28 Co 262/2025 - 86

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudkyň JUDr. Ivany Hesové a JUDr. Aleny Bílkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy (o zaplacení 125 945 Kč s příslušenstvím) k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. května 2025, č. j. 11C 171/2024-53, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení (výroky II. a III.) potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Obvodní soud pro [adresa], dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 23. 5. 2025, č. j. [spisová značka], žalované uložil, aby žalobci zaplatila 15 188 Kč a úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 37 688 Kč od 19. 10. 2024 do 31. 10. 2024 a úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 15 188 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení (výrok I.), co do částky 113 757 Kč spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 1. 11. 2024 do zaplacení žalobní návrh zamítl (výrok II.) a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 19 642 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce s odkazem na zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též „OdpŠk“, domáhal zaplacení částky 151 445 Kč s příslušenstvím a po částečném zpětvzetí žaloby (žalovaná po zahájení řízení žalobci zaplatila 22 500 Kč a řízení bylo v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne 18. 11. 2024, č. j. [spisová značka]) částky 128 945 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci, spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení zahájeného u [orgán], Krajská pobočka v [adresa], kontaktní pracoviště [adresa], pod sp. zn. [spisová značka] a navazujícího soudního řízení u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V důsledku nesprávného úředního postupu orgánů veřejné moci, spočívajícího v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, vznikla žalobci nemajetková újma, kterou žádá odškodnit peněžitým plněním. Nárok na odškodnění předběžně uplatnil u žalované, leč marně, proto zahájil předmětné soudní řízení a uplatnil také nárok na úrok z prodlení od 19. 10. 2024 do zaplacení.

3. Žalovaná připustila, že k nesprávnému úřednímu postupu v posuzovaném řízení došlo a vzhledem k okolnostem případu žalobci poskytla odškodnění 22 500 Kč, uvedenou částku mu zaplatila dne 31. 10. 2024. Poskytnuté zadostiučinění považuje za přiměřené a spravedlivé, proto navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ustanovením § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas předmětný nárok uplatnil u žalované.

5. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu.

6. Odvolací soud na skutková zjištění soudu prvního stupně odkazuje a na tomto místě je jen stručně shrnuje.

7. Žalobce dne [datum] požádal [orgán], Krajskou pobočku v [adresa], kontaktní pracoviště [adresa], dále [orgán] [adresa], o nahlížení do spisů týkajících se [jméno FO] s tím, že si potřebuje ověřit konkrétní skutečnosti významné pro řízení vedené u Městského soudu v [adresa] o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn [spisová značka], popř. pro další soudní řízení. Dodal, že na podkladě obdobných žádostí mu již bylo umožněno nahlížení do spisů Okresního soudu v [adresa], Exekutorského úřadu [adresa], Okresního soudu v [adresa] a [právnická osoba], a že mu nejde o důvěrné informace o zdravotním stavu či osobních či majetkových poměrech jmenovaného, proto by se spokojil i s nahlédnutím jen do části spisu bez takových údajů. [orgán] [adresa] dopisem ze dne 28. 4. 2021, doručeným téhož dne, sdělil žalobci, že v oblasti zákona č. 108/2006 Sb. nebyl [jméno FO] od ledna 2015 do května 2019 klientem [orgán] [adresa], od června 2019 pak byl při jednání s [orgán] zastoupen zmocněncem na základě plné moci a doručované písemnosti přebíral zmocněnec, od února 2020 dosud byl [jméno FO] zastoupen opatrovníkem jmenovaným soudem a písemnosti přebíral tento opatrovník; v oblasti zákona č. 111/2006 Sb. [jméno FO] činil úkony od ledna 2015 do srpna 2019 sám, písemnosti přebíral osobně; v oblasti zákona č. 117/1995 Sb. [jméno FO] činil úkony od ledna 2015 do června 2019 sám, písemnosti přebíral osobně; v oblasti zákona č. 435/2004 Sb. [jméno FO] činil úkony od ledna 2015 do ledna 2019 sám, písemnosti přebíral osobně. V reakci na tento dopis si žalobce dne 28. 4. 2021 stěžoval na postup [orgán] [adresa] a opakoval žádost o nahlédnutí do spisů. Usnesením ze dne 4. 5. 2021 [orgán] [adresa] rozhodl, že žalobci odepírá nahlížet do spisů týkajících se [jméno FO] a žalobce zamítavé rozhodnutí napadl odvoláním. [orgán], dále [orgán], rozhodnutím ze dne 22. 12. 2021 napadené usnesení jen formulačně doplnilo, jinak napadené usnesení nechalo beze změny s tím, že požadované informace již byly žalobci poskytnuty dopisem ze dne 28. 4. 2021 a k nahlížení do spisu není důvod. Žalobce napadl rozhodnutí [orgán] žalobou a Krajský soud v [adresa] rozhodnutím ze dne 23. 12. 2022, č. j. [spisová značka], zrušil rozhodnutí [orgán] ze dne 22. 12. 2021 a rozhodnutí [orgán] [adresa] ze dne 4. 5. 2021 a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se podáním došlým [orgán] [adresa] dne 25. 2. 2023 domáhal odstranění nečinnosti [orgán]. Přípisem ze dne 28. 2. 2023, doručeným žalobci dne 9. 3. 2023, vyzval [orgán] [adresa] žalobce, aby ve lhůtě 7 dnů konkretizoval a prokázal své tvrzení o existenci a vedení soudního sporu o otázku procesní způsobilosti [jméno FO] a prokázal své tvrzení, že v předmětném řízení u Městského soudu v [adresa] vyvstala otázka, zda je [jméno FO] schopen činit procesní úkony. Doplnění žalobce došlo [orgán] [adresa] dne 10. 3. 2023. Usnesením ze dne 22. 3. 2023 [orgán] [adresa] rozhodl, že žalobci odepírá nahlížet do spisů týkajících se [jméno FO]. Žalobce napadl zamítavé rozhodnutí [orgán] [adresa] odvoláním a [orgán] rozhodnutím ze dne 9. 6. 2023 odvolání zamítlo a napadené usnesení potvrdilo. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. [spisová značka], z podnětu kasační stížnosti [orgán] zrušil rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 23. 12. 2022 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v [adresa] rozsudkem ze dne 20. 3. 2024 zrušil rozhodnutí [orgán] ze dne 22. 12. 2021 a věc vrátil k dalšímu řízení. [orgán] napadlo rozsudek kasační stížností a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 10. 2024 napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud v [adresa] věc projednal dne 15. 1. 2025 a vyhlásil rozsudek, který nabyl právní moci dne 20. 1. 2025; proti tomuto rozsudku již kasační stížnost podána nebyla.

8. Soud prvního stupně po právní stránce projednávaný případ posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

9. Posuzované řízení nebylo nijak zvlášť skutkově složité, ani ve fázi řízení před správními orgány, ani ve fázi řízení před správními soudy, správní orgány rozhodovaly na podkladě listin předložených žalobcem a údajů zjištěných ze spisů. [orgán] [adresa] rozhodoval ve věci 2x, [orgán] rozhodovalo ve věci 2x, Krajský soud v [adresa] rozhodoval ve věci 3x a Nejvyšší správní soud rozhodoval ve věci 2x. Účastníkům řízení nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však nutně vyžádá určitou dobu k provedení nutných úkonů a k nastudování věci, kterou nelze přičítat státu, nicméně nebylo lze přehlédnout, že prvé dva rozsudky KS [adresa] byly zrušeny pro nesprávnou aplikaci judikatury a nesprávný procesní postup, což je okolnost přičitatelná k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci. Dále v řízení před správními orgány i soudy došlo k nedůvodným prodlevám (dne 20. 5. 2021 došel spis [orgán] s odvoláním do prvního usnesení [orgán] [adresa], [orgán] o odvolání rozhodlo až dne 12. 12. 2021, tj. za 206 dnů, přitom podle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu lhůta pro rozhodnutí byla 30 dnů od předložení spisu, dále dne 1. 6. 2022 měl KS [adresa] k dispozici všechny podklady pro projednání a rozhodnutí věci, rozhodnuto bez nařízení jednání však bylo až dne 23. 12. 2022, tj. téměř za 7 měsíců, dále dne 19. 4. 2023 došel spis [orgán] s odvoláním do druhého usnesení [orgán] [adresa], o odvoláni bylo rozhodnuto dne 9. 6. 2023, tj. za 51 dnů, přitom dle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu činila lhůta 30 dnů od předložení spisu, tedy lhůta byla překročena o 21 dnů, nicméně na celkovou délku posuzovaného řízení však tento průtah neměl vliv, neboť paralelně probíhalo řízení u správního soudu, dále dne 4. 2. 2023 měl Nejvyšší správní soud k dispozici všechny podklady pro projednání a rozhodnutí první kasační stížnosti, rozhodnuto bez nařízení jednání však bylo až dne 16. 11. 2023, tj. za více jak 9 měsíců, dne 30. 4. 2024 měl Nejvyšší správní soud k dispozici všechny podklady pro projednání a rozhodnutí druhé kasační stížnosti, rozhodnuto bez nařízení jednání bylo dne 17. 10. 2024, tj. za 5,5 měsíců).

10. Žalobce v průběhu řízení sice požádal o odročení nařízeného jednání, ale také v průběhu řízení podal podnět k odstranění nečinnosti, ve výsledku soud prvního stupně uzavřel, že žalobce k celkové délce řízení nepřispěl.

11. Význam předmětu řízení pro žalobce soud prvního stupně posoudil jako výrazně snížený. Žalobce zřejmě potřeboval informace ze spisů [jméno FO] pro uplatnění své obrany v řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu vedeném u MS [adresa], nicméně jak vyšlo v posuzovaném řízení spolehlivě najevo, tyto informace mu byly poskytnuty již sdělením [orgán] [adresa] ze dne 28. 4. 2021 a potřebné informace mohly být v řízení u MS [adresa] získány i postupem dle § 128 o. s. ř. bez nutnosti domáhat se nahlížení do spisů. Navíc ve druhém kole rozhodování správních orgánů bylo o žádosti žalobce o nahlížení do spisů negativně rozhodnuto již dne 9. 6. 2023, proti čemuž žalobce již dále nebrojil (žalobce nemohl předpokládat, že první rozsudek KS [adresa] bude na základě kasační stížnosti zrušen, k čemuž došlo až v listopadu 2023). Další vedení řízení o nahlížení do spisů tak již zjevně nesledovalo žalobcem původně deklarovaný cíl, což ve svém posledním rozsudku konstatoval i Krajský soud v [adresa].

12. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení od 6. 4. 2021 do 20. 1. 2025 (45,5 měsíců) byla nepřiměřeně dlouhá, čímž došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a že je namístě poskytnout mu zadostiučinění ve formě peněžitého plnění, odkázal na § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.

13. Při stanovení výše peněžitého plnění vyšel ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a další judikatury jmenovaného soudu, ale částky stanovené judikaturou v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, valorizoval vzhledem ke změně ekonomických poměrů v České republice. Dodal, že takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden popsanou úvahou vzal za odpovídající zmíněné změně vycházet z rozmezí navýšeného o 50 %, tedy z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení.

14. V projednávané věci základní částku odvodil od částky 22 500 Kč za rok, resp. 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na polovinu za první dva roky trvání řízení. Základní částku vyčíslil na 62 812,50 Kč a tuto částku dále modifikoval dle kritérií vyjádřených v § 31a odst. 3 OdpŠk; pro složitosti věci snížil základní částku o 20 %, pro postup orgánů veřejné moci zvýšil základní částku o 30 % a pro snížený význam řízení pro žalobce snížil základní částku o 50 %, ve výsledku dospěl k částce 37 688 Kč (po zaokrouhlení). Jelikož žalobce již obdržel částku 22 500 Kč, přisoudil mu ještě 15 188 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zamítl.

15. O příslušenství uplatněného nároku soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010.

16. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši. Žalované proto uložil, aby žalobci zaplatila plnou náhradu nákladů řízení, účelně vynaložených na uplatnění práva, kterou vyčíslil na 19 642 Kč; soudní poplatek 2 000 Kč, odměna advokáta 9 300 Kč za tři úkony právní služby vykonané v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí žaloby ze dne 31. 10. 2024) podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu (3x 3 100 Kč, tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024), odměna advokáta 3 480 Kč za dva úkony právní služby vykonané v roce 2025 (sepis vyjádření ze dne 12. 3. 2025, účast na jednání soudu dne 23. 5. 2025) podle § 7 bodu 5. advokátního tarifu (2x 1 740 Kč, tarifní hodnota 15 188 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025), paušální náhrada hotových výdajů 1 800 Kč (3x 300 Kč a 2x 450 Kč), 21 % DPH ze součtu odměny a náhrady hotových výdajů 3 062 Kč.

17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., poskytnutá lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.

18. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Za nesprávný má závěr soudu prvního stupně o krácení základní částky o 50 % za první dva roky posuzovaného řízení. To, co platí pro soudní řízení, není možno použít pro řízení správní či kvazisprávní. Jestliže správní řád zná specifické lhůty pro rozhodování a tyto jsou ve dnech, pak úvaha o možnosti trvání správního řízení v letech je naprosto vadná a odtržená od pozitivní právní úpravy a úmyslu zákonodárce. Odkázal na rozhodnutí v obdobném právním případu - rozsudek Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Stran náhrady nákladů řízení vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně právně posoudil výši nákladů ve smyslu určení výše tarifní hodnoty pro výpočet hodnoty úkonu právní služby. Uvedl, že náklady řízení jsou stanoveny na základě právního předpisu, který svou logikou popírá základní principy spravedlnosti a je protiústavní, pokud vychází při určování odměny z částky nižší než Kč 30 000 Kč. Změna advokátního tarifu je další překážkou pro poškozené, aby tito byli odrazeni od uplatňování svých legitimních nároků a popírá základní úvahu o tom, že forma a výše zadostiučinění závisí na volné úvaze soudu. Tedy jinými slovy se jedná o kategorii rozhodování, která není a nemůže být vázána na tarifního hodnotu. Advokátní tarif je založen na naprostém popření judikatury týkající se hierarchie formy poskytovaného odškodnění. Advokátní tarif určuje tarifní hodnotu úkonu v řízení, ve kterém je přiznáno „toliko“ konstatování porušení práva na úrovni 30 000 Kč (fixní úroveň). Z konstantní judikatury pak vyplývá, že pokud je přiznávána finanční forma odškodnění, pak tato forma odškodnění je „vyšší formou, která přebíjí konstatování porušení práva“, kdy konstatování porušení práva se v takovém případě neposkytuje. I přes tuto logiku vyjádřenou v předešlé větě je za „vyšší formu“ v podobě finančního odškodnění přiznávána odměny v tomto případě z tarifní hodnoty 15 188 Kč, tedy z tarifní hodnoty hluboko pod tarifní hodnotou 30 000 Kč pro konstatování porušení práva. Takovýto nesoulad je nutno označit za protiústavní a přiznanou odměnu za nespravedlivou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že přizná žalobci další finanční odškodnění, zaváže žalovaného ke spravedlivé výši nákladů řízení před soudem prvního stupně a přizná žalobci náklady odvolacího řízení.

19. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání zdůraznila, že žalobci již zaplatila přisouzenou částku s příslušenstvím a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. potvrdil.

20. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ustanovení § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

21. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.

22. Odvolací soud předně sdílí závěr soudu prvního stupně, že předmětem řízení podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je základní právo podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a ve věci je aplikovatelné stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z něhož mimo jiné plyne, že vznik nemajetkové újmy je v případě porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě presumován (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31Cdo 2402/2020, rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://www.nalus.usoud.cz, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).

23. Správní řízení a navazující soudní řízení správní se posuzuje jako řízení jediné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20).

24. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť délka řízení v trvání 45,5 měsíců byla nepřiměřená a žalobci v důsledku toho vznikla presumovaná nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit peněžitým plněním; proti tomuto závěru účastníci nebrojili a předmětem odvolacího řízení zůstal přezkum postupu a závěru soudu prvního stupně při řešení otázky, jaká výše zadostiučinění ve formě peněžitého plnění je přiměřená a spravedlivá.

25. První krok při stanovení zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích spočívá v určení tzv. základní částky, která vychází z celkové délky nepřiměřeně dlouho trvajícího řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 4761/2009, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 4923/2009).

26. Při řešení předestřené otázky nemohl odvolací soud přehlédnout, že soud prvního stupně roční základní částku stanovil v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.

27. Při aplikaci § 31a odst. 1 OdpŠk je nutno mít na paměti, že je jím realizováno právo na nápravu porušení práva či svobody přiznané Úmluvou ve smyslu jejího čl. 13, a proto musí soudy poskytnout nápravu v takovém rozsahu, v jakém by byla poskytnuta Evropským soudem pro lidská práva, za přihlédnutí ke kritériím, která Evropský soud pro lidská práva považuje za významná, resp. v rozsahu, který by Evropský soud pro lidská práva hodnotil za dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 3930/2009). Nejvyšší soud přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky, a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Při stanovení nižší částky odškodnění za prvé dva roky řízení přihlíží Nejvyšší soud k tomu, že během nich je újma způsobená (nakonec příliš dlouhým řízením) nejnižší a teprve s plynutím času a prodlužováním řízení narůstá, čemuž musí odpovídat i částka odškodnění za rok trvání řízení.

28. K možnosti překonání závěrů přijatých Nejvyšším soudem o stanovení základní částky s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30Cdo 3171/2018, kde (mimo jiné) uvedl, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30Cdo 1964/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30Cdo 1153/2019).

29. Otázku, zda základní částky odškodnění za nepřiměřenou délku řízení mají být valorizovány řešil také Ústavní soud, v nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21 uvedl, že částky přiznávané za jeden rok řízení jsou přiměřené a odpovídají životní úrovni. Naposledy se k předestřené otázce vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, a neshledal důvod pro zásah do dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dosavadní rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky, a dále pak za každý další rok řízení, z něhož základní částka vychází, není nepřiměřeně nízké, a to ani ve srovnání s částkami přiznávanými vnitrostátními orgány ve státech se srovnatelnou či vyšší životní úrovní. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění zmíněných nálezů.

30. Judikatura řešící předestřenou otázku dosud nedoznala změny a odvolací soud v projednávané právní věci neshledal důvod pro zvýšení spodní hranice uvedeného rozmezí. Částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30Cdo 806/2012, rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz). Odvolací soud tedy vyšel z částky 15 000 Kč za rok, tj. 1 250 Kč za měsíc řízení.

31. Odvolací soud přisvědčil odvolací námitce žalobce, že výchozí částku nelze v této konkrétní věci krátit o 50 % za první dva roky řízení a sdílí závěry vyjádřené v rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. [spisová značka], na který žalobce odkázal.

32. Řízení od jeho zahájení dne 6. 4. 2021 probíhalo až do dne 22. 12. 2021 před správními orgány, které měly povinnost rozhodovat v zákonem stanovených lhůtách.

33. Podle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále „spr. ř.“), správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.

34. Podle § 71 odst. 3 spr. ř. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

35. Podle § 83 odst. 1 věty první spr. ř. odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

36. Podle § 88 odst. 1 věty první spr. ř. neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.

37. Podle § 90 odst. 6 spr. ř. rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

38. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že [orgán] byl povinen vydat rozhodnutí bezodkladně (§ 71 odst. 1 spr. ř.), resp. nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, neboť nenařizoval ústní jednání, ani místní šetření, nejednalo se o zvlášť složitý případ, ani nebylo třeba zpracovat znalecký posudek či doručovat do ciziny (§ 71 odst. 3 spr. ř.). [orgán] bylo rovněž povinno rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 30 dnů od doručení spisu. Jestliže by správní orgány dodržely zákonem stanovené lhůty k vydání rozhodnutí, bylo by o žádosti žalobce rozhodnuto nejpozději za 4 měsíce.

39. Odvolací soud z popsaného důvodu vyšel z toho, že základní částku 15 000 Kč za rok řízení je třeba krátit na polovinu pouze za první 4 měsíce řízení. Základní částka činí 54 375 Kč (4 měsíců x 625 Kč, tj. 2 500 Kč, 41,5 měsíce x 1 250 Kč, tj. 51 875 Kč, v součtu 54 375 Kč).

40. Je-li vyčíslena základní částka, pak tuto částku je možné snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke skutečnostem uvedeným v ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 2301/2009).

41. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vysvětlil, jak hodnotil kritéria vyjádřená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým by přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného, a jak se toto hodnocení promítlo do moderace základní částky. Odvolací soud jeho závěry považuje za správné, zcela na ně odkazuje a nutno dodat, že odvolatel proti těmto závěrům soudu prvního stupně nebrojí.

42. Odvolací soud s ohledem na v řízení před soudem prvního stupně prokázaný skutkový stav ohledně posuzovaného řízení základní částku 54 375 Kč snížil o 40 % (- 20 % složitost věci, + 30 % postup orgánů veřejné moci, - 50 % význam předmětu řízení pro poškozeného) a takto dospěl k částce 32 625 Kč, kterou považuje za přiměřené a spravedlivé zadostiučinění presumované nemajetkové újmy žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již zaplatila 22 500 Kč a zbývalo by k zaplacení jen 10 125 Kč, ale žalovaná se proti vyhovujícímu výroku o věci samé neodvolala, odvolací soud do vyhovujícího výroku nezasáhl a potvrdil odvoláním žalobce dotčený zamítavý výrok o věci samé.

43. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a náhradu správně vyčíslil.

44. Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), byla s účinností od 1. 1. 2025 změněna vyhláškou č. 258/2024 Sb. Tarifní hodnotu nároku na náhradu nemajetkové újmy představuje přisouzená částka Kč. Soud prvního stupně správně vyšel z § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, podle něhož platí, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500 000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích. Z důvodové zprávy k vyhlášce č. 258/2024 Sb. k ustanovení § 9a vyplývá, že účelem je odlišit případy, kdy se požaduje náhrada nemajetkové újmy nebo přiměřené zadostiučinění od případů, kdy se tato náhrada nepožaduje.

45. Odvolací soud nesdílí výhrady žalobce k novele advokátního tarifu a podotýká, že svým způsobem se mu v souladu s judikaturou dostalo jistého „zvýhodnění“, když mu byla přisouzena plná náhrada nákladů řízení, byť mu nebylo přiznáno plnění v jím požadované výši (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30Cdo 2707/2013).

46. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok II.) a ve výroku o nákladech řízení (výrok III.) potvrdil, neboť je v těchto výrocích věcně správný.

47. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšná žalovaná má právo na paušální náhradu nákladů odvolacího řízení, vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, na 300 Kč (za písemné vyjádření k odvolání žalobce). Lhůta plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení