komunikace směřující do středu obce Zličín. Znalec vzal v úvahu též celkové umístění posuzovaných pozemků, vedení místní cestní sítě i vzdálenost a charakter okolní zástavby a uzavřel, že nelze aplikovat srážku za tzv. stavební nesrostlost. V Dodatku [číslo] (č.l. 514 a následujících spisu) zpracovaného na pokyn zadavatele – Okresního soudu v Ústí nad Orlicí zpracovatel zohlednil nemožnost napojení pozemků na veřejnou kanalizaci, aplikoval srážku ve výši 7% dle přílohy 7, položky 4 oceňovací vyhlášky a dospěl k ocenění pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] na 11 008 640 Kč.

19. Skutečnost, že pozemky PK [anonymizováno] a [anonymizováno], k. ú. Zličín, mají být oceňované jakožto pozemky stavební, byla potvrzena i znaleckým posudkem předloženým stranou žalovanou, tedy znaleckým posudkem [číslo] z dne 6. 8. 2021 zpracovatele Ing. [jméno] [příjmení] (příloha 21 spisu). Na rozdíl od znaleckých posudků uvedených v bodě 17 a 18 rozsudku byly znaleckým posudkem Ing. [příjmení] aplikované srážky za nedostupnost inženýrských sítí s výjimkou elektřiny, absenci přístupu po zpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejný vodovod a nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci. S ohledem na tuto skutečnost dospěl znalec k ocenění 9 233 060 Kč, na němž setrval i ve svém vyjádření ze 7. 9. 2021 (na č. l. 194 spisu) poté, co se seznámil s dodatečně předloženými dokumenty. S ohledem na dále uvedená jednotlivá skutková zjištění má soud za to, že ke znaleckému posudku Ing. [příjmení] v části, v níž aplikoval srážky dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, nelze přihlédnout, neboť těmito skutkovými zjištěními jsou premisy znalce ohledně neexistence rozvodů vody a kanalizace i přístupu po zpevněné komunikaci vyvráceny.

20. Z protokolu o ústním jednání Okresního soudu v Českém Krumlově z 2. 6. 2021 soud zjistil, že při tomto jednání byl za zpracovatele posudku [číslo] Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích vyslýchán znalec Ing. [jméno] [příjmení] (č.l. 143 p.v. a násl. spisu), který obhajoval neaplikaci srážek z důvodu územní nesroslosti s tím, že sice znalecký posudek vycházel z oceňovacího předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě, podpůrně však vycházel z vyhlášky z roku 1997, podle níž byla městská část Zličín zařazena pod hl. m. Praha, a zároveň vzdálenost oceňovaného pozemku k nejbližšímu souvisle zastavěnému území činila cca 200 m; dále znalec vysvětloval, že nebylo nutno aplikovat srážky z důvodu nedostatku přístupu po zpevněné komunikaci, neboť z ortofotomapy bylo zřejmé, že zde minimálně jeden zpevněný přístup byl. Nacházela se zde totiž cihelna, do níž lze dále předpokládat též napojení inženýrských sítí.

21. Z protokolu o ústním jednání Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 8. 9. 2021 soud zjistil, že rovněž při tomto jednání vypovídal za zpracovatele posudku [číslo] Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích znalec Ing. [jméno] [příjmení] (č.l. 222 p.v. a násl. spisu), který uvedl, že na podaném znaleckém posudku trvá s tím, že srážky se mají aplikovat pouze, je-li nepochybně prokázána jejich důvodnost. V daném případě měl znalec k dispozici dokumenty svědčící pro i proti možnosti napojení pozemků na vodovod i kanalizaci, v pochybnostech srážku neaplikoval. Co se týče možnosti napojení na elektrickou rozvodnou síť, prokazatelně byla od 1. 1. 1950, tedy již k datu ocenění musely být evidentní kroky k jejímu zřízení a tudíž faktická možnost napojení předmětných pozemků.

22. Z publikací„ Po stopách pražského vodárenství“ (příloha V spisu) a„ Vodovody předměstských obcí před vznikem Velké Prahy“ (elektronická podoba – příloha 2 podání žalobce ze dne 26. 7. 2021) bylo zjištěno, že v odborné literatuře se již od roku 1921 se hovoří o„ Zličínském vodovodu. Z dopisu VŠTE v Českých Budějovicích ze dnů 20. 7. 2021 (na č.l. 234 spisu) bylo zjištěno, že znalci v reakci na zmínku existence vodovodu ve Zličíně ve dvou publikacích potvrzují, že by neměly být aplikované srážky za nemožnost napojení na veřejný vodovod. Skutečnost, že existovala možnost napojení předmětných pozemků na veřejný vodovod, je dále prokazována dopisy Hlavního města Prahy ze dne 24. 4. 1928 (na č.l. 230 spisu) a ze dne 5. 11. 1928 (na č.l. 231 spisu), z nichž soud zjistil, že potrubí vodovodu bylo vedeno pod PK [číslo] v blízkosti pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] (jak vyplynulo z leteckého snímku na čl. 214) a vyplývá též ze zápisu„ Přečerpávací stanice“ z kolaudačního řízení ze dne 11. 11. 1953 (na č.l. 154 spisu), podle níž se při kolaudaci jednotlivých částí stavby Opravárny strojů hovoří o napojení stavby na vodovod.

23. Dopisem Středočeských elektráren z 19. 1. 1948 (na č.l. 240 spisu) bylo prokázáno, že MNV Zličín bylo téhož dne sděleno, že se na místo dostaví technický úředník za účelem projednání stavby elektrovodu s dotčenými majiteli pozemků. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2021 (na č.l. 171 spisu) bylo zjištěno, že přes lokalitu ulic [ulice], [ulice] a [ulice] v k. ú. [část obce] vedl kabel pro rozvod elektřiny od 1. 1. 1950.

24. Ze zápisu o prohlídce živnostenské provozovny – krajské strojní stanice ve Zličíně - ze dne 11. 6. 1951 (na č.l. 152 – 153 spisu) bylo zjištěno, že z tohoto dokumentu vyplývá možnost napojení na vodovod, i rozvod elektřiny. Tato skutečnost je prokazována též zápisem č. 4 ze dne 10. 11. 1953 (na č. l. 155 spisu).

25. Ze situační plán obce Zlejčín z ledna 1945 (na č.l. 238 spisu) má soud za prokázanou existenci sítě silnic, cesta a ulic, z nichž je přístup na nevydané pozemky.

26. Z vyjádření Úřadu městské části Praha 1 z 23. 9. 2021 (na č.l. 196 spisu) vyplynulo, že z protokolu sepsaného na MNV Praha – Zličín z 14. 11. 1949 tento úřad zjistil, že komunikace za účelem vjezdu do opravárny strojů se bude teprve zřizovat, z dalšího protokolu z 7. 2. 1950 pak, že stavba nové příjezdové silnice je zařazena do plánu na rok 1950.

27. Co se týče k důkazu provedeného vyjádření Pražské vodohospodářské společnosti ze dne 12. 3. 2021 (na č.l. 108 spisu), že se v lokalitě ulic [ulice], [ulice] a [ulice] v k. ú. [část obce] s vysokou pravděpodobností nenacházela veřejná kanalizace, potvrzeného protokolem o ústním jednání OS v Ústní nad Orlicí ze dne 18. 1. 2022 (příloha [číslo] spisu), při němž byl jako svědek slyšen zaměstnanec Pražské vodohospodářské společnosti I. [jméno] [příjmení], který vypověděl, že veřejná kanalizace byla v dané lokalitě vybudována až v roce 1980, jak byl odkanalizován objekt bývalé cihelny, není známo, a Strojírenské závody postavené následně na odňatých pozemcích měly vybudovánu vlastní kanalizaci pro potřeby závodu, dospěl soud k následujícímu závěru. Uvedené důkazy jsou v rozporu s dalšími ve věci provedenými důkazy, např. zápisem o prohlídce živnostenské provozovny – krajské strojní stanice ve [část obce] - ze dne 11. 6. 1951 (na č.l. 152 – 153 spisu) a zejména se znaleckým posudkem Vysoké školy technické ekonomické v Českých Budějovicích, doplněného protokoly o ústních jednáních, při nichž byl podrobně vyslechnut za zpracovatele znaleckého posudku Ing. [příjmení]. Znalec zde vysvětloval, že v těsné blízkosti odňatých pozemků se nacházela cihelna, na niž navazovala bytová zástavba, a lze tedy předpokládat, že napojení na veřejnou kanalizaci bylo možné; srážku za nemožnost napojení pozemku na veřejnou kanalizaci proto neaplikoval.

28. K prokázání tvrzení žalované, že nejednala liknavě, navrhovala žalovaná k důkazu přehled účasti žalobce ve veřejných nabídkách (příloha č. 3 spisu), výpis z evidence restitučního nároku žalobce (příloha [číslo] spisu), výpis z evidence restitučního nároku jiné oprávněné osoby (příloha č. 5 spisu), tabulky vystihující strukturu osob držících nenulový nárok a seznam nabídek pozemků ve veřejné nabídce z 12. 3. 2021 a ze dne 28. 5. 2021 (příloha 14 a 15), vyjádření žalované ze dne 9. 8. 2021 (v elektronické podobě), protokol z vyhodnocení výzvy ze 7. 2. 2018 (č.l. 141 spisu) a výpis z evidence restitučního nároku žalobce (příloha 9 spisu). Uvedené důkazy soud k důkazu neprovedl, či – pokud je provedl, z nich nevycházel, neboť jak vyplývá dále z odůvodnění rozsudku, nejsou skutečnosti, které by z těchto důkazů vyplynuly, významné pro dále uvedený závěr soudu o existenci svévolného a liknavého postupu soudu, a to s ohledem na judikaturu vztahující se k této problematice (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 5389/2014, 31 Cdo 3767/2009), podle níž lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu považovat za liknavý ba svévolný postup žalované vycházející z nesprávného ocenění nároku přesto, že žalobci prokazovali výši svého nároku znaleckými posudky, za současného dlouhodobého neuspokojení nároku žalobce, aniž by se byl žalobce musel veřejných nabídek účastnit.

29. Soud k důkazu neprovedl žalovanou navrhovaný revizní znalecký posudek k ocenění pozemků PK [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. Zličín, pro nadbytečnost, neboť má za to, že zejména zpracovatel posudku [číslo] z 30. 9. 2020 (Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích) jasně a logicky zdůvodnil své závěry, jak v samotném posudku, tak v následných znaleckých výpovědích před soudy projednávajícími paralelní spory, přičemž i ze znaleckého posudku předloženého stranou žalovanou vyplývá, že nevydané pozemky mají být oceněny jako stavební, a je zřejmé, že tento důkaz není vůbec způsobilý prokázat tvrzení žalované o ocenění nevydaných pozemků na částku 361 000 Kč.

30. Soud dále zamítl návrh na provedení důkazu přehledem pozemků nabízených ve veřejných nabídkách od 30. 5. 2014 do 25. 5. 2018, seznamem pozemků nabízených v roce 2018, tabulkou nabízených pozemků za období od 1. 1. 2015 do 27. 6. 2018, seznamem vhodných pozemků na území hl. m. Prahy v období 17. 5. 2013 - 3. 3. 2017 a seznamem vhodných pozemků na území Středočeského kraje 17. 5. 2013 - 3. 3. 2017, když v důsledku žalovanou nepřiznaného restitučního nároku za pozemky PK [anonymizováno] a [anonymizováno] v k. ú. Zličín, se žalobce v tomto období veřejných nabídek ani nemohl účastnit.

31. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 22. 6. 2021 (na č.l. 169 spisu), vyjádření [právnická osoba] distribuce ze dne 8. 6. 2021 (na č.l. 170 spisu), z výtahu ze ZP Ing. [příjmení] ze dne 27. 2. 2018 (na č.l. 197 spisu), výtahu ze ZP Ing. [příjmení] ze dne 22. 3. 2019 (na č.l. 199 – 200 spisu), strany 3 rozsudku OS pro Prahu 3 dne 10. 9. 2021 (na č.l. 201 spisu), stanoviska Doc. JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] (příloha L spisu), zprávy archivu o výsledku rešerše (příloha S spisu), vyjádření odkanalizování městské části Praha – Chuchle (na č.l. 195 spisu) a z dopisu VŠTE v Českých Budějovicích ze dnů 27. 7. 2021 (na čl. 235 spisu) nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti.

32. Přestože soud provedl dokazování ke všem stranou žalující původně požadovaným pozemků, zabývá se v rozsudku pouze hodnocením důkazů týkajících se převoditelnosti pozemků, které zůstaly předmětem řízení i po opakovaném částečném zpětvzetí žaloby, a to pozemků v k. ú. [část obce], obci [obec], parc. [číslo] vzniklého na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], geodetická kancelář, a ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] dne 27. 1. 2023, [číslo] (Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary souhlasil s očíslováním parcel dle uvedeného geometrického plánu dne 1. 2. 2023, č. [anonymizováno] [číslo]), a parc. [číslo] vzniklého na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], geodetická kancelář, a ověřeného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 27. 1. 2023, [číslo] (Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště Karlovy Vary souhlasil s očíslováním parcel dle uvedeného geometrického plánu dne 1. 2. 2023, č. PGP [číslo]), pozemku v k. ú. [ulice] [obec] u [obec], obec Hájek, parc. [číslo] pozemku k. ú. [část obce], obec Nová Role, parc. [číslo].

33. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí k jednotlivým pozemkům vzal soud za prokázané vlastnické právo České republiky s právem hospodaření žalované ke všem těmto pozemkům; všechny tyto pozemky jsou zároveň součástí zemědělského půdního fondu.

34. Z ortofotomapy (příloha [číslo] spisu k pozemku [číslo], příloha [číslo] spisu k pozemku [číslo]) soud zjistil, jak vypadaly žalující stranou původně požadované pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce], obec Sadov. Z vyjádření obce Sadov ze 17. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalující stranou původně požadované pozemky parc. [číslo] (příloha 16 spisu) nejsou vyloučeny z převodu podle písm. b), nenacházejí se v SZÚ, nenachází se v zastavitelném území obce, nejsou určeny k zastavění a pouze část pozemku [číslo] je určena k realizaci zeleně. Ze sdělení Stavebního úřadu Karlovy Vary ze dne 16. 2. 2021 (příloha 17 spisu) soud zjistil, že na pozemek p. [číslo] k. ú. [část obce], byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby [ulice] [obec], [část obce] – kanalizace, na pozemek p. [číslo] v k. ú. [část obce], bylo vydáno rozhodnutí o povolení k nakládání s vodami a ke stavbě vodního díla„ ČOV k RD [adresa] [část obce]“. Z rozhodnutí o stanovení chráněného ložiskového území Lesov z 22. 7. 2005 (na č.l. 120 spisu) včetně zákresových map bylo zjištěno, že téhož dne bylo stanoveno chráněné ložiskové území [část obce], v blízkosti pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce]. Z oznámení o zahájení řízení Magistrátu města Karlovy Vary ze dne 13. 9. 2021 (na č.l. 245 spisu) bylo zjištěno, že na základě žádosti původního vedlejšího účastníka bylo zahájeno řízení ve věci připojení pozemní komunikace na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. Z rozhodnutí OÚ v [obec] ze dne 9. 9. 2021 (na č.l. 244 spisu) soud zjistil, že původnímu vedlejšímu účastníku na straně žalované bylo povoleno trvalé připojení sousední nemovitosti parc. [číslo] v k. ú. [část obce], k místní komunikaci, na základě žádosti OÚ [obec] z 23. 8. 2021 (na č.l. 252 spisu) dle zákresů (na č.l. 243, 248, 249, 250 a 251 spisu), s nímž souhlasila i Policie ČR (zjištěno ze souhlasu PČR ze dne 11. 8. 2021 (na č.l. 247 spisu).

35. Z ortofotomapy pozemku v k. ú. [ulice] [obec] u [obec] p. [číslo] (příloha [číslo] spisu) byl zjištěn tvar a umístění tohoto pozemku. Ze žádosti společnosti [právnická osoba] z 27. 12. 2004 (čl. 286 spisu) sice vyplynulo, že vedlejší účastník na straně žalované téhož dne požádal mimo jiné o převod pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [ulice] [obec] u [obec] formou směny, v průběhu řízení však učinil vedlejší účastník nesporným, že o převod tohoto pozemku již nemá zájem.

36. Z ortofotomapy pozemku v k. ú. [část obce] p. [číslo] (příloha [číslo] spisu) byl zjištěn tvar a umístění tohoto pozemku. Z vyjádření Městského úřadu v Nové Roli z 25. 3. 2021 (na čl. 268 spisu) má soud za prokázané, že se na tomto pozemku oficiálně nenachází žádná stavby ani cesta, neoficiálně je užívána krajnice pozemku jako pěší stezka. V platném Územním plánu obce Nová Role je tento pozemek vymezen k budoucímu využití jako územní rezerva pro výstavbu rodinných domů –„ Bydlení v rodinných domech – venkovské“, což bylo potvrzeno i výřezem z Územního plánu (příloha 12/13 spisu) a stranou 7 a 20 Územního plánu obce Nová Role z měsíce září r. 2016. Byť ve znaleckém posudku znalce Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] (na čl. 467 spisu) byl pozemek v k. ú. [část obce] p. [číslo] oceňován jako zastavitelný na 2 067 645,60 Kč, byla tato skutečnost následně korigována vyjádřením znalce z 23. 8. 2023 (čl. 531 spisu), v němž znalec připustil, že pozemek nacházející se v plochách územní rezervy měl být oceněn dle skutečného využití, tedy coby zemědělská plocha, a to na 216 145,60 Kč. Tento názor obhájil znalec přesvědčivě i při svém výslechu při ústním jednání konaném dne 18. 1. 2024. Z tohoto výslechu soud zjistil, že při rozhodování o tom, jak má být pozemek oceněn, se vychází z platného územního plánu, přičemž předmětný pozemek p. [číslo] uvedený v rezervě nemůže být posuzován jako zastavitelný. Stejné stanovisko zaujímá i České společnosti pro stavební právo i jiní znalci působící v této oblasti. Soud má proto za prokázané ocenění pozemku na 216 145,60 Kč.

37. Soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. [příjmení] [číslo] Ing. [příjmení] pro nadbytečnost, neboť znalec [příjmení] [příjmení] dostatečně obhájil své znalecké závěry.

38. Kromě již skončených řízení zmíněných v žalobě, kdy na základě rozsudků Okresních soudů v Jihlavě, Nymburku a Praha – východ, byla z celkového nároku žalobce ve výši 13 413 912 Kč uspokojena částka 1 393 664,1 Kč, byla v průběhu tohoto řízení pravomocně skončena další řízení, a to před Okresními soudy v Semilech, Českém Krumlově a Ústí nad Orlicí; v těchto řízeních bylo rozhodnuto o vydání pozemků v celkové hodnotě 1 322 810,78 Kč. Nepravomocně bylo rovněž rozhodnuto Okresním soudem Plzeň – sever o vydání pozemků v celkové hodnotě 1 726 263 Kč. Z uvedeného vyplývá, že nárok žalobkyně je v době vydání rozsudku stále dostatečně vysoký.

39. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 4 odst. 1, 3 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku, před vydáním rozhodnutí, přechází nárok na dědice. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zák. o půdě nelze pozemky vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Za zastavenou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Podle § 11 odst. 2 zák. o půdě v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. 6. 1991 a za podmínek stanovených zvláštním předpisem. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů. Podle odstavce 8 téhož ustanovení s oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti. Dle odstavce 9 téhož ustanovení, požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 13. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Lhůta pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí. Podle § 11a odst. 13 věta první zákona o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě náleží oprávněné osobě náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle § 28a zákona o půdě se poskytují náhrady v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém Úřadu (dále jen zákon č. 503/2012 Sb.) podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury, v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

40. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícím závěrům.

41. Žalobce Ing. [jméno] [příjmení] byl jakožto dědic po zemřelé [jméno] [příjmení], původní vlastnici pozemků PK [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v k. ú. Zličín, které ji byly odňaté ve smyslu zákona o půdě v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, oprávněnou osobou dle citovaného zákona. Z tohoto důvodu se postupem podle § 11a zákona o půdě domáhal náhradních pozemků, avšak uspokojení svého restitučního nároku plně nedosáhl ani po více než 30 letech od jeho uplatnění, když ohledně zanedbatelné části pozemku [anonymizována dvě slova], k. ú. Zličín bylo žalovanou rozhodnuto teprve dne 20. 11. 2012, a co do zbývajícího nároku až rozsudkem soudu ze dne 2. 3. 2020, přičemž teprve z tohoto rozhodnutí vyplynulo, že za nevydané pozemky PK 200 a 202 přísluší žalobci náhrada.

42. Přes upozornění žalobce na stavební charakter odňatých pozemků i judikaturu vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu IV. ÚS 1088/12, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 155/2016) ocenila žalovaná nevydané pozemky PK [anonymizováno] a [anonymizováno] chybně jako pozemky zemědělské na 361 124,70 Kč, a na tomto stanovisku setrvala v každém dosud vedeném řízení, přestože sama v těchto řízeních předkládala k důkazu znalecký posudek Ing. [příjmení], který je oceňoval jako stavební. I v projednávaném případě dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že pozemky PK 200 a 202 v k. ú. [část obce] bylo nepochybně třeba dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. ocenit jako pozemky stavební, a to při zařazení do hl. m. Praha za jednotkovou cenu 250 Kč za 1 m2, když byly ještě před uzavřením trhové smlouvy z 21. 11. 1949, kterou je byla původní vlastnice nucena převést, výměrem KNV v Praze ze 14. 4. 1949 zahrnuty do stavebního obvodu pro stavbu opravárny strojů, a následně jednoznačně a bezprostředně též využity k výstavbě, za jejímž účelem byly vykoupeny. Byť s ohledem na dostatečnou výši restitučního nároku v době vydání rozsudku nebylo rozhodující, mají-li být aplikovány srážky z jednotkové ceny či nikoli, domnívá se soud na základě provedeného dokazování, že k aplikaci srážek z důvodu stavební nesrostlosti, absence přístupu po zpevněné komunikaci a absenci možnosti napojení na veřejný vodovod, kanalizaci a rozvod elektřiny nebyl s ohledem na shora uvedená skutková zjištění důvodu (viz zejm. bod 27).

43. Neměnný postoj žalované k ocenění pozemků v daném případě nepochybně vylučoval žalobce z možnosti domoci se uspokojení restitučního nároku prostřednictvím veřejných nabídek, v nichž by žalovaná rovněž nerespektovala ocenění předmětných odňatých pozemků jako stavebních. Účast na veřejných nabídkách jakožto předpoklad pro úspěšné uplatnění nároku prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle proto nelze po žalobci spravedlivě požadovat (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 155/2016, 28 Cdo 5389/2014, 31 Cdo 3767/2009). Délku správního řízení i nerespektování judikatury při oceňování pozemků bylo možno posoudit jako liknavý a svévolný postoj žalované, proti němuž se lze např. dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 495/02, I. ÚS 3169/07, bránit žalobou na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o vydání konkrétního pozemku.

44. Poté, co soud uzavřel, že žaloba na nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o vydání konkrétních shora specifikovaných pozemků byla podána důvodně, zabýval se námitkami žalované týkajícími se nemožnosti jejich vydání. Při rozhodování o tom, zda jsou jednotlivé pozemky způsobilé být vydány jakožto pozemky náhradní, vycházel z konstatní judikatury např. rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 4185/2019, 28 Cdo 3824/2018, 28 Cdo 1497/2020, a hodnotil, zda převodu pozemků nebrání zákonné výluky dle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.

45. Ohledně požadovaného náhradního pozemku v k. ú. [ulice] [obec] u [obec], obec Hájek, tedy pozemku parc. [číslo] (hodnota 124.660,00 Kč) dospěl soud k závěru, že skutečnost, že strana žalující nevlastní žádný ze sousedních pozemků, převodu nebrání. Tvrzení žalované, že o převod pozemku jakožto potřebného pro zajištění dobývacího prostoru požádala společnost [právnická osoba], bylo v průběhu řízení vyvráceno. Ocenění pozemku bylo mezi účastníky nesporné. Vzhledem k uvedeným skutečnostem uzavřel soud, že vydání tohoto pozemku nic nebrání.

46. Ohledně požadovaných náhradních pozemků v katastrálním území Lesov, obec Sadov, parc. [číslo] (hodnota 34.366,50 Kč) a parc. [číslo] (hodnota 2 646,50 Kč), již nebyly po změně žaloby připuštěné usnesením soudu z 26. 5. 2023 aktuální dříve uváděné námitky žalované proti vydání pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. Lesov. Nově oddělené a žalobkyněmi požadované pozemky v k. ú. Lesov, obec Sadov, parc. [číslo] představovaly v podstatě pouze přístupový pás k Chráněnému ložiskovému území Lesov, přičemž kupní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyněmi a vedlejším účastníkem si dosavadní nájemce pozemků zajistil přístup k ložiskovému území. Tuto dohodu považovala žalovaná za obcházení zákona o půdě a způsobu vypořádání restitučních nároků, když si dohodnutým prodejem pozemků žalobkyně fakticky zajistily finanční náhradu. Namítala, že pozemky jsou nevhodné k převodu z důvodu jejich nezpůsobilosti k zemědělskému obhospodařování, z důvodu, že je užívá bývalý vedlejší účastník na straně žalované, pro jehož činnost jsou nezbytné. Soud však dospěl k závěru, že převažuje-li dle zákona o půdě (jak vyplývá z judikatury – např. nález Ústavního soudu II. ÚS 747/2000) nad zajištěním lesního či zemědělského využití pozemku požadavek na zmírnění majetkových křivd, je argumentace žalované v tomto ohledu irelevantní. Též námitku, že vydání pozemku brání jeho užívání třetí osobou, která jej potřebuje k zajištění své činnosti, v situaci, kdy je najisto postaveno, že přístup této třetí osoby je zajištěn uzavřenou kupní smlouvou, považuje soud za účelovou.

47. Co se týče vydání pozemku v katastrální území Mezirolí, obec Nová Role, parc. [číslo] zabýval se soud s ohledem na argumentaci žalované jednak samotnou možností jeho vydání, jednak jeho ohodnocením. Po provedeném dokazování a vycházeje z platného územního plánu neshledal soud existenci žádné ze zákonných překážek pro jeho vydání jako pozemku náhradního. Mezi účastníky sporné ocenění pozemku jakožto pozemku zemědělského bylo přesvědčivě vysvětleno znalcem [příjmení] [příjmení] při znaleckém výslechu, když svůj názor znalec opíral i o stanovisko České společnosti pro stavební právo z roku 2016 a shodnou praxi dalších znalců (Ing. [příjmení] a Ing. [příjmení]). K námitce žalované dospěl soud k závěru, že v obecné rovině sice platí požadavek žalované na ekvivalenci mezi hodnotou odňatých a náhradních pozemků, na druhou je však třeba vycházet z konkrétních okolností, které v posuzovaném případě nejsou dle názoru soudu srovnatelné (původní pozemky byly odňaty přímo za účelem zastavění, zatímco požadované náhradní pozemky jsou zařazeny pouze do územní rezervy pro bydlení a jejich případné budoucí zastavění závisí na mnoha okolnostech a do budoucna je lze maximálně jako pravděpodobné). Vyjádření žalované, že za účelem eliminace rizika vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně se jeví jako nejvhodnější, aby tento pozemek straně žalující vůbec vydán nebyl, za situace, kdy restituční nárok žalující strany je po více než 30 letech od podání žádosti a nutnosti vedení mnoha soudních řízení uspokojený pouze z malé části, jen dokresluje obstrukční přístup strany žalované.

48. Soud tedy shledal, že všechny žalující stranou požadované náhradní pozemky jsou způsobilé k vydání, a proto žalobě vyhověl s tím, že nárok žalobkyň je uspokojován částkou 377 828,6 Kč. Hodnota náhradních pozemků přitom nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku žalobce.

49. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byly sice se svou žalobou úspěšné co do vydání pozemků v celkové hodnotě uspokojující restituční nárok ve výši 377.818,60 Kč, zároveň však v průběhu řízení vzaly žalobu zpět v části týkající se pozemků v celkové hodnotě 427 880,88 Kč, přičemž pouze u části těchto pozemků (v hodnotě uspokojující restituční nárok ve výši 198 714,13 Kč) lze u strany žalující shledat zavinění, když ani k dotazu soudu nesdělila důvody zpětvzetí žaloby. Oproti tomu zpětvzetí žaloby na vydání pozemku v k. ú. [část obce], parc. [číslo] (v hodnotě 97 416 Kč), který v průběhu řízení získali jiní restituenti, a pozemků v k. ú. [obec], parc. [číslo] (hodnota 16 745,2 Kč) a parc. [číslo] (114 929,1 Kč), z důvodu změny územního plánu po podání žaloby v dubnu 2022, žalobkyním k tíži klást nelze. Vycházel-li tedy soud z toho, že z celkově požadované hodnoty pozemků ve výši 805 699,48 Kč byly žalobkyně úspěšné co do vydání pozemků v hodnotě 377 818,6 Kč a byly nuceny vzít žalobu zpět co do částky 229 166,73 Kč, a neúspěšné do 198 714,15 Kč, činil jejich úspěch 75,34% a neúspěch 24,66% a poměr tohoto úspěchu a neúspěchu 50% Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 377 818,60 Kč sestávající z částky 9 820 Kč za každý z osmnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 910 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (podání z 21. 2. 2022 a podáním z 1. 8. 2023, která svým rozsahem neodpovídají úkonům vyjmenovaných v odst. 1 tohoto ustanovení) včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 27 656,70 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 8. 2021 náhrada 1 873 Kč za cestovné v částce 573 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 13 × 30 minut v částce 1 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 11. 2021 náhrada 1 998 Kč za cestovné v částce 598 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 1 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 11. 2021 náhrada 1 873 Kč za cestovné v částce 573 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 13 × 30 minut v částce 1 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 3. 2022 náhrada 2 043 Kč za cestovné v částce 743 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 13 × 30 minut v částce 1 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 3. 2022 náhrada 1 180 Kč za cestovné v částce 480 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 7. 2023 náhrada 9 365,70 Kč za 1014 ujetých km v částce 7 365,70 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 20 × 30 minut v částce 2 000 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2024 náhrada 2 034 Kč za cestovné v částce 734 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 13 × 30 minut v částce 1 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2024 náhrada 7 290 Kč za cestovné v částce 6 590 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 7 × 30 minut v částce 700 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 220 236,70 Kč ve výši 46 249,71 Kč. Soud žalobkyním nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání z 1. 9. 2023 a z 3. 11. 2023, které nelze považovat za účelně vynaložené.

50. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyněmi a vedlejším účastníkem na straně žalované podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a s ohledem na skutečnost, že vedlejší účastník se účastnil řízení pouze po omezenou dobu ve vztahu ke dvěma pozemkům rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení