11 C 43/2019-314

Rubrum

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Pavlisovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalované a žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalované a žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného, žalované a žalované] žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 29 232 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 29 232 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 232 Kč od 8. 3. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném 1. a žalované 2. zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 232 Kč od 8. 2. 2019 do 7. 3. 2019, zamítá.

III. Žalovaná 3. je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 616 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 616 Kč od 18. 3. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované 3. zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 616 Kč od 8. 2. 2019 do 17. 3. 2019, zamítá.

V. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 322 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná 3. je povinna nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 862 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný 1. a žalovaná 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náklady státu ve výši, která bude specifikována v samostatném usnesení, v rozsahu 50 % nákladů státu, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

VIII. Žalovaná 3. je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně náklady státu ve výši, která bude specifikována v samostatném usnesení, v rozsahu 50 % nákladů státu, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobami doručenými Okresnímu soudu v Berouně dne 11.2.2019 se žalobkyně domáhala po žalovaných 1. a 2. zaplacení částky 29 232 Kč s příslušenství, po žalované 3. zaplacení částky 14 616 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení za užívání podílu o velikosti id. , v případě žalovaných 1. a 2., podílu o velikosti id. v případě žalované 3., pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (v případě žalovaných 1. a 2). Tvrdila, že je vlastníkem předmětného pozemku o rozloze 203 m zapsaného na [list vlastnictví]. Na pozemku stojí bytový dům, kdy žalovaní 1. a 2. jsou vlastníky podílu o velikosti tohoto domu, žalovaná 3. pak vlastníkem podílu o velikosti id. 1/4 domu. Za užívání pozemku žalovaní žalobkyni dosud nic nehradili. Další spoluvlastníci bytového domu uzavřeli s žalobkyní v roce 2018 nájemní smlouvu. Žalovaní však odmítli tuto smlouvu uzavřít. Při určení výše bezdůvodného obohacení pak žalobkyně vycházela z částky 96 Kč za 1m a rok, kdy požadovala bezdůvodné obohacení za období od února 2016 po dobu 3 let. Tvrdila, že žalovaným 1. a 2 zaslala dne 23.7.2017, žalované 3. pak dne 24.7.2018 výzvu k uzavření nájemní smlouvy, ve které je upozornila na případné bezdůvodné obohacení.

2. V replice žalobkyně k vyjádření žalovaných ze dne 12.5.2019 žalobkyně tvrdila, že žalovaný 1. pozemek parc. [číslo] seká, neboť žalobkyni o sekání požádat s odůvodněním, aby nebyla vysoká tráva a v ní klíšťata, a to pouze v části pozemku vyznačené v geometrickém plánu Ing. [příjmení] [číslo] [rok] část B.. Dále tvrdila, že žalovaní platili za předmětný pozemek částku, regulovanou výměrem MF, po skončení regulace došlo k jednání ohledně ceny za užívání.

3. Žalovaní 1. a 2. ve svém vyjádření doručeným soudu dne 18.3.2019, žalovaná 3. ve svém vyjádření doručeným soudu dne, doplněném ve vyjádření ze dne 2.11.2020, s návrhem nesouhlasili, navrhli zamítnutí žaloby. Tvrdili, že žalovaní 1. a 2., kteří byli původně nájemníky ve stavbě umístěného bytu, nabyli vlastnické právo na základě kupní smlouvy [anonymizováno] [číslo] [rok] s právními účinky vkladu ke dni 14.4.1998 od [jméno] [příjmení]. Pozemek parc.č. st. [číslo] byl Pozemkovým úřadem vydán otci žalobkyně, ačkoliv tomu zjevně bránila překážka zastavěnosti, vlastnické právo tak nabyl v rozporu se zákonem o půdě. Užívání předmětného pozemku až do dne odeslání výzvy ze dne 23.7.2018 žalobkyně ponechávala bez reakcí, kdy je následně vyzvala k uzavření nájemní smlouvy. Byli přesvědčeni, že vydrželi věcné břemeno práva bezúplatně užívat pozemek parc.č. st. [číslo]. Od roku 1998 vykonávali oprávněnou držbu a jsou se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim toto právo náleží. Dále tvrdili, že v souvislosti s užíváním pozemku parc. [číslo] provádějí bezúplatnou údržbu sousedního pozemku žalobkyně parc. [číslo] na kterém několikrát ročně sečou trávu, mýtí náletové dřeviny, hrabou listí. Domnívali se, že vztahy mezi účastníky řízení byli až do dne doručení výzvy ze dne 23.7.2018 nastaveny tak, že žalobkyně umožňovala žalovaným bezplatné užívání pozemku parc. [číslo] oproti tomu, že bezplatně udržují sousední pozemek žalobkyně parc. [číslo]. Pro případ, že by se mělo jednat o bezdůvodné obohacení žalovaných, vznesli námitku případné existence spravedlivého důvodu na straně žalovaných. Znalecký posudek shledali jako nepoužitelný, neboť měl být vypracován se stanovenou výší nájemného v roce 1998. Dále tvrdili, že spotřebované plnění vraceli v podobě bezúplatné údržby sousedního pozemku. Domnívali se, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Vznesli námitku promlčení části nároku co do části 9 744 Kč. Tvrdili, že jim dosud nebyla zaslána předžalobní upomínka.

4. Ve vyjádření ze dne 4.12.2021 pak žalovaní dále tvrdili, že od doby nastěhování do domu na pozemku parc.č. st. [číslo] několikrát ročně sečou trávu, mýtí náletové dřeviny, hrabou listí a provádějí pravidelný úklid sousedního pozemku parc. [číslo] s čímž žalobkyně souhlasí. Souhlasil s tím i právní předchůdce žalobkyně. Žalovaní se tak domnívali, že je jim ze strany žalobkyně umožńováno bezplatné užívání pozemku parc. [číslo] oproti tomu, že žalovaní bezúplatně udržují sousední pozemek žalobkyně parc. [číslo]. Opětovně poukázali na skutečnost, že právní přechůdce žalobkyně nabyl vlastnické právo k předmětnému pozemku v rozporu se zákonem o půdě, čehož si má být žalobkyně vědoma. Domáhá se tak svého nároku z protiprávně založeného vztahu. Žalobkyně žalovaným opakovaně sdělila, že ji měla být vzhledem k tomu, že nemůže pozemek řádně užívat zastavěný pozemek vyplacena náhrada. Dále tvrdili, že nikdy neplatili nájemné za celý pozemek parc. [číslo] ale pouze za užívání jeho nepatrných částí užívaných pro záhonky, sušák na prádlo, nebo v souvislosti s užíváním žumpy.

5. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 13.6.2019 č.j. 11 C 43/2019-70 byla spojena řízení sp.zn. 11 C 43/2019 a sp.zn. 12 C 180/2019 ke společnému projednání.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc.č. st. [číslo] zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí]. Žalovaní 1. a 2. jsou vlastníky podílu o velikosti id. [číslo], žalovaná 3. vlastníkem podílu o velikosti id. [číslo] stavby [adresa] stojící na pozemku parc.č. st [číslo] zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí].

7. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

8. Z kupní smlouvy uzavřené dne 17.1.2000, s právními účinky vkladu ke dni 23.3.2000, uzavřené mezi paní [příjmení] jakožto prodávající a žalovanou 3. jakožto kupující soud zjistil, že na základě této smlouvy nabyla žalovaná 3. podíl o velikosti id. [číslo] na nemovitosti čp [číslo], v obci a k.ú. [obec]. Dle čl. I dům [adresa] stojí na cizím pozemku parc.č. st. [číslo] ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně, jemuž byl vydán na základě zákona o půdě č. 229/91 Sb. k uspokojení restitučních nároků smlouvou [anonymizováno] [číslo]. Dle čl. II smlouvy prodávající prodala kupující podíl na nemovitosti bez pozemku. Dle čl. III smlouvy původní vlastník pozemku parc.č. st. [číslo] a sousedního pozemku parc. [číslo] který je jedinou přístupovou cestou k domu, přes nabídky pozemek neprodal s tím, že s novými vlastníky domu [adresa] uzavře nájemní smlouvu na pronájem pozemku. Dle čl. V. smlouvy kupující prohlásila, že je jí stav nemovitosti znám a že jí kupuje, jak leží a stojí v tom stavu, v jakém se ke dni podpisu smlouvy nachází.

9. Z kupní smlouvy uzavřené dne 30.3.1998, s právními účinky vkladu ke dni 14.4.1998, uzavřené mezi paní [příjmení] jakožto prodávající a mj. žalovanými 1. a 2. jakožto kupujícími soud zjistil, že na základě této smlouvy nabyli žalovaní 1. a 2. podíl o velikosti id. [číslo] na nemovitosti čp 133, v obci a k.ú. [obec]. Dle čl. I dům [adresa] stojí na cizím pozemku parc.č. st. [číslo] ve vlastnictví právního předchůdce žalobkyně, jemuž byl vydán na základě zákona o půdě č. 229/91 Sb. k uspokojení restitučních nároků smlouvou V6 [číslo]. Dle čl. II smlouvy prodávající prodala kupujícím podíl na nemovitosti bez pozemku. Dle čl. III smlouvy původní vlastník pozemku parc.č. st. [číslo] a sousedního pozemku parc. [číslo] který je jedinou přístupovou cestou k domu, přes nabídky pozemek neprodal. Prodávající zaplatila vlastníku pozemku za tři roky zpětně ([číslo]) 4 498,5 Kč a v roce 1998 uhradila nájemné za 1 000 m 250 Kč za 1. čtvrtletí 1998 s tím, že od 1.4.1998 budou uzavřeny nájemní smlouvy mezi vlastníkem a novými vlastníky [adresa]. Dle čl. V. smlouvy kupující prohlásili, že jim je stav nemovitosti znám a že jí kupuje, jak leží a stojí v tom stavu, v jakém se ke dni podpisu smlouvy nachází.

10. Z výzvy ze dne 24.7.2018 ve spojení podacími lístky a dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného 1., aby žalobkyni společně s manželkou (žalovanou 2.) uhradil ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení dopisu částku 9 744 Kč jakožto podíl na ceně nájmu za užívání pozemku pod domem čp [číslo] ve [obec] za rok, žalovanou 3 pak vyzvala k úhradě částky 4 872 Kč (částce odpovídající podílu na nemovitosti o velikosti id. [číslo]). Kdy je zároveň upozornila na vznik bezdůvodného obohacení pro případ neuhrazení částky. Výzva byla žalovanému 1. doručena dne 25.7.2018.

