11 CO 108/2022 - 205

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudkyň JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 145/2019 - 178, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se nekonstatuje, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž vystupuje žalobce jako konkursní věřitel, došlo k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě; ve výroku II. se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně konstatoval, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž vystupuje žalobce jako konkursní věřitel, došlo k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve věci úpadce H- [právnická osoba]

3. Ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem poté, co usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 Co 225/2020 - 82, byl zrušen rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 18 C 145/2019 - 39, ve spojení s doplňujícím rozsudkem, s tím, aby žalobce doplnil tvrzení, kdy vůči němu byla splněna rozvrhová usnesení, v jaké výši a uložil doplnit dokazování příslušným konkursním spisem.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce dne [datum] uplatnil nárok u žalované, která neshledala nárok důvodným. Soud I. stupně v napadeném rozsudku detailně zrekapituloval zjištěný průběh konkursního řízení, které nebylo dosud pravomocně skončeno, a to jak co do chronologie, tak ohledně podstatného obsahu úkonů, na což odvolací soud pro stručnost svého rozhodnutí plně odkazuje (o průběhu namítaného řízení a správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně v tomto směru nebylo mezi účastníky sporu). Soud I. stupně zejména zjistil, že dne [datum] byl podán návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka H- [právnická osoba] pěti věřiteli, žalobce svou pohledávku ve výši [částka] přihlásil přihláškou ze dne [datum], která byla doručena soudu dne [datum]. Dne [datum] byla žalobci vyplacena částka [částka] a dne [datum] mu byla vyplacena částka [částka].

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když ve vztahu k žalobci trvalo od [datum] (podáním přihlášky) a dosud trvá, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3908/2009 uvedl, že celková délka řízení doposud činí 22 let a 7 měsíců. V přípravné fázi (od podání návrhu dne [datum] do prohlášení konkursu dne [datum]) byl postup soudu plynulý, byl komplikován rozhodováním o předběžném opatření včetně odvolacího řízení, schůze věřitelů proběhla dne [datum], přezkumné jednání bylo nařízeno na [datum]. Realizační fáze konkursu dosud trvá a je ovlivněna řadou okolností. Z pohledu složitosti řízení se jedná o konkursní řízení s počtem 488 přihlášených věřitelů s pohledávkami ve výši [částka]. S takto vysokým počtem věřitelů souvisí bezpochyby problémy s doručováním, průběžné lustrace apod. Dané konkursní řízení bylo značně komplikováno problémy při soupisu majetku konkursní podstaty, kdy soupis konkursní podstaty byl opakovaně opravován a doplňován. Do konkursní podstaty byly zapsány pozemky a stavby v různém stádiu rozestavěnosti, v průběhu konkursu došlo k dostavbě staveb některými z věřitelů a dále k dělení sepsaných pozemků. Soupis konkursní podstaty, prodej sepsaného majetku a vůbec celý průběh konkursu byl zásadně komplikován protichůdnými postoji různých skupin věřitelů úpadce, a to zejména chováním členů [příjmení] [jméno]. Věřitelé opakovaně vznášeli námitky vůči osobě konkursního soudce i konkursního správce, opakovaně podávali návrhy na odvolání správce konkursní podstaty i zvláštního správce konkursní podstaty, a dále opakované návrhy na přezkum postupu správce i zvláštního správce. O těchto námitkách a návrzích opakovaně rozhodoval soud prvního stupně i soud odvolací. S konkursním řízením souvisí velké množství incidenčních sporů (cca 70), které rovněž komplikují konečné zpeněžení majetkové podstaty. Soud v průběhu řízení povoloval konkursnímu správci čerpání záloh na činnost správce konkursní podstaty a věřitelského výboru. Dále soud opakovaně ukládal správci konkursní podstaty zkoumat finanční toky a majetkové převody úpadce, opakovaně ukládal správci povinnosti předkládat zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty. Pokud soud v předchozím rozhodnutí dospěl k závěru o období průtahů v postupu konkursního soudu od [datum] do [datum], dále do [datum] a dále od [datum] do [datum], po podrobném dokazování konkursním spisem bylo zjištěno, že konkursní soud se v uvedených obdobích činil úkony v přiměřených lhůtách; soud v daném období řešil petici části konkursních věřitelů proti způsobu zpeněžování a dále návrhy na výplatu výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli, návrhy části věřitelů na zamítnutí návrhu na výplatu tomuto věřiteli, komunikoval opakovaně se správcem konkursní podstaty i se zvláštním správcem. Ani v dalších obdobích nebyly průtahy soudu zjištěny. V průběhu řízení došlo ke změně v osobě správce konkursní podstaty i zvláštního správce. Podíl žalobce na délce řízení soud I. stupně neshledal. Význam předmětu řízení hodnotil jakožto zanedbatelný s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2888/2010 a povahu konkursního řízení. Žalobce není v řízení věřitel, který by podal návrh na zahájení konkursního řízení, nýbrž jsou věřitel, který žádá uspokojení své pohledávky. Konkursní řízení jako takové je řízením s obecně nižším významem řízení pro účastníka, neboť v tomto věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Z provedeného dokazování se podává, že žalobci je dlouhodobě známo, že uspokojení jeho pohledávky se bude pohybovat maximálně v řádu nižších desítek %. Tedy žalobce fakticky nejistotě ohledně výsledku tohoto konkursního řízení vystaven není; žalobci navíc značná část z v úvahu připadajícího uspokojení byla vyplacena již v roce 2011 a částečně v roce 2014. Poukázal na skutečnost, že u konkursního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro jeho posouzení vycházet z konečné částky, které se má žalobci v rámci rozvrhového řízení dostat (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, ze dne [datum rozhodnutí]). Za uvedené situace, kdy žalobce dostal na základě usnesení o částečném rozvrhu nejprve částku [částka] a následně částku [částka], dospěl k závěru, že význam pro žalobce je zanedbatelný a žalobci nemohla vzniknout nesprávným úředním postupem újma takové intenzity, že by bylo na místě přiznat odškodnění v penězích. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal náklady řízení za 8 úkonů právní služby.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, navrhl jej změnit a žalobě vyhovět v plném rozsahu. Vytýkal soudu I. stupně, že nebyl vyslechnut konkursní správce JUDr. [příjmení]. Řízení trvá více než 24 let, což lze považovat i vzhledem ke složitosti případu za nepřiměřenou dobu, přihláška pohledávky byla uznána a evidována mezi věřiteli II. třídy. Z obsahu spisu vyplývá více úkonů, než obsahuje vyhledávač Infosoud, nicméně věc již mohla být skončená. Shrnul podstatné části spisu, kdy má za to, že ohledně [příjmení] [jméno] a sdružení Maják bylo možné pokračovat ve výstavbě a musela se řešit otázka vyklizení nemovitostí, za nedostatečné považuje pouze odvolání původního správce, když insolvenční soud má vykonávat dohled, rozhoduje o záležitostech týkajících se průběhu řízení, činí opatření, vyžaduje od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení. Má za to, že pokud by došlo k sepsání majetku úpadce po prohlášení involvence včetně vyřešení pohledávek včetně incidenčních sporů, věc byla již dávno vyřízena rozvrhem, a poukázal na lhůty dle § 173, § 160 i.z. Zmínil článek v MF Dnes ze dne [datum], v němž se uvádí, že ministr spravedlnosti se dohodl na odškodnění za neúměrně dlouhé řízení členů sdružení Maják uzavřením dohody o narovnání, je mu známo, že již v roce [rok] obdrželi někteří věřitelé náhradu za nemajetkovou újmu. Žalobce nijak nezpůsobil průtahy, jednalo se o životní úspory jeho matky, která mu je předala za účelem zajistit si bydlení, z menší části šlo o plat tehdejšího asistenta VŠ, vyplacená částka hodnocená optikou dnešních cen a inflace neodůvodňuje závěr o malém významu řízení. Ačkoli nárok uplatnil písemně, žalovaná jej vyrozuměla pouze přípisem ze dne [datum] a emailem dne [datum] s omluvou na vysoký nápad, a tedy i přes uplynutí lhůty 6 měsíců nevydala žádné stanovisko. S ohledem na složitost řízení spočívající v množství věřitelů považuje za přiměřenou lhůtu 5 let od prohlášení konkursu, nesouhlasí s tím, že lhůtu lze odůvodnit změnami v majetkové podstatě.

7. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a odvolání žalobce neshledal důvodným.

9. Soud I. stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti týkající se posuzovaného řízení, jejichž správnost účastníci nerozporují, a z nichž odvolací soud vychází. Soud I. stupně správně aplikoval po právní stránce ust. § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací soud však má za to, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce konkursního řízení vůbec nedošlo, a odpovědnost státu tak není dána.

10. Konkursní řízení obecně lze označit za poměrně složité a stát nenese odpovědnost za nesprávný výkon funkce správce konkursní podstaty, obecně vzato však stát může nést odpovědnost za nesprávný postup soudu při výkonu jeho dohlédací činnosti nad správcem konkursní podstaty, podstatné je, zda nečinnost soudu byla nečinností odůvodněnou.

11. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že ve vztahu k žalobci je nutno počátek konkursního řízení vztáhnout až k okamžiku, kdy přihláška žalobce došla soudu, tedy dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení. V souzené věci dosud nebylo konečné pravomocné rozvrhové usnesení vydáno, a lze prozatím vycházet jen z toho, že žalobci byla vyplacena na základě částečného rozvrhového usnesení dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]. Konkursní řízení dosud nebylo skončeno, nelze presumovat, zda žalobci bude vůbec ještě nějaká částka vyplacena a pokud ano, v jaké výši.

12. Jakkoli si je odvolací soud vědom judikatury Nejvyššího soudu v případě sporu o náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem konkursního soudu spočívajícím v zanedbání dohledu nad výkonem funkce správcem konkursní podstaty, jež vychází z toho, že tam, kde stav konkursního řízení před vydáním rozvrhového usnesení nedovoluje určit výši újmy, je žaloba předčasná, nepovažuje odvolací soud v případě tvrzené nepřiměřené délky řízení v souzené věci s ohledem na již provedený částečný rozvrh žalobu za předčasnou. Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu činí rozhodná doba 23 let a 1 měsíc.

13. Při posouzení přiměřenosti délky namítaného konkursního řízení soud I. stupně správně zohlednil jednotlivá kritéria při posuzování přiměřenosti délky řízení. Těmi jsou - a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného, a správně též zohlednil ust. § 14a zák. č. 328/91 Sb. (dále jen„ ZKV“). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že konkursní řízení vedené podle zákona o konkursu a vyrovnání se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná, fáze počíná podáním návrhu na prohlášení konkursu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační, fáze se v době od prohlášení konkursu do podání konečné zprávy správcem konkursní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkursní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku a třetí, závěrečná, fáze počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkursní podstaty mezi věřitele a zrušení konkursu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2917/2007). Úpravou obsaženou v ustanovení § 14a odst. 2 ZKV byla posílena kontrolní (dohlédací) činnost konkursního soudu nad délkou konkursního řízení tak, aby překročení zákonem stanovené (osmnáctiměsíční) nebo konkursním soudem určené (v usnesení o prohlášení konkursu) lhůty k podání konečné zprávy vždy bylo potvrzeno usnesením konkursního soudu o prodloužení lhůty, nebo aby tam, kde důvod lhůtu prodloužit neshledá, přijal konkursní soud neprodleně pořádková opatření, jimiž zjedná nápravu proti možným průtahům v této fázi konkursního řízení. V realizační fázi konkursního řízení se jeho složitost může projevit ve vazbě na množství v konkursu uplatněných nároků. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, Nejvyšší soud ohledně složitosti konkursního řízení uvedl, že se může projevit nikoli jen v počtu přihlášených konkursních věřitelů, ale i v četnosti nároků na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2 ZKV), pohledávek za podstatou (§ 31 odst. 2 ZKV), nároků na oddělené uspokojení (§ 28 ZKV) a pracovních nároků (§ 31 odst. 3 ZKV). V rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010, Nejvyšší soud dovodil, že složitost konkursní věci přímo ovlivňující délku konkursního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkursem (incidenčních sporů), což platí zejména o vylučovacích žalobách, jimiž jsou prosazovány nároky na vyloučení věci z podstaty (§ 19 odst. 2 ZKV) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost správce konkursní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jenž je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkursu uspokojeni úpadcovi věřitelé (srov. i § 19 odst. 3 ZKV). Obdobně to platí i pro spory o určení existence nebo o úhradu pohledávek za podstatou (§ 31 odst. 2 ZKV) či pracovních nároků (§ 31 odst. 3 ZKV), jejichž trvání může v konkursu (podle rozsahu těchto nároků) bránit přípravě rozvrhu (jež typově vyúsťuje v předložení konečné zprávy), neboť jde o nároky, které lze uspokojit kdykoli v průběhu konkursního řízení na úkor a před nároky konkursních věřitelů pohledávek první a druhé třídy, jež lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení (srov. § 31 odst. 1 ZKV a dále § 32 ZKV).

14. Soud I. stupně zohlednil, že v konkursním řízení je 488 přihlášených věřitelů s pohledávkami přes [částka] [anonymizováno] Kč, že značná část pohledávek byla konkursním správcem popřena, 110 věřitelů bylo vyzváno k doplnění svých přihlášek. Pro složitost a velký rozsah požádal správce konkursní podstaty o ustanovení zvláštního správce dne [datum]. Dne [datum] byl podán nedůvodný návrh na zproštění funkce správce konkursní podstaty, o čemž bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum], o zproštění funkce bylo rozhodováno opakovaně, a to i odvolacím soudem. Usnesením ze dne [datum] byl zproštěn funkce správce konkursní podstaty JUDr. [příjmení] a byl ustanoven JUDr. [jméno] [příjmení]. V průběhu konkursního řízení došlo 3x k výměně zvláštního správce, jakož i členů věřitelského výboru včetně opakovaného rozhodování o odvolání stávajících členů věřitelského výboru a jmenování nových soudem. Opakovaně bylo rozhodováno o námitkách podjatosti soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] z projednání věci. Bylo rozhodováno o návrhu na nařízení předběžného opatření, aby bylo uloženo správci konkursní podstaty a věřitelskému výboru zdržet se realizace veškerých prodejů. Nemovitosti byly opakovaně zpeněžovány prodejem mimo dražbu. Konkursní podstata zahrnovala většinou stavby v různém stadiu rozestavěnosti na různých místech ČR (v k.ú. [obec], [obec], Noutovice). Bylo rozhodováno o vydání odděleného uspokojení, několikrát bylo rozhodováno o návrzích oddělených věřitelů na vydání výtěžku zpeněžení, vrchní soud rozhodoval mj. i o odvolání jednotlivých věřitelů proti výplatě odděleného uspokojení. V průběhu konkursního řízení probíhalo k [datum] celkem 24 soudních sporů. Dne [datum] byl podán návrh na částečný rozvrh (odvolání jedné z věřitelů bylo vzato zpět). V roce [rok] byla podána žaloba pro zmatečnost věřiteli zastoupenými JUDr. [příjmení], žaloba na obnovu řízení, [příjmení] [jméno] podalo žaloby na uspořádání poměrů podle § 135c obč. zák., jimiž se domáhali zřízení věcného břemene, bylo rozhodováno o dělení některých pozemků. Věc byla projednávána na několika stupních soudní soustavy. V průběhu řízení došlo k úmrtí několika věřitelů. Bylo vedeno 70 incidenčních sporů, ještě dne [datum] [příjmení] [jméno] podalo vylučovací žalobu. Přitom vzájemná provázanost (hlavního) konkursního řízení a řízení incidenčního je zřejmá stejně jako skutečnost, že konkursní řízení zpravidla nelze skončit, dokud nejsou vyřešeny sporné otázky, jejichž vyřešení je vyhrazeno samostatným incidenčním sporům. Poškozeného konkursního věřitele tíží povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně existence incidenčních sporů, jejichž nepřiměřená délka je v příčinné souvislosti s prodloužením délky hlavního konkursního řízení, a proto musí být tvrzena a najisto prokázána, je pak na žalované, aby ke své obraně případně tvrdila skutečnosti příčinnou souvislost přetrhávající. V tomto směru žalobce ničeho konkrétního netvrdil. Je třeba uvést, že namítané konkursní řízení je jedno z nejsložitějších soudních řízení v České republice, délka tohoto řízení není vinou soudu, jenž vykonává dohled, resp. státu, ale zejména extrémní složitostí tohoto řízení. K ní nemalou měrou přispívají rozpory mezi jednotlivými věřiteli.

15. K postupu orgánů veřejné moci během konkursního řízení. V souzené věci správce konkursní podstaty postupoval v součinnosti s věřitelským výborem, a v jeho postupu, jakož i v postupu soudu, nebyla shledána nečinnost. Soud I. stupně vysvětlil, že průtahy, k nimž dospěl ve zrušeném rozsudku, hodnotil pouze z informací veřejně přístupných na [webová adresa], avšak provedeným dokazováním bylo zjištěno, že konkursní soud činil úkony v přiměřených lhůtách. Soud I. stupně nepochybil, nevyslechl-li JUDr. [příjmení], neboť není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2496/2011). Vytýká-li žalobce konkursnímu soudu nečinnost k tomu, aby zabránil [příjmení] [jméno] v dostavbě domů, odvolací soud konstatuje, že v případě nároku na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení nelze věcně přezkoumávat konkrétní činnost či rozhodnutí soudu či konkursního správce, nýbrž je třeba hodnotit, zda postup soudu směřuje ke skončení věci.

16. Velmi důležitým kritériem pro poškozeného je význam řízení. Konkursní řízení je řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkursní podstatu, s vědomím, že z tohoto majetku mohou být uspokojeni jen poměrně, svými nároky si vzájemně konkurují, což rozhodujícím způsobem snižuje význam tohoto kritéria pro účely posouzení délky přiměřenosti konkursního řízení. V rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, Nejvyšší soud ohledně složitosti konkursního řízení vyslovil následující závěr - jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Ohledně významu předmětu řízení nejistota žalobce spočívá v míře uspokojení jeho pohledávek a nikoli v jejich samotné existenci. S ohledem na počet věřitelů, může jen stěží žalobce očekávat, že se dočká plné náhrady. V tuto chvíli je tudíž nutné vyjít z částky, která byla zatím žalobci vyplacena (cca [částka]) podle míry jeho uspokojení v částečném rozvrhu, neboť žalobce ani netvrdil, a v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, že by s ohledem na určité okolnosti mohl očekávat vyšší míru uspokojení. Podstata konkursního řízení spočívá primárně v dosažení majetkového uspořádání dlužníka (srov. ust. § 1 odst. 1 ZKV), tím se konkursní řízení liší od řízení nalézacího či řízení exekučního, a věřitelé mají rovné postavení, nelze zohlednit vyšší věk či zdravotní stav. Smyslem institutu zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. je odškodnění skutečné újmy a nikoli úhrada pohledávky či navýšení nebo úhrada zisku, jehož se účastníku dostalo či případně nedostalo z původního právního vztahu. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že žalobce se na délce řízení nijak nepodílel.

17. Odvolací soud uzavírá, že délku namítaného řízení, která ve vztahu k žalobci dosud činí 23 let a 1 měsíc, nelze s ohledem na výše uvedené konkrétní poměry dané věci považovat za nepřiměřenou. V konkursním řízení tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb., a proto chybí základní předpoklad pro odpovědnost státu.

18. S odvolatelem lze souhlasit v tom, že z obsahu spisu se nepodává, zda žalovaná zaslala žalobci stanovisko k uplatnění nároku. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že předmět žaloby nebyl mimosoudně projednán, neboť jí není znám detailní průběh konkursního řízení. Z toho vyplývá, že žalovaná pouze potvrdila přijetí žádosti o zadostiučinění, jež je ve smyslu § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. předpokladem pro uplatnění nároku u soudu.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadený rozsudek změnil ve výroku I. tak, že se nekonstatuje porušení práva, neboť i tento výrok je odvoláním dotčen jakožto výrok závislý (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014), a ve výroku II. jej jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšné žalované vznikly náklady řízení za vyjádření k žalobě a odvolání a návrh na vydání doplňujícího rozsudku, tj. 3 paušální náhrady po [částka], celkem [částka], které odvolací soud uložil žalobci zaplatit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve fázi řízení po zrušení původního rozsudku před soudem I. stupně a soudem odvolacím žádné náklady žalované nevznikly, neboť obecná vyjádření žalované obsažená v podáních, jimiž se současně omlouvala z nařízených jednání, nelze považovat za úkon právní služby.