11 C 42/2021- 70

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Michalem Princem ve věci žalobkyně: ; [celé jméno žalobkyně], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; Česká republika - Ministerstvo financí, [IČO] [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení 63 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 30 375 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku, tedy co do částky 33 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 33 525 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 34 912 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

Žalobní tvrzení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení od 19. 5. 2021 do zaplacení) z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního (daňového) a navazujícího soudního řízení ve věci správního deliktu podle zákona o účetnictví.

2. Žalobu odůvodnila tím, že Finanční úřad pro Karlovarský kraj, který s ní dne 14. 6. 2017 zahájil řízení o podezření z přestupku podle zákona o účetnictví, vydal dne 11. 8. 2017 rozhodnutí č.j. 704052/17/2407-60561-400677 s tím, že odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo Odvolacím finančním ředitelstvím zamítnuto rozhodnutím ze dne 15. 12. 2017, č.j. 53821/17/5200-11432-711778. Proti zamítavému rozhodnutí podala žalobkyně dne 22. 2. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který žalobě nejprve vyhověl, a to rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-66. Poté, co byl vyhovující rozsudek Krajského soudu v Plzni Nejvyšším správním soudem zrušen, Krajský soud v Plzni žalobu rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-116 zamítl. Všechna předešlá nezrušená rozhodnutí byla nakonec zrušena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2020, č.j. 10 Afs 72/2020-76.

3. Žalobkyně byla stíhána za přestupek, ačkoliv již v okamžiku zahájení řízení o něm již dávno zaniklo oprávnění státu jej dokončit. [ulice] prekluzivní lhůta počala plynout dne 1. 1. 2015 a skončila dne 31. 12. 2015 s tím, že Finanční úřad pro Karlovarský kraj zahájil řízení o přestupku až dne 12. 6. 2017. Finanční úřad pro Karlovarský kraj vadně vyhodnotil délku prekluzivní lhůty a rizika pro něj plynoucí z nové právní úpravy přestupkového zákona, který byl přitom platný ode dne 3. 8. 2016. Z přiloženého stanoviska Ministerstva vnitra plyne, že o nutnosti aplikovat roční prekluzivní lhůtu bylo Generální finanční ředitelství, které je nadřízeným orgánem Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, upozorněno Ministerstvem vnitra již dne 16. 6. 2017.

4. Nejdůležitější příčinou nepřiměřené délky řízení je dle žalobkyně indolentní postup Finančního úřadu pro Karlovarský kraj, který ke kontrole správnosti účetnictví žalobkyně za rok 2014 přistoupil až v roce 2017. Kdyby správní orgán přistoupil ke kontrole bezprostředně po skončení účetního období 2014, k nepřiměřené délce řízení by vůbec nedošlo, neboť k posouzení by byl dostatečný časový prostor.

5. Celkovou délku řízení o domnělém přestupku žalobkyně trvající 3 roky a 3 měsíce považuje za nepřiměřeně dlouhou. Proto se dne 8. 10. 2020 obrátila na Ministerstvo spravedlnosti se svým nárokem na přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998 Sb., které její žádost postoupilo žalované. Žalovaná její žádosti o poskytnutí zadostiučinění nevyhověla s tím, že bylo nutné se vypořádat se změnami právní úpravy a že co do počtu vydaných rozhodnutí a učiněných podání ve věci nelze celkovou délku řízení pokládat za nepřiměřeně dlouhou.

6. Zadostiučinění v celkové výši 63 900 Kč odvodila žalobkyně od stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, vycházela přitom ze středních hodnot možných částek daných tímto stanoviskem, a to s ohledem na význam předmětu řízení, který hodnotí jako nadstandardní, neboť dle ustálené judikatury ESLP má být věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním (v daném případě trestně-správním). Za první dva roky požaduje zadostiučinění ve výši 16 500 Kč, za další rok 16 500 Kč a za zbývající tři měsíce 3x 1 250 Kč. Takto vypočtené zadostiučinění požaduje navýšit o 20% za to, že řízení před soudy bylo zatíženo mimořádným průtahem, neboť běžná lhůta pro vyřízení žaloby činí dle názoru Nejvyššího správního soudu 6 měsíců až jeden rok. Odkázala přitom mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2015, č.j. 16 Kss 1/2015, a ze dne 8. 12. 2016, č.j. 16 Kss 3/2016.

7. Její nemajetková újma se podle shora uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu předpokládá a nestíhá jí povinnost prokazovat její existenci, neboť řízení o přestupku je pod ochranou čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod s tím, že privilegovaný charakter řízení je dán jeho trestní povahou, kterou žalovaná nezpochybňuje. Obrana žalované 8. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobou uplatněný nárok pokládá za nedůvodný.

9. Na svoji obranu uvedla, že předmětné správní řízení bylo zahájeno před nabytím účinnosti zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který redefinoval úpravu prekluzivních dob.

10. V daném případě došlo k vydání prvostupňového rozhodnutí o uložení pokuty ve lhůtě 58 dnů, tedy v zákonem předvídané lhůtě pro složitější řízení, přičemž o složitosti případu svědčí i jednání žalobkyně, která v průběhu řízení uskutečnila vícero podání (odvolání ze dne 29. 6. 2017 proti oznámení o zahájení řízení, podání nazvané„ Liberace“ ze dne 30. 6. 2018, kterým žalobkyně odmítla odpovědnost za přestupek, vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a návrh na doplnění dokazování ze dne 30. 6. 2017, doplnění vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a návrh na doplnění dokazování ze dne 30. 6. 2017) vyžadující delší časový prostor pro vyhodnocení a dopad do řízení ve světle potřeby úplného zjištění stavu věci. Předmětnou věc považovala žalobkyně především po právní stránce za nadstandardně složitou, která se vymyká běžným případům porušení povinností podle zákona o účetnictví, o čemž vypovídá mimo jiné již samotný rozsah obou vydaných správních rozhodnutí.

