11 Co 102/2025 - 263

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení dědického práva k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. listopadu 2024, č. j. 7C 433/2021-230, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO], zemřelé dne [datum], sepsané notářským zápisem dne 29. 4. 2020 (výrok I.), určil, že žalobkyně je dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO], zemřelé dne [datum], sepsané notářským zápisem dne [datum] (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení placených státem ve výši uvedené v samostatném usnesení (výrok IV.).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (matka žalované), žalovaná a zůstavitelka (babička žalované) žily ve společném domě v [adresa]. Společně s nimi tam žila i [jméno FO]. Notářským zápisem [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 2003 byla žalobkyně povolána jedinou dědičkou zůstavitelky. V roce 2009 zůstavitelka darovala předmětný dům, který byl účastníky společně obýván, žalobkyni. Vztahy v rámci rodiny byly zpočátku dobré, poté (cca od roku 2017) docházelo k jejich eskalaci, ke které přispívala především žalovaná, již v této době řešila žalovaná otázku odvolání daru pro nevděk a za tímto účelem vyhledávala konfliktní situace. Počátkem roku 2019 došlo k naprostému vyhrocení rodinných vztahů poté, co žalovaná zjistila, že žalobkyně převedla předmětný dům na svou druhou dceru [jméno FO], což učinila v dobrém úmyslu, aby se vztahy v rámci rodiny uklidnily, nastal však pravý opak. Po tomto zjištění ze strany žalované se vztahy natolik vyhrotily, že se rodinní příslušníci začali vzájemně nahrávat při svých projevech v domě a telefonických hovorech, ve zjevném úmyslu opatřit si důkazní materiál proti sobě, a z těchto důkazů vyvodil, že konfliktní situace vytvářela především žalovaná, která jako nespravedlivé vnímala darování domu své sestře, o to intenzivněji začala na počátku roku 2019 řešit otázku odvolání daru ze strany zůstavitelky, k čemuž potřebovala součinnost zůstavitelky samotné, kterou za tímto účelem zpočátku izolovala, zamykala ji, i přesto se ostatní rodinní příslušníci snažili o kontakt se zůstavitelkou v rámci daných možností a běžné péče. Situace eskalovala i tím, že se do domu přistěhovali manžel [jméno FO] a následně i přítel žalované [jméno FO]. Žalovaná bez vědomí ostatních rodinných příslušníků zůstavitelku v červenci 2019 přestěhovala do jiného bydliště v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma, a úplně jim tak zamezila k zůstavitelce jakýkoliv přístup. V relativně krátkém sledu následovaly potřebné právní úkony (jednání) směřující k tomu, aby mohla být pro případ uplatňována práva k rodinnému domu, resp. jeho náhradní hodnotě, a to nejprve dne 29. 4. 2020 sepis notářského zápisu [tituly před jménem] [právnická osoba] o vydědění žalobkyně a povolání žalované za jedinou dědičku (sepis notářského zápisu zaplatil [jméno FO], přítel žalované, jeho finální podobu vyjednával stávající právní zástupce žalované), a následně dne 19. 12. 2020 došlo k podání žaloby zůstavitelky na zaplacení 15 000 000 Kč na podkladě odvolání daru (domu) žalobkyni, kdy všechny tyto úkony byly učiněny zůstavitelkou v zastoupení stávajícího právního zástupce žalované. Následovala již jen smrt zůstavitelky dne [datum]. Vyjmenovaná právní jednání zůstavitelky byla činěna v zásadní součinnosti s žalovanou a z její iniciativy (na její popud), jakkoliv na základě provedeného dokazování nelze uzavřít, že by to bylo pod výslovným nátlakem žalované. Z audionahrávek vyplývá, že žalovaná je osobností krajně dominantní, zatímco zůstavitelka byla, zřejmě i vzhledem ke svému věku, pravým opakem. Znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechem znalkyně bylo vyvráceno, že by zůstavitelka závěť z roku 2020 sepsala v duševní poruše, ani po poučení dle § 118a o. s. ř. žalobkyně neprokázala, že by zůstavitelka sepsala závěť pod nátlakem žalované, nikoliv ze své svobodné vůle.

