11 Co 120/2024 - 331

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 2.331.155 Kč s příslušenstvím – náhrady nemajetkové újmy – ztížení společenského uplatnění k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 11. 2023 č. j. 17 C 233/2017-275 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 26. 2. 2024 č. j. 17 C 233/2017-291 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. v rozsahu částky 650.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 650 000 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. 5. 2017 do zaplacení potvrzuje.

II. Ve zbylém rozsahu ohledně částky 88.328 Kč s úrokem z prodlení ze stejné částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. 5. 2017 do zaplacení se rozsudek okresního soudu ve výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů řízení částku 109.076 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na nákladech státu částku 5.885 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na soudním poplatku částku 6.500 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 32.973 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 738.328 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 738.328 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. 5. 2017 do zaplacení vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1.592.827 Kč společně s úrokem z prodlení z částky 1.592.827 Kč ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. 5. 2017 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). Dále žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 112.561 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.), zavázal žalovaného zaplatit České republice na nákladech řízení 6.662 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Karviné (výrok IV.) a zavázal žalovaného zaplatit České republice na soudním poplatku částku 7.384 Kč do 15 dnů od právní moci usnesení na účet Okresního soudu v Karviné (výrok V. doplňujícího usnesení).

2. Rozsudek ve znění doplňujícího usnesení napadl včasným odvoláním žalovaný, a to v rozsahu výroku I., III., IV., V. a domáhal se zamítnutí žaloby v celém rozsahu a přiznání nákladů řízení žalovanému. Okresnímu soudu vytýkal neúplně zjištěný skutkový stav a vady rozsudku v tom ohledu, že na základě provedených důkazů primárně pak znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], dospěl soud k nesprávným skutkovým zjištěním a učinil na tomto základě nesprávné právní posouzení. Žalovaný vytýkal soudu 1. stupně, že rezignoval na vlastní úvahu a posouzení při hodnocení spravedlivé náhrady vzniklé újmy, a to fakticky delegoval do rukou znalce jehož závěry zcela nekriticky přejímá do svých závěrů v rámci rozsudku. Konkrétně ve smyslu skutečných dopadů konání žalovaného do života žalobkyně. Tvrzení žalobkyně jsou v rozporu s dopady na její sociální a soukromý život prezentovaný na sítích. Námitka žalovaného ohledně faktické neexistence některých skutečných dopadů chování žalovaného na život žalobkyně a vlivu na přisouzení spravedlivé náhrady za vzniklou újmu byla soudem zcela pominuta, případně řešena pouze okrajově. Sám znalec v rámci svého výslechu uvedl, že příslušná hodnota konkrétního procentuálního ohodnocení v jednotlivých oblastech života je prací soudu nikoliv znalce. Znalec uvedl, že jeho prací je toliko uvést kategorii 1 až 4 a program tomu přiřadí průměrnou předem nastavenou hodnotu, kterou znalec nemá jak korigovat a tuto korekci by měl provádět soud. Soud 1. stupně však toto neučinil a zatížil tím rozsudek zcela zásadní vadou. Taktéž podle metodiky Nejvyššího soudu při hodnocení v úrovni kvalifikátorů se pro účely výpočtu vyjde z průměru procentního rozpětí s výjimkou stupňů 0, zde se přiřazuje 0 % a 4 (100 %). Jestliže je však možné přesnější určení, stanoví se stupeň omezení přímo procentní sazbou. Soud prvního stupně se měl alespoň nějakým způsobem zabývat tím, proč vyjádření konkrétní procentní sazbou nebylo možné. Navíc bylo ze strany žalovaného namítáno, že je vycházeno ze subjektivních tvrzení žalobkyně a že odůvodnění rozhodování v této oblasti má být o to více materiální ve své přesvědčivosti, což se v rozsudku okresního soudu nestalo. Soud se měl vypořádat s tím, zda jsou opravdu dopady do života žalobkyně takové, jaké sama ona uvádí či jsou uváděny ve znaleckém posudku. Zejména se jedná o oblast mezilidského jednání, vztahů a sociálního života, kde sama žalobkyně uvádí, že absolvovala soutěže [název], [název] a podobně. Dále v oblasti zaměstnání, neboť žalobkyně pracuje na stejné pracovní pozici po dobu více jak 6 let. Faktické dopady do života žalobkyně ze způsobu její prezentace do širokého okolí a na sociálních sítích jsou minimální. To vše žalovaný namítá s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně samotná zcela absentovala ve své vlastní snaze o řešení tvrzené újmy, kde s touto se nijak neléčila, nikam nedocházela, léky nebrala. Je zřejmé, že absence zájmu žalobkyně o zlepšení vlastního zdravotního stavu je významným faktorem pro stanovení výše náhrady. Na vzniku újmy se podílely taktéž ostatní faktory nebo vnější okolnosti, které nemají původ v jednání žalovaného, a to ať již jde o určitou míru zvýšené citlivosti způsobené zážitky z dětství, absencí aktivní participace ve vlastní léčbě a podobně. Částka přiznaná rozsudkem okresního soudu tak není správná. Nesprávný je taktéž nákladový výrok, neboť při určení tarifní hodnoty měl soud vycházet z odměny advokáta, která se vypočte z paušální náhrady 50.000 Kč podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Ztotožnila se se závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně a rozhodnutí soudu považuje za správné. Pokud žalovaný ve svém odvolání často poukazuje na vypracovaný znalecký posudek, je zde nutno zdůraznit skutečnost, že znalec, který znalecký posudek zpracoval je kromě specializace pro stanovení nemateriální újmy na zdraví také znalcem v odvětví psychiatrie, což v projednávaném případě je velmi podstatnou pozitivní skutečností. Znalec měl při zpracování znaleckého posudku tu výhodu, že skutečnosti, které souvisejí s psychickým stavem žalobkyně, respektive s dopady jednání žalovaného do života žalobkyně, mohl posoudit i z odborného hlediska, které je mu s ohledem na jeho specializaci vlastní. Diagnóza tak jak byla u žalobkyně zjištěna je v podstatě nevymyslitelná. Důsledkem dřívějšího jednání žalovaného ve vztahu k žalobkyni bylo právě i to, že se u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha, když pouze s odstupem času došlo ke zmírnění jejích příznaků. Žalovaný se snaží dopady svého jednání bagatelizovat, nicméně za své jednání byl pravomocně odsouzen. Pokud si žalovaný představoval, že žalobkyně má žít nadále ve strachu a nevěnovat se žádným aktivitám, je takový požadavek zcela neodpovídající a nelze mu přiznávat žádnou relevanci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při vyhotovení znaleckého posudku v dotčených doménách v souladu s metodikou stanovil stupeň obtíží a shledal je ve stupni 1, to je nejnižší stupeň, pokud neshledal, že u žalobkyně není žádné omezení u dané domény dáno. Nelze po soudu požadovat, aby vysvětlil, proč nebylo možné danou doménu hodnotit konkrétní procentní sazbou omezení. Toto hodnocení je schopen provést právě znalec, a to i s ohledem na proškolení v tom smyslu, jak pracovat s příslušnou metodikou. Ani znalec však nijak provedené hodnocení nenadhodnocoval. Ze strany znalce bylo hodnověrně vysvětleno, proč chování žalobkyně nepovažuje za hrané, když se jedná o průměrný případ osoby, která dané jednání zažila a prožívala. Soud uzavřel, že měl za prokázaný vznik újmy na zdraví žalobkyně, tak i příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy u žalobkyně. Dále soud konstatoval, v jakých životních oblastech došlo u žalobkyně k trvalým následkům. Žalobkyně se s tímto postupem soudu ztotožňuje. Soud prvního stupně zároveň vysvětlil svůj postup ve vztahu ke stanovení finančního zadostiučinění a jak výši náhrady modifikoval z důvodu věku poškozené osoby, jakož i dalších skutečností u nichž shledal, že jdou k tíži žalobkyně, konkrétně že nepodstupovala řádnou léčbu, když dle znalce podstoupení řádné léčby by s vysokou pravděpodobností vedlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně a k jeho ustálení by došlo dříve. Okresní soud řádně vyhodnotil všechny právně významné skutečnosti, jeho rozhodnutí je správné a žalobkyně proto navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

4. Odvolací soud po vyhodnocení, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího usnesení v napadené části, to je ve výrocích I., III., IV., V. se závěrem, že jsou zde podmínky pro částečnou změnu rozsudku.

5. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou velmi podrobně popsána v odstavcích 3 až 9 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato skutková zjištění okresního soudu v podrobnostech odkazuje.

6. Z doplňujícího výslechu žalobkyně před odvolacím soudem bylo dále zjištěno, že žalobkyně s žalovaným bydlela zhruba od roku 2009 až 2010, nejprve u rodičů žalovaného a následně v bytě po jeho rodičích v [adresa]. Žalobkyně se po ukončení studia na gymnáziu v roce 2009 hlásila na vysokou školu, kde byla přijata, nicméně otěhotněla a studium v prvním ročníku již přerušila. Pracovat začala až poté kdy odešla od žalovaného v roce 2015, kdy nejprve pracovala brigádně a na počátku roku 2016 nastoupila jako asistent účetní firmy [název právnické osoby], kde je zaměstnána dosud a kde pracuje externě, prostřednictvím home office. V roce 2021 se přestěhovala do [město], kde žije s přítelem, s nímž udržuje vztah od roku 2016 a má s ním syna, narozeného v roce 2023. Její zdravotní obtíže od roku 2018 zásadní změny nedoznaly, nadále přetrvává žaludeční neuróza, problémy se spánkem, spánková paralýza. Žalobkyně má problémy s koncentrací, soustředěním, to bylo rovněž důvodem, proč nedostudovala vysokou školu. Od roku 2023 je na mateřské. V roce 2024 si otevřela živnost a partnerovi pomáhá s účetnictvím, pracuje na home office. Mimo vztahů v práci nikde jinde kontakty ani vztahy nenavazuje. Jak v běžných životních záležitostech, tak v těch složitějších má problémy se rozhodnout, pomáhá jí v tomto směru její partner. Po odchodu od žalovaného v roce 2015 chodila k psychiatrovi s přestávkami až do roku 2017. Tehdy byla léčena antidepresivy, léky na spaní, postupně se snažila léky snižovat a tyto vysadit, znovu léky brát nechce. Mimo to navštěvovala taktéž regresní terapii, dále chodila na čínskou medicínu což trvá dosud a prostřednictvím akupunktury se snaží docílit omezení zdravotních problémů včetně stresu.

7. Po doplnění dokazování výslechem žalobkyně, odvolací soud vychází z následujícího skutkového závěru: v období let 2011-2015 žalovaný žalobkyni opakovaně psychicky a fyzicky napadal, hádky a jeho agresivita se neustále stupňovaly, žalobkyně v důsledku jednání žalovaného žila v neustálém očekávání dalšího konfliktu a dlouhodobě trpěla žaludečními problémy v důsledku kterých u ní došlo jednak k úbytku na váze a vyvinuly se u ní posléze symptomy poststresového syndromu a stockholmského syndromu. Žalovaný svým jednáním týral žalobkyni jako osobu blízkou, čímž ji způsobil těžkou újmu na zdraví a takový čin páchal po delší dobu, dopustil se tak zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, za což byl podle § 199 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen. Žalobkyně trpí posttraumatickým stresovým syndromem, který ji omezuje v různých sférách života.

8. Podle § 2910 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Podle § 2958 o. z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

10. Podle § 2957 o. z., první a druhá věta, způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužití závislosti poškozeného na škůdci, násobení účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody.

11. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval správná ustanovení občanského zákoníku. Odvolací soud souhlasí s aplikací občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 neboť v řízení bylo prokázáno, že se žalovaný dopouštěl protiprávního jednání v období let 2011 až 2015 a s ohledem na postupně zvyšující se násilné jednání a konkrétní projevy nepříznivého zdravotního stavu zejména v době po rozdělení soužití žalobkyně se žalovaným se na nároky žalobkyně aplikují ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinné od 1. 1. 2014.

12. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že v řízení byl prokázán vznik újmy na zdraví žalobkyně v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného a ve smyslu § 2910 o. z. je žalovaný povinen žalobkyni nahradit vzniklou újmu představující ztížení společenského uplatnění. Ztížení společenského uplatnění obecně představuje do budoucna trvale ztracené nebo omezené možnosti seberealizace poškozeného ve sféře rodinného, kulturního, společenského či sportovního života. Jedná se například o vynucenou změnu profesní kariéry, omezení ve sportovním vyžití a trávení volného času vůbec, ztrátu sociálních kontaktů, nemohoucnost a s tím spojenou odkázanost na pomoc jiných a podobně. Účelem je tedy poskytnout náhradu za nemožnost žít plnohodnotný život. Východiskem jsou aktivity a styl života konkrétního postiženého před ublížením na zdraví a jeho posouzení v porovnání se stavem, který se ustálil po proběhnuvší léčbě. Jde tedy o to, že se zde projevují určité trvalé následky, které mají negativní vliv na další život postiženého a představují překážku pro jeho další životní dráhu.

13. Z důvodu objektivizace stanovení ztížení společenského uplatnění okresní soud použil Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která je nezávaznou pomůckou a její základy byly publikovány pod Rc 63/2014. Za účelem stanovení stupně omezení funkčních schopností žalobkyně, s přihlédnutím k jejímu zhoršenému zdravotnímu stavu, tak aby byla zohledněna změna oproti stavu předchozímu, byl okresním soudem ve věci správně ustanoven znalec z oboru zdravotnictví stanovení nemateriální újmy na zdraví a zároveň odvětví psychiatrie. Podle závěrů znalce žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Ve znaleckém posudku u většiny zkoumaných položek podle metodiky uvedl nulovou míru obtížnosti, tedy že žalobkyně je schopna tyto činnosti vykonávat bez omezení. Nejnižší stupeň obtíží „1“ uvedl u položky D135 opakování, D155 získávání dovedností, D160 soustředění pozornosti, D163 myšlení, D175 řešení problémů, D177 rozhodování, D220 provádění mnohočetných úkonů, D240 zvládání obtíží a jiných psychických nároků, D355 diskuze, D475 řízení, D610 získání obydlí, D660 pomoc druhým, D720 složitá mezilidská jednání, D740 formální společenské vztahy, D750 neformální společenské vztahy, D810 neformální výchova, D839 formální vzdělávání, D840 vzdělávání, D848 získání, udržení a ukončení zaměstnání, D850 placené zaměstnání, D865 složité ekonomické operace, D910 život v komunitě, D950 politický život a občanství. U těchto položek znalec uvedl nejnižší stupeň obtíží a zdůvodnil je příznaky spočívajícími v: „subdeprese, tenze, porucha pozornosti, emoční nestabilita, snížena frustrační tolerance, snížená psychická výkonnost, katathymní myšlení“.

14. Závěry znalce ve znaleckém posudku korespondují s jeho výpovědí a taktéž s výpovědí žalobkyně. V tomto směru bylo prokázáno, že žalobkyně má problémy s udržením pozornosti, s koncentrací, což ji omezuje jednak ve studiu, to je i v získání nových dovedností. Problémy má dále v oblasti řešení problémů. Je zjevné, že u ní přetrvává stres a emoční nestabilita což se projevilo mimo jiné při výslechu žalobkyně u odvolacího jednání. Připomínka prožitého u žalobkyně vyvolala silné emotivní reakce, žalobkyně na některé otázky nebyla sto vůbec odpovědět. Ve výpovědi potvrdila, že u ní nadále přetrvává žaludeční neuróza, má problémy se spánkem, trpí děsivými sny. Byl-li u vyjmenovaných položek znalcem přiřazen stupeň obtíží 1 na škále od 0 do 4, kdy stupeň 1 znamená lehkou obtíž, která se pohybuje v procentním vyjádření v rozsahu 5 až 24% a je definována tak, že problém je přítomen méně než 25% času hodnocené činnosti s intenzitou, kterou může osoba tolerovat a děje se zřídka během posledních 30 dní, tak bylo-li u žalobkyně u jednotlivých položek ve stupni 1 v procentuálním vyjádření uvedeno 14,5 % jako střední obtíž, odvolací soud s tímto zařazením souhlasí, má za to, že je s ohledem na okolnosti daného případu takovéto procentuální vymezení odpovídající. Žalobkyně trpí posttraumatickým stresovým syndromem, který se v jejím životě objevuje v podobě znalcem kvalifikované subdeprese, tenze, poruchy pozornosti, emoční nestabilitě, snížené frustrační toleranci, snížené psychické odolnosti, katathymním myšlením. Podle odborných závěrů znalce u žalobkyně se jedná z medicínského hlediska o průměrný případ, který nijak zásadně nevybočuje. Omezení žalobkyně v dotčených sférách života v důsledku jejího zdravotního stavu odvolací soud v rámci intervalu 5-24 % shledává v jeho polovině, čemuž odpovídá 14,5 %. Výsledné obtíže korigované váhami tak v procentech představují 4,88. Systém metodiky na základě, něhož byly v procentech uvedeny obtíže žalobkyně, má vést ke zjištění výsledného procentního omezení poškozené ve všech oblastech společenského uplatnění a vytvořit tak základní medicínsky podložené srovnání stavu konkrétního poškozeného účastníka s jinými osobami trpícími trvalými zdravotními následky. S určitým zjednodušením lze říci, že za stoprocentní je považováno plné vyřazení poškozeného ve všech sférách a všechny mírnější formy postižení jsou odstupňovány směrem dolů. Vzhledem k doporučujícímu charakteru metodiky není vyloučeno, aby se na základě dostatečných podkladů uvedený poměr upravil, nicméně efektu finančního zvýraznění subjektivního vnímání určitého druhu obtíží poškozeným lze dosáhnout v rámci takzvané modifikace soudem (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1361/2021). Znalec ve znaleckém posudku vycházel z data ustálení zdravotního stavu žalobkyně k 6. 12. 2022, kdy provedl vyšetření žalobkyně a v té době již byl její stav stabilizovaný a nedocházelo k žádným významným výkyvům. Kdy konkrétně došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně znalec nebyl schopen určit, neboť ve zdravotní dokumentaci žalobkyně chyběly relevantní podklady. Určení ustálení zdravotního stavu žalobkyně je podstatné pro určení výchozí částky, z níž se odvíjí výše ztížení společenského uplatnění. V řízení bylo prokázáno, že poslední zpráva psychiatra byla z února 2017, z níž znalec ustálení zdravotního stavu nedovodil. Nicméně žalobkyně sama uvedla, že zlepšení psychického stavu pociťuje od roku 2017, což je rok, z něhož lze dle odvolacího soudu vycházet, neboť tehdy nejdříve mohlo dojít k ustálení zdravotního stavu. Uvedené závěry korespondují s dosavadní zaužívanou praxí, že k hodnocení trvalých následků by mělo být přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí. Přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i s delší dobou, až dvou let od škodní události. Vzhledem k tomu, že žalobkyně od února 2017 psychiatra nenavštěvovala, z její zdravotní dokumentace nebylo možné dovodit nic dalšího, nelze ve prospěch žalobkyně dovodit, že k ustálení zdravotního stavu došlo později. Při výpočtu odškodnění tak odvolací soud vycházel z výchozí částky 11.035.600 Kč platné pro rok 2017 a z této částky vypočetl 4,88 %, což představuje částku 538.537 Kč.

15. Individuální přístup a zohlednění zvláštností každého jednotlivého případu předpokládá, že takto zjištěná částka základního ohodnocení bude modifikována některými dalšími okolnostmi, které již nemají medicínskou povahu, a to zejména věkem poškozeného, intenzitou jeho předchozího zapojení, to je ztrátou skutečně výjimečné lepší budoucnosti a důvody vyjmenovanými demonstrativně v § 2957 o. z. Žalovaný se vůči žalobkyni dopustil zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí v době, kdy byla ve věku do 24 let. Pro tuto kategorii se základní částka odškodnění zvyšuje o 30-35 %. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně se jednalo o období týrání, které se blížilo hranici 24 let odvolací soud vyhodnotil jako odpovídající procentní sazbu pro zvýšení základní částky spodní hranici tj. 30 %, neboť jednalo-li by se o následující věkovou skupinu 25-34 let, tak základní částka by se zvyšovala o menší procentní sazbu a to 20 %. Dalším kritériem je intenzita předchozího zapojení žalobkyně. Zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví se modifikuje o +10 % je-li nadprůměrné o +20 % je-li výjimečně intenzivní, o +30 % je-li zcela mimořádné a snižuje o -10% je-li podprůměrné, o -20% není-li prakticky žádné. Žalobkyně v řízení netvrdila žádné zapojení do společenských aktivit před poškozením zdraví, z hlediska tohoto kritéria tak odvolací soud přistoupil ke snížení základní částky o 20 %. Ve smyslu § 2957 o. z. odvolací soud dále zvýšil základní částku o 10 % z důvodu okolností zvláštního zřetele hodných. Tyto okolnosti odvolací soud spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný se násilného chování vůči žalobkyni dopustil úmyslně, v době, kdy byla těhotná a dále i v době po narození jejich společného syna v roce 2012. Jednalo se o období, kdy žalobkyně obzvláště potřebovala harmonické rodinné zázemí, kdy byla mnohem zranitelnější a žalovaný fakticky zneužíval její závislosti na něm. Odvolací soud po vyhodnocení všech těchto okolností v konečném důsledku zvýšil základní částku 538.537 Kč o 20 %, to je po zaokrouhlení na částku 650.000 Kč. Takto stanovenou částku považuje za odpovídající spravedlivou náhradu za omezení v různých oblastech života z důvodu zločinu, kterého se žalovaný na žalobkyni dopustil.

16. Namítá-li žalovaný, že postižení žalobkyně v některých oblastech neexistují nebo jsou nepřiměřená, a to konkrétně v oblasti mezilidských jednání a vztahů sociálního života, kdy žalobkyně sama uvedla, že absolvovala soutěže [název] a [název], tak tyto námitky neshledává odvolací soud důvodnými. Odvolací soud v té souvislosti poukazuje na znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] jehož specializací je mimo jiné i odvětví psychiatrie, tudíž tento znalec zcela kvalifikovaně mohl vyhodnotit dopady zdravotní újmy žalobkyně na její chování. V této souvislosti uvedl, že je v mnoha činnostech omezena z důvodu subdeprese, tenze, poruchy pozornosti, emoční nestability, snížené frustrační tolerance, snížené psychické výkonnosti, katathymního myšlení a afektivní dráždivosti. Uvedené nepochybně ovlivňuje mezilidské jednání, vztahy a její sociální život. V řízení navíc bylo prokázáno, že na soutěžích [název] a [název] žalobkyně pracovala brigádně, nebyla účastnicí těchto soutěží, na soutěžích se sama nijak neprezentovala. Nepřiléhavými shledává odvolací soud taktéž námitky týkající se oblasti zaměstnání. Je pravdou, že žalobkyně pracuje na stejné pracovní pozici po více jak 6 let, kdy se zabývá účetnictvím, nicméně pracuje prostřednictvím home office, s účetnictvím pomáhá taktéž svému partnerovi. Pracuje-li žalobkyně z domova není vystavena intenzivním společenským kontaktům na pracovišti a zvládání zaměstnání tak pro ni je evidentně snazší již i z toho důvodu, že má oporu ve svém partnerovi, s nímž navázala vztah v roce 2016 a který ji pomáhá rozhodovat se v běžných i složitějších životních záležitostech. Žalobkyně potvrdila, že má problém s koncentrací a soustředěním. Odvolací soud proto nevidí důvod pro jakoukoli korekci v souvislosti s oblastí zaměstnání žalobkyně.

17. Odvolací soud neshledal důvodnou ani další námitku žalovaného, že žalobkyně zcela absentovala ve své vlastní snaze o řešení tvrzené újmy, kdy se s touto nijak neléčila, nikam nedocházela a léky nebrala. K uvedeným námitkám lze uvést, že žalobkyně se po odchodu od žalovaného v roce 2015 léčila na psychiatrii u [tituly před jménem] [jméno FO] a v té souvislosti brala medikamenty, k psychiatrovi docházela do února roku 2017, absolvovala taktéž regresní terapie a dosud se léčí prostřednictvím čínské medicíny. Není proto pravdou, že by se vůbec neléčila, naopak v nejtěžším období po odchodu od žalovaného se u psychiatra po dobu dvou let léčila. Sama žalobkyně uvedla, že pravidelně cvičila což jí pomáhalo, léky již znovu brát nechtěla. Dodnes pak cvičí jógu, využívá metod čínské medicíny. Nelze proto dospět k závěru, že by žalobkyně na svůj zdravotní stav zcela rezignovala, neboť léčebné formy čínské medicíny mohou žalobkyni po psychické stránce pomoci. Navíc znalec ve své výpovědi uvedl, že obecně lze říci, že pokud by žalobkyně po napadání ze stran žalovaného absolvovala přiléhavou léčbu po delší dobu, mohlo by dojít ke zlepšení jejího stavu, nedá se to ale odhadnou stoprocentně, protože jsou zde osoby, které se léčí jak medikamenty, tak i psychoterapií několik let a k žádnému posunu v jejich stavu nedochází. Z uvedených závěrů znalce je tak zřejmé, že je obecné doporučení v případě posttraumatických syndromů, aby poškozený absolvoval psychoterapii i léčbu medikamenty, tedy psychofarmaky, nicméně nelze zaručit stoprocentní zlepšení zdravotního stavu po jejich absolvování. K tíži žalobkyně tak odvolací soud vyhodnotil pouze tu skutečnost, že pokud se po roce 2017 již žádné další léčbě na psychiatrii nepodrobila, nebylo možné zjistit pozdější ustálení jejího zdravotního stavu a pro účely výpočtu ztížení společenského uplatnění bylo vycházeno z ustálení zdravotního stavu v roce 2017.

18. Zavádivé jsou taktéž námitky žalovaného, že ke vzniku újmy přispěly i další faktory, a to vnější okolnosti, které nemají původ v jednání žalovaného. V řízení naopak bylo prokázáno, že došlo-li v útlém mládí žalobkyně k nadměrnému trestání ze strany otce, tak následně harmonický vztah k partnerovi matky znamenal určitou nápravu a ve vztahu k žalobkyni nedošlo v tomto směru k žádné psychické poruše, pouze ke zvýšené citlivosti na projevy násilí ze strany jiných mužů. Tyto závěry nijak nesnižují odpovědnost žalovaného za újmu, kterou žalobkyni způsobil. V opačném případě by námitky žalovaného vedly k absurdním závěrům, že u osob citlivých by náhrada nemajetkové újmy z důvodu jejich zvýšené citlivosti byla snížena a u osob bezcitných až psychopatických by náhrada újmy nijak krácena nebyla. Na takovouto argumentaci žalovaného odvolací soud nepřistoupil a námitky v této souvislosti neshledal důvodnými.

19. Odvolací soud nepřisvědčil ani dalším námitkám žalovaného, který odkazoval na obsah sociálních sítí žalobkyně, které mají být v přímém rozporu s jí tvrzenou újmou a dopadech na její sociální a soukromý život. V té souvislosti žalovaný navrhoval k důkazu USB disk s prezentací žalobkyně na sociálních sítích. Okresní soud tento důkaz v řízení neprovedl, k jeho provedení nepřistoupil ani odvolací soud, neboť takovéto dokazování považuje za nadbytečné nemající vliv na rozhodnutí věci. Sociální sítě jsou prostorem, ve kterém se osoby prezentují způsobem, jak chtějí, aby byly okolím vnímány a s realitou se vůbec nemusí shodovat. Dovozovat neexistenci psychických obtíží pouze poukazem na fotografie na nichž se žalobkyně ve společnosti případně jeví spokojená či veselá je zjednodušující přístup, neboť obtíže, kterými žalobkyně trpí nejsou setrvalé a nevylučují žalobkyni zcela ze společenského dění. Stěží pak lze předpokládat, že by se žalobkyně na sociálních sítích prezentovala v době, kdy nebyla v psychicky komfortním stavu. Z uvedeného důvodu odvolací soud neprovedl navržený důkaz USB diskem pro jeho neobjektivnost.

20. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů napadený rozsudek okresního soudu ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. v rozsahu částky 650.000 Kč s příslušenstvím potvrdil a ve zbylé části výroku I. rozsudek podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobu zamítl.

21. Rozsudek okresního soudu byl potvrzen včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení a počátku prodlení od 12. 5. 2017. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu v odstavci 25. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, která mu byla doručena, neboť na ni reagoval dopisem advokáta ze dne 11. 5. 2017. Odvolací soud neshledává přiléhavým vázat počátek prodlení na doručení znaleckého posudku okresním soudem, v němž byla výše ztížení společenského uplatnění vyčíslena odlišným způsobem od žaloby. Významnou je skutečnost, že žalobkyně žalobu podala poté kdy výši ztížení společenského uplatnění vyčíslil znalec, kterého oslovila, a to [tituly před jménem] [jméno FO]. Jestliže tento znalec ve znaleckém posudku vyčíslil ztížení společenského uplatnění nesprávně, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži žalobkyně. Nelze pominout ani další skutečnost a sice, že žalovaný byl v trestním řízení odsouzen, věděl, jakého zločinu se vůči žalobkyni dopustil. Vyzvala-li jej žalobkyně předžalobní výzvou k náhradě nemajetkové újmy, mohl se na tuto skutečnost s ohledem na výsledek trestního řízení připravit a vytvářet si finanční rezervu pro uspokojení nároku žalobkyně, který byl v průběhu daného řízení blíže specifikován a vyčíslen. Odvolací soud proto neshledal důvody ani pro stanovení delší lhůty k plnění ze strany žalovaného, neboť řízení bylo zahájeno již v roce 2017 a od té doby bylo žalovanému známo, že se žalobkyně vůči němu náhrady nemajetkové újmy domáhá.

22. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí okresního soudu bylo zčásti změněno, podle § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. žalobkyni byly přiznány náklady řízení v plném rozsahu, neboť rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Žalobkyni byla přiznána odměna advokátky za úkon právní služby odvíjející se z přiznané částky 650.000 Kč, což dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátního tarifu“), činí 10.900 Kč za jeden úkon právní služby. Při určení výše odměny odvolací soud vycházel ze závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3362/22 ze dne 7. 8. 2024, kterým byly překonány závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, na které odkazoval žalovaný. Odměna byla přiznána za následující úkony: sepis předžalobní výzvy ze 1. 3. 2017, sepis žaloby, účast u jednání dne 25. 7. 2018, 2 úkony za účast u jednání dne 7. 11. 2019 neboť trvalo více než 2 hodiny, sepis vyjádření ze dne 10. 7. 2023 a 2 úkony za účast u jednání dne 27. 11. 2023 neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny. Celkem se jedná o 8 úkonů po 10.900 Kč, tj. 87.200 Kč. Za tytéž úkony dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, 8 x 300 Kč, tj. 2.400 Kč. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 200 Kč v souvislosti s účastí u jednání dne 21. 11. 2023, kdy advokátka žalobkyně požadovala náhradu za 2 půlhodiny. Dále náhrada cestovních výdajů ve výši 345,30 Kč ke stejnému jednání advokátky žalobkyně z místa sídla advokátní kanceláře v [adresa] do sídla Okresního soudu v Karviné a zpět k ústnímu jednání 21. 11. 2023, osobním automobilem tovární značky Škoda Karoq, při celkovém počtu 46 kilometrů, průměrné spotřebě benzínu Natural 95, 5,6 litrů na 100 km a ceně benzínu dle vyhlášky č. 467/2022 ve výši 41,20 Kč za litr a náhradě za použití motorového vozidla dle téže vyhlášky 5,20 Kč za jeden kilometr, činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty 106,10 Kč a náhrada za opotřebení vozidla 239,20 Kč. Dohromady cestovní výdaje činí 345,30 Kč. Přiznány byly částky 87.200 Kč + 2.400 Kč + 200 Kč + 345,30 Kč, to je v součtu 90.145 Kč. Z této částky dále náleží advokátce žalobkyně 21 % DPH, jež představuje 18.931 Kč a celkově přiznaná náhrada nákladů řízení činí 109.076 Kč. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně. Odvolací soud má shodně s okresním soudem za to, že žalobkyni nenáleží náhrada za znalečné znalci [tituly před jménem] [jméno FO], ostatně žalobkyně se proti nepřiznání těchto nákladů neodvolala.

23. Nově bylo rozhodováno taktéž o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady představují znalečné ve výši 21.016 Kč, které bylo soudem uhrazeno znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně původně požadovala částku 2.331.155 Kč, úspěšná byla v rozsahu 650.000 Kč, to je v rozsahu 28 % a ve stejném rozsahu tak byl neúspěšný žalovaný, který byl zavázán zaplatit 28 % z částky 21.016 Kč, což představuje 5.885 Kč. Žalobkyně byla osobně osvobozena od placení soudních poplatků ve smyslu § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., toto osvobození se na placení nákladů řízení vzniklých státu nevztahuje, nicméně žalobkyně je na mateřské dovolené, jsou u ní předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, k náhradě nákladů státu proto nebyla zavázána.

24. Jelikož žalobkyně byla v řízení osobně osvobozena od placení soudních poplatků, přešla poplatková povinnost dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích na žalovaného. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit soudní poplatek z přiznané částky 650.000 Kč, což dle Položky 3 písm. b) sazebníku, jenž je přílohou k zákonu o soudních poplatcích, činí 1 % z částky 650.000 Kč, tj. 6.500 Kč, které je povinen uhradit na účet Okresního soudu v Karviné.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř. Z hlediska procesního úspěchu žalobkyně platí pro odvolací řízení stejné závěry. Žalobkyni náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu, neboť výsledek řízení závisel na úvaze soudu a znaleckém posudku. Na nákladech odvolacího řízení byla žalobkyni přiznána odměna advokátky za vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 7. 5. 2024 ve výši 10.900 Kč. Za účast u odvolacího jednání dne 28. 1. 2025 byla přiznána odměna dle § 9a odst. 1, písm. a) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb. ve výši 10.300 Kč a půl úkonu za účast u vyhlášení rozhodnutí dne 30. 1. 2025, dle vyhlášky v témže znění ve výši 5.150 Kč, což představuje 26.350 Kč. Dále třikrát paušální náhrada hotových výdajů za tytéž úkony, tj. 900 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 5.723 Kč v souhrnu představuje 32.973 Kč. Tuto částku byl žalovaný zavázán uhradit taktéž k rukám advokátky žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení