17 Co 448/2024 - 133

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Miluše Farské a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro zaplacení 126 698 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2024, čj. 11 C 54/2024-82 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 74 006 Kč s příslušenstvím.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to ve výši 8 384 Kč za řízení před soudem I. stupně a ve výši 25 513,50 Kč za řízení odvolací, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta]

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 74 006 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 58 703,80 Kč (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě z 15.4.2024, kterou se žalobkyně, po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení, domáhala na žalované zaplacení částky 74 006 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které představuje rozdíl mezi pojistným ve výši 126 698 Kč zaplaceným žalobkyní žalované na základě neplatné smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené dne 1.10.2008 a částkou 52 692 Kč, která byla žalovanou žalobkyni vyplacena formou odbytného. Důvod neplatnosti spatřovala v tom, že předmětná pojistná smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem a evropským právem. Obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS (dále jen Směrnice), když neobsahuje ani ve Všeobecných pojistných podmínkách (dále jen VPP) ani ve Zvláštních pojistných podmínkách (dále jen ZPP) údaje o výši rizikového pojistného, výši poplatků se správou smlouvy, dalších technických poplatků a nákladů s ní souvisejících. To mělo za následek, že fakticky neznala výši budoucího pojistného plnění.

3. Žalovaná měla žalobu za nedůvodnou. Upozornila na to, že žalobkyně nerozlišuje, že část měsíčního pojistného plnění byla hrazena na doplňková připojištění, a nikoliv jen na životní pojištění a tato plnění lze od hlavního životního pojištění oddělit. Vysvětlila, jak jsou počítány spořící část pojistného a rizikové pojistné. Pojistnou smlouvu považuje za platnou. Vznesla námitku promlčení, když začátek subjektivní promlčecí lhůty spadá do okamžiku podpisu pojistné smlouvy.

4. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování listinami vyšel po skutkové stránce zejména ze zjištění, že žalovaná (v postavení pojistitele) a žalobkyně (v postavení pojistníka a pojištěného) ujednaly vzájemná práva a povinnosti stran investičního životního pojištění a doplňkového životního pojištění pojistnou částkou 200 000 Kč s měsíčním pojistným ve výši 300 Kč a s měsíčním pojištěním ve výši 108 Kč za „zproštění od placení“. Dále sjednali doplňkové úrazové pojištění s měsíčním pojistným ve výši 252 Kč (ročně 3 200 Kč). Celkové měsíční pojistné činilo 700 Kč. Formulář zachycující smluvní ujednání je opatřen podpisy jednajících, žalobkyně podpisem stvrdila mj. seznámení a převzetí VPP, ZPP a Informací pro klienta. Investiční životní pojištění účastnice uzavřely na 42 let s počátkem pojištění 1.10.2008. V pojistné smlouvě bylo sjednáno investiční životní pojištění, doplňkové životní pojištění, doplňkové úrazové pojištění a doplňkové nemocenské s tím, že doplňkové pojištění lze sjednat pouze jako součást investičního životního pojištění. Pojistné za doplňkové pojištění je součástí běžného, resp. jednorázového pojistného. Pojistná doba za doplňkové pojištění je shodná s pojistnou dobou investičního životního pojištění. Rizikovým pojistným je součet pojistného za pojištění pro případ smrti a pojistného doplňkových pojištění v rozsahu pojistné ochrany dle pojistné smlouvy; rizikové pojistné je součástí běžného, resp. jednorázového pojistného. Výše rizikového pojistného se přepočítává vždy k prvnímu dni měsíce a je kalkulována v závislosti na aktuálním věku, pohlaví a aktuální pojistné částce. Z pojištění pro případ smrti nebo dožití vyplatí pojistitel v případě smrti pojištěného obmyšlenému aktuální hodnotu podílového účtu platnou k datu nahlášení pojistné události. Pojistitel snižuje každý měsíc podílový účet pojistníka o rizikové pojistné za pojištění a doplňková pojištění sjednaná v pojistné smlouvě. Za účelem krytí nákladů souvisejících s uzavřením pojistné smlouvy (dále jen „počáteční náklady“) sráží pojistitel u pojištění s běžným pojistným na konci každého pojistného roku pojistitelem stanovené procento počátečních jednotek z celkového množství počátečních jednotek, a to do konce pojistné doby. U pojistných smluv s jednorázovým pojistným sráží pojistitel na konci každého pojistného roku pojistitelem stanovené procento počátečních jednotek z jejich celkového množství, a to do konce pojistné doby, nejvýše však po dobu stanovenou pojistitelem. Aktuální a maximální výše těchto nákladů je uvedena v Sazebníku poplatků a Informacích pro klienta. Pojistitel strhává každý měsíc sjednané pojistné doby z podílového účtu pojistníka správní náklady za daný měsíc. Maximální aktuální výše správních nákladů je stanovena v sazebníku poplatků a Informacích pro klienta. Správní náklady mění pojistitel nejvýše jednou za pojistný rok. Hodnotu podílového účtu pojistníka může pojistitel navíc snížit o další technické poplatky související se správou pojištění. Přehled těchto poplatků je uveden v sazebníku poplatků. Pojistitel je oprávněn odečítat z hodnoty fondů náklady související s nákupem a prodejem prostředků patřících fondům. Pojistitel stanoví roční poplatek za správu fondu v procentech hodnoty fondu, jehož výši může jednou za rok měnit, přičemž hodnota ročního poplatku nemůže být vyšší než pojistitelem stanovené maximum. Tento poplatek je odečítán úměrně při každém oceňování.

5. Dopisem ze dne 22. 3. 2024 doručeným žalované dne 27. 3. 2024 žalobkyně vypověděla smlouvu č. [číslo] a požádala o výplatu kapitálové hodnoty pojištění k nejbližšímu možnému termínu. Pojištění zaniklo ke dni 1.6.2024 a žalovaná žalobkyni informovala, že hodnota odkupného činí aktuálně 51 637 Kč. Žalobkyně dne 18.3.2024 vyzvala žalovanou k vydání částky 128 798 Kč jako bezdůvodného obohacení na straně žalované a to do 15 dnů ode doručení výzvy. Tato výzva byla žalované doručena dne 26.3.2024. Žalovaná odmítla zaplacení požadované částky s tím, že přepočetla hodnotu odkupného k 1.6.2024 a 12.6.2024 bylo odkupné ve výši 52 692 Kč žalobkyni uhrazeno.

6. Ze ZPP vzal soud za prokázané, že žalovaná snižovala každý měsíc podílový účet pojistníka o rizikové pojistné za pojištění. V samotné pojistné smlouvě je uvedena pouze průměrná výše rizikového pojistného. ZPP stanoví pouze to, že výše rizikového pojistného se přepočítává vždy k prvními dni měsíce a je kalkulována v závislosti na aktuálním věku, pohlaví a aktuální pojistné částce. Pojistná smlouva (a veškeré s ní spojené dokumenty) tak neobsahují určité a konkrétní smluvní ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného. Současně ze Smlouvy plyne, že rizikové pojistné se promítne do hodnoty podílového účtu pojištěného, tedy například i do hodnoty, která by byla žalobkyni vyplacena v případě dožití se konce pojištění, či v případě smrti nebo dožití.

7. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud I. stupně po právní stránce s poukazem na přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 a § 3036 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.). Aplikoval přitom právní úpravu účinnou ke dni uzavření pojistné smlouvy obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (obč. zák.) a v zákoně č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě i ve Směrnici o zneužívajících ustanoveních.

8. Konstatoval, že žalobkyně nebyla seznámena s výší rizikového pojistného ani s konkrétním způsobem jeho výpočtu. Soud shledal pojistnou smlouvu absolutně neplatnou. Jelikož je ujednání o rizikovém pojistném neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (jedná se o ujednání podstatné náležitosti pojistné smlouvy ve smyslu § 2 § 4 zákona č. 37/2004 Sb.), již neplatnost ujednání o výši rizikového pojistného způsobuje neplatnost Smlouvy jako celku (§ 41 obč. zák.).

9. Soud se dále zabýval žalobkyní namítanou skutečností, o významné nerovnováze v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele v rozporu s požadavkem poctivosti s tím, že jde o zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice. Odkázal v tomto směru jednak na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 29 Co 26/2022, ale i na konkrétní rozhodování SDEU (ve věci Aziz, C-415/11; rozsudky SDEU ve věci Kásler a Káslerné Rábai C-26/13 a ve věci Van Hove C-96/14). Zabýval se i námitkou žalované, že smlouva není neplatná minimálně co do části týkající se doplňkového úrazového pojištění, které je od životního investičního pojištění oddělitelné a pokud by soud přiznával žalobkyni bezdůvodné obohacení, měl by žalobu na plnění ve výši 45 300 Kč, které žalobkyně zaplatila žalované na doplňkové úrazové pojištění, zamítnout. Soud však s odkazem na čl. 26 ZPP konstatoval, že doplňkové pojištění lze sjednat pouze jako součást investičního životního pojištění a také upozornil, že pojistné za doplňkové pojištění je součástí běžného, resp. jednorázového pojistného. Z toho dovodil, že smlouva a celý pojistný produkt jsou myšleny, koncipovány a uzavírány jako jeden celek a vzájemně se právně i ekonomicky podmiňují. Za takové situace je třeba pohlížet na smlouvu jako na jeden celek.

10. Pokud jde o počáteční neurčitost a neplatnost Smlouvy, soud konstatoval, že na nich nemohou nic změnit dokumenty, které žalovaná žalobkyni následně, (tj. po uzavření Smlouvy) zasílala. Je tedy nerozhodné například to, že v dokumentu nazvaném Rozšířená informace o průběhu pojištění byla uvedena celková výše zaplaceného rizikového pojistného.

11. Ocitoval zákonné ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák. s tím, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Ve vztahu k objektivní promlčecí době soud konstatoval, že uvedenou tříletou objektivní promlčecí lhůtu nešlo na projednávanou věc aplikovat, objektivní promlčecí doba tak nemohla uplynout. V tomto směru odkázal na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-485/19 (a závěry navazujících rozsudků a ze dne 10. 6. 2021, C-776/19 až C-782/19) i na další judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu.

12. Dále se soud zabýval subjektivní promlčecí lhůtou (tj. dva roky od okamžiku, kdy se poškozený dozví o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil). V tomto směru odkázal na usnesení NS ze dne 22. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 524/2022-210, s tím, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je pro určení okamžiku začátku běhu subjektivní promlčecí lhůty (ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák.) rozhodná vědomost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Tuto vědomost nelze bez dalšího ztotožnit s okamžikem uzavření smlouvy, nýbrž je třeba ji odvozovat od okamžiku, kdy mohl žalobce reálně seznat, alespoň v laické rovině, vznik bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy. V tomto směru odkázal i na konkrétní judikáty, v nichž Nejvyšší soud dovodil, že vědomost o neplatnosti smlouvy nelze dovozovat ani od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, že neobdrží částku odpovídající zaplacenému pojistnému, ale místo toho jen tzv. odkupné (tj. plnění, které pojišťovna pokládá za konečné vypořádání ukončeného smluvního vztahu). Soud I. stupně uzavřel, že k promlčení nároku nedošlo, počátek subjektivní promlčecí doby stanovil na okamžik podání žaloby, tedy ke dni 15.4.2024. Žalobě vyhověl, bezdůvodné obohacení žalobkyni přiznal tak, jak bylo požadováno, včetně úroku z prodleni dle § 1970 o.z. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, a to ve dvou směrech. Jednak zpochybnila závěry soudu I. stupně ohledně důvodů neplatnosti pojistné smlouvy a dále zpochybnila posouzení subjektivní promlčecí lhůty, zejména jejího počátku. S odkazem na konkrétní judikaturu namítla, že je třeba neurčitost pojistné smlouvy dle § 37 odst. 1 a § 55 odst. 2 obč. zák. a zneužívající charakter smlouvy ve smyslu Směrnice 93/13/EHS posoudit samostatně. Žalovaná poukázala na to, že případná neurčitost nebo dokonce absence ujednání neznamená automaticky jeho zneužívající povahu. Tzn., že přezkum zneužívající povahy ustanovení je samostatnou fází oddělitelnou od přezkumu jasnosti či srozumitelnosti ujednání. Zpochybnila právní posouzení věci, pokud jde o neaplikaci objektivní promlčecí lhůty. Pokud jde o subjektivní promlčecí lhůtu vyslovila pochybnost, že by její počátek nastal až podáním žaloby. Je třeba dle jejího názoru vzít v úvahu, že žalobkyně kontaktovala nejdříve svého právního zástupce, který sepsal mimo jiné předžalobní výzvu. Žalobkyně měla dle názoru žalované již 29.12.2020 dostatek podkladů pro jednoduchou laickou úvahu o nevýhodnosti zvoleného pojistného produktu (z výročního dopisu žalované). Dalším termínem, kdy žalobkyně musela nabýt tušení, že se smlouvou není vše v pořádku je červen 2014 (20.6.2014 dopis doručený žalobkyni ohledně aktuální výše nesplacených počátečních nákladů). U plateb zaplacených žalobkyní do 6/2014 tak začala plynout subjektivní dvouletá lhůta nejpozději v červnu 2014 a u plateb placených později vždy ode dne jejich platby. Dále poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 29 Co 175/2024 a sp. zn. 29 Co127/2021 z nichž vyplývá, že subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet okamžikem, kdy se pojistník seznámí s výší odkupného, které je spojeno s pojistnou smlouvou. Z tohoto pohledu začala promlčecí lhůta plynout nejpozději 27.9.2019, kdy se žalobkyně seznámila s výší odkupného. Navrhla změnu rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta, případně žádala, aby rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že soud předmětnou pojistnou smlouvu správně posoudil jako neplatnou. Jeho posouzení je souladné s dlouhodobou konzistentní rozhodovací praxí obecných soudů včetně soudů vyšších instancí. Stejně tak za zcela správné považuje právní posouzení žalovanou namítaného promlčení. Poukázala na rozhodnutí SDEU C-561/21 ve věci Banco Santander, který zpřísnil posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty oproti nálezu ÚS sp. zn. III. ÚS 2127/21, a to ode dne, kdy je spotřebitel prokazatelně informován o zneužívající povaze smluvního ujednání. Za situace, kdy žalobkyně fakticky platila pojistné do 11.12.2023, je nepochybné, že po tuto dobu pochybnosti o smlouvě neměla. Zdůraznila, že smluvní ujednání jsou neurčitá, neboť nebyla stanovena řádně výše poplatků (rizikové pojistné, náklady a poplatky), kterou si žalovaná stanovila sama jednostranně. Vyslovila domněnku, že nelze přijmout názor, že je-li nějaké ustanovení spotřebitelské smlouvy neplatné, nelze ho podrobit přezkoumání z hlediska nepřiměřenosti. Takový postup by s odkazem na nález ÚS IV.ÚS 1627/24 zcela popřel podstatu ochrany spotřebitele.

15. Na vyjádření žalobkyně zareagovala žalovaná. Setrvala na svých závěrech a odkázala na judikaturu NS a ÚS a SDEU. Zdůraznila, že přesné vyčíslení rizikového pojistného pro případ smrti není povinnou součástí smlouvy. Taková povinnost totiž nevyplývá z žádného v době uzavření smlouvy účinného předpisu. Povinnou součástí smlouvy tak je dle § 4 odst. 1 písm. e) ZPP výše pojistného, jeho splatnost a údaj o tom, zda se jedná o pojistné běžné nebo jednorázové. Zopakovala, že v daném případě jde o platnou a účinnou smlouvu. S odkazem na evropskou judikaturu upozornila, že přezkum zneužívající povahy ustanovení je samostatnou fází oddělitelnou od přezkumu srozumitelnosti ujednání. Namítla, že se soud I. stupně v této věci nezabýval otázkou poctivosti a významné nerovnováhy v právech a povinnostech stran. Přesto dovodil zneužívající povahu ujednání. Poukázala na to, že pokud má být smlouva neplatná z důvodu chybějícího ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, nelze takové ujednání podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti podle § 56 odst. 1 obč. zák. Žalovaná znovu zopakovala, že pokud jde o počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, měla žalobkyně dostatečné podklady pro jednoduchou laickou úvahu o nevýhodnosti pojistného produktu dne 29.12.2020. Touto dobou jí byly předloženy výpisy z podílových účtů, které obsahovaly informaci o výši částky uhrazené na rizikové pojistné a na počáteční a správní náklady vždy za každý rok. Citovala rovněž z dalších rozhodnutí, dle nichž počátek subjektivní promlčecí lhůty počíná běžet od okamžiku, kdy se pojistník seznámil s výší odkupného. S tím byla žalobkyně v tomto případě seznámena dne 27.9.2019. Závěrem zdůraznila, že soud chybně odůvodnil počátek běhu subjektivní lhůty objektivními skutečnostmi a opomenul se zmínit, kdy nastal subjektivní moment nabytí vědomosti žalobkyně.

16. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a bez dalšího dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné.

17. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil solidní skutkový podklad. Odvolací soud rozsah provedeného dokazování shledal dostatečným a skutkové závěry v pořádku, nesdílí však zcela jeho právní posouzení.

18. I odvolací soud dospívá k závěru, že předmětná pojistná smlouva je neplatná dle § 37 odst. 1 obč. zák. a § 4 z. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě, neboť neobsahuje všechny nezbytné údaje tak, aby žalobkyně byla schopna poznat faktickou výši budoucího pojistného plnění. Znění smlouvy je neurčité a nesrozumitelné. Její součástí je doplňkové životní, úrazové a nemocenské pojištění a dále nejasné údaje o tom, že budou z podílového účtu žalobkyně sráženy každý měsíc rizikové pojistné, počáteční náklady ročně, správní náklady měsíčně a technické poplatky související se správou pojistné smlouvy (viz čl. 12 ZPP) bez bližšího upřesnění. O výši těchto poplatků bylo uvedeno jen to, že je možno shlédnout jejich Sazebník v obchodních místech žalované.

19. Dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě (ve znění do 31.12.2013) jsou součástí pojistné smlouvy pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen a bez jeho souhlasu nelze tyt pojistné podmínky měnit.

20. Dle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění, způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

21. Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu § 4 odst. 4 cit. zák. nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout či údaj, o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech (viz např. rozsudek NS 21 Cdo 1566/2017).

22. Uvedená úprava jen potvrzuje, že pojistná smlouva v projednávané věci je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť je neurčitá a nesrozumitelná a je současně v rozporu se shora citovaným zákonem o pojistné smlouvě, když některé rozhodující informace chybí.

23. Smlouva o investičním životním pojištění je v daném případě smlouvou formulářovou. Neobsahuje ani ve VPP ani v ZPP údaje o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, o výši poplatků souvisejících se správou smlouvy o dalších technických poplatcích a o nákladech s ní souvisejících. Jejich výši nebylo možno zjistit ani výkladem ze žádného smluvního ujednání. To mělo za následek, že žalobkyně fakticky neznala výši budoucího pojistného plnění, neboť konstrukce účtování poplatků a počátečních nákladů byla tak nepřehledná, že nebylo možno je vyhodnotit. Žalobkyně jako spotřebitel neměla možnost posoudit ekonomické důsledky, když jí nebyla známa výše nákladů, o něž hodlá žalovaná snižovat kapitálovou hodnotu pojištění, neznala tak výši budoucího pojistného plnění.

24. Soud I. stupně konstatoval, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání ve smyslu Směrnice Rady 93/13/EHS (nejasná ujednání dle čl. 12/1, 4, čl. 14/1 a 5 ZPP - neobsahují konkrétní smluvní ujednání o výši a způsobu stanovení rizikového pojistného a dovodil její absolutní neplatnost i dle unijního práva. Tento závěr odvolací soud s přihlédnutím ke stávající judikatuře nesdílí. Z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3113/2023 z 29.10.2024 totiž vyplývá, že zjevným případem porušení unijního práva není situace, kdy důvodem absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je neurčitost obligatorních smluvních ujednání spočívající v jejich absenci ve smyslu § 37 obč. zák. V takovém případě jde totiž o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není. Takové ujednání, jež není ve smlouvě obsaženo (neexistující) nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti dle § 56 odst. 1 obč. zák., tj. zda nezpůsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

25. Nemůže obstát ani závěr soudu I. stupně o nemožnosti aplikace zákonné úpravy týkající se objektivní promlčecí lhůty vyplývající mj. z rozsudku SDEU C-485/19. Tento rozsudek řešil otázku promlčecí lhůty u bezdůvodného obohacení z podnětu předběžné otázky předložené soudem v [místo]. Konstatoval, že délka promlčecí lhůty 3 roky sama o sobě není neslučitelná se zásadou efektivity, ale její počátek nelze stanovit od vzniku bezdůvodného obohacení u dlouhodobých smluv, kde nelze vyloučit, že přinejmenším u části uskutečněných plateb dojde k promlčení ještě před tím, než skončí dotčené smlouvy. Takový režim promlčení může totiž spotřebitele systematicky zbavovat možnosti domáhat se plateb uskutečněných na základě smluvních ujednání, která jsou v rozporu s uvedenou Směrnicí.

26. Na toto rozhodnutí SDEU reagoval NS v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 499/2023 na základě nálezu ÚS sp. zn. IV. ÚS 1984/22. Konstatoval, že uvedené rozhodnutí SDEU není použitelné na věc týkající se neplatnosti smlouvy o životním pojištění. Je tomu tak proto, že rozhodnutí SDEU se týká poskytnutého spotřebitelského úvěru, zatímco životní pojištění je třeba posuzovat jako investici svého druhu. Ve stejném duchu se nesou i další rozsudky NS a nálezy ÚS, např. sp. zn. IV.ÚS 2429/23 nebo sp. zn. 33 Cdo 48/2023. Z uvedené judikatury je zřejmé, že je třeba vnímat odlišnost daných právních institutů. V případě úvěrů je třeba spotřebitelům poskytnout vysokou míru ochrany, neboť ti byli mnohdy pod vlivem nepříznivých okolností nuceni uzavřít nevýhodnou úvěrovou smlouvu, která je ve svém důsledku může dostat až do tzv. dluhové pasti. U pojistné smlouvy nelze presumovat její uzavření pod tíživými okolnostmi věci. Jedná se o dobrovolný smluvní instrument zacílený na zvýšení jistoty pojištěného.

27. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že v daném případě subjektivní promlčecí lhůta neuplynula, byť nesouhlasí s jejím počátkem tak, jak jej stanovil soud I. stupně, tj. od podání žaloby (15.4.2024). Z tvrzení žalobkyně u odvolacího jednání vyplývá, že za počátek promlčecí lhůty je třeba považovat den, kdy dala plnou moc svému právnímu zástupci k zastupování a podání žaloby, tj. 4.1.2024.

28. Odvolací soud však nesdílí závěr prvostupňového soudu o tom, že nelze použít objektivní promlčecí lhůtu. Za dobu 3 let před podáním žaloby mohla žalobkyně žalované na pojistném uhradit maximálně 25 200 Kč (36 měsíců x 700 Kč pojistné měsíčně dle pojistné smlouvy). Žalovaná vyplatila žalobkyni dne 12.6.2024 částku 52 692 Kč, a tím jí fakticky uhradila veškeré nepromlčené bezdůvodné obohacení včetně úroku z prodlení za poslední 3 roky. Z uvedeného vyplývá, že žalobní návrh je z důvodu promlčení (§ 107 odst. 2 obč. zák.) nedůvodný.

29. Možno shrnout, že dle názoru odvolacího soudu je pojistná smlouva neplatná dle § 37 odst. 1 obč. zák., návrh na vydání bezdůvodného obohacení však není opodstatněn z důvodu promlčení dle § 107 odst. 2 obč. zák., za situace, kdy nepromlčené plnění včetně příslušenství bylo žalobkyni žalovanou vyplaceno.

30. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

31. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud vzhledem k změně napadeného rozsudku, dle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř.

32. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Vzal v úvahu zaplacení částky 52 692 Kč žalovanou po zahájení řízení a v reakci na to zpětvzetí žaloby, i úspěch žalované pokud jde o zaplacení částky 74 006 Kč. Vzhledem k výši původně žalované částky byla žalovaná úspěšná, co do 58 %, žalobkyně co do 42 %. Procesně úspěšnější žalované tak náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně v rozsahu 16 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady spočívají v nákladech právního zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Jedná se o 6 úkonů právní služby po 6 180 Kč (počítáno z merita 126 698 Kč), konkrétně převzetí a příprava 17.4.2019, 3x vyjádření 17.5.2024, 21.6.2024 a 7.10.2024, ú.j. 26.6.2024) dále jeden úkon 4 100 Kč (počítáno z merita 74 006 Kč po částečném zpětvzetí žaloby – ú.j. 24.7.2024), k tomu 7 režijních paušálů po 300 Kč a DPH ve výši 9 088,80 Kč. Při plném úspěchu by žalobkyni za toto stádium řízení náležely náklady ve výši 52 368,80 Kč, z toho 16 % činí 8 384 Kč.

33. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. V tomto stadiu řízení byla plně úspěšná žalovaná. Náleží jí náhrada za soudní poplatek z odvolání ve výši 6 335 Kč, náklady právního zastoupení advokátem za 3,5 úkonu právní služby po 4 100 Kč (počítáno z merita 74 006 Kč), jedná se o odvolání z 10.9.2024 doplněné dne 18.10.2024, vyjádření z 13.12.2024, účast u ú.j. 9.1.2025 a ú.j. dne 16.1.2025, kdy došlo jen k vyhlášení rozsudku – úkonu; k tomu 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31.12.2024 a 2 paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1.1.2025, a DPH 3 328,50 Kč. Celkem představují náklady odvolacího řízení částku 25 513,50 Kč, která byla žalované přiznána.

Poučení