3. Pokud jde o hodnocení důkazů výslechy osob, neuvěřil výpovědím svědků [jméno FO] a [jméno FO] ani účastnickému výslechu žalované, když tyto výpovědi, pokud jde o vyvolávání konfliktních situací a péče o zůstavitelku, resp. celkových poměrů v domě, nekorespondují s pořízenými nahrávkami, z nichž je nade vši pochybnost zřejmé, že tím, kdo vyvolával konfliktní situace, byla žalovaná. Žalobkyně se snažila starat o zůstavitelku, dávat jí jídlo a vyhledávat s ní kontakt, což jí bylo znemožňováno ze strany žalované a jí spřízněných osob, neboť zůstavitelku zamykali, a to i pravnuk zůstavitelky [jméno FO]. Žalovaná mohla na zůstavitelku dlouhodobě působit a předkládat jí své vidění situace, jak činila na zaznamenaných audio nahrávkách, od ostatních členů rodiny ji izolovala, přičemž zůstavitelka byla ze situace sklíčená, plačtivá a vzhledem ke svému věku nebyla zjevně schopna jakéhokoliv odporu. Uvěřil svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], jejichž výpovědi korespondují s ostatními listinnými důkazy, pořízenými nahrávkami, na výsledku řízení nemají žádný osobní zájem.

4. Dovodil, že žalobkyně má dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když byla k podání žaloby vyzvána soudním komisařem (usnesení nabylo právní moci dne 12. 11. 2021), žalobu podala včas dne 19. 12. 2021. K určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti ze dne 29. 4. 2020 vycházeje ze znaleckého posudku dovodil, že zůstavitelka byla způsobilá v rozsahu učiněného právního jednání dle § 581 o. z., a jednání zůstavitelky spočívající v sepsání závěti a listiny o vydědění je platné právní jednání, duševní porucha na straně zůstavitelky byla znalecky vyvrácena. K námitce žalobkyně o tom, že zůstavitelka právně jednala pod nátlakem, uzavřel, že zůstavitelka před notářem projevila pravou, vážnou a svobodnou vůli závěť sepsat, jednání je platné dle § 551 a § 552 o. z., povolání žalované za jedinou dědičku zůstavitelky bylo platné a způsobilé založit její dědická práva.

5. Nebyly však naplněny důvody vydědění deklarované zůstavitelkou v listině o vydědění ze dne 29. 4. 2020. Žalobkyně o zůstavitelku projevovala skutečný a opravdový zájem, jaký by o matku (zůstavitelku) měla dcera (žalobkyně) projevovat (§ 1646 odst. 1 o. z.), byla při tom ovšem limitována jednáním své dcery (žalované), která zůstavitelku v domě zamykala, čímž ji izolovala od ostatních v domě a následně zůstavitelku ze společného domu odstěhovala bez vědomí ostatních na neznámé místo v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma. Když se o zůstavitelku zajímali, žalovaná jim sdělila, že „si dělají alibi“. Do doby odstěhování zůstavitelky ze společného domu bylo o zůstavitelku postaráno všemi osobami obývajícími dům, žalobkyní pak v mezích připuštěných žalovanou, po odstěhování pak bylo o zůstavitelku postaráno ze strany žalované, jakkoliv musela zůstavitelka platit (přispívat) na nájem bytu (nájemné 26 000 Kč měsíčně), do nějž byla žalovanou vystěhována bez vědomí ostatních rodinných příslušníků. Nebylo prokázáno odcizování věcí v domě ani to, že by žalobkyně zůstavitelce znemožňovala volný pohyb po domě, neboť zůstavitelka byla prakticky imobilní, chodit mohla jen s pomocí druhých, ve skutečnosti tak šlo o zajištění přístupu do všech částí domu pro žalovanou, nikoliv pro zůstavitelku. Nebylo prokázáno nevhodné chování žalobkyně vůči zůstavitelce, ta se chovala zcela úměrně situaci v domě, vařila jí jídlo, prala jí prádlo, myla jí vlasy. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti výroku II. a III. rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítá nesprávné hodnocení důkazů (některé upozadil, ignoroval, nevypořádal se s důkazními návrhy) zejména u hodnocení jí navržených svědků, jí založených nahrávek, jejich hodnocení je vytržené z kontextu. Např. nahrávka řemeslníků - z ní je patrno, že klíč od prvního patra a zahradních vrátek jim byl předán žalobkyní; konflikty začaly v době, kdy dům patřil žalobkyni, nikoli poté, co jej darovala. SMS je fakticky o tom, že zůstavitelka prostřednictvím žalované prosí žalobkyni, aby jí umožnila jít do 1. patra (zůstavitelka chtěla jít nahoru kvůli sluníčku, protože okna v přízemí jsou situována na sever), chtěla-li po žalované peníze, které by vydělala, neřešila, kdo by se o zůstavitelku staral. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedla pouze to, co jí zprostředkovaně sdělila žalobkyně či sestra žalované, i tak ale sdělila, že pro léky k ní vždy šla žalovaná nebo její syn a nikdo jiný, což soud dostatečně nevyhodnotil. K obědům a snídaním uvedla, že sestra docházela do práce a žalobkyně nemohla chodit po schodech. Vytýká soudu prvního stupně, že nevyhodnotil dostatečně výpověď svědka [jméno FO], když ten u výslechu řekl, že zůstavitelku viděl toliko 2x, informace čerpal z doslechu od žalobkyně a sestry, nadto nemohl tvrdit, že se sestra o zůstavitelku starala o prázdninách, když v době žádných prázdnin v domě nebyl. Důkazy nejsou vyhodnoceny dostatečně, v bodu 21. je skutečným obsahem nahrávky rozhovor zůstavitelky se svým synem a nikoli bratrem. Důkazy nemohou být vykládány tak, že by ona sugestivně něco zůstavitelce podsouvala, odkázala na znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že byla psychicky v pořádku. Z důkazů dle žalované vyplývá, že to byla žalobkyně, kdo vybudoval dveře do 1. patra a zamkl sklep s věcmi po dědovi. Vadné jsou skutkové závěry v bodě 24., soud neakcentoval, že to byla žalovaná, kdo se obrátil na linku psychologické pomoci. Absentuje premisa pro závěr, že by snad žalobkyně darovala dům sestře v dobrém úmyslu, proč by to tajila před zůstavitelkou? Není zjevné, z čeho soud dovodil onen dobrý úmysl. Dále uvedla, že to žalobkyně chtěla po zůstavitelce a žalované platit nájem. Pokud by byl správný závěr, že se svědek [jméno FO] přistěhoval pouze aby uklidnil situaci, uvedla, že předtím bydlel na ubytovně, kde se mohl relativně hůře stýkat se sestrou. Z důkazů pak soud ani nemohl usoudit, že by žalovaná byla krajně dominantní, protože měl nechat vypracovat znalecké posudky. Namítá, že soud prvního stupně neprováděl žádné důkazy a není ani zjevné, které provedl. Není správný závěr, že neshody nastaly až v okamžiku, kdy došlo k darování domu, když začaly již dávno předtím, avšak soud neprovedl žádný důkaz směřující před toto období a ani nepoučil strany o tom, že by tyto skutečnosti měly být předmětem dokazování.

7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že je založeno na polemice nad zvukovými nahrávkami, překrucování reality a účelové manipulaci s důkazy. Není pravdivé tvrzení žalované, že při darování domu měla být sjednána podmínka, aby bylo o zůstavitelku postaráno a že by žalobkyně tuto neplnila; starala se o zůstavitelku dle svých možností a zdravotního stavu. Tvrzení žalované, že jí péče znemožňovala pracovat, je nepravdivé, péče nebyla výhradně na žalované, ale byla rozdělena mezi rodinné příslušníky, žalovaná si nechala zapsat příspěvek na péči pouze kvůli hrazení zdravotního pojištění, nikoli kvůli výlučné péči. V době údajné intenzivní péče opakovaně odjížděla na dovolené; ani skutečnost, že chodila pro léky, neprokazuje, že by péči zajišťovala výlučně žalovaná. Z nahrávek je zřejmé, že žalobkyně jídlo připravovala a žádala vnuka, aby je zůstavitelce odnesl; snídaně byly nachystány na stůl před odchodem sestry do práce; péče o stravování byla zajišťována v rámci možnosti všech rodinných příslušníků. Účelově překrucuje výpověď sestry i obsah mailu, jenž popisuje pouze určité období. Ani noční vstávání neprokazuje výlučnou péči. Do tvorby závěti byla žalovaná aktivně zapojena a přímo vytvářela její obsah, o tom svědčí poznámky v návrhu závěti, které vytvářela a posílala k dalšímu zpracování. Zamykání zůstavitelky v přízemí a existence klíčů k jiným částem domu nejsou v rozporu a mohly existovat vedle sebe. Žalovaná hrubě zkresluje výpověď [tituly před jménem] [jméno FO]. To, že svědek [jméno FO] viděl zůstavitelku 2x, neznamená, že nemohl mít povědomí o průběhu péče, která probíhala dlouhodobě podle ustáleného režimu. K zamykání dveří uvedla, že zůstavitelka měla ze strany žalobkyně umožněn pohyb, avšak žalovaná jí v pohybu úmyslně bránila. Nafingovaný násilný vstup do sklepa je dalším pečlivě připraveným jednáním. Žalobkyně nepožadovala nájemné, ale příspěvek na energie a provozní náklady. Skutečnost, že lékařský posudek potvrdil způsobilost zůstavitelky k právním úkonům, nevylučuje, že byla vystavena psychickému tlaku a manipulaci ze strany žalované a mohla jednat pod vlivem dlouhodobého strachu. Účelové je tvrzení, že jí nebylo umožněno předložit důkazy k rozhodnému období, když byla řádně poučena dne 11. 11. 2024 a uvedla, že žádné další důkazy nemá.

8. Žalovaná v podání ze dne 28. 4. 2025 zopakovala dosavadní argumentaci. Uvedla, že došlo k historické dohodě o tom, jak a kým bude o zůstavitelku postaráno. Tvrdila, že zůstavitelka se žalobkyně a [jméno FO] bála. Starala se o ni žalovaná a její syn. Na příslušném úřadu se jednání stran příspěvku na péči účastnila i žalobkyně. K dovoleným namítla, že žalobkyně s [jméno FO] jezdily do lázeňských měst již dříve, v roce 2019 odjely do [adresa] na měsíc a ani jednou se nezeptaly na stav zůstavitelky, fakticky ani zůstavitelce nesdělily, že odjíždějí, a nezajímalo je, jak bude o zůstavitelku postaráno. Tvrzení, že jídlo bylo připravováno předem, dříve žalobkyně nezmínila a nebylo to možné, protože žalobkyně o zůstavitelku nepečovala a [jméno FO] přespávala na ubytovně. Ohledně praní prádla jsou tvrzení nepravdivá. Žalovaná se opakovaně neúspěšně pokoušela o dohodu, aby fungoval nějaký systém péče, zejména ve vztahu k nočnímu vstávání. Závěť odráží vůli zůstavitelky, která se historicky podobně zklamala ve svém synovi. Chtěla-li zůstavitelka jít na balkon, narazila na zamčené dveře, obdobně vrátka, kdy šlo o nemožnost bezbariérově opustit dům. Zůstavitelka chtěla mít svobodu pohybu po domě a nikoli tak, že jí pohyb dovolí žalobkyně, když to uzná za vhodné. Stran uzamčeného sklepu namítla, že se skládá ze 2 místností, v zadní byl klíč v zámku trvale od doby nastěhování, ale přední sklep zamkla žalobkyně. K hodnocení výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] namítla, že vycházela z informací od žalobkyně či [jméno FO]. Svědek [jméno FO] nic neviděl, zůstavitelce se nelíbilo, že je podle ní vychytralý a jde mu o majetek, žalovaná neměla možnost ověřit, jak vedl soudní spor se svou sestrou ohledně domku v [adresa], který jeho rodiče přepsali na něj. Vyslovila přesvědčení, že [jméno FO] dlouhodobě manipulovala se žalobkyní kvůli domu. Vytržené jsou nahrávky stran nájmu, kdy se nejedná o poplatky. Žalobkyně se jednání neúčastnila a nebylo možno jí klást otázky, podle žalované tak činila záměrně.

9. Odvolací soud provedl dokazování nahrávkami předloženými stranami na č.l. 198 spisu (založené žalovanou) a na CD na deskách spisu (založené žalobkyní). Obě strany předložily nahrávku týkající se incidentu, který byl předmětem přestupkového řízení, odvolací soud toliko pro lepší slyšitelnost provedl důkaz CD založeným žalobkyní v rozsahu 0:10 - 7:15 min. Z nahrávky je patrné, že jsou přítomny účastnice tohoto řízení, zůstavitelka a [jméno FO]; že bylo zamčeno, z nahrávky vyplývá, že žalovaná zvýšeným hlasem mj. vysvětluje problematiku s anténou. Z nahrávky označené č. 48 je patrné, že [jméno FO] se pokouší dostat za babičkou - zůstavitelkou, protože je zamčeno, otevírá jí pravnuk (syn žalované), na nahrávce č. 53 je žalobkyně se zůstavitelkou, žalobkyně uvádí „není tu [jméno FO], není zamčeno, konečně se za tebou můžu jít podívat, není tu [jméno FO], není tu zamčeno“ a nahrávka zachycuje klidný hovor mezi žalobkyní a zůstavitelkou. Z nahrávek č. 38a a č. 40 jsou patrné telefonické hovory žalobkyně s vnukem, jemuž je kladena otázka stran oběda s tím, že „babička oběd chce“. Na nahrávce č. 22 je zachycen rozhovor mezi účastnicemi tohoto řízení stran plateb a způsobu placení, kde žalobkyně výslovně uvedla mj., že „se bude platit podle osob“, „babička platit nebude“. Na nahrávce č. 20 je zachycen rozhovor mezi účastnicemi tohoto řízení, jemuž je přítomna i zůstavitelka; v tomto rozhovoru žalovaná vyslovuje před svojí babičkou, co by následovalo, např. domněnku o tom, že když bude žalobkyně chtít dům prodat, tak zůstavitelku vystěhuje, a z reakce žalobkyně je patrné „proč bych babičku vystěhovala?“, žalovaná argumentuje „já říkám čistě hypoteticky“. Z nahrávky č. 26 je patrné, že žalovaná vůči žalobkyni konstatuje“ „já ti jenom říkám, že babička fakt udělá opatření“, žalobkyně žalované vyvrací její závěry, které učinila, s tím, že žalovaná uvádí „vy mě odsud vyhodíte, já ti nevěřím“. Z nahrávky č. 46 je patrná přítomnost účastnic řízení, jakož i zůstavitelky; žalovaná se vůči zůstavitelce vymezuje, že za to, že zůstavitelka nenávidí [jméno FO], tak to odnáší žalovaná; zůstavitelka se v žalovanou emočně vypjatém hovoru rozpláče (odvolací soud provedl toliko část nahrávky v rozsahu 0:05 - 1:51 min.). Dále provedl nahrávku týkající se zamykání a rozhovoru řemeslníků z CD založeného žalovanou označeného 607002 stopáž v části 2:00 - 2:12 min., z něhož vyplynulo, že řemeslníkům dala klíč žalobkyně. Z nahrávky označené jako telefonát 1 provedl s ohledem na jeho délku odvolací soud toliko část v rozsahu 0:00 - 5:21 min. a 11:20 - 13:25 min., z nahrávky je patrné, že žalovaná chce vyřídit od babičky, že ta chce chodit do hořejšího pokoje nebo aby jí žalobkyně dala klíče od sklepa, kde má věci po dědovi. Dále odvolací soud konstatoval, že z tohoto CD vyplývá, že na CD jsou založeny nahrávky telefonátů zůstavitelky se svým synem [jméno FO].

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích odvolání žalované napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované opodstatněným.

11. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když si sám poslechl nahrávky založené na CD oběma účastnicemi a poté vyzval strany ke sdělení, zda lze tyto záznamy toliko konstatovat. Přestože obě strany vyslovily s tímto postupem souhlas, lze žalované přisvědčit, že soud prvního stupně neprovedl tento důkaz souladně s § 129 o. s. ř. Odvolací soud proto uvedené pochybení soudu prvního stupně napravil v odvolacím řízení a některé nahrávky nebo jejich podstatné části provedl k důkazu sám. Zbývající nahrávky či jejich část odvolací soud neprovedl pro nadbytečnost, neboť z již provedených nahrávek předložených oběma stranami, které se co do časové délky podobají, lze zjistit skutkový stav. Kromě tohoto pochybení soud prvního stupně pečlivě provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a odvolací soud po provedení dokazování vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považuje za zcela správná a přiléhavá. Soud prvního stupně věc posoudil správně i po právní stránce a přezkoumatelným způsobem vysvětlil svoje závěry (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29Cdo 2543/2011).

12. Ve zbytku odvolací námitka žalované stran provádění důkazů či toho, že není zjevné, které důkazy byly provedeny, není důvodná. Z obsahu odůvodnění rozsudku je patrné, jaká zjištění a z kterých důkazů soud prvního stupně učinil a v bodu 23. odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že z dalších provedených důkazů nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. Žalovaná odvoláním napadá především skutková zjištění a způsob hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů je v diskreci soudu a opírá se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Obecně platí, že pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Zároveň je to právě soud prvního stupně, který slyšené svědky v souladu se zásadou ústnosti a přímosti vyslýchá, zjišťuje jejich reakce. K hodnocení důkazů se soud prvního stupně vyjádřil v bodu 25. odůvodnění rozsudku a odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje vyjma jediného závěru, že [jméno FO] a [jméno FO] „nemají žádný osobní zájem“ na výsledku řízení. Toliko tento závěr soudu prvního stupně považuje odvolací soud za neudržitelný za situace, kdy dům byl darovací smlouvou darován právě svědkyni [jméno FO]. Zájem na výsledku tohoto řízení mají nejen obě strany, nýbrž i sestra žalované, nepřímo též její manžel, který v nemovitosti bydlí. To však nevylučuje, aby svědci nepopsali události, které se odehrávaly, pravdivě a věrohodně. Toto drobné pochybení v závěru „že nemají osobní zájem“ však nemá vliv na jinak zcela přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Vytýká-li žalovaná soudu prvního stupně závěr o tom, že je dominantní, a namítá-li, že soud prvního stupně pochybil, nezadal-li znalecký posudek, lze toliko uvést, že soudy sice nedisponují odbornými znalostmi psychologického či psychiatrického charakteru a nejsou samy oprávněny stanovovat diagnózu, nicméně jsou to právě soudy, jenž vymezují pravidla slušnosti tak, aby byly naplněny zásady, na nichž soukromé právo spočívá (§ 3 odst. 2 o. z.). Jednání žalované, které se podává z nahrávek, jimž je přítomna zůstavitelka, ale též žalobkyně, ze zásad slušnosti vybočuje.

14. K námitce, že neshody účastníků začaly již dříve, než k darování domu došlo, odvolací soud poukazuje na bod 24 odůvodnění rozsudku, z něhož se podává, že vztahy byly zpočátku dobré, cca od roku 2017 docházelo k jejich eskalaci. Důvodná není ani námitka, že soud prvního stupně neprovedl důkazy směřující před období darování, když v bodu 12 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně vycházel z emailových zpráv ohledně psychologické podpory pro [jméno FO]. Byť řízení nebylo koncentrováno, soud prvního stupně vyzval účastníky dle § 119a o.s.ř., avšak ti žádná další tvrzení ani důkazy nedoplnili, natož aby označili důkazy. Žalovaná pak byla při jednání dne 11.11.2024 vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazů, v reakci na toto poučení žalovaná žádné důkazy neoznačila (č.l. 228).

15. Odvolací soud považuje za potřebné upozornit na to, že předmětem odvolacího řízení není výrok I. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci. Předmětem odvolacího řízení je meritorní výrok II. (a akcesorické nákladové výroky), přičemž soud prvního stupně správně posoudil předběžnou otázku nenaplnění důvodů vydědění v notářském zápisu sepsaném dne 29. 4. 2020 (vyhrožování domovem důchodců či LDN; ničení věcí; slovní útoky; nadávky; vyhrožování, že vnučce [jméno FO] dá nesplnitelně vysoký nájem; zamykání místností i věcí ve sklepě; znemožnění praní prádla a přístupu do garáže i sklepa; které lze subsumovat pod § 1646 odst. 1 písm. a) a b) o. z.

16. Pokud zůstavitel učiní prohlášení o vydědění, toto prohlášení zpravidla výslovně obsahuje některý z důvodů dle § 1646 odst. 1 písm. a) - d) o. z. Pokud by zůstavitel důvod neuvedl, neznamená to, že by vydědění bylo neplatné. Důvod vydědění totiž nemusí být v prohlášení o vydědění vůbec uveden. Nepominutelný dědic má v takovém případě právo na povinný díl; pokud se proti němu prokáže některý z důvodů vydědění, toto právo ztrácí (§ 1648 o.z.). V praxi to znamená především přesun důkazního břemene. Pokud je zákonný důvod uveden, musí vyděděný prokazovat, že existence tohoto důvodu nebyla dána; pokud důvod uveden není, musí být naopak prokazováno proti vyděděnému, že existence zákonného důvodu dána byla (srov. Dědické právo; Chalupa, Reiterman, Muzikář; Nakladatelství C.H. Beck, 2018, str. 136).

17. V souzené věci zůstavitelka uvedla důvody pro vydědění a žalobkyni se podařilo důvody pro vydědění uvedené v notářském zápisu datovaném dne 29. 4. 2020 vyvrátit. V souzené věci je zcela namístě rozlišit jednotlivá období, jednak období, kdy zůstavitelka žila v domě, který za života darovala žalobkyni a který obývala společně se žalobkyní a jejími dvěma dospělými dcerami; jednak období, kdy se na jaře 2019 přistěhovali do tohoto domu oba partneři zletilých dcer; jednak období, kdy to byla žalovaná, která bez vědomí žalobkyně přestěhovala zůstavitelku do bytu v [adresa], aniž by ji informovala, kde zůstavitelka pobývá, čímž znemožnila péči o zůstavitelku a pomoc její osobě.

18. V prvém období zůstavitelka bydlela v prvním patře domu, ve druhém období pak v přízemí. Z nahrávky, kterou pořídila žalobkyně, vyplývá, že původní plán byl, aby zůstavitelka byla i nadále v prvním patře a toliko žalovaná s rodinou se přestěhovala do přízemí. Byla to však žalovaná, která po žalobkyni požadovala, aby zůstavitelka sdílela s ní stejný prostor, ať už k tomu byla její motivace jakákoli. Nelze ani opomenout, že slyšení svědci potvrdili, že zůstavitelka byla imobilní (chodila o holích či se pohybovala na vozíku), sama bez pomoci nikam nechodila, jak vypověděli svědci, a vyplývá to i z nahrávky mezi žalobkyní a jejím vnukem. Z nahrávky označené jako „telefonát 1“ vyplývá, že zůstavitelka prostřednictvím žalované žádá žalobkyni o to, aby mohla jít nahoru na balkon kvůli sluníčku, žalobkyně na to reaguje tak, že chce sdělit, zda chce zůstavitelka jít jen na balkon nebo do 1. patra. Stran zamykání žalobkyně vyvrátila, že by zůstavitelku zamykala, situace byla taková, že obě strany tohoto řízení se zamykaly. Zamykání může odrážet též situaci, kdy se do domu nastěhovaly i další osoby a za tím účelem mohly chtít strany sporu více soukromí, na druhou stranu z několika nahrávek vyplývá, že zůstavitelka je zamčena (nikoli však žalobkyní) a přístup k ní pro třetí osoby je odvislý od chování syna žalované. Pokud jde o odvolací námitku stran nahrávky řemeslníků, je z ní patrné, že klíče jim předávala žalobkyně, která jako vlastník domu nechala instalovat v patře dveře. Uvedené však nutně neznamená, že to bylo proto, aby zamykala zůstavitelku, která byla imobilní a bez pomoci do patra sama jít nemohla, nýbrž proto, aby uchovala určité soukromí mezi oběma sestrami a jejich rodinami. Ohledně sklepů odvolací soud vychází ze zjištění, že to byly obě strany sporu, které jeden či druhý sklep zamykaly. Z nahrávky je patrné, že žalobkyně nemá problém s tím, aby zůstavitelka své věci užívala a v tomto jí nebránila. V době, kdy zůstavitelka bydlela v domě, bylo spolehlivě vyvráceno, že by se žalobkyně o zůstavitelku nezajímala a nestarala se o ni. Z nahrávek je patrné, že ji navštěvovala, ptala se na její zdravotní stav, vařila jí i prala. Je zřejmé, že žalobkyně měla od roku 2012 sama vážné zdravotní potíže, tudíž objektivně se z důvodu svého zdravotního stavu nemohla o zůstavitelku bezmezně starat tak, jak by to mohla činit zdravá osoba. Tvrzení žalované o podmínce při darování domu v roce 2009 spočívající v tom, že o zůstavitelku bude postaráno, je žalovanou zkreslené. Jednak se z darovací smlouvy taková podmínka nepodává, jednak nelze tvrdit, že by se žalobkyně zdráhala zůstavitelce potřebnou pomoc ve stáří poskytnout či že by dokonce o ni neprojevovala zájem, když tak činila, vařila, prala, starala se o ni, jak jí to její zdravotní stav umožňoval. Jen stěží mohla zůstavitelka předvídat, že o 3 roky později bude mít žalobkyně tak vážný zdravotní problém. Pokud jde o SMS žalované, v níž žalobkyni, která byla v lázních, sdělila, že se odstěhovala, je třeba především poukázat na to, že sama žalovaná, ale i ostatní slyšení svědci, potvrdili, že žalovaná o stěhování zůstavitelky nikoho předem neuvědomila. Je pak poměrně logickou reakcí, že nejprve žalobkyně zjistí, jak se věci mají, až po svém návratu, a teprve poté začne konat (jednala se sociální pracovnicí). Ve vztahu k nájemnému se lze ztotožnit se žalobkyní, že užila pojem nájemné namísto poplatků, což se v laické řeči běžně zaměňuje, a i kdyby tomu tak nebylo, z nahrávky č. 22 je evidentní, že dohoda byla, že „se bude platit podle osob“, s tím, že „babička platit nebude“. Pokud je v notářském zápisu jako důvod vydědění uvedeno, že „žalobkyně vyhrožovala vnučce [jméno FO], že jí dají nesplnitelně vysoký nájem“, je z této formulace patrné, že se vůbec nejedná o jednání směřující v neprospěch zůstavitelky, nýbrž v neprospěch žalované. Uvedené svědčí o tom, jak správně uzavřel soud prvního stupně, že to byla žalovaná, kdo převážně formuloval důvody vydědění prostřednictvím svého právního zástupce, jenž zastupoval též zůstavitelku a dle výpovědi notáře téměř celý obsah právního jednání připravil; služby notáře pak hradil přítel žalované. Namítá-li žalovaná na str. 4 svého odvolání, že nájemné měla platit i zůstavitelka, bylo toto tvrzení uvedenou nahrávkou spolehlivě vyvráceno.

19. Pokud jde o svědkyni [tituly před jménem] [jméno FO], nemá ani odvolací soud pochybnosti o věrohodnosti její výpovědi, není pravdou, že by uváděla toliko to, co jí zprostředkovaně sdělila žalobkyně či sestra žalované, když vypovídala o poměrně dlouhém období, po něž měla zůstavitelku v péči, a přitom uvedla, že o zůstavitelku pečovala celá rodina. Je logické, že ošetřující lékařka popisuje toliko stav, který sama viděla a nemohla popsat každou minutu života zůstavitelky, když v domě nebydlela. Vyzvedávání léků toliko žalovanou či jejím synem nevylučuje, že se žalobkyně o zůstavitelku starala. Vnuk žalobkyně studoval na zdravotního bratra, žalovaná pak nechodila do práce, tudíž oba měli nejvhodnější podmínky, čas i přístup k vyzvedávání léků.

20. Namítá-li žalovaná nesprávné hodnocení výpovědi svědka [jméno FO], pak odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že jeho výpověď lze považovat za věrohodnou, sám svědek uvedl, že se osobě se zůstavitelkou potkal 2x. Otázka vlastnických poměrů svědka [jméno FO] nemá žádný relevantní význam pro toto řízení. Výpověď žalované, jejího syna a přítele na rozdíl od toho byla nevěrohodná v tom, že tvrdili, že se o zůstavitelku starali výlučně oni, což bylo vyvráceno nahrávkami i svědeckými výpověďmi. Tomu tak bylo teprve poté, co žalovaná zůstavitelku přestěhovala do nájemního bytu v [adresa]. Nelze však odhlédnout od toho, že tímto činem znemožnila žalobkyni, aby se o zůstavitelku i nadále starala.

21. Žalované lze přisvědčit v tom, že v bodu 21. odůvodnění rozsudku je nesprávně uvedeno, že se jedná o rozhovor zůstavitelky s bratrem, namísto toho mělo být uvedeno se synem [jméno FO], což vyplývá z nadpisu příslušných nahrávek na CD, jak odvolací soud zjistil provedený dokazováním. Soud prvního stupně nepochybil, neakcentoval-li, že se i žalovaná obrátila na linku psychologické podpory, a uvedl-li toliko, že z provedeného dokazování vyplývá, že její sestra žádala o psychologickou radu již v roce 2017.

22. Namítá-li žalovaná, že žalobkyně nebránila ani dodatečnému odvozu jakýchkoli požadovaných věcí, lze zejména zdůraznit, že žalovaná se odstěhovala i se zůstavitelkou z domu v době, kdy žalobkyně byla delší dobu mimo domov, nemohla tak posoudit, jaké věci si žalovaná bere s sebou. Tyto odvolací námitky však nesouvisí s vyřešením předběžné otázky naplnění důvodů uvedených v notářském zápisu ze dne 29.4.2020. I přesto odvolací soud konstatuje, že je z nich patrná potřeba žalované neustále zdůrazňovat a poukazovat na vlastní zájmy („žalovanou požadovaných věcí“).

23. K doplnění odvolání žalované lze odkázat na výše citovanou argumentaci s tím, že některá tvrzení jsou nepřípustnou novotou, např. skutečnost, že žalobkyně byla přítomna na úřadě vyřídit příspěvek na péči či že se zůstavitelka historicky zklamala ve svém synovi, tvrzená manipulace [jméno FO] se žalobkyní.

24. Z výše uvedeného odvolací soud uzavírá, že zcela sdílí závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni se v tomto řízení podařilo vyvrátit důvody vydědění, neboť žalobkyně se o zůstavitelku starala, pečovala o ni a poskytovala jí potřebnou pomoc až do doby, než žalovaná zůstavitelku bez vědomí žalobkyně přestěhovala do pro ni cizího prostředí (mimo rodinný dům), kde se o ni až do smrti starala žalovaná, její syn a přítel, přičemž vztahy mezi účastnicemi tohoto řízení byly natolik narušeny, že žalovaná prakticky znemožnila žalobkyni jakoukoli další péči o zůstavitelku.

25. Lze konstatovat, že žalobkyně je jako dcera zůstavitelky neopominutelnou dědičkou, důvody vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. a) a b) o. z. nejsou dány. Za tohoto stavu soud prvního stupně nepochybil, vyhověl-li žalobě o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky, a proto odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný včetně akcesorických výroků o nákladech řízení, když žalobkyně byla úspěšná toliko v jedné polovině (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) a stran výroku IV. odvolací soud potvrdil jako správný názor soudu prvního stupně, že žalobkyně nebyla úspěšná v řízení o určení, že žalovaná není dědičkou (výrok I., který nebyl odvoláním napaden), přitom náklady na znalečné - náklady státu dle § 148 o. s. ř. - vznikly pouze pro účely této části řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení za právní zastoupení sestávající z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) dle § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění, po 3 700 Kč (dle § 9 odst. 3 cit. vyhl., v účinném znění), 2 paušální náhrady dle §11 odst. 4 cit. vyhl., v účinném znění, 21 % DPH ve výši 1 743 Kč, tedy náklady na právní zastoupení 10 043 Kč, které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení