11 C 42/2024 - 33

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] [tituly před jménem]. [Jméno advokáta A] sídlem [adresa] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 65 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 250 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 14 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 750 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A], zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „[název soudu]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že předmětem posuzovaného řízení byl nárok na náhradu škody (majetkové újmy) ve výši 442 828 Kč s příslušenstvím způsobené žalobci nesprávným úředním postupem. V řízení za žalovanou Českou republiku vystupovalo Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „MS“) jako příslušná organizační složka státu. Řízení trvalo celkem 6 let a 4 měsíce, když bylo zahájeno dne [datum], kdy byla MS doručena žádost žalobce o náhradu škody ze dne [datum], a skončeno bylo dne [datum], kdy bylo žalobci (jeho právnímu zástupci) doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Takto vymezenou celkovou dobu kompenzačního řízení považuje žalobce za nepřiměřenou a má za to, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. V důsledku nepřiměřené délky řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, za kterou odpovídá stát. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadoval žalobce poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 80 000 Kč, při jejímž výpočtu vycházel ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tedy z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Žalobce se přitom domnívá, že tuto částku není třeba nijak modifikovat, neboť naplnění kritérií vedoucích k jejímu snížení, tj. složitost řízení (řízení lze označit za mírně složité, neboť v něm s konečnou platností rozhodoval až Ústavní soud, provedeno rovněž bylo dožádání do Chorvatska) a jednání poškozeného (žalobce se na nepřiměřené délce řízení nijak podstatně nepodílel), bylo dostatečně pokryto naplněním kritérií vedoucích naopak k jejímu zvýšení, tj. postup orgánů veřejné moci během řízení (během řízení před soudem prvního stupně došlo k neodůvodněným průtahům, které se zejména týkaly doby mezi jednáním dne [datum] a jednáním dne [datum], jakož i vyřizování žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení) a význam předmětu řízení pro poškozeného (řízení mělo pro žalobce zvláštní význam, neboť řízení o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci lze postavit na roveň řízením o poskytnutí různých plnění ze strany státu, v řízení šlo o nemalou finanční částku 442 828 Kč, jejímž přiznáním měla být žalobci poskytnuta náhrada za nevymožené výživné, a to i z doby jeho nezletilosti, žalobce byl a je nemajetný a v nedobrém zdravotním stavu).

3. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované dne [datum]. Žalovaná na žádost reagovala přípisem ze dne [datum], ve kterém však s poukazem na tvrzené nesplnění podmínek pro vznik nároku dle zákona č. 82/1998 Sb. (údajná neexistence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu) žalobcův nárok neuznala a požadované přiměřené zadostiučinění žalobci ani zčásti nepřiznala. S tímto stanoviskem žalobce nesouhlasí, a podanou žalobou se tak domáhal zaplacení částky 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne [datum] nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 80 000 Kč za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. K projednání žádosti došlo dne [datum], žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení nedošlo. K věci samé pak žalovaná po podrobné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení uvedla, že řízení probíhalo po dobu 5 let a 4 měsíců na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Do celkové délky, kterou je nutné posoudit z hlediska nároku na poskytnutí zadostiučinění, je třeba započítat taktéž předběžné projednání uplatněného nároku, nicméně dle judikatury lze započítat pouze 6 měsíců předběžného projednání. Celková délka k posouzení tak činí 5 let a 10 měsíců. Provedeným šetřením nebylo zjištěno, že by v řízení docházelo k prodlevám, naopak všechny úkony soudů byly provedeny v přiměřených lhůtách. K mírnému zdržení v řízení došlo v souvislosti s opakovanými žádostmi o právní pomoc zasílanými do [stát] na návrh žalobce. Nicméně toto zdržení nelze přičítat k tíži soudu, mírné prodloužení řízení z tohoto důvodu tak lze tolerovat. Řízení lze hodnotit jako složitější. Žalobce se domáhal náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nesprávně vyznačené doložky právní moci. Tvrdil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu nemohl vymoci dlužné výživné od svého otce, který žil v [stát]. Soud se tak zabýval všemi podmínkami, které jsou nutné ke vzniku odpovědnosti státu za škodu. V souvislosti s žalobcem navrhovanými důkazy soud opakovaně zasílal dožádání o právní pomoc do [stát], musela být ustanovena tlumočnice, která byla opakovaně žádána o překlad listin. V odvolacím řízení žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud hodnotil i situaci, když žalobce žádal, aby bylo přihlédnuto k okolnostem zvláštního zřetele hodných ve vztahu k přiznání náhrady nákladů řízení žalované. Žádný z účastníků se na délce řízení nepodílel. Význam řízení zhodnotila žalovaná jako standardní. Nešlo o řízení s typově zvýšeným významem pro účastníky. Žalovaná tedy dospěla k závěru, že délku posuzovaného řízení lze hodnotit jako přiměřenou a že k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedošlo. K tomu pak žalovaná dodala, že k porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení a tím i k nesprávnému úřednímu postupu nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávané věci. Zároveň musí být celková délka nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě založeném na úctě k právům a svobodám člověka tolerovat.

5. Žalobce v reakci na obranu žalované uvedl, že téměř každé civilní řízení, které trvá více než tři roky, lze považovat za nepřiměřeně dlouhé. Žalobce nesouhlasí s názorem žalované, že by soudy v posuzovaném řízení postupovaly zcela bez průtahů. Za první průtažné období žalobce považuje dobu od jednání konaného dne [datum] do konání dalšího jednání dne [datum]. V dané době sice probíhal dotaz do [stát], avšak pouze ve vztahu k tam proběhlému dědickému řízení, nebyl učiněn navrhovaný dotaz stran provádění exekučních srážek v [stát], přestože bylo avizováno vyhovění i tomuto návrhu, a tento dotaz pak byl vznesen až při opakovaném dožádání do [stát], kterému bylo vyhověno v relativně krátké době. První dotaz soud směřoval pouze na notáře v [stát], který navíc na tento dotaz nijak nereagoval, nebyly získány žádné relevantní informace, a doba spojená s realizací dotazu tak byla v podstatě promarněna. Navíc došlo k tomu, že notář byl soudem nesprávně obeslán, což muselo být napravováno, a toto prodloužení nemůže jít k tíži žalobce. Za druhé průtažné období pak žalobce považuje dobu před předložením spisu Nejvyššímu soudu (dále jen „NS“) k rozhodnutí o dovolání, v rámci které bylo též rozhodováno o žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku za dovolání. V této souvislosti žalobce poukázal na to, že odvolací soud právě z důvodu prokázání špatných (majetkových a zdravotních) poměrů žalobce změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvého stupně tak, že ve věci úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. Kdyby se těmito závěry soud prvého stupně řídil, nemusel žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku zamítat. Zamítnutí této žádosti, které pak bylo k odvolání změněno odvolacím soudem a osvobození žalobci přiznáno, tak žalobce hodnotil skoro až jako účelové. Dále pak žalobce poukázal na to, že od rozhodnutí o osvobození žalobce od soudních poplatků pak uplynuly další 4 měsíce, než byl spis předložen NS. Pokud jde o složitost řízení, žalobce nepopíral, že řízení, do kterého byly zapojeny všechny stupně soudní soustavy, bylo poněkud složitější, avšak již zmiňované dožádání do [stát] bylo dle jeho názoru možno vyřídit efektivněji a rychleji a k tíži žalobce nelze též přičítat skutečnost, že v průběhu řízení došlo ke změně vyřizujícího soudce. Žalobce k délce řízení nijak nepřispěl, jedinou výjimkou je období po podání odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně, které bylo odůvodněno až za 2 měsíce. Tato prodleva je však omluvitelná, neboť zástupce žalobce měl v dané době Covid, a nemohl tak odvolání odůvodnit tak rychle, jak předpokládal. Konečně pokud jde o význam předmětu posuzovaného řízení, žalobce doplnil, že kompenzační řízení sice nepatří mezi řízení s typově zvýšeným významem, pro žalobce však řízení mělo zvýšený význam individuálně. V řízení šlo o částku 442 000 Kč, která byla z hlediska jeho poměrů podstatná. Žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou, stále pobírá invalidní důchod a finanční situace jeho a jeho matky je opravdu špatná. Navíc šlo o náhradu za nevymožené výživné. Dále pak žalobce uvedl, že si je vědom, že dle judikatury lze do celkové doby řízení započíst z doby předběžného uplatnění nároku jen dobu max. 6 měsíců, a že by tak celková délka posuzovaného řízení měla být kratší, než bylo uplatněno v žalobě. Přesto by však při zohlednění zvýšeného významu posuzovaného řízení pro žalobce měla být požadovaná částka 80 000 Kč žalobci jako přiměřené zadostiučinění přiznána.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Žalobou došlo [název soudu] dne [datum] se žalobce domáhal na žalované [organizační složka státu] (dále jen „Žalovaná“) zaplacení částky 442 828 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem [název soudu] (dále jen „OS [adresa]“) spočívajícím v nesprávném vyznačení doložky právní moci na rozsudku. Žalobce uvedl, že rozsudkem OS [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo jeho otci uloženo přispívat na jeho výživu počínaje [datum] částkou 3 000 Kč měsíčně, přičemž nedoplatek za dobu od [datum] do [datum] ve výši 148 000 Kč měl otec v částce 74 000 Kč uhradit do 30 dnů od právní moci rozsudku a v částce 74 000 Kč splácet ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Rozsudek měl dle vyznačené doložky nabýt právní moci dne [datum]. V souvislosti se zajišťováním podkladů pro účely vymáhání dlužného výživného v [stát] pak bylo žalobci nejprve přípisem OS [adresa] ze dne [datum] sděleno, že právní moc byla vyznačena nesprávně, a následně mu bylo přípisem OS [adresa] ze dne [datum] sděleno, že rozsudek nabyl právní moci až dne [datum]. V důsledku uvedeného měla žalobci vzniknout škoda, neboť nemohl svou pohledávku za povinným, který výživné neplatil, řádně uplatnit, povinný navíc dne [datum] zemřel a k žalobcově pohledávce z titulu dlužného výživného nebylo v dědickém řízení konaném v [stát] přihlédnuto. Vyčíslená škoda představuje neuhrazený nedoplatek výživného ve výši 148 000 Kč a dluh na běžném výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 294 828 Kč. Nárok na náhradu škody žalobce uplatnil u žalované dne [datum], Žalovaná jej však stanoviskem ze dne [datum] odmítla. K žalobě byly přiloženy žádost a stanovisko, ze kterých se podávala tvrzená data uplatnění a vyřízení nároku u Žalované. K výzvě soudu ze dne [datum] zaplatil žalobce dne [datum] soudní poplatek za žalobu. Dne [datum] byla žaloba zaslána Žalované s výzvou k vyjádření ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná v podání došlém soudu dne [datum] žalobou uplatněný nárok neuznala. Konstatovala existenci nesprávného úředního postupu (nesprávné vyznačení doložky právní moci v důsledku chybného doručení rozsudku), sporovala však existenci příčinné souvislosti mezi tímto nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Namítla, že žalobce mohl výživné vymáhat na podkladě původního rozsudku OS [adresa], kterým bylo otci žalobce s právní mocí ke dni [datum] uloženo přispívat na výživu žalobce částkou 1 000 Kč (namítaným rozsudkem bylo rozhodnuto o zvýšení výživného), dále že po nápravě doručení namítaného rozsudku měl žalobce ke dni [datum], tj. ještě před úmrtím povinného, od OS [adresa] k dispozici všechny podklady pro vymáhání výživného, a konečně že dle předkládaného dědického rozhodnutí byl žalobce potvrzen jako dědic povinného, a měl by tak doplnit, zda a v jaké výši zdědil majetek a dluhy povinného. Žalovaná souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dne [datum] bylo vyjádření Žalované spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 30 dnů k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání zasláno žalobci a současně byl vyžádán opatrovnický spis OS [adresa]. Spis OS [adresa] došel soudu dne [datum]. Žalobce v podání došlém soudu dne [datum] s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nesouhlasil. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo zahájeno projednání věci. Byl proveden důkaz obsahem opatrovnického spisu OS [adresa] a překladem chorvatského dědického usnesení. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení a návrhů důkazů k tomu, kdy a s jakým výsledkem začal výživné dle namítaného rozsudku vymáhat, zda mu otcem bylo zvýšené výživné dle namítaného rozsudku placeno, pokud ne, z jakého důvodu chorvatský soud v dědickém řízení k pohledávce žalobce nepřihlížel, a k tomu, že by, nebýt namítaného nesprávného úředního postupu, předmětnou pohledávku vymohl. K tomu byla poskytnuta lhůta 30 dnů. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Požadované doplnění došlo soudu dne [datum]. Žalobce v něm mj. uvedl, že svou pohledávku přihlásil do dědického řízení po otci/povinném, nebylo k ní však přihlédnuto, což přímo z dědického rozhodnutí nevyplývá. Pokud by k prokázání tohoto tvrzení nepovažoval soud za dostačující navrhované výslechy žalobce a jeho matky, navrhoval, aby soud tyto skutečnosti ověřil dotazem na příslušný chorvatský státní orgán, tj. notáře, který věc vyřizoval, popř. Okresní soud v [název města]. Dále uvedl, že povinný byl před svou smrtí zaměstnán a dosahoval relativně solidního příjmu, pohledávka žalobce tak mohla být uspokojena prostřednictvím exekučně prováděných srážek ze mzdy povinného. K tomu pak žalobce navrhoval, aby soud v rámci navrženého dožádání do [stát] opatřil informaci i o tom, v jakém rozsahu mohly být prováděny srážky ze mzdy povinného. K odročenému jednání byli dne [datum] předvoláni k podání výpovědi žalobce a jeho matka. Při jednání konaném dne [datum] byly provedeny listinné důkazy předložené žalobcem s posledním podáním, žalobce, ani jeho matka se nedostavili (předvolání jim byla vhozena do schránky až v den jednání), a ze strany soudu bylo konstatováno, že provede navržené dožádání do [stát], jednak dotazem na notáře, jak bylo naloženo s přihlášenou pohledávkou žalobce v dědickém řízení, a případně v jakém rozsahu mohly být prováděny srážky ze mzdy otce žalobce v případě nařízené exekuce. Jednání bylo za účelem vyčkání odpovědi z [stát] odročeno na neurčito. Dne [datum] byl účastníkům rozeslán přepsaný protokol z jednání. Dne [datum] soud odpovídal na žádost OS [adresa] o vrácení spisu. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil tlumočníka z jazyka chorvatského, kterému byl dne [datum] zaslán k překladu dopis ze dne [datum] adresovaný notáři do [název města] s dotazem, jak bylo naloženo s přihlášenou pohledávkou žalobce, tj. zda byla v dědickém řízení projednána a jakým způsobem, či nikoliv a z jakého důvodu. Současně byl vyžádán další žalobcem k důkazu navržený spis OS [adresa]. Jak vyžádaný spis, tak překlad do chorvatštiny došly soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o tlumočném a dne [datum] byl spis předložen asistentovi soudce k přípravě žádosti o doručení do [stát]. Žádost o doručení byla dne [datum] odeslána Okresnímu soudu v [název města], který potvrdil přijetí žádosti ke dni [datum] podáním došlým soudu dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu vyřízení žádosti o doručení s tím, že adresáta nelze nalézt. Dne [datum] vyhotovil soud (obsazený jiným soudcem) nový přípis (stejného znění) adresovaný chorvatskému notáři, v jehož příjmení opravil chybu v psaní obsaženou v předchozím přípisu, a tento zaslal dne [datum] tlumočníkovi k překladu. Překlad došel soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o tlumočném a dne [datum] byl spis předložen asistentovi soudce k přípravě žádosti o doručení do [stát]. Žádost o doručení byla dne [datum] odeslána Okresnímu soudu v [název města], který potvrdil přijetí žádosti ke dni [datum] podáním došlým soudu dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu vyřízení žádosti o doručení s tím, že zásilka byla notáři doručena dne [datum]. Spis byl dne [datum] předložen soudci, který dal pokyn k založení spisu na lhůtu 1 měsíc. Žádná odpověď od notáře soudu nedošla. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo po úkonech spojených se změnou v obsazení soudu provedeno dokazování obsahem spisu OS [adresa] a výsledky marného dožádání do [stát] a byla vyslechnuta matka žalobce. Žalobce pak byl soudem opětovně vyzván k označení důkazů k tomu, že by pohledávku za povinným vymohl. K tomu žalobce navrhl učinění dotazu na chorvatské orgány, zda mohou v rámci dědického řízení přejít na dědice závazky z neuhrazeného výživného, a dále připomněl již dříve vznesený návrh na učinění dotazu, jakým způsobem lze v [stát] provádět exekuci srážkami ze mzdy. Soudem bylo konstatováno, že těmto návrhům bude vyhověno, a žalobci byla poskytnuta lhůta 10 dnů k případnému doplnění argumentace stran konkrétních otázek pro dožádání. Jednání pak bylo za účelem realizace dožádání odročeno na neurčito. V podání došlém soudu dne [datum] žalobce navrhoval, aby obsah chorvatského práva byl zjištěn dotazem na MS, eventuálně prostřednictvím znaleckého posudku. Dále pak žalobce dokládal, že v jeho možnostech, ani v možnostech jeho rodiny nebylo, aby se nechal v dědickém řízení v [stát], popř. v jiných tam vedených řízeních právně zastupovat. Žalobce tak předložil lékařská potvrzení ze dne [datum] o dlouhodobě nedobrém zdravotním stavu žalobce a jeho matky, výzvu společnosti [právnická osoba]. k zaplacení zesplatněného úvěru částkou přes 180 tis. Kč adresovanou žalobci, výzvu [právnická osoba] k úhradě dlužného pojistného přes 20 tis. Kč adresovanou matce žalobce, rozhodčí nález ukládající matce žalobce zaplatit částku přes 37 tis. Kč s příslušenstvím, usnesení soudu o schválení smíru, dle kterého měla matka žalobce zaplatit částku přes 45 tis. Kč s příslušenstvím, rozsudek ukládající matce žalobce zaplatit částku přes 69 tis. Kč s příslušenstvím, rozsudek ukládající matce žalobce zaplatit částku 30 tis. Kč s příslušenstvím. Dne [datum] byl spis předložen asistentovi soudce k vypracování žádosti o poskytnutí informací dle Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu. Žádost adresovaná chorvatskému Ministerstvu spravedlnosti byla vyhotovena dne [datum] a dne [datum] zaslána tlumočníkovi k překladu. Dne [datum] bylo provedení překladu urgováno, překlad došel soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o tlumočném a žádost byla dne [datum] odeslána chorvatskému Ministerstvu spravedlnosti. Vyřízení žádosti došlo soudu dne [datum] a dne [datum] byly došlé písemnosti zaslány tlumočníkovi k překladu. Překlady došly soudu dne [datum]. Chorvatské Ministerstvo spravedlnosti v odpovědi uvedlo, že za dluhy zůstavitele odpovídají jeho dědici do výše zděděného majetku ze zákona, dluhy není potřeba do dědického řízení přihlašovat a v tomto řízení se (vyjma zvláštních případů) nezjišťují. Dále popsalo podmínky vymáhání výživného prostřednictvím srážek ze mzdy. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o tlumočném a téhož dne bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování výsledky dožádání, návrhy na provedení dokazování ke zjištění hodnoty majetku v [stát], zděděného žalobcem a jeho nevlastním bratrem po povinném, byly zamítnuty, dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů byl vyhlášen rozsudek, kterým byla podaná žaloba zamítnuta (výrok I) a žalobci bylo uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení Žalované částku 1 500 Kč (výrok II) a státu částku 6 182 Kč (výrok III). Soud uzavřel, že předmětný dluh z titulu výživného přešel po smrti povinného rovným dílem na žalobce a jeho nevlastního bratra jako dědice povinného. Stran poloviny přešlé na nevlastního bratra žalobce shledal soud žalobu předčasnou, když žalobce se ani nepokusil tuto pohledávku na nevlastním bratrovi vymoci. Stran poloviny přešlé na žalobce, kdy v tomto rozsahu dluh/pohledávka zanikly splynutím, soud konstatoval, že žalobce získal z dědictví majetek vyšší hodnoty (o nevymoženou část dluhu povinného), a škoda tak nevznikla. Dále pak soud přičetl žalobci k tíži jeho prodlevy při opatřování podkladů pro zahájení vymáhání výživného v [stát]. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne [datum]. Dne [datum] došlo soudu blanketní odvolání žalobce, které jeho zmocněnec přislíbil odůvodnit do [datum]. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum] a doručeným zmocněnci žalobce den [datum], byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Podáním došlým soudu dne [datum] žádal zmocněnec žalobce o prodloužení lhůty do konce února [rok] z důvodu nákazy Covidem-19, lhůta byla prodloužena do [datum]. Doplnění odvolání došlo soudu dne [datum]. Dne [datum] bylo odvolání zasláno Žalované s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v [adresa] (dále jen „[název soudu]“) k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] žalobce své odvolání doplnil tak, že pro případ, že by odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, navrhoval, aby o nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 150 o. s. ř. Uvedl, že je nezaměstnaný, má zdravotní problémy, od malička měl problémy astmatické, ale má potíže také duševního rázu, nemá žádný příjem, byl 1 rok na nemocenské, následně si podal žádost o invalidní důchod, která zatím nebyla vyřízena, má dluhy, musel si vzít nějaké půjčky, dluhy má též jeho matka, je na ně vedeno 5 exekucí. K tomu žalobce předložil potvrzení úřadu práce o vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] a o vyplácení podpory v nezaměstnanosti v období srpen [rok] až leden [rok] (celkem přes 21 tis. Kč), potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení v [adresa] o sepsání žádosti o invalidní důchod dne [datum], výzvu společnosti [právnická osoba]. k placení sjednaných splátek adresovanou žalobci, kdy k úhradě zbývá doplatit přes 133 tis. Kč, a následně rozhodnutí této společnosti o zrušení dohody o splátkách a zesplatnění dluhu v uvedené výši, vyrozumění o zahájení exekuce vůči matce žalobce pro vymožení částky přes 31 tis. Kč s příslušenstvím, exekuční příkaz vydaný v další exekuci vedené vůči matce žalobce, kde byla vymáhána částka přes 50 tis. Kč, další vyrozumění o zahájení exekuce vůči matce žalobce pro vymožení částky přes 69 tis. Kč s příslušenstvím, další vyrozumění o zahájení exekuce vůči matce žalobce pro vymožení částky 30 tis. Kč s příslušenstvím, další vyrozumění o zahájení exekuce vůči matce žalobce pro vymožení částky přes 15 tis. Kč s příslušenstvím. Odvolání bylo při jednání projednáno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I potvrzen a ve výroku II a III změněn tak, že Žalované a státu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána (výrok I), a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo (výrok II). Stran nákladů řízení před soudem prvého stupně aplikoval odvolací soud s ohledem na žalobcem předložené listiny § 150 o. s. ř., náhrady nákladů odvolacího řízení se ve věci úspěšná Žalovaná vzdala. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum], rozsudek [název soudu] byl dne [datum] vypraven a dne [datum] nabyl právní moci. Dne [datum] došlo soudu dovolání žalobce, ve kterém žalobce s odkazem na skutečnosti dokládané odvolacímu soudu žádal o osvobození od soudních poplatků. Dne [datum] zmocněnci žalobce a po upozornění, že v dovolacím řízení je žalobce zastoupen advokátem, dne [datum] zástupci žalobce byla zaslána výzva k doložení poměrů pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků ve lhůtě 30 dnů. Doplnění, ke kterému žalobce nad rámec dokladů předkládaných již odvolacímu soudu, přiložil mj. rozsudek ukládající mu zaplatit částku přes 12 tis. Kč s příslušenstvím, doklad o platbě nájmu, záloh na elektřinu a TV a rozhlasových poplatků, smlouvu o úvěru na částku 197 tis. Kč, došlo soudu dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum], nebylo žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení přiznáno. Dne [datum] došlo soudu stručné odvolání žalobce, které avizoval doplnit ve lhůtě 14 dnů. Doplnění odvolání došlo soudu dne [datum]. Žalobce v něm uváděl, že trpí trvalými zdravotními obtížemi cca od roku [rok], je těžkým alergikem a astmatikem, má poruchu imunity a metabolismu tuků, projevují se u něj bolestivé stavy, chronická únava a zvýšená potřeba spánku. Od září [rok] je navíc i v péči psychiatra pro těžké deprese, jeho psychický stav se však od té doby nezlepšil, ba spíše naopak, neboť současná diagnóza zní porucha osobnosti, schizofrenie (zatím nepotvrzená). Proto žalobce nemůže pracovat a požádal o přiznání invalidního důchodu. Rodina žalobce žije z nemocenské jeho matky a příspěvku na péči babičky, o kterou se matka stará, kdy po odečtení nutných výdajů zbývá žalobci společně s matkou na stravu částka 3 400 Kč měsíčně. Rovněž žalobcova matka má řadu zdravotních problémů, které jí znemožňují provádět výdělečnou činnost, a i ona je značně zadlužená, kdy v současné době jsou vůči ní vedeny čtyři exekuce. Tato svá tvrzení žalobce dokládal potvrzením o svém zdravotním stavu, výpisy z účtu a již dříve předkládanými doklady týkajícími se exekucí. Spis byl dne [datum] předložen [název soudu]. Dne [datum] žalobce doplnil rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], kterým mu byl ode dne [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně a ke kterému dodával, že má za to, že pokles jeho pracovní schopnosti je vyšší, a proto zvažuje podání námitek proti tomuto rozhodnutí. [název soudu] usnesením ze dne [datum] po posouzení podkladů předložených žalobcem soudu prvého stupně a v rámci odvolacího řízení napadené usnesení změnil tak, že se žalobci přiznává osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení v plném rozsahu. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum], usnesení [název soudu] bylo dne [datum] vypraveno a dne [datum] nabylo právní moci. Dne [datum] bylo dovolání s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů zasláno Žalované, vyjádření došlo soudu dne [datum]. Vyjádření bylo dne [datum] zasláno žalobci a spis byl dne [datum] předložen NS, který usnesením ze dne [datum] dovolání jako nepřípustné odmítl a uložil žalobci zaplatit Žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum], usnesení NS bylo dne [datum] vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Dne [datum] bylo soudu doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti usnesení NS a rozsudkům MS [adresa] (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]).

8. Žalobce je invalidním v prvním stupni, kdy rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je smíšená porucha osobnosti (vedle dalších zdravotních postižení). Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na [datum], když před tímto datem nebyl zdravotní stav žalobce ještě dostatečně objektivizován pro jasné stanovení odpovídající diagnózy a funkčního postižení (zjištěno z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v [adresa] ze dne [datum]).

9. Zdravotní stav žalobce se do současnosti nezměnil, ošetřující psychiatr žalobce doporučuje jeho ponechání v invalidním důchodu (zjištěno z lékařské zprávy ze dne [datum]).

10. Průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2023 celkem 48,2 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne [datum]).

11. Roční průměr bazických indexů, tj. míry inflace vyjádřené přírůstkem indexu spotřebitelských cen k základnímu období (průměr roku 2015=100) vyjadřující změnu cenové hladiny sledovaného měsíce příslušného roku proti průměru roku 2015, činil 94,8 za rok 2011 a 147,8 za rok 2023, rozdíl je tedy 53 (zjištěno z webových stránek Českého statistického úřadu – sekce Statistiky>Ekonomika>Ceny, inflace>Inflace, spotřebitelské ceny>Inflace - druhy, definice, tabulky).

12. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 80 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě žádosti pro neexistenci odpovědnostního titulu nevyhověla (zjištěno ze žádosti, stanoviska).

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a skončilo doručením usnesení Ústavního soudu dne [datum] (soud v daném směru neměl důvod nevěřit tvrzení žalobce o datu doručení a nevyžadoval k tomu předložení žádného důkazu, když uvedeného data bylo usnesení doručeno též [název soudu], kterému jako orgánu veřejné moci je doručeno již okamžikem dodání do datové schránky, a právnímu zástupci žalobce tak určitě usnesení nebylo doručeno dříve). K této době je pak nutno připočíst ještě 6 měsíců připadajících na předběžné projednání nároku u Žalované, a to bez ohledu na skutečnost, že předběžné projednání fakticky trvalo déle (od [datum] do [datum]), a bez ohledu na dobu, která uplynula od ukončení předběžného projednání do podání žaloby (k tomu viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1084/2017). Řízení tedy trvalo celkem 5 let a 10 celých měsíců, resp. 70 celých měsíců.

20. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení bylo složitější jak po skutkové, tak po procesní i právní stránce. V řízení bylo mj. zjišťováno, zda žalobce uplatnil pohledávku z titulu výživného v dědickém řízení v [stát] a proč nebyla vypořádána a zda se žalobce mohl v [stát] domáhat exekučních srážek ze mzdy povinného při vymáhání dlužného výživného. Na věc bylo nutné aplikovat i chorvatské právo. To se pak promítlo do procesně náročnějšího dokazování, kdy byly 2x realizovány žádosti o poskytnutí informací z [stát], jejichž vyřízení trvalo vždy 7 měsíců. Jak žádosti, tak jejich vyřízení bylo nutné překládat do/z chorvatštiny, doručováno bylo cestou mezinárodní spolupráce dle evropského nařízení. K tomu je však nutno dodat, že první žádost bylo zatížena pochybením soudu, který se dopustil písařské chyby v příjmení notáře, pro kterou nebylo možné první žádost doručit, a po opravě byla po dvou měsících zasílána žádost nová. K procesní složitosti je tak u první žádosti nutno přičíst jen dobu 5 měsíců. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že by doba vyřizování první žádosti měla být pro její bezvýslednost přičítána k tíži státu. Soud jednak při realizaci této žádosti nemohl předvídat její výsledek (že notář nebude na jeho dotazy reagovat), jednak tímto úkonem bylo vyhověno důkaznímu návrhu žalobce, který sám navrhoval, aby se soud právě na tohoto notáře obrátil. Negativní dopad na délku řízení pak nemělo, že soud v rámci první žádosti nezjišťoval možnosti exekučního postižení mzdy povinného v [stát]. Tyto informace byly získány v rámci druhé žádosti o poskytnutí obecných informací o možnosti dědění dluhů z výživného, která byla realizována opět na návrh žalobce, a byla by (po neúspěchu pokusu o získání informací z konkrétního dědického řízení) realizována, i kdyby soud v první žádosti druhou část původního důkazního návrhu žalobce neopomenul. [název soudu] rozhodoval 1x ve věci samé a dále činil řadu procesních rozhodnutí (ustanovení tlumočníka, 4x tlumočné, žádost o osvobození od soudních poplatků), [název soudu] rozhodoval 1x o odvolání ve věci samé a 1x o odvolání proti procesnímu rozhodnutí (žádost o osvobození od soudních poplatků), NS a Ústavní soud rozhodovaly každý 1x o opravných prostředcích ve věci samé (dovolání a ústavní stížnost). Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu.

21. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto postupovaly plynule a v přiměřených lhůtách, přesto je v jejich postupu možno nalézt několik nedůvodných prodlev, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit tak lze nařízení prvního ústního jednání, které bylo nařízeno dne [datum] až na den [datum], tj. za 4,5 měsíců, což je doba nepřiměřená (byla by však tolerovatelná, kdyby se jednalo o prodlevu jedinou). K tíži státu je nutno přičíst shora uvedenou dvouměsíční prodlevu při zasílání první žádosti do [stát] způsobenou chybou v psaní ve vyhotovení žádosti. Přestože se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že by v rozhodování [název soudu] o žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání měla být spatřována nějaká zlovůle (odvolacím soudem bylo žádosti vyhověno i na základě podkladů žalobcem doplněných v rámci odvolacího řízení, jak bylo v usnesení odvolacího soudu uvedeno), a že by tak celá doba tohoto rozhodování měla být přičtena k tíži státu, je nutno konstatovat, že rozhodování o žádosti bylo zatíženo drobným průtahem. Dne [datum] byly žalobcem doplněny podklady k žádosti, o žádosti pak bylo rozhodnuto až dne [datum], tj. za 2,5 měsíce, což je s ohledem na dosavadní délku řízení již doba nepřiměřená, způsobující průtah cca 1 měsíc. Dále je nutno poukázat na období po rozhodnutí o žádosti do předložení spisu NS. Dne [datum] se vrátil spis z [název soudu] o přiznání osvobození od soudního poplatku za dovolání, dovolání však bylo zasláno Žalované k vyjádření až dne [datum] (mezi tím bylo jen doručováno a zpravomocňováno usnesení [název soudu]). Celou tuto dvouměsíční prodlevu je nutno přičíst k tíži státu, jednalo se o nekoncentrovaný postup soudu, dovolání mohlo být k vyjádření zasláno spolu s vypravením usnesení [název soudu] o přiznání osvobození od soudního poplatku. Drobným průtahem, resp. nekoncentrovaným postupem způsobujícím drobný průtah, bylo zatíženo i období po dojití vyjádření Žalované k dovolání dne [datum]. Jestliže bylo toto vyjádření zasíláno dne [datum] žalobci, mohl být spis rovnou i odeslán NS, což se nestalo a spis byl doručen NS až dne [datum].

22. Pokud jde o jednání žalobce, tento svým postupem k délce řízení též částečně přispěl. Soudní poplatek za žalobu zaplatil až na (briskně odeslanou – 4 dny po podání žaloby) výzvu soudu po třech týdnech od podání žaloby. Odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně žalobce odůvodnil až po dvou měsících (z hlediska přispění k délce řízení je irelevantní, že k tomu měl jeho zmocněnec omluvitelný důvod). Obdobně pak blanketní odvolání proti usnesení o žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání žalobce odůvodnil až za dva týdny. Z hlediska celkové délky řízení jsou však tyto skutečnosti přičitatelné žalobci zcela marginální.

23. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle OdpŠk, význam předmětu řízení typově nezvyšuje (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4910/2017, anebo usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1987/2014 či sp. zn. 30 Cdo 622/2021). Soud však zohlednil, že předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky 442 828 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, což je plnění samo o sobě dosti vysoké, pro žalobce navíc s ohledem na jeho (a jeho rodiny) prokázané velmi špatné majetkové poměry i individuálně velmi významné. Předmětná částka pak nebyla nijak vyfabulována a neodrážela jen žalobcův subjektivní názor na odškodnění nějaké nehmatatelné újmy, ale jednalo se o požadavek na náhradu nevymoženého výživného, které již dříve bylo žalobci pravomocně přiznáno, a tedy výše takto požadované částky měla reálný základ. Soud též přihlédl k tomu, že žalobce trpí zdravotními, zejména pak duševními problémy, a řízení a jeho délku tak zřejmě vnímal úkorněji něž člověk zdravý a v plné duševní síle. Na druhou stranu pak soud, třebaže výsledek posuzovaného řízení není v zásadě pro posouzení přiměřenosti jeho délky významný, přihlédl ke skutečnosti, že náhrady za nevymožené výživné se žalobce domáhal na zcela nesprávném místě, když jednak o část neuhrazeného výživného nabyl v rámci dědictví vyšší majetek v [stát], ze kterého by mohl svou pohledávku částečně uspokojit, jednak se úhrady části nezaplaceného výživného může domáhat po svém nevlastním bratrovi, který též v rámci dědictví po jejich společném otci nabyl o dluh neponížený majetek.

24. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů) či nelze (zejména složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 5 let a 10 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Jednalo se však o případ hraniční a složitost řízení, na které zejména stavěla žalovaná svou obranu, pak soud promítl do úvahy o výši přiznaného zadostiučinění (výrazná modifikace základní částky – k tomu viz dále).

25. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla.

26. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy je dle názoru soudu možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 13 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti menší, ztrácí poskytnuté zadostiučiní svou satisfakční funkci, a proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 22 500 Kč za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

27. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 50 %. Z hlediska popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který neměl na celkovou dobu řízení výrazněji negativní vliv, stejně jako z důvodu přispění žalobce k délce řízení, které bylo marginální, soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud základní částku zvýšil o 10 %.

28. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 40 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 65 250 Kč vypočtený následovně: 70 (měsíců trvání řízení) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 108 750 Kč x 0,6 (snížení o 40 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud ničeho neobdržel, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 65 250 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 14 750 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

29. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne [datum] a lhůta 6 měsíců skončila dne [datum]. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení od [datum] za důvodný a právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data žalobci přiznal.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 3x odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 142 Kč.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení