11 C 410/2018-2151

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Vandy Spáčilové a přísedících Mgr. Jaromíra Vilímovského a Josefa Ráži ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o existenci pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že existuje pracovní poměr žalobkyně vůči žalované vzniklý dne 1. 7. 2018 se sjednaným druhem práce„ vedoucí personálního oddělení“.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 83 470,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokátky.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 12. 2018 se žalobkyně domáhala ve výroku specifikovaného určení. Uvedla, že na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 5. 2014 byla u žalované zaměstnaná jako vedoucí personálního oddělení. Po osobní hádce s manželem – jediným akcionářem a předsedou představenstva žalované – ukončila žalovaná se žalobkyní pracovní poměr, a to výpovědí ze dne 4. 4. 2018, která byla žalobkyni doručena dne 17. 4. 2018. Výpovědní doba činila 2 měsíce. Dne 3. 5. 2018 zaslala žalovaná žalobkyni odvolání dané výpovědi, které však žalobkyně nezakceptovala. Následně pokračovala žalobkyně ve výkonu práce pro žalovanou i po skončení výpovědní doby, a to na téže pozici a za týchž podmínek jako dosud, za což jí žalovaná vyplácela mzdu a platila za ni rovněž sociální a zdravotní pojištění. Na základě dokumentu nazvaného„ Opakovaná výzva bývalému zaměstnanci [právnická osoba] a. s.“ ze dne 17. 10. 2018 vyzvala žalovaná žalobkyni k předání funkce vedoucí personálního oddělení a nadále jí zamezila docházet do zaměstnání. S tímto počínáním žalované vyslovila žalobkyně nesouhlas přípisem ze dne 11. 11. 2018. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 6. 12. 2018, na kterou žalovaná reagovala dne 11. 12. 2018 sdělením, že pracovní poměr žalobkyně skončil k datu 30. 6. 2018. Má za to, že tím, že ji žalovaná po uplynutí výpovědní doby i nadále zaměstnávala, došlo ke vzniku nového pracovního poměru konkludentním způsobem. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřuje v tom, že jím může být vytvořen komplexní právní základ pro vztahy mezi účastníky sporu, čímž budou postavena najisto jejich práva a povinnosti plynoucí z předmětného pracovněprávního vztahu.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila mnoha písemnými podáními, kdy její obranu lze shrnout v zásadě následujícím způsobem. Žalovaná má v prvé řadě za to, že žalobkyně neprokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a to obzvláště v situaci, kdy ke zdejšímu soudu podala rovněž žalobu na plnění související s předmětem sporu (na náhradu mzdy a náhradu škody). Pracovní poměr žalobkyně skončil k datu 30. 6. 2018, a to na základě výpovědi dané z důvodu organizačních změn – zrušení pozice vedoucí personálního oddělení. Byla-li žalobkyni i po datu 30. 6. 2018 vyplácena mzda, jednalo se o plnění bez právního důvodu poskytnuté na základě žalobkyní účelově vytvořených a podepsaných výkazů pracovní doby, které sama předávala vedoucí finančního oddělení žalované paní [jméno] [příjmení] ke zpracování a zařazení na výplatní listinu. Toto své tvrzení žalovaná následně změnila tak, že částky vyplácené žalobkyni po 1. 7. 2018 představovaly odměnu za výkon funkce členky představenstva (viz č. l. 1869). Následně pak žalovaná začala opětovně tvrdit, že se jednalo o neoprávněně vyplacené částky (viz č. l. 1912). Pokud žalobkyně vykonávala pro žalovanou po 30. 6. 2018 nějaké činnosti, činila tak výhradně jako členka jejího představenstva, neboť z titulu své dosavadní pozice vedoucí personálního oddělení tak činit nemohla – pozice byla ke dni 31. 3. 2018 rozhodnutím valné hromady (jediným akcionářem společnosti) zrušena. Předseda představenstva žalované jakožto jediný nadřízený žalobkyně v žádném případě nepřiděloval žalobkyni po datu 30. 6. 2018 žádnou práci a žalobkyně vykonávala veškeré činnosti za jeho zády. Klíče od kanceláře žalobkyně byly vyměněny a odhlášky žalobkyně u OSSZ a zdravotní pojišťovny byly provedeny až v říjnu 2018 proto, že žalobkyně do uvedené doby nikomu nepředala svou funkci, jak po ní bylo požadováno, a rovněž z důvodu zjištění, že vykonávala práci, která jí nebyla nikým přidělena (viz č. l. 816). Žalobkyně obdržela v listopadu 2018 od žalované odstupné – pokud však tvrdí, že jí vznikl nový pracovní poměr na totožnou pozici, pak jí toto odstupné nenáleželo a nebyla proto při jeho přijetí v dobré víře. Měla-li by žalobkyně za to, že k 1. 7. 2018 vznikl mezi účastníky nový pracovní poměr, nepochybně by vypracovala novou písemnou pracovní smlouvu a předložila ji předsedovi představenstva k podpisu, což neučinila. Přitom pokud by tak učinila, není pochyb o tom, že by ji jmenovaný nikdy nepodepsal. V neposlední řadě poukázala na to, že podstatnou náležitostí pracovní smlouvy podle § 34 zák. práce je den nástupu do práce. Tvrdí-li žalobkyně, že její nový pracovní poměr měl vzniknout k 1. 7. 2018, pak je nutno poukázat na to, že z evidence pracovní doby zjištěné ostrahou PCO vyplývá, že dne 1. 7. 2018 žalobkyně na pracovišti nebyla. Navrhla, aby byla podaná žaloba zamítnuta. Po provedeném řízení učinil soud následující skutková zjištění:

3. Ze shodných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 5. 2014 u žalované zaměstnána jako vedoucí personálního oddělení. Tento pracovní poměr zanikl k datu 30. 6. 2018, a to výpovědí ze dne 4. 4. 2018 danou z důvodu organizačních změn, doručenou žalobkyni dne 17. 4. 2018. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že od 8. 8. 2011 do 31. 3. 2019 působila žalobkyně u žalované rovněž jako členka představenstva.

4. Z dopisu ze dne 3. 5. 2018 bylo zjištěno, že se jím žalovaná pokoušela odvolat výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 4. 2018, danou žalobkyni z důvodu organizačních změn a doručenou jí dne 17. 4. 2018. Dopis byl žalobkyni předán dne 14. 6. 2018 [jméno] [příjmení] st.

5. Z výplatních pásek za období červenec – říjen 2018 a ze mzdového listu bylo zjištěno, že žalobkyni byla v uvedeném období žalovanou vyplácena mzda. Mzda žalobkyně za měsíc říjen 2018 byla výrazně vyšší než za předchozí měsíce (činila 200 627 Kč hrubého), což bylo dle tvrzení žalované způsobeno tím, že bylo žalobkyni vyplaceno odstupné.

6. Z dopisu ze dne 17. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že na základě výpovědi ze dne 4. 4. 2018 skončil k datu 30. 6. 2018 její pracovní poměr u žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně do dnešního dne nepředala funkci vedoucí personálního oddělení, byla vyzvána, aby tak neprodleně učinila, konkrétně aby funkci předala paní [jméno] [příjmení], vedoucí finančního oddělení žalované, a to nejpozději do 31. 10. 2018.

7. Z dopisu ze dne 11. 11. 2018 vč. podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované sdělila, že považuje podanou výpověď z důvodu organizačních změn za neplatnou a že trvá na dalším zaměstnávání. Sdělila, že jí byla výpověď dána o půlnoci e-mailem po soukromém incidentu, v jehož rámci byl jednatel žalované (manžel žalobkyně) vyveden policií z rodinného domu, v němž žalobkyně bydlí se syny. Dne 3. 5. 2018 bylo žalobkyni e-mailem zasláno odvolání výpovědi. Žalobkyně následně nadále docházela do zaměstnání, a to až do minulého týdne, kdy jí byl na příkaz majitele společnosti zakázán vstup na pracoviště. Sdělila, že je přesvědčena, že žalovaná měla v úmyslu ji i nadále zaměstnávat, když jí po celou dobu platila mzdu i s odměnami, umožnila jí vyčerpat veškerou řádnou dovolenou a na OSSZ a zdravotní pojišťovně ji odhlásila až po dalším soukromém manželském incidentu. Dopis byl žalované odeslán dne 12. 11. 2018.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 12. 2018 vč. podací stvrzenky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanou, aby nejpozději do 14. 12. 2018 písemně upravila pokračování pracovního poměru žalobkyně. Dopis byl žalované odeslán téhož dne.

9. Z dopisu ze dne 11. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná zareagovala na zaslanou předžalobní upomínku tak, že sdělila, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončil dne 30. 6. 2018, a žalovaná proto není povinna vytvářet pro jmenovanou podmínky k práci.

10. Z popisu pracovní funkce„ vedoucí personálního oddělení“ bylo zjištěno, že nadřízeným této pozice je ředitel společnosti a předseda představenstva, funkce je zastupována předsedou představenstva. Vedoucí personálního oddělení nese odpovědnost za oblast„ personální, sociální, vzdělávání“ a do její pracovní náplně spadá celá řada oblastí – plánuje, usměrňuje a racionálně řídí činnost personalistiky a vzdělávání zaměstnanců, usměrňuje personální politiku s vazbou na vývoj a záměry organizace, organizuje a řídí obsazování volných pracovních míst, organizuje nábor zaměstnanců, provádí rozborovou činnost a analýzy v oblasti zaměstnanců, zajišťuje agendu spojenou s ukončením pracovního poměru, vede a zodpovídá za personální evidence celé organizace, vyřizuje požadavky a potvrzení v oblasti personalistiky pro jednotlivé zaměstnance a orgány státní správy, zajišťuje a kontroluje dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů z oblasti zaměstnanosti, sociální zabezpečení apod., zpracovává koncepce vzdělávání a odborné přípravy všech skupin zaměstnanců, podílí se na tvorbě personálních hodnotících systémů a poskytuje metodickou podporu při jejich aplikaci v praxi, sleduje a vyhodnocuje pohyb pracovních sil a fluktuace, zpracovává sociální program organizace, řešení pracovněprávních záležitostí při provádění organizačních změn, odpovídá za dodržování pravidel systému managementu kvality a enviromentu uvedených v interní dokumentaci společnosti, a dále vykonává další práce, kterými ji pověří nadřízený v rámci pracovního zařazení.

11. Z osvědčení ze dne 30. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně absolvovala vzdělávací program„ Vedení personální agendy a odměňování v roce 2017“.

12. Z protokolu o výměně zámku bylo zjištěno, že na pokyn p. [příjmení] ml. – předsedy představenstva žalované, byl dne 26. 10. 2018 vyměněn zámek na kanceláři [číslo] – personální oddělení. Výměnu provedl p. [příjmení] a přítomen byl i člen výjezdové skupiny pí. [příjmení], kdy oba jmenovaní jsou na protokolu podepsáni. Protokol byl téhož dne předán předsedovi představenstva žalované.

13. Z rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 27. 3. 2018 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] ml. rozhodl o zrušení funkce vedoucí personálního oddělení ke dni 31. 3. 2018, a to z důvodu optimalizace a zefektivnění řízení společnosti.

14. Z potvrzení o zaměstnání, potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, oznámení o skončení zaměstnání vůči OSSZ a hromadného oznámení zaměstnavatele vůči ČPZP bylo zjištěno, že ve všech těchto dokumentech se uvádí, že pracovní poměr žalobkyně u žalované, založený pracovní smlouvou ze dne 20. 5. 2014, skončil k datu 30. 6. 2018. První dva jmenované dokumenty byly žalobkyni odeslány doporučeně s dodejkou dne 31. 10. 2018, na druhých dvou je pak shodně obsaženo podací razítko příslušné instituce s datem 31. 10. 2018.

15. Z protokolu o trestním oznámení bylo zjištěno, že předseda představenstva žalované [jméno] [příjmení] ml. podal dne 10. 9. 2018 trestní oznámení, kdy v rámci své výpovědi mimo jiné uvedl, že je zaměstnavatelem své manželky (žalobkyně), která pracuje pro žalovanou společnost jako vedoucí personálního oddělení. V posledním roce, tj. od září 2017 do zaměstnání již nedochází, ačkoli má nadále platnou pracovní smlouvu v rozsahu 8 hodin denně a 40 hodin týdně. Od doby, kdy se dozvěděl, že manželka do zaměstnání nedochází v plném rozsahu, se snaží řešit její docházku. Od žalované dostává žalobkyně mzdu ve výši cca 45 000 Kč čistého měsíčně, a to převodem na její bankovní účet.

16. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované a jejích stanov bylo zjištěno, že představenstvo žalované má 3 členy (předsedu a další 2 členy). Jako předseda představenstva je od 1. 1. 2007 zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození]. Za společnost jedná předseda představenstva, a to samostatně.

17. Z předložené SMS korespondence mezi žalobkyní a jejím manželem (předsedou představenstva žalované) bylo zjištěno, že tito řešili v období od dubna do října 2018 mimo jiné i pracovní záležitosti. Tak např. dne 11. 4. 2018 žalobkyně píše, že odnesla všechny podklady k žádosti o uznání zaměstnavatele na úřad práce, současně informuje p. [příjmení] o tom, že má na stole k podepsání žádost. Dne 19. 4. 2018 žalobkyně p. [příjmení] informuje, že se jí nepodařilo odeslat e-mail ohledně exekucí p. [příjmení] skrz počítače, že to šlo až druhý den. Současně sděluje, že odložila audit ISO, neboť vše potřebné bude nachystané až v prosinci. Dne 23. 4. 2018 žalobkyně píše, že na úřadu práce je k podpisu nachystána dohoda o uznání, dále že potřebuje údaje ke správě domény [webová adresa]. Dne 30. 5. 2018 žalobkyně píše, že nebyla zaplacena faktura za flotilu a již přišla upomínka, dále že p. [příjmení] chce zálohu, kterou mu nechce dávat v hotovosti, neboť s tím jsou pak problémy kvůli úřadu práce – žádá p. [příjmení], aby mu ji zaslal na účet. Dne 7. 6. 2018 se žalobkyně táže, zda mají dát nějaké peníze na charitu pánovi, který chodí každý rok, na což p. [příjmení] odpovídá, ať mu něco dají. Dne 26. 6. 2018 žalobkyně p. [příjmení] informuje, že se musí uhradit správní poplatek za pozdní přiznání DPH na finančním úřadu. Dne 3. 7. 2018 žalobkyně p. [příjmení] informuje, že volala paní z OSSZ, že jí byla 2x odeslána žádost o bezdlužnost. Ptá se, zda ji chtěl odeslat skutečně 2x, anebo jde o překlep. Na to p. [příjmení] odpovídá, že se jedná o 2 totožné žádosti. Žalobkyně se ptá, zda má tedy paní bezdlužnost vystavit pouze jednou, na což je jí odpovězeno, že ano. Dne 3. 8. 2018 p. [příjmení] žalobkyni píše, že pí. [jméno] [příjmení] nemá u ČSSZ xml. Na to žalobkyně odpovídá, ať to p. [příjmení] ještě neposílá, že to bude stačit za týden. Na to p. [příjmení] píše„ jo“. Dne 20. 9. 2018 žalobkyně píše, že si p. [příjmení] odvezl počítač, nicméně p. [příjmení] se může přihlásit s kteréhokoliv jiného ve firmě. Dne 21. 9. 2018 žalobkyně píše, že potřebuje dnes poslat bezdlužnosti, neboť„ mají pána na VS z pracáku“ a„ čím dříve to pošlou, tím dříve jim schválí chlapa“. Dále píše, že na VZP je dluh 115. [příjmení] jej na přepážce a bezdlužnosti poslala e-mailem. Dne 1. 10. 2018 žalobkyně píše, že„ p. [příjmení], na kterého jsme minulý týden žádali na SÚPM, neprošel na výjezd přes doktorku“ a řeší,„ proč ho táta nechce přes pracák“. Dne 2. 10. 2018 se žalobkyně táže, zda p. [příjmení] včera platil penále 33 Kč u ČPZP, dále řeší žádost o bezdlužnost na ZPMV a žádá o e-mail s přihlašovacími údaji do domény [webová adresa]. Dne 8. 10. 2018 žalobkyně píše, že potřebuje, aby p. [příjmení] přijel do práce, že pro něho má plno věcí k podpisu – smlouvy s [anonymizována dvě slova], nové směrnice, školení BOZP. P. [příjmení] odpovídá, ať mu nechá podklady na stole. Dne 9. 10. 2018 se žalobkyně ptá, zda měla pí. [příjmení] v r. 2007 plný nebo zkrácený úvazek, dále p. [příjmení] informuje o tom, že jim chtějí prodloužit dohodu na [anonymizováno] v [obec]. Ptá se, proč chce p. [příjmení] konverzi na bezdlužnost od ČPZP, když přišla v pátek poštou jako originál. Dále se řeší ukládání příchozích zpráv z datové schránky.

