11 C 46/2025 - 34

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, 128 10 Praha 2 jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 56 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 56 250 Kč za dobu od 21. 11. 2024 do 20. 5. 2025, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 875 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 18 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 375 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 300 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky], zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 20. 3. 2025 domáhal na žalované zaplacení částky 56 250 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „OS Praha 4“) pod sp. zn. 60 C 32/2018 (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno návrhem původní žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 2. 2018, který byl doručen žalobci dne 17. 4. 2018. Ve věci rozhodoval OS Praha 4 jedenkrát, a to rozsudkem ze dne 27. 11. 2023, kterým rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit původnímu žalobci částku 6 478,20 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z částky 6 478,20 EUR od 11. 7. 2017 do zaplacení a do částky 6 154 20 EUR s příslušenstvím žalobu zamítl. Tento rozsudek následně Městský soud v Praze (dále jen „MS Praha“) svým rozsudkem ze dne 19. 9. 2024 z části potvrdil a z části změnil tak, že je žalobce povinen zaplatit původnímu žalobci částku 6 154,20 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z částky 6 154,20 EUR od 11. 7. 2017 do zaplacení. K pravomocnému skončení věci pak došlo dne 31. 10. 2024, a posuzované řízení tedy ve vztahu k žalobci trvalo celkem 6 let a 6 měsíců. Takovou délku řízení je dle žalobce třeba vnímat jako zcela nepřiměřenou okolnostem a složitosti případu. Žalobce zdůraznil, že ve věci rozhodovaly pouze soudy prvních dvou instancí. Celá věc nebyla natolik skutkově, resp. právně složitá, aby odůvodňovala takto nepřiměřenou délku trvání jejího řešení. Ospravedlněním není ani skutečnost, že soud prvého stupně musel v průběhu řízení zjišťovat obsah cizozemského práva, resp. pokud měl soud za to, že není schopen vyložit cizí právo, nelze tuto skutečnost samu o sobě klást k tíži účastníkovi řízení. Průtahy byly zaviněny výlučně soudem prvého stupně a jeho neschopností rozhodnout věc v přiměřené lhůtě.

3. V důsledku takovéto nepřiměřené délky řízení, představující nesprávný úřední postup, vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích, a to částkou 118 125 Kč. Při výpočtu zadostiučinění žalobce vyšel ze základní částky 15 000 Kč, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení. Takto určenou základní částku žalobce zvýšil s ohledem na postup orgánů veřejné moci o 15 %. K tomu žalobce uvedl, že ze strany soudu prvého stupně došlo dne 5. 2. 2020 k vydání usnesení o zastavení řízení. Proti tomuto usnesení bylo ze strany účastníků podáno odvolání, kterému MS Praha vyhověl rozhodnutím ze dne 27. 4. 2020. Řízení bylo dále opakovaně přerušováno a dvakrát rovněž došlo ke zrušení nařízeného jednání. Žalobce považuje procesní postup soudu prvého stupně vzhledem k charakteru projednávané věci za zmatečný a neefektivní. Ostatně i žalovaná ve svém stanovisku (viz dále) označila postup soudu prvního stupně za okolnost, která odůvodňuje zvýšení základní částky. Prodlevu zapříčinilo mimo jiné rovněž nezákonné rozhodnutí ze dne 5. 2. 2020, kterým bylo rozhodnuto o tom, že české soudy nejsou věcně a místně příslušné, což bylo posléze zrušeno odvolacím soudem. Výzva na účastníky k mimosoudnímu řešení přišla s výraznou časovou prodlevou, kdy další prodlevu lze spatřovat v nařízení jednání, k němuž došlo až dne 23. 6. 2021. Řízení sice bylo přerušeno do skončení dovolacího řízení v řízení vedeném u Okresního soudu v České Lípě (dále jen „OS ČL“), tuto skutečnost však nelze klást (ani nepřímo) k tíži žalobce. Další výraznou prodlevu lze spatřovat mezi vydáním prvostupňového rozhodnutí dne 27. 11. 2023 a rozhodnutím odvolacího soudu dne 19. 9. 2024, na čemž nenese žalobce žádnou vinu. Stejně tak se nejedná o důsledek aplikace cizí právní úpravy atp. Dále žalobce s ohledem na význam předmětu posuzovaného řízení pro svou osobu zvýšil základní částku o 5 %. K tomu žalobce uvedl, že předmětem projednávané věci byla žaloba na vydání části dědictví po zesnulém otci žalobce. Pro žalobce se z toho důvodu jednalo o citově a emočně poměrně náročnou záležitost, což je nutné považovat za zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce. V žádném případě nelze přisvědčit argumentaci žalované, podle které se jednalo o řízení o zaplacení peněžitého plnění standardního významu. Žalobce je t. č. starobní důchodce, jeho jediným příjmem je starobní důchod. Délkou řízení byl žalobce nucen následně hradit úroky z prodlení, dosahující / zčásti přesahující samotnou žalovanou jistinu, což mu způsobilo finanční komplikace. Dále žalobce zvýšil základní částku o 10 % z důvodu složitosti řízení. K tomu žalobce uvedl, že žalovaná ve svém stanovisku z tohoto důvodu snížila základní částku o 30 %, kdy tento krok odůvodnila právní a skutkovou složitostí projednávané věci, zejména otázkou mezinárodní příslušnosti, aplikací cizího práva a probíhajícím dědickým řízením. Žalobce je přesvědčen, že celá věc nebyla natolik skutkově ani právně složitá, aby tím bylo možné ospravedlnit více než šestiletou délku trvání řízení. Jednalo se sice o poměrně specifickou oblast, přesto však stále v zásadě šlo o běžné právní otázky. Ve věci navíc rozhodovaly pouze soudy prvních dvou instancí, ze strany účastníků nebyl podán žádný mimořádný prostředek, pouze odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně. Velkou část materiálů pak předkládal na výzvu soudu právní zástupce žalobce v dané věci, což usnadnilo soudu prvního stupně rozhodování. Žalobce tedy nepovažuje řízení za natolik extrémně složité, které by bylo třeba rozhodovat déle jak 6 let. Konečně pak žalobce zvýšil základní částku s ohledem na součinnost ze své strany o 5 %. K tomu žalobce uvedl, že žalovaná ve svém stanovisku uvedla, že se žalobce na délce řízení zčásti podílel, a z tohoto důvodu snížila základní částku o 5 %. Odůvodňuje to zejména tím, že se mezi účastníky konalo mimosoudní jednání ve snaze docílit smírného řešení celé věci. Žalobce považuje za absurdní, aby mu bylo kladeno k tíži to, že se pokusil o smírné řešení celé věci, a to právě ve snaze celé řízení urychlit. Průtahy v řízení mu tak nelze klást ani zčásti k tíži. Žalobce naopak po celou dobu řízení vystupoval aktivně, včas reagoval na lhůty a poskytoval veškerou potřebnou součinnost, a naopak aktivně usiloval o jeho brzké skončení. Veškeré průtahy byly způsobeny výhradně důvody na straně orgánů soudní soustavy. Přerušení řízení bylo vázáno nikoliv primárně na smírné řešení, nýbrž na vyčkání na konec dovolacího řízení.

4. Uvedeným způsobem formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované žádostí odeslanou dne 20. 11. 2024. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 3. 2025, kterým žalobci se shora uvedenou argumentací přiznala zadostiučinění ve výši 61 875 Kč (základní částka 15 000 Kč za rok trvání řízení mínus snížení o 30 % s ohledem na skutkovou a právní složitost projednávané věci plus zvýšení o 10 % z důvodu procesního postupu soudu prvého stupně mínus snížení o 5 % z důvodu přispění žalobce k délce řízení).

5. Jelikož žalobce s takovým vyřízením svého nároku nesouhlasil, domáhal se podanou žalobou zaplacení částky 56 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 11. 2024 do zaplacení.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne 20. 11. 2024 předmětný nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 3. 2025, kterým konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 61 875 Kč. K věci samé pak žalovaná po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení, uvedla, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo celkem 6 let a 6 měsíců. V řízení došlo k průtahům v postupu soudu, a to jak v roce 2020, tak v roce 2022, kdy soud pouze činil dotazy na stav souvisejících řízení. Celková délka řízení se ve světle zjištěných prodlev jeví již jako nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vyšla ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, snížené na polovinu za první dva roky trvání řízení, když pro stanovení vyšší základní částky důvody neshledala. Takto stanovenou základní částku pak žalovaná snížila o 30 % z důvodu složitosti řízení. Řízení bylo složité jak po skutkové, tak po právní stránce, kdy se soud musel vypořádat s otázkou mezinárodní příslušnosti a při rozhodování aplikovat cizí právo. V souvisejícím řízení vedeném u Okresního soudu Praha-západ (dále jen „OS P-Z“) soud využil materiály, které byly tomuto soudu poskytnuty prostřednictvím dožádání. Není možné přehlédnout i dobu přerušení řízení z důvodu probíhajícího dědického řízení. Z důvodu postupu soudu, který se na délce řízení podílel, byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 10 %. Žalobce se na délce řízení částečně podílel. V úvodu řízení bylo rozhodnuto o přerušení řízení podle § 110 o. s. ř. a v dalším období mezi účastníky probíhala mimosoudní jednání. V tomto období tak soud úkony směřující k rozhodnutí nečinil. Z důvodu jistého podílu žalobce na délce řízení byla základní částka snížena o 5 %. Význam řízení byl s ohledem na jeho předmět hodnocen jako standardní. Řízení o zaplacení peněžitého plnění nepatří k těm typům řízení, s nimiž je judikaturou Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) spojován zvýšený význam, jako je tomu v případě řízení trestních, opatrovnických, řízení týkajících se života a zdraví nebo v případě pracovněprávních sporů. Žalovaná tak má za to, že již poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečnou kompenzaci vzniklé nemajetkové újmy.

7. K požadavku žalobce na přiznání úroků z prodlení od 21. 11. 2024 pak žalovaná namítla, že žádost žalobce jí byla doručena dne 20. 11. 2024, a žalobci tak náleží případný úrok z prodlení až od 21. 5. 2025.

8. Při jednání konaném dne 18. 7. 2025 vzal žalobce svou žalobu částečně zpět v požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 21. 11. 2024 do 20. 5. 2025. K obraně žalované pak žalobce ještě doplnil, že v posuzovaném řízení sice bylo použito cizozemské právo, bylo tam potřeba dožádání, rozhodovalo se o mezinárodní příslušnosti soudu, ale obsahově se daná otázka i v rámci [Anonymizováno] práva týkala relativně standardních otázek souvisejících s dědickým právem. Soud následně konstatoval několik ustanovení [Anonymizováno] a zároveň odkazoval na konstantní judikaturu tamního Nejvyššího soudu. Žalobce se tak domnívá, že přestože bylo potřeba zjistit obsah cizozemského práva, tak následně posuzované právní otázky nebyly natolik složité, aby bylo potřeba cizozemské právo nějak složitě vykládat, a nesouhlasí tak se žalovanou provedeným snížením základní částky zadostiučinění o 30 %.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

10. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou OS Praha 4 dne 1. 2. 2018 se Therese Posik domáhala na žalobci zaplacení částky 12 632,38 EUR s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně od 11. 7. 2017 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 8. 1995 bylo v [Anonymizováno] skončeno pozůstalostní řízení po paní [jméno FO] (dále jen „zůstavitelka“) a dědictví ve výši 151 588,52 EUR bylo vyplaceno šesti dědicům – potomkům prarodičů zůstavitelky z otcovské strany, a to mj. i otci žalobce [Jméno žalobce] [Anonymizováno]. Takové vypořádání dědictví odporuje [Anonymizováno] právu, dle kterého má polovina dědictví připadnout prarodičům zůstavitele z otcovské strany, resp. jejich potomkům, a polovina dědictví má připadnout prarodičům zůstavitele z mateřské strany, resp. jejich potomkům. Potomci prarodičů zůstavitelky z mateřské strany, kterým tak měla připadnout polovina dědictví, nebyly v předmětném pozůstalostním řízení vůbec zjišťováni. Jediným potomkem zůstavitelky z mateřské strany byl manžel [osoba A], jehož jedinou dědičkou byla [osoba A], která se tak po žalobci jako jediném dědici [Anonymizováno]. [jméno FO] [Anonymizováno]. domáhala dle [Anonymizováno] práva zaplacení poloviny z částky 25 264,76 EUR, kterou [Anonymizováno]. [jméno FO] [Anonymizováno]. získal z předmětného dědictví, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně (úrok určený též dle rakouského práva) od 11. 7. 2017 (od marného uplynutí lhůty k plnění poskytnuté v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud elektronický platební rozkaz nevydal a věc dne 5. 2. 2018 převedl do sporného řízení. Dne 8. 2. 2018 doplnila [osoba A] další přílohu, kterou z kapacitních důvodů nebylo možné přiložit k žalobě. K výzvě soudu odeslané dne 28. 2. 2018 zaplatila [osoba A] dne 6. 3. 2018 soudní poplatek za žalobu. Dne 17. 4. 2018 byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 20 dnů doručena žalobci. Dne 4. 5. 2018 došel soudu návrh [osoba A] na přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. s tím, že účastníci zahájili mimosoudní jednání. Žalobce v podání došlém soudu dne 7. 5. 2018 též navrhl přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. z důvodu probíhajícího mimosoudního jednání účastníků. Pro případ pokračování v řízení o věci samé pak žalobce uplatněný nárok neuznal. Žalobce zejména namítl promlčení žalobou uplatněného nároku, když namítal rozpor aplikace [Anonymizováno] právní úpravy (dle které nárok promlčený není) s veřejným pořádkem. Dále sporoval, že by manžel [osoba A] byl potomkem babičky zůstavitelky, a pro případ, že by tomu tak bylo, namítal existenci ještě dalšího potomka v linii prarodičů zůstavitelky z mateřské strany, který též mohl zanechat potomky, v důsledku čehož je sporná i výše případného dědického podílu manželka [osoba A]. A konečně namítl, že jeho otec získal z předmětného dědictví jen částku 12 969,12 EUR, kdy zbytek padl na náklady vynaložené na vyřízení dědictví v [Anonymizováno] a tam zaplacenou dědickou daň. Usnesením ze dne 7. 5. 2018, které nabylo právní moci dne 31. 5. 2018, bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. Dne 4. 9. 2018 došel soudu návrh [osoba A] na pokračování v přerušeném řízení, když smírného řešení nebylo dosaženo. Usnesením ze dne 11. 9. 2018, které nabylo právní moci dne 5. 10. 2018, rozhodl soud o pokračování v přerušeném řízení. Dne 26. 10. 2018 došlo soudu vyrozumění o úmrtí [osoba A] dne 20. 10. 2018. Usnesením ze dne 29. 10. 2018, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2018, soud rozhodl o přerušení řízení do pravomocného skončení dědického řízení po [osoba A]. Na základě telefonické konzultace ze dne 27. 3. 2019 slíbila bývalá právní zástupkyně [osoba A] sdělit soudu bližší informace o dědickém řízení, stalo se tak pak dne 2. 4. 2019, kdy bylo soudu sděleno, že dědické řízení je vedeno u Okresního soudu [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] Dne 9. 5. 2019 byl [Anonymizováno] soudu zaslán dotaz na stav dědického řízení, odpověď spolu s dědickým rozhodnutím ze dne 13. 3. 2019 (obojí v [Anonymizováno]) došla soudu dne 23. 5. 2019. Dne 18. 6. 2019 došlo soudu sdělení, že dle [Anonymizováno] dědického usnesení ze dne 13. 3. 2019 (přiloženo v překladu) je jediným dědicem [osoba A] pan [Anonymizováno], a bylo navrženo, aby soud rozhodl o procesním nástupnictví. Usnesením ze dne 17. 7. 2019, které nabylo právní moci dne 10. 8. 2019, soud rozhodl, že v řízení bude na straně žalující pokračováno s [Anonymizováno]. Přípisem odeslaným dne 16. 8. 2019 soud vyzval [osoba B] ke sdělení jeho aktuálního procesního stanoviska ve lhůtě 15 dnů, zejména zda je dán prostor pro smírné vyřešení věci. [osoba B] sdělil dne 22. 8. 2019, že je nakloněn smírnému řešení věci, kdy je zejména připraven jednat o výši částky, která by měla být uhrazena, či o úhradě formou splátek, avšak očekává konkrétní návrh žalobce, k čemuž při předchozím přerušení řízení přes výzvu [osoba A] nedošlo. Podání bylo dne 26. 8. 2019 zasláno žalobci s výzvou, aby ve lhůtě 15 dnů sdělil své aktuální procesní stanovisko a vyjádřil se k možnosti smírného řešení. Žalobce v podání došlém soudu dne 17. 9. 2019 též vyjadřoval zájem o smírné vyřešení věci s tím, že již před přerušením řízení v roce 2018 navrhoval k úhradě částku 165 000 Kč. Podání bylo dne 19. 9. 2019 zasláno [osoba B] k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. K žádosti došlé soudu dne 9. 10. 2019 byla [osoba B] usnesením ze dne 14. 10. 2019 prodloužena lhůta k vyjádření do 20. 11. 2019, v podání došlém soudu dne 7. 11. 2019 pak [osoba B] sdělil, že o smírné řešení dle návrhu žalobce nemá zájem. Dne 8. 11. 2019 bylo nařízeno ústní jednání na den 5. 2. 2020. Při jednání konaném dne 5. 2. 2020 soud předestřel účastníkům svůj předběžný právní názor o nedostatku pravomoci českých soudů, s čímž ani jeden z účastníků nesouhlasil, a bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo řízení zastaveno (výrok I) a [osoba B] uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 840 Kč (výrok II). Písemné vyhotovení usnesení, v jehož odůvodnění soud uvedl, že mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání předmětné věci nevyplývá ani z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ani z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 650/2012, ani ze zákona č. 91/2012 Sb. ve spojení s o. s. ř., bylo vypraveno dne 5. 3. 2020. Dne 24. 3. 2020 došlo soudu odvolání [osoba B], dne 30. 3. 2020 došlo soudu odvolání žalobce. Odvolání byla dne 1. 4. 2020 přeposlána účastníkům a spis byl dne 9. 4. 2020 předložen MS Praha, který usnesením ze dne 27. 4. 2020 napadené usnesení změnil tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud takto rozhodl z důvodu nesprávného právního posouzení věci, kdy mezinárodní příslušnost českých soudů pro danou věc vyplývá z ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Spis byl vrácen OS Praha 4 dne 30. 4. 2020, usnesení MS Praha bylo dne 6. 5. 2020 vypraveno a dne 16. 5. 2020 nabylo právní moci. Přípisem odeslaným dne 21. 10. 2020 soud opětovně vyzval účastníky, aby ve lhůtě 20 dnů sdělili, zda s ohledem na typ sporu (nutnost použít rakouské právo, potřeba spolupráce s rakouskou stranou jak při obstarání listinných podkladů, tak při výkladu příslušných zákonných ustanovení) mezi nimi existuje prostor pro smírné vyřešení sporu, případně dával ke zvážení postup dle § 110 o. s. ř. [osoba B] sdělil dne 3. 11. 2020, že je ochoten o smíru jednat, očekává však vyjádření, případně návrh ze strany žalobce. Předchozí výzva soudu spolu s vyjádřením [osoba B] byly dne 27. 11. 2020 zaslány žalobci. Přípisem odeslaným dne 26. 1. 2021 soud vyzýval účastníky, aby ve lhůtě 20 dnů sdělili, zda došlo k mimosoudnímu vyřešení věci, případně dával opětovně, a to i s ohledem na současnou epidemickou situaci, ke zvážení postup dle § 110 o. s. ř. K žádosti [osoba B] došlé soudu dne 12. 2. 2021, odůvodněné aktuálně probíhající komunikací účastníků o smírném vyřešení věci, byla účastníkům usnesením ze dne 17. 2. 2021 prodloužena lhůta k vyjádření do 31. 3. 2021. V podání došlém soudu dne 22. 2. 2021 sdělil [osoba B], že žalobce se k jeho návrhu na smírné vyřešení věci předloženému mu již více než před rokem vyjádřil až nyní, avšak jeho protinávrh je pro něho neakceptovatelný, a proto na podané žalobě trvá. Žalobce sdělil dne 31. 3. 2021, že [osoba B] jeho návrh smírného řešení nepřijal, a ke smíru tak nedošlo. Dne 14. 5. 2021 bylo nařízeno ústní jednání na den 23. 6. 2021. Při jednání konaném dne 23. 6. 2021 soud předestřel účastníkům, jaké otázky bude potřeba řešit, byly zpochybňovány aktivní i pasivní legitimace účastníků, vedla se diskuse o promlčení nároku, kdy žalobce se dovolával neaplikování [Anonymizováno] právní úpravy (je dědicem dědice zůstavitelky, pozůstalostního řízení se neúčastnil, nic z něho nenabyl), [osoba B] navrhoval provést důkaz spisem pozůstalostního řízení a byl soudem vyzván, aby ve lhůtě 10 dnů předložil soudu údaje o [Anonymizováno] pozůstalostním řízení a o dalších řízeních, která u českých soudů vede proti dalším dědicům zůstavitelky. Jednání pak bylo odročeno na neurčito. Požadované doplnění [osoba B] došlo soudu dne 24. 6. 2021, kdy mj. uváděl, že jsou v ČR vedena další dvě řízení, a to u OS ČL pod sp. zn. 7 C 68/2018 a u OS P-Z pod sp. zn. 15 C 1/2020, kdy ve druhém z uvedených řízení již též navrhoval vyžádání spisu z pozůstalostního řízení, není mu však známo, zda tak soud již učinil. Přípisem odeslaným dne 16. 9. 2021 soud urgoval podání vyjádření [osoba B](!). Přípisy odeslanými dne 25. 11. 2021 se soud dotazoval OS P-Z a OS ČL na stav jimi vedených řízení, event. na stav vyžádání rakouského spisu, popř. žádal o zapůjčení tohoto spisu. OS ČL sdělil dne 6. 12. 2021, že spis se aktuálně nachází s odvoláním u Krajského soudu v Ústí nad Labem, že o [Anonymizováno] spis žádal odvolací soud v předchozím odvolacím řízení a že informace upřesní po návratu spisu. OS P-Z sdělil dne 8. 12. 2021, že o [Anonymizováno] spis, resp. listiny z něho má požádáno (dožádání bylo [Anonymizováno] soudu doručeno dne 13. 9. 2021), dosud je však neobdržel. Dne 28. 12. 2021 byl spis dán na lhůtu do 30. 1. 2022 a dne 4. 2. 2022 byly OS P-Z a OS ČL znovu zaslány stejné dotazy. V e-mailové komunikaci ze dne 1. 3. 2022 sdělil OS P-Z, že [Anonymizováno] spis obdržel před několika dny a bude pořizován překlad, soud tak požádal o zaslání překladu. K dotazu soudu ze dne 19. 4. 2022 na stav překladu, sdělil OS P-Z téhož dne, že překlad bude k dispozici nejdříve za měsíc, možná za dva. K dalšímu dotazu soudu ze dne 10. 6. 2022 na stav překladu, sdělil OS P-Z dne 13. 6. 2022, že překlad by měl přijít každým dnem, lhůta překladatelce končí další týden. Dne 7. 7. 2022 sděloval OS P-Z, že má překlad k dispozici a nabízel možnost zaslat jej soudu k okopírování, z důvodu plánované dovolené soudkyně bylo požádáno o zaslání spisu k 15. 8. 2022. Dne 25. 8. 2022 bylo referováno předložení spisu k nařízení jednání zastupujícímu soudci z důvodu plánované stáže soudkyně u [právnická osoba] v době od 1. 10. 2022 do 31. 3. 2023. Dne 29. 9. 2022 byly vráceny zapůjčené přílohy OS P-Z. Dne 11. 10. 2022 došla soudu žádost [osoba B] o nařízení jednání. Přípisy odeslanými dne 17. 10. 2022 se soud dotazoval OS ČL a OS P-Z na stav jimi vedených řízení. Dne 15. 11. 2022 soud urgoval odpovědi OS ČL a OS P-Z. OS P-Z sdělil dne 23. 11. 2022, že ve věci je nařízeno jednání na den 8. 12. 2022. OS ČL sdělil dne 29. 11. 2022, že spis se nachází u NS k rozhodnutí o dovolání tamní žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že české soudy jsou mezinárodně příslušné. OS P-Z sdělil dne 9. 12. 2022, že jednání nařízené na den 8. 12. 2022 bylo odročeno na únor 2023. Dne 15. 12. 2022 soud telefonicky zjistil u NS spisovou značku dovolacího řízení ve věci vedené u OS ČL s tím, že spis byl NS předložen v září 2022. Usnesením ze dne 15. 12. 2022 rozhodl soud o přerušení řízení do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci vedené u OS ČL. Dne 3. 1. 2023 došlo soudu odvolání [osoba B], odvolání bylo dne 9. 1. 2023 zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 10 dnů. Dne 18. 1. 2023 došla soudu žádost [osoba B] o nařízení jednání. Dne 14. 2. 2023 byl spis předložen MS Praha, který usnesením ze dne 16. 2. 2023 napadené usnesení změnil tak, že se řízení nepřerušuje. Odvolací soud takto rozhodl s ohledem na skutečnost, že se mezinárodní příslušností českých soudů v této věci již zabýval, a není tak účelné, ani procesně ekonomické vyčkávat rozhodnutí stejné otázky v obdobném řízení, byť se jí nyní bude zabývat NS, a to i s ohledem na skutečnost, že řízení již trvá více než 5 let, a soud by tudíž měl procesně postupovat tak, aby pokud možno v co nejkratší době rozhodl ve věci samé. Spis byl vrácen OS Praha 4 dne 21. 2. 2023, usnesení MS Praha bylo dne 23. 3. 2023 vypraveno a téhož dne nabylo právní moci. Dne 7. 3. 2023 bylo po konzultaci se soudkyní, která se již měla vracet ze stáže, nařízeno ústní jednání na den 31. 5. 2023. Dne 17. 5. 2023 žádal soud OS ČL o zaslání opisu rozhodnutí NS o dovolání, mělo být rozhodnuto dne 8. 3. 2023. Dne 19. 5. 2023 došel soudu rozsudek OS P-Z ze dne 16. 2. 2023, kterým byla žaloba v tam vedené věci zamítnuta z důvodu vydržení finančních prostředků získaných právní předchůdkyní tamních žalovaných z předmětného dědictví. Při jednání konaném dne 31. 5. 2023 soud předestřel, že rozhodnutí odvolacího soudu stran mezinárodní příslušnosti v řízení vedeném u OS ČL bylo NS zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, soud se však bude řídit rozhodnutími MS Praha vydanými v této věci. Bylo zahájeno projednání věci samé. Žalobce setrval na námitce promlčení, namítal nedostatek své pasivní legitimace, když po svém otci dědil dle českého, a nikoliv dle [Anonymizováno] práva. Bylo provedeno několik listinných důkazů, včetně části překladu [Anonymizováno] spisu. Žalobce byl vyzván k označení důkazů k prokázání tvrzení, že jeho otec obdržel z předmětného dědictví jen částku 12 969,12 EUR, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta 10 dnů. Jednání pak bylo odročeno na den 28. 6. 2023. Dne 12. 6. 2023 došlo soudu podání [osoba B], ve kterém s odkazy na judikaturu [Anonymizováno] soudů doplňoval, že opomenutý dědic má právo na vydání podílu z původní výše dědictví, kdy náklady vynaložené v průběhu projednávání dědictví (zde honorář genealogické kanceláře, dědická daň a další) nemají na tento nárok vliv, a předkládal další důkazy k prokázání tvrzení, že podíl otce žalobce na předmětném dědictví činil 25 264,76 EUR. Dne 19. 6. 2023 došlo soudu podání žalobce, ve kterém prostřednictvím odkazů na [Anonymizováno] právo a judikaturu argumentoval, že pasivně legitimovaným v dané věci mohl být jen jeho otec, vůči kterému však za jeho života nebyl nárok uplatněn (otec žalobce o nárocích opomenutého dědice vůbec nevěděl). Žalobce z předmětného dědictví ničeho nenabyl, po svém otci dědil dle českého práva a jako osoba, která věc nabyla v dobré víře od nepravého dědice, není povinen ničeho vydat. Dne 27. 6. 2023 bylo ústní jednání z organizačních důvodů na straně soudu odročeno na den 28. 6. 2023, soud současně vyžádal dědický spis po otci žalobce. V podání došlém soudu dne 26. 6. 2023 žalobce namítl, že [osoba B] v řízení dosud neprokázal, že by jeho otci byla z dědictví vyplacena částka 25 264,76 EUR. Dne 24. 7. 2023 došlo soudu obsáhlejší podání [osoba B], ve kterém s odkazy na [Anonymizováno] právo, judikaturu a komentářovou literaturu polemizoval s právní argumentací žalobce. V podání došlém soudu dne 14. 9. 2023 žalobce s odkazem na závěry rozsudku OS P-Z namítal vydržení vlastnického práva k prostředkům z předmětného dědictví. Při jednání konaném dne 18. 9. 2023 [osoba B] namítal, že námitky dobré víry a vydržení byly žalobcem vzneseny až po koncentraci řízení, věcně pak považoval námitku vydržení, kterou je nutno posoudit dle [Anonymizováno] práva, za nedůvodnou (k námitce dobré víry se [osoba B] vyjádřil již v předchozím podání). Bylo provedeno několik listinných důkazů, [osoba B] byl vyzván k přeložení překladů jím dokládaných rozhodnutí a soud konstatoval, že od OS P-Z vyžádá dožádání, které tento soud činil na [Anonymizováno] stranu. Jednání bylo odročeno na den 6. 11. 2023. Dne 25. 9. 2023 soud vyžádal od OS P-Z odpověď [Anonymizováno] ministerstva spravedlnosti na dožádání. Dne 11. 10. 2023 došlo soudu obsáhlejší podání [osoba B], ve kterém mj. s odkazem na [Anonymizováno] právo, judikaturu a komentářovou literaturu polemizoval s námitkou vydržení vznesenou žalobcem. K žádosti [osoba B], odůvodněné pracovní neschopností substituta jeho právního zástupce, který danou věc dlouhodobě vyřizuje, a plánovanou dovolenou právního zástupce, bylo nařízené jednání dne 24. 10. 2023 odročeno na den 27. 11. 2023. Při jednání konaném dne 27. 11. 2023 byl proveden důkaz obsahem odpovědi na dožádání získané od OS P-Z a jedním rozhodnutím rakouského Nejvyššího soudního dvora, byla vedena polemika stran aplikovatelnosti [Anonymizováno] právní úpravy týkající se promlčení, dokazování bylo ukončeno a byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobci uloženo zaplatit [osoba B] částku 6 478,20 EUR s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z této částky od 11. 7. 2017 do zaplacení (výrok I), žaloba stran požadavku na zaplacení částky 6 154,20 EUR s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z této částky od 11. 7. 2017 do zaplacení byla zamítnuta (výrok II) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). K žádosti odůvodněné čerpáním dovolené byla dne 20. 12. 2023 prodloužena lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku do 26. 1. 2024, k další žádosti odůvodněné čerpáním dovolené byla dne 23. 1. 2024 prodloužena lhůta pro písemné vyhotovení rozsudku do 16. 2. 2024, kdy byl rozsudek vypraven. Soud žalobou uplatněný nárok posuzoval dle [Anonymizováno] práva, jednotlivé námitky žalobce i s odkazem na judikaturu [Anonymizováno] soudů odmítl a nárok považoval co základu za důvodný. Oproti [Anonymizováno] judikatuře však zohlednil náklady vynaložené v průběhu dědického řízení, které byly ve prospěch všech dědiců, tedy i [osoba B], a žalobci tak uložil zaplatit [osoba B] jen polovinu částky, kterou jeho otec z předmětného dědictví skutečně obdržel, když považoval za nespravedlivé, aby takové náklady nesli jen původní dědicové a nikoliv též dědicové opomenutí. Dne 4. 3. 2024 došlo soudu blanketní odvolání [osoba B], které přislíbil odůvodnit ve lhůtě 30 dnů. Dne 11. 3. 2024 došlo soudu blanketní odvolání žalobce, které přislíbil odůvodnit ve lhůtě 1 měsíce. Usneseními ze dne 13. 3. 2024 byli účastníci vyzváni k odstranění vad svých odvolání ve lhůtě 15 dnů. Obsáhlé doplnění odvolání [osoba B] došlo soudu dne 2. 4. 2024 a dne 9. 4. 2024 bylo (resp. mělo být) spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů zasláno žalobci. Obsáhlejší doplnění odvolání žalobce došlo soudu dne 8. 4. 2024 a dne 10. 4. 2024 bylo spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů zasláno [osoba B]. Dne 24. 4. 2024 žádal žalobce o zaslání odůvodnění odvolání [osoba B], když mu bylo zasláno jen blanketní odvolání, k tomu mu bylo dne 25. 4. 2024 soudem sděleno, že dle potvrzení o doručení mu bylo dne 9. 4. 2024 zasláno odvolání včetně jeho doplnění, a má se tak vyjádřit nejpozději do 30. 4. 2024. K žádosti došlé soudu dne 26. 4. 2024 byla [osoba B] usnesením ze dne 3. 5. 2024 prodloužena lhůta pro vyjádření k odvolání žalobce do 10. 5. 2024, obsáhlé vyjádření [osoba B] došlo soudu dne 10. 5. 2024. Dne 15. 5. 2024 zaslal soud účastníkům výzvy k zaplacení soudních poplatků za odvolání. Dne 17. 5. 2024 žalobce dokládal, že mu bylo zasláno jen blanketní odvolání [osoba B], a opětovně žádal o zaslání odůvodnění tohoto odvolání a stanovení nové lhůty pro vyjádření. Soudní poplatky za odvolání zaplatili [osoba B] dne 17. 5. 2024 a žalobce dne 28. 5. 2024. Dne 31. 5. 2024 bylo žalobci zasláno doplnění odvolání [osoba B] s novou výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, vyjádření došlo soudu dne 25. 6. 2024. Dne 2. 7. 2024 byl spis předložen MS Praha, který dne 17. 7. 2024 nařídil odvolací ústní jednání na den 19. 9. 2024. Dne 12. 9. 2024 došla soudu obsáhlá replika [osoba B] k vyjádření žalobce k jeho odvolání spojená s návrhem na odročení jednání a přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u OS P-Z, ve kterém je mj. řešena otázka pasivní legitimace. Žádosti o odročení jednání nebylo vyhověno. Dne 17. 9. 2024 došel odvolacímu soudu nesouhlas žalobce s navrhovaným přerušením řízení, ve kterém dále argumentoval absencí své pasivní legitimace dle [Anonymizováno] práva. Při jednání konaném dne 19. 9. 2024 byla odvolání projednána, bylo doplněno dokazování zejména judikaturou [Anonymizováno] soudů a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve výroku I potvrzen a ve výroku II změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit [osoba B] částku 6 154,20 EUR s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z této částky od 11. 7. 2017 do zaplacení (výrok I), a žalobci bylo uloženo zaplatit [osoba B] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 385 299,60 Kč. Po obsáhlém rozboru rakouské právní úpravy a judikatury se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvého stupně vyjma výše nároku, kdy opět s odkazem na [Anonymizováno] judikaturu dospěl k závěru, že [osoba B] má právo na vydání celého dědického podílu bez odečtu vynaložených nákladů. Spis byl vrácen [právnická osoba] 4 dne 17. 10. 2024, rozsudek [právnická osoba] byl dne 21. 10. 2024 vypraven a dne 31. 10. 2024 nabyl právní moci. Tím bylo řízení skončeno (zjištěno ze spisu [právnická osoba] 4 sp. zn. 60 C 32/2018).

11. Vývoj kursu EUR osciloval v letech 2018-2024 kolem 25 Kč /1 EUR (zjištěno z přehledu vývoje kursu EUR z webu České národní banky).

12. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne 13. 1. 2025).

13. Žádostí ze dne 20. 11. 2024, došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 118 125 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 3. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 61 875 Kč (zjištěno ze žádosti včetně dodejky, potvrzení přijetí, stanoviska).

14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

16. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

17. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu částečně zpět v rámci zahájení projednání věci samé, soud tak rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

18. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

19. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

21. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

22. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

23. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 1. 2. 2018 a skončilo právní mocí rozsudku MS Praha dne 31. 10. 2024. Řízení tedy trvalo celkem 6 let a téměř (bez 1 dne) 9 měsíců, resp. téměř 81 měsíců. Uvedené však platí pouze pro osobu, která návrh na zahájení řízení podala a vystupuje v řízení jako navrhovatel, neboť od tohoto okamžiku čeká na rozhodnutí a může trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání návrhu, ale až od okamžiku, kdy se o podání návrhu a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Ze spisu OS Praha 4 vyplynulo, že žalobci (v posuzovaném řízení v postavení žalovaného) byla žaloba doručena dne 17. 4. 2018. Soud tak za období, po které mohl žalobce průběh řízení vnímat, a tento se jej mohl dotýkat, považoval dobu od 17. 4. 2018 do 31. 10. 2024, tj. dobu 6 let a 6,5 měsíců, resp. 78,5 celých měsíců.

24. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité, všechny rozhodné skutečnosti vyplynuly z několika listin předložených účastníky či z [Anonymizováno] dědického spisu. Složité však bylo řízení po stránce procesní. Řízení bylo ke společnému návrhu účastníků přerušeno dle § 110 o. s. ř. od 7. 5. 2018 (datum vydání usnesení, právní moc ke dni 31. 5. 2018) do 5. 10. 2018 (datum právní moci usnesení ze dne 11. 9. 2018), tj. po dobu 5 měsíců. V době od 15. 8. 2019 do 7. 11. 2019, tj. po dobu téměř 3 měsíců, probíhala komunikace soudu s oběma účastníky stran možnosti smírného vyřešení věci, v období od listopadu 2020 do února 2021, tj. po dobu 4 měsíců, pak probíhala jednání účastníků o smírném vyřešení věci. Účastníkům jistě nelze přičítat k tíži, že se snažili o mimosoudní vyřešení věci, dobu, po kterou taková jednání probíhala, a soud tak nečinil úkony směřující ke skončení věci, však nelze přičítat ani k tíži státu. Dne 26. 10. 2018 se soud dozvěděl o úmrtí [osoba A] dne 20. 10. 2018, řízení pak bylo od 29. 10. 2018 (datum vydání usnesení, právní moc ke dni 28. 11. 2018) do 10. 8. 2019 (datum právní moci usnesení ze dne 17. 7. 2019), tj. po dobu 10,5 měsíců, přerušeno do skončení dědického řízení po [osoba A]. Délka dědického řízení po [osoba A] se nejeví jako nepřiměřeně dlouhá, a i kdyby tomu tak bylo, nelze případný nesprávný úřední postup, ke kterému v takovém řízení došlo, přičítat v neprospěch délky posuzovaného řízení, a tedy v neprospěch státu, když dědické řízení nebylo vedeno před českými orgány, ale bylo vedeno v [Anonymizováno]. V době od 25. 11. 2021 do 7. 7. 2022, tj. po dobu více než 7 měsíců, soud obstarával rakouský dědický spis s překladem do českého jazyka. V této souvislosti je dle názoru soudu nerozhodné, že OS Praha 4 v podstatě jen vyčkával, než předmětný spis opatří a nechá přeložit OS P-Z, když činění takových úkonů po vlastní ose by s ohledem na mezinárodní prvek zřejmě nevedlo ke dřívějšímu výsledku. K procesní složitosti je dále nutno přičíst, že ústní jednání nařízené na den 6. 11. 2023 bylo pro pracovní neschopnost zástupce [osoba B] odročeno na den 27. 11. 2023, tj. za 3 týdny, a že účastníci podali blanketní odvolání proti ve věci vydanému rozsudku, která odůvodnili až za měsíc. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. OS Praha 4 rozhodoval 1x ve věci a dále pak 2x o přerušení řízení, o pokračování v přerušeném řízení, o procesním nástupnictví po [osoba A], o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u OS ČL, MS Praha rozhodoval též 1x ve věci a dále pak o odvoláních proti usnesením o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u OS ČL. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u OS ČL a na ně navazující odvolací řízení u MS Praha, když usnesení o zastavení řízení bylo změněno pro nesprávné právní posouzení a usnesení o přerušení řízení bylo změněno z důvodu, že otázka mezinárodní příslušnosti již byla v tomto řízení řešena a i s ohledem na délku řízení (přes 5 let) není účelné vyčkávat na její posouzení v jiné věci. Tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Složité pak bylo řízení i po právní stránce. V řízení se posuzovala otázka mezinárodní příslušnosti soudů, řadu pro věc rozhodných právních otázek (pasivní legitimace, výše nároku, vydržení, promlčení atd.) bylo nutné řešit dle rakouského práva, přičemž soudy nevycházely jen ze zjištěného textu dotčených právních předpisů, ale i z výkladu provedeného v judikatuře [Anonymizováno] soudů, byla též posuzována námitka neaplikovatelnosti [Anonymizováno] práva.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je nutno konstatovat, že řízení bylo zatíženo několika průtahy či nekoncentrovaným postupem soudu prvého stupně, které je nutno přičíst k tíži státu. Předně je nutno uvést, že o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů soud rozhodl až dne 5. 2. 2020, tj. po dvou letech od zahájení řízení, a to při nařízeném ústním jednání. Předmětnou otázku jako základní podmínku vedení posuzovaného řízení si soud mohl a měl posoudit mnohem dříve (ihned po nápadu žaloby) a nebylo k ní nutno nařizovat jednání, kde se k dané věci ani neprovádělo žádné dokazování, soud účastníkům pouze předestřel svůj náhled na věc a rozhodl o zastavení řízení. Zvolený postup tak lze označit za nekoncentrovaný a vedoucí ke zbytečnému prodloužení řízení. Vydané usnesení o zastavení řízení byl bylo navíc odvolacím soudem změněno pro nesprávné právní posouzení. Dne 30. 4. 2020 byl spis zpět z MS Praha s tím, že se řízení nezastavuje, až dne 21. 10. 2020, tj. téměř za 6 měsíců, se pak soud dotazoval účastníků stran možného smírného řešení věci. V uvedené prodlevě je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 4-5 měsíců. Dne 22. 2. 2021 soud věděl, že ke smírnému vyřešení věci mezi účastníky nedošlo a že [osoba B] požaduje nařídit ústní jednání, jednání pak bylo nařízeno až dne 14. 5. 2021 (tj. téměř za 3 měsíce) na den 23. 6. 2021 (tj. za 4 měsíce). V uvedené prodlevě je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 1-2 měsíců. Dne 24. 6. 2021 došlo soudu doplnění [osoba B] dle výzvy z ústního jednání konaného dne 23. 6. 2021, soud toto podání evidentně přehlédl a dne 16. 9. 2021 zasílal [osoba B] urgenci tohoto doplnění, následně je zřejmě objevil a dle jeho obsahu činil dne 25. 11. 2021 dotazy na OS ČL a OS P-Z. V uvedené prodlevě 5 měsíců je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat průtah cca 3-4 měsíce. V srpnu 2022 měl soud k dispozici [Anonymizováno] dědický spis včetně překladu a až dne 7. 3. 2023 bylo nařízeno ústní jednání na den 31. 5. 2023, tj. na dobu za 9 měsíců. V mezidobí byly jen činěny dotazy na stav řízení u OS ČL a OS P-Z a bylo vydáno usnesení o přerušení řízení, které bylo jako zbytečné k odvolání změněno. V uvedené devítiměsíční prodlevě je tak nutno spatřovat průtah cca 6-7 měsíců. Ústní jednání nařízené na den 28. 6. 2023 bylo odročeno z organizačních důvodů na straně soudu na den 18. 9. 2023, tj. za 2,5 měsíce, tuto prodlevu je nutno přičíst k tíži státu. Konečně je pak nutno přičíst státu k tíži cca měsíční průtah při zaslání odvolání [osoba B] k vyjádření žalobci, kterému bylo nejprve odesláno jen prvotní blanketní odvolání a jeho doplnění pak bylo zasláno až po opakovaných žádostech žalobce.

26. Pokud jde o jednání žalobce, je nutno konstatovat, že tento svým postupem k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěl. Až těsně před ústním nařízeným na den 18. 9. 2023 žalobce přišel s novou obrannou argumentací (vydržení [Anonymizováno] práva), ke které pak bylo potřeba obstarat další část [Anonymizováno] práva, pročež bylo ústní jednání odročeno na den 6. 11. 2023, tj. za 1,5 měsíce. K tomu je však nutno dodat, že i [osoba B] měl předložit další listiny (překlady jím předložených rozhodnutí rakouských soudů), a i z toho důvodu bylo jednání odročeno. Uvedenou prodlevu (navíc v kontextu celkové délky řízení nijak podstatnou) tak nelze přičítat zcela žalobci. Jelikož aktivita obou účastníků při snahách o nalezení smírného vyřešení věci byla již zohledněna v kritériu procesní složitosti řízení, hodnotil soud přispění žalobce k délce řízení celkově jako neutrální.

27. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako mírně zvýšený. Předmětem řízení sice byl spor o zaplacení, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem řízení pro poškozeného, za která jsou obecně považována řízení trestní, opatrovnická, ve věcech osobní stavu apod., význam předmětu řízení však zvyšovala výše požadovaného plnění a souvisejících nákladů, která v čase narůstala. Řízení bylo vedeno o 12 632,38 EUR, což při kursu cca 25 Kč/1 EUR, představuje částku cca 315 tis. Kč, se 4% ročním úrokem z prodlení od 11. 7. 2017 do zaplacení, což při více jak sedmileté době úročení ke dni pravomocného skončení řízení přestavovalo nárůst vymáhaného plnění o dalších cca 30 %. Pominout nelze ani náklady řízení, kdy na náhradě [osoba B] byl žalobce povinen nakonec zaplatit částku cca 385 tis. Kč a obdobnou částku zřejmě vynaložil též na nákladech svého právního zastoupení. Soud přihlédl též k tomu, že se posuzované řízení týkalo citlivé otázky dědění, přestože se řízení nedotýkalo přímo dědického práva žalobce, ale jeho otce, po kterém měl zdědit předmětný dluh.

28. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 6 let a 6,5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

29. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

30. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu je možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak a v tomto přisvědčuje argumentaci žalobce. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce 2011) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku 2011 menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku 2011 a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

31. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 35 % (25 % za procesní a 10 % za právní složitost). Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, který ne dostatečně kompenzuje skutečnost, že je odškodňována celá doba řízení, nejenom doba průtahů, soud zvýšil základní částku o 10 %. Z hlediska přispění žalobce k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud zvýšil základní částku o 5 %.

32. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 20 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 99 750 Kč vypočtený následovně: 78,5 (měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobci) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 124 687,50 Kč x 0,8 (snížení o 20 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržel jen částku 61 875 Kč, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 37 875 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 18 375 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

33. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne 20. 11. 2025 a lhůta 6 měsíců skončila dne 20. 5. 2025. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení (po částečném zpětvzetí žaloby) ode dne 21. 5. 2025 za důvodný, a právo na jeho zaplacení tak žalobci přiznal.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 300 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 1x odměnou právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 100 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, vzata částka 50 000 Kč, - 2,5x odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané v roce 2025 (sepis žaloby, sepis odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ze dne 27. 4. 2025 – poloviční odměna, účast na jednání soudu dne 18. 7. 2025) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 6 550 Kč (2,5x 2 620 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu vzata přiznaná částka 37 875 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do 31. 12. 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, ve výši 300 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč). Zástupce žalobce není plátcem DPH.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.

Poučení