11 C 54/2024 - 82

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 126 698 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 006,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 006,- Kč od 11.04.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 58 703,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.4.2024 na žalované domáhala zaplacení částky 126 698 Kč s příslušenstvím, která dle žalobkyně představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklé v souvislosti se smlouvou o tzv. investičním životním pojištění. Žalobkyně uvedla, že dne 10. 1. 2008 uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu č. [hodnota]. Smluvní strany si v dané smlouvě sjednaly investiční složku a dále pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou úrazovou složkou. Pojistné bylo ve výši 700 Kč měsíčně. Pojištění na základě pojistné smlouvy k datu podání žaloby stále trvá. Žalobkyně na pojistném uhradila ke dni podání žaloby celkově 126 698 Kč. Žalobkyně se touto žalobou domáhá vyplacení veškerého uhrazeného pojistného, neboť pojistná smlouva je dle jejího názoru neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem. Žalobkyně zdůraznila koncept sjednaného pojištění, když uvedla, že rozsah pojistného plnění je konstruován pomocí aktuální hodnoty podílového účtu pojistníka. Dále uvedla, že budoucí pojistné plnění závisí také na tom, o jaké poplatky či náklady bude snížen podílový účet pojistníka či hodnota samotného fondu, od kterého se odvíjí nákupní cena podílových jednotek. Hodnota podílového účtu pojistníka je pak mimo jiné snížena též za pomoci skrytého poplatku, kterým je rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou ve výši až 5% a dále je snižována i o tzv. počáteční náklady (tj provizi zprostředkovatele). Konstrukce jejich účtování je pro běžného spotřebitele tak nepřehledná, že její dopad nemá šanci vyhodnotit, smlouva je z hlediska nákladové a poplatkové struktury pojištění a pojistného plnění zcela neurčitá.

2. Žalobkyně také tvrdí, že smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, kterážto jsou neplatná podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „obč. zák.“). Těmito zneužívajícími ujednáními konkrétně jsou: - ujednání čl. 12 odst. 1 Zvláštních pojistných podmínek (dále též „ZPP“) týkající se snižování podílového účtu pojistníka o rizikové pojistné, neboť v žádném dokumentu, který je součástí smlouvy, není konkretizována výše rizikového pojistného; - ujednání čl. 12 odst. 4 ZPP, podle kterého hodnotu podílového účtu pojistníka může pojistitel snížit o další technické poplatky související se správou smlouvy, neboť v žádném dokumentu, který je součástí smlouvy, není konkretizována výše těchto poplatků; - ujednání čl. 14 odst. 1 ZPP, podle kterého je pojistitel oprávněn odečítat z hodnoty fondu náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících do fondu, které jsou spotřebiteli zcela neznámé a jejichž výše je zcela závislá na vůli pojistitele; - ujednání čl. 14 odst. 5 ZPP, podle kterého je pojistitel oprávněn odečítat z hodnoty fondu výdaje související s pořizováním, prodejem a oceňováním fondu, neboť jejich dopad na hodnotu podílových jednotek je pro běžného spotřebitele nezjistitelný a jejich výše je zcela na vůli pojistitele; Jelikož pojistná smlouva nemůže existovat bez uvedených ujednání, je neplatná jako celek. Žalobkyně se proto na žalované v žalobě domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 126 698 Kč, tj. ve výši veškerého uhrazeného pojistného. Toto bezdůvodné obohacení žalovaná žalobkyni nevydala ani po doručení předžalobní výzvy.

3. Žalovaná nárok neuznala. Byla názoru, že nárok byl uplatněn předčasně. Žalobkyně byla před podáním žaloby, konkrétně dne 2.4.2024 žalovanou informována, že jelikož byl pojistný vztah ukončen, bude žalobkyni vyplaceno odkupné v odhadované výši 51 637 Kč. Žaloba byla podána účelově, s cílem navýšení nákladů právního zastoupení. Zároveň žalobkyně nikterak nerozlišuje, že výrazná část pojistného, min. částka 360 Kč měsíčně byla hrazena na doplňková připojištění a nikoliv na životní pojištění. Tato plnění – byť navázaná na hlavní životní pojištění – lze od tohoto oddělit. Žalovaná taktéž sporovala tvrzenou neplatnost smlouvy.

4. K tvrzením o neurčitosti ujednání obsažených ve Smlouvě žalovaná konstatovala, že žalobkyně měla od okamžiku podpisu Smlouvy přístup ke všem jejím podmínkám. Byla seznámena s VPP, ZPP, s výtahem ze sazebníku poplatků a s Informací pro klienty (dále též „Informace“). Uvedené dokumenty obsahují informace o veškerých poplatcích a nákladech. Informace pro klienta obsahuje způsob výpočtu rizikového pojistného a tabulku maximálních poplatků. Z informace plyne, že část pojistného představuje tzv. rizikové pojistné a druhá část představuje tzv. spořící část pojistného. Rizikové pojistné nelze vyčíslit konkrétní částkou, neboť vstupní parametry se v čase mění (úmrtnost). I kdyby nicméně bylo ujednání o rizikovém pojistném neplatné, toto je oddělitelné od zbytku smlouvy. V pojistné smlouvě je nadto uvedeno průměrné rizikové pojistné. Ve vztahu k poplatkům a nákladům žalovaná uvedla, že počáteční náklady jsou dle Informace ve výši 7 % ročně. Správní náklady ve výši maximálně 100 Kč měsíčně. Poplatek za správu fondu dle Informace činí maximálně 2 % ročně a je zohledněn v ceně podílových jednotek. Veškeré poplatky a náklady se tak staly součástí pojistné smlouvy a byly sjednány transparentně a určitě. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že hodnota podílového účtu by se měla krátit o skrytý poplatek. Pojistná smlouva jasně stanoví, v jakých případech se uplatní prodejní a nákupní cena podílových jednotek. V případě plnění z pojistné smlouvy se vždy uplatní nákupní cena. Žalovaná taktéž odmítla, že by účtování počátečních nákladů mělo být netransparentní, s tím, že zejm. v této oblasti odkázala na čl. 12 odst. 2 ZPP a čl. 2 písm. g) ZPP. Pojistná smlouva je tudíž na základě veškeré výše uvedené argumentace platná. I kdyby tomu tak nebylo, jednalo by se o neplatnost relativní. Právo žalobkyně se této dovolat se však již promlčelo. Žalovaná také po právní stránce zdůraznila, že tvrzení žalobkyně o tom, že ujednání pojistné smlouvy jsou neurčitá, a tvrzení, že jsou zneužívající, se vzájemně vylučují, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 499/2023-143, a z usnesení téhož soudu sp. zn. 33 Cdo 3579/2022.

5. Žaloba je dle žalované neurčitá, neboť žalobkyně dostatečně netvrdí a nedokládá jednotlivé platby na pojistnou smlouvu. Přehled plateb poskytnutý žalovanou v tomto ohledu nepostačí. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je dle žalované promlčen. Subjektivní promlčecí lhůta se rozběhla již v okamžiku podpisu Smlouvy. Již v tu chvíli byla žalobkyně seznámena s tím, že bude strháváno rizikové pojistné a poplatky a náklady. Žalobkyně byla dále v průběhu pojistného vztahu pravidelně informována o částkách určených k pokrytí nákladové struktury pojištění Výpisy z podílového účtu.

6. Žalobkyně vyvracela argumenty žalované, když ve svých písemných vyjádřeních tvrdila, že žaloba nebyla podána předčasně. Byly splněny podmínky pro její podání. Žalobkyně neměla povinnost vyčkávat na vyplacení odkupného, a to zejména za situace, kdy žalovaná v tomto typu sporů uplatňuje námitku promlčení. Před podáním žaloby neměla žalobkyně jistotu ohledně toho, zda jí bude odkupné skutečně vyplaceno, a jaká bude případně jeho výše. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaná zpochybňuje vlastní podklad, který vystavuje klientům, tj. přehled provedených plateb. Tento postup nelze akceptovat, pokud žalovaná konkrétně nezpochybní jednotlivé platby. Dle žalobkyně výše rizikového pojistného a poplatků a nákladů neplyne ze žádného smluvního dokumentu. Žalobkyně dále servala na svých právních závěrech uvedených v žalobě. Žalobkyně odkázala na řadu rozhodnutí Městského soudu v Praze (viz 29 Co 492/2021, 29 Co 26/2022, 29 co 25/2022, 55 Co 193/2021, 29 Co 173/2023), kde je jednoznačně konstatována nutnost aplikace směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.21993 o zneužívajících ustanoveních. Uvedla taktéž, že závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 499/2023 jsou vnitřně rozporné (viz argumentace na č.l. 31-33 spisu). Důvodná dle žalobkyně není ani námitka promlčení. Žalovaná neprokázala okolnosti rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, jak jsou tyto vykládány nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2127/21. Aplikace objektivní promlčecí lhůty není možná. Z rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) plyne, že je nutno zajišťovat vysokou míru ochrany práv spotřebitelů proti nepoctivým a zneužívajícím praktikám. Z rozsudku ve věci C-269/19 plyne, že je nutno učinit veškerá opatření nezbytná k ochraně práv žalobkyně jako spotřebitele před nepříznivými účinky neplatnosti smlouvy. Mezi takové nepříznivé důsledky se řadí i promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Z rozsudku ve věci C-458/19 plyne povinnost soudu testovat přiměřenost promlčecí lhůty. Z rozsudku ve věci C-561/21 konečně plyne, že důsledkem soudního rozhodnutí o zneužívající povaze ujednání má být obnovení právní a faktické pozice spotřebitele, ve které by se nacházel, kdyby neplatné ujednání nebylo sjednáno. Počátek běhu promlčecí lhůty by tak měl být určen od okamžiku, kdy se rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zneužívající povaze, nabude právní moci. Žalobkyně dále v tomto ohledu odkazovala na rozhodnutí ve věci C-263/2022 a ve věci C-450/2022. Uvedené úvahy SDEU vedou dle žalobkyně k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je rozporná s dobrými mravy. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy dále způsobuje i to, že smlouva je neplatná výhradě z důvodů na straně žalované; že aplikací promlčení by se žalovaná domohla částek, na které nemá nárok; že žalovaná se snaží námitkou promlčení profitovat z asymetrie poskytování plnění a že žalovaná o neplatnosti Smlouvy věděla od počátku a postupuje takto nadále a systémově.

7. Při prvním jednání ve věci, poté, co bylo zahájeno jednání, vzala žalobkyně žalobu co do částky 52 692 Kč s příslušenstvím zpět. Žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila. Řízení bylo usnesením č.j. 11 C 54/2024-74 v tomto rozsahu zastaveno.

8. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

9. Z návrhu na uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění soud zjistil, že žalovaná (v postavení pojistitele) a žalobkyně (v postavení pojistníka a pojištěného) ujednali dne 30.9.2008 vzájemná práva a povinnosti stran investičního životního pojištění a doplňkového životního pojištění pojistnou částkou 200 000 Kč s měsíčním pojistným ve výši 300 Kč a s měsíčním pojištěním ve výši 108 Kč za „zproštění od placení“. Dále sjednali doplňkové úrazové pojištění s měsíčním pojistným ve výši 252 Kč (ročně 3 200 Kč). Celkové měsíční pojistné činilo nakonec po přeškrtané řadě čísel uvedené ve smlouvě 700 Kč. Formulář zachycující smluvní ujednání je opatřen podpisy jednajících, žalobkyně podpisem stvrdila mj. seznámení a převzetí VPP, ZPP a Informací pro klienta 10. Z Pojistky k pojistné smlouvě č. [hodnota] soud za prokázáno, že žalovaná a žalobkyně uzavřeli investiční životní pojištění na 42 let s počátkem pojištění 1.10.2008. Pojistné činí 700 Kč měsíčně. Alokace pojistného je ve výši 20% do akciového fondu [Anonymizováno], ve výši 30% do [Anonymizováno], ve výši 20 % do [Anonymizováno], ve výši 30 % do Dynamického portfolia [Anonymizováno].

11. Z Rekapitulace pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 29.9.2015 má soud za prokázáno, že pojištění je sjednáno mezi účastníky pojistné smlouvy na 42 let s počátkem pojištění 1.10.2008.

12. Z listiny nazvané Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění ([Anonymizováno]) soud zjistil, že v čl. 3 jsou uvedeny druhy pojištění, které je možné sjednat. Jde o investiční životní pojištění, doplňkové životní pojištění, doplňkové úrazové pojištění a doplňkové nemocenské pojištění. V čl. 26 daného dokumentu, který je nazván „vztah mezi doplňkovým pojištěním a investičním životním pojištěním“ je uvedeno, že doplňkové pojištění lze sjednat pouze jako součást investičního životního pojištění. Pojistné za doplňkové pojištění je součástí běžného, resp. jednorázového pojistného. V č.l. 27 je uvedeno, že pojistná doba za doplňkové pojištění je shodná s pojistnou dobou investičního životního pojištění. V čl. 2 písm. c) je uvedeno, že rizikovým pojistným je součet pojistného za pojištění pro případ smrti a pojistného doplňkových pojištění v rozsahu pojistné ochrany dle pojistné smlouvy; rizikové pojistné je součástí běžného, resp. jednorázového pojistného V čl. 6 odst. 5 je uvedeno, že výše rizikového pojistného se přepočítává vždy k prvními dni měsíce a je kalkulována v závislosti na aktuálním věku, pohlaví a aktuální pojistné částce. Dle č.l. 24 platí, že v případě dožití se konce pojištění vyplatí pojistitel aktuální hodnotu podílového účtu pojištěnému. Z pojištění pro případ smrti nebo dožití vyplatí pojistitel v případě smrti pojištěného obmyšlenému aktuální hodnotu podílového účtu platnou k datu nahlášení pojistné události. V čl. 12 odst. 1 je uvedeno, že pojistitel snižuje každý měsíc podílový účet pojistníka o rizikové pojistné za pojištění a doplňková pojištění sjednaná v pojistné smlouvě. V odstavci 2 daného článku je uvedeno, že za účelem krytí nákladů souvisejících s uzavřením pojistné smlouvy (dále jen „počáteční náklady“) sráží pojistitel u pojištění s běžným pojistným na konci každého pojistného roku pojistitelem stanovené procento počátečních jednotek z celkového množství počátečních jednotek, a to do konce pojistné doby. U pojistných smluv s jednorázovým pojistným sráží pojistitel na konci každého pojistného roku pojistitelem stanovené procento počátečních jednotek z celkového množství počátečních jednotek, a to do konce pojistné doby, nejvýše však po dobu stanovenou pojistitelem. Aktuální a maximální výše těchto nákladů je uvedena v sazebníku poplatků a Informacích pro klienta. V odst. 3 je uvedeno, že pojistitel strhává každý měsíc sjednané pojistné doby z podílového účtu pojistníka správní náklady za daný měsíc. Maximální aktuální výše správních nákladů je stanovena v sazebníku poplatků a Informacích pro klienta. Správní náklady mění pojistitele nejvýše jednou za pojistný rok. V odst. 4 je uvedeno, že hodnotu podílového účtu pojistníka může pojistitel navíc snížit o další technické poplatky související se správou pojištění. Přehled těchto poplatků je uveden v sazebníku poplatků. V čl. 14 odst. 1 ZPP je stanoveno, že pojistitel fondy pravidelně oceňuje za účelem stanovení nákupní a prodejní ceny podílových jednotek. Fondy jsou oceňovány v oceňovacích dnech stanovených pojistitelem, minimálně však jednou za měsíc. Hodnotou fondů je hodnota prostředků patřících fondu snížená o hodnotu závazků k datu ocenění. Pojistitel je oprávněn odečítat z hodnoty fondů náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondů. Pojistitel stanoví roční poplatek za správu fondu v procentech hodnoty fondu, jehož výši může jednou za rok měnit, přičemž hodnota ročního poplatku nemůže být vyšší než pojistitelem stanovené maximum. Tento poplatek je odečítán úměrně při každém oceňování. V odst. 2 daného článků je uvedeno, že nákupní cenou podílových jednotek vázaných na daných fond je podíl aktuální hodnoty fondů a počtu podílových jednotek vázaných na fond. Za tuto cenu nakupuje pojistitel podílovou jednotku od pojistníka. V odst. 3 je dále uvedeno, že aktuální cenu prodeje podílových jednotek stanoví pojistitel tak, aby rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou činil maximálně 5 % prodejní ceny. Za tuto cenu prodá pojistitel podílovou jednotku pojistníkovi. V odstavci 4 je uvedeno, že nákupní a prodejní cena stanovená v oceňovací den je zpětně platná do data předchozího dne oceňování. Ceny pojistitel eviduje s přesností na 5 desetinných míst. V odst. 5 čl. 15 je pak stanoveno, že pojistitel je oprávněn odečítat z hodnoty fondů při každém oceňování výdaje související s pořizováním, prodejem a oceňováním fondu.

13. Ze žádosti žalobkyně o ukončení pojistné smlouvy č. [hodnota] z 22. 3. 2024 doručené dne 27. 3. 2024 žalované má soud za prokázáno, že žalobkyně vypověděla smlouvu č. [hodnota] a požádala o výplatu kapitálové hodnoty pojištění k nejbližšímu možnému termínu.

14. Z přípisu ze dne 2. 4. 2024 o přijetí výpovědi životního pojištění, včetně přílohy odvolání výpovědi pojištění má soud za prokázáno přijetí výpovědi žalovanou a její sdělení, že pojištění zanikne ke dni 1.6.2024 a dále že žalovaná tímto přípisem žalobkyni informovala, že hodnota odkupného činí aktuálně 51 637 Kč.

15. Z listiny označené jako Výzva k vydání bezdůvodného obohacení má soud za prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval dne 18.3.2024 žalovanou k vydání částky 128 798 Kč jako bezdůvodného obohacení na straně žalované a to do 15 dnů ode doručení výzvy. Tato výzva byla žalované doručena dne 26.3.2024.

16. Z listiny označené jako Odpověď na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 3.4.2024 má soud za prokázáno, že žalovaná odmítla zaplacení požadované částky s tím, že smlouva je platná a nárok není důvodný.

17. Z Odkupu životního pojištění zaslaného žalovanou žalobkyni dne 10.6.2024 má soud z prokázáno, že hodnota odkupu byla přepočtena k 1.6.2024 a bude na základě výpovědi pojistné smlouvy o životním pojištění č. [hodnota] k datu 1.6.2024 vyplacena ve výši 52 692 Kč. Z potvrzení o provedení transakce a na základě shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno, že částka 52 692 Kč byla žalované vyplacena dne 12.6.2024.

18. Z listin nazvaných jako Rozšířená informace o průběhu pojištění ze dne 30.9.2021, 26.9.2022, 26.9.2023 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni informoval o výši doposud uhrazeného rizikového pojistného (a správních poplatků a počátečních nákladů). Z poslední rozšířené informace má soud také za prokázáno, že žalobkyně zaplatila na běžném/jednorázovém pojistném částku 126 698 Kč, z toho na rizikovém pojistném za životní pojištění 20 212 Kč, na rizikovém pojistném za úrazové pojištění částku 45 300 Kč, za správní poplatek 5 400 Kč a za počáteční náklady 7 758 Kč.

19. Stejně tak z Výpisů z investičního životního pojištění pro žalobkyni k dané pojistné smlouvě ze dne ze dne 4. 10. 2011, ze dne 1. 10. 2012 a z Výpisů z podílového účtu ze 4. 10. 2013, 29. 9. 2014, 29. 9. 2015, 29. 9. 2016, 3. 11. 2017, 1. 10. 2018, 27. 9. 2019, 29. 9. 2020, 29. 9. 2021, 29. 9. 2022, 29. 9. 2023 má soud za prokázáno, že žalovaná byla pravidelně žalobkyní informována kolik zaplatila na pojistném, kolik představují poplatky v daném období za správu pojištění a jaký je aktuální stav podílového účtu.

20. Z dalších listin provedených k důkazu (zejm. Všeobecných pojistných podmínek pro soukromé pojištění osob a Letáku označený jako Future investiční životní pojištění) soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí ani podrobněji nezabývá. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Soud proto další dokazování neprováděl.

21. Co se týče závěru o skutkovém stavu, lze odkázat na shora vyložená zjištění, která soud učinil.

22. Po právní stránce soud vycházel z následujících právních předpisů, judikatury a učinil tento závěr:

23. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně a žalovaná ujednaly pojištění žalobkyně v rámci tzv. investičního životního pojištění.

24. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 o. z., podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

25. Právní vztahy žalobkyně a žalované, založené posuzovanou pojistnou smlouvou, se při aplikaci shora citovaných právních norem řídí zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 („obč. zák.“).

26. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy (dále jen „soukromé pojištění“), pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

27. Podle § 1 odst. 2 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, nejsou-li některá práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění upravena tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, řídí se občanským zákoníkem.

28. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 41 obč. zák., vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

29. Podle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

30. Podle § 107 odst. 1 obč. zák., právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle § 107 odst. 2 obč. zák., nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

31. Soud nejprve posuzoval platnost předložené pojistné smlouvy. Z výše odkazovaných ujednání ZPP plyne, že žalovaná snižovala každý měsíc podílový účet pojistníka o rizikové pojistné za pojištění. V samotné pojistné smlouvě je uvedena pouze průměrná výše rizikového pojistného. ZPP konečně stanoví pouze, že výše rizikového pojistného se přepočítává vždy k prvními dni měsíce a je kalkulována v závislosti na aktuálním věku, pohlaví a aktuální pojistné částce. Pojistná smlouva (a veškeré s ní spojené dokumenty) tak neobsahují určité a konkrétní smluvní ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného. Současně ze Smlouvy plyne, že rizikové pojistné se promítne do hodnoty podílového účtu pojištěného, tedy například i do hodnoty, která by byla žalobkyni vyplacena v případě dožití se konce pojištění, či v případě smrti nebo dožití. Současně nicméně žalobkyně nebyla seznámena s výší rizikového pojistného ani s konkrétním způsobem jejího výpočtu. Na základě těchto skutečností soud shledal v souladu s konstantní judikaturou Městského soudu v Praze, zejm. senátu 29 Co Pojistnou smlouvu absolutně neplatnou. Jelikož je ujednání o rizikovém pojistném neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (jedná se o ujednání podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu § 2 zákona č. 37/2004 Sb.), již neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného způsobuje neplatnost Smlouvy jako celku (§ 41 obč. zák.). Vzhledem k právě uvedenému se soud dále nezabýval tvrzením žalobkyně ohledně neurčitosti a netransparentnosti sjednání dalších položek v podobě poplatků a nákladů. Již samotný závěr o neurčitosti ujednání o rizikovém pojistném pro závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy postačí.

32. Soud se pak zabýval i žalobkyní namítanou skutečností, že smluvní ujednání způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele v rozporu s požadavkem poctivosti a jde proto o zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice. V tomto soud odkazuje na rozhodnutí MS v Praze, sp. zn. 29 Co 26/2022, podle něhož se „k definici zneužívajícího ujednání se vyjádřil SDEU v rozsudku ve věci Aziz, C-415/11 tak, že vnitrostátní soud musí ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s takovým ujednáním souhlasil v rámci individuálního vyjednávání. Článek 5 odst. 1 Směrnice předepisuje, aby v případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízena spotřebiteli předložena písemně, byla tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. SDEU ve svých rozsudcích klade důraz na požadavek transparentnosti smluvních ujednání. Vykládá transparentnost tak, že spotřebitelé musí být schopni posoudit ekonomické důsledky smluvního ujednání, tedy více než jen srozumitelnost formální a gramatickou (srov. rozsudky SDEU ve věci Kásler a Káslerné Rábai C-26/13 a ve věci Van Hove C-96/14). V posuzovaném případě spotřebitel, který je smluvní stranou pojistné smlouvy obsahující dotčená smluvní ujednání, neměl možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy, když mu nebyla známa výše nákladů, o které pojistitel hodlá snižovat kapitálovou hodnotu pojištění, neznal tudíž výši budoucího pojistného plnění.“ Soud nemá důvod se od judikatury MS v Praze odklánět, námitku, že rozhodnutí nelze posoudit jako neurčitá a zároveň pro spotřebitele zneužívající Městský soud v Praze taktéž odmítl a to ve svém rozhodnutí sp. n. 29 Co 173/2023 s tím, že s ve svém rozhodnutí vypořádal i s argumentací NS ČR ze dne 31.5.2023, č.j. 33 Cdo 499/2023-143.

33. Soud se zabýval i námitkou žalované, že smlouva není neplatná minimálně co do části týkající se doplňkového úrazového pojištění, které je od životního investičního pojištění oddělitelné a pokud by soud přiznával žalobkyni bezdůvodné obohacení, měl by žalobu na plnění ve výši 45 300 Kč, které žalobkyně zaplatila žalované na doplňkové úrazové pojištění, zamítnout. Soud však dospěl k závěru, že s ohledem na čl. 26 ZPP v němž je uvedeno, že doplňkové pojištění lze sjednat pouze jako součást investičního životního pojištění a také pojistné za doplňkové pojištění je součástí běžného, resp. jednorázového pojistného, lze dospět k závěru, že smlouva a celý pojistný produkt jsou myšleny, koncipovány a uzavírány jako jeden celek a vzájemně se podmiňují a to právně i ekonomicky. Za takové situace je třeba pohlížet na smlouvu jako na jeden celek z něhož nelze bez dalšího „odtrhnout“ část týkající se doplňkového úrazového pojištění.

34. Sluší se dodat, že na počáteční neurčitosti a neplatnosti Smlouvy nemohou nic změnit dokumenty, které žalovaná žalobkyni následně, tj. po uzavření Smlouvy zasílala. Je tedy nerozhodné například to, že v dokumentu nazvaném Rozšířená informace o průběhu pojištění byla uvedena celková výše zaplaceného rizikového pojistného.

35. Bylo proto namístě přistoupit k vypořádání bezdůvodného obohacení účastníků, a zabývat se žalovanou uplatněnou námitkou promlčení.

36. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. platí, jak již bylo výše uvedeno, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Ve vztahu k objektivní promlčecí době soud souhlasí se žalobkyní, že uvedenou tříletou objektivní promlčecí lhůtu nešlo na projednávanou věc aplikovat a to s ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-485/19 (a závěry navazujících rozsudků a ze dne 10. 6. 2021, C-776/19 až C-782/19). Jak uvedl i Městský soud v Praze v řadě svých rozhodnutí ve skutkově totožných případech týkajících se neplatnosti investičních životních pojištění (např. 29 Co 173/2023, 29 Co 26/2022 atd.): „Skutkový stav je v projednávané věci srovnatelný s věcí, o níž rozhodl SDEU rozsudkem C-485/19 ve věci Profi Credit Slovakia s. r. o. SDEU v této věci posuzoval, zda se na nárok spotřebitele na vydání bezdůvodně zaplacených částek na základě zneužívajícího ujednání použije právní úprava promlčení dle ust. § 107 zákona č. 40/1964 Sb., účinného na území Slovenské republiky. Právní závěr SDEU o rozporu předmětné objektivní tříleté promlčecí lhůty s unijním právem, přijatý v souladu s dalšími rozsudky (srov. věc OPR-Finance C- 679/18, věc Raiffeisen Bank a BRD Groupe Societé Générale SA C-698/18 a C-699/18, Caixabank and Banco Bilbao Vizcaya Argentaria C-224/19 a C-259/19) proto odvolací soud převzal i v projednávané věci. Také v případě žalobce nastalo riziko, že se žalobce během tříleté lhůty nebude dovolávat svých práv. Tříletá lhůta je v zásadě za dostatečnou a slučitelnou se zásadou efektivity, ale podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. začíná běžet ode dne, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení, a to i v případě, že spotřebitel není schopen seznat, že k bezdůvodnému obohacování na jeho úkor dochází, ani posoudit, že uzavřená smlouva obsahuje zneužívající smluvní ujednání. Dle SDEU je nezbytné přihlédnout k tomu, že u smluv plněných po dlouhou dobu dojde u části uskutečněných plateb k promlčení ještě předtím, než skončí platnost dotčené smlouvy, přičemž takový režim promlčení může spotřebitele systematicky zbavovat možnosti domoci se vrácení plateb uskutečněných na základě smluvních ujednání, která jsou v rozporu se Směrnicí. Procesní pravidlo formulované v ust. § 107 odst. 2 obč. zák., které od spotřebitele vyžaduje, aby podal žalobu ve lhůtě tří let od data, kdy došlo k bezdůvodnému obohacení, znemožňuje efektivní výkon práv, která spotřebiteli přiznává Směrnice. Proto ani v posuzovaném případě nelze tříletou objektivní promlčecí lhůtu použít a objektivní promlčecí doba tak nemohla uplynout.

37. Ve vztahu k subjektivní promlčecí době (tj. dva roky od okamžiku, kdy se poškozený dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil) soud poučil žalovanou dle § 118 a o.s.ř, aby v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu III ÚS 2127/21 tvrdil, kdy se dozvěděl o tom, že se žalovaná na jeho úkor obohatila, když tuto vědomost nelze bez dalšího odvozovat od okamžiku uzavření neplatné smlouvy. Žalovaná k tomuto poučení pouze uvedla, že žalobkyně byla informovaná pravidelnými výpisy a rozšířenými informacemi o průběhu pojistného vztahu a jeho ekonomických důsledcích. K této otázce pak soud odkazuje na usnesení ze dne 22. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 524/2022-210, uvedl, že „[p]odle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty (ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.) rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost nelze bez dalšího – jak dovodil Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/21, – ztotožnit s okamžikem uzavření smlouvy, nýbrž je třeba ji odvozovat od okamžiku, kdy mohl žalobce reálně seznat vznik bezdůvodného obohacení, tj. kdy si alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o bezdůvodnosti poskytnutého plnění, tedy o neplatnosti předmětné smlouvy.“ (ve stejném duchu viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 361/2022 či sp. zn. 33 Cdo 207/2022). Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty podle § 107 odst. 1 SOZ je tudíž nutno odvíjet od okamžiku, kdy si žalobce alespoň v laické rovině osvojil právní závěr o neplatnosti Pojistné smlouvy. Je přitom zřejmé, že vědomost žalobce o neplatnosti Pojistné smlouvy nelze dovozovat ze skutečnosti, že byl seznámen s vlastním textem smlouvy, či s přibližnou výší rizikového pojistného či s přibližnou výší nákladů spojených s pojištěním (prostřednictvím výročních dopisů či rozšířených informací). To bez dalšího nesvědčí nic o tom, že by současně nabyl povědomí o neplatnosti pojistné smlouvy. V tomto ohledu soud odkazuje mj. i na rozsudek ze dne 18. 1. 2023, č. j. 33 Cdo 207/2022-164, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že vědomost o neplatnosti smlouvy nelze dovozovat ani od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, že neobdrží částku odpovídající zaplacenému pojistnému, nýbrž tzv. odkupné (tj. plnění, které pojišťovna pokládá za konečné vypořádání ukončeného smluvního vztahu) – z uvedeného nelze podle Nejvyššího soudu dovozovat vědomost o neplatnosti pojistné smlouvy. I z informace o výši odkupného přitom ochuzený nabyl vědomost o výši složek strhávaných mu z kapitálové hodnoty pojištění. Ani to však, dle Nejvyššího soudu, nesvědčí nic o jeho vědomosti o neplatnosti smlouvy. Soud proto počátek subjektivní promlčecí doby stanovil na okamžik podání žaloby, tedy ke dni 15.4.2024 a dospěl k závěru, že k promlčení nároku nedošlo.

38. Ze všech výše uvedených okolností dospěl soud k závěru, že žalobkyni náleží právo na vydání bezdůvodného obohacení, že nárok promlčen nebyl.

39. Požadované příslušenství pak bylo žalobkyni přiznáno v souladu s ust. § 1970 o.z. v sepjetí s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 703,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 126.698,- Kč sestávající z částky 6 180 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 180 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 15. 4. 2024, z částky 6 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 28. 5. 2024, z částky 6 180 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 26. 6. 2024 a z částky 6 180 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 9. 7. 2024 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 880 Kč ve výši 8 164,80 Kč. Dále náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 006 Kč (po učiněném zpětvzetí) sestávající z částky 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 7. 2024 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 400 Kč ve výši 924 Kč. Soud rovněž přiznal na náhradě nákladů řízení žalobkyni jí zaplacený soudní poplatek ve výši 6.335 Kč. Na závěr pak soud uvádí, že nedospěl k závěru, že by měla být žalobkyni náhrada nákladů řízení krácena proto, že již v okamžiku podání žaloby věděla, že jí bude ze strany žalobkyně vyplacena v budoucnu ještě určitá částka na odkupném v souvislosti s výpovědí smlouvy, kterou žalobkyně žalované doručila dne 27. 3. 2024. Takový požadavek by byl s ohledem na možné promlčení nároku (min. v rovině, jak v řízení argumentovala k promlčení žalovaná) nepřiměřený a nedůvodný.