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 18.7.2015 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady se zvl. spec. Oceňování nemovitostí, soud zjistil, že tímto posudkem znalce zjišťoval výši obvyklé (tržní) ceny nájmu za užívání pozemku parc.č. st. [číslo], k.ú. [obec], které spočívá v právu umístění objektu bytového domu [adresa] ve vlastnictví jiného vlastníka na tomto pozemku ke dni 18.7.2015. Znalec hodnotil komerční atraktivnost pozemku vzhledem k poloze a důležitosti [územní celek] jako minimální. Obvyklou (tržní) cenu stanovil v jednotkové výši 8 Kč, resp. 96 Kč. Při své analýze znalec vycházel ze skutečností, že v [obec] Závodí se v tu dobu pronajímali komerční pozemky o rozloze 3 500 m, resp. 1 216 m ze cenu 15 Kč na m/měsíc, v Králově Dvoře se komerční pozemek o rozloze 800 m pronajímal za 31 Kč za m/měsíc.

12. Z výpovědi znalce pak soud dále zjistil, že znalecký posudek vypracoval na základě vyhodnocení nabídkových cen k pronájmu pozemků v okrese [obec], kdy pro obvyklou cenu nájmu jsou také podstatné názory Ministerstva financí, kdy pokud není možné stanovit obvyklou cenu porovnáním cen za pronájem těchto pozemků, tak se vychází z Odborného sdělení ministerstva financí, tedy z obvyklé ceny pozemků, kdy se určitým procentem stanovuje obvyklá cena nájmu, tedy vychází se z procenta z obvyklé ceny pozemků, které se v dané době nabízí, v daném případě ve výši 5% z obvyklé ceny. Domníval se, že pokud bychom se drželi konzervativního náhledu, by nájem v současné době byl shodný jako v době vypracování posudku. Pokud v roce 2015 byla obvyklá cena stavebního pozemku v obci [obec] 2 000 Kč, tak při výpočtu dle Sdělení ministerstva se stanoví cena ročního nájmu pozemku na 100 Kč za 1 m. V současné době došlo k vysokému nárůstu cen, a to s ohledem na snahu uložení finančních prostředků do bezpečných komodit. Domníval se však, že [územní celek] je obcí menšího významu, s tím, že obvyklá cena stavebního pozemku se zde nadále pohybuje okolo 2 000 Kč za 1 m. Obvykle se nenabízí k prodeji, ani k pronájmu zastavěné pozemky stavbou cizího vlastníka. V takových případech se používají složité matematické výpočty. Podle zákona o oceňování již nelze hovořit o obvyklé ceně, ale o obvyklé hodnotě, neboť podmínkou obvyklé ceny je to, že je stanovena na základě porovnání. Při vypracování znaleckého posudku vycházel z toho, co realitní trh v dané době nabízel. Pokud se jedná se o pozemky pro účely bydlení, tedy pozemky, určené k pronájmu bydlení, tak tyto se na realitním trhu nenabízejí. Nabízejí se maximálně pozemky pro umístění, např. mobilních domů. Lze tedy vycházet z určité komparace komerčních pozemků, kdy znalec potom cenu upraví. Použitá cena je vyšší než znalcem stanovená upravená cena. Pokud se týče pronájmu pozemků a komerčního či nekomerčního využití pozemků tak, jak je žalovaní užívají, tak se jedná o komerční užívání pozemku, neboť jej používají k bydlení. Nekomerční užívání pozemků se jedná pak např. o užívání v případě parku, veřejných komunikací či jiných veřejně prospěšných staveb. Domníval se, že ceny a nájmy zastavěných pozemků se pohybují v nižších relacích, o kolik % však znalec nedokázal odpovědět. Znalec uvádí, že ví, že se pohybují v nižších relacích. Při vypracování znaleckého posudku se nepřihlíželo k „ právní“ vadě pozemku., přihlíženo bylo pouze k toku, že na pozemku stojí dům. Bezdůvodné obohacení ze strany znalce řešeno nebylo.

13. Svědek [jméno] [příjmení] mj. vypověděl, že ve [obec] bydlí od roku 1991, nemá povědomí o žádné dohodě mezi žalobkyní a žalovanými. Pozemek okolo bytového domu seká žalovaný 1., v létě jednou týdne. Žalovaní provádějí průběžné údržbu okolo bytového domu, hrabou listí, žalovaná 2. kolem domu zametá.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení] mj. vypověděla, nemá povědomí o žádné dohodě mezi účastníky řízení, o placení nějakých částek. Žalovaní 1. a 2. se starají o trávu, uklízí, zametají. Nějakou údržbu provádí i žalovaná 3.

15. Svědek [jméno] [příjmení] mj. vypověděl, že žalovaní udržují a zvelebují okolí domu, sekají trávu, hrabou listí. Žalovaná 3. pomáhá žalovanému 1. s úklidem.

16. Svědek [jméno] [příjmení] mj. vypověděl, že nebyl přítomen jednáním, uzavřením dohody mezi žalobkyní a žalovanými. Žalovaný 1. seká okolí domu, o rozloze cca 10 až 15 m od každé strany bytového domu, cca jednou týdně, žalovaná 2. udržovala květiny a stromy kolem domu. Žalobkyni neviděl udržovat pozemky. Na údržbě se podílí i žalovaná 3.

17. Svědkyně [jméno] [příjmení] mj. vypověděla, nebyla přítomna uzavření dohody, nemá povědomí o placení a jiných záležitostech. O údržbu se starají žalovaní, cca 1x týdně sekají trávu. Žalovaná 2. se stará o zahrádku vpředu.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] mj. vypověděla, že nebyla přítomna uzavření žádné dohody. Žalované se starají o květiny kolem domu, žalovaný 1. a žalovaná 3. sekají cca 1x týdně trávu.