18. Z e-mailové korespondence z období po 1. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně řešila pro žalovanou celou řadu záležitostí (zejm. personálních), a to převážně z e-mailové adresy [email]. Např. poskytovala součinnost soudním exekutorům a soudům ohledně zaměstnanců žalované, komunikovala se zdravotními pojišťovnami, ČSSZ, úřadem práce, poskytovala za žalovanou součinnost VZP v rámci prováděné kontroly, žádala o vystavení bezdlužnosti apod. Dále komunikovala ohledně směrnice pro referentská vozidla a pro pracovní úrazy, zápisu z kontroly BOZP, cenové nabídky na ošacení zaměstnanců žalované, interního auditu u žalované, pojištění služebních vozidel apod.

19. Z řady listinných dokumentů – oznámení o nástupu do zaměstnání, hromadných oznámení zaměstnavatele, pracovních smluv či listin o rozvázání pracovního poměru bylo zjištěno, že žalobkyně v období do 30. 6. 2018 i od 1. 7. 2018 činila za žalovanou úkony týkající se jejích zaměstnanců – podávala jejich přihlášky a odhlášky u zdravotních pojišťoven a OSSZ, vystavovala jim potvrzení o zaměstnání, uzavírala s nimi za žalovanou pracovní smlouvy či je ukončovala dohodou/ve zkušební době, předávala zaměstnancům popis jejich pracovních pozic apod.

20. Z knihy návštěv žalované bylo zjištěno, že žalobkyně přijala v září a říjnu 2018 minimálně 14 návštěv.

21. Z knihy pošty žalované bylo zjištěno, že je v ní v období po 1. 7. 2018 řada žalobkyní ručně psaných záznamů.

22. Ze zápisů ze zasedání představenstva, jichž se účastnila žalobkyně coby člen, bylo zjištěno následující: Dne 11. 8. 2011 byla předmětem zasedání volba předsedy představenstva. Dne 31. 8. 2011 bylo jeho předmětem seznámení nových členů s politikou firmy, systémem ISO, personálním obsazením vedoucích pozic všech oddělení, realizovanými zakázkami, obchodními smlouvami a stavy zaměstnanců v hlavním pracovním poměru. Dne 20. 1. 2012 bylo předmětem zhodnocení předchozího roku, návrh rozpočtu na příští rok a zpráva dozorčí rady. Dne 10. 3. 2012 bylo předmětem vyhodnocení ziskovosti objektů – bylo ujednáno, že vedení společnosti nachystá systém tohoto vyhodnocování, a to v návaznosti na konkrétní posuzované parametry. Dne 25. 7. 2012 bylo předmětem schválení volebního řádu pro volbu člena dozorčí rady voleného zaměstnanci společnosti. Dne 1. 10. 2012 byly předmětem výsledky voleb člena dozorčí rady, přijetí ředitele společnosti, otázka dozorového auditu, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se ZPS a rozpočet na příští rok. Dne 15. 1. 2013 bylo předmětem zhodnocení výsledků práce nového ředitele, dozorový audit, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se ZPS a rozpočet na příští rok. Dne 26. 6. 2013 byla předmětem jednak rezignace členky dozorčí rady, dále pak otázka neobsazení pozice vedoucí finančního oddělení. Dne 15. 12. 2016 byl předmětem probíhající finanční audit, plán investic, finanční plán na rok 2017 a byly projednány a schváleny cíle programu kvality, environmentu a BOZP na rok 2017. Dále zde bylo ujednáno, že na doporučení představenstva nebudou vypláceny odměny statutárním zástupcům a tudíž nemusí být podepsány smlouvy o výkonu funkce ve smyslu zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích.

23. Žalobkyně k věci vypověděla, že byla u žalované zaměstnána od května 2014 do 30. 6. 2018 jako vedoucí personálního oddělení, a to na základě pracovní smlouvy, kterou za žalovanou podepsal předseda představenstva [jméno] [příjmení] mladší, který je jejím manželem. Pracovní poměr byl ukončen výpovědí z organizačních důvodů k datu 30. 6. 2018. Zhruba od roku 2011 byla rovněž členkou představenstva, její členství bylo již ukončeno, když manžel jako předseda představenstva odvolal celé představenstvo i celou dozorčí radu. Po doručení výpovědi z pracovního poměru jí předseda představenstva zaslal e-mail a následně i poštou odvolání výpovědi. Nijak na to nereagovala, protože u žalované bylo obvyklé, že předseda představenstva dával výpovědi z pracovních poměrů a pak je odvolával, protože neměl zaměstnance. Funkce ředitele společnosti nebyla obsazena, takže jako vedoucí personálního oddělení spadala přímo pod předsedu představenstva, který byl jejím přímým nadřízeným. Dá se říci, že po předsedovi představenstva byla ve firmě nejvyšší a zadávala úkoly ostatním zaměstnancům. U žalované existovalo organizační schéma, nejvýše byl majitel, pod ním ředitel, pod ním vedoucí finančního, obchodního a personálního oddělení, které byly na stejné úrovni. Pracovní náplň personálního oddělení tvořilo přijímání nových zaměstnanců do pracovního poměru, uzavírání pracovních smluv, ukončování pracovních poměrů, přičemž jak pracovní smlouvy, tak výpovědi z pracovního poměru či dohody o ukončení pracovního poměru podepisovala za žalovanou žalobkyně. Pracovní náplň existovala v písemné podobě. Skutečnost, že za žalovanou uzavírala i ukončovala pracovní poměry, vyplývala jednak ze zavedené praxe a jednak z popisu pracovní funkce (pracovní náplně). Pouze pokud jde o okamžité zrušení pracovního poměru, podepisoval ho předseda představenstva, protože ve většině případů s ním žalobkyně nesouhlasila, neboť bylo v rozporu s legislativou. Každý den pracovala zhruba od 8 do 15 či 15:30 hodin, když předtím vozila děti do školy a odpoledne je vyzvedávala, což manžel jako předseda představenstva respektoval. Někdy pracovala i z domu. Během výpovědní doby asi týden po obdržení výpovědi nepracovala z důvodu překážek na straně zaměstnavatele, pak až do skončení výpovědní doby řádně pracovala. Po datu 30. 6. 2018 pokračovala ve výkonu stejné práce, nikdo jí neříkal, že nemá do zaměstnání chodit, nikdo ji z něho nevyhazoval, přičemž jedinou oprávněnou osobou k tomu byl manžel, tedy předseda představenstva. S manželem nežijí ve společné domácnosti již několik let, dlouhodobě mezi sebou mají neshody. Od 1. 7. 2018 tedy vykonávala stále stejné činnosti jako v době předchozí. Do práce chodila denně, některé dny však pracovala pouze 2 hodiny, protože vozila do zaměstnání i z něho účetní, která byla po operaci páteře. Jinak v ostatních dnech pracovala od 8 do 15 či 15:30 hod. V podstatě se dá říci, že chodila do zaměstnání přes den a manžel v noci. O tom, že pro žalovanou nadále vykonávala práci, manžel věděl, neboť mu připravovala různé listiny k podpisu, ty mu zanechala na psacím stole, večer je podepsal a odeslal datovou schránkou. Například byl přijat do pracovního poměru nový zaměstnanec, žalobkyně s ním za žalovanou uzavřela pracovní smlouvu, kterou podepsala, nechala zaměstnance proškolit, absolvoval lékařskou prohlídku a sepsala žádost pro úřad práce na společensky účelné pracovní místo, kterou však musel podepsat předseda představenstva. Pak přinesla z úřadu práce tu dohodu, kterou manžel podepsal, a pak se poslala datovou schránkou zpět. U žalované byla velká fluktuace, takže někdy když přibyl nový objekt ke hlídání, se přijalo měsíčně i 15 zaměstnanců, někdy jen 2. Od 1. 7. 2018 přijala zhruba 5 nových zaměstnanců, na jejich jména si nevzpomíná. Uzavírala s nimi pracovní smlouvy, s dalšími zaměstnanci ukončovala pracovní poměr, většinou dohodou. Vyplňovala, naskenovala přihlášky na správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny, které manžel odesílal prostřednictvím datové schránky. [příjmení] osobní spisy všech zaměstnanců, kterých bylo cca 65. Dále posílala zaměstnance na lékařské prohlídky, kontrolovala, zda byly provedeny, zakládala do spisu lékařské zprávy. Spolupracovala s externím bezpečnostním technikem [jméno] [příjmení], vytvářeli nové směrnice pro BOZP a PO, vytvářeli novou osnovu pro pravidelná školení BOZP pro zaměstnance, a chystali věci na roční prověrku. Dále vypracovali směrnici o používání pracovních oděvů, které i objednávala u dodavatele. Zabezpečovala veškeré revize domu, v němž sídlila firma, tj. hromosvody, elektrozařízení, elektrorevize, hasicí přístroje, kontrolovala plynové kotle apod. Dále na základě žádostí o součinnosti spolupracovala se soudy, se zdravotními pojišťovnami, úřadem práce, živnostenským úřadem. Spolupracovala se zdravotními pojišťovnami, které u žalované prováděly kontroly, přičemž zaměstnanci žalované byli přihlášeni u 7 zdravotních pojišťoven. Měla na starosti i všechny telefony a počítače ve firmě, zajišťovala v podstatě jejich servis, nechala obnovit nějaké počítače. Veškeré tyto činnosti vykonávala jak před datem 30. 6. 2018, tak i po tomto datu. Vstup do firmy jí byl manželem zakázán 17. nebo 18. 10. 2018, takže shora uvedené činnosti vykonávala do tohoto data. Manžel věděl, že žalobkyně vše potřebné zajistí, takže nebylo třeba, aby jí zadával konkrétní úkoly. Naopak ona se na něho obracela například s otázkou, zda se obnoví reklamní spot v rádiu Haná či ne, manžel řekl, že si to má rozhodnout sama. Manžel vše požadoval v listinné podobě, takže mu nachystala na jeho stůl naskenované a vytištěné listiny, on večer přišel, přečetl je, co bylo potřeba podepsal a případně zaslal datovou schránkou. Ráno přišla, odeslané listiny zapsala do knihy odeslané pošty, kopie těchto listin založila. Takže manžel věděl, jakou konkrétní práci ten den vykonala. Za vykonanou práci dostávala mzdu, tedy konkrétně za měsíce červenec, srpen, září a za část října 2018, byla jí zasílána na účet. Mzdy zpracovávala účetní paní [příjmení], která podklady pro jejich vypracování i příkazy k zaslání peněz předkládala manželovi na stůl, ten podklady zkontroloval, přičemž vyžadoval, aby u jednotlivých příkazů bylo uvedeno celé jméno zaměstnance. Vzhledem k tomu, že pouze on měl přístup přes počítač do banky, tak jedině on mohl vyplácet mzdy a další úhrady. Když tedy žalobkyně potřebovala něco zaplatit, musela o to vždy požádat manžela – například když kupovala licence na operační systémy (Office). Pokud jí byla vyplácena mzda za měsíce červenec – říjen 2018, muselo to být s vědomím manžela, který měl výhradně právo nakládat s finančními prostředky. I kdyby neměl u konkrétního příkazu konkrétní jméno zaměstnance, tak výši mzdy žalobkyně si nemohl splést s jiným zaměstnancem. Každý měsíc ve shora uvedeném období dostávala kromě základní mzdy i odměny ve výši cca 20 tisíc Kč vyjma měsíce, kdy čerpala dovolenou, kdy jí byly kráceny. Kromě odměny pak vždy měla i osobní ohodnocení, což bylo cca 10 – 15 tisíc Kč. Docházku do zaměstnání vyplňovala do tiskopisu, který byl stejný i pro ostatní zaměstnance, každý den vyplnila 8,5 hodiny odpracované, i když jsem ten den odpracovala méně hodin. Manžel chtěl vždy tiskopisy vidět. V červnu 2018 jí manžel poprvé na tiskopis s docházkou napsal, že nesouhlasí, protože 1. 6. 2018 byla na svatbě sestry, na kterou on pozván nebyl, takže nebyla v zaměstnání, v měsících červenci a srpnu čerpala hodně dovolené, protože byly prázdniny, dovolená byla v tiskopise o docházce zaznamenána. Celé 4 roky jí docházku nikdo neevidoval, začala se hlídat až od června 2018. Někdy o prázdninách dal manžel pokyn operátorům pultu centrální ostrahy, aby zapisovali docházku všem zaměstnancům. Operátoři vedli knihu docházky, v níž se zaznamenala fakticky doba strávená v kanceláři. Nebralo se v potaz, že žalobkyně například jezdila na úřad práce či na další úřady, že vyřizovala různé záležitosti mimo kancelář. [příjmení] postup byl i u THP zaměstnanců, kteří rovněž vykonávali činnosti mimo kancelář. Jako členka představenstva žalované působila od roku 2012 do jara 2019, kdy jí manžel zaslal odvolání z funkce. Žádnou konkrétní činnost jako členka představenstva nevykonávala. Všechny osoby, které byly členy představenstva, tj. žalobkyně, [jméno] [příjmení] st. a [jméno] [příjmení] ml., se scházeli jako vrcholový management, předseda představenstva však na jednání pravidelně nechodil. Jako vrcholoví manažeři řešili provozní záležitosti týkající se odchodu a příchodu zaměstnanců, odměny jako nenárokové složky mezd, čištění oděvů. Žalobkyně nikdy nedělala nic z titulu člena představenstva, vždy dělala činnosti a měla odpovědnost vyplývající z její pozice vedoucí personálního oddělení. Po datu 30. 6. 2018 nadále vykonávala práci vedoucí personálního oddělení, nepamatuje si však, který konkrétní den jako první začala. Fakticky její výkon nepřerušila. Nikdo jí po tomto datu nezadával konkrétní pracovní úkoly, vykonávala činnost stejnou jako předtím, tedy jako vždy – přihlášky a odhlášky zaměstnanců, řešila nové směrnice na BOZP apod. K dotazům své právní zástupkyně uvedla, že přes prázdniny byla hodně doma s dětmi, i tam však pracovala, komunikovala s účetní pí. [příjmení] a s provozními zaměstnanci p. [příjmení] st. a p. [příjmení] – např. zavolali, že mají nového člověka, a tak přijela, nachystala pracovní smlouvu a všechny potřebné doklady. Ve vstupu do zaměstnání jí manžel zamezil poté, co zjistil, že má přítele. Svou odhlášku na pojišťovně v červenci 2018 neprovedla, neboť dál docházela do práce. S odvoláním výpovědi nesouhlasila, neboť samotnou výpověď nepovažovala za platnou, když ji manžel učinil o půlnoci v době, co se vrátil od policie, která ho vyvedla z jejich domu ve [obec]. Po týdnu do práce začala zase chodit a chodila tam i nadále. Poté, co odmítla odvolání výpovědi podepsat, přišel za ní poněkolikáté tchán p. [příjmení] st., ať to podepíše, ať on má klid, neboť na něj manžel naléhá. Po třetím naléhání odvolání výpovědi dole podepsala. O tom, že podepisuje pracovní smlouvy se zaměstnanci, předseda představenstva věděl, protože posílal přihlášky a odhlášky na zdravotní pojišťovny či na OSSZ prostřednictvím datové schránky. Odhláška žalobkyně odešla na pojišťovnu až v říjnu a jednalo se o zpětné odhlášení k 30.

6. K dotazům právního zástupce žalované uvedla, že výpověď z pracovního poměru obdržela poštou, byla jí zaslána po velikonočním pondělí. Následně běžela výpovědní doba a žalobkyně dál chodila do práce, když manžel vychladl. Pak se v září 2018 seznámil s fotografiemi a videi s jejím přítelem a šel to oznámit na policii, ukazoval to všem ve firmě. Jednalo se o intimní videa, určitě ne pornografická. Měla je ve svém telefonu, pak je smazala, bohužel byly uloženy paralelně na cloudu, kam se manžel přihlásil a videa zde viděl. Písemná pracovní smlouva nebyla po 1. 7. 2018 uzavřena. V souvislosti se vznikem nového konkludentního pracovního poměru nebyla nijak proškolena. O tom, že je nutno nové zaměstnance proškolit ve smyslu § 103 odst. 2 zák. práce ví, sama tato školení prováděla. Není si vědoma, že by za žalovanou jednala na základě písemné plné moci, všechny její pravomoci vyplývaly z pracovní smlouvy. To, že jí od 1. 7. vznikl nový pracovní poměr, nikde neoznamovala, neboť to se nedělá, pokud nedojde mezi dvěma pracovními poměry k nějaké prodlevě. S institucemi jako ČSSZ, ČPZP, VZP apod. jednala bez plné moci na základě své pracovní pozice, což bylo dostačující. K zastupování např. u úřadu práce však již musela mít plnou moc k vyzvednutí konkrétně uzavřené dohody, kdy tuto za žalovanou uzavíral výlučně předseda představenstva. Svou funkci nikomu nepředala, neboť jednak neměla komu (nikdo k tomu nebyl kompetentní) a navíc se dozvěděla, že do firmy už nesmí. Člen výjezdové skupiny pí. [příjmení] jí zastoupila vchod do firmy, řekla jí, že je jí to líto, ale že ji nesmí pustit dovnitř. Manžel stál za ní, asi 2 m, a smál se. To bylo asi toho 17. 10. 2018. [jméno] již věděla, proč do firmy nesmí, protože ji zaměstnanci informovali, že jim manžel ukazoval videa a fotky a že byl na policii. Předpokládá, že pracovní poměr vzniklý 1. 7. 2018 byl sjednán na dobu neurčitou, protože předchozí smlouva byla uzavřena rovněž na dobu neurčitou.

24. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že žalobkyně je jeho bývalá nadřízená u žalované, od které odešel na vlastní žádost. Byl zde zaměstnán asi od roku 2016 do 31. 5. 2019, zpočátku jako člen výjezdní skupiny, pak povýšil na obchodního zástupce, pak de facto dělal práci provozního a okrajově i personalisty. Poté, co byl žalobkyni zakázán vstup do firmy, dělal v podstatě vše, co bylo potřeba. Pokud jde o personální práci, dělal přijímací pohovory s uchazeči o zaměstnání, kompletoval podklady, aby se mohly vystavit pracovní smlouvy, které za zaměstnavatele podepisoval [jméno] [příjmení] ml. Na jeho pokyn objížděl úřad práce, pojišťovny, vyřizoval nějaké nedoplatky apod., resp. posledně jmenované řešil každý, kdo byl po ruce. Někdy v říjnu nebo listopadu 2018 mu končila pracovní smlouva na člena výjezdové skupiny, pak podle něj došlo ke změně pracovní smlouvy na obchodního zástupce, v podstatě byl k ruce p. [příjmení] ml., dělal mu provozní věci, rozepisování směn, kontroly objektů, personalistiku apod. Žalobkyně pracovala u žalované jako personalistka, byla druhá nejvyšší po p. [příjmení] ml., který byl předseda představenstva, byla nadřízena všem zaměstnancům. Domnívá se, že jak žalobkyně, tak i p. [příjmení] ml. byli členy představenstva, blíže se o to však nezajímal. Přesně neví, dokdy žalobkyně u žalované pracovala, ale povídalo se něco o tom, že dostala výpověď, měli s p. [příjmení] ml. nějaké manželské problémy. Má za to, že po obdržení výpovědi dále pracovala. Po datu 30. 6. 2018 se žalobkyně pořád pohybovala po firmě, pracovala, ráno chodila kolem 8 – 9 hod, byla zavřená ve vlastní kanceláři, kde dělala papíry nebo něco podobného do zhruba 12 hod. Měla tzv. půldenky, pak„ prchala“ pro děti do [příjmení]. Pakliže byly děti někde bokem, tak pracovala déle. V obdobném rozsahu pracovala i předtím, než dostala výpověď. Příchody a odchody zaměstnanců THP se zapisovaly do knihy příchodů a odchodů, která se nacházela na pultu centrální ochrany, tedy u dispečerů, a do ní se zapisovaly i návštěvy. Zápisy do knihy dělali dispečeři. Pokud žalobkyně vyjížděla na různé úřady, tak se do knihy udělala poznámka, že opustila budovu. Konkrétně však v knize nebylo napsáno, že to bylo pracovně. Po datu 30. 6. 2018 v průběhu prázdnin s žalobkyní objížděl nějaké pojišťovny, původně s nimi měl řešit věci on, ale nechtěli s ním jednat, že neměl oprávnění, proto s nimi jednala žalobkyně. Když přišly revize na kotle na plyn, řešila je žalobkyně, pak řešila pojistky firemních věcí, odečty elektřiny, vedla komunikaci se zdravotními pojišťovnami ohledně odvodů pojistného za zaměstnance, zajišťovala fungování telefonů, internetu, dále výměnu telefonů, spolupracovala s jednotlivými operátory, nakupovala mobily apod. Tyto činnosti dělala i před datem 1. 7. 2018. Každý zaměstnanec měl k dispozici výkaz hodin, tam si zapisoval jím odpracované hodiny, výkaz se odevzdal nadřízenému, účetní to dala do počítače a ten vygeneroval, kolik má každý zaměstnanec dostat peněz. To se následně předložilo p. [příjmení] ml. a ten převodem na účet rozeslal peníze jednotlivým zaměstnancům. Zda žalobkyně v období [číslo] 2018 dostávala mzdu, neví. Pokud jde o představenstvo, nepochopil, jakou má vlastně náplň. Pokud jde o videa se žalobkyní, jako jeden z mála zaměstnanců je neviděl. Pan [anonymizováno] ml. je sám ve firmě ukazoval se slovy„ dívejte se, co mi udělala“. Bylo to někdy týden okolo výpovědi, kterou dostala žalobkyně. K dotazům právní zástupkyně žalobkyně uvedl, že se u žalované několikrát stalo, že byl zaměstnanec nejprve propuštěn a poté přijat zpět do zaměstnání. Sám svědek byl u ní zaměstnán podruhé, někteří byli přijati i 3x. Od data 1. 7. 2018 i nadále žalobkyně řešila s p. [příjmení] ml. nějaké pracovní věci, stejně tak úkolovala zaměstnance ve firmě, že je potřeba udělat to a to. Sám svědek byl u žalované v dozorčí radě, a to asi týden těsně předtím, než skončil. Nepochopil, co mělo být náplní jeho činnosti. Pan [anonymizováno] ml. někoho potřeboval do dozorčí rady, tak mu to podepsal, nicméně nic nedělal. Resp. neví, zda byl v představenstvu anebo v radě, bylo to v jednom z těch dvou orgánů. K dotazům právního zástupce žalované uvedl, že nedokáže rozlišit, jaké činnosti vykonávala žalobkyně po datu 30. 6. 2019 jako členka představenstva a jaké jako personalistka.

25. Svědek [jméno] [příjmení] k věci uvedl, že byl na svatbě jako svědek p. [příjmení] ml. s žalobkyní, do určité doby byl jeho přítelem. Asi po dobu 6 let s žádným z nich neudržuje žádné kontakty. U žalované pracoval od jejího vzniku po dobu [číslo] roků v různých funkcích – vedoucí provozu, vedoucí obchodního oddělení apod. Pracovní poměr u žalované ukončil před 6 lety, kdy dostal výpověď ze strany zaměstnavatele z důvodu nadbytečnosti. Do doby, než ukončil pracovní poměr u žalované, u ní žalobkyně pracovala, neví, jako co. Netuší, zda měla nějaké podřízené zaměstnance či ne. Zaměstnanci žalované si v tu dobu psali pracovní výkazy, kde uváděli, kolik hodin odpracovali ten den. Výkazy jednotlivých zaměstnanců se dávaly vedoucím jednotlivých úseků a předávaly se na účetní oddělení. Pan [příjmení] [příjmení] ml. byl v té době určitě jednatelem. Po skončení pracovního poměru není se žalovanou v žádném kontaktu, neví, jak to u ní chodí. K dotazům právní zástupkyně žalobkyně uvedl, že nějakou dobu sám byl členem představenstva žalované, není však schopen specifikovat, kdy to bylo. Zda byl členem dozorčí rady, neví. Není schopen odpovědět na to, co v souvislosti s výkonem funkce člena představenstva vykonával ani netuší, zda se nějak podílel na vedení společnosti. Neví, zda tak činil z titulu funkce člena představenstva, nicméně z titulu své tehdejší funkce nabíral řadové zaměstnance na hlídání objektů. Odhlášky a přihlášky zaměstnanců v období, kdy byl členem představenstva, nedělal, ani jim nevydával potvrzení o zaměstnání. Nespolupracoval s exekučními úřady, neřešil pojištění. K dotazům právního zástupce žalované uvedl, že po dobu svého působení u žalované nebyl nadřízeným všech zaměstnanců, nevykonával funkci vedoucí personálního oddělení.

26. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro posouzení věci relevantní skutečnosti. Stejně tak soud neprováděl další stranami navržené důkazy, když takový postup shledal nadbytečným (z již dosud provedených důkazů lze učinit bezpečný závěr o skutkovém stavu věci). K důkazům navrženým až po zákonné koncentraci řízení soud v souladu s § 118b o. s. ř. nepřihlížel, když nebylo zjištěno, že by se jednalo o některou z výjimek z koncentrace normovaných citovaným ustanovením. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

27. Žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 20. 5. 2014 zaměstnaná u žalované jako vedoucí personálního oddělení. Místo výkonu práce bylo sjednáno v sídle žalované s tím, že žalobkyně běžně absolvovala pochůzky či pracovní cesty k úřadům, pojišťovnám či jiným institucím. V některých dnech jí bylo taktéž umožněno vykonávat pracovní činnost z domova. Do pracovní náplně žalobkyně spadala celá řada oblastí, viz výše podrobně specifikovaný popis pracovní funkce„ vedoucí personálního oddělení“, dále pak vykonávala i další práce, jimiž byla pověřena předsedou představenstva, přičemž panovala dlouhodobá vzájemná shoda na tom, o jaké práce se jedná. Konkrétně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně v rámci své pracovní pozice poskytovala součinnost soudním exekutorům a soudům ohledně zaměstnanců žalované, komunikovala se zdravotními pojišťovnami, ČSSZ, úřadem práce, poskytovala za žalovanou součinnost v rámci kontrol příslušných institucí, žádala pojišťovny o vystavení potvrzení o bezdlužnosti apod. Podávala přihlášky a odhlášky zaměstnanců žalované u zdravotních pojišťoven a OSSZ, vystavovala zaměstnancům potvrzení o zaměstnání, uzavírala s nimi za žalovanou pracovní smlouvy či je ukončovala dohodou/ve zkušební době, prováděla nábor a zaškolení zaměstnanců, odesílala je ke zdravotním prohlídkám, předávala jim popis jejich pracovních pozic apod. Dále žalobkyně řešila např. směrnice pro referentská vozidla a pro pracovní úrazy, záležitosti BOZP, cenové nabídky na ošacení zaměstnanců, interní audit u žalované, pojištění služebních vozidel, služební telefony apod. Pracovní poměr žalobkyně byl ukončen výpovědí zaměstnavatele danou z důvodu organizačních změn, a to k datu 30. 6. 2018, kdy uplynula dvouměsíční výpovědní doba. Žalobkyně však i nadále bez přestávky docházela do zaměstnání a vykonávala zde zcela totožné pracovní činnosti, jako do 30. 6. 2018. Práci vykonávala pro žalovanou až do října 2018, kdy po celou dobu byla přihlášena u zdravotní pojišťovny a OSSZ a byla jí rovněž vyplácena mzda. V říjnu 2018 bylo následně žalobkyni předsedou představenstva (a manželem v jedné osobě) zamezeno ve vstupu na pracoviště, a to v návaznosti na soukromý manželský konflikt (manžel nalezl intimní videa žalobkyně a jejího přítele). Došlo rovněž k výměně zámku od vstupních dveří do kanceláře personálního oddělení. V rozmezí let 2011 – 2019 byla žalobkyně rovněž členkou představenstva žalované. Navenek z této pozice za společnost nikterak nejednala (k tomu byl oprávněn pouze předseda představenstva samostatně), interně se pak účastnila jednání a zasedání představenstva, v jejichž rámci se řešily vesměs otázky vrcholného managementu, jako např. vyhodnocování ekonomické situace společnosti, obsazování orgánů společnosti či vedoucích pozic, návrhy rozpočtu, finanční plány, plány investic, otázka dozorového auditu apod. Z titulu výkonu funkce členky představenstva nebyla žalobkyni vyplácena žádná finanční odměna.

28. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Podle § 20 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

30. Podle § 34 odst. 1, 2 zák. práce pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Pracovní smlouva musí být uzavřena písemně.

31. Podle § 435 odst. 1 – 4 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ ZOK“), statutárním orgánem společnosti je představenstvo. Představenstvu přísluší obchodní vedení společnosti. Nikdo není oprávněn udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení; tím není dotčen § 51 odst.

1. Představenstvo zajišťuje řádné vedení účetnictví, předkládá valné hromadě ke schválení řádnou, mimořádnou, konsolidovanou, případně mezitímní účetní závěrku a v souladu se stanovami také návrh na rozdělení zisku nebo úhradu ztráty.

32. Žalobkyně se v řízení domáhá určení existence svého pracovního poměru k žalované, založeného k datu 1. 7. 2018 konkludentně uzavřenou pracovní smlouvou. Předpokladem úspěšnosti takto koncipované určovací žaloby je existence naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení. Ustálená judikatura vychází ze závěrů, podle nichž naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bylo bez navrhovaného určení žalobcovo právo ohroženo nebo se jeho postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má preventivní povahu a jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Není proto opodstatněna tam, kde právní vztah či právo již byly porušeny, a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění. V případě, kdy lze žalovat i na plnění, pak zaznamenala soudní praxe určitý názorový posun v tom směru, že naléhavý právní zájem na určovací žalobě ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. byl připuštěn i tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se (může se předejít) tak případným dalším žalobám na plnění, anebo jestliže žaloba na plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah či dosah právního vztahu nebo práva, tzn. že určovací žaloba účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. V podmínkách projednávané věci dospěl soud k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán. Je sice pravdou, že určovací žaloba obecně nemá místo tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, což je i případ stávajícího řízení (žalobkyně ostatně již podala u zdejšího soudu žalobu na náhradu mzdy), tento předpoklad však nelze chápat všeobecně a je zapotřebí se vždy zabývat tím, zda může požadované určení vést k vytvoření určitého pevného a komplexního základu pro právní vztahy účastníků. Mezi stranami panuje v otázce existence nově založeného pracovního poměru diametrálně odlišný postoj, přičemž řešení dané otázky je stěžejní pro celou řadu oblastí a nároků (nárok na mzdu/náhradu mzdy, na dovolenou, na úhradu zdravotního a sociálního pojištění, na zápočet doby trvání pracovního poměru pro účely důchodového zabezpečení apod.). Právě vyřešení otázky existence nově založeného pracovního poměru může postavit najisto nejasný právní vztah účastníků a může tak vyřešit nejen otázku základu případné žaloby na peněžité plnění, nýbrž i existenci ostatních práv a povinností, které z tvrzeného pracovního poměru plynou. Vzhledem k takto popsaným skutečnostem dospěl tedy soud k závěru, že požadavek žalobkyně na předmětném určení je opodstatněný, a zabýval se proto věcí v jejím meritu.

34. Oba účastníci učinili nespornou skutečnost, že pracovní poměr žalobkyně založený pracovní smlouvou z roku 2014 zanikl v důsledku dané výpovědi k datu 30. 6. 2018, předmětem řízení tedy bylo posouzení, zda došlo následně od 1. 7. 2018 ke konkludentnímu sjednání pracovní smlouvy nové a zda tato i nadále trvá. Byť má být pracovní smlouva v souladu se zákoníkem práce vždy uzavírána písemně, nelze se dovolávat její neplatnosti jen pro nedostatek formy, bylo-li již započato s plněním. Tzn. došlo-li již k faktickému počínání stran podle ústně/konkludentně uzavřené pracovní smlouvy, je nutné tuto považovat za platně uzavřenou.

35. Soud vzal po provedeném řízení za prokázané, že ačkoli byl původní pracovní poměr žalobkyně k datu 30. 6. 2018 ukončen, tato i nadále (de facto bez jakékoli přestávky) docházela do zaměstnání k žalované, kde vykonávala zcela totožné činnosti, jako doposud – prováděla nábor nových zaměstnanců, jejich proškolení, zajišťovala jejich lékařské prohlídky, činila přihlášky a odhlášky zaměstnanců u zdravotních pojišťoven a OSSZ, komunikovala s příslušnými institucemi, se soudy a soudními exekutory, chystala předsedovi představenstva podklady k podpisu a řešila celou řadu dalších záležitostí (viz podrobná skutková zjištění výše), tzn. i nadále vykonávala činnosti, které měla dle vymezení pracovní náplně a dlouhodobé dohody s předsedou představenstva na starosti vedoucí personálního oddělení. Bylo prokázáno, že účastníci založili od data 1. 7. 2018 nový pracovní poměr žalobkyně, kdy se dohodli jak na druhu práce (vedoucí personálního oddělení), místě výkonu práce (žalobkyně docházela do sídla žalované a dle potřeby jí bylo umožněno vykonávat práci z domova), tak i na dní nástupu do práce (s ohledem na prokázanou kontinuitu v počínání účastníků, kdy žalobkyně po ukončení původního pracovního poměru fakticky nepřestala pracovat, lze zakceptovat žalobní tvrzení, podle něhož k založení nového pracovního poměru došlo ihned k 1. 7. 2018, kdy není vyloučeno, aby den nástupu do práce připadal na den pracovního klidu). O tom, že žalovaná mínila žalobkyni od 1. 7. 2018 i nadále zaměstnávat, svědčí celá řada skutečností. Žalovaná zasílala žalobkyni až do října 2018 mzdu, dotyčná byla jako zaměstnanec žalované řádně přihlášena ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění (k odhlášení k datu 30. 6. 2018 došlo až zpětně dne 31. 10. 2018), bylo jí umožněno docházet do sídla žalované a vykonávat zde pracovní činnost (k výměně zámku na dveřích kanceláře a k zamezení žalobkyni v přístupu došlo až v říjnu 2018) apod. Daný záměr žalované je zcela zřejmý rovněž z počínání samotného předsedy jejího představenstva, který např. ještě dne 10. 9. 2018, kdy podával na žalobkyni trestní oznámení, sám do policejního protokolu uvedl, že jmenovaná je zaměstnaná u žalované na pozici vedoucí personálního oddělení a má platnou pracovní smlouvu, že je jí vyplácena mzda apod. Dále lze zmínit např. žalobkyní doloženou SMS konverzaci, z níž je zřejmé, že i v době po 1. 7. 2018 tato řešila se svým manželem řadu pracovních záležitostí, kdy tento nikdy nevyjádřil svůj nesouhlas s jakýmkoli počínáním žalobkyně. [příjmení] žalované, že částky mezd byly žalobkyni vyplaceny protiprávně a bez vědomí jejího manžela, neobstojí. Krom skutečnosti, že mzdu v nezanedbatelné výši zasílal žalobkyni přímo sám předseda představenstva, lze zmínit např. i nekonzistentnost a proměnlivost tvrzení žalované, které svědčí o jejich účelovosti a o záměru žalované dosáhnout zamítnutí žaloby tzv.„ za každou cenu“ (žalovaná nejprve tvrdila, že prostředky vyplácené žalobkyni byly bezdůvodným obohacením vypláceným bez vědomí předsedy představenstva, následně začala tvrdit, že se jednalo o odměnu za výkon funkce členky představenstva a následně svá tvrzení opětovně změnila tak, že šlo o neoprávněně vyplacené částky za práci, která již byla zaplacena někomu jinému). V neposlední řadě je pak možno zmínit rovněž jistý„ schizofrenní“ přístup žalované, která na jedné straně tvrdí, že žalobkyně nemohla po 1. 7. 2018 pracovní činnost vedoucí personálního oddělení vykonávat, když tato pozice měla být již od jara 2018 zrušena, na druhé straně však uvedené sama popřela tím, že se následně snažila udělenou výpověď odvolat. Jako ryze účelové se v daném světle jeví rovněž tvrzení žalované, podle něhož bylo žalobkyni umožněno až do podzimu 2018 docházet na pracoviště a pobývat zde jen proto, že do té doby nikomu nepředala svou pracovní pozici. Soud má naopak za prokázanou (zejm. účastnickou výpovědí žalobkyně a svědeckou výpovědí svědka [celé jméno svědka]) verzi tvrzenou žalobkyní, podle níž jí předseda představenstva žalované v říjnu 2018 bez dalšího zabránil ve vstupu do zaměstnání poté, co vyeskaloval jejich vzájemný manželský konflikt tím, že jmenovaný odhalil intimní videa žalobkyně a jejího přítele, což jej rozčílilo.

36. Soud se zabýval rovněž námitkami žalované týkajícími se tvrzeného nepřípustného souběhu funkcí žalobkyně. Je sice pravdou, že žalobkyně byla v době před i po 30. 6. 2018 u žalované – vyjma toho, že byla zaměstnána jako vedoucí personálního oddělení – rovněž členkou představenstva, tato skutečnost však neměla na platnost uzavřených pracovních smluv žádný vliv. Podle ustálené judikatury platí, že navázání pracovněprávního vztahu nebrání obecně vzato skutečnost, že fyzická osoba je členem statutárního orgánu zaměstnavatele. Podmínkou ale je, že obsah takového pracovněprávního vztahu nemůže být shodný s obsahem činnosti statutárního orgánu a může se týkat jen činností od práce statutárního orgánu (jeho člena) odlišných (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Působnost představenstva lze rozdělit do dvou základních okruhů vymezených v § 164 o. z. a v § 435 odst. 2 ZOK, jsou jimi zastupování společnosti a obchodní vedení. Zastupování společnosti tvoří tzv. vnější působnost představenstva. Z § 164 a 165 o. z. plyne, že člen představenstva může akciovou společnost zastupovat ve všech záležitostech. Má-li představenstvo více členů, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li stanovy, jak jeho členové společnost zastupují, činí tak každý člen samostatně. Co se rozumí obchodním vedením, ZOK nedefinuje. Judikatura dovodila, že obchodním vedením společnosti je řízení (správa) společnosti (jejího závodu), tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech (srov. Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F., Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 775 – 777). Ze stanov žalované se podává, že k jejímu zastupování navenek byl oprávněn toliko předseda představenstva, a to samostatně – tzn. z pozice členky představenstva žalobkyně navenek za společnost jednat nemohla, mohla tak činit toliko z titulu své pracovní funkce vedoucí personálního oddělení (což prokazatelně činila). Soud pak dospěl k závěru, že žalobkyní vykonávané činnosti nelze podřadit ani pod tzv. obchodní vedení společnosti. Jednalo se v zásadě o činnosti administrativního charakteru, resp. o činnosti v rámci běžného chodu společnosti (organizace náboru zaměstnanců, jejich školení, komunikace a poskytování součinnosti institucím, přihlašování a odhlašování zaměstnanců u pojišťoven a OSSZ, zajišťování pojištění vozidel apod.), tzn. nikoli o řízení či organizování podnikatelské činnosti žalované, které by spadalo pod obchodní vedení. O nepřípustný souběh funkcí se proto v případě žalobkyně nejednalo.

37. Vzhledem ke všemu výše uvedenému dospěl soud k závěru, že žalobkyni se podařilo prokázat založení nového pracovního poměru od 1. 7. 2018, a to za týchž podmínek jako u pracovního poměru předchozího. V řízení nebylo ani tvrzeno, že by byl tento nový pracovní poměr některým ze zákonem předvídaných způsobů ukončen, tzn. lze uzavřít, že i nadále trvá. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, má proto nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 83 470,50 Kč. Tato sestává z odměny advokáta za 22 vyúčtovaných úkonů právní služby po 2 500 Kč dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, písemná podání ze dnů 27. 3. 2019, 15. 5. 2019, 20. 6. 2019, 1. 8. 2019, 19. 2. 2020, 19. 7. 2021, 28. 7. 2021 a 24. 9. 2021, účast u jednání soudu ve dnech 10. 9. 2019, 16. 10. 2019, 14. 1. 2020, 12. 2. 2020, 6. 5. 2020, 2. 6. 2021, 20. 7. 2021, 22. 9. 2021, 20. 10. 2021 a 20. 6. 2022, nahlížení do spisu dne 22. 11. 2021), z 22 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, z cestovného k 10 jednáním soudu a k 1 nahlížení do spisu ve shora uvedených datech z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 3 531 Kč (každá cesta o vzdálenosti 52 km vozidlem o průměrné spotřebě 5,9 l motorové nafty [číslo] km jízdy, při vyhláškové ceně paliva v roce 2019 33,60 Kč a náhrady za opotřebení vozidla v roce 2019 ve výši 4,10 Kč km jízdy – viz vyhl. č. 333/2018 Sb., při vyhláškové ceně paliva v roce 2020 31,80 Kč a náhrady za opotřebení vozidla v roce 2020 ve výši 4,20 Kč km jízdy – viz vyhl. č. 358/2019 Sb., při vyhláškové ceně paliva v roce 2021 27,20 Kč a náhrady za opotřebení vozidla v roce 2021 ve výši 4,40 Kč km jízdy – viz vyhl. č. 589/2020 Sb. a při ceně paliva v červnu 2022 47,10 Kč a náhrady za opotřebení vozidla v roce 2022 ve výši 4,70 Kč km jízdy – viz vyhl. č. 511/2021 Sb.), z náhrady za promeškaný čas ve výši 2 200 Kč dle § 14 odst. 3 AT (tj. celkem 11x 2 započaté půlhodiny strávené cestou z [obec] do [obec] a zpět po 100 Kč), z DPH 21 % z částek odměn a náhrad v celkové výši 14 139,50 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za nahlížení do spisu dne 10. 6. 2020, neboť tyto nevyhodnotil jako účelně vynaložené. Judikatura připouští, že nahlížení do spisu v konkrétní procesní situaci může být podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu analogicky považováno za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, ne každé nahlížení do spisu a jeho prostudování v rámci civilního soudního řízení lze však analogicky posuzovat za samostatný úkon právní služby, za který by náležela advokátovi odměna. Za takový úkon lze považovat jen takové prostudování spisu, které by svým významem mohlo odpovídat prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, neboť ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen prostudování spisu "po skončení vyšetřování", přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Zástupkyně žalobkyně nahlížela do spisu celkem dvakrát, soud jí však přiznal náhradu nákladů toliko za jedno (posledně učiněné) nahlížení, když i v trestním řízení je možno přiznat náhradu toliko za konečné prostudování spisu. Nahlížení provedené dne 22. 11. 2021 lze přitom svým významem považovat za obdobu prostudování trestního spisu, když rozsah spisu činil v dané době již 1923 listů a po zástupkyni žalobkyně tedy nebylo možno spravedlivě požadovat, aby do spisu nahlédla např. až těsně před dalším nařízeným jednáním ve věci. Soud dále nepřiznal žalobkyni vyúčtovanou náhradu nákladů za písemné podání ze dne 28. 6. 2019 (ve spise se žádné takové podání nenachází), ze dne 22. 3. 2021 (jednalo se o přípis čítající pouze 2 věty, jímž bylo soudu sděleno, že mezi účastníky nedošlo k mimosoudní dohodě – tzn. nebylo v něm obsaženo ničeho k meritu věci), ani za podání ze dnů 29. 11. 2021 a 16. 6. 2022 (v těchto podáních byly žalobkyní činěny de facto pouze důkazní návrhy po koncentraci řízení, kdy navíc důkazy k tvrzeným skutečnostem již byly součástí spisu – viz např. listina na č. l. 135 verte).

39. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení