11 C 40/2017-121

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená ustanoveným [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, a dále pozemku parc. [číslo] zahrada, vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Hl. m. Prahu, , na [list vlastnictví].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se přiznává odměna za zastupování ve výši 75 213,60 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 2. 2017 proti původnímu žalovanému, [celé jméno žalovaného] (dále také jen„ právní předchůdce žalované“), domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a dále pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] a zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, (dále také jen„ Nemovitosti“). Dle žalobních tvrzení žalobkyně, z důvodu těžké finanční situace, uzavřela dne 7. 5. 2015 nebankovní Smlouvu o zápůjčce s [jméno] [příjmení], který jí na základě této smlouvy poskytl zápůjčku ve výši 1 mil. Kč, přičemž k zabezpečení této pohledávky s ním dne 7. 5. 2016 uzavřela smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Nemovitostem. Jelikož se finanční situace žalobkyně nezlepšila a nebyla schopna dostát svým závazků, obrátila se žalobkyně na právního předchůdce žalované s žádostí o finanční pomoc. Dne 5. 11. 2015 s ním uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které ji byla poskytnuta zápůjčka ve výši 1 500 000 Kč, přičemž 1 300 000 bylo poskytnuto účelově na splacení dluhu [jméno] [příjmení] a 200 000 Kč bez návaznosti na konkrétní účel (dále také jen„ Smlouva o zápůjčce“). K zajištění této pohledávky žalobkyně dále dne 20. 11. 2015 uzavřela s právním předchůdcem žalované smlouvu o zřízení zástavního práva k Nemovitostem, která jej opravňovala, pro případ prodlení žalobkyně, uspokojit jeho pohledávky z výtěžku z prodeje Nemovitostí (dále také jen„ Zástavní smlouva“). Při podpisu Smlouvy o zápůjčce a Zástavní smlouvě žalobkyně mimo jiné podepsala dne 7. 12. 2015 i kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod Nemovitostí na právního předchůdce žalované za částku 1 500 000 Kč coby dohodnutou kupní cenu, kdy uhrazení této kupní ceny bylo ve smlouvě konstruováno tím způsobem, že zápůjčka ze dne 5. 11. 2015 představuje kupní cenu za Nemovitosti (dále také jen„ Kupní Smlouva“). Na základě této Kupní smlouvy zapsal katastrální úřad dne 26. 2. 2016, s právními účinky zápisu ke dni 7. 12. 2015, vlastnické právo právního předchůdce žalované k Nemovitostem do katastru nemovitostí (dále jen„ KN“). Dle žalobkyně však Kupní smlouva vykazuje lichevní charakter a ve smyslu ust. § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) je neplatná, v důsledku čehož nemohlo tedy ani platně dojít k převodu vlastnického práva k Nemovitostem na právního předchůdce žalované, resp. posléze na žalovanou. Žalobkyně popsala důvody tvrzené neplatnosti Kupní smlouvy spočívající dle jejího přesvědčení v tom, že právní předchůdce žalované, zneužívajíc její tehdejší finanční tísně, nízkého vzdělání, nulového právního povědomí a bezvýhradní důvěry žalobkyně v něj, nabyl výhodně pro sebe Nemovitosti za pouhých 1 500 000 Kč, ač jejich hodnota činí cca 10 000 000 Kč. Současně poukázala na již proběhlé řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 293/2016 o vyklizení Nemovitostí, kde soudy dovodily absolutní neplatnost Kupní smlouvy právě pro lichevní jednání ze strany právního předchůdce žalované. Naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení dovodila žalobkyně z rozporu mezi skutečným a právním stavem zapsaným v KN, neboť Kupní smlouva, na jejímž základě byl právní předchůdce žalované do KN zapsán jako vlastník Nemovitostí, je neplatná, a žalobkyně je nadále vlastníkem Nemovitostí. Určující rozsudek je tak nezbytný pro to, aby příslušný katastrální úřad provedl změnu v osobě vlastníka.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila, že její právní předchůdce poskytl dle Smlouvy o zápůjčce žalobkyni částku ve výši 1 500 000 Kč za účelem splacení jejího závazku předchozímu věřiteli ([jméno] [anonymizováno]). Závazek vůči [jméno] [příjmení] nebyl jediným dluhem žalobkyně a z důvodu obav žalobkyně z možné exekuce a ztráty Nemovitostí, převedla žalobkyně Kupní smlouvou Nemovitosti na právního předchůdce žalované, čímž také zápůjčku zajistila. V případě řádného splacení zápůjčky se právní předchůdce žalované zavázal převést Nemovitosti zpět do vlastnictví žalobkyně. Jelikož žalobkyně měla řadu dalších dluhů, dohodli se účastníci na tom, že nedojde-li k vrácení částky 1 500 000 Kč s dohodnutým úrokem 70 000 Kč, právní předchůdce žalované doplatí žalobkyni další peníze jako úhradu na doplatek kupní ceny Nemovitostí. Takto právní předchůdce žalované poskytl žalobkyni další částku v souhrnné výši 2 169 000 Kč, a to konkrétně dne 9. 12. 2015 částku 115 000 Kč, dne 6. 1. 2016 částku 54 000 Kč a dne 18. 1. 2016 částku 2 mil. Kč, které byly zajištěny směnkami splatnými dne 28. 2. 2016 Celkem tedy žalovaná obdržela na kupní ceně Nemovitostí částku 3 739 000 Kč. Protože žalobkyně závazky vůči právnímu předchůdci žalované nesplnila, uzavřeli spolu dne 1. 4. 2016 dohodu o narovnání dluhu, jejímž obsahem bylo právo na zápočet dlužných částek na kupní cenu Nemovitosti, která by zůstala ve vlastnictví právního předchůdce žalované. Žalovaná namítala, že žalobkyně zcela vědomě a se snahou získat další peněžní prostředky přesvědčovala své věřitele k poskytování mnoha půjček či úvěrů, řadu jich čerpala i od erudovaných společností jako je [právnická osoba] [anonymizováno] [ulice] [anonymizována tři slova], přičemž veškerá svá jednání činila na doporučení svého finančního poradce. Dle přesvědčení žalované si žalobkyně nepočínala jako osoba neznalá a nezkušená v oblasti bankovních a nebankovních úvěrů či zápůjček, s dohodnutou kupní cenou 1 500 000 Kč žalobkyně souhlasila. Žalovaná dále argumentovala tím, že v daném případě není rozhodující, zda kupní cena uvedená v Kupní smlouvě odpovídá tržní ceně Nemovitostí, ale rozhodná je dohoda obou stran o výši kupní ceny. Pokud by některá strana s kupní cenou nesouhlasila, nemusela Kupní smlouvu uzavírat. Žalovaná vyslovila nesouhlas se závěry soudů v pravomocně skončeném řízení sp. zn. 6 C 293/2016, v němž soudy I. a II. stupně shledaly Kupní smlouvu neplatnou z důvodu tísně a lehkomyslnosti na straně žalobkyně, a dále z důvodu nepoměru mezi kupní a obvyklou cenou Nemovitostí. Současně namítla, že těmito závěry není soud v tomto řízení vázán, neboť otázka platnosti Kupní smlouvy byla řešena jen jako otázka předběžná.

3. Usnesením soudu ze dne 21. 3. 2017, č. j. 11 C 40/2017-40, ve spojení s unesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2017, č. j. 29 Co 199/2017-63, bylo řízení v této věci přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 293/2016 mezi týmiž účastníky (v opačném procesním postavení) o vyklizení Nemovitostí, v němž se jako předběžná řešila stejná otázka jako v tomto řízení, a to otázka platnosti Kupní smlouvy (resp. vlastnictví Nemovitostí), na jejímž základě měl právní předchůdce žalované nabýt vlastnické právo k Nemovitostem.

4. Po pravomocném skončení řízení sp. zn. 6 C 293/2016 a s ohledem na úmrtí právního předchůdce žalované v průběhu řízení, soud následným usnesením ze dne 28. 1. 2022, č. j. 11 C 40/2017-83, s právní mocí dne 17. 2. 2022, rozhodl o pokračování tohoto řízení (výrok I. usnesení) s tím, že v řízení bude pokračováno se žalovanou coby jeho právní nástupkyní (výrok II. usnesení).

5. Při jednání dne 6. 3. 2023 učinili účastníci nesporným, že právní předchůdce žalované a žalobkyně uzavřeli dne 24. 11. 2015 Kupní smlouvu a následně dne 1. 6. 2016 dohodu o narovnání.

6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to písemnou smlouvou o zápůjčce uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] coby zapůjčitelem a žalobkyní coby vydlužitelkou, že [jméno] [příjmení] se zavázal zapůjčit žalobkyni částku ve výši 1 mil. Kč s dohodnutým úrokem, a žalovaná se zavázala splatit zápůjčku spolu s úrokem a administrativním poplatkem do 7. 1. 2016. Smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Nemovitostem, uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] coby věřitelem a žalobkyní coby dlužnicí stejného dne jako smlouvu o zápůjčce, bylo prokázáno, že za účelem zajištění pohledávky věřitele ze smlouvy o zápůjčce se žalobkyně zavázala převést vlastnické právo k Nemovitostem na věřitele. Výpisem z KN - [list vlastnictví] ze dne 7. 10. 2015, k. ú. [část obce], obec Praha, bylo prokázáno, že na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k Nemovitostem ze dne 7. 5. 2015 byl s právními účinky ke dni 12. 5. 2015 zapsán do KN jako vlastník [příjmení] [jméno] [příjmení], a to s poznámkou dočasné povahy věcného práva na základě zajišťovacího převodu.

7. Smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne 5. 11. 2015 mezi právním předchůdcem žalované coby zapůjčitelem a žalobkyní coby vydlužitelkou bylo prokázáno, že na jejím základě právní předchůdce žalované zapůjčil žalobkyni částku ve výši 1 500 000, a to vyplacením do advokátní úschovy. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 70 000 Kč. Dle této smlouvy byla žalobkyně povinna zápůjčku vrátit právnímu předchůdci žalované na jeho vyzvání, nejpozději do 28. 2. 2016. Část této zápůjčky ve výši 1,3 mil. Kč byla poskytnuta za účelem splacení dřívější zápůjčky [jméno] [příjmení] a zůstatek zápůjčky ve výši 200 tis. Kč nebyl vázán na konkrétní účel.

8. Smlouvou o zřízení zástavního práva k Nemovitostem ze dne 20. 11. 2015, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalované coby věřitelem, [jméno] [příjmení] coby zástavcem a žalobkyní coby zástavním dlužníkem, bylo prokázáno, že na základě této smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k Nemovitostem ve prospěch právního předchůdce žalované, a to k zajištění jeho pohledávky vůči žalobkyni ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím dle Smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2015.

9. Smlouvou o úschově uzavřenou dne 22. 11. 2015 mezi konkretizovaným advokátem, právním předchůdcem žalované coby složitelem, [jméno] [příjmení] coby příjemcem 1 a žalobkyní coby příjemcem 2, bylo prokázáno, že právní předchůdce žalované složil do advokátní úschovy částku 1 500 000 Kč, která představovala zápůjčku (dle Smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2015) a zároveň i kupní cenu za Nemovitosti, které žalobkyně případně prodá do vlastnictví právního předchůdce žalované. Advokát se zavázal předat z úschovy částku ve výši 1,3 mil. Kč na účet [jméno] [příjmení] a částku 200 000 Kč na účet žalobkyně, a to ve chvíli, kdy bude v KN žalobkyně opět zapsána jako vlastník Nemovitostí a ve prospěch právního předchůdce žalované vyznačeno zástavní právo na Nemovitostech. Písemnou kvitancí věřitele [jméno] [příjmení] (bez datace), vystavenou ve prospěch žalobkyně coby dlužnice, bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] potvrdil zánik své pohledávky vůči žalobkyni (z titulu zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní), když mu byl z advokátní úschovy uhrazen dluh žalobkyně ve výši 1,3 mil. Kč, čímž zanikl zajišťovací převod k Nemovitostem. Tímto listinným důkazem ve spojení se shora cit. smlouvou o advokátní úschově ze dne 22. 11. 2015 bylo současně prokázáno, že před vyplacením uvedené částky 1,3 mil. [příjmení] [jméno] [příjmení] z advokátní úschovy došlo k opětovnému zápisu vlastnického práva žalobkyně k Nemovitostem do KN.

10. Kupní smlouvou uzavřenou dne 7. 12. 2015 mezi žalobkyní coby prodávající a právním předchůdcem žalované coby kupujícím bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala touto smlouvou prodat Nemovitosti právnímu předchůdci žalované. Kupní cena dle čl. 5 bod 5.1 činila 1 500 000 Kč a dle čl. 6 bod 6.1 měla být tato kupní cena započítána na úhradu zápůjčky poskytnuté žalobkyni na základě Smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 11. 2015. Tímto měly být vyrovnány veškeré nároky smluvních stran zcela vyrovnány. Ve smlouvě byla sjednána další práva povinnosti smluvních stran včetně podání společného návrhu na vklad vlastnického práva právního předchůdce žalované k Nemovitostem (čl. 9 bod 9.3.).

11. Výpisem z KN - [list vlastnictví] ze dne 12. 8. 2016, k. ú. [část obce], obec Praha, bylo prokázáno, že na základě Kupní smlouvy ze dne 7. 12. 2015 bylo s právními účinky k témuž dni zapsáno do KN vlastnické právo k Nemovitostem ve prospěch právního předchůdce žalované, v jehož prospěch bylo také zapsáno i zástavní právo pro pohledávku ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě Zástavní smlouvy.

12. Výpisem z KN - [list vlastnictví] ze dne 3. 3. 2023, resp. internetovou informací, k. ú. [část obce], obec Praha, bylo prokázáno, že aktuálně je jako vlastník Nemovitostí zapsána žalovaná.

13. Z pravomocného rozsudku Obvodního soud pro Prahu 6 ze dne 23. 6. 2021, č. j. 6 C 293/2016-380, soud zjistil, že v uvedeném řízení se žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) domáhala reivindikační žalobou po žalobkyni (v procesním postavení žalované) vyklizení Nemovitostí s tvrzením, že právní předchůdce žalované nabyl ke dni 7. 12. 2015 na základě Kupní smlouvy vlastnické právo k Nemovitostem, které měla žalobkyně dle dohody o narovnání ze dne 1. 4. 2016 vyklidit do 31. 5. 2016, avšak neučinila tak a Nemovitosti neprávem zadržuje. Tuto reivindikační žalobu soud I. stupně zamítl na základě zjištěného skutkového stavu, podle něhož strany uzavřely Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalované poskytl žalobkyni částku 1 500 000 Kč, ze které byl uhrazen dluh žalované vůči [jméno] [příjmení], zajištěný zajišťovacím převodem práva k Nemovitostem. Žalobkyně byla povinna vrátit zápůjčku s úrokem nejpozději do 28. 2. 2016, přičemž zápůjčka byla zajištěna zástavním právem k Nemovitostem. Následně strany uzavřely Kupní smlouvou, na základě které žalobkyně prodala právnímu předchůdci žalované [příjmení] za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč, přičemž k zaplacení kupní ceny došlo formou zápočtu oproti výše uvedené zápůjčce. Vlastnické právo právního předchůdce žalované bylo na základě této smlouvy zapsáno s účinky ke dni 7. 12. 2015. Žalobkyně měla v té době četné dluhy, jejím jediným majetkem byly Nemovitosti. Kontakt na právního předchůdce žalované jí zprostředkoval pan [příjmení], bankovní poradce a její tehdejší partner, který jí pomáhal vyřešit dluhy. Nad rámec zápůjčky poskytl právní předchůdce žalované žalobkyni ještě další peníze, a to na základě směnek vlastních vystavených žalovanou ze dne 9. 12. 2015 na směnečnou sumu 115 000 Kč, ze dne 6. 1. 2016 na směnečnou sumu 54 000 Kč a ze dne 18. 1. 2016 na směnečnou sumu 2 000 000 Kč. Dne 1. 4. 2016 uzavřela žalobkyně jako dlužnice s právním předchůdcem žalované jako věřitelem dohodu o narovnání, ve které strany prohlásily, že do 31. 5. 2016 žalovaná vyklidí Nemovitosti a tím budou veškeré závazky mezi stranami vypořádány. V této dohodě bylo uvedeno, že kupní cena dle Kupní smlouvy ze dne 24. 11. 2015 byla započítána oproti zápůjčce ze dne 5. 11. 2015. Obvyklá cena Nemovitostí ke dni 24. 11. 2015 byla znalecky určena na částku 10 320 000 Kč. Žalobkyně se léčí na psychiatrii, trpí panickou poruchou. Její schopnost v předmětném období vnímat a rozpoznat důsledky svého jednání a porozumět předloženému textu smluv byla nenarušená. Na tomto skutkovém základě soud I. stupně s odkazem na ust. § 1796, § 586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), a na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4665/2009, uzavřel, že v dané věci shledal v případě Kupní smlouvy naplnění jak objektivního, tak subjektivního znaku lichevní smlouvy, když Nemovitosti byly na právního předchůdce žalované převedeny za cca 15 % její tržní ceny (stanovené znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno]) a poskytnuté plnění ve výši kupní ceny 1 500 000 Kč, fixně sjednané v Kupní smlouvě jako konečné, je tak v hrubém nepoměru k hodnotě Nemovitostí, která byla téměř sedmkrát vyšší. K takto hrubému nepoměru ve vzájemném plnění soud neshledal žádné okolnosti objektivního charakteru. Soud I. stupně shledal i subjektivní znak lichevní smlouvy, a to tíseň a lehkomyslnost na straně žalobkyně, kterou právní předchůdce žalované zneužil. Právnímu předchůdci žalované bylo známo, že žalobkyně má velké množství dluhů, které není schopna hradit, a nachází se tedy v tzv. dluhové pasti. Muselo mu být přitom zřejmé, že hlavním motivem žalobkyně k další půjčce je snaha o zachování vlastnického práva k Nemovitostem, které tvořily její jediný majetek vyšší hodnoty. Současně však sám v řízení potvrdil, že měl od počátku zájem o tyto Nemovitosti, jinak by žalobkyni nebyl ochoten půjčit. Nadto soud I. stupně dovodil, že sám právní předchůdce žalované významně přispěl k tísni žalobkyně, když s ní nejprve uzavřel Smlouvu o zápůjčce (5. 11. 2015) k zaplacení jejího dluhu vůči [jméno] [příjmení] tak, aby vlastnické právo k Nemovitostem znovu nabyla (resp. aby došlo k naplnění rozvazovací podmínky zajišťovacího převodu práva), dluh ze zápůjčky si zajistil zástavním právem k Nemovitostem, přesto však pouhé tři týdny po uzavření Smlouvy o zápůjčce uzavřel se žalobkyní Kupní smlouvu. Muselo mu tak být zřejmé, že žalobkyně ve své situaci si nebude evidentně schopna opatřit v tak krátké době peněžní prostředky k vrácení zápůjčky včetně úroku.. Soud I. stupně neměl pochyb, že žalobkyně si při řešení svých záležitostí počínala zcela nezodpovědně a lehkomyslně, což ostatně potvrdil i znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] (z odvětví psychiatrie), který žalobkyni při ústním podání svého znaleckého posudku označil za lehkomyslnou osobu, nikoliv však osobu intelektově slabou, bezradnou, která by se stala obětí manipulace, s tím, že její depresivní stavy byly způsobeny reálnou hrozbou ztráty rodinného majetku, kterou si uvědomovala. Přes uvedené soud I. stupně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalované zneužil tísně (způsobené reálnou hrozbou ztráty Nemovitostí) a lehkomyslnosti žalobkyně a vědomě z nich těžil při uzavření Kupní smlouvy s poskytnutým plněním, které je v hrubém nepoměru k hodnotě Nemovitostí. Tíseň a lehkomyslnost žalované tak byla nepochybně příčinou uzavření Kupní smlouvy, pročež tato Kupní smlouva naplňuje znaky lichevní smlouvy dle ust. § 1796 o. z., je tedy neplatná, a to relativně, když žalobkyně se její relativní neplatnosti v řízení dovolala. K převodu Nemovitostí ze žalobkyně na právního předchůdce žalované proto platně nedošlo a žalobu o vyklizení Nemovitost jako důvodnou zamítl. K odvolání žalované byl shora cit. rozsudek soudu I. stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2021, č. j. 35 Co 367/2021-412, který se zcela ztotožnil s napadeným prvoinstančním rozsudkem a rovněž se bezezbytku vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalované (shodně uplatňovanými žalovanou i v tomto řízení 11 C 40/2017). Za správný tak považoval závěr soudu I. stupně o tom, že Kupní smlouva je neplatná, neboť při jejímž uzavírání právní předchůdce žalované zneužil tísně a lehkomyslnosti žalobkyně a dal sobě poskytnout plnění, jehož majetková hodnota byla k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. V této souvislosti odvolací soud akcentoval, že současná právní úprava na rozdíl od předchozí úpravy obsažené v občanském zákoníku není tak zásadní, co se týče závažnosti tísně. Existence tísně není již porovnávána intenzitou donucení. Nezkoumá se, kolik věřitelů má prodávající subjekt, jak se dlužník k celé záležitosti staví apod. Za zásadní naopak označil skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že si právní předchůdce žalované nechal od žalobkyně poskytnout plnění, jehož majetková hodnota byla k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, tedy v nepoměru objektivně snadno rozpoznatelném. K námitce žalované, že pokud nalézací soud řešil jako předběžnou otázku platnost Kupní smlouvy, není žalovaná tímto názorem vázána a stále je vlastníkem Nemovitostí, odvolací soud s odkazem na konkretizovanou judikaturu zdůraznil, že pokud soud v řízení o žalobě na plnění posuzuje předběžnou otázku, pak závěr o této předběžné otázce sice nenabývá právní moci, ale je významný pro jiná řízení mezi stejnými účastníky, tedy i pro toto řízení o určovací žalobě, neboť v obou řízeních se řeší stejná předběžná otázka, tj. kdo z účastníků je vlastníkem Nemovitostí, a to na základě přezkumu účinnosti Kupní smlouvy, na jejímž základě měl právní předchůdce žalované nabýt vlastnické právo k Nemovitostem. Včasně podané dovolání žalované proti shora cit. rozsudku Městského soud v Praze bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 9. 2022, č. j. 26 Cdo 1607/2022-477, odmítnuto.

14. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí věci, když provedení dalších navrhovaných důkazů by nemohlo přispět k objasnění právně významných skutečností jiným způsobem, než jak byly zjištěny. Soud proto při jednání dne 6. 3. 2023 z důvodu nadbytečnosti, popř. nerozhodnosti, zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků.

15. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu učinit závěr, podle kterého žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalované dne 5. 11. 2015 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí právní předchůdce žalované zapůjčil částku 1 500 000 Kč, která byla zajištěna zástavním právem k Nemovitostem, a z níž byl uhrazen dluh žalované vůči [jméno] [příjmení] ve výši 1 300 000 Kč, čímž zanikl zajišťovací převod k Nemovitostem ve prospěch [jméno] [příjmení] a žalobkyně se posléze opět stala zapsanou vlastnicí Nemovitostí. Dne 24. 11. 2015 byla mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované uzavřena Kupní smlouva, na základě které žalobkyně prodala právnímu předchůdci žalované [příjmení] za kupní cenu ve výši 1500 000 Kč, která byla zaplacena formou zápočtu oproti uvedené zápůjčce. Na základě této Kupní smlouvy byl s právními účinky ke dni 7. 12. 2015 zapsán do KN jako vlastník Nemovitostí právní předchůdce žalované, přičemž po jeho úmrtí bylo do KN zapsáno vlastnické právo k Nemovitostem ve prospěch žalované, která je nadále v tomto katastrálním operátu vedena jako jejich vlastník. V pravomocně skončeném řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 293/2013 mezi týmiž účastníky (v opačném procesním postavení) o vyklizení Nemovitostí byla jako předběžná řešena právní otázka platnosti Kupní smlouvy, která byla pravomocnými rozsudky soudů I. a II. stupně shledána neplatnou pro svůj lichevní charakter, neboť při jejím uzavírání právní předchůdce žalované zneužil lehkomyslnosti a tísně žalobkyně (způsobené reálnou hrozbou ztráty Nemovitostí) a dal sobě poskytnout plnění, jehož majetková hodnota (znalecky zjištěná obvyklá cena Nemovitostí 10 320 000 Kč) byla k vzájemnému plnění (kupní ceně 1 500 000 Kč, resp. i k žalovanou tvrzené částce 3 739 000 Kč) v hrubém nepoměru.

16. Podle ust. § 985 o. z., není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

17. Podle ust. § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

18. Podle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

19. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

20. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.

21. Podle ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.

22. Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení byla prokázána věcná legitimace účastníků, neboť žalobkyně je subjektem, který se domáhá určení svého vlastnického práva k Nemovitostem, jejichž vlastníkem je v KN zapsána žalovaná. Žalobkyně má současně naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., neboť bez soudního rozhodnutí určujícího vlastnické právo nelze zaznamenat do KN změny ve vlastnických vztazích a tímto způsobem dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v KN (§ 958 o. z.).

23. Žalobkyně založila svůj nárok na určení jejího vlastnického práva k Nemovitostem na tvrzení, že Kupní smlouva, podle níž mělo dojít k převodu Nemovitostí na právního předchůdce žalované, je neplatná pro svůj lichevní charakter, neboť právní předchůdce žalované při jejím uzavření zneužil její tehdejší tísně, a nabyl výhodně pro sebe Nemovitosti za pouhých 1 500 000 Kč, ač jejich hodnota v daném období činila cca 10 000 000 Kč. Žalovaná naopak v rámci procesní obrany namítala, že Kupní smlouva je platným právním jednáním, neboť žalobkyně se nenacházela v tísni a dohodnutá kupní cena byla výsledkem smluvního jednání stran. V tomto řízení, stejně jako v pravomocně skončeném reivindikačním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 293/2016, bylo tedy rozhodující posouzení předběžné právní otázky platnosti Kupní smlouvy. Tuto předběžnou otázku soud v reivindikačním řízení pravomocně vyřešil, a ač se tak nestalo v rámci jeho zamítavého výroku, nýbrž se s ní vypořádal v rámci odůvodnění rozsudku, je jeho právní posouzení neplatnosti Kupní smlouvy z důvodu jejího lichevního charakteru ve smyslu ust. § 1796 o. z., uvedené v odůvodnění rozsudku (viz body 13. a 15. tohoto rozsudku), závazné i pro tento soud v předmětném řízení o určení vlastnictví, neboť zamítavý rozsudečný výrok v řízení o plnění je nutno posuzovat v souvislosti s odůvodněním písemného vyhotovení rozsudku. Jak je konstatováno shora, řízení o vyklizení Nemovitostí pravomocně skončilo vydáním rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba nynější žalované s odůvodněním, že dle neplatné Kupní smlouvy nedošlo k platnému převodu vlastnického práva k Nemovitostem na právního předchůdce žalované, tj. že na základě této Kupní smlouvy se právní předchůdce žalované nestal jejich vlastníkem, a vlastnicí se nestala ani nynější žalovaná. Odvolací soud v odůvodnění svého potvrzujícího rozsudku pak přisvědčil závěru o neplatnosti Kupní smlouvy z důvodu naplnění subjektivního i objektivního znaku lichevní smlouvy, když právní předchůdce žalované při jejím uzavírání zneužil tísně a lehkomyslnosti žalované a dal sobě poskytnout plnění, jehož majetková hodnota byla k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, tedy v nepoměru objektivně snadno rozpoznatelném. Obrana žalované v tomto sporu, spočívající v tvrzené platnosti Kupní smlouvy z důvodu žalovanou namítané absence tísně žalobkyně, resp. zneužití této tísně právním předchůdcem žalované, a absence hrubého nepoměru vzájemných plnění, tak nemůže být úspěšná, neboť neplatnost Kupní smlouvy byla mezi účastníky, právě pro naplnění těchto důvodů, již jednou pravomocně vyřešena v uvedeném reivindikačním řízení sp. zn. 6 C 293/2016, v němž se soudy I. i II. stupně náležitě vypořádaly se všemi námitkami žalované shodně uplatňovanými žalovanou i v tomto sporu. Byla-li tedy právní otázka platnosti totožné Kupní smlouvy v předchozím řízení o plnění soudem závazně vyřešena, nelze připustit, aby v tomto řízení byla znovu otevřena a řešena popř. opačně. Takto pravomocně vyřešenou předběžnou právní otázkou je soud v tomto řízení vázán s ohledem na ust. § 159 odst. 4 o. s. ř., přičemž závaznost vyřešení totožné předběžné otázky v uvedeném rozsahu pro rozhodnutí v této věci jednoznačně vyplývá z ustálené soudní judikatury (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2192/2000 ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 2272/2009 ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4778/2009 ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4054/2009 ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012 ze dne 25. června 2014, sp. zn. 30 Cdo 940/2017 ze dne 14. 9. 2017). Nesprávnou je tudíž námitka žalované, že soud v tomto řízení není vázán tím, jak byla totožná předběžná otázka, týkající se platnosti Kupní smlouvy uzavřené mezi týmiž účastníky, vyřešena v předcházejícím soudním řízení mezi týmiž účastníky. Závaznosti právního posouzení svědčí i obecné principy právní a zásada předvídatelnosti soudního rozhodování zakotvená v ust. § 13 o. z.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaná jiný titul (než neplatnou Kupní smlouvu) pro nabytí vlastnického práva k Nemovitostem ve prospěch jejího právního předchůdce netvrdila, je nepochybné, že k platnému převodu Nemovitostí na jeho osobu nedošlo. Jelikož se tedy na základě neplatné Kupní smlouvy ve smyslu ust. § 1796 pro její lichevní charakter (spočívající ve zneužití tísně a lehkomyslnosti žalobkyně a v poskytnutí plnění, jehož majetková hodnota byla k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, když uhrazená kupní cena za Nemovitosti odpovídala cca 15 % obvyklé ceny těchto Nemovitostí ke dni uzavření Kupní smlouvy), nemohl stát právní předchůdce žalované vlastníkem Nemovitostí, nemohla tyto Nemovitosti následně platně nabýt ani sama žalovaná jakožto jeho právní nástupkyně. Žalobkyně tak na základě neplatné Kupní smlouvy nepozbyla své vlastnické právo k Nemovitostem a soud proto její žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl ve výroku II. rozsudku dle ust. 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšné žalobkyni byl v řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, jehož náklady nese stát, a tudíž žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2658/2021).

26. V souladu s ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. soud ve výroku III. rozsudku přiznal ustanovenému advokátovi za zastupování žalobkyně odměnu dle § 8 odst. 1, § 7 odst. 6, § 11 a § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to za 2,5 úkonů právní služby á 5 000 Kč, učiněné ustanoveným zástupcem do 31. 12. 2021 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, půl úkonu za sepis odvolání ze dne 5. 4. 2017 proti usnesení o přerušení řízení), a za zastupování žalobkyně od 1. 1. 2022 dle ust. § 8 odst. 1, § 7 odst. 6 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za jeden úkon právní služby (účast u jednání ze dne 6. 3. 2023) ve výši 48 460 Kč, kdy tato sazba odměny byla stanovena z tarifní hodnoty představující cenu Nemovitostí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2305/19) ve výši 10 320 000 Kč (cena Nemovitostí zjištěná v řízení zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 293/2016), dále 4x režijní paušál á 300 Kč a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 13 053,60 Kč, tj. celkem částku 75 213,60 Kč, která bude ustanovenému advokátovi vyplacena po právní moci tohoto rozsudku z účtu Obvodního soudu pro Prahu 6. Za vyjádření k výzvě soudu ze dne 2. 3. 2017 soud nepřiznal požadovanou odměnu, neboť tímto podáním ustanovený zástupce pouze dokládal listiny, který měly tvořit přílohu samotné žaloby coby podání ve věci samé, ze které soud již odměnu přiznal.