11. V řízení vedeném před správními orgány došlo pouze ve dvou případech k 11 dennímu překročení zákonem stanovené lhůty pro úkon (spis se stanoviskem správního orgánu byl odvolacímu orgánu předložen 5. 10. 2017 namísto 24. 9. 2017 a kdy odvolací orgán vydal rozhodnutí dne 15. 12. 2017 namísto 4. 12. 2017), což nemohlo mít prakticky žádný vliv na celkovou délku řízení, přičemž ani sama žalobkyně na toto prodlení neupozorňovala a neusilovala o odstranění této dílčí nečinnosti. Dopad těchto dílčích nepatrných průtahů do osobní sféry žalobkyně proto pokládá žalovaná za nízký. Žalobkyně ani v podaném uplatnění proti této dvojici drobného nedodržení zákonných lhůt nebrojí, ani blíže nespecifikuje příčinnou souvislost mezi nimi a tvrzenou nemajetkovou újmou. K této dvojici překročení zákonných lhůt došlo nikoliv v důsledku liknavosti správních orgánů, ale především zvýšenou právní složitostí.

12. S názorem žalobkyně na paušálně definovanou běžnou délku řízení 6 měsíců až 1 rok se žalovaná neztotožnila, a to s ohledem na celou řadu individuálních okolností, kterými jsou nadána v různých věcech vedená soudní řízení. Délka jednotlivých částí předmětného soudního řízení správního se uváděnému rozmezí nevymyká, neboť první rozsudek Krajského soudu v Plzni byl vydán necelý rok od podání žaloby, první rozsudek Nejvyššího správního soudu byl vydán méně než 4 měsíce od podání kasační stížnosti, druhý rozsudek Krajského soudu v Plzni byl vydán necelých 7 měsíců po tomto zásahu a druhý rozsudek Nejvyššího správního soudu byl vydán necelých 7 měsíců od podání kasační stížnosti. Rozhodování v rámci soudního řízení správního pokládá žalovaná naopak za nadprůměrné.

13. K právní složitosti věci žalovaná uvedla, že orgány veřejné moci se musely vypořádat s otázkou několika v mezidobí nastalých změn aplikované právní úpravy, nevyjímaje nabytí účinnosti zákona o odpovědnosti a dalších s ním souvisejících předpisů, představujících tzv. reformu správního trestání. Právní složitost a délku, jakož i celkový výsledek předmětného řízení, ovlivnila též celková derogace § 112 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky v důsledku vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2020, sp.zn. Pl. ÚS 15/19, a ze dne 16. 6. 2020, sp.zn. Pl. ÚS 4/20, kdy Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 9. 2020, č.j. 10 Afs 72/2020-76, uvedl, že tato změna pozitivního práva byla zcela zásadní okolností pro výslednou kasaci jak v pořadí druhého rozsudku Krajského soudu v Plzni, tak obou ve správním soudnictví přezkoumávaných rozhodnutí. Důvodem pro zrušení obou ve věci vydaných správních rozhodnutí nebylo pochybení správních orgánů při aplikaci relevantní právní úpravy, ale jí následně nastalá zásadní změna oproti stavu, v němž byly správní orgány povinny tuto právní úpravu aplikovat.

14. Žalovaná dále uvedla, že ani význam předmětu řízení pro žalobkyni nelze vnímat jako nadstandardní. Žalobkyně žádným způsobem neuvedla, jakým způsobem a v jakém rozsahu mohl výsledek vedeného řízení zasáhnout do její osobní a rodinné sféry, či jak a v jakém rozsahu mohlo být ovlivněno její podnikání. Pouhá skutečnost, že ve věci žalobkyně bylo rozhodováno o její vině za spáchání přestupku a o uložení trestu, bez dalšího privilegovaný charakter řízení nezakládá. [jméno] žalobkyně v průběhu předmětného řízení žádnou zvláštní snahu o co nejrychlejší skončení věci neprojevovala a tedy jeho význam jako zvýšený nevnímala. Žalobkyně sice podala žádost na učinění opatření proti nečinnosti, jímž reagovala na vydání usnesení Odvolacího finančního ředitelství o přerušení řízení, avšak tato žádost byla žalobkyní podána v době, kdy paralelně probíhalo soudní řízení správní, a tedy dané jednání žalobkyně nemohlo mít na výslednou celkovou délku řízení faktický dopad.

15. Celkovou délku řízení nepovažuje žalovaná za nepřiměřenou, neboť řízení bylo postupně (opakovaně) vedeno před čtyřmi orgány veřejné moci, průběh řízení byl (až dva shora uvedené případy) plynulý a nevykazující období neodůvodněné nečinnosti, věc byla nadána zvýšenou právní složitostí a do jejího výsledku zasáhly též nálezy Ústavního soudu, jimiž byla derogována aplikovaná právní úprava. Skutková zjištění 16. Soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných z provedených listinných důkazů, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

17. Finanční úřad Karlovarského kraje, územní pracoviště v [obec] (dále též„ FÚ“) oznámil žalované dne 12. 6. 2017, že s ní bylo zahájeno správního řízení ve smyslu § 46 odst. 1 správního řádu ve věci uložení pokuty dle § 37a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, s tím, že podnětem k zahájení řízení bylo zjištění porušení povinností podle zákona o účetnictví při daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014, zahájené dne 1. 2. 2016 (viz spis FÚ - oznámení o zahájení správního řízení ze dne 12. 6. 2017, č.j. 570357/17/2407-60561-404803).

18. Dne 29. 6. 2017 bylo FÚ doručeno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zahájení správního řízení ze dne 12. 6. 2017, č.j. 570357/17/2407-60561-404803, v němž navrhovala zrušení rozhodnutí (viz spis FÚ - odvolání žalované ze dne 29. 6. 2017, obecné podání z datové schránky – ID zprávy [číslo]).

19. FÚ výzvou ze dne 30. 6. 2017 vyzval žalobkyni k odstranění vad podání týkajících se udělené plné moci pro [právnická osoba] daňovou kancelář [právnická osoba] spočívající v nepřesném vymezení rozsahu zmocnění. Téhož dne bylo FÚ doručeno sdělení žalobkyně, že plná moc je perfektní a že úmyslem advokáta bylo, aby jej zmocněnec zmocnil k provedení jakéhokoliv právního jednání v souvislosti s účetnictvím za rok 2014. Současně bylo FÚ doručeno podání žalobkyně nazvané„ Liberace“ v němž uvedla, že za přestupek, z něhož je podezřelá na základě sdělení obvinění ze dne 12. 6. 2017, č.j. 570357/17/2407-60561-404803, neodpovídá, a že zajistila vedení účetnictví za rok 2014 podnikatelem Ing. [jméno] [příjmení] - účetnictví, který je na škody jím způsobené řádně pojištěn. Na důkaz svých tvrzení zaslala FÚ Smlouvu o vedení účetnictví ze dne 1. 7. 2011 a faktury za vedení účetnictví. Dále FÚ zaslala návrh na doplnění dokazování a taktéž vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a žádost o prodloužení lhůty stanovené v rozhodnutí správce daně č.j. 655213/17/2407-60561-404803 (viz spis FÚ - výzva FÚ k odstranění vad podání ze dne 30. 6. 2017, č.j. 705063/17/2407-00510-40166, odpověď na výzvu ze dne 30. 6. 2017, obecné podání z datové schrány – ID zprávy [číslo], sdělení žalobkyně ze dne 30. 6. 2017, obecné podání z datové schránky – ID zprávy [číslo], přílohy podání – faktury ze dne 15. 12. 2013, 14. 8. 2014, 10. 12. 2014, Smlouva ze dne 11. 7. 2021, návrh na doplnění dokazování ze dne 30. 6. 2017, skladová evidence 2013 a 2014, hlavní kniha- účetní rok 2013 a 2014, obecné podání z datové schránky – ID zprávy [číslo], vyjádření výsledku kontrolního zjištění a návrh na doplnění dokazování ze dne 30. 6. 2017, žádost o prodloužení lhůty ze dne 30. 6. 2017, obecné podání z datové schránky – ID zprávy [číslo]).

20. Podáním ze dne 18. 7. 2017 žalobkyně doplnila své vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a učinila návrh na doplnění dokazování (viz spis FÚ -doplnění vyjádření k výsledku kontrolního zjištění a návrh na doplnění dokazování ze dne 18. 7. 2017).

21. Rozhodnutím FÚ ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč dle § 37a odst. 1 písm. c/ zákona o účetnictví za porušení povinnosti stanové v § 7 odst. 1, 2 zákona o účetnictvím a dále jí byla uložena povinnost nahradit náklady řízení správnímu orgánu paušální částkou ve výši 1 000 Kč (viz spis FÚ - rozhodnutí FÚ ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677).

22. Dne 25. 8. 2017 bylo FÚ doručeno odvolání žalobkyně proti rozhodnutí FÚ ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677, o uložení pokuty, v němž uvedla, že proti rozhodnutí správce daně ze dne 12. 6. 2017, č.j. 570357/17/2407-60561-404803, brojila odvoláním, které nebylo dodnes vyřízeno a že tedy řízení ve věci správního deliktu nebylo dosud pravomocně zahájeno, neboť podané odvolání má odkladný účinek. V rozporu s tím pak správní orgán rozhodl o uložení pokuty rozhodnutím ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677, které považuje za nezákonné (viz spis FÚ - odvolání [celé jméno žalobkyně] ze dne 25. 8. 2017, obecné podání z datové schránky – ID zprávy [číslo]).

23. Dne 5. 10. 2017 vydal FÚ stanovisko k opravnému prostředku žalobkyně ze dne 25. 8. 2017 (viz spis FÚ - stanovisko FÚ k opravnému prostředku ze dne 5. 10. 2017, č.j. 875146/17/2400-11451-404852).

24. Odvolání spolu se stanoviskem FÚ bylo doručeno Odvolacímu finančnímu ředitelství (dále též„ OFŘ“) dne 6. 10. 2017 (viz spis OFŘ – Stanovisko FÚ k opravnému prostředku).

25. OFŘ rozhodnutím ze dne 15. 12. 2017, č.j. 53821/17/5200-11432-711778, částečně změnil napadené rozhodnutí FÚ ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677, s tím, že tu část rozhodnutí, jímž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 100 000 Kč byla potvrzena. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 12. 2017 O této skutečnosti byl FÚ vyrozuměn sdělením ze dne 4. 1. 2018 (viz spis FÚ - spis OFŘ - rozhodnutí OFŘ ze dne 15. 12. 2017, č.j. 53821/17/5200-11432-711778, vyrozumění o nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 4. 1. 2018).

26. Dne 22. 2. 2018 byla Krajskému soudu v Plzni doručena žaloba žalobkyně proti OFŘ, kterou se domáhala zrušení jeho rozhodnutí ze dne 15. 12. 2017, č.j. 53821/17/5200-11432-711778. Řízení bylo vedeno pod sp.zn. 57 Af 5/2018 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - žaloba žalobkyně ze dne 22. 2. 2018, záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Plzni – ID zprávy [číslo]).

27. Krajský soud v Plzni výzvou ze dne 19. 3. 2018 vyzval žalované OFŘ k podání vyjádření k žalobě, předložení správního spisu a ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Citovaná výzva byla doručena OFŘ prostřednictvím datové schránky dne 21. 3. 2018 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - výzva Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2018, č.j. 57 Af 5/2018-31, potvrzení o dodání a doručení do DS).

28. Dne 25. 4. 2018 byl Krajskému soudu v Plzni doručen správní spis a dne 27. 4. 2018 vyjádření žalovaného OFŘ (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - předložení správního spisu ze dne 23. 4. 2018, č.j. 19020/18/5100-41456-711438, vyjádření žalovaného OFŘ ze dne 27. 4. 2018, č.j. 19455/18/5100-41456-711438).

29. Dne 10. 5. 2018 bylo pr. zástupci žalobkyně doručeno vyjádření žalovaného OFŘ včetně poučení o možnosti vznést námitku podjatosti (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - poučení ze dne 30. 8. 2018, č.j. 57 Af 5/2018-42, potvrzení o dodání a doručení do datové schránky).

30. Dne 19. 12. 2018 bylo účastníkům řízení doručeno předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 29. 1. 2019 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - potvrzení o dodání a doručení do datové schránky + předvolání k ÚJ).

31. Dne 28. 1. 2019 bylo pr.zástupci žalobkyně a žalovanému OFŘ doručeno vyrozumění Krajského soudu v Plzni, že ústní jednání původně nařízené na 29. 1. 2019 se nebude konat z důvodu, že o věci lze rozhodnout bez jednání (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - vyrozumění ze dne 28. 1. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-56, 57, potvrzení o dodání a doručení do DS).

32. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-66, zrušil rozhodnutí žalovaného OFŘ ze dne 15. 12. 2017, č.j. 53821/17/5200-11432-711778, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - rozsudek KS v [obec] ze dne 29. 1. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-66).

33. Lhůta pro vyhotovení a vypravení rozsudku byla prodloužena do 29. 4. 2019 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - žádosti o prodloužení lhůty ze dne 22. 2. 2019, 14. 3. 2019, 29. 3. 2019).

34. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2019 byl doručen žalovanému OFŘ dne 12. 4. 2019 a dne 15. 4. 2019 pr. zástupci žalobkyně (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - potvrzení o dodání a doručení do DS).

35. Dne 16. 4. 2019 žalobkyně doplnila podáním ze dne 16. 4. 2019 své odvolání proti rozhodnutí správce daně ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677 (viz spis OFŘ – doplnění odvolání ze dne 16. 4. 2019).

36. Dne 17. 4. 2019 bylo OFŘ doručeno stanoviska FÚ k opravnému prostředku žalobkyně proti rozhodnutí správce daně ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677 (viz spis OFŘ – stanovisko FÚ).

37. Dne 2. 5. 2019 byla Krajskému soudu v Plzni doručena výzva Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2019, č.j. 10 Afs 145/2019-18, k předložení soudního spisu, neboť žalobkyně podala proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-66, kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud obdržel dne 25. 4. 2019. Současně týž den Nejvyšší správní soud sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že obdržel dne 25. 4. 2019 blanketní kasační stížnost, která bude zaslána k vyjádření po odstranění jejích vad (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - informace o probíhajícím řízení a výzva k předložení soudního spisu ze dne 2. 5. 2019, č.j. 10 Afs 145/2019-18).

38. Dne 10. 5. 2019 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen spis Krajského soudu v Plzni sp.zn. 57 Af 5/2018 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - předložení spisu pro řízení o kasační stížnosti ze dne 2. 5. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-81).

39. OFŘ rozhodnutím ze dne 31. 5. 2019, č.j. 21952/19/5200-11432-711778, přerušilo řízení z důvodu kasační stížnosti podané k Nejvyššímu správnímu soudu dne 25. 4. 2019 a zaevidované pod sp.zn. 10 Afs 145/2019. Téhož dne podala žalobkyně ke Generálnímu finančnímu ředitelství (dále též„ GFŘ“) podnět proti nečinnosti OFŘ. Žalobkyně namítala, že OFŘ nebylo oprávněno řízení přerušit, neboť rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2019 je pravomocný a vykonatelný a že jediným prostředkem pro odklad vykonatelnosti je, že by Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, a proto je OFŘ nečinné (viz spis OFŘ - rozhodnutí OFŘ ze dne 31. 5. 2019, č.j. 21952/19/5200-11432-711778, podnět žalobkyně proti nečinnosti ze dne 31. 5. 2019).

40. Dne 6. 6. 2019 byl OFŘ doručen ze strany GFŘ podnět žalobkyně proti nečinnosti ze dne 31. 5. 2019 a žádost Generálního finančního ředitelství o stanovisko k žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti (viz spis OFŘ – obálka datové zprávy – ID [číslo], žádost GFŘ o stanovisko k uplatnění opatření proti nečinnosti ze dne 6. 6. 2019, č.j. 53982/19/7700-10124-050464).

41. Dne 18. 6. 2019 bylo GFŘ doručeno stanovisko OFŘ k podnětu žalobkyně proti jeho nečinnosti (viz spis OFŘ – doručenka datové zprávy – ID zprávy [číslo]).

42. GFŘ usnesením ze dne 11. 7. 2019, č.j. 61379/19/7700-20128-051118, nevyhověl podnětu žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti (viz spis OFŘ - usnesení Generálního finančního ředitelství ze dne 11. 7. 2019, č.j. 61379/19/7700-20128-051118)

43. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 15. 8. 2019, č.j. 10 Afs 145/2019-57, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-66, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud označil závěr vyslovený Krajský soudem v Plzni, tedy že žalobě žalobkyně bylo vyhověno z důvodu neurčitosti obsahu výroku správního rozhodnutí, za nesprávný. Nejvyšší správní soud vyzval Krajský soud v Plzni, aby projednal též další žalobní body, k nimž se Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí nijak nevyjádřil. (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2019, č.j. 10 Afs 145/2019-57).

44. Dne 10. 9. 2019 byl Krajskému soudu v Plzni vrácen soudní spis a správní spis k dalšímu řízení (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - přípis NSS ze dne 9. 9. 2019, č.j. 10 Afs 145/2019-90).

45. Dne 8. 10. 2019 bylo pr. zástupci žalobkyně a žalovanému OFŘ doručeno předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 12. 11. 2019 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - předvolání k ÚJ na den 12. 11. 2019 + potvrzení o dodání a doručení do DS).

46. Krajský soud v Plzni přípisem ze dne 15. 10. 2019 vyzval žalované OFŘ k předložení veškerých originálních spisů správního orgánu prvního i event. druhého stupně souvisejících s daňovou kontrolou daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014 zahájenou se žalobkyní dne 1. 2. 2016 protokolem o ústním jednání č.j. 647/16/2407-60561-404803 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - přípis KS v [obec] ze dne 15. 10. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-107).

47. Dne 25. 10. 2019 byly Krajskému soudu v Plzni doručeny ze strany žalovaného OFŘ požadované části spisového materiálu (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - zaslání požadované části spisového materiálu ze dne 24.10. 2019, č.j. 44298/19/5100-41451-711055).

48. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 11. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-116, zamítl žalobu žalobkyně a rozhodl o nákladech řízení Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 22. 2. 2020 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - rozsudek KS v [obec] ze dne 12. 11. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-116).

49. Lhůta k vyhotovení rozhodnutí a k doručení stejnopisu rozhodnutí byla prodloužena do 12. 2. 2020 (viz žádosti o prodloužení lhůty ze dne 12. 12. 2019, 15. 1. 2020).

50. Dne 4. 3. 2020 byla Krajskému soudu v Plzni doručena výzva Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2020, č.j. 10 Afs 72/2020-18, k předložení soudního spisu eventuálně správního spisu s tím, že proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-116, podala žalobkyně kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud obdržel dne 27. 2. 2020. Spisový materiál byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu dne 13. 3. 2020 (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - informace o probíhajícím řízení a výzva k předložení soudního spisu ze dne 3. 3. 2020, č.j. 10 Afs 72/2020-18, předložení spisu pro řízení o kasační stížnosti ze dne 10. 3. 2020, č.j. 57 Af 5/2018-134).

51. Dne 6. 5. 2020 byla Krajskému soudu v Plzni doručena žádost Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020 o sdělení, kdy byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019 doručen žalobkyni, neboť žalobkyně si podala proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019 ústavní stížnost (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - přípis Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2020, sp.zn. IV. ÚS 1192/20).

52. Ústavní soud usnesením ze dne 26. 5. 2020, sp.zn. IV. ÚS 1192/20, ústavní stížnost žalobkyně odmítl (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - usnesením Ústavní soud ze dne 26. 5. 2020, sp.zn. IV. ÚS 1192/20).

53. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 9. 2020, č.j. 10 Afs 72/2020-76, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019, č.j. 57 Af 5/2018-116, a rozhodnutí žalovaného OFŘ ze dne 15. 12. 2017, č.j. 53821/17/5200-11432-711778, a rozhodnutí FÚ ze dne 11. 8. 2017, č.j. 704052/17/2407-60561-400677, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 25. 9. 2020 Nejvyšší správní soudu v bodě 1. odůvodnění konstatoval, že tento rozsudek řeší doposud Nejvyšším správním soudem nerozhodnutou otázku, totiž, jaká je délka promlčecí doby u těch přestupků, kde zvláštní zákon nestanoví horní sazbu pokuty ve výši 100 000 Kč, ale pouze způsob výpočtu pokuty, například procentem z nějaké předem nejasné části. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se v takových případech uplatní promlčecí lhůta kratší, a to jednoletá. Z odůvodnění rozsudku je dále patrné, že se žalobkyně obrátila na Nejvyšší správní soud s obsáhlou kasační stížností, v níž především namítala, že na její věc nelze použít § 112 odst. 2, věta druhá zákona o odpovědnosti za přestupky a tvrdila, že odpovědnost za spáchání správního deliktu (přestupku) zanikla současně s novou úpravou správního trestání, účinnou od 1. 7. 2017. Dále žalobkyně argumentovala tím, že na její věc měla být aplikována nová právní úprava, neboť je pro ni příznivější. Odkázala i na materiál Ministerstva vnitra, v němž ministerstvo dospělo ke stejnému závěru. Nejvyšší správní soud se v rozsudku podrobně zabýval posouzením otázky, zda nová úprava promlčení je pro stěžovatelku výhodnější. V bodě 24 odůvodnění se Nejvyšší správní soud vyjadřuje k otázce poměrně prostého jazykového výkladu § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky. Nejvyšší správní soud v bodě 36 odůvodnění uvedl, že při retroaktivním užití nové právní úpravy odpovědnost stěžovatelky za spáchaný přestupek zanikla již dne 1. 1. 2016, to znamená ještě předtím, než zákon o odpovědnosti za přestupky nabyl dne 1.

7. účinnosti, a to proto, že daňové orgány nerozhodly o sporném správním deliktu do 1. 7. 2017 FÚ sice u žalobkyně provedl místní šetření již dne 27. 8. 2015, zahájil u ní daňovou kontrolu dne 1. 2. 2016, ale – což je pro tuto věc rozhodné – oznámil jí zahájení správního řízení ve věci uložení pokuty až písemností ze dne 12. 6. 2017, která jí byla doručena dne 14. 6. 2017, to je bezmála rok a půl poté, co ve věci sporného skutku uplynula jednoletá promlčecí doba. [ulice] právní úprava je pro stěžovatelku příznivější, a proto musí být na věc aplikována. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že odpovědnost za přestupek stěžovatelky zanikla ještě před zahájením řízení. Nerozpoznání zániku deliktní odpovědnosti nelze krajskému soudu (tím méně žalovanému) klást za vinu, neboť jednoznačné řešení této otázky přinesl až Ústavní soud, který nakonec zrušil celý § 112 odstavec 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. (viz spis KS v [obec] sp.zn. 57 Af 5/2018 - rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2020, č.j. 10 Afs 72/2020-76 s doložkou PM).

54. Dne 20. 10. 2020 OFŘ vrátilo FÚ spis s tím, že Nejvyšší správní soud zrušil i rozhodnutí, vůči kterému směřovalo odvolání, a tedy již neexistuje rozhodnutí, vůči němuž by bylo možno vést odvolací řízení a že věc se vrací do otevřeného řízení, které zahájil správní orgán prvního stupně, který řízení zahájené z moci úřední zastaví dle § 86 odst. 1 písm. h/ zákona o odpovědnosti za přestupky č. 250/2016 Sb. a § 66 odst. 2 správního řádu (viz spis OFŘ – sdělení OFŘ ze dne 20. 10. 2021, č.j. 40203/20/5200-11432-711778).

55. Dne 8. 10. 2020 byla Ministerstvu spravedlnosti doručena žádost žalobkyně o přiznání přiměřeného zadostitučinění ve výši 63 900 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního a navazujícího soudního řízení ve věci správního deliktu podle zákona o účetnictví, která byla dne 12. 10. 2020 postoupena žalované (viz žádost o přiměřené zadostiučinění ze dne 8. 10. 2020, přípis Ministerstva spravedlnosti ze dne 8. 10. 2020, přijetí žádosti ze dne 16. 10. 2020).

56. Dne 8. 4. 2021 žalovaná žalobkyni k její žádosti o přiměřené zadostiučinění sdělila, že požadovanou náhradu nemajetkové újmy nelze přiznat, neboť vzhledem ke složitosti případu, kdy mimo jiné bylo nutné se vypořádat se změnami právní úpravy a k počtu vydaných rozhodnutí a učiněných podání ve věci, nelze celkovou délku řízení vnímat jako nepřiměřeně dlouhou a není tak konstatován nesprávný úřední postup (viz sdělení žalované ze dne 8. 4. 2021 ve věci žádosti o náhradu nemajetkové újmy).

57. V roce 2018 odvedla žalobkyně na dani z příjmů 42 417 Kč (viz daňové přiznání žalobkyně za rok 2018). Závěr o skutkovém stavu věci 58. Dne 1. 2. 2016 bylo u FÚ zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty za porušení povinností podle zákona o účetnictví při daňové kontrole daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014. Zahájení řízení bylo oznámeno žalobkyni sdělením FÚ ze dne 12. 7. 2017 FÚ rozhodl dne 11. 8. 2017 o povinnosti žalobkyni k zaplacení pokuty ve výši 100 000 Kč. Proti rozhodnutí FÚ podala žalobkyně (dne 25. 8. 2017) odvolání. Odvolání se stanoviskem FÚ k opravnému prostředku bylo postoupeno OFŘ dne 6. 10. 2017, který rozhodnutí FÚ (dne 15. 12. 2017) ve výroku o povinnosti žalobkyně zaplatit FÚ pokutu ve výši 100 000 Kč, až na formulační změny, potvrdil. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 22. 2. 2018 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí OFŘ. OFŘ se k žalobě vyjádřilo podáním ze dne 27. 4. 2018. Ústní jednání původně nařízené ve věci na 29. 1. 2019 se nekonalo s tím, že krajský soud téhož dne rozhodl bez jednání rozsudkem, kterým rozhodnutí OFŘ zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podala žalobkyni (dne 25. 4. 2019) kasační stížnost, pro kterou bylo řízení u OFŘ řízení přerušeno. Žalobkyně s přerušením řízení nesouhlasila a podala k GFŘ podnět proti nečinnosti OFŘ, kterému GFŘ (dne 11. 7. 2019) nevyhovělo. Následně Nejvyšší správní soud zrušil (dne 15. 8. 2019) rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátilo k dalšímu řízení. Krajský soud v Plzni v dalším řízení zamítl (dne 12. 11. 2019) žalobu žalobkyně a rozhodl o nákladech řízení. Proti citovanému rozsudku Krajského soud v Plzni podala žalobkyně (dne 27. 2. 2020) k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost. Žalobkyně si rovněž podala proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019 ústavní stížnost, kterou Ústavní soud (dne 26. 5. 2020) odmítl. Nejvyšší správní soud zrušil (dne 25. 9. 2020) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 2019 a rozhodnutí žalovaného OFŘ ze dne 15. 12. 2017 a FÚ ze dne 11. 8. 2017 a věc vrátil žalovanému OFŘ k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 25. 9. 2020. Žalobkyně dne 8. 10. 2020 uplatnila u Ministerstva spravedlnosti nárok na přiznání přiměřeného zadostitučinění ve výši 63 900 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené jí nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního a navazujícího soudního řízení ve věci správního deliktu podle zákona o účetnictví, které žádost žalobkyně o přiměřené zadostiučinění postoupilo dne 12. 10. 2020 žalované, která žádosti (dne 8. 4. 2021) nevyhověla s konstatováním, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a požadovanou náhradu nemajetkové újmy nelze přiznat. Srovnatelná rozhodnutí k výši přiznaného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení 59. Ke srovnání soud použil rozhodnutí, která se co do délky řízení nejvíce blížila posuzované věci. Ke srovnání soud nemohl použít věc skutkově obdobnou, neboť mu taková věc známa nebyla, a ani účastnice řízení takovou věc ke srovnání nenabídly.

60. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 17 C 28/2017 soud zjistil, že se žalobce domáhal na žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti peněžitého zadostiučinění ve výši 150 000 Kč za průtahy v řízení. Soud rozsudkem ze dne 2. 6. 2020 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 48 562 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že ve zbytku, tedy co do částky 101 438 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta. Soud takto rozhodl za situace, kdy posuzoval přiměřenost délky řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ a výši nemajetkové újmy. Předmětem řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ bylo zaplacení částky 1 296 054 Kč s příslušenstvím, tento nárok byl uplatňován jako regres pojišťovny z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla. Celková délka řízení činila 4 roky a 1 měsíc. Ve věci dvakrát rozhodoval soud prvního stupně a dvakrát rozhodoval odvolací soud. Soud dospěl k závěru, že v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Celkovou délku 4 let a jednoho měsíce shledal jako délku nepřiměřenou ve vztahu k přiměřené době trvání civilního řízení. Při výši odškodnění vycházel ze stanoviska Cpjn [číslo] při stanovení základní výše odškodnění se pohyboval na dolní hranici rozpětí dle tohoto stanoviska, což znamená, že za první 2 roky řízení přiznal v součtu částku 15 000 Kč, tedy za každý z prvních dvou let řízení částku 7 500 Kč a za třetí a čtvrtý rok přiznal v součtu 30 000 Kč, tedy 15 000 Kč za každý další rok, plus alikvotní částku 1 250 Kč za poslední měsíc. Takto stanovenou základní částku, která v tomto případě činila 46 250 Kč, soud modifikoval tak, že jí navýšil o 5 % z hlediska významu řízení pro žalobce, když shledal, že řízení bylo vedeno o částku přesahující jeden milion korun, což je částka pro běžného občana velice vysoká. Tento postup aproboval Městský soud v Praze, jako soud odvolací, v rozsudku ze dne 10. 11. 2020, č.j. 51 Co 319/2020-137.

61. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp.zn. 11 C 36/2019 uložil žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti povinnost zaplatit žalobci částku 49 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 21 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení, žalobu zamítl. V tomto řízení se žalobce domáhal zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení o správní žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 6 A 1/2015, kterou se žalobce domáhal ochrany před faktickým zásahem orgánu veřejné moci do svých práv. Řízení o žalobě, včetně rozhodnutí o kasační stížnosti trvalo celkem 3 roky, 11 měsíců a 21 dnů. Důraz žalobce kladl na to, že se tyto žaloby dle ustanovení § 56 odstavec 3 soudního řádu správního projednávají přednostně. Zdejší soud dospěl k závěru, že délka soudního řízení správního, která bez 10 dnů činila 4 roky, byla nepřiměřená, nikoliv však extrémně, a proto základní výši odškodnění určil na dolní hranici, tedy za první dva roky po 7 500 Kč a za třetí a čtvrtý rok 15 000 Kč. Soud zohlednil složitost řízení a základní výši odškodnění snížil o 10 %. Dále soud přihlédl k dlouhé časové prodlevě, trvající od dubna 2015 do srpna 2016, kdy byl Městský soud v Praze zcela nečinný a přistoupil ke zvýšení o 10 %, toto navýšení však Městský soud v Praze, jako soud odvolací, neakceptoval z důvodu, že by bylo rozhodováno dvakrát o tomtéž. Z hlediska významu předmětu řízení pro poškozeného přiznal soud zvýšení o 10 %, neboť v daném případě byl žalobce dotčen na svých osobnostních právech. Dále je třeba zmínit zejména to, že v řízení rozhodoval dvakrát Městský soud v Praze, jako soud správní, a dvakrát rozhodoval Nejvyšší správní soud Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze tak, že ve vyhovujícím výroku ohledně částky 9 000 Kč žalobu zamítl, neboť soud prvního stupně dvakrát zohlednil nepřiměřenou délku řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ve vztahu ke kritériu složitosti řízení odvolací soud uvedl, že rozhodnutí v prvním stupni bylo jednou zrušeno, čili k tomuto kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, soud odvolací uvedl, že se nejednalo o tzv. kvalifikovanou kasaci, kterou lze v rámci uvedeného kritéria přičítat státu k tíži tehdy, dojde-li ke zrušení rozhodnutí nižšího soudu jen proto, že soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu, který mu byl z úřední činnosti znám, respektive byl publikován ve sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, popřípadě bylo rozhodnutí nižšího stupně zrušeno výlučně z důvodu nepřezkoumatelnosti nebo procesních vad. V tomto případě měl Městský soud v Praze, jako správní soud v prvním stupni, jen jiný právní názor, než Nejvyšší správní soud, proto bylo jeho rozhodnutí zrušeno se závazným právním názorem, který byl následně respektován. Za této procesní situace je třeba zahrnout opakované řízení o kasační stížnosti pod složitost věci a základní částku přiměřeného zadostiučinění snížit. Právní normy 62. Podle § 5 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákona č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

63. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. a/ citovaného ustanovení je Úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

64. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

65. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

66. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

67. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

68. Podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. Právní hodnocení 69. Po provedené dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

70. V řízení bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení (odůvodnění tohoto závěru viz níže, zejména odstavec 74), neboť správní řízení a navazující soudní řízení správní trvalo celkem 3 roky a 3 měsíce, a to od 14. 6. 2017 (od data, kdy bylo žalobkyni ze strany FÚ oznámeno zahájení správního řízení) do 25. 9. 2020 (do právní moci rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Plzni a rozhodnutí žalovaného OFŘ a rozhodnutí FÚ). I přesto, že oznámení o zahájení řízení je datováno dnem 12. 6. 2017 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2020 byla věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení a nejedná se tak o konečné rozhodnutí ve věci, byl soud, pokud jde o vymezení časového rámce trvání správního a navazující soudního řízení správního, za které žalobkyně požaduje přiznat přiměřené zadostiučinění, vázán žalobním návrhem.

71. Mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o tom, kdy bylo zahájení správního řízení před FÚ žalobkyni oznámeno a kdy byl vydán shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu a jaký byl průběh řízení před správními orgány a správními soudy. Mezi stranami však zůstalo sporné, zda se jednalo o nepřiměřenou délku řízení.

72. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna podmínka řádného uplatnění nároku u příslušného orgánu státu. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle zákona č. 82/1998 Sb. promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Řízení o kasační stížnosti vedené před Nejvyšším správním soudem bylo skončeno ke dni 25. 9. 2020. Projednání nároku bylo u žalované zahájeno dne 8. 10. 2020 a skončeno dne 8. 4. 2021, a to sdělením žalované, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a požadovanou náhradu nemajetkové újmy nelze přiznat. Podmínka řádného uplatnění nároku byla tudíž splněna. Od 9. 4. 2021 je tak žalovaná v prodlení, avšak žalobkyně se domáhá úhrady zákonného úroku z prodlení až od 19. 5. 2021.

73. Soud se dále zabýval otázkou, zda v průběhu řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, konkrétně k nepřiměřené délce celého řízení, tedy porušení práva na projednání věci v přiměřené době. Ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nutné hodnotit jako nepřiměřenou délku řízení, takovou délku, která neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávaného případu a zároveň spočívá v příčinách vzniklých z působení samotného státu, v tomto případě správního orgánu, nikoliv účastníků řízení. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Z tohoto důvodu nelze vycházet z abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě z čl. 6 Úmluvy, mohla být pokládána za přiměřenou, je tedy nutné přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

74. Dokazováním bylo zjištěno, že řízení (resp. časový úsek, který byl předmětem žaloby) trvalo celkem 3 roky a 3 měsíce. Soud nepřisvědčil argumentaci žalované, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť správní a soudní orgány rozhodovaly v krátkých lhůtách v právně složité věci. Ve vztahu k této otázce vzal soud v potaz zjištění, že ve srovnávaných rozhodnutích (viz odstavce 60 a 61 odůvodnění) byla obdobná délka řízení vyhodnocena jako nepřiměřená. Dále soud přihlédl k předmětu řízení v posuzované věci a dospěl k závěru, že právo žalované na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době bylo porušeno, neboť (zejména) ve sféře správního trestání nemůže jít v tomto směru (v otázce přiměřenosti délky řízení) k tíži účastníka řízení obtížně vyložitelná právní úprava. To, že jednotlivé správní a soudní orgány postupovaly v řízení bez průtahů, neznamená, že celkovou délku řízení nelze posoudit jako nepřiměřenou. K nesprávnému úřednímu postupu v posuzované věci došlo, jakkoliv byla délka řízení ovlivněna právní složitostí věci (dané především obtížně vyložitelnou právní úpravou). Právě zmíněnou skutečnost bylo třeba zohlednit - nikoliv však závěrem požadovaným žalovanou (tj. že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo), nýbrž jinak (v rámci individualizace vzniklé nemajetkové újmy), což soud učinil (viz odstavec 82).

75. Ve vztahu k požadovanému odškodnění za nemajetkovou újmu soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není - zejména vzhledem k celkové délce řízení a k významu předmětu řízení pro žalobkyni - dostačující samotné konstatování porušení práva.

76. Při úvaze o této otázce měl soud na zřeteli závěr Nejvyššího soudu, který v rozhodnutí ze dne 29. 8. 2018, sp.zn. 30 Cdo 2366/2017, zdůraznil, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. I případně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému.

77. Při stanovení výše nemajetkové újmy soud vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu a skutečností vyplývajících z provedených důkazů při hodnocení okolností případu ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ohledně výše odškodnění vycházel soud z rozpětí uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu, tedy z rozpětí 15 000 – 20 000 Kč za rok trvání soudního řízení. Při stanovení výše nemajetkové újmy je nutné zohlednit to, že každé řízení nějakou dobu trvá a za první dva roky je proto podle Stanoviska Nejvyšší soudu sazba poloviční. Individualizace nemajetkové újmy 78. Soud při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, které posoudil následovně.

79. K otázce přiměřenosti (resp. nepřiměřenosti) délky řízení se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém Stanovisku, když uvedl, že není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a při zvažování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného.

80. Délku správního řízení a navazujícího soudního řízení správního, která činila 3 roky a 3 měsíce, hodnotil soud jako nepřiměřenou (srov. odstavec 74), nikoliv však extrémně. Základní výši odškodnění proto určil na dolní hranici ustálenou judikaturou užívaného (a ze Stanoviska Nejvyššího soudu vycházejícího) rozpětí, tedy za první 2 roky řízení po 7 500 Kč, za třetí rok 15 000 Kč a za 3 měsíce 3x 1 250 Kč. Základní výše odškodnění tedy činí 33 750 Kč.

81. Obdobně, tedy stanovením základní výše odškodnění na dolní hranici rozpětí dle Stanoviska Nejvyššího soudu, postupoval soud ve srovnatelných věcech shora zmíněných (viz odstavce 60 a 61 odůvodnění).

82. Složitost řízení je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. V daném případě byla věc po právní stránce složitá jednak procesně (Krajský soud v Plzni i Nejvyšší správní soud rozhodovaly celkem 2x), jednak co do obtížnosti aplikace právní úpravy (viz argumentace žalované, které soud - v tomto směru - přisvědčil), proto bylo na místě přistoupit ke snížení základní výše odškodnění o 20%.

83. Další zohledňovanou skutečností je postup orgánů veřejné moci. Dle Stanoviska Nejvyššího soudu by se mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že rozhodující orgán by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Při posuzování toho, zda rozhodující orgán postupoval správně, je třeba zohlednit, zda se snažil rozhodnout v co nejkratší době, nebo zda se u něj při rozhodování projevila bezdůvodná nečinnost, neschopnost, či dokonce svévole. Současně však nelze pominout skutečnost, že rozhodující orgán musí dodržet i všechny procesní postupy, což v souvislosti se složitostí případu může obnášet i nárůst délky trvání řízení. Ve správním ani v soudním řízení nedošlo k podstatným průtahům. Rozsudek Krajského soudu byl sice Nejvyšším správním soudem jednou zrušen a Nejvyšší správní soud vytkl Krajskému soudu některá pochybení, nejednalo se však o tzv. kvalifikovanou kasaci (k vymezení tzv. kvalifikované kasace srov. odstavec 61 odůvodnění). Důvod pro úpravu základní výše odškodnění z tohoto hlediska tudíž nebyl dán.

84. Subjektivním kritériem je chování samotného poškozeného. Soud musel zvážit, zda žalobkyně sama nepřispěla (či přímo nezavinila) průtahy v řízení, a to svou neaktivitou či naopak aktivitou, avšak obstrukčního rázu. Dokazováním nebylo zjištěno, že by se žalobkyně o spor aktivně nestarala. Soud tudíž uzavřel, že se žalobkyně nedopustila žádného obstrukčního jednání, kterým by zapříčinila prodloužení řízení a skutečnost, že využila všech svých procesních práv, včetně uplatnění opravného prostředku (odvolání, kasační stížnosti, ústavní stížnosti), ji k tíži přičítat nelze.

85. Dalším kritériem je význam předmětu řízení pro poškozené, které v sobě zahrnuje skutečnost, o jaký druh řízení se jedná, resp. o jaká práva a povinnosti se řízení vede. Jak již bylo zmíněno výše, dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2366/2017, by i případně snížený (nikoliv však nepatrný) význam předmětu řízení pro poškozeného měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. V rámci tohoto kritéria je třeba posoudit, co je v sázce pro účastníka řízení. Může se přitom jednat jak o peněžitou, tak nepeněžitou hodnotu. Pokud je výsledek řízení pro účastníka řízení zvláště důležitý, může být i kratší doba trvání řízení považována za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V dané věci byla žalobkyni uložena správní sankce ve výši 100 000 Kč, což v poměrech žalobkyně znamenalo částku vysokou, význam řízení pro žalobkyni byl tedy zvýšený (tj. nikoliv standardní), proto soud přistoupil ke zvýšení základní výše odškodnění o 10%.

86. Lze tedy shrnout, že soud zvýšil základní částku odškodnění o 10 % (za význam řízení pro žalobkyni) a snížil ji (za složitost řízení) o 20%. Matematicky vyjádřeno soud přiznal žalobkyni za první dva roky řízení částku 15 000 Kč (tj. 2x 7 500 Kč) - 10% z této částky, za třetí rok řízení částku 15 000 Kč - 10 % z této částky a za (další) 3 měsíce částku 3 750 Kč – 10% z této částky, celkem tedy 30 375 Kč. Náklady řízení 87. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

88. V této věci žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z délky řízení a byl v něm částečně úspěšný, s ohledem na judikatorní výklad je však třeba jeho úspěch považovat za úspěch úplný (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp.zn. I.ÚS 42/16 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3223/2013) a má proto ve vztahu k žalované, ve smyslu výše citovaného ustanovení o.s.ř., právo na plnou náhradu nákladů řízení.

89. Náklady řízení tvoří částka 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna za zastupování žalobce advokátem ve výši 24 800 Kč stanovená podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a/ (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 25. 4. 2021, replika k vyjádření žalované ze dne 13. 7. 2021, duplika k vyjádření žalované ze dne 5. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 15. 11. 2021, doplnění repliky k výzvě soudu ze dne 14. 1. 2022, replika k vyjádření žalované ze dne 17. 1. 2022, účast na jednání soudu dne 14. 2. 2022) a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 2 400 Kč za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 25. 4. 2021, replika k vyjádření žalované ze dne 13. 7. 2021, duplika k vyjádření žalované ze dne 5. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 15. 11. 2021, doplnění repliky k výzvě soudu ze dne 14. 1. 2022, replika k vyjádření žalované ze dne 17. 1. 2022, účast na jednání soudu dne 14. 2. 2022) stanovená podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. v případě, že je zástupcem advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty (dále jen "daň"), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je základní sazba daně ve výši 21 %. Soud tak přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 5 712 Kč Kč, jež odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty z částky 27 200 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 34 912 Kč.

90. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci náhradu za promeškaný čas, neboť jak právní zástupce žalobkyně, tak zdejší soud sídlí v [obec] a [obec] má velmi dobrou dopravní dostupnost, která umožňuje přesun advokáta z jeho sídla ke zdejšímu soudu za standardních podmínek (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2017, sp.zn. II.ÚS 3148/16).

91. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.

Poučení