35 Co 14/2025 - 66

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta B] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. října 2024, č. j. 11 C 42/2024-33, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé I. co do částky 49 310 Kč s příslušenstvím potvrzuje a co do částky 15 940 Kč s příslušenstvím se mění tak, že se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 752 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A]

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 65 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 65 250 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení částky 14 750 Kč s příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobním požadavku na zaplacení náhrady nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen posuzované řízení) odůvodněném tím, že předmětem posuzovaného řízení byl nárok na náhradu škody (majetkové újmy) ve výši 442 828 Kč s příslušenstvím způsobené žalobci nesprávným úředním postupem, řízení trvalo celkem 6 let a 4 měsíce, když bylo zahájeno dne 3. 2. 2017, kdy byla MS doručena žádost žalobce o náhradu škody ze dne 31. 1. 2017, a skončeno bylo dne 15. 6. 2023, kdy bylo žalobci (jeho právnímu zástupci) doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. [číslo]. Takto vymezenou celkovou dobu kompenzačního řízení považuje žalobce za nepřiměřenou a má za to, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu. V důsledku nepřiměřené délky řízení byla žalobci způsobena nemajetková újma spočívající v nejistotě ohledně výsledku daného řízení, za kterou odpovídá stát. Za takto vzniklou nemajetkovou újmu požadoval žalobce poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 80 000 Kč, při jejímž výpočtu vycházel ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení, tedy z částky 1 250 Kč za každý další měsíc řízení. Tuto částku není třeba nijak modifikovat, neboť naplnění kritérií vedoucích k jejímu snížení, tj. složitost řízení (řízení lze označit za mírně složité, neboť v něm s konečnou platností rozhodoval až Ústavní soud, provedeno rovněž bylo dožádání do [adresa]) a jednání poškozeného (žalobce se na nepřiměřené délce řízení nijak podstatně nepodílel), bylo dostatečně pokryto naplněním kritérií vedoucích naopak k jejímu zvýšení, tj. postup orgánů veřejné moci během řízení (během řízení před soudem prvního stupně došlo k neodůvodněným průtahům, které se zejména týkaly doby mezi jednáním dne 11. 12. 2018 a jednáním dne 19. 11. 2019, jakož i vyřizování žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení) a význam předmětu řízení pro poškozeného (řízení mělo pro žalobce zvláštní význam, neboť řízení o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci lze postavit na roveň řízením o poskytnutí různých plnění ze strany státu, v řízení šlo o nemalou finanční částku 442 828 Kč, jejímž přiznáním měla být žalobci poskytnuta náhrada za nevymožené výživné, a to i z doby jeho nezletilosti, žalobce byl a je nemajetný a v nedobrém zdravotním stavu). Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované dne 6. 12. 2023 a ta přípisem ze dne 27. 5. 2024 zadostiučinění žalobci ani zčásti nepřiznala.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby s názorem, že v daném případě k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení nedošlo.

4. Soud prvního stupně ve věci provedl dokazování, které zaměřil na průběh posuzovaného řízení tak, jak je uvedeno v bodech 7–9 a 12 napadeného rozsudku, na zjištění zde uvedená lze pro stručnost odkázat. Po skutkové stránce uzavřel, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 5. 2. 2018 a skončilo doručením usnesení Ústavního soudu dne 15. 6. 2023. K této době je pak nutno připočíst ještě 6 měsíců připadajících na předběžné projednání nároku u žalované, a to bez ohledu na skutečnost, že předběžné projednání fakticky trvalo déle (od 3. 2. 2017 do 6. 9. 2017), a bez ohledu na dobu, která uplynula od ukončení předběžného projednání do podání žaloby. Řízení tedy trvalo celkem 5 let a 10 celých měsíců, resp. 70 celých měsíců.

5. Soud prvního stupně dále žalovaný nárok posuzoval dle §§ 5, 14, 15, 13 a 31a zák. č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk) a přijal následující právní závěry.

6. Posuzované řízení bylo složitější jak po skutkové, tak po procesní i právní stránce. V řízení bylo mj. zjišťováno, zda žalobce uplatnil pohledávku z titulu výživného v dědickém řízení v [adresa] a proč nebyla vypořádána a zda se žalobce mohl v [adresa] domáhat exekučních srážek ze mzdy povinného při [nazev]. Na věc bylo nutné aplikovat i [adresa] právo. To se pak promítlo do procesně náročnějšího dokazování, kdy byly 2x realizovány žádosti o poskytnutí informací z [adresa], jejichž vyřízení trvalo vždy 7 měsíců. Jak žádosti, tak jejich vyřízení bylo nutné překládat do/z [adresa], doručováno bylo cestou mezinárodní spolupráce dle evropského nařízení. K tomu je však nutno dodat, že první žádost bylo zatížena pochybením soudu, který se dopustil písařské chyby v příjmení notáře, pro kterou nebylo možné první žádost doručit, a po opravě byla po dvou měsících zasílána žádost nová. K procesní složitosti je tak u první žádosti nutno přičíst jen dobu 5 měsíců. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že by doba vyřizování první žádosti měla být pro její bezvýslednost přičítána k tíži státu. Soud jednak při realizaci této žádosti nemohl předvídat její výsledek (že notář nebude na jeho dotazy reagovat), jednak tímto úkonem bylo vyhověno důkaznímu návrhu žalobce, který sám navrhoval, aby se soud právě na tohoto notáře obrátil. Negativní dopad na délku řízení pak nemělo, že soud v rámci první žádosti nezjišťoval možnosti [nazev] povinného v [adresa]. Tyto informace byly získány v rámci druhé žádosti o poskytnutí obecných informací o možnosti dědění dluhů z výživného, která byla realizována opět na návrh žalobce, a byla by (po neúspěchu pokusu o získání informací z konkrétního dědického řízení) realizována, i kdyby soud v první žádosti druhou část původního důkazního návrhu žalobce neopomenul. [právnická osoba] 2 rozhodoval 1x ve věci samé a dále činil řadu procesních rozhodnutí (ustanovení tlumočníka, 4x tlumočné, žádost o osvobození od soudních poplatků), [právnická osoba] rozhodoval 1x o odvolání ve věci samé a 1x o odvolání proti procesnímu rozhodnutí (žádost o osvobození od soudních poplatků), NS a Ústavní soud rozhodovaly každý 1x o opravných prostředcích ve věci samé (dovolání a ústavní stížnost). Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu.

7. Orgány veřejné moci (soudy) postupovaly plynule a v přiměřených lhůtách, přesto je v jejich postupu možno nalézt několik nedůvodných prodlev, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínil nařízení prvního ústního jednání dne 29. 5. 2018 až na den 15. 10. 2018, tj. za 4,5 měsíců, což je doba nepřiměřená (byla by však tolerovatelná, kdyby se jednalo o prodlevu jedinou). K tíži státu je nutno přičíst shora uvedenou dvouměsíční prodlevu při zasílání první žádosti do [adresa] způsobenou chybou v psaní ve vyhotovení žádosti. Přestože se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že by v rozhodování [právnická osoba] 2 o žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání měla být spatřována nějaká zlovůle (odvolacím soudem bylo žádosti vyhověno i na základě podkladů žalobcem doplněných v rámci odvolacího řízení, jak bylo v usnesení odvolacího soudu uvedeno), a že by tak celá doba tohoto rozhodování měla být přičtena k tíži státu, je nutno konstatovat, že rozhodování o žádosti bylo zatíženo drobným průtahem. Dne 4. 11. 2021 byly žalobcem doplněny podklady k žádosti, o žádosti pak bylo rozhodnuto až dne 19. 1. 2022, tj. za 2,5 měsíce, což je s ohledem na dosavadní délku řízení již doba nepřiměřená, způsobující průtah cca 1 měsíc. Dále je nutno poukázat na období po rozhodnutí o žádosti do předložení spisu NS. Dne 19. 4. 2022 se vrátil spis z [právnická osoba] o přiznání osvobození od soudního poplatku za dovolání, dovolání však bylo zasláno Žalované k vyjádření až dne 24. 6. 2022 (mezi tím bylo jen doručováno a zpravomocňováno usnesení [právnická osoba]). Celou tuto dvouměsíční prodlevu je nutno přičíst k tíži státu, jednalo se o nekoncentrovaný postup soudu, dovolání mohlo být k vyjádření zasláno spolu s vypravením usnesení [právnická osoba] o přiznání osvobození od soudního poplatku. Drobným průtahem, resp. nekoncentrovaným postupem způsobujícím drobný průtah, bylo zatíženo i období po dojití vyjádření Žalované k dovolání dne 30. 6. 2022. Jestliže bylo toto vyjádření zasíláno dne 11. 7. 2022 žalobci, mohl být spis rovnou i odeslán NS, což se nestalo a spis byl doručen NS až dne 9. 8. 2022.

8. Žalobce svým postupem k délce řízení též částečně přispěl. Soudní poplatek za žalobu zaplatil až na (briskně odeslanou – 4 dny po podání žaloby) výzvu soudu po třech týdnech od podání žaloby. Odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně žalobce odůvodnil až po dvou měsících (z hlediska přispění k délce řízení je irelevantní, že k tomu měl jeho zmocněnec omluvitelný důvod). Obdobně pak blanketní odvolání proti usnesení o žádosti o osvobození od soudního poplatku za dovolání žalobce odůvodnil až za dva týdny. Z hlediska celkové délky řízení jsou však tyto skutečnosti přičitatelné žalobci zcela marginální.

9. Význam předmětu řízení pro poškozeného hodnotil jako zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl požadavek na poskytnutí peněžitého plnění, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení. Skutečnost, že se jednalo o odškodňovací řízení dle OdpŠk, význam předmětu řízení typově nezvyšuje (viz např. rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 4910/2017, anebo usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1987/2014 či sp. zn. 30 Cdo 622/2021), avšak zohlednil, že předmětem řízení byl požadavek na zaplacení částky 442 828 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 8. 2017 do zaplacení, což je plnění samo o sobě dosti vysoké, pro žalobce navíc s ohledem na jeho (a jeho rodiny) prokázané velmi špatné majetkové poměry i individuálně velmi významné. Předmětná částka pak nebyla nijak vyfabulována a neodrážela jen žalobcův subjektivní názor na odškodnění nějaké nehmatatelné újmy, ale jednalo se o požadavek na náhradu nevymoženého výživného, které již dříve bylo žalobci pravomocně přiznáno, a tedy výše takto požadované částky měla reálný základ. Soud též přihlédl k tomu, že žalobce trpí zdravotními, zejména pak duševními problémy, a řízení a jeho délku tak zřejmě vnímal úkorněji něž člověk zdravý a v plné duševní síle. Na druhou stranu pak, třebaže výsledek posuzovaného řízení není v zásadě pro posouzení přiměřenosti jeho délky významný, přihlédl ke skutečnosti, že náhrady za nevymožené výživné se žalobce domáhal na zcela nesprávném místě, když jednak o část neuhrazeného výživného nabyl v rámci dědictví vyšší majetek v [adresa], ze kterého by mohl svou pohledávku částečně uspokojit, jednak se úhrady části nezaplaceného výživného může domáhat po svém nevlastním bratrovi, který též v rámci dědictví po jejich společném otci nabyl o dluh neponížený majetek.

10. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů) či nelze (zejména složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že dobu řízení v délce 5 let a 10 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Jednalo se však o případ hraniční a složitost řízení, na které zejména stavěla žalovaná svou obranu, promítl do úvahy o výši přiznaného zadostiučinění (výrazná modifikace základní částky). Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. [spisová značka]). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla. Za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. [číslo] kdy je dle názoru soudu možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémní.

11. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud prvního stupně považoval za již neodpovídající poměrům v České republice. Při vědomí judikatury NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, vyjádřil přesvědčení, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 13 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o výši mezd a cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti menší, ztrácí poskytnuté zadostiučiní svou satisfakční funkci, a proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky spodní hranici tohoto rozpětí pak považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 22 500 Kč za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč[Anonymizováno]za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

12. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění soud prvního stupně modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 50 %. Z hlediska popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který neměl na celkovou dobu řízení výrazněji negativní vliv, stejně jako z důvodu přispění žalobce k délce řízení, které bylo marginální, základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce základní částku zvýšil o 10 %. Základní částku zadostiučinění celkově snížil o 40 %. Závěrem považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 65 250 Kč[Anonymizováno]vypočtený následovně: 70 (měsíců trvání řízení) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 108 750 Kč x 0,6 (snížení o 40 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud ničeho neobdržel, vyhověl žalobě do částky 65 250 Kč a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 14 750 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

13. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. [číslo] a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 6. 12. 2023 a lhůta 6 měsíců skončila dne 6. 6. 2024. Považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení od 7. 6. 2024 za důvodný a právo na zaplacení úroku z prodlení od tohoto data žalobci přiznal.

14. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 342 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, 3x odměnou právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 18. 10. 2024) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 142 Kč.

15. Proti tomuto rozsudku žalovaná podala v zákonné lhůtě odvolání směřující do výroků I a III. z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Setrvala na názoru, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky nedošlo. Na délku řízení měla nejzásadnější vliv jeho složitost, daná jednak předmětem řízení a rozsahem dokazování, žádostmi o dožádání do [adresa] a nutností překladu listin, jednak procesní složitost, kdy o věci rozhodoval až Ústavní soud ČR, soud prvního stupně rozhodoval opakovaně o ustanovení tlumočníka a tlumočném, byla řešena otázka osvobození žalobce od soudního poplatku. Soudy postupovaly plynule a v přiměřených lhůtách. Soudem prvního stupně následně vytčené prodlevy v řízení jsou marginální a celkovou délku řízení neovlivňující. Na řízení by se mělo hledět spíše tzv. „globálně“, a to i v souladu s judikaturou ESLP, tedy hodnotit celkovou délku řízení ve vztahu k jednotlivým kritériím, než vypichovat z řízení průtahy v délce jednoho či dvou měsíců. Při stanovení základní částky za jeden rok řízení soud prvního stupně zcela v rozporu s dosavadní, dosud nepřekonanou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČRV poměrně bohaté judikatuře jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud stanovené rozpětí považují stále za přiměřené. Z posledních rozhodnutí odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1716/2024. Za nesprávný měla i závěr soudu o tom, kolik „hmotných statků“ si žalobce za částku zadostiučinění koupí či nekoupí. Poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu neslouží tomu, aby žalobci (či jiné osobě) bylo umožněno pořizovat „hmotné dávky radosti,“ ale k alespoň částečné kompenzaci újmy, která vznikla v osobnostní sféře žalobce. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o zvýšeném významu řízení pro žalobce. Z provedeného dokazování neplyne, že by soud v posuzovaném řízení byl žalobcem od počátku posuzovaného řízení výslovně upozorňován na skutečnost nedobrého zdravotního stavu žalobce či jeho výrazně špatnou majetkovou situaci. Tyto skutečnosti žalobce uváděl nejdříve v odvolacím řízení. Zdůraznila skutečnost, že žalobce žalovanou částku, která měla představovat jeho otcem neuhrazené výživné, po původním dlužníkovi po mnoho let vůbec nevymáhal. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

16. Žalobce se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Žalovanou namítaná složitost posuzovaného řízení nemůže vést k závěru o přiměřenosti doby jeho trvání (nález Ústavního soudu sp. zn. [číslo] ze dne 10. 4. 2024, kde bylo jako nepřiměřeně dlouhé shledáno kompenzační řízení trvající 4 roky a 10 měsíců (zde to je o 1 rok déle). Rovněž v žalovanou odkazovaném usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 19. 11. 2024 bylo poskytnuto odškodnění za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, které trvalo 5 let a které – stejně jako zde – probíhalo celkem na třech stupních soudní soustavy a ve věci rozhodoval též Ústavní soud. V usnesení sp. zn. 30 Cdo 3177/2020 ze dne 9. 12. 2020 Nejvyšší soud dovozuje, že by kompenzační řízení v zásadě nemělo trvat déle než 2 roky, pokud větší délka řízení není odůvodněna zvláštními okolnostmi (ty však zde podle názoru žalobce nenastaly). Vzhledem k tomu i k obecně deklarované premise, že je nepřijatelné, aby kompenzační řízení bylo samo nepřiměřeně dlouhé, či aby v jeho průběhu dokonce docházelo k dalším průtahům (viz Rc 58/2011), se zcela neztotožnil ani s názorem soudu prvního stupně, který označil projednávaný případ za hraniční a který pro údajně zvýšenou složitost posuzovaného řízení výrazně (o 50 %) modifikoval základní částku. Za zjevně nepřiměřené měl tvrzení žalované, že „se zdá, že soud prvního stupně v řízení prodlevy hledal, dokud nějaké nenašel“ – soud je totiž vůbec nemusel „hledat“, byl to žalobce, kdo na ně poukazoval s tím, že tento se pouze poněkud rozchází se soudem v hodnocení doby jejich trvání. Sdílel přesvědčení soudu prvního stupně, že je na místě zvýšit tzv. základní částky – jeho vývody, obsažené v bodě 26 odůvodnění napadeného rozsudku, se mu jeví jako přiléhavé a správné. Pokud by se tento „novátorský“ postoj soudu prvního stupně – alespoň zatím – neprosadil, má i tak za to, že tu žádný důvod pro žalovanou navrhovanou změnu napadeného rozsudku dán není, neboť soudem provedené snížení základní částky kvůli složitosti posuzovaného řízení by stejně nebylo lze považovat za přiměřené. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích odvoláním dotčených potvrzen.

17. Z podnětu a v mezích podaného odvolání odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§§ 212 a 212a o. s. ř.), a odvolání shledal zčásti důvodným.

18. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný a správný skutkový základ, zjištěné skutečnosti zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc zásadně správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a že těmito průtahy, které žalobce nezavinil, mu vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení, kterou je nutno odškodnit v relutární formě, neboť jiná forma by neodpovídala významu řízení pro jeho osobu s přihlédnutím k nepřiměřené délce řízení. Soud prvního stupně stanovil správně délku posuzovaného řízení 70 měsíců a přiznal základní odškodnění v penězích ve výši 22 500 Kč za rok trvání řízení (za první 2 roky v poloviční výši). Částky stanovené stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. [číslo], tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za 1 rok řízení (respektive 1 250 Kč až 1 667 Kč za 1 měsíc řízení, nepovažoval za odpovídající poměrům v České republice. Své úvahy dále rozvedl. Odvolací soud se však přidržel dosavadních judikatorních závěrů. Problematika zohlednění dopadu inflace při stanovení základní výše zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení je zásadního právního významu a její řešení bude mít dopad na velký počet budoucích soudních řízení a potenciálně i na finanční prostředky státu. Tato problematika byla aktuálně ve věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. [číslo] postoupena k projednání a rozhodnutí plénu. Aktuálně je tedy dle názoru odvolacího soudu třeba vycházet z dosavadní judikatury. S ohledem na charakter posuzovaného řízení, v němž se jednalo o náhradu majetkové újmy, tedy kompenzační řízení trvající 70 měsíců je třeba za takto nepřiměřeně dlouze vedené řízení stanovit základní částku 17 000 Kč za rok, tj. 1 417 Kč za 1 měsíc řízení. Za první 2 roky řízení činí taková náhrada 17 000 Kč[Anonymizováno]a za dalších 46 měsíců 65 182 Kč, celkem 82 182 Kč.

19. Soud prvního stupně dále přistoupil k modifikaci základní výměry dle hledisek stanovených v § 31a OdpŠk. S přiléhavým a pregnantním odůvodněním těchto hledisek se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku v tomto směru odkazuje. Odvolatelkou namítanou složitost posuzovaného řízení soud prvního stupně správně vyhodnotil a správně základní výměru z tohoto hlediska snížil o 50 %; v tomto ohledu je odvolání žalované zcela nedůvodné. Nedůvodné je i z hlediska posuzování dalších hledisek, zejména významu posuzovaného řízení pro žalobce, když soud prvního stupně správně přihlédl ke skutečnosti, co bylo pro žalobce v posuzovaném řízení v sázce, a dále když přihlédl ke zhoršenému zdravotnímu stavu žalobce tak, jak na něj poukazoval v řízení před soudem prvního stupně. Důvodným není ani odvolání žalované, pokud soudu prvního stupně vyčítá prodlevy v řízení ze strany soudů. Z tohoto hlediska soud prvního stupně však nepřistoupil k navýšení základní míry odškodnění; dílčí prodlevy hodnotil tak, že se projevily v samotné nepřiměřené délce řízení tak, jak odpovídá judikatorním závěrům.

20. Pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani v akcesorickém výroku o nákladech řízení. Zvýše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujjícím výroku o věci samé I. co do částky 49 310 Kč jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve zbývající části 15 940 Kč jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle §§ 224 odst. 2 a 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalobci za řízení před soudem prvního stupně náleží vůči neúspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč tak, jak o nich rozhodl soud prvního stupně. V odvolacím řízení má úspěšný žalobce vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení tvořené odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč, jednu paušální náhradu 300 Kč a jednu po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 1 460 Kč, celkem 8 410 Kč. Celkové náklady řízení před soudy obou stupňů činí 22 752 Kč. O platebním místě a lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle §§ 149 odst. 1 a 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení