7 C 433/2021 - 230

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro určení dědického práva takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem na určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO], zemřelé [datum], sepsané notářským zápisem dne [datum], se zamítá.

II. Určuje se, že žalobkyně je dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO], zemřelé [datum], sepsané notářským zápisem dne [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu České republice náhradu nákladů řízení placených státem ve výši uvedené v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 6.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 17. 12. 2021 se žalobkyně na žalované domáhala dvou určujících výroků, a to sice, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO] sepsané notářským zápisem ze dne 29. 4. 2020, a druhak určení, že žalobkyni je neopominutelnou dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO] sepsané notářským zápisem ze dne 4. 8. 2003. Svou žalobu odůvodnila následujícími právně významnými skutkovými tvrzeními. Žalobkyně a žalovaná jsou v poměru matka - dcera. Zůstavitelka [jméno FO], matka žalobkyně a babička žalované, pořídila o svém majetku pro případ smrti jednak listinou obsahující závěť a prohlášení o vydědění bratra žalobkyně, která byla sepsána notářským zápisem ze dne 4. 8. 2003, druhak listinou obsahující závěť a vydědění žalobkyně jako nepominutelného dědice, která byla sepsána notářským zápisem ze dne 29. 4. 2020. Žalobkyně namítala neplatnost závěti ze dne 29. 4. 2020, a to z důvodu, že zůstavitelka ke dni pořízení pro případ smrti nebyla způsobilá závěť pořídit vzhledem ke svému zdravotnímu stavu. Dále namítala, že závěť byla zůstavitelkou učiněna pod nátlakem žalované a v duševní poruše zůstavitelky. Dále ze vztahu k vydědění své osoby, jak bylo konstatováno v závěti a listině o vydědění ze dne 29. 4. 2020 namítala, že důvody vydědění nejsou dány, neboť se zakládají na nepravdivých skutečnostech. Odmítla, že by se o zůstavitelku nestarala nebo se na ní dopouštěla jakéhokoliv příkoří, neboť všechny zúčastněné osoby žily ve společném domě, společně vyvíjely snahu o zůstavitelku se starat, a to až do té doby, kdy žalovaná zůstavitelku přestěhovala do nového bydliště bez vědomí žalobkyně a změnila jí bez vědomí ostatních i praktickou lékařku. Tím byla péče o zůstavitelku a možnost projevování zájmu o ní žalobkyni upřena, respektive znemožněna, žalobkyně tak neměla možnost se nadále o zůstavitelku starat přiměřeně svému věku a zdravotním možnostem. Do doby odstěhování zůstavitelky se žalobkyně starala o zůstavitelku přiměřeně svým možnostem a zdravotnímu stavu a tomu, že obývají společnou nemovitost, vařila jí, prala jí atp. Vařila dokonce i žalované a jejímu synovi. Pokud jde o žalovanou tvrzené omezování zůstavitelky v pohybu po domě, k tomu žalobkyně uvedla, že to byla naopak žalovaná, kdo začal v domě prostory zamykat, a to do té míry, že se ani nezdráhala zamykat zůstavitelku v jejím pokoji, aby k ní žalobkyně neměla přístup. Žalobkyně se tedy dovolávala platnosti prvé závěti z roku 2003, která jí povolala za dědičku veškerého majetku a neplatnosti druhé závěti spojené s listinou o vydědění z roku 2020. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 10. 2021, č. j. 26 D 323/2021-66 byla žalobkyně odkázána, aby do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podala proti žalované žalobu na požadované určení.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná, že s žalobou nesouhlasí. Uvedla, že nepovažuje za nezbytné vyjadřovat se k původní závěti zůstavitelky z roku 2003, neboť tato byla sepsána za jiných okolností, které se uplynutím času změnily. Tvrdila, že žalobkyně dne 11. 12. 2009 uzavřela se zůstavitelkou darovací smlouvu, na jejímž základě žalobkyně nabyla nemovitosti v katastrálním území Břevnov, jde o dům, v němž účastnice společně se zůstavitelkou bydlely. Od počátku roku 2019 docházelo ze strany žalobkyně k závažnému, soustavnému a úmyslnému psychickému násilí na zůstavitelce, šlo o užívání invektiv na stranu zůstavitelky, o vyhrožování různými újmami, domovem důchodců, odpírání přístupu do různých místností obývaného domu, zamykání prostor v domě. Současně tvrdila, že žalobkyně se o zůstavitelku dlouhodobě od roku 2016 nestarala, nepečovala o ní, což byla ústně sjednaná podmínka pro darování nemovitostí. Na základě takto vyhrocené situace byla žalobkyně nucena se dne 13. 7. 2019 vystěhovat se z obývaného rodinného domu, neboť byla v dotčené nemovitosti vystavena psychickému tlaku a ohrožení jejího zdraví ze strany žalobkyně a její dcery [jméno FO]. Zůstavitelka byla nucena využívat ekonomické pomoci své vnučky, tedy žalované, která o ní pečovala se svým synem [jméno FO]. Vzhledem k těmto skutečnostem zůstavitelka dne 14. 10. 2019 odvolala vůči žalobkyni dar v podobě darovaných nemovitostí, a to pro nevděk a vyzvala žalobkyni k jejich vrácení. Žalobkyně však předtím předmětnou nemovitost převedla darovací smlouvou ze dne 27. 2. 2019 na svou druhou dceru [jméno FO]. Zůstavitelka se proto žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhá na žalobkyni zaplacení částky 15 000 000 Kč, jako náhradní hodnoty za darované nemovitosti, o tom je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6[Anonymizováno]pod sp. zn. 19 C 469/2020. K duševnímu stavu zůstavitelky uvedla, že byla zcela v pořádku, a byla schopna závětí pořídit pro případ smrti, byla zcela svéprávná a nikdo ji v projevu její vůle neovlivňoval.

