11 C 93/2025 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalované: Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341 sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 500 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 500 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 5. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o žádosti o poskytnutí informací vedeného u [Anonymizováno] (dále jen „[Úřad]“) pod sp. zn. [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [č. účtu] (dále též jako „posuzované řízení“) a částky 22 500 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že se dne 27. 10. 2022 obrátila na [Úřad] se žádostí o poskytnutí informace podle tzv. informačního zákona, zákonná lhůta pro vyřízení žádosti je 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo od doplnění žádosti. Žalovaná věc dvakrát vrátila [Úřad] k dalšímu projednání a [Úřad] nakonec ve věci vydal rozhodnutí dne 19. 12. 2023, tedy po více než roce od podání (resp. upřesnění) žádosti o informace. Žalobkyně má za to, že pokud by bylo řízení ze strany [Úřad] vedeno již od počátku v souladu s platnou právní úpravou a judikaturou, nedošlo by k popsané situaci. Procesní aktivita žalobkyně byla vyvolána kroky na straně veřejné správy a nebyla vyvolána zbytečnými kroky z její strany či obstrukcemi. Předmětná žádost o informace souvisí s kauzou, jejíž základ se výrazně dotýká zdraví [Anonymizováno] nemocné [příbuzná] žalobkyně, která se, vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu, konce kauzy (natož spravedlivého) bohužel ani nedožila. Tato kauza (přesněji řečeno kauzy) přispívala mimo jiné k psychickým a dušením útrapám [příbuzná] žalobkyně, která si zoufala, že se stěží ještě někdy, s ohledem na svůj věk a zdravotní stav, dočká spravedlnosti a bohužel, měla pravdu. Její rodina je součástí této situace a nejistoty rovněž již po dobu několika let. K podstatě dané kauzy pak žalobkyně uvedla, že po zjištění, jakým způsobem bylo ze strany zdravotnického zařízení [Anonymizováno] (dále jen „zdravotnické zařízení“) naloženo s citlivými osobními údaji její [příbuzná] z její zdravotnické dokumentace (poskytnutí třetí osobě, která k vyžádání si takových informací neměla žádné oprávnění – znalci, se kterým žalobkyně jednala o možném zpracování znaleckého posudku, ale ke konečné dohodě o zpracování znaleckého posudku však nedošlo), se žalobkyně v lednu 2022 obrátila s podezřením na možné spáchání přestupku na [Úřad], následně též na Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „MZ“). V červenci, resp. v srpnu 2022, se žalobkyně v této věci obrátila s podnětem na ombudsmana s tím, že s postupem [Úřad] při řešení otázky nakládání s citlivými osobními údaji ze zdravotnické organizace nesouhlasí. Současně s přípisem ombudsmana ze dne 21. 5. 2024 obdržela žalobkyně Zprávu o šetření ve věci zahájení kontroly k prověření oznámení o přestupku sp. zn. [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno]-[č. účtu]. Uvedeným šetřením ombudsmana bylo zjištěno pochybení na straně [Úřad], který namísto prověření oznámení v režimu zákona o odpovědnosti za přestupky zahájil kontrolu v režimu zákona o kontrole. Dále pak žalobkyně podrobněji popisovala pochybení, kterých se měl [Úřad] při prověření oznámení dopustit. Přitom zdůraznila, že kauza ve věci poskytnutí citlivých osobních údajů ze zdravotnické dokumentace se týká osobního stavu a zdraví, a tudíž má pro účastníka řízení bezpochyby vyšší význam než jiná správní řízení. K vyřizování předmětné žádosti o poskytnutí informací pak žalobkyně dodala, že rovněž veřejný ochránce konstatoval, že [Úřad] byl v této věci nečinný poté, co mu nadřízený orgán věc vrátil k novému projednání.

3. S ohledem na uvedené se žalobkyně přípisem doručeným žalované v únoru 2024 obrátila na žalovanou se žádostí o úhradu přiměřeného zadostiučinění ve výši 7 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaná teprve přípisem ze dne 10. 4. 2025 konstatovala, že délka posuzovaného řízení byla dle jejího názoru přiměřená a žalobkyni na požadovaných nárocích ničeho neuhradila.

4. Za nepřiměřeně dlouhou žalobkyně považovala též dobu vyřizování její žádosti o přiměřené zadostiučinění, kterou žalovaná vyřizovala více než rok. Přípisem ze dne 24. 4. 2025 proto žalobkyně vyzvala žalovanou k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění též za nemajetkovou újmu způsobenou tímto nesprávným postupem. Dle žalobkyně lze očekávat, že ani nyní nebude žalovaná reagovat v zákonem stanovené lhůtě, a proto má žalobkyně za to, že je třeba nárok vymáhat soudní cestou.

5. Podanou žalobou se tak žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 500 Kč jako zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení a částky 22 500 Kč jako zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti o zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, obojí se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od 21. 5. 2025, do zaplacení.

6. V následném doplnění žalobkyně uvedla, že jak očekávala, žalovaná odmítá požadované přiměřené zadostiučinění uhradit. Tuto skutečnost jí sdělila přípisem ze dne 20. 5. 2025. K tomu žalobkyně předložila Zprávu veřejného ochránce práv ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. [Anonymizováno], dle které žalovaná pochybila, když žádost žalobkyně o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z února 2024 dosud nevyřídila, a dále Zprávu veřejného ochránce práv ze dne 2. 2. 2024, sp. zn. [Anonymizováno] s konstatováním, že [Úřad] byl ve věci žádosti o poskytnutí informace nečinný.

7. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Pokud jde o požadavek na zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, žalovaná uvedla, že dne 27. 10. 2022 podala žalobkyně ke [Úřad] žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., konkrétně požadovala skeny všech listinných dokumentů o kontrole zdravotnického zařízení za období od 1. 7. 2022 do doby doručení žádosti o poskytnutí informace. Žádost poté ještě žalobkyně upřesňovala dopisy ze dnů 2. 11. 2022 a 3. 11 2022. Podání žalobkyně bylo kombinované (složitost věci), neboť zároveň obecně naznačovala protiprávní jednání dle zákona o zdravotních službách a předpisů o ochraně osobních údajů. [Úřad] rozhodnutím ze dne 9. 11. 2022 odmítl informace poskytnout. Dne 22. 11. 2022 podala žalobkyně odvolání k MZ, a to do všech výroků rozhodnutí. MZ rozhodnutím ze dne 9. 1. 2023 část napadeného rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo [Úřad] k dalšímu projednání. [Úřad] následně požadované informace poskytl, žalobkyně je obdržela dne 3. 3. 2023. Současně ale [Úřad] odmítl poskytnout skeny všech listinných dokumentů týkajících se kontroly zdravotnického zařízení, učinil tak rozhodnutím ze dne 24. 2. 2023. Důvodem bylo, že tyto informace se dle § 11 odst. 3 ve spojení s § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. neposkytují, jelikož jde o informace získané od třetího subjektu. Dne 8. 3. 2023 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání. MZ rozhodnutím ze dne 4. 7. 2023 rozhodnutí [Úřad] zrušilo a věc mu vrátilo k dalšímu projednání. MZ konstatovalo, že informace vztahující se ke kontrole nejsou pouze dokumenty poskytnuté kontrolovanou osobu, nýbrž také ty dokumenty, jejichž původcem je [Úřad]. MZ pak také uzavřelo, že neposkytnutí „protokolu o kontrole“ bylo již pravomocně skončeno, a to rozhodnutím MZ ze dne 9. 1. 2023. V souladu s názorem MZ proto [Úřad] informace, kterých je původcem, poskytl, učinil tak přípisem ze dne 15. 12. 2023. Zároveň dne 19. 12. 2023 vydal rozhodnutí, jímž žádost ve zbytku odmítl. Po takto provedené rekapitulaci žalovaná uvedla, že délku řízení u [Úřad] s ohledem na upřesňování žádosti o informace ze strany žalobkyně a nutnost projednávání věci opakovaně a ve více stupních shledala jako přiměřenou. Vyřizování věci přibližně 1 rok bylo přiměřené. K předmětu žádosti žalobkyně o poskytnutí informací pak žalovaná dodala, že žalobkyně požadovala skeny dokumentů ze spisu o kontrole zdravotnického zařízení z toho důvodu, že (dle svého vyjádření) se obrátila na znalce z oboru [Anonymizováno] s žádostí o konzultaci ve věci zdravotního stavu své [příbuzná]. Jak žalobkyně tvrdí, znalec se údajně bez vědomí a souhlasu žalobkyně a zmocnitelky telefonicky obrátil na zdravotnické zařízení, které mu údajně sdělilo citlivé osobní údaje ze zdravotnické dokumentace pacientky, aniž by měl znalec pověření. Kontrola provedená [Úřad] u zdravotnického zařízení zahájená z podnětu žalobkyně, ukončená dne 20. 12. 2022, neshledala žádné porušení právních předpisů (konkrétně porušení mlčenlivosti zdravotníků), které by zakládalo podezření ze spáchání přestupku. Žalovaná má za to, že už ze závěrů ombudsmana bylo zřejmé, že žádné pochybení zdravotnického zařízení zjištěno nebylo, a neprokázané tvrzení žalobkyně, že kauza přispívala k psychickým a duševním útrapám [příbuzná] žalobkyně, je nadnesené. Výtky žalobkyně na adresu postupu jí konzultovaného znalce nejsou přičitatelné ani MZ, ani [Úřad].

8. K druhému uplatněnému nároku pak žalovaná uvedla, že dne 22. 2. 2024 se žalobkyně dopisem ze dne 9. 2. 2024 obrátila na žalovanou s požadavkem na zaplacení 7 500 Kč jako zadostiučinění za vytrpěnou nemajetkovou újmu v souvislosti s posuzovaným řízením. Žalovaná si vyžádala stanovisko [Úřad]. Dopisem ze dne 17. 2. 2025, doručeným žalobkyni dne 26. 2. 2025, žalovaná žalobkyni informovala, že se její žádostí ze dne 9. 2. 2024 zabývá a že si vyžádala od [Úřad] stanovisko a spisový materiál. Žalovaná se zároveň omluvila za to, že nemohla žádost vyřídit dříve s ohledem na aktuální přetížení úřadu přidělenou agendou. Dopisem ze dne 24. 2. 2025, doručeným dne 3. 3. 2025, předložil [Úřad] žalované spisový materiál se svým stanoviskem k žádosti žalobkyně. Dopisem ze dne 10. 4. 2025, doručeným žalobkyni dne 23. 4. 2025, byla žalobkyně vyrozuměna, že její žádost o zadostiučinění za délku řízení u [Úřad] je nedůvodná. Žalovaná tedy vyřídila požadavek žalobkyně za 14 měsíců, přičemž ještě před tím žalobkyni informovala, že věc se vyřizuje, a omluvila se jí, že žádost nemohla vyřídit dříve. Žalovaná má za to, že morální satisfakce v podobě omluvy v dopise ze dne 17. 2. 2025 se zdůvodněním, že nemohla žádost vyřídit dříve s ohledem na enormní přetížení úřadu přidělenou agendou, byla dostačující a že žalobkyní požadovaná částka 22 500 Kč je nepřiměřená. Odškodnění za délku samotného kompenzačního řízení, pokud by bylo nepřiměřeně dlouhé, je akcesorickým nárokem odvíjejícím se od základní částky. V daném případě požadavek žalobkyně na zadostiučinění za údajně nepřiměřenou délku kompenzačního řízení činí trojnásobek žalobkyní požadované základní částky 7 500 Kč. Dle žalované je možné považovat za sporné, zda lze takový nárok vznést, neboť poškozený má po uplynutí nejdéle 6 měsíců předběžného projednání volnou cestu uplatnit základní nárok soudní cestou dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. K tomu žalovaná ještě dodala, že písemnosti žalobkyně často postrádaly jasné vyjádření toho, za co konkrétně žalobkyně požaduje zadostiučinění. V řízení o náhradě nemajetkové újmy absentovalo řádné vylíčení skutku zahrnující vytýkané jednání či nečinnost. Žalobkyně toto často jen nepřímo naznačovala. Například uváděla, že se dozvěděla, že Evropský soud pro lidská práva vychází z domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu, aniž by srozumitelně uvedla, zda zadostiučinění požaduje právě za délku řízení (srov. např. níže uvedený dopis ze dne 1. 6. 2024). Tím žalobkyně podstatně sama ztížila dřívější vyřizování její žádosti.

9. Dále pak žalované k druhému nároku namítla, že žalobkyně u ní požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 22 500 Kč nikdy neuplatnila. Pokud žalobkyně zmiňuje dopis ze dne 24. 4. 2025, žalovaná uvedla, že dne 5. 6. 2024 jí byla doručena žádost ze dne 1. 6. 2024 o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 40 000 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb. v souvislosti s postupem [Úřad] ve věci nakládání s citlivými osobními údaji ze zdravotnické dokumentace paní [jméno FO], [příbuzná] žalobkyně. V záhlaví této žádosti byla jako žadatelka uvedena [příbuzná] žalobkyně. Na obálce jako odesílatel byla uvedena žalobkyně. K žádosti byla přiložena plná moc [příbuzná] žalobkyně pro žalobkyni ze dne 1. 6. 2024 a zpráva veřejného ochránce práv ze dne 21. 5. 2024. [příbuzná] žalobkyně žádala zadostiučinění za to, že [Úřad] namísto prověření oznámení o přestupku zahájil kontrolu a že nemohla uplatňovat svá práva v přestupkovém řízení. Žalovaná dopisem ze dne 18. 6. 2024 pochybení na straně [Úřad] neshledala a zadostiučinění odmítlo. Ve vztahu ke zbytku textu žádosti ze dne 1. 6. 2025 byla [příbuzná] žalobkyně prostřednictvím žalobkyně zároveň vyzvána k odstranění vady podání spočívající v neurčitosti toho, v čem spatřuje případná další pochybení [Úřad]. Žalobkyně reagovala dopisem ze dne 24. 4. 2025, ve kterém odkázala na svůj dopis ze dne 1. 6. 2024, zopakovala okolnosti věci, dále uvedla, že je dědičkou své [příbuzná], která již nežije, a že délka řízení u žalované a řízení předcházejících byla nepřiměřená. Vznesla požadavek na zaplacení zadostiučinění 40 000 Kč. Žalovaná dovodila, že částku žádá za nepřiměřeně dlouhé vyřizování žádosti o zadostiučinění u žalované. Požadavek žalobkyně žalovaná obratem odmítla dopisem ze dne 20. 5. 2025. Z důvodu opatrnosti pak žalovaná uvedla, že neshledala a neshledává důvod k poskytnutí částky 40 000 Kč žalobkyni jako dědičce její [příbuzná] a tutéž částku ani samotné žalobkyni za údajnou nepřiměřenou délku vyřizování žádosti o zadostiučinění ve výši 7 500 Kč.

10. Konečně pak žalovaná k žalobou uplatněným nárokům namítla, že judikatura dovodila, že opakované či souběžné účastenství v řadě správních a soudních řízení umenšuje nejistotu poškozeného ohledně jeho postavení a výsledku v nepřiměřeně dlouhém řízení. Význam předmětu řízení pro takového účastníka je nepatrný. Ve vztahu k žalobkyni lze konstatovat, že je podatelkou několika různých podání, které s ní žalovaná/MZ z úřední povinnosti řeší. Jedná se o následující kauzy: - oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohl být spáchán trestný čin či přestupek během hospitalizace [příbuzná] žalobkyně ve [nemocnice] v době od [datum], sp. zn. S-JMK [č. účtu] [Anonymizováno], - stížnost na postup [právnická osoba], sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno], ve věci [Anonymizováno] léčby, - žádost o prověření postupu [Úřad], který se zabýval odvozem [příbuzná] žalobkyně do [právnická osoba] [Anonymizováno] dle údajné „spádovosti“, - žádost o náhradu újmy ve výši 12 000 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb. v souvislosti s nesprávným úředním postupem [Anonymizováno] ve věci nevhodného chování [Anonymizováno] společnosti [právnická osoba] k žalobkyni a její [příbuzná]. Ve světle judikatury má tak žalovaná za to, že význam předmětu posuzovaného řízení uvedeného v žalobě je pro žalobkyni nepatrný.

11. V podání došlém soudu dne 24. 7. 2025, žalobkyně uvedla, že nadále požaduje zaplacení - částky 15 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného, - částky 15 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Uvedené podání soud posoudil jednak jako rozšíření žaloby v požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení o 7 500 Kč s příslušenstvím a současně jako částečné zpětvzetí žaloby v požadavku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného do částky 7 500 Kč s příslušenstvím. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 24. 9. 2025, č. j. 11 C 93/2025-37, řízení bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno usnesením ze dne 24. 9. 2025, č. j. 11 C 93/2025-37, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2025, č. j. 16 Co 357/2025-54.

12. K obraně žalované pak žalobkyně uvedla, že žádost o poskytnutí informace byla zcela konkrétní. Žalobkyně má za to, že tvrzené „vady“ této žádosti byly pouze účelové, aby nemusela být dodržena patnáctidenní lhůta pro vyřízení žádosti. Vyřizování této žádosti se nakonec protáhlo, a to díky opakovanému vrácení věci ze strany žalované, na délku přibližně jednoho roku, nikoli tedy z důvodů na straně žalobkyně. Veřejný ochránce práv v této věcí konstatoval na straně správního orgánu nečinnost. Veřejný ochránce práv rovněž upozornil i na další průtahy žalované v kauzách, které jsou z jeho úrovně vedeny proti žalované. Špatná personální situace žalované není dle judikatury při vyřizování jakýchkoli žádostí či podnětů relevantní. Veřejný ochránce práv stěží mohl konstatovat porušení mlčenlivosti zdravotníků, když ze zákona prověřuje postup správních orgánů, kdy ovšem příslušný krajský úřad přestupkové řízení ani nezahájil a místo toho provedl kontrolu zdravotnického zařízení, což veřejný ochránce práv označil za nesprávný úřední postup. V mezidobí došlo k promlčení přestupku a postup zdravotnického zařízení zůstal až do dnešního dne neprošetřený. K údajnému neprokázanému tvrzení žalobkyně, že kauza „[Anonymizováno]“ přispívala k psychickým a duševním útrapám [příbuzná] žalobkyně, a je dle žalované nadnesená, žalobkyně uvedla, že Evropský soud pro lidská práva vychází z domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva. Škůdce sice má možnost popřít tvrzení o nemajetkové újmě, musí však nejen tvrdit, ale především prokázat skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení. Rovněž z lidského hlediska žalobkyně situaci, ve které se nacházela její [příbuzná] i její rodina, dostatečně popsala. Rodina [Anonymizováno] nemocné pacientky chce prověřit správnost postupu zdravotnického zařízení, ovšem znalec z příslušného oboru v podstatě informuje zdravotnické zařízení o možném soudním sporu ještě předtím, než se na zpracování posudku s rodinou pacientky vůbec dohodnou, a dostane citlivé osobní informace ze zdravotnické dokumentace bez toho, aby se zdravotnickému zařízení prokázal jakýmkoli dokladem (který mu ani rodinou nebyl udělen), a ačkoli původně znalec rodině tvrdil (dokud nevěděl, o jaké zdravotnické zařízení se jedná), že k pochybení na straně lékaře došlo, najednou tvrdí, že to není tak zřejmé. Žalobkyně doufá, že takový postup se v praxi běžně nevyskytuje, a tvrzení žalované, že útrapy jsou nadnesené, je neakceptovatelné. Žalobkyni není zřejmé, z jakého důvodu předává žalovaná dalším osobám, resp. soudu, informace ze správních spisů o řízeních citovaných v jejím vyjádření, která s předmětem tohoto soudního řízení nesouvisí. Zákon o odpovědnosti za škodu nevyžaduje zohlednit či posoudit další kauzy řešené mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaná je povinna v těchto případech zachovávat mlčenlivost, kterou však tímto porušila, a postup žalované je tedy nezákonný. Zproštěna povinnosti mlčenlivosti žalovaná nikým nebyla. K tomu pak žalobkyně dodala, že existuje podezření, že její [příbuzná] zcela zbytečně zemřela na [Anonymizováno] a [Anonymizováno], což bude předmětem dalšího přezkumu v již tak dlouhé řadě až neuvěřitelných události, které pátým rokem těžce dopadají na rodinu žalobkyně.

13. Konečně pak žalobkyně ještě dodala, že předmět posuzovaného řízení pro ni měl velký význam, pro který je možné základní částku zadostiučinění zvýšit až o 50 %. Správní orgán ani nezahájil přestupkové řízení, ve kterém bylo možno uplatňovat práva, čímž mj. porušil právo na účinné prošetření věci, a to navíc věci, která se týká dodržování povinnosti mlčenlivosti ve zdravotnictví. Následné průtahy žalobkyně doložila i výsledky šetření veřejného ochránce práv, z nichž vyplynulo, že se nejedná o jedinou kauzu s průtahy v řízení, ale jde spíše o systémový problém žalované.

14. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

15. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

16. E-mailovou žádostí ze dne 27. 10. 2022 žádala žalobkyně [Úřad] ve věci možného porušení povinnosti mlčenlivosti ze zákona o zdravotních službách a dále možného porušení předpisů na ochranu osobních údajů, resp. proti neoprávněnému zacházení s daty občanů a jejich osobními údaji, ze strany zdravotnického zařízení, vedené u [Úřad] pod sp. zn. [č. účtu], [Anonymizováno], [č. účtu], o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., a to v podobě skenu všech listinných dokumentů za období od 30. 6. 2022 do doby doručení této žádosti. [Úřad] v přípisu ze dne 1. 11. 2022, zaslaném žalobkyni e-mailem ze dne 2. 11. 2022, konstatoval, že žádost žalobkyně o poskytnutí informací je formulována příliš obecně a povinnému subjektu není z jejího obsahu zřejmé, jaké konkrétní informace jsou požadovány. [Úřad] tak žalobkyni vyzval ke konkretizaci žádosti, resp. k upřesnění a bližší specifikaci toho, co je myšleno pod označením „skenu všech listinných dokumentů za období od 30.6.2022“. Žalobkyně v e-mailové odpovědi ze dne 2. 11. 2022 uvedla, že žádost je třeba vyhodnotit celou, nikoli její vybranou část. V žádosti jsou přesně uvedeny spisové značky jednotlivých spisů, kterých se žádost o poskytnutí informace týká, společnost, které se žádost týká, je dokonce konkretizována kauza, jíž se žádost týká, i to, že jsou požadovány skeny všech listinných dokumentů založených v uvedených spisech za období od 30. 6. 2022 do doby doručení této žádosti o poskytnutí informace. Žalobkyni tak není zřejmé, co [Úřad] na obsahu žádosti nechápe. Žádosti tohoto znění, byly povinnými subjekty vždy pochopeny a vyřízeny, včetně [právnická osoba]. V e-mailu ze dne 3. 11. 2022 žalobkyně uvedla, že [Úřad] ve věci možného porušení povinnosti mlčenlivosti dle zákona o zdravotních službách a dále porušení předpisů na ochranu osobních údajů, resp. proti neoprávněnému zacházení s daty občanů a jejich osobními údaji, ze strany zdravotnického zařízení sdělil, že věc vyhodnotil jako podnět ke kontrole a na základě výsledků kontroly posoudí, zda bude zahájeno přestupkové řízení. Žalobkyně tak žádala o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., a to o skeny všech listinných dokumentů o kontrole zdravotnického zařízení ve věci možného porušení povinnosti mlčenlivosti dle zákona o zdravotních službách a porušení předpisů na ochranu osobních údajů, včetně výsledků této kontroly, přičemž se jedná o všechny listinné dokumenty za období od 1. 7. 2022 do doby doručení této žádosti o poskytnutí informace. [Úřad] rozhodnutím ze dne 9. 11. 2022, které bylo žalobkyni doručeno dne 15. 11. 2022, rozhodl, že se žádost žalobkyně odmítá v rozsahu žádosti o poskytnutí výsledku kontroly v souladu s § 2 odst. 4 s § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., neboť v případě požadavků na poskytnutí informace požadované v žádosti se jedná o budoucí rozhodnutí (výrok I), a v rozsahu ostatních částí žádosti v souladu s 11 odst. 3 s § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.; neboť informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují (výrok II). [Úřad] vyřídil žádosti žalobkyně jako žádost jedinou, když e-maily ze dnů 2. 11. a 3. 11. 2022 považoval za doplnění původní žádosti v reakci na jeho výzvu. Dne 22. 11. 2022 došlo [Úřad] odvolání žalobkyně, spis byl dne 23. 12. 2022 předložen MZ k rozhodnutí o odvolání. MZ rozhodnutím ze dne 9. 1. 2023, které nabylo právní moci dne 13. 1. 2023, napadené rozhodnutí ve výroku II zrušilo a věc vrátilo [Úřad] k novému projednání (výrok I) a ve zbytku potvrdilo (výrok II). MZ vytklo prvostupňovému orgánu, že žádosti žalobkyně ze dnů 27. 10. 2022 (doplněnou dne 2. 11. 2022) a 3. 11. 2022 považoval za žádost jedinou, když se jednalo o dvě samostatné žádosti týkající se odlišného okruhu informací. Přestože zákon nevylučuje, aby vyřízení dvou žádostí bylo spojeno do společného řízení, z odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí, kterým bylo odmítnuto poskytnout informace žádané jak v 1. žádosti, tak ve 2. žádosti, však vyplývá, že se [Úřad] zabýval pouze obsahem 2. žádosti a zcela pominul obsah 1. žádosti. Absence odůvodnění odmítnutí 1. žádosti způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Spis byl vrácen [Úřad] dne 26. 1. 2023. [Úřad] s přípisem ze dne 22. 2. 2023, který byl žalobkyni doručen dne 3. 3. 2023, zaslal v přípisu uvedené kopie listin ze spisů sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu]/[č. účtu]. Rozhodnutím ze dne 24. 2. 2023, které bylo žalobkyni též doručeno dne 3. 3. 2023, pak [Úřad] rozhodl o odmítnutí žádostí žalobkyně (které opět považoval za jedinou, později upřesněnou, žádost) v rozsahu části žádosti ,,....skeny všech dokumentů o kontrole společnosti [právnická osoba], [adresa] ve věci možného porušení povinnosti mlčenlivosti dle zákona o zdravotních službách a porušení předpisů na ochranu osobních údajů...„ v souladu s 11 odst. 3 a ve spojení s § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., neboť informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují. Dne 9. 3. 2023 došlo [Úřad] odvolání žalobkyně, spis byl dne 18. 5. 2023 předložen MZ k rozhodnutí o odvolání. MZ rozhodnutím ze dne 4. 7. 2023, které nabylo právní moci dne 18. 7. 2023, napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo [Úřad] k novému projednání. Důvodem zrušení rozhodnutí byla jeho nepřezkoumatelnost. MZ prvostupňovému orgánu opětovně vytklo, že dvě žádosti žalobkyně nesprávně považuje za jedinou, následně doplněnou, žádost. Z napadeného rozhodnutí ani z předloženého spisového materiálu pak jednoznačně nevyplývá, co přesně je obsahem spisů, které žalobkyně žádá. [Úřad] dostatečně přezkoumatelně neobjasnil, jaké informace poskytuje, resp. odmítá, a není tak spolehlivě jisté, zda všechny požadované informace splňují důvod odmítnutí žádosti o informace, když dokumenty vztahující se ke kontrole nejsou pouze informace poskytnuté kontrolovanou osobou, ale nepochybně také dokumenty, jejichž původcem je kontrolní orgán (např. pověření, oznámení o zahájení kontroly, záznamy z kontroly na místě nebo jiné úkony kontrolního orgánu vztahující se ke kontrole). [Úřad] navíc přípisem ze dne 22. 2. 2023 žalobkyni zřejmě část obsahu dotčených spisů poskytl. Ani z přípisu ze dne 22. 2. 2023, ani z napadeného rozhodnutí není zřejmé, co přesně bylo žalobkyni poskytnuto a co bylo odmítnuto. Informace nebyly ani součástí spisu. Uvedené činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Spis byl vrácen [Úřad] dne 21. 8. 2023. S přípisem ze dne 15. 12. 2023, který byl žalobkyni doručen dne 21. 12. 2023, poskytl [Úřad] žalobkyni v částečně anonymizované podobě oznámení o kontrole zdravotnického zařízení vedené pod č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] a pověření ke kontrole vedené pod č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytováním, s tím, že neposkytnutí požadované informace „protokolu o kontrole“ již bylo pravomocně vyřešeno předchozími rozhodnutími, neboť v době žádosti o informace neexistoval výsledek kontroly. Nad rámec uvedeného pak [Úřad] sdělil, že v rámci kontroly nebylo shledáno porušení platných právních předpisů zdravotnickým zařízením. Rozhodnutím ze dne 19. 12. 2023, které bylo žalobkyni doručeno dne 28. 12. 2023 a nabylo právní moci dne 15. 1. 2024, pak [Úřad] rozhodl, že se žádost žalobkyně ze dne 3. 11. 2022 dle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. ve spojení s ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. částečně odmítá, z důvodu, že informace, které získal povinný subjekt od třetí osoby při plnění úkolů v rámci kontrolní, dozorové, dohledové nebo obdobné činnosti prováděné na základě zvláštního právního předpisu, podle kterého se na ně vztahuje povinnost mlčenlivosti anebo jiný postup chránící je před zveřejněním nebo zneužitím, se neposkytují (zjištěno ze spisu [Úřad] sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu]).

17. Veřejný ochránce práv ve zprávě ze dne 21. 5. 2024 konstatoval pochybení [Úřad], který namísto prověření oznámení žalobkyně o porušení povinnosti mlčenlivosti ze strany zdravotnického zařízení v souvislosti s neoprávněným poskytnutím údajů ze zdravotnické dokumentace její [příbuzná] třetí osobě a o možném spáchání přestupku tímto jednáním v režimu zákona o odpovědnosti za přestupky zahájil kontrolu v režimu zákona o kontrole zaměřenou na řádné vedení zápisů ve zdravotnické dokumentaci. Uvedl, že primárním účelem kontroly je zjistit, zda kontrolovaná osoba dodržuje své zákonné povinnosti. Naproti tomu v rámci prověřování přestupku úřad zjišťuje, zda došlo k individuálnímu (jednorázovému) pochybení. Pokud [Úřad] v daném případě neměl podezření na systémové pochybení ze strany poskytovatele zdravotních služeb, nezvolil k prověření podezření vhodný ani efektivní nástroj (zjištěno ze zprávy o šetření ve věci zahájení kontroly k prověření oznámení o přestupku sp. zn. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno]-[č. účtu]).

18. Veřejný ochránce práv v přípisu ze dne 2. 2. 2024 vyrozumíval žalobkyni o výsledku šetření jejího podnětu týkajícího se vyřizování jejích shora uvedených žádostí o informace. Veřejný ochránce práv konstatoval, že [Úřad] byl poté, co bylo jeho druhé rozhodnutí zrušeno rozhodnutím MZ ze dne 4. 7. 2023, v několikaměsíčním prodlením s vyřízením žádosti, když požadované informace poskytl až dne 15. 12. 2023, resp. dne 19. 12. 2023 vydal nové rozhodnutí o částečném poskytnutí informací, a nenaplnil tak principy dobré zprávy, konkrétně princip včasnosti (zjištěno z přípisu sp. zn. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno]).

19. Přípisem ze dne 9. 2. 2024, odeslaným dne 15. 2. 2024 a došlým žalované dne 22. 2. 2024, uplatnila žalobkyně u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 7 500 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 10. 4. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněný nárok odmítla (zjištěno ze žádosti, poštovního podacího lístku, stanoviska, spisu MZ sp. zn. MZDR 846/2025/PRO).

20. Přípisem ze dne 20. 5. 2025, došlým žalované dne 30. 4. 2025, žalobkyně uplatnila u žalované požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 40 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí jednak nepřiměřenou délkou vyřizování její žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, jednak neprošetřením její stížnosti na postup [Úřad] při prověřování oznámení týkajícího se zdravotnického zařízení při nakládání s citlivými osobními údaji její [příbuzná] ze zdravotnické dokumentace, stran kterého konstatoval pochybení i veřejný ochránce práv. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 20. 5. 2025, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě požadavek na peněžité zadostiučinění odmítla (zjištěno ze žádosti, stanoviska, spisu MZ sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu]/[Anonymizováno]).

21. Další zjištění stran průběhu vyřizování žádosti žalobkyně o poskytnutí zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení soud z předložených listin s ohledem na právní posouzení věci (viz dále) nečinil.

22. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

23. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

24. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

25. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. Ze žádosti ze dne 20. 5. 2025 sice není zřejmé, jakou konkrétní částku žalobkyně požadovala jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou vyřizování její žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a jakou částku za újmu způsobenou jí z jiných v žádosti uvedených důvodů, když požadovala souhrnně zaplacení částky 40 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že žalovaná poskytnutí jakéhokoliv peněžitého zadostiučinění odmítla, lze takovéto předběžné uplatnění považovat za dostačující. Věcnému projednání žaloby v celém (změněném) rozsahu pak nebránila ani skutečnost, že žalobkyně u žalované předběžně neuplatnila svůj rozšířený požadavek na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalobkyně změněnou žalobou neuplatnila nový nárok, pouze navýšila svůj požadavek na peněžité plnění stran nároku u žalované již uplatněného před podáním žaloby, přičemž žalovaná při předběžném projednání původně uplatněného nároku a též v rámci vyjádření k nyní projednávané žalobě dala jasně najevo, že ničeho na uplatněný nárok plnit nehodlá. Byla tak naplněna jedna z judikaturou stanovených výjimek, kdy by trvání na předběžném uplatnění rozšířeného požadavku na plnění bylo pouhou formalitou, která není způsobilá naplnit účel předběžného projednání nároku u žalované.

26. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

27. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3). nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení 28. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním první žádosti o poskytnutí informací dne 27. 10. 2022 a bylo definitivně skončeno až vydáním třetího rozhodnutí [Úřad] o částečném odmítnutí žádostí dne 19. 12. 2023. Řízení tedy trvalo celkem 1 rok a 1,5 měsíců, resp. 13,5 měsíců.

29. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení nebylo skutkově nijak zvlášť složité. Drobnou složitost snad mohl způsobovat jen rozsah požadovaných informaci, avšak správní orgány pracovaly toliko s obsahem jimi vedených spisů, žádné další zjišťování prováděno nebylo. Řízení nebylo vyjma počtu stupňů správních orgánů zapojených do rozhodování a četnosti jejich rozhodování (k tomu viz dále) nijak složité ani po stránce procesní. Potřeba vyzvat žalobkyni k upřesnění první žádosti, která jednak zjevně nebyla ani důvodná, když žalobkyně v e-mailu ze dne 2. 11. 2022 původní žádost nijak nedoplnila, pouze polemizovala s výzvou k doplnění a správní orgány obou stupňů pak žádost bez dalšího doplňování vyřídily, jednak prodloužila řízení o 6 dnů, je z hlediska celkového průběhu řízení zcela zanedbatelná. Složitost řízení po stránce procesní obecně zvyšuje počet stupňů orgánů státu zapojených do rozhodování a četnost jejich rozhodování. V posuzovaném řízení rozhodoval [Úřad] ve věci 3x a MZ rozhodovalo ve věci 2x. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci, tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však pro danou věc platí je částečně, když prvé (z větší části) a druhé rozhodnutí [Úřad] byla zrušena pro nepřezkoumatelnost. Opakované rozhodování věci na dvou stupních je tedy naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Z hlediska právního též nebylo posuzované řízení nijak složité. Jednalo se o standardní vyřizování žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“).

30. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, je nutno konstatovat, že v řízení před správními orgány došlo k nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu. Jednalo se o následující: - Dne 22. 11. 2022 bylo žalobkyní podáno odvolání proti prvnímu rozhodnutí [Úřad], spis však byl předložen MZ k rozhodnutí o odvolání až dne 23. 12. 2022, tj. za 31 dnů, přitom dle § 16 odst. 2 InfZ činí lhůta pro předložení odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu 15 dnů ode dne doručení odvolání. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 16 dnů. - Dne 13. 1. 2023 nabylo právní moci rozhodnutí MZ, kterým bylo částečně zrušeno první rozhodnutí [Úřad], [Úřad] pak až dne 22. 2. 2023 žalobkyni částečně poskytl žádané informace a dne 24. 2. 2023 vydal rozhodnutí, kterým žádosti o poskytnutí informací ve zbytku odmítl. [Úřad] tedy žádosti ve zbylém rozsahu vyřídil až po uplynutí 42 dnů od právní moci zrušovacího rozhodnutí, dle § 14 odst. 5 písm. d), § 15 odst. 1 InfZ tak měl přitom učinit do 15 dnů, tj. do 30. 1. 2023 (28. 1. 2023 byla sobota). Uvedená lhůta tedy byla překročena o 25 dnů. Skutečnost, že spis s pravomocným zrušovacím rozhodnutím byl [Úřad] vrácen až dne 26. 1. 2023, nemá na běh nové lhůty pro vyřízení žádosti počítaný od právní moci zrušovacího rozhodnutí vliv (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 234/2014). - Dne 8. 3. 2023 bylo žalobkyní podáno odvolání proti druhému rozhodnutí [Úřad], spis však byl předložen MZ k rozhodnutí o odvolání až dne 18. 5. 2023, tj. za 71 dnů, přitom dle § 16 odst. 2 InfZ činí lhůta pro předložení odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu 15 dnů ode dne doručení odvolání. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 56 dnů. - Dne 18. 5. 2023 byl spis s odvoláním žalobkyně proti druhému rozhodnutí [Úřad] předložen MZ, které však o odvolání rozhodlo až dne 4. 7. 2023, tj. za 47 dnů, přitom dle § 16 odst. 3 InfZ činí lhůta pro rozhodnutí o odvolání 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 32 dnů. - Dne 18. 7. 2023 nabylo právní moci rozhodnutí MZ, kterým bylo zrušeno druhé rozhodnutí [Úřad], [Úřad] pak až dne 15. 12. 2023 žalobkyni částečně poskytl žádané informace a dne 19. 12. 2023 vydal rozhodnutí, kterým žádosti o poskytnutí informací ve zbytku odmítl. [Úřad] tedy žádosti ve zbylém rozsahu vyřídil až po uplynutí 154 dnů od právní moci zrušovacího rozhodnutí, dle § 14 odst. 5 písm. d), § 15 odst. 1 InfZ tak měl přitom učinit do 15 dnů, tj. do 2. 8. 2023. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 139 dnů. Skutečnost, že spis s pravomocným zrušovacím rozhodnutím byl [Úřad] vrácen až dne 21. 8. 2023, nemá na běh nové lhůty pro vyřízení žádosti počítaný od právní moci zrušovacího rozhodnutí vliv. Uvedená překročení zákonem stanovených lhůt představují samostatné nesprávné úřední postupy dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk a současně se jedná o průtahy přičitatelné k tíži státu. Jak již bylo uvedeno výše, je nutno k tíži státu též přičíst, že prvé (částečně) a druhé rozhodnutí [Úřad] byla zrušena pro nepřezkoumatelnost.

31. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato svým postupem k délce řízení nijak nepřispěla.

32. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud u žalobkyně hodnotil jako zvýšený. Řízení o poskytnutí informací dle InfZ není judikaturou řazeno mezi řízení s typově zvýšeným významem, za která jsou považována např. řízení trestní, opatrovnická, pracovněprávní, ve věcech osobního stavu či sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života, anebo taková řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho zdravotnímu stavu je třeba vyřídit přednostně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. 30 Cdo 760/2022 se v řízení o poskytnutí informace význam jeho předmětu pro poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí (popřípadě v průběhu řízení o její poskytnutí) pro žadatele. Žalobkyní požadované informace se týkaly citlivé oblasti nakládání s údaji o zdravotním stavu (ze zdravotní dokumentace) její [příbuzná]. Žalobkyně předmětné informace požadovala v rámci komplexu řešení problému se zdravotnickým zařízením, což jednak žalované při podání žádostí o informace sdělovala, jednak to bylo žalované známo z její další úřední činnosti. Požadované informace tedy pro ni měly zvýšený význam. K obraně žalované pak soud dodává, že účast žalobkyně v dalších čtyřech žalovanou uváděných řízeních, které se navíc ani netýkají poskytování informací dle InfZ, ze žalobkyně nečiní „sudiče“, a uvedená skutečnost tak nemůže mít na význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni vliv.

33. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů státu) přičítat státu, a přihlédnutím k absenci složitosti řízení a zvýšenému významu předmětu řízení pro žalobkyni, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 1 roku a 1,5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.

34. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla.

35. Soud pak má za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, jehož závěry jsou i přes změnu ekonomické situace v ČR za dobu od jeho vydání stále aktuální a použitelné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25). Dle názoru soudu je při stanovení základní částky v této věci možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, ale nikoliv extrémní. Soud tak za přiměřenou zjištěným okolnostem věci považoval základní částku 15 000 Kč za rok řízení, resp. částku 1 250 Kč za 1 měsíc řízení.

36. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané absence složitosti věci soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 20 %. Z důvodu postupu žalobkyně soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni pak soud základní částku zvýšil o 15 %.

37. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být zvýšena o 35 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 21 094 Kč (po zaokrouhlení) vypočtený následovně: 13,5 (měsíců trvání řízení) x 1 250 Kč (za 1 měsíc řízení) – 2 x 1 250 Kč [modifikace na za první dva měsíce řízení – s připočtením částečně nedůvodně vedeného prvního odvolacího řízení, kdy bylo první rozhodnutí [Úřad] částečně potvrzeno, mělo řízení o žádostech žalobkyně trvat max. 2 měsíce (15 dnů na poskytnutí informací/odmítnutí žádosti + 15 na odvolání + 15 dnů na předložení spisu odvolacímu orgánu + 15 dnů na rozhodnutí o odvolání), a není tak důvodu základní částku snižovat na za první dva roky trvání řízení tak, jak je postupováno u řízení, u kterých se předpokládá delší doba trvání (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 262/2025)] = 15 625 Kč x 1,35 (zvýšení o 35 %). Jelikož žalobkyně na zadostiučinění za tuto nemajetkovou újmu dosud ničeho neobdržela, shledal soud její žalobu do požadované částky 15 000 Kč důvodnou a jako takové jí v této části v plném rozsahu vyhověl. nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky vyřizování žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení 38. Předběžné projednání nároku dle § 14 zákona OdpŠk u příslušného orgánu není správním řízením, a tudíž se na ně nevztahují ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (ve znění pozdějších předpisů), o správním řízení (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 258/2015). Nedodržení šestiměsíční lhůty dle § 15 odst. 2 OdpŠk tedy nepředstavuje porušení právní povinnosti orgánu státu při výkonu veřejné moci, tj. nesprávný úřední postup dle § 13 OdpŠk, a s jejím nedodržením tak nemůže být spojen vznik nemajetkové újmy odškodnitelné v režimu OdpŠk. Poškozený má v případě nevyřízení své žádosti možnost obrátit se s nárokem na přiznání zadostiučinění na soud (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

39. S ohledem na uvedené tak soud považoval druhý žalobou uplatněný nárok za nedůvodný co do základu, a žalobu tedy v tomto rozsahu jako nedůvodnou zcela zamítl.

40. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení ve výši 7 500 Kč byla doručena žalované dne 22. 2. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 22. 8. 2024. Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení z této částky od 21. 5. 2025 za důvodný, a právo na jeho zaplacení proto žalobkyni přiznal. Požadavek na zaplacení další částky 7 500 Kč na tomto zadostiučinění pak žalobkyně vznesla až v podání ze dne 21. 7. 2025, které bylo doručeno žalované dne 25. 9. 2025. Lhůta pro případné dobrovolné uspokojení tohoto požadavku tak žalované uplyne až dne 25. 3. 2025 a ke dni vydání tohoto rozsudku žalovaná dosud není v prodlení. V požadavku na zaplacení úroku z prodlení z další částky 7 500 Kč tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

41. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyní byly v řízení uplatněny dva nároky, kdy na každém z nich požadovala zaplatit částku 15 000 Kč. Každý z účastníků byl úspěšný stran jednoho z těchto nároků, jejich úspěch/neúspěch v řízení je tedy stejný, a proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

Poučení