19. Svědek [jméno] [příjmení] mj. vypověděl, že nebyl přítomen uzavření žádné dohody. Žalovaný 1. seká minimálně 1x 14 dnů trávu okolo bytového domu, všichni žalovaní provádí údržbu okolo domu.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 7.10.2009, č.j. 11 C 76/2003-218, který nabyl právní moci dne 7.5.2010, výpisu z Katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 20.11.2018 [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch vlastníků domu [adresa] na pozemku st. [číslo] k tíži vlastníka pozemku p. [číslo] spočívající v právu chůze přes pozemek p. [číslo] z veřejné komunikace k domu [adresa] na pozemku st. [číslo] vše v k.ú. [obec], a to v rozsahu vyznačeném na připojeném geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] – část A a dále věcné břemeno ve prospěch vlastníků domu [adresa] na pozemku st. [číslo] k tíži vlastníka pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [obec], spočívající v právu chůze a jízdy vozidly pro sběr odpadních vod k jímce, a to v rozsahu vyznačeném na připojeném geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] – část B.

21. Ze smlouvy o zrušení věcného břemene ze dne 31.5.2017, soud zjistil, že účastníci řízení se touto smlouvou dohodly na bezplatném zrušení věcného břemene spočívajícím v právu chůze a jízdy vozidly pro sběr odpadních vod k jímce.

22. Z Usnesení Policie ČR ze dne 1.8.2004, [číslo jednací] soud zjistil, že dle § 159a tr.řádu byla odloženo trestní stíhání žalovaných pro podezření trestného činu neoprávněné užívání cizí věci dle § 249 odst. 1 tr.zákona, kterého se měli dopustit tím, že neoprávněně bez souhlasu žalobkyně užívají pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Dne 16.6.2004 se žalobkyně obrátila na OOP [obec] s tím, že žalovaní užívají pozemky v okolí bytovky, parkují zde auty, užívají zahrádky.

23. Z emailové komunikace JUDr. [jméno] [příjmení] a zástupce žalobkyně soud zjistil, že dne 26.11.2018 JUDr. [příjmení] sdělila, že klienti s obsahem připravené nájemní smlouvy souhlasí, podepíší jí a odešlou zástupci žalobkyně. Dne 30.10.2018 zástupce žalobkyně zástupkyni žalovaných informoval o skutečnosti, že v případě neuzavření nájemní smlouvy, bude se domáhat vydání bezdůvodného obohacení, a to tři roky zpětně. Dne 1.10.2018 JUDr. [příjmení] zástupci žalobkyně sdělila, že zastupuje všechny spoluvlastníky domu [adresa] ve [obec].

24. Z dovolání plné moci ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalovaní 1. a 2. odvolali podáním ze dne 27.11.2018 zaslaným JUDr. [příjmení] dne 28.11.2018, plnou moc udělenou JUDr. [příjmení] dne 13.8.2018.

25. Ze sdělení M&M reality holding a.s. ze dne 23.7.2019 soud zjistil, zástupkyně realitní kanceláře se domnívala, že pronájem pozemku parc.č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] je možný pouze vlastníky budovy stojící na pozemku parc.č. st. [číslo], kdy nájemné stanovil na 1 000 Kč / měsíc.

26. Ze sdělení Domov- realitní společnosti s.r.o. ze dne 24.7.2019 soud zjistil, že realitní společnost tržní cenu pozemku parc. [číslo] o výměře 203 m s přihlédnutím ke skutečnosti, že se jedná o pozemke zastavěný budovou v majetku jiného vlastníka, v období 2/ 2016 až 2/ 2018 odhadl na cenu 15 Kč až 20 Kč /m/měsíc.

27. Z výpovědi z nájmu pozemku parc. [číslo] ze dne 24.9.2019 soud zjistil, že žalobkyně žalovaným 1a 2 a žalované 3. vypověděla případnou nájemní smlouvu a zároveň je vyzvala k uzavření nové nájemní smlouvy.

28. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeným [právnická osoba] soud zjistil, že žalovaný 1. zaslal na tento účet dne 15.1.2007 částku 205 Kč, dne 17.1.2008 částku 205 Kč, dne 10.11.2010 částku 615 Kč a dne 7.11.2014 částku 820 Kč.

29. Z příkazů k úhradě ze dne 21.3.2002, 5.2.2003, 7.1.2004, 1.2.2005, 16.1.2006, 10.1.2007, 16.1.2008, 8.11.2010, 5.11.2014 soud zjistil, že ve dnech 21.3.2002, 5.2.2003, 7.1.2004, 1.2.2005, 16.1.2006 byl dán příkaz k úhradě částky 316 Kč na účet číslo [bankovní účet], dne 10.1.2007 a 14.1.2008 k úhradě částky 205 Kč, dne 8.11.2010 částky 615 Kč a dne 5.11.2014 částky 820 Kč.

30. Z podání ze dne 4.4.2006 adresovaného žalobkyni [příjmení] [jméno] [příjmení] v zastoupení mj. žalovanými 1. až 3., soud zjistil, že žalovaní byli podáními z 22.3.2006 žalobkyní upozorněni na protizákonné užívání pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] z části. Žalovaní zástupkyni informovali, že na základě dřívější dohody žalobkyni platí za užívání pozemku parc.č. st. [číslo] částku 202 Kč, kdy nesouhlasili s navrženou výší úhrady 1000 Kč měsíčně od žalovaných 1. a 2, resp. 500 Kč měsíčně od žalované 3.

31. Z dohody o nájmu ze dne 15.5.2006 soud zjistil, že mezi žalovanou 2 a žalovanou 3. jakožto nájemci a žalobkyní jakožto pronajímatelem byla uzavřena nájemní smlouva na část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] k sušení prádla na dvou sušácích na prádlo umístěných na jižní straně pozemku. Nájemné byla sjednáno na částku 160 Kč měsíčně.

32. Z podání ze dne 20.9.2006 soud zjistil, že žalovaná 2. a žalovaná 3 zrušili tímto podáním ke dni 31.10.2006 dohodu o užívání části pozemku uzavřenou dne 15.5.2006.

33. Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 31.7.2006 soud zjistil, že žalovaní 1. a 2. tímto podáním vypověděli nájemní smlouvu ve vztahu k žalobkyni jakožto pronajímateli, a to na pozemky parc. [číslo] v k.ú. [obec].

34. Z nabídek prodeje stavebních pozemků soud zjistil, že ve [obec] – [část obce] byl dne 17.2.2021 nabízen k prodeji stavební pozemek o rozloze 1 164 m za částku 3 490 000 Kč, tj. 2 998 Kč za m. V [obec] byl nabízen stavební pozemek o rozloze 949 m za částku 2 212 760 Kč, tj. 2 332 Kč za m, v [obec] stavební pozemek o rozloze 901 m za částku 4 685 200 Kč, tj. 5 200 Kč za m, ve [obec] stavební pozemek o rozloze 1 071 m za částku 4 950 000 Kč, tj. 4 622 Kč za m, v [obec] stavební pozemek o rozloze 1 168 m za částku 3 299 000 Kč, tj. 2 824 Kč za m.

35. Z Dodatku k protokolu ke Smlouvě o převzetí dluhu PF ČR, zaslání Dodatku“ k podpisu, ze smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti inženýrské sítě ze dne 31.5.2017, z trestního oznámení ze dne 12.4.2006, z leteckých snímků, soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci rozhodující skutečnosti.

36. Po takto provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi účastníky byla nesporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parcelní číslo Stp. [číslo], na němž stojí dům [adresa] ve vlastnictví mj. žalovaných, kdy žalovaný 1 a žalovaná 2. vlastní podíl o velikosti id. [číslo] a žalovaná 3. podíl o velikosti id. [číslo]. Mezi účastníky nebyla v období od února 2016 sjednána nájemní smlouva. Žalovaní za užívání v období od 2/ 2016 do 2/ 2019 nehradili žádné platby. V roce 2018 probíhala jednání o uzavření nájemní smlouvy, dne 26.11.2018 bylo zástupkyní žalovaných sděleno, že tito s uzavřením nájemní smlouvy souhlasí. Žalovaní pravidelně udržují pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně. Výzvou ze dne 24.7.2018 žalobkyně vyzvala žalovaného 1., a žalovanou 3. k úhradě dlužných částek. Znalec [příjmení] [jméno] [jméno], znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady stanovil výši obvyklé (tržní) ceny nájmu za užívání pozemku parc.č. st. [číslo], k.ú. [obec], v jednotkové výši 8 Kč, resp. 96 Kč.

37. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

38. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

39. Ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

40. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud v daném případě dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že je tedy třeba považovat nárok žalobkyně za oprávněný.

41. Soud se nejprve zabýval titulem, na jehož základě se žalobkyně svého nároku domáhá. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc.č. st. [číslo] v obci a k.ú. [obec], žalovaní jsou pak spoluvlastníky domu č.p [číslo] stojícího na pozemku parc.č. st. [číslo], když žalovaní 1. a 2 vlastní podíl o velikosti id. [číslo], žalovaná 3. pak podíl o velikosti id. [číslo]. V řízení bylo kupními smlouvami ze dne 30.3.1998 a ze dne 17.1.2000 prokázáno, že žalovaní nabyli své spoluvlastnické podíly na domu [adresa] od původního vlastníka paní [příjmení]. Dále bylo kupními smlouvami v řízení prokázáno, že již v době nabytí vlastnictví si každý z žalovaných musel být vědom skutečnosti, že dům stojí na cizím pozemku a zároveň i skutečnosti, že vlastník tohoto pozemku s nimi hodlá v budoucnu uzavřít nájemní smlouvu na užívání předmětného pozemku. Ačkoliv bylo v řízení sdělením JUDr. [příjmení] (zástupkyně žalovaných) prokázáno, že v minulosti žalovaní hradili žalobkyni za užívání pozemku parc.č. st. [číslo] částku 202 Kč ročně, nebylo pak prokázáno, že by byla uzavřena písemná nájemní smlouva. S uzavřením nájemní smlouvy sice žalovaní prostřednictvím své zástupkyně JUDr. [příjmení] dne 26.11.2018 vyslovili souhlas, avšak k uzavření smlouvy nedošlo (komunikace zástupců účastníků) . JUDr. [příjmení] žalované 1. a 2 zastupovala až do 27.11.2018, kdy tito plnou moc vypověděli. Ačkoliv byli žalovaní ze strany soudu poučeni o povinnosti tvrzení a břemene tvrzení případného titulu bezplatného užívání pozemku žalobkyně, tuto svou povinnost neunesli. Pokud žalovaní tvrdili, že vydrželi právo v podobě věcného břemene bezúplatného užívání předmětného pozemku, resp. osobní služebnosti bezúplatného užívání, nebyla tato tvrzení ničím prokázána. Žádný ze svědků nebyl přítomen žádnému z jednání mezi žalobkyní a žalovanými, případně mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými. Naopak v řízení bylo kupními smlouvami, na základě nichž žalovaní nabyli vlastnické právo k podílu na domu, prokázáno, že jak žalovaným 1. a 2, tak žalované 3. bylo od samého počátku známo, že kupují podíl na nemovitosti stojící na pozemku ve vlastnictví třetí osoby, a zároveň si museli být vědomi, tato třetí osoba nehodlá odprodat pozemek pod domem, a že naopak hodlá uzavřít nájemní smlouvu na užívání pozemku, když v případě žalovaných 1. a 2. pak uzavřenou smlouvou bylo jednoznačně prokázáno, že právní předchůdkyně žalovaných 1. a 2. již nájemné právnímu předchůdci žalobkyně za tři předchozí roky zpět uhradila. Jelikož si žalovaní od samého počátku byli vědomi, že pozemek je ve vlastnictví třetí osoby, která bude po nich požadovat nájemné a neprokázali žádný titul, na základě něhož by jim případné věcné břemeno bezúplatného užívání mohlo vzniknout, dospěl soud k závěru, že žalovaní užívali pozemek ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu a žalobkyně je tak oprávněna za jeho užívání po nich požadovat vydání bezdůvodné obohacení. Bylo pouze na žalobkyni, resp. jejím právním předchůdci, zda a kdy případně budou po žalovaných požadovat uzavření nájemní smlouvy, případně finančního plnění, jakožto náhradu za bezdůvodné obohacení žalovaných spočívající v užívání pozemku ve vlastnictví žalobkyně. K naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené„ právo“ k nemovitostem bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, popřípadě, že bylo vykonáváno„ od nepaměti“ například i jiným obyvateli obce apod. Nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží, že nejedná bezprávně, musí být podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení, tedy okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2887/2004 ze dne 18.7.2005). Držitel práva dovolávající se domnělého právního důvodu držby musí uvést, o který jinak způsobilý titul nabytí práva z věcného břemene by v jeho případě mělo jít, což však žalovaní nikterak, ačkoliv ze strany soudu byli poučeni, nedotvrdili a neprokázali. Soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.6.2001, sp.zn. 22 Cdo 595/2001 v němž Nejvyšší soud dovodil, že„ jako podmínka vydržení nepostačuje subjektivní přesvědčení držitele o tom, že mu věc nebo právo náleží, ale je třeba, bay držitel byl v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem.“ Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva, kdy titul nabytí držby tu sice nemusí být, držitel však musí být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jeho držba se o takový titul opírá. Otázka existence dobré víry se pak posuzuje z hlediska objektivního, tedy ze držitel při normální opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, neměl či nemohl mít pochybnosti, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.4.1997, sp.zn. 2 Cdon 1178/96). V daném případě na počátku vlastnického vztahu si žalovaní museli být vědomi skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně bude požadovat za užívání pozemku nájemné a kdy v řízení nebyla prokázána žádná jiná dohoda a kdy pouhé tiché trpění nelze vykládat jako vznik titulu v podobě dohody o bezplatném užívání pozemku. Je nutno podotknout, že cizí nemovitost lze užívat na základě různých právních důvodů, kdy může jít o závazkový vztah, o výprosu (kdy vlastník užívání jinými osobami trpí, aniž by jim k nim vzniklo nějaké právo). Avšak skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídající věcnému břemeni, ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Oprávněný držitel práva odpovídajícího věcnému břemeni musí být přesvědčen, že mu toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, které vzniká na základě písemné smlouvy. Tedy samotná skutečnost, když v daném řízení nebyl prokázán žádný případný titul vzniku věcného břemene, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídající věcnému břemeni, tak neznamená, že je držitelem věcného práva. Námitku žalovaných, že případné požadování vydání bezdůvodného obohacení je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na protizákonné vydání pozemku, soud neshledal jako důvodnou. Když jednak soud není oprávněn přezkoumávat tzv. restituční nároky a tedy skutečnost, zda byl předmětný pozemek vydán v souladu se zákonem o půdě a jednak, jak již soud uvedl, shora provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaní od samého počátku byli vědomi skutečnost, že dům [adresa] stojí na cizím pozemku, který byl vydán dle zákona o půdě, když s vědomím této informace podíl na nemovitosti stojící na tomto pozemku přesto koupili, a že tento nemohou bezplatně užívat. Jako důvodnou soud neshledal ani námitku existence spravedlivého důvodu na straně žalovaných, když tento spravedlivý důvod ničím neprokázali. Spravedlivý důvod pak nelze shledávat v údržbě pozemku parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně, tedy pozemku v okolí domu [adresa]. V řízení nebyla žádným z důkazů prokázána žádná dohoda účastníků o tom, že na místo nájemného či finančního plnění za užívání pozemku parc.č. st. [číslo] budou žalovaní bezplatně udržovat pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví žalobkyně. Tuto bezplatnou údržbu pak nelze považovat za protiplnění za užívání pozemku, když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nesouhlasila s užívání pozemku parc. [číslo] žalovanými, neboť na ně podala trestní oznámení a věc byla řešena Policií ČR (trestní oznámení, usnesení Policie ČR) a když věcné břemeno užívání části uvedeného pozemku muselo být zřízeno rozsudkem soudu v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 11 C 76/2003 (rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 7.10.2009, č.j. 11 C 76/2003-218), tedy v řízení vedeném od roku 2003 do roku 2009, je tedy zřejmé, že údržbu sousedního pozemku žalovaní provádí proti vůli žalobkyně a nelze tak hovořit o spotřebovaném plnění za užívání pozemku parc.č. st. [číslo].

42. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaní bez právního důvodu užívali pozemek ve vlastnictví žalobkyně a žalobkyni tak vzniklo právo na vydání toho, oč se obohatili. V daném případě pak není možné vydat„ užívání“ a žalovaní jsou tak povinni žalobkyni vydat peněžitou náhradu ve výši obvyklého ceny užívání pozemku. Žalobkyně po žalovaných pak požaduje obvyklou cenu v jednotkové výši 8 Kč, resp. 96 Kč stanovenou znalce v roce 2015 Co se týče data stanovení výše obohacení se soud neztotožňuje s názorem žalovaných, že je při případném stanovení výše bezdůvodného obohacení vycházet z obvyklé ceny v době počátku tohoto obohacení, jednak soud poukazuje na skutečnost, že je na žalobkyni, zda a kdy bude požadovat, pokud by pak požadovala za dlouhé období mají žalovaní možnost bránit se námitkou promlčení, což ostatně učinili, a jedná se o její právo nikoliv povinnost, a dále bezdůvodné obohacení jí vzniká konkrétním užíváním daného pozemku. Soud poukazuje, že v daném případě pak netrvalo ani kontinuálně od počátku smlouvy, neboť v řízení bylo sdělením JUDr. [příjmení] ve spojení s výpisy s účtu žalobkyně prokázáno, že žalovaný 1 zasílal žalobkyni nejprve částku 205 Kč pravidelně každý rok od roku 2007 do roku 2008 a následně nepravidelně až do roku 2014, které dle sdělení zástupkyně žalovaný žalobkyni se jednalo o nájem za užívání mj. pozemku parc.č. st. [číslo]. Pokud se žalovaní bránili, že se jednalo o platby určené na daň z nemovitosti za tento pozemek, tato tvrzení ničím neprokázali, neboť z příkazů úhradě titul plateb nevyplývá, když nelze přihlížet k rukou dopsaným údajům, tyto částky pak byly zasílány přímo na účet žalobkyně. Žalobkyně pak po žalovaných požaduje finanční plnění za období od února 2016 do února 2019, když žaloby byly žalobkyní podány dne 11.2.2019. Dle § 638 občanského zákoníku se právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, námitka promlčení tak není důvodná.

43. Co se týče výše ačkoliv znaleckým posudkem nebylo bezdůvodné obohacení oceněno jako obvyklá cena za užívání, ale obvyklá cena nájmu předmětného pozemku, dospěl soud k závěru, že s ohledem na obtížnost případného vyčíslení obvyklé ceny užívání zastavěného pozemku, a kdy se jedná o jakousi náhradu na místu nájemného, když žalovaní odmítli s žalobkyní nájemní smlouvu uzavřít, lze ze znaleckého posudku a znalcem stanovené výše vycházet, když znalec způsob, jakým k výši dospěl věrohodně vysvětlit, v jeho závěrech soud neshledal žádné rozpory a kdy má za to, že v případě, kdy je pozemek užíván tzv. k bydlení jedná se o komerční užívání, přičemž znalec právě z cen za komerční užívání při porovnání vycházel. Znalcem vypočtená obvyklá cena nájemného pak odpovídá i výši obvyklého nájemného sdělené k dotazu soudu realitními kancelářemi (sdělení M&M reality holding a.s. ze dne 23.7.2019, Domov- realitní společnosti s.r.o.).

44. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud výrokem I. rozsudku uložil žalovaným 1. a 2. povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 232 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení za období od 1.2.2016 do 31.1.2019 při zohlední spoluvlastnického podílu žalovaných 1. a 2. v rozsahu , 203 m a obvyklé ceně 8 Kč. Jelikož tato částka nebyla žalobkyni dosud uhrazena, dostali se žalovaní s plnění do prodlení, vzniklo tak žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 232 Kč, avšak až za dobu od 8. 3. 2019 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

45. Pokud se žalobkyně po žalovaných 1. a 2. domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 232 Kč od 8. 2. 2019 do 7. 3. 2019, soud v této části shledal žalobu jako nedůvodnou a proto ji výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Žalobkyně sice podáním ze dne 24.7.2018 žalované vyzvala k zaplacení dlužné částky, avšak nejednalo o výzvu k plnění za celé období, které pak požadovala žalobou. Žalovaní se tak do prodlení dostali den následující poté, co se touto skutečností mohli seznámit, což mohli učinit až doručením žaloby, tato jim pak byla doručena až dne 7.3.2019.

46. Ze všech shora uvedených důvodů pak soud výrokem III. rozsudku uložil žalované 3. povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 616 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení za období od 1.2.2016 do 31.1.2019 při zohlední spoluvlastnického podílu žalované v rozsahu , 203 m a obvyklé ceně 8 Kč. Jelikož tato částka nebyla žalobkyni dosud uhrazena, dostala se žalovaná 3. s plnění do prodlení, vzniklo tak žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 616 Kč, avšak až za dobu od 18. 3. 2019 do zaplacení. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

47. Pokud se žalobkyně po žalované 3. domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 14 616 Kč od 8. 2. 2019 do 17. 3. 2019, soud v této části shledal žalobu jako nedůvodnou a proto ji výrokem IV. tohoto rozsudku zamítl. Žalobkyně sice podáním ze dne 24.7.2018 žalované vyzvala k zaplacení dlužné částky, avšak nejednalo o výzvu k plnění za celé období, které pak požadovala žalobou. Žalovaná 3. se tak do prodlení dostala den následující poté, co se touto skutečností mohla seznámit, což mohla učinit až doručením žaloby, tato jí pak byla doručena až dne 14.3.2019, a prodlení se tak dostala následující pracovní den.

48. Co se týče zamítnutých návrhů na provedení dokazování spisem [příjmení] [anonymizováno] [rok], sml. [anonymizováno] – [číslo], soud tento shledal jako nadbytečným, nebo´t není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí o restitučním nároku. S ohledem na skutečnost, že se soud ztotožnil se závěry znalce s určením obvyklé ceny zamítl pak z důvodu procesní ekonomie návrh na provedení důkazů revizním znaleckým posudkem k ceně obvyklého věcného břemene bezúplatného užívání, z důvodu nadbytečnosti pak zamítl i návrh na provedení důkazu výslechem svědků [příjmení] [jméno], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], kteří se měli vyjadřovat k údržbě pozemku parc. [číslo] ze strany žalobkyně, což soud považoval pro rozhodnutí dané věci za nadbytečné.

49. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanými 1. a 2. soud rozhodl výrokem V. podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 27 322 Kč Náklady řízení žalobkyně ve výši jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 1 460 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 23 000 Kč za celkem 10 úkonů právní služby po 2 300 Kč dle §7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, 3x sepis podání ve věci samé, účast na celkem 4 jednáních, z toho ve dvou případech je tento úkon počítán dle § 11 odst. 1 písm. g) za každé dvě započaté hodiny – celkem tedy 6 úkonů), paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkonů právní služby po 300 Kč, a 4 úkony po 150 Kč (kdy se jednalo o jednání, kdy žalobkyně byla zastupování v řízení proti více žalovaným) celkem tedy 1 800 Kč, a náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž celková výše činí 1062 Kč, a to jednak dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. v částce 540 Kč (tj. 2x 540 Kč /2) za účast u jednání dne 18.9.2020 a dále za účast u jednání dne 4.11.2020 (po každé počítána nákladů cestovného) při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,2 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu Natural 95 dle § 4 písm. c) ve výši 32 Kč, a jednak dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. v částce 522 Kč (tj. 2 x 522 Kč) za účast na dvou jednáních dne 24.2.2021 a dne 19.5.2021 (po každé započítána nákladů cestovného) při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,4 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu Natural 95 dle § 4 písm. c) ve výši 27,8 Kč, a to vždy za použití osobního automobilu tov. zn. Kia Ja, reg.zn. 8A38346, s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 11 l /100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 280 km na trase [obec] – [obec] (4x 70km) a zpět. Třídenní lhůta k plnění ve výroku V. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalovaní 1. a 2. zavázaní společně a nerozdílně povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, která žalobkyni v řízení zastupoval. Žalobkyni pak nebylo soudem přiznáno právo na náhradu nákladů spočívající v poradě s právním zástupcem, kterou nikterak neosvědčila a dále za další vyjádření ve věci, neboť žaloba měla být žalobkyní podána v projednatelném stavu již v den podání žaloby.

50. O nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou 3. soud rozhodl výrokem VI. podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 20 862 Kč Náklady řízení žalobkyně ve výši jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 1 000 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 17 000 Kč za celkem 10 úkonů právní služby po 1 700 Kč dle §7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, 3x sepis podání ve věci samé, účast na celkem 4 jednáních, z toho ve dvou případech je tento úkon počítán dle § 11 odst. 1 písm. g) za každé dvě započaté hodiny – celkem tedy 6 úkonů), paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkonů právní služby po 300 Kč, a 4 úkony po 150 Kč (kdy se jednalo o jednání, kdy žalobkyně byla zastupování v řízení proti více žalovaným) celkem tedy 1 800 Kč, a náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejichž celková výše činí 1062 Kč, a to jednak dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. v částce 540 Kč (tj. 2x 540 Kč /2) za účast u jednání dne 18.9.2020 a dále za účast u jednání dne 4.11.2020 (po každé počítána nákladů cestovného) při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,2 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu Natural 95 dle § 4 písm. c) ve výši 32 Kč, a jednak dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. v částce 522 Kč (tj. 2 x 522 Kč) za účast na dvou jednáních dne 24.2.2021 a dne 19.5.2021 (po každé započítána nákladů cestovného) při sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km jízdy dle § 1 písm. b) ve výši 4,4 Kč a při průměrné ceně pohonných hmot za 1 litr benzínu Natural 95 dle § 4 písm. c) ve výši 27,8 Kč, a to vždy za použití osobního automobilu tov. zn. Kia Ja, reg.zn. 8A38346, s průměrnou spotřebou pohonné hmoty 11 l /100 km a o celkové ujeté vzdálenosti 280 km na trase [obec] – [obec] (4x 70km) a zpět. Třídenní lhůta k plnění ve výroku VI. pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal důvody pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná 3. povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, která žalobkyni v řízení zastupoval. Žalobkyni pak nebylo soudem přiznáno právo na náhradu nákladů spočívající v poradě s právním zástupcem, kterou nikterak neosvědčila a dále za další vyjádření ve věci, neboť žaloba měla být žalobkyní podána v projednatelném stavu již v den podání žaloby.

51. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovaným 1. a 2, kteří byli ve věci 100 % neúspěšní, bylo výrokem VII. tohoto rozsudku uloženo, aby státu nahradila náklady v rozsahu 50%, když soud vzal v potaz, že v projednávané věci byla dvě řízení spojena, avšak nejednalo se o nerozlučné společníky, žalované 3., která byla ve věci takéž 100 % neúspěšná bylo výrokem VIII. tohoto rozsudku uloženo, aby státu nahradila náklady státu taktéž v rozsahu 50%. Žalovaní 1. a 2 a žalovaná 3. jsou pak ve stanoveném rozsahu povinny nahradit státu náklady řízení spojené s odměnou znalce, přičemž výše těchto celkových nákladů nebyla v době rozhodnutí známa, z tohoto důvodu bude určena až samostatným usnesením (výrok VII. a VIII. rozsudku). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení