11 C 77/2023 - 142

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jaroslavou Novotnou jako samosoudkyní v právní věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], obecnou zmocněnkyní bytem [Jméno zmočněnkyně] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 76 650 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 76 650 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou, domáhal na žalované zaplacení částky 76 650 Kč s odůvodněním, že uvedená částka představuje neuhrazenou zákonnou pokutu za opožděné vyúčtování služeb podle zákona č. 67/2013 Sb. neboť žalovaná jako pronajímatelka opakovaně neprováděla vyúčtování služeb žalobci jako nájemci v termínu stanoveném v § 7 uvedeného zákona. Žalobce požaduje zaplatit zákonnou pokutu za 3 zúčtovací období zpětně. Ze žaloby vyplývá, že původní nájemní vztah vznikl smlouvou uzavřenou dne 1. 11. 1969 mezi městem [Jméno zmočněnkyně] a matkou žalobce [jméno FO]. Na základě této smlouvy užíval byt i žalobce a jeho bratr. V roce 1997 se majitelkou domu stala žalovaná, která s matkou žalobce uzavřela dne 20. 8. 1997 nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Po smrti matky dne 28. 9. 2001 došlo k přechodu nájmu na žalobce, přičemž nájem trvá do současné doby. Vyúčtování podle zákona č. 67/2013 Sb. žalovaná žalobci nepředávala řádně a zákonných termínech. Dne 23. 9. 2022 byl žalobci vhozen do poštovní schránky, na základě jeho osobního požadavku, nedatovaný seznam spotřeby elektřiny společných prostor. Dne 26. 9. 2022 proti tomuto dokumentu podal námitku, na kterou reagovala žalovaná přípisem ze dne 23. 11. 2022. Dle názoru žalobce nebyla námitka věcně vyřízena v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., neboť poskytnutí faktur pronajímatelem není vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu ve smyslu zákona. Ke dni 22. 2. 2023 tedy námitka nebyla vyřízena a správné vyúčtování nebylo předloženo. Dne 4. 1. 2023 vyzval žalobce žalovanou předžalobní výzvou k uhrazení zákonné pokuty za opožděně dodaná vyúčtování za rok 2019, 2020 a 2021, a to ode dne vzniku povinnosti ke dni doručení jediného vyúčtování ze dne 23. 9. 2022. Pokuta byla vyčíslena jako součin částky pokuty 50 Kč za 1 den prodlení a počtu dnů prodlení od data 30. 4. aktuálního roku do doby předání vyúčtování. Jedná se o 876 dnů prodlení za vyúčtování za rok 2019 (30. 4. 2020 – 23. 9. 2022), 511 dnů prodlení za vyúčtování za rok 2020 (30. 4. 2021 – 23. 9. 2022) a 146 dnů prodlení za vyúčtování za rok 2021 (30. 4. 2022 – 23. 9. 2022). Žalovaná žalobcem vyčíslenou částku 76 650 Kč na základě předžalobní výzvy nezaplatila, a proto se žalobce domáhá zaplacení uvedené částky podanou žalobou.

2. Okresní soud v Táboře vydal ve věci dne 17. července 2023 pod č.j. 11 C 77/2023-48 platební rozkaz, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.

3. Proti uvedenému platebnímu rozkazu podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnila tím, že žalobce je další dobu jedinou osobou, která v domě bydlí. Všechny ostatní prostory domu jsou prázdné. Dům vyžaduje celkovou rekonstrukci, při jejímž provádění není možno jakékoliv prostory užívat k bydlení. Žalobce bez toho, aby k tomu měl jakýkoliv titul, užívá i další prostory v domě. Spotřeba elektrické energie v domě je výlučně spotřebou žalobce. Ten hradí zálohové platby, které nicméně na úhradu plně nepostačují. Doručená vyúčtování služeb tedy vždy končí nedoplatkem. Jiné služby nejsou žalobci účtovány. Vzhledem k tomu, že dodavatel elektřiny do domu vyúčtovává spotřebu vždy v období od dubna jednoho roku do května následujícího roku, je třeba koncem zúčtovacího období rozumět vždy měsíc květen. Lhůta čtyř měsíců od ukončení zúčtovacího období daná zákonem pro doručení vyúčtování tak končí vždy 30. září daného roku. Žalovaná žalobci dlouhodobě doručuje méně zásadní korespondenci vkládáním písemností do poštovní schránky příslušející k bytu. Aby vyloučila pochybnosti o doručení a také, aby se vyhnula styku se žalobcem v domě o samotě, děje se tak vždy za přítomnosti svědka. Stejným způsobem byla žalobci doručena i vyúčtování služeb za rok 2019, 2020 a 2021, když vhozením předložených vyúčtování do schránky žalobce byl v letech 2020, 2021, 2022 i 2023 vždy přítomen její manžel [jméno FO] a dále přítelkyně [jméno FO]. Doručená vyúčtování žalobce ignoroval, nedoplatky nehradil. Aby se žalovaná vyhnula sporům se žalobcem, zaplacení částek představujících nedoplatky žalovaná po žalobci nevymáhala. Teprve vyúčtování spotřeby elektrického proudu v domě za rok 2022 žalobce sporoval a požadoval po žalované jeho opravy a úpravy, přičemž sděloval, že požadovaný nedoplatek samozřejmě nezaplatí. Proto mu bylo vyúčtování doručováno opakovaně v září 2022 a následně opravováno podle jeho požadavků. Po více než půl roce korespondence pak žalobce uhradil nedoplatek 546 Kč podle posledního vyúčtování. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná žalobu zamítnout. [právnická osoba] odporu žalované žalobce uvedl, že námitky v něm uvedené jsou zcela irelevantní, když žalovaná si dlouhodobě od roku 2015 neplní povinnost řádně žalobci vyúčtovávat služby související s užíváním bytu a pokud tvrdí opak, je na ní, aby doručení vyúčtování řádně prokázala. Žalobce si výslovně vyžádal od žalované vyúčtování služeb v září 2022. Tvrzení žalované, že mu doručovala v letech 2019, 2020 a 2021 vyúčtování vhozením do schránky je účelové a ničím nepodložené, když toto musí být doručeno prokazatelně. Nejde o méně zásadní korespondenci, o níž žalovaná tvrdí, že ji doručuje žalobci vkládáním do poštovní schránky. Naopak jedná se o korespondenci závažnou, s právními důsledky. I vzhledem ke vzájemným vztahům účastníků je pak nepravděpodobné, že by žalovaná vůči žalobci neuplatnila vyčíslené nedoplatky.

5. Při jednání dne 8. 11. 2023 poukázal právní zástupce žalované na skutečnost, že podpis žalobce na žalobě je zásadně odlišný od jeho popisu na doručence od výpovědi z nájmu bytu, kterou žalobce nepochybně podepsal před poštovním doručovatelem a jedná se tedy o jeho pravý podpis. Není tedy jisté, zda sám žalobce žalobu podal.

6. Při jednání konaném formou videokonference dne 15. 4. 2 020 Kč žalobce prohlásil výslovně, že žalobu podepsal, trvá na ní i na jejím projednání.

7. Existence nájemního vztahu je mezi účastníky nesporná, když vyplývá z nájemní smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovanou a matkou žalobce dne 20. 8. 1997. Rovněž skutečnost, že došlo k přechodu nájmu na žalobce, je mezi účastníky nesporná. Vlastnictví žalované k domu, v němž se nachází předmětný byt, je pak zřejmé i z výpisu z katastru nemovitostí.

8. Dne 23. 9. 2022 bylo do schránky žalobce na základě jeho osobního požadavku žalovanou doručeno přeúčtování dodávky elektřiny za společné prostory v domě [adresa]. Žalobce byl žalovanou vyzván k zaplacení částky 3 822 Kč do 5. 10. 2022. Dne 26. 9. 2022 vznesl žalobce proti uvedenému „přeúčtování za dodávku elektřiny“ námitku pro nesprávnost vyúčtování, když z přeúčtování nevyplývá, za jaké období a za jakou spotřebu má žalobce požadovanou částku zaplatit, nejsou uvedeny stavy měřidel. Žalobce dále požadoval předložit podklady vyúčtování (kopie faktur).

9. Dopisem ze dne 23. 11. 2022 zaslala žalovaná dle shora uvedeného písemného požadavku ze dne 26. 9. 2022 žalobci kopie faktur k přeúčtování za dodávku elektřiny za společné prostory v domě s tím, že jde o fakturu číslo [hodnota] ve výši 2 542 Kč a fakturu číslo [hodnota] ve výši 1 280 Kč. Vzhledem k tomu, že na zálohách bylo zaplaceno 2 412 Kč, činí rozdíl, který má žalobce doplatit částku 1 410 Kč, a to do 4. 12. 2022.

10. Dopisem ze dne 4. 1. 2023 sdělil žalobce žalované, že za prvé, přestože byt a dům dlouhodobě vykazují zásadní nedostatky, akceptuje návrh dohody o zvýšení nájemného, ale vyzývá k zásadnímu zlepšení podmínek v bytě a v domě. Od 1. 1. 2023 bude hradit nájemné 5 975 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu, elektřinu společných prostor, ve výši 319 Kč. Za druhé, 23. 9. 2022 mu byl na základě jeho osobního požadavku, vhozen do poštovní schránky seznam míst spotřeby elektřiny společných prostor. Námitka, kterou proti tomuto vznesl dne 26. 9. 2022, nebyla dosud vyřízena. Na zálohách hradil v roce 2021 a 2022 částku 273 Kč měsíčně, od 1. 1. 2023 souhlasí s návrhem platit 319 Kč měsíčně. Za třetí pak žalobce vyúčtoval žalované zákonnou pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za období roku 2019, 2020 a 2021 v celkové částce 76 650 Kč a vyzval ji k zaplacení této částky do 31. 1. 2023. Poukázal na to, že žalovaná si vůbec neplní povinnost doručit mu předmětné vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu (zde elektřiny společných prostor) nejpozději 4 měsíce od skončení zúčtovacího období. Dle podacího lístku byl dopis (výzva) podán u [právnická osoba] dne 5. 1. 2023 a dle internetového sledování zásilek byl doručen žalované dne 12. 1. 2023.

11. Žalovaná předložila soudu vyúčtování za dodávku elektřiny do společných prostor za období 10. 4. 2018 - 12. 4. 2019 v celkové výši 3 266 Kč s tím, že žalobcem zaplacené zálohy činily 2 412 Kč, nedoplatek 864 Kč je splatný do 30. 9. 2019. Na vyúčtování je poznámka, že bylo vhozeno do schránky dne 1. 9. 2019. Dále žalovaná předložila vyúčtování za dodávku elektřiny do společných prostor za období duben 2019 až květen 2020 v celkové částce 3 970 Kč s tím, že žalobcem zaplacené zálohy činily 2 412 Kč, nedoplatek 1 558 Kč je splatný do 15. 9. 2020. Na vyúčtování je poznámka, že bylo vhozeno do schránky 13. 8. 2020. Konečně žalovaná předložila vyúčtování elektřiny do společných prostor za období od 20. 5. 2020 do 11. 5. 2021 v částce 3 993 Kč s tím, že žalobcem zaplacené zálohy činily 2 412 Kč, nedoplatek 1 581 Kč je splatný do 31. 10. 2021. Na vyúčtování je poznámka, že bylo vhozeno do schránky 30. 9. 2021.

12. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že se se žalovanou nevídá, nebaví se spolu. Pokud by se s ním chtěla setkat, stačí, aby zaklepala na dveře, neboť bývá celé dny doma. Je pravda, že před několika lety se s ní soudil o snížení nájemného, žaloba byla tehdy zamítnuta. Nyní probíhá soud o neplatnost výpovědi z nájmu bytu. Jinak si své povinnosti nájemce plní, pravidelně hradí nájemné i zálohy na služby. Výpověď z nájmu dostal od žalované opakovaně, jednou to bylo z důvodu, že v bytě nebydlí, ale bylo prokázáno, že pečoval o nemocnou sestru a výpověď byla proto neplatná.

13. Žalovaná uvedla, že vzájemné vztahy se žalobcem jsou velmi problematické. [adresa] léta je jediným nájemníkem v uvedeném domě, jehož je ona vlastníkem. Dům vyžaduje celkovou rekonstrukci, ovšem žalobce odmítá byt opustit. V současné době tak užívá sám celý dům, včetně sklepních prostor, zahrady nebo dvorku. Na žádné dopisy většinou nereaguje, dopisy zasílané její právní zástupkyní v předcházejícím řízení se vracely jako nevyzvednuté. Proto za jedinou možnost považuje vhodit mu, v případě, že od něho něco potřebuje, dopis do schránky. Pokud jde o vyúčtování služeb, jedná se pouze o vyúčtování elektřiny ze společných prostor, žádné další služby žalobci neposkytuje. Vzhledem k tomu, že [Anonymizováno] jí zasílá vyúčtování vždy v dubnu, může přeúčtovat spotřebu žalobci až poté. Pokud jde o spor o snížení nájemného, žalobce se ho domáhal s tím, že byt je v dezolátním stavu. Žaloba mu byla tehdy zamítnuta. V rámci řízení mu tehdy nabízela řadu náhradních bytů, on se však odmítl kamkoliv odstěhovat. Žalobce se za pomoci paní [jméno FO] snaží využít soudní jednání ve svůj prospěch tak, aby z toho měl nějaké finance, ale jinak celou situaci nechce řešit, když ona potřebuje dům rekonstruovat. Se všemi ostatními nájemníky v domě se již před lety dohodla. Po řadu let tedy dům chátrá, protože ona ho nemůže opravovat. V souvislosti se sporem o snížení nájemného probíhala mezi účastníky mediace, bylo dohodnuto, jaký byt by žalobce akceptoval, ale on pak stejně na žádnou nabídku nereagoval.

14. Z předložené mediační dohody ze dne 30. 5. 2014 uzavřené mezi účastníky, vyplývají požadavky žalobce na případný náhradní byt, který by mu měla žalovaná opatřit.

15. Z dopisu [právnická osoba], [Jméno zmočněnkyně], ze dne 4. 4. 2017 vyplývá, že bytová komise rady města doporučila žádost žalobce o přenechání bytu z majetku města [Jméno zmočněnkyně] do nájmu zamítnout, když majitelka domu, v němž byt žalobce užívá, mu poskytla více náhradních bytů, ale z jeho strany nebyl ani jeden z nich přijat. Pokud byla a je jeho situace tíživá, mohl nabídku majitelky domu zvážit a přijmout některou z nabízených možností.

16. Dopisem ze dne 27. 6. 2023 sdělila žalobci [právnická osoba] [Jméno zmočněnkyně], že jeho účast ve výběrovém řízení na uzavření nájemní smlouvy na (konkrétní) byt nebyla úspěšná.

17. Svědek [jméno FO] uvedl, že opakovaně byl přítomný tomu, když doručovali žalobci některé listiny vhozením do schránky. Předtím se vždy snažili zastihnout ho osobně, ale to se většinou nepodařilo. Dopisy zasílané mu přes poštu opakovaně nepřebíral. Nic jiného než mu zásilku vhodit do schránky, tedy nezbývalo. Takto si vzpomíná i na vyúčtování elektřiny, které mu s manželkou vhodili do schránky 30. 9. 2021.

18. Svědkyně [jméno FO] (přítelkyně žalované) uvedla, že v diářích, které si schovává, má poznamenáno, že 1. 9. 2019 a 13. 8. 2020 byly se žalovanou na nákupech v [adresa]. Vzpomíná si, že jí žalovaná sdělila, že potřebuje něco předat svému nájemníkovi. Šla s ní k domu, žalovaná šla dovnitř a po chvíli se vrátila s tím, že nájemníka nezastihla. Poté mu dopis vhodila do schránky. Mělo jít údajně o nějaké vyúčtování, ona sama však obsah dopisu neviděla. V předmětném domě se žalovanou nikdy předtím ani potom již nebyla.

19. Ze spisu Okresního soudu v [adresa], sp.zn. 16 C 217/2023 bylo zjištěno, že dne 20. 6. 2023 podal žalobce žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou mu žalovaná dala z důvodu dle § 2288 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku a která mu byla doručena dne 2. 5. 2023. Rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č.j. 16 C 217/2023-89 bylo žalobě (dosud nepravomocně) vyhověno, když soud neshledal důvod výpovědi uplatněný žalovanou za naplněný. V jednání žalované soud zároveň shledal rozpor s dobrými mravy, když to je žalovaná, která porušila povinnost pronajímatele, poskytnout nájemci byt způsobilý k bydlení a v takovém stavu jej udržovat po celou dobu nájmu.

20. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] sp.zn. 18 C 463/2009 bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2009 podal žalobce žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou mu žalovaná dala dle § 711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku z důvodu, že byt neužívá. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 6. 1. 2010, č.j. 18 C 463/2009-34, který nabyl právní moci 25. 2. 2010, bylo určeno, že výpověď z nájmu je neplatná, když v ní nebyl obsažen závazek žalované jako pronajímatele zajistit žalobci jako nájemci odpovídající bytovou náhradu.

21. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 12 C 46/2011 bylo zjištěno, že žalobce se žalobou podanou dne 13. 12. 2010 domáhal vůči žalované slevy z měsíčního nájemného, když byt vykazuje závady, které kvalitu bydlení zásadně snižují. Požadoval poskytnutí osmdesátiprocentní slevy z nájmu, a to od 1. 10. 2010. Z protokolu o jednání ze dne 18. 10. 2012 je zřejmé, že žalobci byla učiněna nabídka zajištění nájmu bytu první kategorie na sídlišti Máj v [adresa] za stejných finančních podmínek. Z protokolu o jednání dne 18. 2. 2014 pak vyplývá, že žalobce stále mění požadavky na náhradní bydlení. Byla navržena mediace mezi účastníky, jejímž výsledkem byla mediační dohoda, která konkretizovala požadavky žalobce na náhradní byt, který mu má žalovaná zajistit. Z mailové korespondence z roku 2013 i z nabídky učiněné žalovanou dne 5. 8. 2015 je zřejmé, že žalovaná nabídla žalobci v souladu s mediační dohodou celou řadu bytů. Žádná nabídka nebyla žalobcem akceptována. Z protokolu o jednání dne 14. 1. 2016 je zřejmé, že byt užívaný žalobcem je v dezolátním stavu, nabídky náhradních bytů zajištěných mu žalovanou však žalobce vždy odmítl. Z doručenek založených ve spise i z výpovědi svědka [jméno FO] v rámci řízení ve věci před odvolacím senátem dne 27. 9. 2018 je zřejmé, že žalobce si opakovaně listinné zásilky nevyzvedával. Svědek potvrdil, že manželka mu zasílala doporučené dopisy, několik se jich vrátilo zpět jako nevyzvednuté. Rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, č.j. 12 C 46/2011-206 Okresní soud v Táboře vyhověl žalobě a rozhodl, že žalobci náleží sleva z nájemného ve výši 80 % od 1. 11. 2010 až do odstranění vytčených závad, přičemž za dobu od 1. 11. 2010 do 24. 1. 2017 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 261 701,40 Kč jako 80 % nájemného za uvedenou dobu. Rozsudkem Krajského soudu v [adresa], pobočka v Táboře ze dne 4. 10. 2018, č.j. 15 Co 192/2017-361 byl změněn uvedený rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 1. 2017 tak, že se žaloba, že žalobci náleží sleva z nájemného ve výši 80 % od 24. 1. 2017, stejně jako požadavek na zaplacení částky 261 702,40 Kč, představující slevu z nájemného ve výši 80 % od 1. 11. 2010 do 24. 1. 2017, zamítá. Odvolací soud doplnil dokazování ve věci a dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že dům potřeboval rekonstrukci, kterou se žalovaná snažila realizovat s oprávněným požadavkem na uvolnění bytu žalobcem. I z odůvodnění krajského soudu přitom plyne, že bylo obtížné žalobce kontaktovat, zásilky na poště si nepřebíral. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce neposkytl žalované potřebnou součinnost k odstranění závad v bytě, a proto je žaloba nedůvodná.

22. V daném případě se žalobce jako nájemce a příjemce služeb domáhá na žalované jako pronajímateli a poskytovateli služeb zaplacení zákonné pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za období let 2019, 2020 a 2021. Podle uvedeného ustanovení, jestliže poskytovatel služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nedoručí-li příjemci služeb včas vyúčtování, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva nebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

23. Žalovaná na svoji obranu uvádí, že vyúčtování žalobci doručovala každý rok, a to vhozením do jeho poštovní schránky. Vždy to přitom bylo do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, když jedinou službou, kterou by měla žalobci vyúčtoval, byla spotřeba elektřiny ve společných prostorách a dodavatel elektřiny jí vždy fakturuje za období od dubna do května následujícího roku.

24. Soud se nejprve zaměřil na to, zda lze přisvědčit tvrzení žalované, že vyúčtování za předmětná období byla žalobci skutečně doručena. Žalovanou navržení svědci sice oba potvrdili, že byli osobně přítomni vhazování zásilek do schránky žalobce ve dnech 1. 9. 2019, 13. 8. 2020 (svědkyně [jméno FO]) a 30. 9. 2021 (svědek [jméno FO]). Svědkyně [jméno FO] však uvedla, že jí není známo, co konkrétního bylo v obálce, kterou do schránky žalovaná shazoval. Věrohodnost svědků také snižuje blízký vztah se žalovanou. Soud pak posoudil jejich výpovědi ve vzájemných souvislostech s dalšími prokázanými skutečnostmi. Pokud by byla pravda, že žalovaná vyúčtovávala služby žalobci každý rok pravidelně v srpnu či září, neuváděla by ve vyúčtování za rok 2021 (vhozeno do schránky 23. 9. 2022), že vyúčtování zasílá na základě jeho (žalobcova) výslovného požadavku. Nelze také přehlédnout, že forma vyúčtování za rok 2021, které bylo žalobci skutečně doručeno vhozením do schránky, je úplně jiná, než žalovanou předložená vyúčtování za 3 předcházející období. Je evidentní, že vyúčtování vhozené do schránky žalobce 23. 9. 2022 psala žalobkyně sama, bez vědomí toho, jaké náležitosti toto vyúčtování má dle zákona č. 67/2013 Sb. obsahovat. Na vyúčtováních předložených v řízení žalovanou jsou jednak uvedena konkrétní období, tak jak to odpovídá fakturám od společnosti [Anonymizováno].[Anonymizováno] a také jsou zde uvedené žalobcem zaplacené zálohy. Je tedy zřejmé, že žalovaná byla při vyhotovení těchto vyúčtování již poučena, jaké minimální náležitosti má vyúčtování obsahovat. Konečně i s ohledem na dlouhodobou snahu žalované donutit žalobce k ukončení nájmu, by se tato nepochybně na žalobci domáhala úhrady případných vyčíslených nedoplatků. Všechny tyto skutečnosti vedou soud přesvědčení, že žalovanou předložená vyúčtování (založená ve spise na č.l. 71-73) byla vyhotovena až v souvislosti s podanou žalobou, respektive až po vyúčtování doručeném žalobci do schránky dne 23. 9. 2022. Tvrzení žalované, že pro opakované a jí dobře známé problémy s doručováním zásilek žalobci poštou, mu raději vyúčtování doručovala vhozením do schránky, není přesvědčivé, neboť vzhledem k důsledkům, které nedoručení vyúčtování pro žalovanou přináší, by naopak bylo logické, aby zásilku zasílala žalobci poštou a měla v případě jejího vrácení doklad o tom, že vyúčtování skutečně žalobci zasílala. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem tedy soud nepovažuje za prokázané, že, s výjimkou vyúčtování skutečně doručeného dne 23. 9. 2022, byla v předchozích letech žalovanou vyúčtování služeb žalobci zasílána. Z tohoto pohledu by tedy byl nárok žalobce na zaplacení pokuty důvodný.

25. Na základě provedeného dokazování však dospěl soud k závěru, že podané žalobě nelze vyhovět pro rozpor s dobrými mravy. Mezi účastníky dlouhodobě panují napjaté vztahy. Opakovaně mezi nimi probíhají soudní spory. Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 12 C 46/2011, žalobce tehdy požadoval snížení nájemného s ohledem na závažné závady v bytě, ale přitom sám zájem o odstranění těchto závad neměl. Potřebnou součinnost žalované neposkytl. Žalovaná se opakovaně pokoušela zajistit žalobci náhradní bydlení, on však zásadně všechny nabídky odmítá, přestože byt i celý dům je v dezolátním stavu a žalovaná je právě kvůli tomu postihována stavebním úřadem. Soud má za to, že vyúčtování pokuty je mimo jiné reakcí žalobce na zvýšení nájemného (viz dopis ze dne 4. 1. 2023). Žalobce, který je již téměř 20 let jediným nájemcem v domě, má k dispozici veškeré společné prostory, a přitom svým chováním a nemožností dohody výrazným způsobem omezuje výkon vlastnického práva žalované. Nedoručením vyúčtování u něho nedošlo k žádné újmě. Je pravdou, že žalovaná se dopustila porušení zákonné povinnosti vyúčtovat zálohy proti poskytnutým službám, ale s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu soud nepovažoval za spravedlivé žalobě vyhovět.

26. Pokud jde o náklady řízení, žalovaná byla v řízení úspěšná, a proto by měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud však dospěl k závěru, že s ohledem na poměry žalobce je důvod k aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. Žalobce nevlastní žádný majetek větší hodnoty, pobírá pouze starobní důchod, jeho zdravotní stav není dobrý, uložení povinnosti hradit náklady řízení žalované by u něho vedlo k exekuci, která by s největší pravděpodobností nebyla ani úspěšná. Navíc soud zohlednil i okolnosti celého případu, kdy vzal v úvahu dlouhodobě neuspořádané vztahy mezi účastníky i skutečnost, že žalovaná fakticky dle názoru soudu porušila své povinnosti stanovené zákonem č. 67/2013 Sb. a důvodem neúspěchu žalobce byla pouze úvaha soudu o použití korekce dobrých mravů. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.