11 C 62/2024 - 108

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Kneřem ve věci žalobce: [Jméno žalobce A][Anonymizováno] [Jméno žalobce B], narozený dne [Datum narození žalobce B] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba o určení vlastnického práva se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 36 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem].

Odůvodnění

1 Žalobou ze dne 29. 2. 2024 se žalobce proti žalovanému domáhal určení svého vlastnického práva k pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [Anonymizováno], k pozemku parc č. [Anonymizováno], k pozemku parc. č. [hodnota] a k pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše v k.ú. [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalobce uvedl, že účastníci uzavřeli mezi sebou dne 30. 8. 2018 kupní smlouvu, kterou žalobce převedl na žalovaného předmětné nemovitosti při současném zřízení služebnosti doživotního užívání předmětných nemovitostí ve prospěch žalobce. V době před uzavřením smlouvy zpracovával žalobce jako [Anonymizováno] významnou zakázku, kdy v důsledku závažných pochybení externí účetní firmy měl žalobce obavy z možnosti postihu svého majetku. K předmětným nemovitostem má žalobce hluboký citový vztah, když v nich vyrůstal a jsou tam pochováni jeho rodiče. Rozhodl se proto z opatrnosti formálně převést vlastnické právo na jinou osobu. V dané době měli mezi sebou účastníci blízký vztah, když žalobce žalovaného dlouhodobě finančně i profesně podporoval a zcela mu důvěřoval. Jako forma převodu vlastnického práva byla zvolena simulovaná kupní smlouva. Protože žalovaný byl nemajetný a nemohl uhradit kupní cenu, bylo sjednáno její vypořádání zápočtem oproti fiktivní pohledávce žalovaného za žalobcem, kdy mělo jít po pohledávku na vrácení zápůjčky poskytnuté dne 18. 8. 2013. Taková pohledávka ve skutečnosti neexistovala a žalobce žalovanému ničeho nedlužil a nedluží. 2 Žalobce uvádí, že písemně projevená vůle stran při sepisu kupní smlouvy je v rozporu s jejich pravou vůlí, když kupní smlouva představuje úplatný převod vlastnického práva, vůlí stran však bylo převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem bezúplatně. Absentující vážnost vůle zakládá nicotnost daného právního úkonu, přičemž s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 22 Cdo 102/1999 neobstojí předmětná kupní smlouva ani jako zastřená smlouva darovací. Za situace, kdy podstatné náležitosti smlouvy kupní, jak jsou zachyceny v písemném vyhotovení smlouvy, jsou v rozporu s vůlí jednajících stran a současně neobsahuje smlouvy náležitosti vyžadované pro smlouvu darovací, tedy zejména projev vůle k bezúplatnému převodu vlastnického práva, nebyla smlouva způsobilá založit vlastnické právo žalovaného. V rozporu se stavem zápisu v katastru nemovitostí tak vlastnické právo k předmětným nemovitostem nadále svědčí žalobci. 3 Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce a žalovaný měli spolu po dobu 13 let vřelý a blízký přátelský vztah na úrovni vztahu otce a syna. Žalobce byl pro žalovaného mentorem, podnikali spolu četné zahraniční cesty, intenzivně spolupracovali v rámci [Anonymizováno] žalobce, žalovaný obstarával řadu osobních potřeb, dělal mu řidiče, vykonával mnoho prací při údržbě a úpravách předmětných nemovitostí. Žalobce chová k předmětným nemovitostem hluboký vztah a vždy chtěl, aby, ačkoliv nemá potomky, bylo o předmětné nemovitosti dobře postaráno i v době, kdy toho již sám nebude schopen. Rozhodl se, že vlastnické právo převede na žalovaného, který jej svým dlouholetým chováním přesvědčil, že se dobře postará o nemovitosti i žalobce samotného. Žalovaný odmítá, že by motivace k uzavření kupní smlouvy jakkoliv souvisela s obavami z postihu majetku žalobce v důsledku kontroly finančního úřadu. Dle žalovaného existuje souvislost s činností [jméno FO] a [jméno FO] a dalších osob, kteří přiměli žalobce, přes jeho počáteční nesouhlas, k založení nadačního fondu, do kterého se začala převádět aktiva žalobce (autorská práva a jiná). Tyto osoby se obrátili i na žalovaného s požadavkem, aby předmětné nemovitosti nadačnímu fondu vydal. Uvedené osoby postupně převzal kontrolu nad záležitostmi žalobce, přičemž žalovaný se tohoto nechtěl účastnit. Uvádí dále žalovaný, že není pravdou tvrzení žalobce, že by převod vlastnického práva na žalovaného měl být bezúplatný. Ve skutečnosti byla mezi účastníky dohoda na tom, že převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem bude představovat kompenzaci nároku žalovaného na podíl za práci odvedenou v rámci [Anonymizováno] žalobce na rozsáhlém projektu [Anonymizováno]. Žalovaný uzavřel předmětnou s vážnou k úplatnému nabytí předmětných nemovitostech, nejednalo se tak z jeho strany o simulované právní jednání a ani případná mentální rezervace na straně žalobce tak, dle aplikovatelné judikatury, není způsobilá přivodit neplatnost smlouvy. Není pak na závadu platnosti kupní smlouvy ani případná neplatnost dílčího ujednání o způsobu vypořádání kupní ceny. Z uvedených důvodů má žalovaný za to, že mu vlastnické právo k předmětným nemovitostem po právu náleží. 4 Ve věci není pochyb o existenci naléhavého právního zájmu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. za situace, kdy se žalobce domáhá určení svého vlastnického práva proti žalovanému, který je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. 5 Na základě zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti přijal soud tyto skutkové závěry: 6 Ze kupní smlouvy bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, je datována 21. 8. 2018 a je opatřena úředně ověřeným podpisem žalobce z 30. 8. 2018 a úředně ověřeným podpisem žalovaného z 29. 8. 2018. Jako předmět koupě uvádí kupní smlouvy předmětné nemovitosti, jak jsou popsány výše. Kupní cena byla sjednána ve výši 1 793 430 Kč s odkazem na obsah znaleckého posudku z 16. 8. 2018. Smlouva obsahuje ujednání, kterým prodávající a kupující potvrzují, že kupní cena byla zcela vypořádána započtením nároku prodávajícího na její zaplacení oproti nároku kupujícího ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi stranami 18. 8. 2013. Kupní smlouva dále obsahuje ujednání, kterým se zřizuje ve prospěch prodávajícího služebnost spočívající v právu bezplatného doživotního užívání předmětu koupě. Smlouva obsahuje standardizovanou doložku obecně deklarující soulad vůle jednajících stran s obsahem smlouvy. 7 Dle výpisu z katastru nemovitostí jsou předmětné nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] ke dne 9. 4. 2024 ve vlastnictví žalovaného, přičemž jsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch žalobce. 8 Dle vyrozumění o vkladu práva do katastru nemovitostí byl vklad práva dle kupní smlouvy proveden 19. 12. 2018. 9 Dle znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z 16. 8. 2018 byla cena předmětných nemovitostí pro účely jejich prodeje stanovena částkou 3 293 430 Kč. Věcné břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí pak bylo samostatně oceněno částkou 1 500 000 Kč. 10 K věci byl slyšen v procesní pozici svědka [tituly před jménem] [adresa], advokát, přičemž podáním žalobce z 29. 8. 2024 byl pro účely svědeckého výslechu byl zbaven povinnosti mlčenlivosti. Svědek uvedl, že jeho advokátní kancelář na základě zadání žalobce zpracovávala předmětnou kupní smlouvu. Smlouvu zpracovával na základě zadání žalobce, přičemž však nebylo výslovně řečeno, že by smlouvou mělo být zastřeno jiné právní jednání. Z okolností případu, a zejména pak s ohledem na nemajetnost žalovaného a hrozbu kontroly ze strany finančního úřadu na straně žalobce, však svědek dospěl k názoru, že pravý účel smlouvy je odlišný od písemně zachycené vůle stran. Kupní cena uvedená ve smlouvě byla stanovena dle znaleckého posudku. Svědek nebyl osobně účasten žádného jednání mezi účastníky, které by se týkalo předmětné kupní smlouvy. 