11 C 71/2024 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že v řízení o odvolání žalobce proti rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády České republiky ze dne 3. 2. 2023, č. j. [č. účtu], vedeném u Ministryně obrany České republiky pod sp. zn. [č. účtu], bylo porušeno právo žalobce na sdělení jmen, služebního či obdobného označení a služebního zařazení oprávněných úředních osob, pověřených vedením úkonů odvolacího řízení, upravené § 15 odst. 4 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, když jména, služební či obdobné označení a služební zařazení těchto osob nebylo žalobci, k jeho opakovaným žádostem, žalovanou sděleno.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 2. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení výši 25 897,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou dne 26. 2. 2024, ve znění její změny připuštěné usnesením soudu ze dne 24. 6. 2024, č. j. 11 C 71/2024-21, domáhal po žalované zaplacení částky 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nesprávným úředním postupem žalované v řízení, jehož byl účastníkem. Dle žalobních tvrzení žalobce vykonává službu vojáka z povolání dle zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o vojácích z povolání“). Dne 8. 2. 2023 podal odvolání (dále také jen „Odvolání“) proti rozhodnutí náčelníka Generálního štábu Armády ČR (dále také jen „NGŠ AČR“) ze dne 3. 2. 2023, č. j. [č. účtu] (dále také jen „Prvotní rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta jeho žádost o doplacení náhrady zvýšených životních nákladů za období od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2017 (dále také jen „Odvolací řízení“). Následně dne 26. 4. 2023 podal žádost k přijetí opatření proti nečinnosti v předmětném odvolacím řízení (dále také jen „Žádost“), v níž současně požádal o sdělení jména a služebního zařazení oprávněné úřední osoby, pověřené prováděním úkonů služebního orgánu (dále také jen „Údaje o pověřených osobách“). Na tuto žádost nebylo reagováno, proto dne 5. 6. 2023 Žádost zopakoval (dále také jen „Opakovaná žádost“) a upřesnil, že požaduje sdělení k osobám pověřeným prováděním úkonů odvolacího služebního orgánu. Ani na Opakovanou žádost žalovaná nereagovala a Údaje o pověřených osobách žalobci nesdělila, čímž se dopustila nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), když porušila právo žalobce podle § 15 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“), dle něhož pověřená úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena. Postup žalované, především ministryně obrany, je dle žalobce arogantní a v rozporu s principem dobré správy mimo jiné i proto, že předmětný služební orgán žalobce nevyrozuměl o přijetí Žádosti a Opakované, a přes žádost žalobce tomuto nebyla sdělena spisová značka řízení o odstranění nečinnosti, dále důvody nevydání rozhodnutí o odvolání v zákonné lhůtě a dále přehled úkonů, které byly v odvolacím řízení učiněny, přičemž služební orgán byl po dobu dva a půl měsíce nečinný. Nesprávným úředním postupem, tedy nesdělením Údajů o pověřených osobách, vznikla žalobci nemajetková újma spočívající v pocitu frustrace z arogance moci a dále v prohloubení ztráty důvěry žalobce v řádný výkon státní moci služebními orgány Ministerstva obrany (dále jen „MO“). Žalobce zároveň nabyl dojmu, že k němu služební orgány přistupují odlišně oproti účastníkům jiných správních řízení a dochází tak k nerovnému přístupu ze strany žalované. Žalobce se bez povědomí o pověřené úřední osobě nemohl objednat k nahlížení do spisu a nemohl uplatnit návrhy směřující k případné podjatosti daných úředních osob. Nemajetková újma by dle žalobce vznikla jakékoliv jiné osobě, jež by se nacházela v jeho postavení. Žádostí ze dne 23. 8. 2023 o zadostiučinění ve výši 20 000 Kč žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu vzniklé nemajetkové újmy (dále také jen „Žádost o zadostiučinění“), přičemž dne 5. 9. 2023 mu bylo žalovanou sděleno, že Žádost obdržela a že ji posuzuje. V šestiměsíční zákonné lhůtě, která uplynula 23. 2. 2024, však žalovaná Žádost o zadostiučinění věcně nevyřídila a žalobci zadostiučinění v žádné formě neposkytla. Při jednání soudu dne 22. 1. 2025 žalobce upřesnil, že zadostiučinění se domáhá výlučně za nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena nesprávným úředním postupem žalované v Odvolacím řízení a spočívajícím výlučně v nedodržení § 15 správního řádu, a to konkrétně v nesdělení požadovaných údajů o oprávněné úřední osobě pověřené prováděním úkonů v Odvolacím řízení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění byl dostatečně vypořádán v období před podáním žaloby, a to sdělením NGŠ AČR ze dne 15. 2. 2024, č. j. [č. účtu] (dále také jen „Sdělení k žádosti o zadostiučinění“), doručeným do datové schránky žalobce dne 21. 2. 2024, kterým NGŠ AČR z pověření ministryně obrany vyrozuměl žalobce o skutečnosti, že ministryně obrany nevyhověla jeho žádosti na poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť jestliže žalobce podal odvolání proti Prvotnímu rozhodnutí dne 8. 2. 2023, počala tím odvolacímu orgánu běžet lhůta 90 dnů k vydání rozhodnutí o odvolání podle § 149 zákona o vojácích z povolání a žalobce tak k Žádosti, podané dne 26. 4. 2023, tedy 77. den trvání lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání, nebyl oprávněn. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že žalobce v Žádosti a Opakované žádosti požadoval sdělení Údajů o pověřených osobách ve vztahu k odvolacímu řízení. Takové údaje však, dle žalované, nebyl povinen poskytnout orgán vedoucí řízení o přijetí opatření proti nečinnosti, jemuž bylo dané podání – žádost o přijetí opatření proti nečinnosti – adresováno. O této Žádosti rozhodla žalovaná usnesením ze dne 10. 7. 2023, č. j. [č. účtu] (dále také jen „Rozhodnutí o nečinnosti“), kterým Žádosti nevyhověla, neboť mezitím již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé (pozn. soudu: tj. rozhodnutí v Odvolacím řízení o žádosti žalobce na doplacení náhrady zvýšených životních nákladů). V souvislosti s tím žalovaná namítala, že požaduje-li žalobce v průběhu tohoto řízení náhradu újmy za nesprávný postup ve vztahu k Odvolacímu řízení, pak v předsoudní fázi uplatnil nárok na satisfakci ve vztahu k řízení o opatření proti nečinnosti, tedy žalobce uplatnil náhradu újmy z jiného skutku, než na který se odkazuje v řízení před soudem. Žalovaná současně potvrdila, že žalobci nebyly k jeho Žádosti sděleny Údaje o pověřených osobách. S ohledem na předčasnost podané Žádosti však označila formu žalobcem požadovaného zadostiučinění v peněžité částce 20 000 Kč za neopodstatněnou. Dle žalované se mohl žalobce s požadovanými údaji seznámit přímo ze spisu v sídle žalované, jež je zároveň místem výkonu služby žalobce. Za nepřiměřené označila i tvrzení žalobce o zdroji nemajetkové újmy spočívajícím v pocitech frustrace z arogance moci a v prohloubení ztráty v řádný výkon státní moci orgány MO. Dostatečným shledala konstatování porušení práva učiněné ve Sdělení k žádosti o zadostiučinění.

3. V replice žalobce odmítl procesní obranu žalované. Předně namítal, že Sdělení k žádosti o zadostiučinění mu bylo do datové schránky doručeno fikcí až dne 4. 3. 2024 uplynutím zákonné lhůty 10 dnů. Dne 21. 2. 2024 došlo toliko k dodání Sdělení do datové schránky žalobce. V tomto směru poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“) Bez ohledu na obsah Sdělení k žádosti o zadostiučinění bylo toto sdělení žalobci doručeno pozdě. Žalovanou konstatované porušení práva ve Sdělení k žádosti o zadostiučinění coby způsob přiměřené satisfakce nemajetkové újmy žalobce označil za neurčité, neboť z něj nevyplývá, k porušení jakého práva žalobce došlo, jakým postupem žalované a kdo je tímto postupem vinen, což umocňuje jemu vzniklou nemajetkovou újmu. Dále namítal, že ani případné předčasné podání Žádosti nezbavuje žalovanou povinnosti reagovat na podání účastníka v intencích správního řádu, přičemž v rozsahu Žádosti o sdělení Údajů o pověřených osobách nebylo žalovanou reagováno ani po podání žaloby, ani v průběhu tohoto soudního řízení. Tvrzení žalované o možnosti žalobce zjistit požadované údaje ze spisu při nahlížení do něj označil žalobce za nepravdivé, neboť místo sídla ministryně obrany se nachází ve zcela odlišné budově oproti té, v níž žalobce vykonává svou službu, přičemž do první ze zmíněných budov žalobce nemá ani přístup. Absurdní hodnotil námitku žalované, že orgán vedoucí řízení o přijetí opatření proti nečinnosti nebyl povinen sdělovat Údaje o pověřených osobách vedoucích Odvolací řízení. V tomto směru akcentoval, že žádosti o sdělení Údajů o pověřených osobách adresoval ministryni obrany, která vedla obě předmětná řízení. Co do požadované formy zadostiučinění žalobce poukázal na závěry judikatury, která upřednostňuje finanční zadostiučinění. V samotném závěru pak zdůraznil, že rozsudek vydaný v této věci by měl plnit rovněž preventivně sankční funkci.

4. Při soudních jednání dne 9. 12. 2024 a 10. 2. 2025 učinili účastníci nesporným následující: Žalobce podal dne 8. 2. 2023 odvolání proti Prvotnímu rozhodnutí NGŠ AČR ze dne 3. 2. 2023. Následně dne 26. 4. 2023 podal u ministryně obrany Žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, v níž mimo jiné požádal o sdělení Údajů o pověřených osobách, přičemž tento požadavek zopakoval v Opakované žádosti ze dne 5. 6. 2023, doručené žalované téhož dne, v níž upřesnil, že požaduje sdělení Údajů o pověřených osobách ve vztahu k Odvolacímu řízení (viz rovněž Žádost žalobce ze dne 26. 4. 2023 a Opakovaná žádost žalobce ze dne 5. 6. 2023, obě adresované ministryni obrany). Na tento požadavek žalovaná nereagovala a Údaje o pověřených osobách žalobci dosud nesdělila. Usnesením ze dne 10. 7. 2023, č. j. [č. účtu], rozhodla ministryně obrany o Žádosti v rozsahu týkajícím se výlučně požadavku žalobce k přijetí opatření proti nečinnosti v Odvolacím řízení. K pravomocnému skončení řízení o věci samé, tedy žádosti žalobce o doplacení náhrady zvýšených životních nákladů, došlo na úrovni správních orgánů na jaře roku 2024, přičemž proti rozhodnutí odvolacího orgánu žalované v Odvolacím řízení podal žalobce u Městského soudu v Praze správní žalobu, o níž je vedeno řízení pod sp. zn. [spisová značka], které nebylo dosud skončeno. Dne 23. 8. 2023 žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění za nesprávný úřední postup (viz rovněž Žádost žalobce o zadostiučinění ze dne 23. 8. 2023), který žalovaná vyřídila podáním ze dne 15. 2. 2024, doručeným do datové schránky žalobce dne 4. 3. 2024 (viz rovněž Sdělení k žádosti o zadostiučinění ze dne 15. 2. 2023 včetně doručenky datové zprávy s datem doručení dne 4. 3. 2024).

5. Nad rámec výše uvedených nesporných prohlášení účastníků bylo provedeným dokazováním prokázáno, a to listinami obsaženými v žalovanou dodané kopii správního spisu sp. zn. [č. účtu], konkrétně listinou bez vyplněného data vydání listiny a jména osoby vyhotovující tuto listinu, označenou č. j. [č. účtu], dále listinou nazvanou „Informace pro ministryni obrany bez uvedení data a č. j. a dále listinou obsahující koncept usnesení bez kompletního data vydání, sp. zn. [Anonymizováno], bylo prokázáno, že podání žalobce s názvem „Žádost o přijetí opatření proti nečinnosti“ bez bližší identifikace bylo dne 29. 6. 2023 zpracováno referentem žalované, [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], posouzeno [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO] a předloženo ministryni obrany bez rozporu [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], a to spolu s konceptem rozhodnutí ministryně obrany o podané žádosti.

6. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že řízení o správní žalobě žalobce ze dne 26. 5. 2023 na ochranu proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o Odvolání žalobce bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno, přičemž při úvaze o důvodnosti podané žaloby správní soud v odůvodnění konstatoval, že žaloba byla podána důvodně, neboť i když žalovaná v období od podání žaloby do vydání rozhodnutí o správní žalobě o Odvolání žalobce rozhodla, a to rozhodnutím ministryně obrany ze dne 21. 6. 2023, č. j. [č. účtu] (dále také jen „Rozhodnutí o odvolání“), pak nevydala takové rozhodnutí o Odvolání v zákonné lhůtě a ani k okamžiku podání žaloby, ač dodržení zákonné lhůty žalované nebránila žádná objektivní překážka. Ze samotného Rozhodnutí o odvolání včetně doručenky soud zjistil, že tímto rozhodnutím ministryně obrany rozhodla dne 21. 6. 2023 o Odvolání žalobce proti Prvotnímu rozhodnutí tak, že Prvotní rozhodnutí zrušila a věc vrátila správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutí o odvolání bylo do datové schránky zástupce žalobce doručeno dne 26. 6. 2023.

7. Sdělením k žádosti o zadostiučinění (tj. písemným vyřízením nároku žalobce ze strany žalované ze dne 15. 2. 2024, č. j. [č. účtu]), bylo prokázáno, že žalovaná v tomto sdělení, mimo rekapitulace obsahu Žádosti žalobce o zadostiučinění, jejího posouzení předčasnosti uplatnění této žádosti a odmítnutí požadavku na peněžitou satisfakci v požadované výši 20 000 Kč, uvedla následující: „Dle ust. § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Bylo zjištěno, že Vám na Vaši žádost jméno a služební zařazení oprávněné úřední osoby pověřené prováděním úkonů služebního orgánu ve smyslu § 15 odst. 2 správního řádu nebylo do vydání rozhodnutí o podnětu na nečinnost sděleno. Ovšem s ohledem na předčasné podání Vašeho podnětu na nečinnost nepovažuji za opodstatněné, pokud na základě uvedeného požadujete nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč. Rovněž Vaše tvrzení o zdroji nemajetkové újmy spočívajícím v pocitech frustrace z arogance moci (arogantní chování) a v prohloubení ztráty důvěry v řádný výkon státní moci orgány Ministerstva obrany se jeví s ohledem na uvedené jako nepřiměřené. Požadované informace byly součástí spisu vedeného k Vaší žádosti o přijetí opatření proti nečinnosti ze dne 26. 4. 2023, přitom nedisponuji informací o tom, že by bylo z Vaší strany (nad rámec uvedených podání) využito práva na seznámení se se spisem dle ust. § 38 odst. 1 správního řádu. Na základě uvedeného se jeví samotné konstatování porušení práva jako dostačující.“ Tímto listinným důkazem, jeho shora citovaným obsahem, má tedy soud za prokázáno, že žalovaná v rámci vyřízení uplatněného nároku žalobce na zadostiučinění, byť obsahově uznala nesprávný úřední postup spočívající v neposkytnutí Údajů o oprávněných osobách, pouze obecně v poslední větě jejího sdělení zhodnotila, resp. proklamovala dostatečnost konstatování porušení práva, aniž by však k samotné konstataci porušení práva žalobce ve svém Sdělení k žádosti o zadostiučinění vůbec přistoupila. Soud tedy v této dílčí části skutkově uzavírá, že žalovaná neposkytla žalobci zadostiučinění ani formou konstatování porušení práva.

8. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobce podal dne 8. 2. 2023 Odvolání proti Prvotnímu rozhodnutí. V rámci Odvolacího řízení podal žalobce u žalované dne 26. 4. 2023 Žádost, jejímž obsahem byl jednak požadavek na přijetí opatření proti nečinnosti odvolacího orgánu žalované v Odvolacím řízení, a dále žádost o sdělení Údajů o pověřených osobách. Dne 5. 6. 2023 podal žalobce k žalované Opakovanou žádost téhož obsahu, přičemž konkretizoval požadavek ke sdělení Údajů o pověřených osobách ve vztahu k Odvolacímu řízení. Žalovaná Žádost dne 29. 6. 2023 zpracovala výlučně v rozsahu požadavku na přijetí opatření proti nečinnosti v Odvolacím řízení a předložila ji ministryni obrany ke schválení a podpisu Rozhodnutí o nečinnosti, jež bylo následně vydáno dne 10. 7. 2023 pod č. j. [č. účtu]. Požadované Údaje o pověřených osobách žalovaná dosud žalobci nesdělila. O Odvolání žalobce bylo rozhodnuto Rozhodnutím o odvolání ze dne 21. 6. 2023, jež bylo žalobci doručeno dne 26. 6. 2023, pročež vzal žalobce zpět jím v mezidobí podanou správní žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované pro dosavadní nevydání rozhodnutí o jeho Odvolání, v důsledku čehož Městský soudu v Praze usnesením ze dne 2. 8. 2023, č. j. [spisová značka], řízení o správní žalobě zastavil, kdy v odůvodnění konstatoval, že žalovaná nevydala Rozhodnutí o odvolání v zákonné lhůtě, ač jí v dodržení zákonné lhůty nebránila žádná objektivní překážka. Dne 23. 8. 2023 žalobce uplatnil u žalované nárok na zadostiučinění jemu vzniklé újmy, způsobené nesdělením Údajů o pověřených osobách žalovanou, přičemž náhradu újmy požadoval formou peněžitého plnění ve výši 20 000 Kč. Žalovaná Žádost o zadostiučinění vyřídila Sdělením k žádosti o zadostiučinění datovaným k 15. 2. 2024 a doručeným do datové schránky žalobce dne 4. 3. 2024. Ve Sdělení k žádosti o zadostiučinění žalovaná uznala, že žalobci nebyly do skončení řízení o jeho Žádosti k přijetí opatření proti nečinnosti sděleny Údaje o pověřených osobách, dále odmítla jeho nárok na peněžité zadostiučinění pro nepřiměřenost takové formy satisfakce, a dále jednovětně prohlásila, že se samotné konstatování porušení práva jeví dostatečným, aniž by však současně v tomto Sdělení proklamované zadostiučinění formou konstatování porušení konkrétního práva žalobci vůbec poskytla.

9. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud při jednání dne 10. 2. 2025 zamítl zbylé důkazní návrhy žalobce, neměl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci.

10. Podle čl. 36 odst. 3 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „LZPS“), má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

11. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle ust. § 1 odst. 3 OdpŠk stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

13. Podle ust. § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

14. Podle ust. § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle ust. § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle ust. § 31a OdpŠk, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

17. Podle ust. § 1 zákona o vojácích z povolání tento zákon upravuje vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů vojáků z povolání (dále jen „služební poměr“).

18. Podle ust. § 144 odst. 1 zákona o vojácích z povolání se na řízení ve věcech služebního poměru nevztahuje § 10 až 12, § 14, § 33 odst. 2 písm. c), § 79 odst. 5, hlava XI části druhé a § 175 správního řádu.

19. Podle ust. § 1 odst. 2 správního řádu se tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.

20. Podle ust. § 4 odst. 4 správního řádu, správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy.

21. Podle ust. § 15 odst. 4 věta prvá správního řádu se o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje.

22. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy je co do základu nároku žalobce a s ním spojeným požadavkem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění důvodná, nikoli však ve formě žalobcem požadované peněžité satisfakce.

23. Předně soud konstatuje, že žalobce splnil primární podmínku pro domáhání se práva na náhradu nemajetkové újmy, způsobené mu tvrzeným nesprávným úředním postupem, u soudu, neboť Žádostí o zadostiučinění uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu u České republiky -[Anonymizováno][Anonymizováno], a to ve smyslu ust. § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, přičemž toto ministerstvo je podle § 16 odst. 1 písm. b) ZZM ústředním správním úřadem v této oblasti, pročež je splněna rovněž podmínka stanovená § 6 odst. 1 OdpŠk, tedy uplatnění u příslušné organizační složky státu oprávněné za něj ve věci předběžného projednání jednat. Pokud jde o splnění časové podmínky, byla i tato podmínka žalobcem splněna, neboť šestiměsíční lhůta pro poskytnutí zadostiučinění podle § 15 odst. 2 OdpŠk počala žalované běžet dnem přijetí Žádosti o zadostiučinění, tj. dnem 23. 8. 2023, a tato lhůta uplynula dne 23. 2. 2024, přičemž v této lhůtě nebyl nárok žalobce nijak uspokojen ani vyřízen. Byť žalovaná datovala Sdělení k žádosti o zadostiučinění dnem 15. 2. 2024 a toto sdělení podala k přepravě prostřednictvím systému datových schránek ve smyslu § 18a odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „zákon č. 300/2008 Sb.“), dne 21. 2. 2024, bylo Sdělení do datové schránky žalobce účinně doručeno až dne 4. 3. 2024. Okamžik doručení Sdělení k žádosti o zadostiučinění je totiž upraven ust. § 18a odst. 2 a 3 zákona č. 300/2008 Sb., kdy došlo po dodání Sdělení k žádosti o zadostiučinění do datové schránky žalobce k marnému uplynutí 10-ti denní doby, neboť v této době se žalobce do své datové schránky nepřihlásil, přičemž posledním dnem této doby byla sobota 2. 3. 2024 a při zohlednění zákonné úpravy počítání času ve vztahu k sobotám, nedělím a svátkům podle ust. § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tak za poslední den zmíněné 10-ti denní doby platí pondělí 4. 3. 2024, kdy bylo Sdělení k žádosti o zadostiučinění účinně doručeno žalobci. Sdělení k žádosti o zadostiučinění tak bylo žalobci doručeno až po uplynutí zákonné lhůty k vyřízení jeho nároku. Výše aplikovaná právní úprava zákona č. 300/2008 Sb. představuje speciální úpravu ve vztahu k obecné domněnce doby dojít právního jednání v soukromoprávních vztazích podle § 573 o. z., jíž v řízení žalovaná nepřiléhavě argumentovala. Žalovaná tak v rozporu s ust. § 15 odst. 2 OdpŠk neuspokojila žalobcem uplatněný nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě, pročež byl žalobce oprávněn domáhat se jeho uspokojení v řízení před soudem.

24. Předpokladem vzniku nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup žalované a vzniku odpovědnosti žalované za takovou újmu je ve smyslu ust. § 13 OdpŠk současné naplnění tří základních podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu žalované, 2) vznik nemajetkové újmy na straně žalobce a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem žalované a vzniklou nemajetkovou újmou žalobce.

25. Ohledně splnění první z výše uvedených zákonných podmínek nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalobce Žádostí ze dne 26. 4. 2024 a zpřesňující Opakovanou žádostí ze dne 5. 6. 2023 požádal služební orgán žalované, pověřený jak vedením Odvolacího řízení (k žádosti žalobce o doplacení náhrad zvýšených životních nákladů), tak vedením řízení o přijetí opatření proti nečinnosti v tomto Odvolacím řízení, o sdělení Údajů o pověřených osobách, konkrétně o sdělení jmen a služebního zařazení oprávněných úředních osob, pověřených prováděním úkonů služebního orgánu, přičemž Opakovanou žádostí byl tento požadavek nejpozději ke dni 5. 6. 2023 zpřesněn na pověřené úřední osoby vedoucí odvolací řízení. Rovněž bylo nesporným, že na tento opakovaný požadavek žalobce žalovaná nijak nereagovala, a to ani v Odvolacím řízení, ani po jeho skončení. Právo žalobce požadovat informace o úředních osobách pověřených vedením správního řízení a tomu odpovídající povinnost žalované podat žalobci tyto informace přitom vyplývá z ust. § 15 odst. 4 věta prvá in fine správního řádu. K tomuto soud pro úplnost konstatuje, že byť bylo Prvotním rozhodnutím NGŠ AČR rozhodnuto o žádosti žalobce k doplacení náhrady zvýšených životních nákladů jakožto uplatněné žádosti vojáka z povolání ve smyslu ust. § 1 zákona o vojácích z povolání, kteréžto řízení je vedeno podle části deváté, hlavy I., zákona o vojácích z povolání, neobsahují tam uvedená zákonná ustanovení speciální úpravu ve vztahu k požadování Údajů o pověřených osobách vojákem jakožto účastníkem řízení. Pro absenci speciální úpravy zákona o vojácích z povolání je tak třeba na daný požadavek žalobce vůči žalované aplikovat úpravu správního řádu, konkrétně jeho ust. § 15 odst. 4, neboť správní řád je podle jeho ust. § 1 odst. 2 obecným předpisem upravujícím správní řízení, a to rovněž ve vztahu k řízením o nárocích a postavení vojáků z povolání podle zákona o vojácích z povolání. Právo účastníka správního řízení získat na požádání informace o pověřených úředních osobách podílejících se na správním řízení je přitom odrazem jednoho z obecných principů činnosti orgánů veřejné správy, zakotveného v ust. § 4 odst. 4 správního řádu., jenž ukládá orgánům veřejné správy postupovat tak, aby dotčené osoby mohly uplatnit jejich práva, v tomto případě právo znát osoby zainteresované do správního řízení. Na tuto opakovanou a zákonem předpokládanou žádost žalobce však žalovaná nijak nereagovala. Nevypořádáním se s žádostí žalobce tak žalovaná zatížila Odvolací řízení nesprávným úředním postupem. Není přitom rozhodné, zda žalobce svou Žádost či Opakovanou žádost učinil ve stejném podání, jímž inicioval zahájení řízení o přijetí opatření proti nečinnosti, byť by takový podnět byl předčasným, jak v řízení argumentovala žalovaná. Správní orgány jsou i v takovém případě totiž povinny posuzovat procesní podání podle jejich obsahu a v případě, že správní orgán mohl, byť část podání žalobce, zhodnotit jako žádost podle § 15 odst. 4 správního řádu, měl se s takovou žádostí vypořádat. Tím spíše v případě, kdy byla žalovaná (konkrétně ministryně obrany) příslušným orgánem jak pro Odvolací řízení, tak i pro řízení o přijetí opatření proti nečinnosti, a vypořádání se s žádostmi žalobce o poskytnutí údajů k pověřeným osobám tak představovalo minimální administrativní zátěž spočívající v předání žádostí relevantnímu oddělení žalované. Nesdělením požadovaných Údajů o pověřených osobách se tak žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, za nějž odpovídá podle ust. § 1 odst. 1 a § 13 odst. 1 OdpŠk.

26. Ohledně naplnění druhé z výše uvedených zákonných podmínek, tj. vznik újmy na straně žalobce, soud vycházel ze závěrů judikatury Nejvyššího soudu ČR, konkrétně z rozsudku sp. zn. 30 Cdo 3731/2011 ze dne 27. 6. 2012, podle kterého je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu její nemajetkovou sféru. V dalším rozsudku ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, pak Nejvyšší soud ve vztahu k jiné formě původce újmy – nezákonnému rozhodnutí – uzavřel, že skutkové vymezení újmy je významné mimo jiné z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje (srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009), musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Citovanou judikaturu lze vztáhnout rovněž na projednávanou věc, kdy žalobce v řízení dostatečným způsobem popsal původ jemu vzniklé nemajetkové újmy, a to pocitem frustrace z arogance moci a dále prohloubením ztráty důvěry žalobce v řádný výkon státní moci služebními orgány, přičemž soud ve shodě s žalobcem konstatuje, že obdobnými pocity a vnitřní psychickou reakcí na absenci jakékoliv reakce správního orgánu na podanou žádost o Údajích o pověřených osobách by byl jistě stižen každý účastník nejen řízení v režimu zákona o vojácích z povolání, ale i jiného správního řízení. Za takových okolností je vznik újmy žalobce, představovaný jeho sice dostatečně popsanými, avšak vnitřními a objektivně neměřitelnými pocity, presumován.

27. Touto presumpcí vzniku nemajetkové újmy žalobce je ve spojení s prokázaným nesprávným úředním postupem žalované naplněna i podmínka třetí, tedy příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem žalované a vzniklou nemajetkovou újmou žalobce, neboť právě absence jakékoliv reakce na opakované žádosti žalobce o sdělení Údajů o pověřených osobách vedla k frustraci a narušení důvěry žalobce v jednání orgánů veřejné správy.

28. Na základě výše uvedeného tak vznikl žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem žalované, jakož i odpovědnost žalované za tuto nemajetkovou újmu spojenou s povinností žalované poskytnout žalobci přiměřenou satisfakci, to vše dle článku 36 odst. 3 LZPS ve spojení s ust. § 1 odst. 3 a § 5 písm. b) OdpŠk , a § 13 odst. 1 věta první a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

29. Při posouzení vhodné formy zadostiučinění soud postupoval podle ust. § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Z hlediska závažnosti vzniklé újmy, při vědomí obsahu recentní judikatury ustálené v závěru, že primární formou satisfakce újmy způsobené nesprávním úředním postupem má být finanční zadostiučinění, není-li újma takto způsobená shledána nepatrnou, soud uzavřel, že újma žalobci předmětným nesprávným úředním postupem žalované způsobená dosahuje právě oné nepatrné míry, resp. že do osobnostní, nemajetkové sféry žalobce bylo výše popsaným nesprávným úředním postupem žalované zasaženo minimálně.

30. V prvé řadě je třeba uvést, že porušeno bylo procesní právo žalobce, a to nikoliv např. ve vztahu k odepření přístupu ke správnímu orgánu jako takovému, nevydání správního rozhodnutí nebo nepřiměřenému čekání na vydání takového rozhodnutí, ale toliko ve vztahu ke zjištění, které úřední osoby se podílí na jím zahájeném Odvolacím řízení. Odvolání žalobce podal dne 8. 2. 2023 a rozhodnuto o něm bylo dne 21. 6. 2023, kdy Rozhodnutí o odvolání bylo žalobci doručeno 26. 6. 2023, přičemž délku Odvolacího řízení nepřísluší soudu v tomto řízení hodnotit. Opakovanou žádost, jíž žalobce zpřesnil svůj požadavek ve vztahu k pověřeným úředním osobám, žalobce podal dne 5. 6. 2023. Absence reakce správního orgánu v daném řízení tak trvala vůči žalobci cca 1 měsíc, kteroužto dobu soud zároveň považuje za dobu přiměřenou pro případnou, byť v tomto řízení neuskutečněnou reakci správního orgánu.

31. Přestože tedy žalobce nebyl ani ke dni doručení Rozhodnutí o odvolání, tj. ke dni 26. 6. 2023, uspokojen co do jeho požadavku na sdělení Údajů o pověřených osobách, bylo dne 26. 6. 2023 o Odvolání žalobce rozhodnuto, tento byl ve věci samé úspěšný, neboť Prvotní rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání, a odpadly i sekundární nežádoucí dopady, jimiž v řízení žalobce argumentoval, tj. nemožnost objednat se k nahlédnutí do spisu pro neznalost pověřených úředních osob a spisové značky a nemožnost uplatnit vůči těmto osobám případnou námitku podjatosti.

32. Je třeba rovněž poukázat na skutečnost, že v poměru k jiným právům osob, které mohou být nesprávnými úředními postupy veřejné správy zasažena, jakými jsou osobní svoboda, právo na soukromý a rodinný život či právo na zachování tělesné a dušení integrity, je zásah do osobnostní sféry žalobce nepatrný. V dané věci rovněž nešlo o řízení mediálně či jinak veřejností sledované, aby tak důsledky nesprávného úředního postupu žalované měly s ohledem na šíření ve společnosti zesilující charakter. Spatřoval-li žalobce v postupu žalované projev libovůle, arogance státní moci či nerovné zacházení vůči jeho osobě, nebyl takový přístup v postupu žalované soudem shledán. Nikoliv každé procesní pochybení orgánu veřejné správy je automaticky projevem arogantního či svévolného postoje, případně nerovným přístupem státu vůči jednotlivci.

33. S ohledem na tyto závěry soud za adekvátní formu odčinění žalobci způsobené nemajetkové újmy považuje konstatování porušení jeho práva. Dosavadní reakci žalované, vtělenou do Sdělení k žádosti o zadostiučinění ze dne 15. 2. 2024, soud nepovažuje za konstataci porušení práva. I pro případ, že by snad mohla být shledána konstatováním porušení práva, pak ji v žádném případě nelze považovat za dostatečnou a určitou konstataci porušení práva, neboť nejenže z ní nevyplývá, jaké konkrétní právo žalobce bylo nesprávným úředním postupem žalované porušeno, jak žalobce správně v řízení namítal, ale navíc žalovaná ve Sdělení k žádosti o zadostiučinění, a to v jiné pasáži, uvedla i nesprávné zákonné ust. § 15 odst. 2 správního řádu upravující procesní právo žalobce ke sdělení Údajů o pověřených osobách namísto správného ust. § 15 odst. 4 správního řádu. Především však žalovaná ve Sdělení k Žádosti o zadostiučinění toliko zhodnotila dostatečnost konstatování porušení práva žalobce, aniž by v tomto dokumentu, mimo uvedené věty obsahující hodnocení dostatečnosti konstatování porušení práva, samotné konstatování porušení práva uvedla (viz rovněž bod 7. tohoto rozsudku). Tím žalovaná porušila právo žalobce na poskytnutí zadostiučinění vzniklé újmy ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny a soud proto sám ve výroku I. tohoto rozsudku konstatoval porušení práva žalobce, přičemž v rozsahu žalobcem požadované peněžní satisfakce žalobu výrokem II. zamítnul.

34. Námitku žalované, že žalobce v předsoudní fázi Žádostí o zadostiučinění požadoval satisfakci újmy jemu vzniklé v odlišném řízení, než které bylo předmětem dokazování v řízení před soudem v této věci, posoudil soud jako nedůvodnou, neboť žalobce právě již v Žádosti o zadostiučinění zcela určitě uvedl, že mu nemajetková újma měla vzniknout nesdělením Údajů o pověřených osobách, přičemž ostatní vůči žalované vytýkaná pochybení žalobce z předmětu soudního řízení v jeho průběhu vyloučil a předmět řízení tím toliko zpřesnil. Úvahu žalované o tom, jako a komu měl žalobce jeho žádost o sdělení Údajů k pověřeným osobám adresovat soud, jak výše uvedeno, odmítnul s ohledem na skutečnost, že žalovaná jako orgán vedoucí obě zmíněná řízení měla na podání pružně reagovat, a to buď jejím vyřízením nebo postoupením tomu interně určenému úseku či oddělení. Žalovaná však ve vztahu k Žádosti a Opakované žádosti žalobce neučinila ničeho.

35. Soud se dále neztotožnil s argumentací žalované, že žalobce mohl jemu vzniklé újmě předejít, resp. že tato nevznikla pro možnost žalobce nahlédnout do spisu a tím požadované údaje zjistit. Veřejná správa je službou občanům a za ospravedlnění pro její procesní pochybení spočívající v nenaplnění procesních práv účastníků správních řízení (zde Sdělení údajů o pověřených osobách) nelze považovat existenci jiných takových procesního oprávnění (zde nahlížení do spisu), jimiž se lze dobrat, a to jen hypoteticky, téhož výsledku. Pochybení žalované spočívá především v tom, že na doručené podání nijak nereagovala, byť tak učinit měla a mohla. Navíc, s ohledem na datum uvedené v listině, jež jediná obsahuje jména zainteresovaných úředníků MO, nelze vyloučit, že k určitému okamžiku nahlédnutí do spisu by žalobce ani takovým způsobem požadované údaje nemohl zjistit, což argumentaci a procesní obranu žalované zcela vylučuje.

36. Soud však závěrem za nedůvodnou pokládá i argumentaci žalobce, kterou tento uvedl v jeho procesních podáních a dle níž byla jeho újma umocněna rovněž tím, že žalovanou v Žádosti o zadostiučinění zavázal k tomu, aby na žádost reagovala obratem a aby v opačném případě sdělila skutečnosti k tomuto neokamžitému vyřízení vedoucí. Žalobce jistě byl oprávněn požadovat vyřízení jeho Žádosti o zadostiučinění v přiměřené lhůtě, avšak stanovuje-li zákon či prováděcí předpis orgánu veřejné moci lhůtu k určitému procesnímu úkonu či právnímu jednání, není tento orgán nijak povinen zdůvodňovat časové naplnění jemu uložené lhůty, neboť lhůty nejen pro orgány veřejné správy reflektují skutečnost, že orgány veřejné moci vyřizují několik řízení i agend současně a vyřízení každého podání jednotlivce tak nějakou dobu trvá.

37. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť skutečnost, že žalobce v tomto řízení o odškodnění nemajetkové újmy dle OdpŠk dosáhl satisfakce (byť v jiné než požadované formě), je nutno považovat za jeho plný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Soud mu proto přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastupování žalobce advokátem z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4552/2014) za 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč a 5x režijní paušál á 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemná podání ve věci samé ze dne 30. 5. 2024, 5. 9. 2024 a 26. 9. 2024) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále odměna za zastupování žalobce advokátem z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč za 1 úkon právní služby ve výši 2 300 Kč a 1x režijní paušál ve výši 450 Kč (písemné podání ve věci samé ze dne 23. 1. 2025) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9a odst. 2 písm. b), § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 4 147,50 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 25 897,50 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. rozsudku). Soud nepřiznal žalobci požadovanou paušální náhradu á 300 Kč/úkon dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za ostatní úkony činěné v řízení přímo žalobcem, neboť v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. přísluší tato paušální náhrada pouze nezastoupenému účastníkovi. Dané ustanovení nelze vykládat extenzivním způsobem, a tudíž advokátem zastoupenému žalobci nepřísluší za úkony provedené bez pomoci advokáta paušální náhrada nezastoupeného účastníka. Ohledně žalobcem požadované náhrady za předžalobní výzvu soud konstatuje že takové podání ve spise neeviduje. Pouze Žádost o zadostiučinění, kterou žalobce uplatnil svůj nárok na satisfakci u žalované, a za níž s odkazem na § 31 odst. 4 OdpŠk a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 649/22, náhrada nákladů nepřísluší.

Poučení