72 Co 372/2025 - 60

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Polednové a soudkyň Mgr. Kláry Hronové a JUDr. Zuzany Sváčkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 56 250 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. července 2025, č. j. 11 C 46/2025-34, ve znění opravného usnesení ze dne 6. října 2025, č. j. 11 C 46/2025-41 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé II. mění jen tak, že žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 33 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, jinak se v tomto výroku, co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 12 150 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, ve které žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 250 Kč za dobu od [datum] do [datum] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 37 875 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 875 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 18 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 375 Kč od [datum] do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 300 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky], zástupkyně žalobce (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 56 250 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „OS Praha 4“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“).

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Nečinila sporným, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, vyjádřila však názor, že nemajetková újma žalobce byla dostatečně odškodněna již poskytnutým peněžitým zadostiučiněním ve výši 61 875 Kč.

4. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci. Měl za prokázané, že žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění u žalované k předběžnému projednání. Žalovaná nárok projednala a ve stanovisku ze dne [datum] přiznala žalobci za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zadostiučinění ve výši 61 875 Kč. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno [datum] a skončilo [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], dále tu skutečnost, že žalobci, který v posuzovaném řízení vystupoval v pozici žalovaného, byla žaloba doručena dne [datum]. Skutková zjištění o průběhu posuzovaného řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka], a to jak co do chronologie úkonů účastníků řízení i ve věci rozhodujících soudů, tak ohledně podstatného obsahu těchto úkonů, si soud prvního stupně opatřil ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp .zn. [spisová značka] a detailně je popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze v tomto ohledu pro stručnost odkázat.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Vyšel z toho, že celková doba řízení činila 6 let a 6,5 měsíců, tj. 78,5 celých měsíců. Dospěl k závěru, že řízení nebylo po skutkové stránce nijak zvlášť složité, všechny rozhodné skutečnosti vyplynuly z několika listin předložených účastníky či z rakouského dědického spisu. Složité však bylo řízení po stránce procesní. Řízení bylo ke společnému návrhu účastníků přerušeno dle § 110 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) od [datum] (datum vydání usnesení, právní moc ke dni [datum]) do [datum] (datum právní moci usnesení ze dne [datum]), tj. po dobu 5 měsíců. V době od [datum] do [datum], tj. po dobu téměř 3 měsíců, probíhala komunikace soudu s oběma účastníky stran možnosti smírného vyřešení věci, v období od [datum], tj. po dobu 4 měsíců, pak probíhala jednání účastníků o smírném vyřešení věci. Dne [datum] se soud dozvěděl o úmrtí [jméno FO] (původní žalobkyně v posuzovaném řízení), dne [datum], řízení pak bylo od [datum] (datum vydání usnesení, právní moc ke dni [datum]) do [datum] (datum právní moci usnesení ze dne [datum]), tj. po dobu 10,5 měsíců, přerušeno do skončení dědického řízení po [jméno FO], vedeného v [adresa]. V době od [datum] do [datum], tj. po dobu více než 7 měsíců, soud obstarával rakouský dědický spis s překladem do českého jazyka. K procesní složitosti je dále nutno přičíst, že ústní jednání nařízené na den [datum] bylo pro pracovní neschopnost zástupce [jméno FO] odročeno na den [datum], tj. za 3 týdny, a že účastníci podali blanketní odvolání proti ve věci vydanému rozsudku, která odůvodnili až za měsíc. Konečně je pak nutno k procesní složitosti přičíst četnost rozhodování a počet stupňů soudní soustavy zapojených do rozhodování. Obvodní soud pro [adresa] rozhodoval 1x ve věci a dále pak 2x o přerušení řízení, o pokračování v přerušeném řízení, o procesním nástupnictví po [jméno FO], o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa], Městský soud v Praze rozhodoval též 1x ve věci a dále pak o odvoláních proti usnesením o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě. Každé podání opravného prostředku si vyžádalo určitou dobu jak na administraci věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě a na ně navazující odvolací řízení u Městského soudu v Praze, když usnesení o zastavení řízení bylo změněno pro nesprávné právní posouzení a usnesení o přerušení řízení bylo změněno z důvodu, že otázka mezinárodní příslušnosti již byla v tomto řízení řešena a i s ohledem na délku řízení (přes 5 let) není účelné vyčkávat na její posouzení v jiné věci. Složité pak bylo řízení i po právní stránce. V řízení se posuzovala otázka mezinárodní příslušnosti soudů, řadu pro věc rozhodných právních otázek (pasivní legitimace, výše nároku, vydržení, promlčení atd.) bylo nutné řešit dle rakouského práva, přičemž soudy nevycházely jen ze zjištěného textu dotčených právních předpisů, ale i z výkladu provedeného v judikatuře rakouských soudů, byla též posuzována námitka neaplikovatelnosti rakouského práva.

6. Soud prvního stupně poté konstatoval, že řízení bylo zatíženo několika průtahy či nekoncentrovaným postupem soudu prvého stupně, které je nutno přičíst k tíži státu. Předně uvedl, že o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů soud rozhodl až dne [datum], tj. po dvou letech od zahájení řízení, a to při nařízeném ústním jednání. Předmětnou otázku jako základní podmínku vedení posuzovaného řízení si soud mohl a měl posoudit mnohem dříve (ihned po nápadu žaloby) a nebylo k ní nutno nařizovat jednání, kde se k dané věci ani neprovádělo žádné dokazování, soud účastníkům pouze předestřel svůj náhled na věc a rozhodl o zastavení řízení. Zvolený postup tak soud prvního stupně označil za nekoncentrovaný a vedoucí ke zbytečnému prodloužení řízení. Vydané usnesení o zastavení řízení bylo navíc odvolacím soudem změněno pro nesprávné právní posouzení. Dne [datum] byl spis zpět z Městského soudu v Praze s tím, že se řízení nezastavuje, až dne [datum], tj. téměř za 6 měsíců, se pak soud dotazoval účastníků stran možného smírného řešení věci. V uvedené prodlevě je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno dle soudu prvního stupně spatřovat průtah cca 4-5 měsíců. Dne [datum] soud věděl, že ke smírnému vyřešení věci mezi účastníky nedošlo a že [jméno FO] požaduje nařídit ústní jednání, jednání pak bylo nařízeno až dne [datum] (tj. téměř za 3 měsíce) na den [datum] (tj. za 4 měsíce). V uvedené prodlevě je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat dle soudu prvního stupně průtah cca 1-2 měsíců. Dne [datum] došlo soudu doplnění [jméno FO] dle výzvy z ústního jednání konaného dne [datum], soud toto podání evidentně přehlédl a dne [datum] zasílal [jméno FO] urgenci tohoto doplnění, následně je zřejmě objevil a dle jeho obsahu činil dne [datum] dotazy na Okresní soud v České Lípě a Okresní soud Praha – západ. V uvedené prodlevě 5 měsíců je i s ohledem na dosavadní délku řízení nutno spatřovat dle soudu prvního stupně průtah cca 3-4 měsíce. V [datum] měl soud k dispozici rakouský dědický spis včetně překladu a až dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum], tj. na dobu za 9 měsíců. V mezidobí byly jen činěny dotazy na stav řízení u OS [adresa] – západ a bylo vydáno usnesení o přerušení řízení, které bylo jako zbytečné k odvolání změněno. V uvedené devítiměsíční prodlevě je tak nutno dle soudu prvního stupně spatřovat průtah cca 6-7 měsíců. Ústní jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno z organizačních důvodů na straně soudu na den [datum], tj. za 2,5 měsíce, tuto prodlevu je nutno dle soudu prvního stupně přičíst k tíži státu. Konečně je pak nutno přičíst státu k tíži cca měsíční průtah při zaslání odvolání [jméno FO] k vyjádření žalobci, kterému bylo nejprve odesláno jen prvotní blanketní odvolání a jeho doplnění pak bylo zasláno až po opakovaných žádostech žalobce.

7. Přispění žalobce k délce řízení hodnotil soud prvního stupně celkově jako neutrální. Pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud hodnotil jako mírně zvýšený. Předmětem řízení sice byl spor o zaplacení, a nejednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem řízení pro poškozeného, význam předmětu řízení však zvyšovala výše požadovaného plnění a souvisejících nákladů, která v čase narůstala. Řízení bylo vedeno o 12 632,38 EUR, což při kursu cca 25 Kč/1 EUR, představuje částku cca 315 tis. Kč, se 4 % ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, což při více jak sedmileté době úročení ke dni pravomocného skončení řízení přestavovalo nárůst vymáhaného plnění o dalších cca 30 %. Pominout nelze ani náklady řízení, kdy na náhradě [jméno FO] byl žalobce povinen nakonec zaplatit částku cca 385 tis. Kč a obdobnou částku zřejmě vynaložil též na nákladech svého právního zastoupení. Soud prvního stupně přihlédl též k tomu, že se posuzované řízení týkalo citlivé otázky dědění, přestože se řízení nedotýkalo přímo dědického práva žalobce, ale jeho otce, po kterém měl zdědit předmětný dluh.

8. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobce dospěl soud prvního stupně k závěru, že dobu řízení v délce 6 let a 6,5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, nicméně s tím, že částky stanovené tímto stanoviskem, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soud prvního stupně uvedl, že na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Soud prvního stupně proto považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud prvního stupně považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak prvostupňový soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 35 % (25 % za procesní a 10 % za právní složitost). Z důvodu postupu orgánů státu v posuzovaném řízení soud prvního stupně zvýšil základní částku o 10 %. Z hlediska přispění žalobce k délce řízení soud prvního stupně základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud zvýšil základní částku o 5 %. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 20 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 99 750 Kč vypočtený následovně: 78,5 (měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobci) x 1 875 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 1 875 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 124 687,50 Kč x 0,8 (snížení o 20 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržel jen částku 61 875 Kč, shledal soud prvního stupně jeho žalobu důvodnou do částky 37 875 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 18 375 Kč ji jako nedůvodnou zamítl. Soud prvního stupně rovněž přiznal žalobci právo na zákonné úroky z prodlení z přisouzené částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši. Žalobci proto byla přiznána plná náhrada nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a z nákladů jeho právního zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, které směřovala do vyhovujícího výroku o věci samé II. a do výroku o nákladech řízení IV. Namítala nesprávné právní posouzení věci, kdy jednak vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o potřebě zvýšit základní částku peněžitého zadostiučinění o 5 % z důvodu významu řízení pro žalobce, dále s navýšením finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s navýšením inflace. K prvé námitce žalovaná uvedla, že význam řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 nebyl pro žalobce mírně zvýšený, ale naopak běžný, když spor vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4 se týkal zaplacení peněžité částky, tzn. nebyl taxativně druhově vyjmenovaný mezi řízení, u nichž se předpokládá zvýšený význam řízení. Okolnosti, které by vedly Obvodní soud pro Prahu 2 k tomu, že řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo z hlediska jeho významu mírně zvýšené nebyly podle žalované řádným způsobem prokázány. Podstatou zadostiučinění za nesprávný úřední postup z titulu nepřiměřené délky soudního řízení je uspokojit žalobce za nejistotu, které by mohl být žalobce vystaven ohledně výsledku tohoto řízení. Z provedeného dokazování má však žalovaná za to, že žalobci muselo být v průběhu soudního řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 známo v jakém rozmezí se uspokojení jeho pohledávky bude pohybovat. Žalobce tedy nebyl zcela vystaven faktické nejistotě ohledně výsledku tohoto řízení, tedy v jakém rozsahu bude uspokojen. Pokud soud prvního stupně dále navýšil finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s navýšením inflace, je tento postup dle žalovaného v příkrém rozporu s právním hodnocením současné judikatury Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu o tom, že na výši zadostiučinění nemůže mít vývoj inflace a cenové úrovně v našem státu žádný vliv. V tomto smyslu žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Z uvedených důvodů žalovaná vyjádřila přesvědčení, že již vyplacené zadostučinění ve výši 61 875 Kč je zcela přiměřeným, a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobce ve svém vyjádření označil odvolání žalované za nedůvodné a byť má za to, že soud prvního stupně nepřiměřeně snížil základní částku, s výroky napadeného rozsudku jako celku souhlasil. Žalobce zcela souhlasí s argumentací soudu prvního stupně týkající se nutnosti zohlednění inflace, když důsledkem absence valorizace částek stanovených ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 dochází ke vzniku neodůvodněných nerovností mezi jednotlivými poškozenými. Neexistence valorizace zároveň vede k porušení principu legitimního očekávání. Ohledně žalovanou akcentované judikatury žalobce uvedl, že se nijak nevypořádává právě s danou argumentací legitimního očekávání žalobce – v podobě toho, že mu bude poskytnuto přiměřené zadostiučinění. K otázce významu původního řízení pro žalobce uvedl, že předmětem projednávané věci byla žaloba vůči žalobci na vydání části dědictví jeho zesnulého otce. Pro žalobce se z toho důvodu jednalo o citově a emočně poměrně náročnou záležitost. Předmětem řízení byla navíc poměrně vysoká finanční částka. Z těchto důvodů je nutné přisvědčit soudu prvního stupně ohledně zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

11. Odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je částečně důvodné.

12. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění a vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně se stal pokladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Soud prvního stupně věc posoudil správně také po právní stránce. Odvolací soud se s právními závěry soudu prvního stupně až na níže uvedenou dílčí výjimku plně ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje.

13. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být tato celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka, tolerovat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2098/2012).

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu, jež byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 60 C 32/2018. Nelze přehlédnout, že délka posuzovaného řízení byla podstatným způsobem negativně ovlivněna nekoncentrovaným postupem v řízení rozhodujícího soudu, neodůvodněnými obdobími nečinnosti, na nepřiměřené délce řízení se rovněž podílela ta skutečnost, že rozhodující soud rozhodl o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů, kdy toto usnesení o zastavení řízení bylo odvolacím soudem změněno pro nesprávné právní posouzení. Uvedené okolnosti jsou přičitatelné státu a vedly ke zjevnému prodloužení řízení, přičemž doba, po kterou žalobce byl probíhajícím řízením udržován ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku, se s ohledem na složitost a předmět tohoto řízení jeví jako nepřijatelná. Lze tedy uzavřít, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku žalobci vznikla presumovaná nemajetková újma, za kterou mu podle § 31a zákona č. 89/1998 Sb. náleží přiměřené zadostiučinění.

15. Soud prvního stupně na podkladě konkrétních skutkových okolností posuzovaného řízení správně dospěl k závěru, že v zájmu poskytnutí odpovídající satisfakce je namístě žalobci přiznat zadostiučinění v peněžité formě, když odškodnění v nepeněžité formě již s ohledem na délku řízení a s tím spojený stav nejistoty nelze považovat za dostačující. Tento závěr byl ostatně i ve shodě s oběma stranami sporu, kdy z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení již byl žalobce žalovanou dříve odškodněn částkou 61 875 Kč.

16. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž s argumentací soudu prvního stupně, kterou zformuloval v souvislosti s hodnocením zákonných hledisek dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb., a ve shodě se soudem prvního stupně je toho názoru, že v daném případě je opodstatněno zvýšení základní částky o 5 % z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce (31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.) a o dalších 10 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci (31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.). Na místě je poté snížení základní částky odškodnění z důvodu právní a zejména pak procesní složitosti řízení o 35 % (§ 31a odst. 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb.). Odvolací soud je konečně ve shodě se soudem prvního stupně i co do závěru, že důvody pro snížení či pro zvýšení základní částky odškodnění z důvodu jednání poškozeného dány nejsou (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.). Takový způsob moderace základní částky odškodnění na podkladě hodnocení zákonných kritérií dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. má oporu v provedeném dokazování a ve zjištěných konkrétních okolnostech průběhu posuzovaného řízení. Odpovídá rovněž ustálené judikatuře, z níž plyne, že kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. se na závěru o nepřiměřenosti délky řízení, a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění, projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2476/2015). Ze strany soudu prvního stupně byla jednotlivá kritéria pro modifikaci základní částky přesvědčivým způsobem posouzena, kdy na výstižné a podrobné odůvodnění v tomto směru odvolací soud plně odkazuje.

17. Namítala-li žalovaná ve svém odvolání nesprávnou modifikaci základní částky z titulu významu řízení pro žalobce, kdy tento měl být dle žalované hodnocen jako běžný, nikoli mírně zvýšený, nelze žalované v tomto směru přisvědčit. Ve shodě se soudem prvního stupně je v tomto směru třeba akcentovat výši zažalované částky (12 632,38 EUR, potažmo po přepočtu při kursu 25 Kč/1 EUR částka cca 315 000 Kč), navíc navýšené o nemalé příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení za dobu takřka 7 let trvání sporu a náklady řízení hrazené protistraně i v souvislosti s právním zastoupením samotného žalobce, dále pak i citlivost projednávané věci (zděděný dluh po zemřelém otci žalobce). Odvolací soud pro úplnost zmiňuje i věk žalobce a jeho postavení starobního důchodce, kdy i tyto faktory ve spojení s již zmíněnou nemalou výší požadované finanční částky rovněž odůvodňují jeho zvýšený zájem na vyřízení věci v přiměřené době. Zvýšení základní částky o 5 % z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce dle § 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb. je tak zcela opodstatněné.

18. Odvolací soud nicméně nesdílí názor soudu prvního stupně, že je na místě při rozhodování o výši peněžitého zadostiučinění vycházet ze základní částky 22 500 Kč za rok řízení, respektive z částky v poloviční výši za první dva roky tohoto řízení, a to s poukazem na změnu ekonomických poměrů v České republice oproti době přijetí stanoviska Nevyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Tento postup soudu prvního stupně dle názoru odvolacího soudu nemá oporu v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které není dán důvod odchylovat se od částek stanovených na základě stanoviska Cpjn 206/2010, když toto stanovisko a na něm založená rozhodovací praxe civilních soudů vychází z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, která od přijetí stanoviska nedoznala změn. Částky, které se na základě stanoviska přiznávají, nejsou tedy ani v této době ze strany Ústavního soudu hodnoceny jako nepřiměřeně nízké. (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 26/25 či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2025, č.j. Pl. ÚS 3/25).

19. Jakožto přiměřená se tedy v daném případě odvolacímu soudu jeví základní částka ve výši 15 000 Kč za rok řízení (1 250 Kč za měsíc řízení), s redukcí o polovinu za první dva roky trvání řízení, kdy takto stanovená výše základní částky zadostiučinění koresponduje s konkrétními skutkovými zjištěními o průběhu posuzovaného řízení a s jeho celkovou délkou, která je sice nepřiměřená, nikoliv však značně či dokonce extrémně. Součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové délky posuzovaného řízení, tj. 6 let a 6,5 měsíce, pak základní částka peněžitého zadostiučinění za celou dobu řízení činí 83 125 Kč, po úpravě ve smyslu zákonných kritérií obsažených v § 31a odst. 2, 3 zákona č. 82/1998 Sb., tj. po výsledném ponížení o 20 %, se po poté jedná o částku 66 500 Kč. Vzhledem k té skutečnosti, že žalobci již obdržel od žalované z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu částku 61 875 Kč, lze shledat žalobu důvodně podanou pouze do rozdílu těchto částek, tj. co do částky 4 625 Kč.

20. Žalobci rovněž náleží příslušenství ze soudem přiznané částky ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně počátku prodlení s úhradou tohoto finančního plnění poté odvolací soud odkazuje na vyčerpávající odůvodnění ze strany soudu prvního stupně (odst. 33 napadeného rozsudku).

21. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé II. změnil jen tak, že se žaloba zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 33 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 21. 5. 2025 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku, tj. co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4 625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 21. 5. 2025 do zaplacení, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. O nákladech řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., dále s přihlédnutím ke konstantní judikatuře soudů vyšších stupňů (např. soudem prvního stupně akcentované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci tak bylo přiznáno plné právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právní zastoupení jsou tvořeny 1 úkonem právní pomoci ve výši 3 100 Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”), ve znění platném do 31. 12. 2024, (převzetí a příprava zastoupení), 2,5 úkony právní pomoci po 1 000 Kč dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) AT, ve znění platném od 1. 1. 2025, při tarifní hodnotě 4 625 Kč, (sepis žaloby, sepis odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku – úkonu právní služby, účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum]), jednou náhradou hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění platném do 31. 12. 2024, a 3 náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění platném od 1. 1. 2025, tj. náklady právního zastoupení před soudem prvního stupně celkem 7 250 Kč. Po připočtení částky soudního poplatku tak žalobci náleží na náhradě nákladů před soudem prvního stupně celkem 9 250 Kč. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., opětovně poté i s přihlédnutím k již zmíněné konstantní judikatuře soudů vyšších stupňů, kdy i v této fázi řízení procesně úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši odpovídající výši nákladů jeho právního zastoupení. Konkrétně se pak jedná o 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč dle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) AT, ve znění platném od 1. 1. 2025, při tarifní hodnotě 4 625 Kč (sepis vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), a 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění platném od 1. 1. 2025, tj. na nákladech právního zastoupení, potažmo nákladech odvolacího řízení celkem 2 900 Kč. Žalobci tak na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů náleží celkem 12 150 Kč.

23. O lhůtě k plnění bylo odvolacím soudem rozhodnuto dle § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly soudem shledány žádné předpoklady.

Poučení