11 Svědek [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO], kolega a přítel obou účastníků, k věci uvedl, že žalobce měl v souvislosti s prací na velkém projektu [Anonymizováno] obavy kontroly Finančního úřadu, když bylo zjištěno pochybení na straně účetní. Vzniklá situace vyvolala na straně žalobce obavy z možnosti postižení jeho majetku. Zejména mu šlo o jeho chalupu, ke které má silný citový vztah. Rozhodl se proto, že tento svůj majetek ochrání tak, že jej převede na žalovaného. Tento svůj záměr žalobce svědkovi sdělil, přičemž uváděl že si chce zajistit možnost, aby jej mohl získat zpět. Svědek nabyl dojmu, že uzavření kupní smlouvy má zastřít pravou podstatu transakce, kterou bylo darování. Forma úhrady kupní ceny zápočtem proti fiktivním pohledávce pak měla být zvolena, aby žalovaný nebyl zatížen darovací daní. Svědek nikdy s žalovaným o uzavření předmětné smlouvy nehovořil. Uvedl, že žalovaný byl několikrát přítomen v kanceláři v době, kdy se tato záležitost řešila, a to i za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO], svědkovi však není nic známo o obsahu jejich jednání. 12 Svědek [jméno FO], dlouholetý přítel žalobce bývalý kolega žalovaného, uvedl, že se s ním žalobce radil o tom, jak ochránit svůj majetek před případnými důsledky finanční kontroly, zejména pak žalobci šlo o jeho chalupu, ke které má silný citový vztah, a kde jsou pochováni i jeho rodiče. Jako řešení byl zvolen převod majetku na jinou osobu, přičemž z důvodů daňových toto nebylo provedeno darováním, ale kupní smlouvou. Jako osoba, na které měla být chalupa převedena, byl zvolen žalovaný, protože byl v dané době žalobci nejblíže, pokud jde o pracovní a cestovatelské aktivity. Konstrukce, podle které měla být kupní cena vypořádána zápočtem oproti jiné pohledávce, byla vytvořena proto, že žalovaný byl nemajetný. Žalobce byl motivován pouze ochránit svůj majetek, svědkovi osobně řekl, že počítá s tím, že se chalupa vrátí do jeho vlastnictví. Svědek nebyl přítomen žádného jednání, při kterém by účastníci o převodu chalupy spolu hovořili, a ani sám nikdy s žalovaným o tom nehovořil. 13 Svědkyně [jméno FO], dlouholetá přítelkyně žalobce, uvedla, že navštěvovala opakovaně předmětnou chalupu žalobce, kdy sám žalobce při těchto návštěvách vyjadřoval v tom smyslu, že žalovaný na chalupě prováděl řadu prací, a že stejně chalupa bude jednou žalovaného. Takové vyjádření žalobce zaznamenala svědkyně opakovaně, časově toto zařazuje do doby asi před šesti lety, přičemž zhruba posledních 5 let se s žalobcem nevídá, neboť se mu hůře dopravuje. O tom, že převod chalupy na žalovaného byl realizován, se svědkyně dozvěděla od žalovaného. S výše uvedenou výjimkou nebyla nikdy účastna jakéhokoliv jednání nebo jiné komunikace, jejímž předmětem by byl převod chalupy, případně záměr žalobce vlastnické právo převést. Za důvod převodu vlastnického práva k chalupě považovala svědkyně dlouholetý přátelský vztah účastníků, kdy tito si hodně pomohli, a zřejmě z toho důvodu považoval žalobce takový postup za vhodný. 14 Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], dlouholetý přítel obou účastníků, uvedl, že vnímal jejich vztah jako vztah obdobný vztahu otce o syna, či spíše vztahu mistra a žáka. Jejich vztah vnímal dlouhodobě jako velmi dobrý, přičemž v poslední době došlo k jeho zhoršení, což svědek přičítá problémům týkajícím se chalupy. Žalovaný na chalupě vykonával řadu prací, řídil brigády a stavební úpravy. Převod vlastnického práva na žalovaného vnímal svědek jako pokračování spolupráce účastníků. Žalobce výslovně neřekl, že hodlá vlastnické právo převést, pouze se zmiňoval o tom, že se bude žalovaný o chalupu starat. O tom, že převod vlastnictví byl realizován, se svědek dozvěděl od žalovaného. Pro žalobce se převodem prakticky nic nezměnilo, chalupu nadále mohl užívat a užíval. Svědek nevnímal převod vlastnického práva jako bezúplatný, uvedl, že si to žalovaný odpracoval, když pro žalobce dlouhodobě vykonával různou práci. Vedle zmíněných prací souvisejících přímo s chalupou šlo dále třeba o činnost při organizování [Anonymizováno], kde žalovaný odváděl velké množství práce. 15 Svědek [jméno FO], dlouholetý soused žalobce z [adresa], uvedl, že o realizaci převodu vlastnického práva k chalupě se dozvěděl v loňském roce od úředníků magistrátu. Při jedné příležitosti, kdy psal svědek účastnil oslavy konané u žalobce, zaznamenal vyjádření žalobce v tom smyslu, že by žalovaným měl být jeho nástupcem. Vztah účastníků hodnotí svědek jako dobrý. Domnívá se že právě jejich dobrý vztah a to, a že žalovaný s chalupou dlouhodobě pomáhal, mohlo být důvodem pro převod vlastnického práva. 16 Žalovaný při svém účastnickém výslechu uvedl, že měl s žalobcem dlouhodobě blízký, přátelský vztah, kdy žalobce jej podporoval i pracovně a odborně a společně podnikali četné zahraniční cesty. Jejich vzájemný vztah charakterizoval jako vztah mistra a žáka. Snahou žalobce bylo najít někoho, a kdo by se, o jehož chalupu v budoucnosti dobře postaral, přičemž žalovaný o ni pečoval o 8 let a vlastně tak činí dosud. Dle žalovaného bylo záměrem žalobce, aby se žalovaný stal vlastníkem chalupy, přičemž žalobce neměl žádný zájem na tom, aby se mu vlastnické právo v budoucnosti vrátilo, žalovaný tedy vnímal převod vlastnického práva jako nevratný. Dle žalovaného měla být transakce bezúplatná, přičemž však současně ji vnímali jako určitou formu kompenzace za i jeho práci, kterou ve prospěch žalobce i jeho [Anonymizováno] dlouhodobě prováděl bez nároku na plat. Žalovaný se po dobu 13 let, až do loňského roku, věnoval výlučně práci v [Anonymizováno] žalobce, případně svým vlastním projektům. Pohledávka žalovaného za žalobcem, uvedená v kupní smlouvě, dle žalovaného nikdy neexistovala, šlo o právní konstrukci, kterou navrhl [tituly před jménem] [jméno FO]. Když byla při jednání v [Anonymizováno] nastolena otázka, zda má žalovaný obdržet odměnu za jím odvedenou práci, uvedl žalobce, že ostatní dostanou peníze a žalovaný získá chalupu. 17 V procesní pozici účastníka řízení byl k věci slyšen žalobce, který úvodem uvedl, že z důvodu svého [podezřelý výraz] stavu má určité problémy s pamětí. K věci uvedl, že k předmětné chalupě choval a hluboký citový vztah. Z tohoto důvodu se obrátil na žalovaného, a aby mu pomohl, aby tento majetek nepřišel. Vztah účastníků bylo v té době dobrý, nicméně dle žalobce nemohl žalovaný nikdy nabýt dojmu, že by se měl stát konečným vlastníkem chalupy. Po celou dobu vztahu účastníků bylo naprosto zřejmé, že chalupa patří žalobci a tento nehodlá na tomto ničeho měnit. Z pohledu žalobce aktuálně žalovaný využívám vzniklé situace ve snaze získat vlastnictví chalupy v rozporu s vůlí žalobce. Motivy, které vedly žalobce předmětné transakci, byly žalovanému velice dobře známy. Forma převodu kupní smlouvou byla zvolena z důvodů daňových. Motivace transakce nebyla v žádném ohledu finanční. Kdyby žalobce byl při svém jednání motivován ekonomicky, řekl by, že mu žalovaný dluží částku kolem 21 000 000 Kč. Tímto žalobce má na mysli hodnotu podpory a plnění, kterou žalovanému různou formou dlouhodobě poskytoval v rámci odborné spolupráce i společných zahraničních cest. 18 Soud shledal za procesně nadbytečný důkazní návrh strany žalující na svědecký výslech [tituly před jménem] [jméno FO], když tento směřoval k prokázání neexistence jakéhokoliv závazku žalobce vůči žalovanému. Uvedené skutkové tvrzení je mezi stranami nesporné a soud proto tento důkazní návrh pro nadbytečnost zamítl. 19 Z hlediska skutkového lze pak na základě provedeného dokazování uzavřít, že nebylo nijak prokázáno, že by žalovaný při uzavírání kupní smlouvy dne 30. 8. 2018 nejednal s vážnou vůlí nabýt o žalobce úplatně vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Nikdo ze slyšených svědků neuvedl, že by se žalovaný při uzavření smlouvy či kdykoliv před tím vyjádřil způsobem svědčícím o tom, že na jeho straně absentuje vážná vůle, nebo že by byl žalovaný jakoukoliv formou informován o tom, že vůle žalobce při uzavření smlouvy je odlišná od vůle ve smlouvě písemně vyjádřené. 20 Jediným důkazem svědčícím pro to, že si žalovaný měl být vědom rozporu pravé vůle žalobce s písemně vyjádřeným obsahem kupní smlouvy tak je účastnická výpověď samotného žalobce, která však, v tomto ohledu, je zcela osamocená a v podmínkách řešené věci nelze na tomto podkladě takový skutkový závěr přijmout. 21 Podle § 522 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.") o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. 22 Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. 23 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 833/2008, mimo jiné, dovodil, že „o neplatnosti smlouvy pro nedostatek vážnosti vůle stran spočívající v simulaci lze uvažovat jen v případě, že vůli smlouvu uzavřít nemá žádná ze stran smlouvy. Pokud jedna strana chce smlouvu uzavřít a být jejím obsahem vázána, zatímco druhá jedná „na oko“, aniž by to druhé straně muselo být zřejmé, jde u strany jednající nevážně jen o mentální rezervaci, která nemůže mít vliv na platnost právního úkonu.“ 24 Ve vztahu k výše odkazované citované judikatuře pak je třeba uvést, že závěry k otázce simulace právního jednání přijaté za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“) obstojí i v poměrech aktuální občanskoprávní úpravy, byť s tím rozdílem, že simulované právní jednání není již stiženo neplatností, ale zdánlivostí (viz. usnesení NS sp. zn. 33 Cdo 554/2023-II. ze dne 12. 2. 2025). 25 Namítá-li strana žalující, že muselo být žalovanému zcela zřejmé, že nemohlo být nikdy vůlí žalobce zříci se vlastnického práva k předmětným nemovitostem, nelze této úvaze ve světle zjištěného skutkového stavu přisvědčit. Z provedeného dokazování, zejména pak z výpovědí svědků (do značné míry ostatně i z výpovědí obou účastníků) zřetelně vyplynulo, že vztah účastníků byl po řadu let velmi blízký, svou intenzitou se v podstatě blížící vztahu otce a syna, kdy účastníky mimo jiné spojovalo profesní zaměření, společné zahraniční cesty i péče o předmětné nemovitostí. Pokud žalobce, který nemá žádné dědice, za dané situace vyjádřil vůli převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na žalovaného, přičemž si současně vymínil možnost předmětné nemovitosti doživotně užívat, nejeví se takové chování objektivně jako jakkoliv nelogické či vztahu účastníků a dalším okolnostem neodpovídající. Ani žalovaný neměl za dané situace objektivně důvod usuzovat na nedostatek vůle na straně žalobce, a to tím spíše, že i někteří ze slyšených svědků vnímali majetkový převod jako ve své podstatě logické a praktické řešení, plně odpovídající tehdejšímu vztahu účastníků. Uvedené platí i přes nepochybný silný citový vztah žalobce k danému místu, kdy převod nemovitého majetku tak, aby nebyl v budoucnu součástí pozůstalosti, při současném zřízení služebnosti umožňující doživotní užívání, nepředstavuje obecně majetkovou dispozici jakkoliv neobvyklou či nestandardní. 26 Namítá-li dále strana žalující, že nikdy neexistovala pohledávky žalovaného vůči žalobci na zaplacení jakékoliv částky z titulu půjčky, lze konstatovat, že toto skutkové tvrzení je mezi stranami nesporné. Uvedené skutečnost nepochybně je způsobilá přivodit neplatnost ujednání o způsobu vypořádání kupní ceny tvořícího součást kupní smlouvy, nezakládá však neplatnost kupní smlouvy jako takové, když nejde o ujednání představující obligatorní náležitost kupní smlouvy. Právě uvedený závěr přímo vychází z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 29 Odo 478/2006, kdy dále lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1624/2014. 27 Z neexistence pohledávky, vůči které měl být dle textu kupní smlouvy započten nárok žalobce na zaplacení kupní ceny, pak nelze v řešeném případě učinit závěr o tom, že by si žalovaný byl nebo musel být vědom nedostatku vůle na straně žalobce. Bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalovaný pro žalobce či v jeho prospěch po řadu let vykonával různé činnosti zahrnující od výpomoci související s provozem a údržbou předmětných nemovitostí, po aktivity související s [Anonymizováno] činností žalobce. Za dané situace měl žalovaný důvody nahlížet předmětnou transakci jako úplatný převod vlastnického práva, byť protiplnění poskytnuté z jeho strany by nemělo formu finanční, ale formu prací a služeb vykonaných pro žalobce v předchozích letech. Právě uvedené platí tím spíše, že i osoby na transakci nezúčastněné a nezaujaté vnímaly ji subjektivně právě naznačeným způsobem. Zde je třeba poukázat na výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] 28 Za situace, kdy nebyly zjištěny okolnosti svědčící to tom, že si žalovaný při uzavření předmětné kupní smlouvy byl či musel být vědom nedostatku vůle na straně žalobce (ve vztahu k podstatným náležitostem kupní smlouvy, tedy k úplatnému převodu vlastnického práva a stanovení kupní ceny), případně, že by sám žalovaný vůli k úplatnému nabytí předmětných nemovitostí toliko předstíral, nelze dospět k závěru, že by předmětná kupní smlouva představovala tzv. simulované právní jednání, ke kterému se dle citovaného § 552 o. z. a §554 o. z. nepřihlíží. 29 Nebyly dále v řízení zjištěny žádné skutečnosti zakládající neplatnost kupní smlouvy jako celku. Neplatnost ujednání o způsobu vypořádání kupní ceny není platnosti kupní smlouvy na závadu, jak bylo vyloženo výše. 30 Z uvedených důvodů uzavřel soud, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě platně uzavřené kupní smlouvy a vlastnické právo mu po právu náleží. Nezbylo proto než žalobu, kterou se žalobce domáhal určení svého vlastnického práva, jako nedůvodnou zamítnout. 31 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Vzhledem k uvedenému mu soud přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto byly vyčísleny celkovou částkou 36 635 Kč sestávající z náhrady nákladů právního zastoupení podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) v celkové výši 20 830 Kč za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 3 100 Kč za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024): - převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, - vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, - 2x účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, a dále za tyto úkony právní služby (při výši mimosmluvní odměny 5 620 Kč za 1 úkon právní služby dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025): - účast při jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, - účast při jednání soudu dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, (1/2 mimosml. odměny) 32 Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 4 paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 po 300 Kč za uvedené úkony právní služby a 2 paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. MSp. č. 177/1996 Sb. v účinném znění po 450 Kč, tedy celkem paušální náhrady ve výši 2 100 Kč. 33 Cestovní náklady advokátky za cesty k jednání konané ve dnech 4. 11. 2024 a 11. 12. 2024 činí za jednu cestu 1 746 Kč (cesta na trase [adresa] [Anonymizováno] a zpět, tedy celkem 216 km při průměrné spotřebě vozidla 6,5 litru / 100 km a při ceně benzínu 95 oktanů 38,20 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2023 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,60 Kč / km), náhrada času promeškaného cestou dle 14 odst. 1 písm. a), odst. 3) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí za jednu cestu 600 Kč při celkové době jízdy odpovídajíc šesti započatým půlhodinám. 34 Cestovní náklady advokátky za cestu k jednání konanou dne 29. 1. 2025 činí za jednu cestu 1 755 Kč (cesta na trase [adresa] [Anonymizováno] a zpět, tedy celkem 216 km při průměrné spotřebě vozidla 6,5 litru / 100 km a při ceně benzínu 95 oktanů 35,80 Kč / litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb., základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,80 Kč / km), náhrada času promeškaného cestou dle 14 odst. 1 písm. a), odst. 3) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 činí za jednu cestu 900 Kč při celkové době jízdy odpovídajíc šesti započatým půlhodinám. 35 Cestovní náklady a náhrada promeškaného času tak celkem činí 7 347 Kč, když zástupkyně žalovaného nezahrnula do vyčíslení nákladů řízení náklady spojené s účastí při vyhlášení rozsudku dne 7. 2. 2025. 36 DPH (21%) z odměny advokáta, paušálních náhrad hotových výdajů, cestovného a náhrady promeškaného času činí celkem 6 358 Kč. 37 Náklady spojené s písemným podáním z 27. 1. 2025 neshledal soud za účelně vynaložené k ochraně práv žalovaného, když podání obsahovalo toliko vyjádření k výpovědím svědků, které mohlo být dáno při ústním jednání soudu. Tyto náklady proto soud při vyčíslení nákladů řízení nezohlednil. 38 Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ) ve lhůtě stanovené dle s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení