11 C 8/2020-231

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro odstranění stavby takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalovaném povinnosti odstranit stavbu (budovu) stojící na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], který je zapsán na [list vlastnictví] vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 11 176,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 8. 1. 2020 doplněnou podáním ze dne 4. 6. 220 (č. l. 83) a ze dne 15. 10. 2020 (č. l. 105) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost odstranit stavbu (budovu) stojící na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který je zapsán na [list vlastnictví], vedeného u Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], zapsané na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen„ dotčená nemovitost“). Žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku parc. [číslo] jehož součástí byla (a dle zápisu v katastru nemovitostí stále je) jiná stavba bez č. p./č. e., zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen„ škodný pozemek“). Na tomto pozemku byla ze strany žalovaného vybudována novostavba bytového domu, která je černou stavbou, bez stavebního povolení (dále jen„ škodná budova“). V katastru nemovitostí není tato škodná budova zapsána (s ohledem na její nezákonné vybudování), ale současný zápis odpovídá stavu před započetím stavebních prací na škodném pozemku. U Úřadu Městské části Praha 3, odbor stavební (dále jen„ stavební úřad“) probíhá řízení o odstranění stavby, jejímž předmětem je odstranění škodné budovy, a to pod sp. zn. S [anonymizováno] [číslo] 2019, značka [spisová značka], [číslo jednací], které bylo usnesením ze dne 4. 12. 2019 přerušeno do doby ukončení nového řízení o dodatečném povolení stavby, které dosud nenabylo právní moci.

2. Žalobce tvrdí, že je poškozen na svých vlastnických právech jednáním žalovaného spočívající ve výstavbě škodné budovy, neboť se jednak jedná o stavbu nepovolenou, ale především o stavbu, která škodí dotčené nemovitosti ve vlastnictví žalobce. Žalobce odkázal na znalecký posudek znaleckého ústavu pro obor ekonomika a stavebnictví [právnická osoba] [číslo] 2017 (expertní posudek [číslo] 2017) ze dne 16. 10. 2017, z jehož závěrů vyplývá, že„ některé podklady připravené stavebníkem/sousedem pro stavební úřad (např. vizualizace v architektonické studii) mohou navozovat mylný dojem, že navýšení sousedovy dvorní budovy o jedno podlaží oproti původní/zbourané dvorní budově nepředstavuje žádný problém ve vztahu k budově hotelu. Novostavba budovy souseda (dvorní novostavba v místě původní budovy) byla postavena v rozporu s údaji předloženými tímto stavebníkem na stavebním úřadu (v rozporu se schválenými výkresy i architektonickou studií), tedy v rozporu se stavebním povolením. Konkrétně byla budova souseda postavena v jiné poloze, než byla schválena ve stavebním povolení. Jedná se o vadu zcela způsobenou stavebníkem této budovy.“ Toto vadné umístění budovy, které narušuje vlastnická práva žalobce a poškozuje jeho budovu, je vadou nezhojitelnou. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že původní budova, která zde stála (a která je dosud zapsána v katastru nemovitostí) byla o jedno podlaží, tj. o 3,3 m nižší, což samo o sobě způsobuje zásah do dotčené nemovitosti. Škodná budova však byla nadto na škodném pozemku situována tak, že stěny škodné budovy jsou do stěn dotčené nemovitosti vetknuty a roh škodné budovy končí v otevíraném okně hotelového pokoje č. 229 (který je umístěn v dotčené nemovitosti). Shora popsaným stavebním postupem žalovaného došlo k tomu, že škodná budova a dotčená nemovitost od sebe nejsou nijak dilatačně a protipožárně odděleny, tedy fakticky se škodná budova a dotčená nemovitost dotýkají, což je vada nezhojitelná, jak vyplývá i ze znaleckého posudku. Vadný postup žalovaného kromě této nejzávažnější vady způsobil i řadu dalších dílčích vad, jako a) vedení bleskosvodu škodné budovy je příliš blízko otevíranému oknu dotčené nemovitosti, což je v rozporu s ČSN EN 62305-1 Ochrana před bleskem (minimální vzdálenost je touto ČSN předepsána na 50 cm a ve skutečnosti je nyní 20 cm), b) konstrukce střechy škodné budovy a okna dotčené nemovitosti se dotýkají a místy dokonce přesahují (či se o ně opírají) parapet okna pokoje dotčené nemovitosti, c) oplechování střechy škodné budovy není dokončené, nepůsobí estetickým dojmem a místy má nebezpečné hrany, což je v rozporu s ČSN 73 3610, d) rovněž není dokončené zakrytí boku střechy škodné budovy, takže je dokonce z okna tohoto pokoje dotčené nemovitosti vidět dovnitř škodné budovy, čímž může docházet k narušování soukromí osob v tomto pokoji či k šíření požáru ze škodné budovy, e) došlo k silnému zašpinění fasády a oplechované římsy dotčené nemovitosti od stavebních prací ze škodné budovy. Žalovaný tímto svým jednáním porušil celou řadu zákonných ustanovení, zejména pak povinnosti vlastníka dle ust. § 1012 občanského zákoníku, tedy nad míru přiměřenou poměrům závažně ruší práva žalobce, jakož i zákonné povinnosti vyplývající ze stavebních předpisů, konkrétně (a) nedodržení obecných požadavků na výstavbu (ve smyslu ust. § 169 odst. 1 a § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona) a (b) pak stavbu provedl bez stavebního povolení (porušení povinnosti dle § 108 odst. 1 stavebního zákona), resp. provedl stavbu v rozporu s jejím povolením vydaným dle stavebního zákona (porušení povinnosti dle § 118 odst. 1 stavebního zákona). Jednáním žalovaného bylo zasaženo do vlastnického práva žalobce, čímž je omezován ve výkonu tohoto svého ústavně zaručeného vlastnického práva, neboť dochází k omezeným možnostem užívání dotčené nemovitosti. Současně je do vlastnického práva žalobce zasaženo i neoprávněným stykem škodné budovy s dotčenou nemovitostí, ke kterému žalobce nikdy neudělil žalovanému souhlas. Tento styk obou budov byl navíc proveden natolik neodborně, že budovy od sebe nejsou žádným způsobem dilatačně a protipožárně odděleny. Tímto jednáním tedy dochází nejen k porušování vlastnického práva žalobce, ale žalovaný tím žalobci současně způsobil škodu spočívající ve znehodnocení dotčené nemovitosti, jež vyplývá ze znaleckého posudku. Negativní dopady na majetek žalobce, které byly shora popsány, mohou být odstraněny toliko odstraněním samotné škodné budovy, jelikož škodná budova je umístěna chybně a v rozporu s obecnými požadavky na řádnou výstavbu, což není zhojitelné jinak, než odstraněním škodné stavby. Žalobce dále uvedl, že pokud jde o bližší vymezení déletrvajících zásahů do jeho vlastnických práv ve smyslu ustanovení § 1012 o. z., které odůvodňují návrh na odstranění stavby, dle závěrů znaleckého posudku od znaleckého ústavu [právnická osoba], předmětná novostavba budovy ve vlastnictví žalovaného byla postavena v rozporu s údaji předloženými tímto stavebníkem na stavebním úřadu (v rozporu se schválenými výkresy i architektonickou studií), tedy v rozporu se stavebním povolením. Konkrétně byla budova souseda postavena v jiné poloze, než byla schválena ve stavebním povolení. Poslední podlaží budou žalovaného do okna pokoje č. 229 hotelu vůbec zasahovat, což je však stalo v důsledku neoprávněného navýšení stavby oproti stavebnímu povolení.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Ve vyjádření ze dne 21. 3. 2020 (č. l. 62) uvedl, že je vlastníkem novostavby bytového domu umístěného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], vedeného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]. Žalovaný prováděl stavbu na základě pravomocného stavebního povolení z 30. 11. 2012, č. j. OV/2266, [číslo] 2012 a předchozího územního rozhodnutí č. j. OV/1187/12 z 24.9. 2012 na stavbu nazvanou„ Půdní nástavba a přístavba výtahu k domu [adresa], [ulice a číslo], novostavba BD ve dvoře domu [adresa], [ulice a číslo], vše na pozemku č. parc. 642, [obec a číslo], k. ú. [část obce]. K těmto povolujícím rozhodnutím nevznesl žalobce žádné námitky ani nepodal odvolání, ačkoli tak mohl učinit. Novostavba je umístěna ve stopě původní odstraněné stavby. Žalovaný svěřil provádění stavby podle projektové dokumentace ověřené Ing. [jméno] [příjmení] odborné stavební firmě [právnická osoba], která měla provádět stavbu v souladu s vydanými veřejnoprávními povoleními. V důsledku zakládání stavby zhotovitelem [právnická osoba] došlo k navýšení hřebene střechy stavby o necelý 1 m z povolené výšky 241,99 m n. m. (Bpv) na 242,81 m n. m. (Bpv). Za to byl žalovaný potrestán pokutou uloženou mu rozhodnutím stavebního úřadu z 13. 3. 2018, č. j. UMCP3 026158/2018. Žalovaný prováděl stavbu v dobré víře ve správnost projektové dokumentace ověřené ve stavebním povolení z 30. 11. 2012, č. j. [spisová značka], [číslo] 2012 a předchozím územním rozhodnutím č. j. [spisová značka] z 24. 9. 2012 na stavbu„ Půdní nástavba a přístavba výtahu k domu [adresa], [ulice a číslo], novostavba BD ve dvoře domu [adresa], [ulice a číslo], vše na pozemku č. parc. 642, [obec a číslo], k. ú. [část obce]. Výrok územního rozhodnutí umístil novostavbu bytového domu ve dvoře takto: počet podlaží: 3 + podkroví; vstupní podlaží + 7,80 m = 229,05 m n. m. (Bpv); výška dvorní okapní římsy + 18,54 m = 239,79 m n. m. (Bpv); výška hřebene + 20,74 m = 241,99 m n. m. (Bpv). K navýšení hřebene střechy stavby o necelý 1 m pak nedošlo úmyslným jednáním žalovaného, ale v důsledku zakládání Stavby zhotovitelem [právnická osoba] Stavba je po dokončení objemově zcela srovnatelná s tou, jak byla umístěna územním rozhodnutím č. j. OV/1187/12 z 24.9. 2012 na stavbu„ Půdní nástavba a přístavba výtahu k domu [adresa], [ulice a číslo], novostavba BD ve dvoře domu [adresa], [ulice a číslo], vše na pozemku č. parc. [anonymizováno], [obec a číslo], k. ú. [část obce]. Nedošlo k žádné významné změně stavby, jaká by mohla ohrožovat veřejný zájem. Nedošlo ani ke změně kapacit objektu. Žalovaný v současné době vede řízení o dodatečném povolení stavby podle ust. § 129 stavebního zákona. Z tohoto důvodu je podaná žaloba zcela bezdůvodná a právně nepodložená. [ulice] zákon umožňuje vedení opakovaného řízení o dodatečném povolení stavby podle ust. § 129 stavebního zákona, zejména tehdy, kdy se změnily okolnosti a podklady, jako v daném případě. K údajnému negativnímu vlivu stavby žalovaného na objekt žalobce uvedl žalovaný, že žalobce ničím blíže nekonkretizuje, čím by mu měla stavba žalobce konkrétně poškozovat jeho vlastnické právo. Pokud žalobce v nyní podané žalobě brojí proti tomu, že původní dvorní objekt na pozemku žalobce měl jiné parametry, měl právo a možnost brojit proti umístění stavby v proběhnutém územním a stavebním řízení, což neučinil a bylo vydáno stavební povolení z 30. 11. 2012 č. j. [spisová značka], [číslo] 2012 a územní rozhodnutí č.j. [spisová značka] z 24.9. 2012 na Stavbu nazvanou„ Půdní nástavba a přístavba výtahu k domu [adresa], [ulice a číslo], novostavba BD ve dvoře domu [adresa], [ulice a číslo], vše na pozemku č. parc. [anonymizováno], [obec a číslo], k. ú. [část obce]. K tvrzení žalobce, že prostor mezi stavbou žalovaného a objektem [adresa] žalobce není„ dilatačně a protipožárně“ oddělen, žalovaný uvádí, že smysl a obsah této námitky je nesrozumitelný. Mezi oběma budovami se nachází volný prostor, ve styku stavby žalovaného a sousedního objektu [adresa] hotelu [anonymizováno] byla provedena pouze úprava tvaru střešního pláště, když rohová část přesahu sedlové střechy byla svisle zalomena, aby se úroveň římsy dostala pod úroveň parapetu okna ve stěně sousedního objektu. Přijaté řešení je obdobné jako u předcházejícího odstraněného objektu (takový způsob zástavby v místě je proto obvyklý, odpovídá charakteru území dle § 29 odst. 2 písm. b) PSP), řešení je bezúdržbové (volný prostor je přístupný k provedení údržby v souladu s § 29 odst. 5 PSP), sousední objekt hotelu není využíván k trvalému bydlení, ale pouze ubytování, nedochází k nepřípustnému zastínění obytných místností. Negativní dopady na objekt žalobce tak mohou být pouze estetické. Tvrzení žalobce o tom, že stavba žalovaného nevyhovuje požárním předpisům, vyvrací vydání kladného závazného stanoviska HZS z 27. 10. 2017, [číslo jednací] a požárně bezpečnostní řešení ověřené autorizovanou osobou [jméno] [jméno] nacházející se ve spise stavebního úřadu vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2019. Údajné„ dílčí vady“ stavby žalovaného jsou pak ničím nepodloženými tvrzeními žalobce, protože existující požárně bezpečnostní řešení ověřené autorizovanou osobou [jméno] [jméno] nacházející se ve spise stavebního úřadu vedeném pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2019 vyvrací porušení normy ČSN EN 62305-1 Ochrana před bleskem. Co se týče obtěžování pohledem, žalovaný namítá, že nemovitost žalobce není užívána pro účely trvalého bydlení, proto je taková námitka lichá a bezdůvodná. Nejvyšší správní soud dne 19. 10. 2016 pod čj. 2 As 168/2016 – 28 judikoval, že„ pohled oknem na sousední nemovitost lze považovat za imisi (§ 1013 odst. 1 občanského zákoníku z roku 2012) jen v mimořádných případech; zásadně je na těch, kteří si připadají možným pohledem obtěžováni, aby pomocí různých technických řešení zabránili ostatním hledět na svůj pozemek nebo do své nemovitosti. Běžné užívání oken u obytných prostor obvykle za imisi nelze považovat.“ Námitka zašpinění fasády pak nemůže být důvodem k odstranění stavby. Aplikace ust. § 1012 o.z. pro účely odstranění stavby je podle názoru žalovaného vyloučena, když právní řád upravuje jiné možnosti ochrany rušeného a žalobce zřetelně namítá údajný trvající zásah do svého vlastnického práva, tedy vzniká mezi vlastníkem (žalobcem) a rušitelem (žalovaným) relativní právní vztah. Žalobce není podle ust. § 1012 o.z. dle žalovaného aktivně legitimován k podání žaloby na odstranění stavby. Vlastnickému právu jako právu absolutnímu odpovídá absolutní povinnost všech nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva. V souvislosti s narušením vlastnického práva vzniká řada práv relativních, např. vlastníkovi vzniká právo domáhat se, aby rušitel od zásahu do vlastnického práva upustil. Požadavek, aby byl žalovaný zbaven svého vlastnického práva k stavbě je nepřiměřený a zasahující do jeho základních práv. Žalovaný dále namítl, že shora popsaným jednáním (nesprávné umístění hromosvodu, obtěžování pohledem, zašpinění fasády) nemohl porušit ust. § 1012 o.z., protože jím zřízená Stavba se nevymyká obvyklým poměrům místa a zejména zahuštěné zástavby intravilánu Prahy, na pozemku žalovaného již v minulosti obdobná stavba existovala, došlo pouze k jejímu nahrazení novou budovou. Umístění dvorních budov je v centru Prahy zcela běžnou praxí a vyplývá z požadavků ust. § 18 a 19 stavebního zákona na hospodárné využívání zastavěného území. Právní konstrukce žalobce, že žalovaný tím, že zřídil na svém pozemku stavbu, nad míru přiměřenou poměrům narušil práva žalobce, poškodil ho a obtěžuje, neobstojí. Ani skutečnost, že v průběhu výstavby byla stavba z důvodů jejího zakládání navýšena o necelý metr, nemůže být zákonným důvodem k odstranění celé stavby. Žalovaný zcela odmítá argumentaci žalobce, že by případné porušení předpisů veřejného práva (konkrétně ust. § 169 a § 108 stavebního zákona) mělo být důvodem k odstranění stavby v soukromoprávním režimu. V této souvislosti dále odkázal na veřejnoprávní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 12. 10. 2010, č. j. 7 As 13/2010 – 147, v němž se Nejvyšší správní soud ztotožnil s posouzením krajského soudu ohledně zástavby v hustě obydleném místě - sídlišti a uvedl, že umístění stavby v zastavěné části města, kde jsou podobné případy zcela běžné (nemovitosti různých vlastníků jsou v přímých kontaktech) a v území městské zástavby se nejedná o žádnou výjimečnou situaci. V daném místě nelze dosáhnout úplného soukromí nebo naprostého vyloučení vzájemného ovlivňování staveb, s čímž musí obyvatelé městských sídlišť počítat. Současně NSS konstatoval, že vlastníci staveb se nemohou uzurpovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v jejich sousedství, která by podstatně snížila míru jejich soukromí nebo komfortu užívání jejich nemovitostí. Skutečnost, že na sousedním pozemku byla zbourána původní dvorní stavba žalovaného, nezakládá právo žalobce na to, aby tento stav přetrval i do budoucna. Žalobce vůči sousednímu pozemku„ nevydržel“ žádné právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území, jež jsou vyjádřeny v územním plánu. Obdobné ve vztahu k hl. m. Praze a zástavbě na jejím území konstatoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 9. 2015, čj. 4 As 134/2015, když uvedl, že v husté zástavbě hlavního města je nutné se smířit s tím, že zástavba bude hustší, než je obvyklé např. na venkově, a že i určitá„ přelidněnost“ je metropoli vlastní. Proto není možné k věci přistupovat tak, že vlastnická práva sousedů zůstanou absolutně nedotčena, tzn. v případě sousedů tak, že se faktické poměry jeho nemovité věci nezmění. Vlastnické právo žalobce s vlastnickým právem stavebníka na sebe vzájemně působí a v moci práva je pouze zamezit vzniku extrémní nevyváženosti práv vlastníků sousedních pozemků (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3610/16 ze dne 28. 6. 2017). Obecná společenská potřeba na úpravě vzájemných vztahů vlastníků pozemků proto vyžaduje právní úpravu (srov. odst. 86 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/16), kterou v poměrech souzené věci představuje zejména stavební řád, resp. ty jeho části, které obsahově upravují sousedské právo veřejnoprávní metodou. Základem této úpravy je rozhodování o využití území: územně plánovací dokumentace v zásadě představuje společenskou dohodou o využití území lidmi, kteří v něm žijí (nálezy sp. zn. III. ÚS 1669/11 ze dne 7. 5. 2013 (N 76/69 SbNU 291) a sp. zn. I. ÚS 655/17 ze dne 9. 11. 2017).

4. Žalobce tak dle žalovaného v zásadě brojí proti způsobu, jakým žalovaný zastavěl svůj pozemek bytovým domem, což považuje za obtěžující a zasahující do jeho vlastnického práva. Žalobce však nevyužívá svou stavbu pro bydlení, ale k hotelovému ubytování s více než 100 pokoji. Ve stavbě žalovaného, jakou požaduje žalobce odstranit, se nachází ve čtyřech podlažích jen 6 bytů a jeden ateliér. V rámci zástavby v intravilánu města je zpravidla nemožné dosáhnout úplného soukromí, nebo zcela vyloučit jakýkoli negativní vliv staveb navzájem. Rovněž obyvatelé a budoucí nájemci bytového domu žalovaného mohou být rušení hotelovými hosty v objektu žalobce. Navržení bytového domu v těsné blízkosti objektu žalobce bylo zcela v souladu s veřejným právem a pravily pro umisťování staveb v hlavním městě. Nastalý stav v tomto konkrétním případě – městské zástavbě [část obce] - nepředstavuje mimořádné obtěžování nebo déle trvající zásah, který by převyšoval přípustnou míru přiměřenou poměrům v dané lokalitě. Žalobce dle žalovaného selhal v předložení právního hodnocení, podle jakého by měl vzniknout nárok na odstranění stavby žalovaného. V případě, že by žalovaný skutečně teoreticky porušoval ust. § 1012 občanského zákoníku, náleží žalobci pouze tzv. negatorní žaloba podle § 1042 občanského zákoníku. Ochranu vlastnického práva, o níž soud rozhoduje po 1. 1. 2014, je nutno v poměrech negatorní žaloby poměřovat úpravou obsaženou v § 1042 o. z. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 7 a 8) soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále jen„ dotčená nemovitost“), která je užívána jako hotel; žalovaný je vlastníkem je novostavby bytového domu umístěného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] („ Stavba“), vedeného na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy].

7. Z rozhodnutí Městské části [obec a číslo], odbor výstavby ze dne 24. 9. 2012 (č. l. 76) soud zjistil, že dne 24. 9. 2012 bylo odborem výstavby vydáno rozhodnutí o umístění stavby„ půdní nástavba a přístavba výtahu k domu [adresa], [ulice a číslo], novostavba bytového domu ve dvoře domu [adresa], [ulice a číslo], [obec] š, vše na pozemku parc. [číslo] [obec a číslo], k. ú. [část obce]“, přičemž stavba měla obsahovat dvoupodlažní půdní nástavbu obytného domu [adresa], [ulice a číslo], přístavbu výtahové šachty a novostavbu třípodlažního nepodsklepeného, do terénu částečně zapuštěného bytového domu s podkrovím.

8. Z veřejné vyhlášky Městské části [obec a číslo], úřadu Městské části [obec a číslo], odboru výstavby, ze dne 9. 10. 2019 (č. l. 9) a z oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby ze dne 12. 12. 2017 (č. l. 10) soud zjistil, že v prosinci 2017 Úřad Městské části [obec a číslo], odbor výstavby zahájil řízení o odstranění novostavby bytového domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], ve dvoře domu [adresa] v k. ú. [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo]. Z odůvodnění vyplývá, že dne 17. 10. 2017 požádal stavebník [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] o vydání povolení změny stavby před jejím dokončením spořívající zejména v a) navýšení hřebene střechy a okapové římsy, změně sklonu části střechy, b) změně umístění vstupu do domu, změně umístění a velikosti otvorových prvků fasády, c) změně počtu bytů, d) změně napojení domu na technické instalace. Při kontrolní prohlídce stavební úřad dne 9. 11. 2017 zjistil, že navržené změny stavby před jejím dokončením jsou již realizovány bez povolení odboru výstavby; stavební úřad proto řízení o změně stavby před dokončením zastavil. Dále informoval stavebníka, že do 30 dnů může podat žádost o dodatečné povolení stavby. V říjnu 2019 dále stejný úřad vydal rozhodnutí o pokračování v řízení o odstranění stavby.

9. Z rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odboru výstavby ze dne 15. 8. 2018 (č. l. 44) a z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu ze dne 19. 3. 2019 (č. l. 34) soud zjistil, že odbor výstavby zamítl žádost o dodatečné povolení stavby, tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru výstavby ze dne 15. 8. 2018, kterým bylo zamítnuta žádost o dodatečné povolení stavby - novostavby bytového domu na pozemku parc. [číslo] v k ú. [část obce] (pozn. soudu: Tato rozhodnutí následně byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2020, č. j. 10 A 83/2019-84).

10. Z usnesení úřadu Městské části [obec a číslo], odbor výstavby ze dne 4. 12. 2019 (č. l. 40) soud zjistil, že odbor výstavby rozhodl o přerušení řízení o odstranění stavby do doby rozhodnutí o dodatečném povolení stavby.

11. Ze závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy ze dne 27. 10: 2017 (č. l. 66) soud zjistil, že dotčený orgán na úseku požární ochrany vydal souhlasné závazné stanovisko pro potřeby stavebního řízení pro řízení o změně stavby před dokončením – novostavba objektu ve vnitrobloku.

12. Z rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo] ze dne 13. 3. 2018 (č. l. 73) soud zjistil, že žalovaný byl shledán vinným z přestupku podle ust. § 178 odst. 1 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, a přestupku dle ust. § 178 odst. 2 písm. g) stavebního zákona spořívající v tom, ž jako stavebník realizoval v období březen 2017 až říjen 2017 v nově budovaném bytovém domě na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [obec a číslo] situovaném ve dvoře domu [adresa] v k. ú. [část obce], [ulice a číslo], [obec a číslo], bez vědomí a souhlasu stavebního úřadu stavební změny podléhající režimu umístění, tedy stavební změny, které vyžadovaly vydání rozhodnutí o změně územního rozhodnutí o umístění stavby. Současně se jednalo o změny, které byly stavebníkem provedeny v rozporu s pravomocným stavebním povolením; tyto nelegální změny spočívaly ve změně založení stavby, navýšení hřebene střechy a okapové římsy, změně umístění vstupu do domu, změně velikosti a umístění otvorových prvků fasády, změně počtu bytů, změně napojení domu na technické instalace. Za tyto přestupky byla uložena stavebníkovi (žalovanému) pokuta ve výši 65 000 Kč.

13. Ze sdělení Úřadu městské části [obec a číslo], odboru výstavby ze dne 22. 6. 2020 (č. l. 88) soud zjistil, že rozhodnutím tohoto odboru ze dne 25. 10. 2019 bylo oznámeno opatření o pokračování v řízení o odstranění předmětné stavby, dne 6. 11. 2019 podal stavebník žádost o dodatečné povolení stavby a proto bylo přerušeno řízení o odstranění stavby usnesením ze dne 4. 12. 2019.

14. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 10. 2019 (č. l. 33) soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne 31. 10. 2019 k odstranění nově vybudované novostavby na pozemku parc. [číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], když výstavbou tohoto bytového domu škodí žalovaný žalobci zásadním způsobem, neboť stěny bytového domu jsou vetknuty do stěn budovy žalobce, roh novostavby končí v otevíraném okně jednoho hotelového pokoje a nemovitosti nejsou nijak dilatačně ani protipožárně oddělené. Žalobce měl za to, že toto škodné jednání lze odvrátit pouze uvedením pozemku v původní stav, resp. odstraněním nově vybudované novostavby.

15. Ze znaleckého posudku č. 737/ 2017 ze dne 16. 10. 2017 vypracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (č. l. 13) ve znění jeho dodatku č. 1, č. 939/2020 ze dne 20. 4.2021 (č. l. 153) soud zjistil, že znalecký ústav provedl místní šetření dne 27. 9. 2017 a dospěl k závěru, že některé podklady připravené stavebníkem pro stavební úřad mohou navozovat mylný dojem, že navýšení sousedovy (žalovaného) dvorní budovy o jedno podlaží oproti původní zbourané dvorní budově nepředstavuje žádný zásadní problém ve vztahu k budově hotelu. Novostavba budovy souseda (dvorní novostavba) v místě původní budovy byla postavena v rozporu s údaji předloženými tímto stavebníkem na stavebním úřadu (v rozporu se schválenými výkresy i architektonickou studií), tedy v rozporu se stavebním povolením. Konkrétně byla budova souseda postavena v jiné poloze, než byla schválena ve stavebním povolení. Jedná se o vadu zcela způsobenou stavebníkem této budovy. Znalec dále uvedl, že jako vadu dále vidí dilataci a požární oddělení, kdy budova souseda a budova hotelu od sebe nyní nejsou nijak dilatačně a protipožárně odděleny; tato vada je zcela nezhojitelná, pokud by budova souseda neměla být zcela zbourána a alespoň částečná nápravná opatření se doporučuje řešit v součinnosti s hasičským záchranným sborem, resp. s experty na protipožární opatření a do úvahy přichází finanční kompenzace. Co se týče užívání pokoje č. 229 v hotelu, došlo k závažnému narušení užívání budovy hotelu, konkrétně hotelového pokoje č. 229, neboť roh budovy souseda nyní končí v otevíraném okně hotelového pokoje č. 229, zatímco dle schváleného projektu měl tento roh ústit do stěny mezi sousedními okny pokojů č. 228 a 229 budovy hotelu.; jedná se o vadu zcela způsobeno stavebníkem budovy souseda. Dle znalce tato vada je zhojitelná architektonickou a stavební úpravou tohoto rohu budovy souseda za součinnosti s architekty a stavebním úřadem a současně by dle znalce mělo dojít k finanční kompenzaci za snížení vytíženosti tohoto hotelového pokoje.

16. V dodatku č. 1 znaleckého posudku označeném jako [číslo] (č. l. 153) znalecký ústav korigoval, upřesnil a aktualizoval své závěry z výše citovaného posudku a shrnul na základě místního šetření ze dne ke dni 19. 4. 2021, že na místě se vyskytují nadále následující vady neodstranitelné: 1) vzájemná poloha budov žalobce a žalovaného – kdy a) budova žalovaného je vyšší než má být – vada nadále trvá, přičemž z aktuálního geodetického zaměření plyne, že budova žalovaného je oproti dokumentaci pro stavební povolení vyšší o 830 mm (0,830 m); b) budova žalovaného je blíže k budově žalobce než má být – vada trvá, přičemž z aktuálního geodetického zaměření plyne, že tento problém je spíše způsoben tím, že budova žalobce je historicky blížeji budově žalovaného, než by měla být; a c) budova žalovaného je oproti budově žalobce posunuta více doprava (k východu) než má být – vada trvá, přičemž z aktuálního geodetického zaměření plyne, že tento problém existuje, čímž je střecha budovy žalovaného víc posunuta do okna/výhledu pokoje č. 229 budovy žalobce. Znalecký ústav uvedl, že vady pod body a) a c) je možné dát k tíži žalovaného, zatímco vady pod bodem b) k tíži žalobce. Vady uvedené pod bodem a) a c) mají za následek určité znehodnocení pokoje č. 229 budovy žalobce, protože pohled je zde nyní přímo do střechy budovy žalovaného. Jako výchozí stav znalecký ústav čerpal z dokumentace pro stavební povolení. Pokud znalecký ústav posoudil projektovou dokumentaci k dodatečnému povolení stavby, pak provedený stav budovy žalovaného odpovídá této dokumentaci. Znalecký ústav dále popsal vady odstranitelné: vady viditelné z pokoje č. 229 budovy žalobce: 1) bleskosvod – vada trvá, stávající vedení hromosvodu se dotýká kovové parapetní desky okna pokoje č. 229; v původním posudku uvedená vada spočívá v tom, že vedení bleskosvodu budovy souseda je příliš blízko otevíranému oknu pokoje č. 229 budovy hotelu, což je v rozporu s ČSN EN 62305 - 1 ochrana před bleskem; tato vada je zhojitelná přemístěním tohoto vedení bleskosvodu střechy budovy souseda do větší vzdálenosti od budovy hotelu. K námitce žalovaného, že na současné opravené řešení hromosvodu má revizní zprávu, uvedl znalecký ústav v doplňku znaleckého posudku, že tento revizní technik zřejmě posuzoval hromosvod bez pohledu z pokoje č. 229 budovy žalobce; 2) úklid a fasáda – vada trvá; vada v původním posudku byla popsána tak, že došlo k silnému zašpinění fasády a oplechované římsy budovy hotelu od stavebních prací z budovy souseda – jedná se o vadu opravitelnou úklidem a opravou fasády budovy hotelu. V původním posudku popsané odstranitelné vady spočívající v přesazích konstrukcí, oplechování, boku střechy a dilatace a požárního oddělení byly odstraněny; co se týče dilatace a požárního oddělení, dle zprávy hasičů jde o zakrytou konstrukci, přičemž znalecký ústav sondu do konstrukcí neprováděl. Dále znalecký ústav uvedl, že mezi budovou žalobce a žalovaného se nenachází volný prostor/mezera. Dopady na budovu žalobce jsou u neodstranitelných vad estetické a u odstranitelných i funkční. Názor na možné problémy z požárního hlediska znalecký ústav podmiňoval kladným vyjádřením Hasičského záchranného sboru a poté, co toto stanovisko obdržel znalecký ústav, považuje tuto vadu (dilatace a požární oddělení) za zhojenou.

17. Z výslechu zpracovatele posudku [jméno] [příjmení] (č. l. 203) soud zjistil, že k tíži žalovaného jdou vady neodstranitelné, které v dodatku posudku popsal znalecký ústav jako vady a) a c), vada spočívající v posunutí budovy žalobce k budově žalovaného je dle jeho závěru nikoliv chybou žalovaného, ale žalobce, neboť objekt žalobce částečně přesahuje na pozemek žalovaného. Dle znalce pokud je částečně znehodnocen pokoj č. 229 v budově hotelu žalobce, je částečně znehodnocena i samotná budova. Za současného stavu již umístění budovy žalovaného vyhovuje protipožárním předpisům. Co se týče provedení bleskosvodu, vidí znalec v tomto provedení dva problémy, jednak že je blíže k budově souseda, než má a jednak je umístěn na okapu; tato vada se však dá odstranit poměrně jednoduše bez zvýšených nákladů. Znalecký ústav nedisponuje autorizací dle zákona č. 360/1992 Sb. o projektování a posuzování staveb z hlediska požární ochrany.

18. Z geodetického zaměření skutečné polohy nemovitostí žalobce a žalovaného vzhledem k hranicím v katastru nemovitostí (č. l. 220) soud zjistil, že stavba strany žalující je historicky posunuta k pozemku strany žalované.

19. Z koordinovaného závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy ze dne 9. 10. 2020 (č. l. 221) soud zjistil, že dotčený orgán na úseku požární ochrany posoudil dokumentaci pro dodatečné povolení stavby žalovaného a vydal souhlasné závazné stanovisko, neboť požárně bezpečnostní řešení stavby splňuje technické podmínky požární ochrany staveb.

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že před vyhlášením rozsudku v této věci bylo vydáno zatím nepravomocné rozhodnutí Úřadu městské části Praha 3, odboru výstavby o dodatečném povolení stavby žalované, které žalobce napadl odvoláním.

21. Z dalších případně provedených důkazů soud pro své rozhodnutí nezjistil ničeho podstatného a hodnocením těchto důkazů se proto blížeji nezabýval.

22. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

23. Žalobce je vlastníkem dotčené nemovitosti, žalovaný na pozemku parc. č.. [číslo], jehož součástí byla (a dle zápisu v katastru nemovitostí stále je) jiná stavba bez č.p./č.e., zapsaná na listu vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy] novostavbu bytového domu; tuto novostavbu však žalovaný postavil v rozporu s původně vydaným stavebním povolením; tento rozpor spočíval mimo jiné v tom, že budova žalovaného je vyšší než má být, přičemž z aktuálního geodetického zaměření plyne, že budova žalovaného je oproti dokumentaci pro stavební povolení vyšší o 830 mm (0,830m) a v tom, že budova žalovaného je oproti budově žalobce posunuta více doprava (k východu), než má být, přičemž z aktuálního geodetického zaměření plyne, že tento problém existuje a střecha budovy žalovaného je víc posunuta do okna/výhledu pokoje č. 229 budovy žalobce. Za porušení zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu spočívajícím v tom, že žalovaný bez vědomí a souhlasu stavebního úřadu provedl jako stavebník stavební změny podléhající režimu umístění, resp. rozhodnutí o změně územního rozhodnutí o umístění stavby a provedl změny v rozporu s pravomocným stavebním povolením vydaným Úřadem městské části [obec a číslo], odborem výstavby, spočívající mimo jiné ve změně založení stavby, navýšení hřebene střechy a okapové římsy, byla žalovanému rozhodnutím Úřadu městské části Prha 3 ze dne 13. 3. 2018 uložena pokuta ve výši 65 000 Kč. Na stavbě žalovaného se vyskytovaly i další odstranitelné vady viditelné z pokoje č. 229 budovy žalobce: 1) vada provedení bleskosvodu – stávající vedení hromosvodu se dotýká kovové parapetní desky okna pokoje č. 229; v původním posudku uvedená vada spočívá v tom, že vedení bleskosvodu budovy souseda je příliš blízko otevíranému oknu pokoje č. 229 budovy hotelu, což je v rozporu s ČSN EN [číslo] ochrana před bleskem; b) úklid a fasáda - došlo k silnému zašpinění fasády a oplechované římsy budovy hotelu od stavebních prací z budovy souseda – jedná se o vadu opravitelnou úklidem a opravou fasády budovy hotelu. Z původního posudku popsané odstranitelné vady spočívající v přesazích konstrukcí, oplechování, bok střechy a dilatace a požární oddělení byly odstraněny; co se týče dilatace a požárního oddělení, dne 9. 10. 2020 dotčený orgán na úseku požární ochrany posoudil dokumentaci pro dodatečné povolení stavby žalovaného a vydal souhlasné závazné stanovisko. Dále bylo zjištěno, že budova žalovaného je blíže k budově žalobce, než má být, přičemž z aktuálního geodetického zaměření plyne, že tento problém je spíše způsoben tím, že budova žalobce je historicky blížeji budově žalovaného, než by měla být. Tato skutečnost tedy nejde k tíži žalovaného. Úřad městské části Praha 3, odbor výstavby vydal dosud nepravomocné rozhodnutí o dodatečném povolení stavby žalovaného.

24. Při svém závěru o skutkovém stavu soud vyšel především z jednotlivých rozhodnutí Úřadu městské části [obec a číslo], odboru výstavby a ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] ve znění dodatku č. 1 ze dne 20. 4. 2021 [číslo] z navazujícího doplňujícího výslechu zpracovatele znaleckého posudku [jméno] [příjmení]; v souladu s tímto posudkem následně soud vyšel rovněž ze souhlasného stanoviska Hasičského záchranného sboru Hlavního města Prahy ze dne 9. 10. 2020. Znalecký ústav zpracoval dodatek ke znaleckému posudku po prohlídce dotčené nemovitosti a novostavby stavebníka - žalovaného na základě místního šetření a posouzení aktuálního stavu, následně tedy vtělil aktualizované závěry do dodatku znaleckého posudku, jehož závěry blížeji vysvětlil a odůvodnil při výslechu jeho zpracovatel. Po vysvětlení a podrobném vyjádření zpracovatele k námitkám strany žalované tak dospěl k závěru, jakého charakteru jsou přetrvávající vady na nemovitosti vystavené žalovaným a které lze přičítat k jeho tíži, rovněž vysvětlil, že za stav, že budova žalovaného je k budově žalobce blíže, než má být, není odpovědný žalovaný, ale žalobce, neboť historicky je posunutá stavba žalobce k pozemku žalovaného. Závěry znalce jsou pečlivě, logicky a srozumitelně popsány a zdůvodněny, znalecký ústav připojil znaleckou doložku dle ust. § 127a o. s. ř., znalecký posudek je přezkoumatelný, je z něj seznatelné, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru; správnost závěrů znaleckého ústavu nebyla žádným jiným v řízení provedeným důkazem vyvrácena či zpochybněna. Soud tak z obsahu znaleckého posudku při svém závěru o povaze vad novostavby žalovaného vycházel. Znalecké závěry také již po výslechu znalce nebyly ze strany účastníků zpochybňovány (krom zpochybnění autorizace znaleckého ústavu k hodnocení vady bleskosvodu).

25. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.

26. Dle ust. § 1012 zákona č. 89/2012, občanský zákon (dále jen „o. z.“) má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závazně rušit práva jiných osob, jakožto i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

27. Dle ust. § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

28. Žalobce opírá svůj nárok o ust. § 1012 občanského zákoníku, neboť tvrdí, že žalovaný nad míru přiměřenou poměrům závažně ruší práva žalobce, jakož i porušuje zákonné povinnosti vyplývající ze stavebních předpisů, konkrétně (a) nedodržení obecných požadavků na výstavbu (ve smyslu ust. § 169 odst. 1 a § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona) a (b) pak stavbu provedl bez stavebního povolení (porušení povinnosti dle § 108 odst. 1 stavebního zákona), resp. provedl stavbu v rozporu s jejím povolením vydaným dle stavebního zákona (porušení povinnosti dle § 118 odst. 1 stavebního zákona). Žalobce se tedy domáhá žaloby na ochranu svého vlastnického práva; dle ustálené judikatury platí, že zákaz neoprávněného rušení vlastníka věci přichází v úvahu jen tam, kde neoprávněné rušení trvá, resp. pokračuje, anebo tam, kde sice již přestalo, avšak existuje konkrétní nebezpečí jeho opakování do budoucna. (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1626/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4348/2018).

29. Z ustanovení § 1012 o. z. plyne, že druhý vlastník nesmí nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů a ochrany proti rušení práv (obtěžování) se lze dovolat jen tehdy, jde-li o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Otázku, zda jde o podstatnou imisi, je třeba posuzovat dle místních a druhových zvyklostí. Je třeba učinit skutková zjištění ohledně míry rušení práva v dané věci (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3940/2014). Pro některé druhy imisí stanoví limity i veřejné právo; je třeba však zohlednit, že právně významným obtěžováním (imisí) může být i takové obtěžování, které sice nepřekračuje limity stanovené obecně závazným právním předpisem, ale překračuje míru obvyklou v daném místě s přihlédnutím k obvyklé míře obtěžování dané v obdobných jiných místech (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2808/2007) (viz rovněž Komentář Občanský zákoník III., Beckonline, Věcná práva (§ 976-1474), 2. vydání, 2021, s. 143-148, J. Spáčil). Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1150/99, 22 Cdo 1554/2018). U imisí způsobených stavbou je významné, zda byly námitky uplatněny již ve stavebním řízení. Soud by tak mohl rozhodovat jen o imisích způsobených stavbou postavenou bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4348/2018).

30. Soud na základě provedeného dokazování přisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaný svou novostavbu bytového domu postavil v rozporu s původně vydaným stavebním povolením; tyto rozpory se stavebním povolením a vady novostavby žalovaného byly popsány ve znaleckém posudku znaleckého ústavu [příjmení] [jméno], respektive aktualizovány v jeho dodatku; za neodstranitelné vady lze považovat a) skutečnost, že budova žalovaného je o 830 mm vyšší, než měla být a b) oproti budově žalobce je posunuta více doprava k východu než má být a v důsledku toho střecha budovy žalovaného je víc posunuta do okna/výhledu pokoje č. 229 budovy žalobce (hotelu). Obě popsané vady mají dle závěrů znaleckého posudku za následek určité znehodnocení pokoje č. 229 a tím i budovy žalobce, neboť pohled je zde nyní přímo do střechy budovy žalovaného. Dle znaleckého ústavu tyto dvě zásadní vady nelze odstranit. Dále stavebník způsobil svou stavbou stav, který znalecký ústav popsal jako vadu odstranitelnou – chybné provedení bleskosvodu a zašpinění fasády stavby žalobce. Obě tyto vady jsou odčinitelné (opravitelné) bez vynaložení významných nákladů. Při posouzení charakteru těchto vad a jejich vlivu na stavbu žalobce a poměřením ust. § 1013 o. z. a shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu soud vycházel zejména ze závěrů znaleckého posudku a fotografií obsažených ve znaleckém posudku; přihlédl rovněž ke skutečnosti, že během řízení vydal Úřad městské části Praha 3 prozatím nepravomocné rozhodnutí o dodatečného povolení stavby a rovněž ke skutečnosti, že novostavba žalovaného v současné době dle závěrů znaleckého posudku odpovídá projektové dokumentaci pro provedení stavby. Výšková odchylka stavby o 830 mm a posunutí stavby žalovaného více na východ způsobila z pohledu soudu nejzávažnější imisi, a to částečné znehodnocení výhledu z okna pokoje č.

229. Soud však dospěl k závěru, že obtěžování stavbou, resp. imisí stavbou, a obtěžování pohledem způsobuje znehodnocení stavby žalobce jako vlastníka, ale nejedná se o takový charakter imise, který by odůvodňoval nařízení odstranění stavby, tedy že by byl důvodem pro obnovení původního stavu a z toho plynoucí povinnosti žalovaného stavbu odstranit. Je třeba zdůraznit, že žalobce stavbu užívá nikoliv k bydlení, ale že je ve stavbě provozován hotel; v daném hotelu se nachází více hotelových pokojů, přičemž výhled na střechu budovy žalovaného je obtěžující pouze u pokoje č.

229. I ze závěrů znaleckého ústavu plyne, že neodstranitelné vady způsobené žalovaným znehodnocují pokoj (a dle závěru znalce i budovu) pouze částečně. Stavba provedená žalovaným tak částečně znehodnocuje pokoj č. 229 v budově žalobce, nikoliv však celou stavbu žalobce jako takovou a nepředstavuje tak dle názoru soudu mimořádné obtěžování nebo déletrvající zásah, který by závažným způsobem přesahoval míru přípustnou a přiměřenou poměrům v dané lokalitě a odůvodňoval nařízení povinnosti žalovaného odstranit tuto novostavbu.

31. Dále soud zdůrazňuje, že co se týče jednání žalovaného a umístění jeho budovy na pozemku, z územního rozhodnutí č. j. [spisová značka] z 24. 9. 2012 na stavbu nazvanou "Půdní nástavba a přístavba výtahu k domu [adresa], [ulice a číslo], novostavba BD ve dvoře domu [adresa], [ulice a číslo], vše na pozemku č. parc. [anonymizováno], [obec a číslo], k. ú. [část obce] nelze nijak hodnověrně a spolehlivě s odkazem na veřejnoprávní povolení určit, jaký odstup měla mít stavba žalovaného od hranice pozemku žalobce, přičemž novostavba bytového domu žalovaného kopíruje stopu původního dvorního objektu (krom výše citovaného posunutí na východ). Z toho je zřejmé, že poměry v území se v důsledku realizace stavby nijak zásadně nezhoršily. Žalobce s půdorysným umístěním stavby žalovaného v roce 2012 navíc dle obsahu provedených důkazů souhlasil a proti jejímu umístění nepodal odvolání (tuto skutečnost v řízení žalobce ostatně netvrdil ani neprokazoval). Znalec hodnotí jako důsledek realizace stavby žalovaného„ určité částečné znehodnocení pokoje č. 229 budovy žalobce“, nikoli tedy celé nemovitosti žalobce, jak tvrdí žalobce. I ze závěrů znaleckého posudku tedy plyne závěr, že k určitému částečnému znehodnocení pokoje č. 229 budovy žalobce dochází, dle názoru soudu však nedochází k celkovému závažnému znehodnocení nemovitosti žalobce dosahující navíc tak mimořádné intenzity a míry v daném místě a v daném druhu zástavby, že by odůvodňovala odstranění stavby žalovaného. Porušení ust. § 1012 občanského zákoníku samo o sobě není důvodem pro odstranění stavby jako celku a jakékoliv porušení stavebního zákona nemůže být bez dalšího důvodem pro soukromoprávní nařízení odstranění stavby, zvláště za situace, kdy stavební zákon umožňuje institut dodatečného povolení podle § 129 stavebního zákona.

32. Závěrem tedy soud uvádí, že ze všech výše uvedených důvodů právo na odstranění stavby žalovaného žalobci nesvědčí a žalobu proto zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust § 150 o. s. ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě zde nastaly takové důvody hodné zvláštního zřetele, pro které jinak zcela úspěšnému žalovanému nelze přiznat náhradu nákladů řízení. Tyto důvody soud spatřuje zejména v tom, že žalobce podal žalobu až v situaci, kdy selhala jiná možná řešení situace vyvolané žalovaným jako stavebníkem. Dále soud přihlédl k tomu, že žalovaný přistoupil k částečnému odstranění vad až poté, co tyto byly zdokladovány znaleckým posudkem, přičemž bylo nesporné, že provedl změny stavby, aniž měl k takovému provedení změn opatřené rozhodnutí o změně územního rozhodnutí o umístění stavby a navíc se jednalo o stavební změny, které byly stavebníkem provedeny v rozporu s pravomocným stavebním povolením vydaným Úřadem městské části Praha 3, odborem výstavby dne 30. 11. 2012 pod sp. zn. [spisová značka], [číslo] 2012. Žalovaný jako stavebník provedl mimo jiné„ nelegální“ změny spočívající ve změně založení stavby a navýšení hřebene střechy a okapové římsy. Jelikož žalovaný jako stavebník tyto změny provedl, aniž k nim opatřil rozhodnutí o změně územního rozhodnutí, nemohl na ně ani žalobce v řádném řízení reagovat; žalobce tedy své námitky proti způsobu postavení stavby mohl uplatnit až v řízení o odstranění stavby a v řízení o dodatečném povolení stavby, což také činil. Žalovaný stavěl v rozporu se stavebním povolením, a když požádal před kolaudací stavební úřad o změnu stavby před dokončením, stavební úřad zahájil z moci úřední řízení o odstranění stavby, neboť předmětné změny byly již žalovaným realizovány. Žalovaný tedy od počátku postupoval při realizaci stavby v rozporu s právním řádem. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že bylo nesporné, že žalovaný až na popud probíhajícího civilního řízení některé vytýkané odstranitelné vady odstranil, některé však přetrvávají (chybné provedení bleskosvodu a zašpinění fasády), a za částečné znehodnocení budovy žalobce, které je dle názoru soudu jednoznačně prokázané, nezaplatil žalobci žádnou finanční kompenzaci; všechny tyto skutečnosti vedly soud k závěru, že ačkoliv žalobce se svým žalobním nárokem na odstranění stavby provedené žalovaným byl neúspěšný, bylo by nespravedlivé, aby hradil úspěšnému žalovanému náklady řízení (za situace, kdy jiné náhrady za částečné znehodnocení pokoje č. 229 a tím i části budovy žalobce se mu nedostalo). Soud proto zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

34. Soud však zavázal v řízení neúspěšného žalobce k úhradě nákladů řízení státu, které soud vynaložil na znalečném dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř, dle kterého má stát dle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V řízení byly státem - Obvodním soudem pro Prahu 3 vynaloženy finanční prostředky ve výši 14 176,20 na znalečném, žalobce je tedy po započtení jím uhrazené zálohy ve výši 3 000 Kč povinen státu zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 11 176,20 Kč.

Poučení