11 C 62/2023 - 95

Rubrum

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Prachařem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], [Anonymizováno] [Datum narození žalobkyně] [Anonymizováno] [Adresa žalobkyně] adresa doručovací [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce], narozený [Datum narození zmocněnce], bytem [Adresa zmocněnce] proti žalované[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Jméno žalované] adresa doručovací: [Jméno žalované], [Anonymizováno] o náhradu škody ve výši 590 869 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalované náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že ji byla nesprávným úředním postupem zdejšího soudu v řízeních pod sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka] a sp.zn. [spisová značka] způsobena škoda ve výši [částka], přičemž tento nárok uplatnila dne [datum] u žalované, která jej na základě svého stanoviska ze dne [datum] neuspokojila. Popsala, že vystupovala jako žalobkyně v desítkách řízeních vedených u zdejšího soudu proti svému zaměstnavateli Základní škole [adresa], IČ [IČO], [adresa] (dále jen jako „zaměstnavatel“) jako žalovanému, a to ve věci určení trvání pracovního poměru a náhrad platů z důvodu překážek na straně zaměstnavatele. Dále jako povinná vystupovala v řízení [spisová značka] (sp.zn. exekutora [spisová značka]) stran vymožení přiznaných nákladů v řízení [spisová značka] a následně jako žalobkyně vystupovala v řízení sp. zn. [spisová značka] o navrácení bezdůvodného obohacení získaného zaplacením těchto nákladů, jelikož exekuční titul byl nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 2703/2015, zrušen. Jako žalobkyně vystupovala v řízení sp.zn. [spisová značka] ve věci náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobkyni vedením exekuce sp.zn. [spisová značka]. Popsala, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla její žaloba zamítnuta a soud jí zavázal k uhrazení nákladů řízení žalovanému zaměstnavateli ve výši [částka]. Tyto byly potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č.j. [spisová značka], navýšeny o náklady odvolacího řízení [částka]. Žalovaný zaměstnavatel začal přiznanou náhradu nákladů ve výši [částka] okamžitě vymáhat, a to exekucí vedenou pod sp.zn. [spisová značka], žalobkyně však jeho pohledávku ihned započetla na své pohledávky z titulu neuhrazených náhrad platů, proto pohledávky zanikly ihned k datu jejich vzniku. Zároveň ještě v průběhu vedené exekuce Ústavní soud ČR nálezem ze dne [datum], III. ÚS 2703/15, zrušil oba exekuční tituly včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] č.j. [spisová značka], kterým bylo dovolání žalobkyně ohledně exekučních titulů odmítnuto. Zdejší soud následně zastavil exekuci usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], když konstatoval naplnění důvodu zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. a zaměstnavatele jako oprávněného zavázal k úhradě nákladů exekuce soudnímu exekutorovi a nákladů exekučního řízení žalobkyni. Žalobkyně se musela domoci původně uhrazených nákladů vůči zaměstnavateli až samostatnou žalobou a následnou exekucí. Žalobkyně rozvedla, že navrženou exekucí ze strany zaměstnavatele sp.zn. [spisová značka] jí vznikla nemajetková újma ve výši [částka], které se neúspěšně domáhala v řízení u zdejšího soudu pod sp.zn. [spisová značka], kde soudy dle jejího názoru vyloučily uplatnění nároku po zaměstnavateli, ačkoliv exekuční soud svým rozhodnutím o procesním zavinění zaměstnavatele naopak vyloučil uplatnění nároku po státu. Uvedené postupy obecných soudů považuje žalobkyně za neslučitelné s příkazem vnitřní nerozpornosti právního řádu. Žalobkyně se nemohla dobrat svého práva na náhradu újmy v řádném soudním řízení, jelikož jedno přiznané legitimní očekávání vylučovalo druhé a naopak, na škodě nenese žalobkyně vinu, přičemž dle soudu ji nenese ani zaměstnavatel. Škoda způsobená nesprávním úředním postupem soudu v řízení sp.zn. [spisová značka] vydáním později zrušených rozsudků se tak propsala i do řízení sp.zn. [spisová značka] a byla způsobena další škoda ve výši rovné nemajetkové újmě způsobené žalobkyni vedením exekuce ze strany zaměstnavatele. V důsledku rozhodnutí exekučního soudu, který shledal vinu na straně zaměstnavatele, byla škoda nárokovatelná po dobrovolném uhrazení ze strany zaměstnavatele jako majetková škoda zaměstnavatele po státu. Soud v řízení [spisová značka] ovšem zaměstnavatele ze zavinění na vedení exekuce vymanil s odkazem na jeho postup dle nezákonného postupu soudu v řízení [spisová značka], proto tedy náleží uplatnění práva na náhradu majetkové škody nyní žalobkyni. Ta se tedy domáhá úhrady majetkové újmy [částka], který je ekvivalentem nemajetkové újmy způsobené žalobkyni vedením exekuce zaměstnavatele, a dále náhrady další škody z titulu nákladů uhrazených zaměstnavateli v rámci celého řízení [spisová značka], které tvoří součet částek [částka] (náhrada nákladů uhrazená zaměstnavateli v prvostupňovém řízení), [částka] (náhrada nákladů žalobkyně v témže řízení), [částka] (náhrada nákladů uhrazená zaměstnavateli v odvolacím řízení [spisová značka]), [částka] (náhrada nákladů žalobkyně v odvolacím řízení), [částka] (uhrazený soudní poplatek za dovolání), [částka] (náhrada nákladů žalobkyně v dovolacím řízení), v neposlední řadě požaduje žalobkyně příslušenství v podobě zákonných úroků prodlení ode dne [datum], jelikož splatnost nároku nastala dnem [datum], kdy žalovaná vydala negativní stanovisko v kterém potvrdila, že žalobkyně uplatnila svoje právo na náhradu škody.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila nejprve podáním ze dne [datum] tak, že nárok žalobkyně neuznává. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne [datum] nárok ve výši [částka] uplatnila, a k tomu i nárok ve výši [částka] za nepřiměřenou délku řízení sp.zn. [spisová značka]. Rozebrala časový průběh tohoto řízení a k otázce žalovaných nároků se vyjádřila tak, že tyto nejsou důvodné. Náklady řízení v celkové výši [částka], lze totiž nahradit jako škodu pouze v případě, kdy byly poškozeným vynaloženy účelně na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu a zároveň možnost jejího uplatnění neměl v průběhu těchto řízení. K otázce nemajetkové újmy [částka] sdělila, že nejsou splněny zákonné podmínky (1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody a 3. příčinná souvislost). Žalovaná totiž neshledala zřejmou souvislost mezi nárokem a zákonnou úpravou. Své vyjádření doplnila i o vyjádření zástupce ze dne [datum] tak, že nesporné je, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok v části [částka] sice ve shodné výši, ale nikoliv jako náhradu škody, nýbrž jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Polemizovala tedy, zda je splněna podmínka pro projednání žaloby, ale s ohledem na judikaturu lze předpokládat, že by stejně se svým mimosoudním nárokem byla nadále neúspěšná a v soudním řízení lze tedy pokračovat. Je ovšem názoru, že žalobkyně svůj nárok transformovala do majetkové povahy, aby se vyhnula námitce promlčení. Sdělila, že absentuje nesprávný úřední postup, jelikož pod tento nelze podřadit skutečnost, že byla žalobkyně v řízení [spisová značka] neúspěšná, logicky tak absentuje i příčinná souvislost. Nárok v rozsahu [částka] rovněž není důvodný, jelikož žalobkyně měla možnost vynaložené náklady v nalézacím řízení nárokovat. Ve zbytku setrvala žalovaná na svém původním stanovisku.

3. Při jednání dne [datum] žalobkyně potvrdila, že nenárokuje škodu vzniklou délkou řízení, přičemž nesprávný úřední postup spočívá komplexně ve všech v žalobě zmíněných řízení, jelikož poškození žalobkyně plyne z celého kontextu. Setrvala dále na svém písemném návrhu a prostřednictvím svého obecného zmocněnce doslovně přednesla své vyjádření ze dne [datum], které založila do spisu. Plyne z něj, že posuzovaným řízením je komplex řízení [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], jinými slovy popsala skutečnosti sdělené v rámci žaloby a zdůraznila, že exekuční soud shledal vinu na zastavení exekuce na straně zaměstnavatele, škoda způsobené žalobkyni proto byla nárokovatelná jako majetková škoda zaměstnavatele u [právnická osoba]. Soud ovšem v řízení [spisová značka] zaměstnavatele vymanil ze zavinění, a proto náleží uplatnění práva na náhradu škody žalobkyni. Žalovaná ovšem jejímu nároku nevyhověla. Škoda by ale nevznikla, pokud by soudy neporušily příkaz vnitřní nerozpornosti právního řádu, čímž je daná i příčinná souvislost. Majetkovou újmu [částka] žalobkyně utrpěla, jelikož stát nemá instrument, kterým by se mohla žalobkyně v případě porušení příkazu vnitřní nerozpornosti právního řádu domoci původní nemajetkové škody. Kumulativní podmínky dle zákona č. 82/1998, tedy nesprávní úřední postup (ten dokládá komplexem rozsudků), výši škody (odkazuje na řízení [spisová značka]) a příčinnou souvislost (bez nesprávného úředního postupu by škoda nenastala), má za splněné. Žalovaná setrvala při jednání na svých písemných stanoviscích a doplnila, že vymezení nesprávného úředního postupu je nadále nedostačující, konstruuje domnělý nárok jako majetkovou újmu vycházející z nemajetkové újmy, která je tím pádem promlčena. Žalobě nelze pro absenci obligatorních podmínek tedy vyhovět. Žalobkyně doplnila, že kdyby se mimosoudně dohodla se zaměstnavatelem na náhradě škody [částka], tento logicky mohl nárok obratem uplatnit vůči státu, proto svůj nárok vyjádřila jako majetkovou újmu. Žalovaná učinila nesporným, že předmět žaloby byl uplatněn návrhem u [právnická osoba] s výhradou, že není zřejmá povaha nároku.

4. Po poučení dle § 118a o.s.ř. žalobkyně podáním ze dne [datum] doplnila, že její nárok je dán nesprávným úředním postupem, kdy stát připustil porušení příkazu vnitřní nerozpornosti právního řádu a tím zbavil žalobkyni práva domáhat se náhrady škody z titulu neoprávněné exekuce vůči své osobě. Nesprávný úřední postup, nechť je tedy spatřován v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí, aby k porušení příkazu vnitřní nerozpornosti právního řádu nedošlo. Závěry zmiňovaných rozhodnutí si vzájemně odporují a žalobkyni byl odepřen přístup k soudu, aby se mohla domoci náhrady nemajetkové újmy jí způsobené neoprávněně vedenou exekucí ze strany zaměstnavatele, proto se domáhá po státu náhrady škody.

5. V rámci dokazování soud provedl důkazy následujícími listinami, z nichž zjistil následující skutečnosti:

6. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že žaloba žalobkyně o náhradu mzdy vůči zaměstnavateli byla původně zamítnuta a žalobkyni byla jakožto neúspěšnému účastníkovi uložena povinnost úhrady nákladů řízení svému zaměstnavateli ve výši [částka], rozsudek byl opatřen doložkou právní moci ([datum]) a vykonatelnosti ([datum]) a poznámkou o svém zrušení ke dni [datum].

7. Z rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že rozsudek č.j. [spisová značka] byl odvolacím soudem původně potvrzen a neúspěšná žalobkyně byla povinována rovněž uhradit zaměstnavateli na nákladech odvolacího řízení částku [částka], rozsudek byl opatřen doložkou právní moci ([datum]) a vykonatelnosti ([datum]) a poznámkou o svém zrušení ke dni [datum].

8. Z rozhodnutí exekučního soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], soud zjistil, že zdejší exekuční soud zastavil exekuci vedenou ve prospěch zaměstnavatele jako oprávněné vůči povinné žalobkyni, exekuce byla vedena na základě pravomocných a vykonatelných exekučních titulů č.j. [spisová značka] a č.j. [spisová značka], tyto byly po nařízení exekuce zrušeny a oprávněná navrhla proto její zastavení. Soud exekuci zastavil a stran otázky nákladů exekuce a řízení soud dovodil, že procesní zavinění na zastavení exekuce náleželo oprávněné, jelikož důvodem pro zastavení exekuce byla skutečnost, že po vydání exekučního titulu zaniklo právo jím přiznané.

9. Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 2703/15, soud zjistil, že exekuční tituly pod bodem 6. a 7. odůvodnění, na základě kterých byla vedena exekuce, byly výrokem II. nálezu zrušeny společně se souvisejícím usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka], jelikož jimi bylo porušeno základní právo žalobkyně na soudní ochranu, soud rovněž zmínil, že vyhovění ústavní stížnosti je zásahem do legitimního očekávání a požadavku právní jistoty zaměstnavatele, ale tomu jako právnické osobě nezpůsobí nepřiměřenou tvrdost.

10. Z podstatného obsahu spisu sp.zn. [spisová značka] soud zjistil, že Okresní soud ve [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], zamítl žalobu žalobkyně proti zaměstnavateli o náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodně zahájené exekuce, což odůvodnil tím, že exekuce sice byla prováděna a zahájena dne [datum] na základě později zrušených exekučních titulů, k čemuž ovšem došlo až nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], který teprve jednoznačně stanovil, že exekuce neměla být zahájena. Z toho však nelze vinit žalovanou, která do té doby měla k dispozici vykonatelné exekuční tituly a postupovala v souladu s exekučním řádem věříce ve správnost těchto rozhodnutí. Zároveň soud prvního stupně dovodil, že kompenzační projev žalobkyně jako osoby povinné byl učiněn až po zahájení exekuce. O nákladech bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci tak, že tyto byla povinna uhradit žalobkyně. Obiter dictum soud uvedl v odůvodnění, že prováděnou exekucí byla žalobkyně nepochybně poškozena. K tomu ovšem při jednání žalovaná namítla, že je nepochybné, že tím soud nemyslel osvědčení žalobního nároku, ale že člověk, který čelí exekuci, která byla posléze zastavena, může vnímat její vedení úkorně a zdůraznila, že odůvodnění není závazné. Dále soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně podala ve věci odvolání, které bylo neúspěšné, jelikož Krajský soud rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zavázal neúspěšnou žalobkyni k úhradě na nákladů odvolacího řízení, přičemž změnil prvostupňový výrok o výši náhrady nákladů řízení, zdůraznil, že mezi náležitosti právního státu patří princip právní jistoty, ochrany legitimního očekávání a důvěry v pravomocná a vykonatelná soudní rozhodnutí a zaměstnavatel jako osoba oprávněná nemohl bez svého zavinění předvídat či zásadně ovlivnit zrušení exekučních titulů a soudy v tomto případě nejsou ani vázány odůvodněním soudu exekučního při zastavení exekuce. Odvolací soud opět zdůraznil, že kompenzační projev žalobkyně přišel až jako reakce na již zahájenou exekuci a zánik pohledávky oprávněného zaměstnavatele započtením mohl nastat až učiněním projevu směřujícího k započtení, objektivní exces zaměstnavatele, který podal exekuční návrhy, tedy nenastal. Žalobkyně se poté nechala zastoupit advokátem a podala ve věci dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], odmítnuto, jelikož v jednání zaměstnavatele nešlo spatřovat zneužití práva nebo odchýlení se z výkonu subjektivního práva, když byl v dobré víře ohledně vykonatelnosti exekučních titulů. Nadto pokud by zaměstnavatel pohledávku neexekuoval, činil by tak v rozporu s péčí řádného hospodáře. Dovolací soud rovněž zmínil ve svém odůvodnění, že zaměstnavatel v momentě, kdy se o zrušení exekučních titulů dozvěděl navrhl obratem zastavení exekuce. Ústavní stížnost žalobkyně jako stěžovatelky byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 320/2022, jako neopodstatněná, jelikož závěry obecných soudů považoval Ústavní soud za dostatečně odůvodněné, přijatelné a souladné se zásadami tvořící základy řádného soudního procesu.

11. Z podání žalobkyně ze dne [datum], soud zjistil, že tato uplatnila dne [datum] u žalované nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši [částka], [částka] a [částka] (celkem [částka]).

12. Ze stanoviska žalované ze dne [datum], č.j. MSP-2419/2022-ODSK-ODSK/6, soud zjistil, že tato podání žalobkyně doručené dne [datum] posoudila jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon“), které v zákonné lhůtě nevyhověla, jelikož nelze na jisto postavit existenci předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za požadovanou majetkovou a nemajetkovou újmu. Při jednání ostatně bylo mezi účastníky nesporné, že žalovanou pohledávku žalobkyně uplatnila mimosoudním postupem dle zákona.

13. Soud žádné z dalších navržených důkazů neprovedl, proto zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem žalobkyně, žalobou zaměstnavatele na stát, rozsudkem [spisová značka], usnesením [spisová značka], rozsudek [spisová značka], usnesením II. ÚS 320/22, rozsudkem [spisová značka], dalšími dotčenými spisy a navrženými důkazy tak, jak byly definovány žalobkyní a nebyly jako důkazy provedeny, neboť tyto důkazy by nemohly s ohledem na níže uvedené skutkové a právní hodnocení sporu prokázat nové skutečnosti nebo pro řízení podstatné skutečnosti, když tyto zjistil soud z provedených důkazů.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, a to že se žalobkyně domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu po svém zaměstnavateli náhrady mzdy, přičemž byla s žalobou v první fázi neúspěšná, což potvrdilo i rozhodnutí odvolacího soudu, kdy obě soudní instance zavázaly žalobkyni k náhradě nákladů řízení v souhrnné výši [částka]. Zaměstnavatel se poté jako osoba oprávněná domáhala vymožení této peněžité povinnosti v exekučním řízením vedeném pod sp.zn. [spisová značka] (sp.zn. soudu [spisová značka]). V mezidobí byly oba exekuční tituly, na jejichž podkladě byla exekuce vedena, zrušeny nálezem Ústavního soudu, sp.zn. III. ÚS 2703/15, zaměstnavatel podal návrh na zastavení exekuce a exekuční soud exekuci zastavil a zavinění stran jejich nákladů spatřoval na straně zaměstnavatele. Žalobkyně se poté domáhala žalobou ze dne [datum] vůči zaměstnavateli náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] vzniklé bezdůvodně zahájenou exekucí na majetek žalobkyně, tato její žaloba byla důkladně projednána a zamítnuta, což potvrdila i rozhodnutí soudů vyšší instance a Ústavního soudu. Proto se žalobkyně obrátila dne [datum] na žalovanou s žádostí o náhradu škody a nemajetkové újmy, která je v části předmětem tohoto řízení jako škoda, žalovaná ovšem této žádosti žalobkyně nevyhověla ani z části, proto žalobkyně podala ve věci žalobu pro škodu [částka], která je v části [částka] ekvivalentem její původní nemajetkové újmy.

15. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 1 odst. 3 zákona, stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 5 zákona, Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 14 odst. 1 zákona, se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 zákona, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 zákona, domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 zákona, náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného Podle § 32 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 3 zákona, nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně spatřovala škodní titul ve smyslu § 5 zákona v nesprávném úředním postupu dle § 13 zákona, a to v porušení příkazu vnitřní nerozpornosti právního řádu komplexem rozhodnutí v řízení sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] (spojeno do 8 [právnická osoba]/[Anonymizováno]), řízení [spisová značka] a [spisová značka], na základě tohoto nesprávného postupu byla zbavena svého práva domáhat se náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěla vedením neoprávněné exekuce a domáhá se podanou žalobou mj. jejího ekvivalentu jako majetkové újmy. Žalobní nárok co do částky [částka] byl totožný s již jednou uplatněným nárokem v řízení [spisová značka] vůči dnes už bývalému zaměstnavateli, ostatně na odůvodnění vyčíslení nároku žalobkyně odkazovala. V tomto starším řízení se jednalo o nemajetkovou újmu způsobenou zaměstnavatelem navrženou nezákonnou exekucí na základě později zrušených exekučních titulů, nejednalo se tedy skutkově o věc výjimečnou, jelikož mnohé vykonatelné tituly (pravomocné i nepravomocné) přestanou být z důvodu zásahu mimořádných opravných rozhodnutí vykonatelné, avšak soudy všech instancí jasně dovodily, že zaměstnavatel nemohl nést odpovědnost za takto vedenou exekuci, zvláště navrhl-li hned po zrušení exekučních titulů její zastavení a žalobní nárok byl po právu zamítnut, jednalo se tedy o zákonné rozhodnutí, které bylo potvrzeno i na ústavněprávní úrovni. Žalobkyně se tedy s odstupem času obrátila s obdobným nárokem na stát, vytvořila svoji procesní úvahu o škodním titulu ve smyslu porušení principu vnitřní nerozpornosti právního řádu a z toho plynoucího nesprávného úředního postupu, který však nijak přesvědčivě neodůvodnila ani po poučení dle § 118a o.s.ř., které se ji dostalo. Nadále opakovala, že byla zbavena svého práva domáhat se náhrady nemajetkové újmy a následně škody, jelikož stát připustil porušení příkazu vnitřní nerozpornosti právního řádu. S tímto závěrem se soud neztotožnil.

17. Argumentace žalobkyně, že soud ji znemožnil komplexem svých rozhodnutí domoci se náhrady, a proto musí existovat jiný způsob, jak stát musí zajistit nároky z nezákonně vedené exekuce, je nepřiléhavá. Způsob ochrany poškozených sice opravdu existuje, avšak užitý škodní titul byl žalobkyní zvolen zcela nepřiléhavě. Soud došel v průběhu řízení k názoru, že i žalobkyně si je vědoma, jak měla správně postupovat v momentě, kdy se dozvěděla o zrušení exekučních titulů, na jejichž podkladu byla exekuce proti její osobě vedena, pokud se cítila vedenou exekucí dotčena na svých právech. Chybně trvala i po poučení ze strany soudu na existenci nesprávného úředního postupu jako škodního titulu, ačkoliv tento nijak úspěšně neosvědčila, soud se může pouze domýšlet, že si žalobkyně je vědoma preventivně učiněné námitky promlčení ze strany žalované, která tak dala jasně najevo, že je připravena na případnou změnu škodního titulu procesně reagovat. Exekuční soud správně exekuci k návrhu účastníka zastavil v momentě, kdy ústavní soud narušil legitimní očekávání zaměstnavatele a zrušil postupně vykonatelné exekuční tituly, lhostejno jakým způsobem zkoumal exekuční soud zavinění. Žalobkyně poté chybně jako škůdce označila zaměstnavatele a domáhala se náhrady újmy, zamítavé výroky byly potvrzeny na všech soudních úrovních a soud ve zdejším řízení proto nedovodil v komplexu dotčených rozhodnutí nesprávný úřední postup.

18. Kumulativní podmínky pro úspěšnost žaloby tedy nejsou splněny, jelikož škodní titul absentuje a pokud je výše škody ve skutečnosti odvozována od nezákonné exekuce a souvisejících zákonných rozhodnutí soudů o nákladech řízení, nemůže se jednat o nesprávný úřední postup soudu, jak se žalobkyně snaží soudu naznačit, čímž absentuje i příčinná souvislost. Jak soud zmínil, žalobkyně se v určité fázi rozhodla, že osobou domnělého škůdce učiní svého zaměstnavatele. Pokud obecné soudy dovodily, že tak učinila neúspěšně, nelze proti komplexu zákonných rozhodnutí poté brojit nynější žalobou, která je postavena na nesprávném úředním postupu, který ovšem soud vyhodnotil jako správný, jelikož v komplexu řízení nezbylo jednotlivým soudům rozhodnout tak, jak rozhodly, zároveň tak činili v souladu se zákonem, když zrušené exekuční tituly nezakládaly již z logiky věci škodní titul dle § 5 písm. b) zákona. Obdobné odůvodnění přiléhá i v otázce uplatněných peněžitých nákladů, kde soud nad rámec konstatuje, že i v této části žalobkyně zjevně volila procesní postup s ohledem na § 31 zákona nevhodný, jelikož se jí nijak nepodařilo prokázat, že jí tvrzená škoda vznikla na základě jí popsaného nesprávného úředního postupu, a že úhradou nákladů byla povinována neoprávněně, jelikož se zjevně o nezákonná rozhodnutí nejednalo, jak vyplynulo ze spisového materiálu v rámci řízení [spisová značka]. Žalobkyně práva na uplatnění svých vynaložených nákladů u řádných a mimořádných opravných prostředků využila zcela, přičemž závazné výroky nelze zhojit uplatněnou žalobou.

19. Právo náleží bdělým, žalobkyně zjevně nikdy nebyla zbavena svého práva domáhat se náhrady škody nebo nemajetkové újmy, od počátku však brojila institutem, který ji nepřinesl na žádné ze soudních soustav užitek a i s ohledem na proforma učiněnou námitku žalované stran promlčení nemajetkové újmy (byť žaloba je nadále tvrdošíjně konstruována pro ekvivalentní majetkovou újmu), soud konstatuje, že vytvořený konstrukt o nesprávném úředním postupu v souvislosti se zákonnými rozhodnutími, ve kterých soud neshledal porušení, nelze akceptovat. Žalobkyně v rámci své procesní argumentace neuplatnila nikdy nárok zákonně presumovaným způsobem ve vhodné časové fázi, žaloba je ve svém důsledku defacto dalším kvazi mimořádným opravným prostředkem, jelikož se žalobkyně zjevně s výsledkem sporu sp.zn. [spisová značka] nevyrovnala, na druhou stranu ať už z procesních nebo jiných úmyslných či neúmyslných důvodů nebyla schopna soudu natvrdit a prokázat takový škodní titul, který by žalobou obstál. Jelikož se tedy žalobkyni nepodařilo osvědčit ani jednu ze tří kumulativních podmínek pro uplatněnou náhradu škody, soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] představující [částka] za každý ze šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava dvou účastí na jednání, účast na dvou jednáních, z toho jednoho delších 2 hodin), soud nepovažoval úkon v podobě doplnění původního vyjádření za účelný, jelikož žalovaná nijak neosvědčila, že v něm tvrzené skutečnosti nemohla uvést již při původním vyjádření, a dále z náhrady cestovních výdajů za dvě cesty na jednání dne [datum] a dne [datum] z [adresa] a zpět v délce 2x 78 km automobilem značky Hyundai i30, s průměrnou spotřebou pohonných hmot 3,7 l/100 km, při ceně nafty ve výši [částka] za jeden litr a náhradě za použití silničního motorového vozidla ve výši [částka] za jeden km (podle vyhlášky č. 467/2022 Sb.), tedy ve výši [částka], přičemž tyto náklady považuje soud za účelné s ohledem na to, že cesta hromadnou dopravou z [adresa] trvá jednu, případně jednu a půl hodinu jízdy a je nepravidelná, občas i s přestupem, oproti 35 minutám cesty osobním vozidlem.

21. Žalobkyně je povinna uloženou povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve výroku II. zároveň soud provedl v souladu s ust. § 164 o.s.ř. opravu v písemném vyhotovení rozsudku oproti při jednání vyhlášeném rozsudku, když vypustil slova o povinnosti úhrady nákladů k rukám zástupce žalovaných, jelikož tato povinnost podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se vztahuje pouze na účastníky zastoupené advokátem.

Poučení