3. Na procesní obranu žalované reagovala žalobkyně tak, že odmítla tvrzení žalované, že by se vůči zůstavitelce dopouštěla jakéhokoliv nevhodného, špatného, či ponižujícího jednání. Uvedla, že se svou matkou udržovala zdravé rodinné vazby, obývaly společnou nemovitost, vztahy byly funkční, všichni se společně staraly o zůstavitelku úměrně jejich možnostem, povinnostem a zdravotnímu stavu (zejm. žalobkyně, která prodělala mrtvici), a to do doby, než žalovaná zjistila darování nemovitostí, začala být agresivní, začala se zůstavitelkou manipulovat, což vyústilo svévolným odstěhováním zůstavitelky žalovanou ze zůstavitelkou dlouhodobě obývaného rodinného domu. Žalobkyně vyjádřila podezření, že zásadní změna v chování žalované souvisela se zjištěním žalované, že nemovitosti (rodinný dům) byly převedeny na sestru žalované [jméno FO]. Uvedla, že pokud jde o péči o zůstavitelku, od ledna 2019 fungoval rozpis v péči o zůstavitelku, kdy péči zajišťovaly střídavě obě vnučky s ohledem na zdravotní stav žalobkyně (prodělaná mrtvice). S ohledem na konfliktní situace v domě vyvolávané žalovanou se žalobkyně se svou dcerou [jméno FO] obrátily i na [právnická osoba].

4. Soud věc projednal a na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

5. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 10. 2021,[Anonymizováno]č. j. 26 D 323/2021-66 soud zjistil, že Obvodním soudem pro Prahu 6 je pod shora uvedenou sp. zn. projednávána pozůstalosti po zůstavitelce [jméno FO], nar. [datum], zemřelé [datum] (dále též jen zůstavitelka). Citovaným usnesením byla žalobkyně odkázána, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení proti žalované, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO] sepsané notářským zápisem ze dne 29. 4. 2020 a že pozůstalá žalobkyně je dědičkou ze závěti zůstavitelky [jméno FO] sepsané notářským zápisem ze dne 4. 8. 2023. Toto usnesení nabylo právní moci 12. 11. 2021.

6. Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notáře v [adresa], ze dne 29. 4. 2020 soud zjistil, že tímto notářským zápisem zůstavitelka [jméno FO] povolala za dědičku veškerého svého majetku žalovanou a současně vydědila žalobkyni z důvodu, že měla změnit po darování nemovitostí (domu) své chování, měla začít zůstavitelce vyhrožovat, že jí dá do domova důchodců, že bude ničit její věci, měla slovně na zůstavitelku útočit, nadávat jí, zamykat místnosti v domě, znemožňovat jí praní prádla, znemožnit jí přístup do sklepa a do garáže a dalších prostor domu, přičemž péče o zůstavitelku byla podmínkou darování nemovitostí, jakož i to, že zůstavitelka bude moci v domě dožít, což se nestalo, neboť byla nucena se odstěhovat. O zůstavitelku se tak žalobkyně se svou dcerou nestarala, neboť se o ní starala výlučné žalovaná se svým synem [jméno FO] a přítelem žalované [jméno FO].

7. Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 4. 8. 2003 soud zjistil, že zůstavitelka svou jedinou dědičkou ustanovila žalobkyni a současně vydědila svého syna [tituly před jménem] a všechny jeho potomky.

8. Z lékařské zprávy [právnická osoba] ze dne 1. 12. 2021, soud zjistil, že žalobkyně zůstavitelku pravidelně dovážela na ošetření do tohoto lékařského zařízení, a to až do roku 2019.

9. Ze spisu sp.zn. 19 C 469/2020, resp. z žaloby podané žalovanou v této právní věci soud zjistil, že zůstavitelka podala žalobu na zaplacení částky 15 000 000 Kč, a to jako náhradní hodnoty za darované nemovitosti (LV č. [hodnota] v k.ú. [adresa], dům a související pozemky obývané účastníky řízení a zůstavitelkou) na podkladě právního důvodu spočívajícího v odvolání daru zůstavitelkou. Řízení je přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení po zůstavitelce.

10. Z listin založených k výzvě soudu svědkem - notářem [tituly před jménem] [jméno FO] k podání na č.l. 163 spisu soud zjistil, že formování konkrétní podoby notářského zápisu obsahujícího závěť a listinu o vydědění žalobkyně zařizoval za zůstavitelku právní zástupce žalované, přičemž za zmínku ze založených dokumentů stojí zejm. koncept výzvy k vrácení daru z ručně vypisovanými poznámkami, kdy v závěru konceptu tohoto přípisu je vložen ručně psaný text: „babička vás prosí o zvážení, zda by nebylo dobré uvést, že nyní musí díky vyštvání z domu platit (přispět) nájem, který je 26 000 Kč za měsíc“.

11. Ze screenshotu sms komunikace mobilních telefonů soud zjistil, že účastnice mezi sebou komunikovaly ohledně zpřístupnění věcí. Žalobkyně vyzývala žalovanou, aby přestaly zůstavitelku zamykat, že není vězeň, že tím, že ji neustále zamykají, nemůže žalobkyně, ani její dcera [jméno FO], za zůstavitelkou jít a vyřizovala zůstavitelce pozdravy. Následně v komunikaci z července 2019 (po odstěhování zůstavitelky) se žalobkyně domáhala informací o stavu zůstavitelky, jak se jí daří, na což žalovaná reagovala tak, že si žalobkyně dělá alibi. Ze zprávy ze dne 13. 1. 2019 soud zjistil, že [jméno FO] žalované vyčítala, že se nechá ve svém věku 40 let živit od ní a od žalobkyně, která je po mrtvici.

12. Z emailové komunikace vedené [jméno FO] od února 2017 soud zjistil, že tato prostřednictvím psychologa a následně i [právnická osoba] řešila neutěšenou situaci v domě, kdy žalovaná, která dlouhodobě nepracuje, nestará se o domácnost, neuklízí, nijak nepřispívá, vyvolává pouze konflikty v domě a snaží se o hádky, které nemají reálný základ, nadává jí, ale je i vyloženě sprostá na žalobkyni, řve na ní, nadává jí, a ta to těžce nese. Dále [jméno FO] v emailu rozvádí, že žalovaná se zmínila, že dům musí být přepsán na ní, nebo na jejího syna, zmiňuje okolnosti darování v darovací smlouvě včetně doložky ve smlouvě o vrácení daru. Současně si stěžuje na útoky žalované proti jejímu manželovi [tituly před jménem] [jméno FO].

13. Z výpisů z účtu žalobkyně z počátku roku 2019 soud zjistil, že to byla žalobkyně, kdo hradil náklady spojené s užívání domu, pravidelně formou inkasa hradila SIPO, a současně se pak z těchto výpisů zjišťuje, že tím, kdo na účet žalobkyně zasílal platby spojené s užíváním předmětného domu byl i manžel dcery žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], který zasílal příspěvky do společné domácnosti, shodně jako určité platby na účet žalobkyně zasílal i [jméno FO], přítel žalované.

14. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že zpočátku bydlela se zůstavitelkou v prvním patře, zůstavitelka měla velké problémy s pohybovým ústrojím. Do přízemí se nastěhovali poté, co se v březnu 2019 do domu nastěhoval její přítel [jméno FO]. Někdy v tomto období se následně přistěhoval do domu i manžel její sestry [jméno FO]. Pokud jde o zamykání prostor, k zamčeným prostorům neměla klíče, jakkoliv je po žalobkyni požadovala. K chování žalobkyně k zůstavitelce uvedla, že žalobkyně zůstavitelce neumožnila odnést si věci z prvního patra. Když zůstavitelka s přestěhováním do dolního patra vyjádřila nesouhlas, měla být žalobkyní nazývána „starou bábou“ a „sviní“. Pokud jde o důchod ten musela zůstavitelka odevzdávat žalobkyni, s čímž žalovaná nesouhlasila. Žalovaná v té době nepracovala, neměla žádné zaměstnání, 24 hodin denně se starala o zůstavitelku, přesto příspěvek na péči chodil na účet žalobkyně. Pokud jde o jídlo, snídaně kupoval přítel žalované, obědy vařila ona a později obědy vozila pečovatelská služba. Pokud jde o návštěvu u lékařů, většinou byl objednáván seniorský taxík. Po přestěhování do nájemního bytu zůstavitelka změnila praktickou lékařku. Pokud jde o výběr notáře sepisujícího závěť, žalovaná si nepamatovala, proč vybrali právě jeho. Do bytu se odstěhovali, protože situace v domě byla neúnosná, zůstavitelka na odstěhování vyvíjela nátlak, odstěhovali se, když žalobkyně byla v lázních, žalobkyně o tom nebyla předem informována. Pokud jde o sepis notářského zápisu, odměnu notáře platil přítel žalované. Pokud jde o hrazení nákladů spojených s užíváním, o tom žalovaná nevěděla, uvedla však, že za tímto účelem přítel žalované posílal žalobkyni peníze poté, co se tam nastěhoval. Žalovaná na náklady domu ničeho nepřispívala.

15. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že v roce 2019 se nastěhoval do předmětného domu, kde užíval prostory v přízemí. Někdy v létě 2019 se přestěhovali na [adresa], zůstavitelka vyjádřila přání se přestěhovat s nimi. Zdravotní stav zůstavitelky byl velmi špatný, měla velké problémy s hybností, chodila buď o holích nebo měla invalidní vozík, při pohybu potřebovala pomoc. Jinak byla orientovaná, psychicky na tom byla dobře. Ke vzájemným vztahům uvedl, že zůstavitelka vyjadřovala nelibost nad tím, že se nemůže po domě volně pohybovat. V domě se začalo zavírat někdy v květnu 2019, byl uzamčen i sklep. Když se žalovaná dozvěděla, že dům byl přepsán na [jméno FO], vnímala to jako nespravedlnost. Shodně tak to cítila zůstavitelka, v tomto byli se žalovanou za jedno. Svědek uvedl, že je v invalidním důchodu.

16. Z výslechu svědka notáře [jméno FO] soud zjistil, že sepis notářského zápisu u něj objednal [tituly před jménem] [jméno FO] (právní zástupce žalované). Od něj dostával podklady pro zpracování finálního textu notářského zápisu. Následně jeli na místo, neboť zůstavitelka byla imobilní. Byla však duševně v pořádku, byla orientována, text notářského zápisu spolu přečetli, ona k němu neměla výhrad, a proto jej podepsala. U podpisu notářského zápisu byl pouze [tituly před jménem] [jméno FO], nikoho jiného už si nevybavuje. Než došlo k sepisu finální verze notářského zápisu, byl i jeho text několikrát upřesněn. Svědek si nepamatoval, kdo mu otevíral dveře bytu. Svědek si ani nepamatoval, jak to v bytě vypadá a kde v bytě konkrétně zůstavitelka byla. Následně svědek uvedl, že nemůže upřesnit, zda u sepisu notářského zápisu byl i někdo další.

17. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že jde o bývalou praktickou lékařku zůstavitelky a žalobkyně. Zůstavitelka byla v její ordinaci registrována od 19. 8. 2014 do června 2019. Zůstavitelka měla svá chronická onemocnění, nicméně z hlediska věku byl její zdravotní stav nadstandardní, byla kardiačka. Ještě v roce 2018 byla orientována místem časem, změna nastala v roce 2019, byla křehká, měla obtíže, dušnost, pohybově na tom byla špatně. O zůstavitelku se starali všichni z rodiny, pokaždé s ní přišel někdo jiný. Změny v roce 2019 se projevily v poruchách spánku, svědkyně chtěla předepsat zůstavitelce prášky na spaní, proti tomu byla žalovaná. Zůstavitelka byla od té doby úzkostnější, protože nespala. Svědkyně uvedla, že má v lékařské dokumentaci záznam z dubna 2019, že žalovaná zamyká babičku v pokoji a izoluje jí od ostatních, manipuluje s ní, že se oni nechtějí starat, to svědkyně doporučila řešit vyhledáním právníka. Následně dne 19. 6. 2019 došlo k přeregistraci k [tituly před jménem] [jméno FO], jakkoliv svědkyně ze strany zůstavitelky nikdy nezaregistrovala jakékoliv impulsy ke změně lékaře.

18. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že vztahy v rodině byl problematické. Zůstavitelka byla duševně naprosto v pořádku, a to až do její smrti, jakkoliv na tom nebyla fyzicky dobře. V domě probíhaly hádky na denní bázi, zejména se jednalo o zesměšňování fyzického handicapu zůstavitelky, například slovy „plazíš se jako had“. Padaly i výhrůžky umístěním do domova důchodců. Následně v domě docházelo k zamykání místností, zamknuta byla i koupelna, proto z hygienických důvodů bydleli v dolním patře. Situace v domě se zhoršovala až v posledních letech, jinak byla historicky dobrá. Velký zvrat nastal partnerstvím [jméno FO] s jejím manželem. [jméno FO] ani žalobkyně se o zůstavitelku vůbec nestarali. Jídlo zůstavitelce připravoval svědek nebo žalovaná. K odstěhování došlo v červenci 2019, nikdo o tom nebyl informován. Zůstavitelka neměla problémy se spánkem, musela pouze v noci vstávat na WC. Svědek měl povědomí o vlastnických poměrech k předmětnému domu, o tom, jak přecházelo vlastnické právo k předmětnému domu. Svědek věděl o tom, že zůstavitelka pořizuje závěť, do bytu notáře vpouštěl on. Závěť pořizovala z důvodu, že jí mrzelo, jak se k ní žalobkyně a [jméno FO] chovají. V domě všichni bydleli společně od roku 1998.

19. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že jde o vnučku zůstavitelky, babičku měla ráda, starali se o ní s mámou, tedy s žalobkyní, připravovali snídaně, dávali jí léky, obědy, zajišťovali zdravotní prohlídky a další potřebné věci. V rodině panovaly přátelské vztahy. Zůstavitelku koupali společně se svou sestrou, tedy žalovanou, a pokud jde o mytí vlasů, to zůstavitelka vyžadovala výlučně od žalobkyně. Svědkyně několikrát žalovanou prosila, aby žalobkyni pomohla v péči o domácnost, neboť svědkyně chodila do práce (je učitelkou). Následně došlo ke změně chování žalované, která začala používat vulgarismy a vyhledávat konflikty. Situace byla natolik vyhrocená, že svědkyně požádala o pomoc i [právnická osoba]. Žalovaná začala zůstavitelku zamykat a posléze ji zamykal i pravnuk [jméno FO]. Ke zhoršení vztahu došlo v době, kdy žalovaná zjistila, že rodinný dům byl přepsán do vlastnictví svědkyně. Žalovaná nikdy nepracovala, šlo jí hlavně o majetek. Pokud jde o trávení času se zůstavitelkou, někdy se zůstavitelkou spala svědkyně, někdy žalovaná. A pokud jde o čas, který se zůstavitelkou trávila žalobkyně, šlo o naprostou většinu času. Žalovaná rodině nesdělila, kam zůstavitelku přestěhovala. Svědkyně se zůstavitelkou zažila specifickou situaci potud, že s ní něco řešila, a když se měla zůstavitelka sama o své vůli vyjádřit, nejprve se podívala na žalovanou, jestli může odpovědět. Po odstěhování posílali žalované esemesky, ptali se, jak se babička má, to se ale nikdy nedozvěděli. Chování žalované označila za psychický teror. Pokud jde o zamykání prostor v domě, toho se dopouštěli žalovaná a [jméno FO]. Pokud byly zbudovány nové dveře do horního patra obývaného žalobkyní, bylo to proto, že se žalobkyně chtěla zamknout před žalovanou, aby od ní měla pokoj. Manžel svědkyně se do domu nastěhoval někdy v březnu 2019, ve stejný okamžik jako [jméno FO], neboť žalovaná prohlásila, že když se tam nastěhuje manžel svědkyně, nastěhuje se tam i její přítel.

20. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že do předmětného domu se nastěhoval v březnu 2019. Vztahy v domě byly špatné, bylo to kvůli žalované. Bylo to proto, že když nebylo po vůli žalované, bylo zle, neustále křičela, používala hrubé vulgární výrazy. Svědek se vůbec do domu nastěhovat nechtěl, učinil tak jen na intervenci své manželky [jméno FO], neboť ho o to požádala, bylo to z toho důvodu, aby se vztahy v domě uklidnily. V domě mohl používat pouze druhé patro, podívat se do jiného prostoru nebylo možné, vše bylo zamčeno. V péči o zůstavitelku se střídaly žalovaná se sestrou [jméno FO], tchyně byla po mozkové mrtvici. Ve dnech volna a o víkendech, popřípadě o prázdninách, se o zůstavitelku starala výlučně [jméno FO]. Svědek nebyl přítomen jakéhokoliv konfliktu mezi zůstavitelkou a žalobkyní, když žalovaná nebyla doma, žalobkyně se se zůstavitelkou normálně bavila. Potom v době, kdy byli mimo dům, došlo k odstěhování zůstavitelky, bylo vyklizeno celé spodní patro. Péči o zůstavitelku, pokud jde o praní prádla, zajišťovala žalobkyně, stravu zajišťovala [jméno FO]. Poté, co byla zůstavitelka zamykána, došlo k tomu, že obědy byly objednány a dováženy pečovatelskou službou. Žalovaná vždy žila na úkor druhých, nikdy se nijak nepodílela na provozu domácnosti.

21. Z audionahrávek telefonních hovorů a situací v domě, které byly provedeny k důkazu (soud s nahrávkami byl seznámen a účastníci na jejich přehrání při jednání z důvodu hospodárnosti netrvali) soud zjistil souhrnně následující významné skutečnosti. Na nahrávkách se prolínají projevy jak žalobkyně, tak žalované, dále zůstavitelky, [jméno FO], [jméno FO] a na některých nahrávkách i bratra zůstavitelky. Z významných pasáží jednotlivých nahrávek podstatných pro rozhodnutí ve věci soud zjistil, že vztahy v předmětném domě byly opravdu konfliktní. Z nahrávek je zřejmé, že konflikty, resp. vyhrocené situace, vyvolávala, resp. vytvářela, především žalovaná, která běžnou konverzaci obvykle přetvořila v hádku, při níž to byla ale ona, kdo křičel, používal vulgární výrazy, a to zejm. ve vztahu ke své matce (žalobkyni), kdy v rámci těchto hovorů se pasovala do role samozvané ochránkyně zůstavitelky, která do těchto konverzací nijak zásadně, resp. aktivně, nepřispívala (jakkoliv jich byla přítomna), přičemž v rámci těchto konverzací žalovaná žalobkyni před zůstavitelkou sugestivně podsouvala své vidění situace korespondující s podmínkami pro vrácení daru, které žalobkyně s klidným a vyrovnaným hlasem vyvracela jako nepravdivé a opakovaně žádala žalovanou, aby se k ní chovala, jako k matce, slušně. Pokud jde o pořizování nahrávek, na jedné z nahrávek žalovaná poté, co zjistila, že je nahrávána, s tímto vyjádřila souhlas. Z dalších významných nahrávek, která byla zjevně s ohledem na její kvalitu pořízena z větší vzdálenosti, je zaznamenáno, že žalovaná v obecné rovině rozvádí okolnosti a podmínky pro vrácení daru (domu) v případě, že by bylo prokázáno špatné chování žalobkyně vůči zůstavitelce. Tuto problematiku pak na jedné z nahrávek řešila i v rozhovoru se žalobkyní. Z dalších nahrávek, zejm. pokud jde o telefonické, ale i osobní, hovory mezi žalobkyní a [jméno FO], je zřejmé, že žalobkyně připravovala jídlo nejen pro zůstavitelku, ale i pro žalovanou, potažmo [jméno FO] (nejméně jim jej nabízela), nemohla jej však zůstavitelce podat, neboť zůstavitelka byla ve svém pokoji zamykána, na některých nahrávkách [jméno FO] jídlo nabízené žalobkyní i odmítl. Nezřídka je na nahrávkách (i hovorů i situací v domě) zachyceno, jak se žalobkyně domáhala, aby byl prostor, který zůstavitelka obývala (lépe řečeno v něm byla zamykána), odemčen a žalobkyně tak mohla za zůstavitelkou. Z nahrávek, na nichž jsou zachyceny chvilkové projevy zůstavitelky, jež byla přítomná vyhrocených situací, rovněž soud zjistil, že zůstavitelka konfliktní situace nesla extrémně těžce, byla úzkostná a plačtivá, velice obtížně v těchto vyhrocených situacích artikulovala. Soud však z nahrávek neseznal ničeho, kde by sama zůstavitelka o své vůli žalobkyni vyčítala čehokoliv stran nepečování, nezájmu, popř. nevhodného chování, popř. jiných důvodů, které jsou citovány v listině o vydědění žalobkyně.

22. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a jejího výslechu soud zjistil, že zůstavitelka [jméno FO] byla v době pořízení závěti způsobilá právně jednat v rozsahu takového pořízení závěti a listiny o vydědění. Své závěry pak znalkyně stvrdila při svém výslechu, kdy doplnila, že ani v lékařské dokumentaci, ani jinde v obsahu spisu, nezaznamenala ničeho, co by mělo svědčit o tom, že by zůstavitelka k právním jednáním způsobilá nebyla. Přitom vycházela i ze svědecké výpovědi [jméno FO], notáře, který se zůstavitelkou notářský zápis sepsal.

23. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné pro věc významné skutečnosti.

24. Z učiněných skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně, žalovaná a zůstavitelka žily ve společném domě v [adresa]. Společně s nimi tam žila i [jméno FO]. Notářským zápisem [tituly před jménem] [jméno FO] z roku 2003 byla žalobkyně povolána jedinou dědičkou zůstavitelky. V roce 2009 zůstavitelka darovala předmětný dům, který byl účastníky společně obýván, žalobkyni. Vztahy v rámci rodiny byly zpočátku dobré, poté (cca od roku 2017) docházelo k jejich eskalaci, ke které přispívala především žalovaná, již v této době řešila žalovaná otázku odvolání daru pro nevděk a za tímto účelem vyhledávala konfliktní situace, a to v takové intenzitě, že její sestra [jméno FO] situaci řešila s odborníky v oboru psychologie a s organizací [právnická osoba], a to ještě v době, kdy dům vlastnila žalobkyně. [adresa] došlo k naprostému vyhrocení rodinných vztahů poté, co žalovaná zjistila, že žalobkyně převedla předmětný dům na svou druhou dceru [jméno FO], což žalobkyně učinila v dobrém úmyslu, aby se vztahy v rámci rodiny uklidnily, nastal však pravý opak. Po tomto zjištění ze strany žalované se vztahy natolik vyhrotily, že se rodinní příslušníci začali vzájemně nahrávat při svých projevech v domě a telefonických hovorech, ve zjevném úmyslu opatřit si důkazní materiál proti sobě. Právě z tohoto důkazního materiálu má však soud za prokázáno, že konfliktní situace vytvářela především žalovaná, a to z důvodu, že jako nespravedlivé vnímala darování domu své sestře, a o to intenzivněji začala na počátku roku 2019 řešit otázku odvolání daru ze strany zůstavitelky, k tomu však potřebovala součinnost zůstavitelky samotné, kterou za tímto účelem zpočátku izolovala od zbytku rodiny tím, že jí nejprve zamykala, aby se k ní ostatní členové rodiny bez její přítomnosti nedostali a nemohli na ní mít jakýkoliv vliv. I přesto se ostatní rodinní příslušníci snažili o kontakt se zůstavitelkou v rámci daných možností, ovšem nikoliv se zištnými úmysly (pro ty neměli žádný důvod), ale v rámci běžné péče o zůstavitelku, starali se o ní v rámci možností, vyhledávali kontakt s ní, což jim bylo ne vždy umožněno, a pokud již, tak vždy za přítomnosti žalované, která v takových chvílích vytvářela vyhrocené situace. Již takto vyhrocená situace eskalovala tím, že se do domu přistěhovali manžel [jméno FO], a to za tím účelem, aby přispěl k uklidnění situace, v návaznosti na toto nastěhování se však do domu přistěhoval i přítel žalované [jméno FO]. K zamezení jakéhokoliv kontaktu rodinných příslušníku se zůstavitelkou následně žalovaná, bez vědomí ostatních rodinných příslušníků, zůstavitelku v červenci 2019 přestěhovala do jiného bydliště v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma, a úplně jim tak zamezila k zůstavitelce jakýkoliv přístup. [jméno FO] v relativně krátkém sledu následovaly potřebné právní úkony (jednání) směřující k tomu, aby mohla být pro případ uplatňována práva k rodinnému domu, resp. jeho náhradní hodnotě, a to nejprve dne [datum] sepis notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO] o vydědění žalobkyně a povolání žalované za jedinou dědičku (sepis notářského zápisu zaplatil [jméno FO], přítel žalované, jeho finální podobu vyjednával stávající právní zástupce žalované), a následně dne [datum] došlo k podání žaloby zůstavitelky na zaplacení [částka] na podkladě odvolání daru (domu) žalobkyni, kdy všechny tyto úkony byly učiněny zůstavitelkou v zastoupení stávajícího právního zástupce žalované. Následovala již jen smrt zůstavitelky dne [datum]. Soud na tomto místě uvádí, že s ohledem na v řízení prokázané skutečnosti nemá důvod pochybovat o tom, že všechna shora vyjmenovaná právní jednání zůstavitelky byla činěna v zásadní součinnosti s žalovanou a z její iniciativy (na její popud), jakkoliv na základě provedeného dokazování nelze uzavřít, že by to bylo pod výslovným nátlakem žalované. To soud usoudil zejména z projevů žalované a zůstavitelky projevených v pořízených audionahrávkách, z nichž vyplývá, že žalovaná je osobností krajně dominantní, zatímco zůstavitelka byla, zřejmě i ke svému věku, pravým opakem.

25. Pokud jde o hodnocení důkazů výslechy osob, soud neuvěřil výpovědím svědků [jméno FO] ani účastnickému výslechu žalované, když tyto výpovědi, pokud jde o vyvolávání konfliktních situací a péče o zůstavitelku, resp. celkových poměrů v domě, nekorespondují s pořízenými nahrávkami, z nichž je nade vší pochybnost zřejmé, že tím, kdo vyvolával konfliktní situace, byla žalovaná, tím, kdo se snažil starat o zůstavitelku, dávat jí jídlo a vyhledával s ní kontakt, byla právě žalobkyně, bylo jí to však znemožňováno ze strany žalované a jí spřízněných osob, neboť zůstavitelku zamykali, a to i pravnuk zůstavitelky [jméno FO]. Žalovaná měla na zůstavitelku zjevně velký vliv, byla v podstatě jedinou osobou, která na ní mohla působit dlouhodobě a předkládat jí dlouhodobě své vidění situace, jak činila na zaznamenaných audio nahrávkách, od ostatních členů rodiny jí izolovala, přičemž zůstavitelka byla ze situace sklíčená, úzkostná, plačtivá, jak vyplývá z nahrávek, a i vzhledem ke svému věku nebyla zjevně schopna jakéhokoliv odporu. Soud naopak uvěřil svědecké výpovědi [jméno FO] a [jméno FO], jejichž výpovědi korespondují s ostatními listinnými důkazy a pořízenými nahrávkami, jde o svědky, kteří na výsledku řízení nemají žádný osobní zájem, na rozdíl od žalované a jí spřízněných osob.

26. Současně je pak potřeba uvést, že znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechem znalkyně bylo vyvráceno, že by zůstavitelka závěť z roku 2020 sepsala v duševní poruše, a nebylo prokázáno ani to, že by zůstavitelka sepsala závět pod nátlakem žalované, nikoliv ze své svobodné vůle. O neunášení důkazního břemena v tomto směru byla žalobkyně poučena podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., k poučení však žádné další důkazní návrhy neoznačila.

27. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

28. S ohledem na datum úmrtí žalované [datum] soud věc posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

29. Podle. ust. § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

30. Podle ust. § 551 o.z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

31. Podle ust. § 552 o.z. platí, že o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

32. Podle ust. § 1646 odst. 1 o.z. platí, že ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo d) vede trvale nezřízený život.

33. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že pro platnost vydědění z důvodu uvedeného v ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) obč. zák. (tj. neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli ve stáří, v nemoci nebo v jiných závažných případech v rozporu s dobrými mravy) je nezbytné, aby se zůstavitel ocitl v situaci, kdy pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi (například přírodní katastrofou, požárem, povodní) potřebuje pomoc, nebo kdy není schopen sám si, bez cizí pomoci, obstarat své základní životní potřeby (zdravotní, hygienické aj.). Současně musí jít o situaci, kdy o uvedené potřeby zůstavitele není postaráno jinak, kdy potomek má reálnou možnost zůstaviteli potřebnou pomoc poskytnout a kdy zůstavitel potomkem nabídnutou pomoc neodmítne. Neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany potomka přitom musí odporovat dobrým mravům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3772/2007; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3329/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3653/2020). Tyto závěry lze aplikovat i za účinností nové právní úpravy, kdy pojem stáří, nemoci a jiné závažné případy, byl nahrazen všeobjímajícím pojmem „nouze“.

34. Zájem, který by potomek měl o zůstavitele ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, roč. 1998. Shora uvedené závěry jsou použitelné i za stávající právní úpravy podle zák. č. 89/2012 Sb. I tyto závěry Nejvyššího soudu jsou použitelné za účinnosti nové právní úpravy vydědění.

35. Soud nejprve posuzoval naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení. Sama skutečnost, že žalobkyně byla k podání určovací žaloby vyzvána soudním komisařem v řízení o projednání pozůstalosti zůstavitelky, zakládá naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Dále se soud zabýval včasností podané žaloby. Usnesení soudního komisaře, kterým byla žalobkyně odkázána na podání žaloby, nabylo právní moci dne 12. 11. 2021, žaloba byla podána dne 19. 12. 2021, byla tedy podána ve stanovené lhůtě 2 měsíců, tedy včas.

36. Následně se soud zabýval námitkami žalobkyně směrem k určení, že žalovaná není dědickou ze závěti ze dne 29. 4. 2020, tedy zda zůstavitelka v době pořízení závěti a listiny o vydědění byla způsobilá v uvedeném rozsahu právně jednat a zda závěť nesepsala pod nátlakem. V tomto směru dospěl k závěru, že nebylo bez pochybností prokázáno, že tomu tak nebylo. Ze znaleckého posudku [jméno FO] bez pochybností vyplynulo, že zůstavitelka byla způsobilá v rozsahu učiněného právního jednání ve smyslu ust. § 581 o.z. Přitom znalkyně vyšla nejen ze zdravotnické dokumentace, ale i z výpovědi svědka [jméno FO], notáře, který popsal interakci se zůstavitelkou při sepisu notářského zápisu. Na základě toho pak soud uzavřel, že jednání zůstavitelky spočívající v sepsání závěti a listiny o vydědění je potřeba shledat jako platné právní jednání, duševní porucha na straně zůstavitelky byla znalecky vyvrácena. Současně pak soud k námitce žalobkyně o tom, že zůstavitelka právně jednala pod nátlakem, posuzoval okolnosti sepisu závěti, přitom bylo výpovědí svědka [jméno FO], notáře, prokázáno, že sepis notářského zápisu zůstavitelkou proběhl za zcela standardních okolností, bez přítomnosti třetích osob, vyjma přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO], který sepis notářského zápisu v zastoupení zůstavitelky vyřizoval, potud tedy soud uzavřel, že zůstavitelka projevila pravou, vážnou a svobodnou vůli sepsat závěť, a i v tomto ohledu je potřeba na takové jednání hledět jako na platné ve smyslu ust. § 551 a § 552 o.z., přičemž k takovému právnímu jednání byla zůstavitelka současně způsobilá, pročež je nutno uzavřít, že povolání žalované za jedinou dědičku zůstavitelky bylo platné a způsobilé založit její dědická práva.

37. S ohledem na shora uvedené se pak soud dále zabýval tím, zda byly naplněny důvody vydědění deklarované zůstavitelkou v listině o vydědění ze dne 29. 4. 2020. V tomto směru však soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně o zůstavitelku projevovala skutečný a opravdový zájem, jaký by o matku (zůstavitelku) měla dcera (žalobkyně) projevovat, byla při tom ovšem limitována jednáním své dcery (žalované), která zůstavitelku v domě zamykala, čímž jí izolovala od ostatních v domě a následně zůstavitelku ze společného domu odstěhovala bez vědomí ostatních na neznámé místo v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma. Když se o zůstavitelku zajímali, žalovaná jim sdělila, že „si dělají alibi“. Bylo prokázáno, že do doby odstěhování zůstavitelky ze společného domu bylo o zůstavitelku postaráno všemi osobami obývajícími dům, žalobkyni pak v mezích připuštěných žalovanou, po odstěhování pak bylo o zůstavitelku postaráno ze strany žalované, jakkoliv musela zůstavitelka platit (přispívat) na nájem bytu (nájemné[Anonymizováno]26 000 Kč měsíčně), do nějž byla žalovanou vystěhována bez vědomí ostatních rodinných příslušníků. Nebylo prokázáno ani žádné odcizování věcí v domě, z sms komunikace naopak vyplývá, že žalobkyně nebránila ani dodatečnému odvozu jakýchkoliv žalovanou požadovaných věcí. Jsou lichá i tvrzení žalované a jejího syna (svědek [jméno FO]) o tom, že žalobkyně zůstavitelce znemožňovala volný pohyb po domě, neboť zůstavitelka byla prakticky imobilní, chodit mohla jen s pomocí druhých, ve skutečnosti tak šlo o zajištění přístupu do všech částí domu pro žalovanou, nikoliv pro zůstavitelku. Nebylo prokázáno ani žádné nevhodné chování žalobkyně vůči zůstavitelce, z pořízených nahrávek má soud za prokázáno, že žalobkyně se k zůstavitelce chovala zcela úměrně situaci v domě, hezky a pokud jí již byl kontakt se zůstavitelkou ze strany žalované umožněn, vařila jí jídlo, prala jí prádlo, myla jí vlasy, což zůstavitelka vyžadovala výlučně od žalobkyně. Na podkladě právě uvedeného pak soud uzavřel, že nebyly prokázány žádné z důvodů uvedených v ust. § 1646 odst. 1 o.z., zejm. pak nebylo prokázáno, že by žalobkyně neprojevovala o zůstavitelku opravdový zájem, který by jako dcera projevovat měla, nebo že by jí neposkytla pomoc v nouzi, v níž se zůstavitelka ve skutečnosti nikdy neocitla a nikdy v ní nebyla, neboť o ní bylo vždy postaráno.

38. Z důvodů shora rozvedených proto soud dospěl k závěru, že povolání žalované za jedinou dědičku zůstavitelky bylo učiněno platně, neboť nebylo prokázáno, že by tomu bylo pod nátlakem, proto soud žalobu na určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti z roku 2020 výrokem I. tohoto rozsudku zamítl. Současně výrokem II. však vyhověl žalobě na určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitelky na základě závěti z roku 2003, neboť nebyly prokázány důvody vydědění žalobkyně deklarované v listině o vydědění z roku 2020, tyto byly naopak provedeným dokazováním bez pochybností vyvráceny, žalobkyně je tak nepominutelnou dědičkou zůstavitelky.

39. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl úspěch co do jednoho požadovaného určení, proto soud žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

40. Výrokem IV. pak soud rozhodl o nákladech státu podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy jde o náklady vzniklé státu se zpracováním znaleckého posudku na duševní stav zůstavitelky a výslechu znalkyně. Tyto náklady soud uložil k náhradě žalobkyni, neboť šlo o důkazní prostředek k prokázání jejích skutkových tvrzení, která však byla provedenými důkazními prostředky vyvrácena. Podle zásady úspěchu ve věci tak povinnosti hradit tyto náklady státu byla uložena žalobkyni. Výše těchto nákladů bude stanovena samostatným usnesením poté, co bude známa jejich výše.

Poučení