11 Co 121/2024 - 173

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) [tituly před jménem]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] proti žalované: [právnická osoba] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 804.649,36 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 121 C 14/2022-122 ze dne 13. 3. 2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v odstavcích I. a II. výroku ohledně částky 22.050 Kč s příslušenstvím mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a) a b) každému z nich částku 11.025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 8. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylém napadeném rozsahu se rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku potvrzuje.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 71.632 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26.653 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci a) a b) domáhali po žalované zaplacení každý z nich částky 402.324,68 Kč s úrokem z prodlení od 8. 2. 2021 do zaplacení (odstavec I. a II. výroku), uložil žalobcům a) a b) každému z nich zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 35.816 Kč (odstavec III. a IV. výroku).

2. Rozsudek napadli včas podaným odvoláním v celém rozsahu žalobci. Vytýkali okresnímu soudu, že pokud neshledal komplexní prostor pro simulaci původního řízení, pak logicky nemohl ani dospět k opodstatněnému závěru, jak by řízení o žalobě společnosti [právnická osoba] proti nynějším žalobcům skončilo a s jakým výsledkem. Vytýkali soudu, že nedostatečně žalobce poučoval ve smyslu § 118a o. s. ř., například u jednání dne 13. 3. 2024. Dále podrobně popisovali, v čem toto nesprávné a neúplné poučení spočívalo. Vytýkali soudu, že žaloba byla zamítnuta výlučně z důvodu neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního na straně žalobců, aniž by žalobci byli poučeni, o jakých konkrétních skutečnostech je zatěžovalo břemeno tvrzení a důkazní, které dle soudu prvního stupně v tuto chvíli neunášeli. Pokud okresní soud neshledal komplexní prostor pro simulaci původního řízení, tak není jasné, jak se chtěl dobrat závěru o výsledku původního řízení. Přitom právě tvrzení a důkazy předložené žalobci dle jejich přesvědčení v obecné rovině postačovaly k tomu, aby jejich žalobě v tomto řízení po částečném zpětvzetí žaloby mohlo být vyhověno. Soud prvního stupně v poučení daném na ústním jednání dne 13. 3. 2024 zpochybnil existenci příčinné souvislosti, tím však znemožnil žalobcům, aby doplnili tvrzení a označili důkazy ke skutečnostem, kterými soud nakonec odůvodnil napadený rozsudek. Završením pak byl způsob vyhlášení rozsudku, kdy po přednesu závěrečných návrhů samosoudce bez přerušení ústního jednání vyzval účastníky řízení, aby povstali a vyhlásil (přečetl z listiny, kterou měl před sebou) již připravený rozsudek. To neznamená nic jiného, než že už v době před zahájením druhého ústního jednání, na kterém bylo doplněno dokazování a na kterém soud poskytl žalobcům poučení, měl samosoudce připravený rozsudek, který na konci ústního jednání přečetl. Nemohl tak v rámci vyhlášení rozsudku reagovat na závěrečný návrh právního zástupce žalobců, a zvláště na poukaz na č. l. 35 a 38 spisu. Rovněž vytkli soudu, že zvukový záznam vykazuje hluchá místa, kdy některé části zvukového záznamu v něm objektivně bez zjevného důvodu chybí. Ohledně věcného posouzení věci pak poukázali na email ze dne 8. 9. 2016 č. l. 34 a 35 a jeho text, z čehož dle nich plynou přesné a jednoznačné pokyny žalované zastoupené [jméno FO], které směřují k řádnému a včasnému uplatnění nároku žalobců vůči společnosti [právnická osoba] V emailu ze dne 10. 11. 2016 č. l. 38 reaguje [právnická osoba] tak, že k řádnému uplatnění vad by bylo možno použít protokol, který žalobci připravili. Potvrzuje tak, že rámcové vyčíslení slevy dle žalobci předloženého protokolu je postačující k tomu, aby nároky žalobců mohly být vůči společnosti [právnická osoba] řádně a včas uplatněny. Fakt, že žalovaná byla schopna nároky současných žalobců vůči společnosti [právnická osoba] řádně a včas uplatnit potvrzuje nejen e-mailová komunikace [jméno FO] na č. l. 35 a 38 spisu, ale také fakt, že žalovaná následně v komunikaci s právním zástupcem společnosti [právnická osoba] dne 14. 11. 2016 a následně dne 6. 4. 2017 kvalifikovaně definovala nároky současných žalobců. V této komunikaci žalovaná coby jejich právní zástupce, nejenže popsala skutkovou situaci spočívající v popisu vad, nedodělků a škod, které společnost [právnická osoba] způsobila svým protiprávním jednáním spočívajícím nejen v dodání vadného předmětu koupě, ale i v prodlení s dodáním předmětu koupě, ale takto popsanou skutkovou situaci i právně jednoznačně kvalifikovala. A to tak, že v části nároku žalobců uplatnila za žalobce nejdříve právo dle § 2108 o. z., posléze právo na slevu z kupní ceny dle § 2107 o. z. a v části započetla nároky žalobců na náhradu škody proti nároku společnosti [právnická osoba] na doplatek kupní ceny dle § 1982 odst. 1 o. z. Postupem žalované, tj. v části uplatněním slevy z kupní ceny a v části realizací zápočtu nároku na náhradu škody proti nároku na doplatek kupní ceny, se nároky žalobců v podstatě vyčerpaly, respektive již nebylo možno měnit způsob jejich uplatnění. Nebo ještě jinak. Vzhledem ke způsobu uplatnění nároku žalobců jejich právním zástupcem (žalovanou) byla procesní obrana žalobců v soudním řízení o žalobě společnosti [právnická osoba] možná pouze a jedině v části uplatněním kompenzační námitky (ohledně slevy z kupní ceny) a v části odkazem na zánik dluhu jiným způsobem než splněním (zápočtem). To jsou kroky, které měla coby odborník žalovaná plánovat a realizovat ve sporu se společností [právnická osoba] K tomu měla vše, co potřebovala. Nelze souhlasit s názorem okresního soudu, že v řízení nebylo prokázáno, že by pohledávka z nároku na slevu z kupní ceny ve výši 350.000 Kč byla ze strany žalobců započítávána na pohledávku společnosti [právnická osoba] na uhrazení nedoplatku kupní ceny ve výši 550.000 Kč. Zde odvolatelé odkazují na text dopisu ze dne 6. 4. 2017. Ze vzájemné korespondence žalované a [právnická osoba] plyne, že pohledávka z nároku na slevu z kupní ceny ve výši 350.000 Kč byla dopisem ze dne 6. 4. 2017 započtena, byť právní zástupce společnosti [právnická osoba] zápočet neuznal. Nároky žalobců nebyly abstraktní či neurčité, ale jednalo se o objektivně existující konstrukční vady na domě a objektivně existující prodlení s dodáním předmětu koupě. Pokud by žalovaná včas odůvodnila odpor, který podala za žalobce, je prakticky vyloučeno, aby žalobci nebyli v rámci procesní obrany se svými nároky úspěšní. Vzhledem k tomu, že nedošlo k odůvodnění odporu, soudní řízení se nerozvinulo do fáze dokazování a nebyl obstarán důkazní prostředek v podobě znaleckého posudku. Žalobci navrhovali zopakovat dokazování důkazy označenými v bodě III. bod 22. odvolání a dále navrhovali změnu napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno, popřípadě navrhovali zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k podanému odvolání poukazovala na to, že jedním z předpokladů úspěšnosti žaloby na náhradu škody je prokázání příčinné souvislosti mezi jednáním a škodou. Okresní soud žalobce řádně vyzval k doplnění skutkových tvrzení tak, aby z nich vyplývalo, že by v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 108 C 230/2019 byli, nebýt pochybení žalované, úspěšní, respektive, že by uplatnili takovou obranu vůči nároku společnosti [právnická osoba], že by byl nárok žalobkyně v takto označeném řízení zamítnut. Dle jejich názoru body 70, 72, 74 a 75 odůvodnění napadeného rozsudku mají pouze podpůrný charakter a svědčí o bezdůvodnosti žaloby z více úhlů pohledu, nicméně důvodem zamítnutí žaloby je neprokázání příčinné souvislosti - viz čl. 77. odůvodnění rozsudku. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze v částce 22.050 Kč, ve zbylém rozsahu důvodné není.

5. Žalobci se po žalované domáhali náhrady škody, která měla žalobcům vzniknout v důsledku nekonání žalované jako právního zástupce žalobců v jiném řízení. Jednalo se o řízení vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 108 C 230/2019, kdy žalobkyně [právnická osoba] žalovala [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] jako žalované o zaplacení doplatku kupní ceny plynoucí z kupní smlouvy ohledně předmětné nemovitosti uzavřené dne [datum]. Doplatek činil 550.000 Kč spolu s úrokem z prodlení. Žalovaná [právnická osoba] zastupovala [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] v označeném řízení. Ačkoliv proti vydanému platebnímu rozkazu podala za manžele [jméno FO] včasný odpor, v důsledku nekonání advokátní kanceláře nebylo podáno kvalifikované vyjádření a ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, kterým bylo manželům [jméno FO] uloženo zaplatit [právnická osoba] částku každému z nich 275.000 Kč, spolu s úrokem z prodlení od 31. 5. 2016 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení ve výši každému z nich 33.352 Kč. V předmětném řízení tito žalovaní, nyní v postavení žalobců a) a b), proti advokátní kanceláři uplatnili právo na náhradu škody s tím, že tato sestává z částky 550 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 182. 906,97 Kč, náhrady nákladů řízení ve výši 66.704 Kč a náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 26.136 Kč, celkem se jednalo o částku 825.746 Kč, kterou žalobci každý z jedné poloviny v postavení žalovaných a povinných [právnická osoba] uhradili. K této částce pak připočítali polovinu uhrazené části soudního poplatku za podané odvolání ve shora označené věci a požadovali po žalované celkem zaplacení částky 839.496,97 Kč každému z nich ve výši jedné poloviny, což ve vztahu ke každému z nich činilo 419.748,48 Kč. V průběhu řízení poté vzali žalobu celkem co do částky 34.847,20 Kč zpět.

6. Podstata žalobního nároku tak, jak jej žalobci předestřeli k posouzení okresnímu soudu, spočívala v následujícím. [právnická osoba] požadovala v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 doplatek kupní ceny ve výši 550.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobci v postavení tehdy žalovaných si na tuto pohledávku mimo označené řízení započítali částku 350.000 Kč jako slevu z kupní ceny za vady předmětu koupě, částku 105.152,80 Kč jako náhradu škody (bude podrobně vysvětleno níže), dále uplatnili nárok na odstranění dalších vad ve výši 60.000 Kč. Celkem tak žalobci v postavení žalovaných v předchozím řízení měli dle svého tvrzení vůči [právnická osoba] nárok na zaplacení částky 515.152,80 Kč, zbylou částku do 550.000 Kč ve výši 34.847,20 Kč vzali zpět. Žalobci v předmětném řízení tvrdili, že pokud by žalovaná advokátní kancelář řádně konala jako jejich právní zástupce v řízení sp. zn. 108 C 230/2019, byli by žalobci v pozici žalovaných úspěšní se zápočtem co do částky 515.152,80 Kč a naopak [právnická osoba] by nemohla být úspěšnou s požadavkem na zaplacení částky 550.000 Kč. Žalovaná advokátní kancelář však řádně nekonala, došlo k opomenutí podat kvalifikované vyjádření dle poučení uvedené v jednom z výroků platebního rozkazu a tím žalobci v pozici žalovaných v předchozím řízení ztratili možnost obrany proti nároku, jenž vůči nim uplatnila [právnická osoba] na zaplacení doplatku kupní ceny ve výši 550.000 Kč s příslušenstvím.

7. Okresnímu soudu nelze vytknout, že by neprovedl náležité dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Okresní soud vycházel z listinných důkazů, kdy skutková zjištění z nich učiněna jsou uvedena v bodech 5. až 51. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

8. Dříve, než odvolací soud přistoupí k zhodnocení skutkových zjištění a právního závěru okresního soudu, je nutno předestřít následující úvahu. Dle § 16 zákona o advokacii advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Z toho vyplývá, že ustanovení § 16 zákona o advokacii stanoví povinnosti advokáta při plnění smlouvy o poskytování právních služeb. Porušení těchto povinností je jednou z podmínek odpovědnosti advokáta za škodu ve smyslu § 24 zákona o advokacii, pokud jde o škodu způsobenou klientovi. Odpovědnost za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou: a) výkon advokacie, b) vznik škody a c) příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Jde o objektivní odpovědnost. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem výkonu advokacie. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Splnění uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně zjištěno a důkazní povinnost má v tomto směru poškozený, tj. žalobci. Závěr o příčinné souvislosti mezi pochybením advokáta a tím, že klient ve věci nebyl úspěšný, je možné učinit pouze v případě, že právo klienta skutečně existovalo. Předpokladem vzniku nároku na náhradu škody je zjištění, že nebýt pochybení advokáta, pak by ke vzniku škody nedošlo. V předmětné věci je předpokladem vzniku na náhradu škody zjištění, že nebýt pochybení advokátní kanceláře, která nekonala tak, jak měla (nepodala kvalifikované vyjádření), nezmenšil by se majetek žalobců o částku zaplacenou [právnická osoba] a též v rozsahu jedné poloviny za soudní poplatek o celkem [hodnota] Kč. Tato posledně uvedená částka představuje zmenšení majetku žalobců, kteří jako žalovaní a povinní v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 uvedenou částku zaplatili a kteří tvrdili, že pokud by žalovaná advokátní kancelář řádně konala při jejich zastupování v předchozím sporu, uvedenou částku by plnit nemuseli a jejich majetek by se o tuto částku nezmenšil.

9. Odvolací soud je toho názoru, že aby bylo možno na shora označenou otázku odpovědět kladně či záporně, je nutno posoudit nároky uplatněné oběma procesními stranami v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 a s pravděpodobností hraničící s jistotou odpovědět, zda by žalobci v postavení žalovaných ve shora označeném řízení byli se svým zápočtem vůči uplatněnému nedoplatku kupní ceny úspěšní či nikoli. Odvolací soud zde odkazuje na závěr plynoucí z rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 1515/2007, dle kterého při posuzování odpovědnosti advokáta za vznik škody způsobené v souvislosti s výkonem advokacie soud jako předběžnou otázku zkoumá, zda při řádném postupu advokáta by klient se svým nárokem u soudu uspěl. Odvolací soud tak může již nyní sdělit, že nesouhlasí se závěrem okresního soudu vysloveným v bodě 77. odůvodnění. Soud projednávající nárok žalobců na náhradu škody vůči žalované advokátní kanceláři musí jako předběžnou otázku vyřešit, zda by v případě podaného kvalifikovaného vyjádření v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 byli žalovaní úspěšní se svou obranou spočívající v započtení částky 515.152,80 Kč a zda by v tomto rozsahu pak nebyli zavázáni platit nárok uplatněný vůči nim [právnická osoba] v původní výši 550.000 Kč. V tomto smyslu musí soud v předmětném řízení přezkoumat jak oprávněnost nároku vzneseného [právnická osoba], tak oprávněnost zápočtu, který učinili dle svého tvrzení a doložených důkazů žalobci v postavení žalovaných, kdy práva z tohoto zápočtu plynoucí nebyla v důsledku nekonání advokátní kanceláře v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 uplatněna.

10. Okresním soudem bylo náležitě zjištěno, že mezi [právnická osoba] jako prodávající a manželi [jméno FO] jako kupujícími (tehdy ještě nikoliv v postavení manželů) byla uzavřena kupní smlouva dne [datum], dle které měla být poslední část zbylé kupní ceny ve výši 550.000 Kč uhrazena nejpozději do sedmi pracovních dnů ode dne právní moci kolaudačního rozhodnutí (článek III. bod 4. kupní smlouvy). Zároveň byla mimo jiné dohodnuta záruka za jakost ve smyslu § 2113 o. z. v délce 60 měsíců od převzetí předmětů převodu. Kolaudační souhlas byl udělen [právnická osoba] dne 23. 5. 2016 s užíváním stavby a v rámci kolaudace byla posuzována i elektroinstalace, kdy jako podklad sloužila revizní zpráva ze dne 26. 4. 2016.

11. Bylo prokázáno, že žalobci prostřednictvím advokátní kanceláře uplatnili dne 14. 11. 2016 vůči [právnická osoba], tyto nároky plynoucí z uzavřené kupní smlouvy: vzhledem k tomu, že [právnická osoba] nesplnila v dohodnutých lhůtách své povinnosti z kupní smlouvy, byla manželům [jméno FO] způsobena následující škoda: částka ve výši 28.500 Kč představující nájemné za období od nejzazšího dohodnutého data předání rodinného domu do dne 1. 6. 2016 (den, kdy bylo umožněno nastěhování), které manželé [jméno FO] museli uhradit za obydlí pro překlenutí uvedeného období, po které již měli mít rodinný dům k dispozici; částka ve výši 6.000 Kč za prodloužení čerpání hypotečního úvěru; navýšení nákladů hypotečního úvěru z důvodu nemožnosti platit řádnou splátku zvýšenou o částku za blokaci finančních prostředků, tj. 7.500 Kč x 8 + 832,80 Kč, celkem 60.832,80 Kč; částka ve výši 9.800 Kč představující náklady na mimořádné revizní zprávy plus odstranění některých vad elektroinstalace. Jedná se tak o škodu způsobenou ve výši celkem 105.152,80 Kč, manželé [jméno FO] vyzývají [právnická osoba] k úhradě této částky v důsledku porušení povinností stavební firmy vycházejících z kupní smlouvy nejpozději do 7 kalendářních dnů od odeslání tohoto dopisu na označený bankovní účet. Dále manželé [jméno FO] vytýkají vady na postaveném rodinném domě: 1) na soklu fasády není dokončen marmolit, při opravě zabezpečit okapový chodník proti znečištění marmolitem, 2) ve většině místností, kde je položena dlažba, je provedeno nekvalitní napojení dlažby, pojivo nedrží dlaždice, 3) nejsou dokončeny střešní svody dešťové vody, včetně gajgrů u rodinného domu, chybí těsnící manžety v gajgrech, které by při dešti zabránily vystříknutí vody na fasádu, 4) zateplení rodinného domu není provedeno v souladu s platnou legislativou a standardy ETICS, 5) v rámci zpevněné plochy před rodinným domem není dodržena tloušťka zámkové dlažby 80 mm, když stavební společnost použila nevyhovující zámkovou dlažbu o tloušťce 60 mm, 6) zámková dlažba na terase má nesprávný sklon k rodinnému domu, místo od rodinného domu, což je nutné přespádovat, 7) nesprávně provedená drenáž před palisádami – kamenivo není ochráněno tkaninovým valem – může docházet k zanesení kameniva i drenážního potrubí jemnými částicemi, 8) v koupelně není použitý sádrokarton odolný proti vlhkosti (zelený). 9) nad krbovými kamny není použit protipožární sádrokarton (červený) a taktéž nebyla dodržena minimální výška sníženého podhledu od spalinové cesty, 10) praskliny ve finální vrstvě fasády – konkrétně kolem pozednic (vaznic z přední i zadní části rodinného domu), 11) vlhnoucí fasáda na terase kvůli špatnému sklonu položené dlažby, 12) v rámci konstrukce rodinného domu nejsou použity pruty/výztuže, jak bylo dáno dokumentací, což může mít zásadní vliv na trvanlivost a stabilitu rodinného domu, 13) v koupelně je otvor (díra) z důvodu špatně namontovaného umyvadla, 14) otvory (díry) ve fasádě/zateplení kolem uzemnění hromosvodu a zvonku, 15) v technické místnosti utíká z kotle a expanzní nádoby tekutina a vrací se voda podlahovou vpustí jak z WC při spláchnutí, tak z koupelny – vany i sprchového koutu. Manželé [jméno FO] odhadli, že adekvátní výše slevy v důsledku výše uvedených vad a nedostatků představuje částku ve výši 350.000 Kč, přičemž tento odhad je dán na základě posouzení těchto vad odborníky ve stavebnictví. Ve smyslu § 2108 o. z. do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právo na slevu. Z procesní opatrnosti proto klienti tímto uplatňují své právo dle citovaného ustanovení a sdělují stavební společnosti, že do okamžiku odstranění výše popsaných vad považují částku odpovídající nároku na slevu ve výši 350.000 Kč za nesplatnou z částky 550.000 Kč. V tomto smyslu uplatňují zádržné v částce 550.000 Kč. Dále vytkli [jméno FO] stavební společnosti, že neprovedla elektroinstalaci rodinného domu v souladu s projektovou dokumentací, nepoužívala v rámci elektroinstalace bezpečnostní prvky vyžadované normami, způsob provedení elektroinstalace ohrožoval klienty na zdraví a životě, tento stav elektroinstalace vylučuje řádné provedení kolaudačního řízení. O platnosti kolaudačního řízení tak mají důvodné pochybnosti, když jeho podkladem byly revizní zprávy podstatných částí rodinného domu obsahující údaje rozporné se skutečným stavem rodinného domu.

12. Následně dopisem z 6. 4. 2017 sdělili manželé [jméno FO] prostřednictvím advokátní kanceláře [právnická osoba] prostřednictvím jejího zástupce toto: manželé [jméno FO] vytýkají vady rodinného domu totožné, jako jsou vytčeny pod čísly 1. – 15. v předchozím dopise ze dne 14. 11. 2016, uvádí, že vzhledem k tomu, že tyto vady nebyly do dnešního dne odstraněny a z postoje společnosti je zřejmé, že odstraněny nebudou, uplatňují tímto ve smyslu § 2107 odst. 1 o. z. právo na slevu ve výši 350.000 Kč z kupní ceny, doplatek kupní ceny stanovený v článku III. odstavec 4. kupní smlouvy na částku 550.000 Kč je uplatněním tohoto nároku na slevu v důsledku vad rodinného domu ponížen na částku 200.000 Kč. Dále byly na rodinném domě shledány další vady – špatný, respektive opačný sklon umístění umyvadla v koupelně a v důsledku této skutečnosti voda stéká za umyvadlo, kde zůstává stát, což vede ke vzniku plísní, protékající vodovodní baterie v koupelně, špatně a nekvalitně provedené sádrokartonové podhledy prakticky v celém domě, přičemž kvalita provedení je natolik nízká, že dle odborného posouzení je potřebná komplexní oprava. [jméno FO] odhadují, že adekvátní výše slevy v důsledku těchto vad a nedostatku představuje částku nejméně 60.000 Kč. Tímto stavební společnost vyzývají k odstranění výše uvedených vad. Dále zopakovali, z čeho se skládá požadovaná částka náhrady škody 105.152,80 Kč s tím, že provádějí jednostranné započtení této své pohledávky na doplatek kupní ceny ve výši 550.000 Kč. Pohledávka stavební společnosti vůči [jméno FO] spočívající v nároku na doplatek kupní ceny tak byla snížena na částku 94.847,20 Kč. (poznámka soudu: 550.000 Kč - 350.000 Kč - 105.152,80 Kč = 94. 847,20 Kč). Bylo prokázáno, že tento dopis [jméno FO] byl doručen [právnická osoba] dne 10. 4. 2017.

13. Dopisem z 29. 5. 2019 vyzval zástupce [právnická osoba] manželé [jméno FO] k zaplacení částky 550.000 Kč s úrokem z prodlení od 31. 5. 2016 do zaplacení na označený účet a mimo jiné uvedl, že tvrzené nároky na náhradu škody a ohledně vad neuznává, a to ani zčásti. Popírá, že by [jméno FO] vznikl nárok na slevu z kupní ceny, popřípadě jiné nároky, které vůči němu uplatňují. Započtení těchto údajných pohledávek pak z těchto důvodů považuje za neplatné.

14. Na rozdíl od okresního soudu, který svůj názor na započtení částky 350.000 Kč vyslovil v bodě 70. odůvodnění má odvolací soud za prokázáno, že žalobci úkon směřující k započtení učinili. Jejich dopis ze dne 6. 4. 2017 nazvaný jednostranné započtení pohledávek, uplatnění práva na slevu v důsledku vad rodinného domu a oznámení uplatnění práva nehradit část kupní ceny odpovídající právu na slevu z dalších zjištěných vad tak, jak je citován shora, nelze vyložit jinak, než že se obsahově jednalo o započtení částky nejen 105.152,80 Kč jako náhrady škody vůči doplatku kupní ceny ve výši 550.000 Kč, ale také jako započtení částky 350.000 Kč z titulu uplatněného práva na slevu koupené věci vůči doplatku kupní ceny ve výši 550.000 Kč. Žalobci zde výslovně uvádí, že uplatňují právo na slevu ve výši 350.000 Kč z kupní ceny a doplatek kupní ceny ve výši 550.000 Kč je uplatněním tohoto nároku na slevu ponížen na částku 200.000 Kč. Obsahově, byť není výslovně použito sloveso „započítáváme“ nelze uvedený hmotněprávní úkon vyložit jinak, než že se jedná o započtení, neboť jinak by nebylo možno dospět ke snížené částce 200.000 Kč (550.000 Kč - 350.000 Kč = 200.000 Kč). Dále pak v dalším odstavci započítávají žalobci částku 105.152,80 Kč jako náhradu škody opět na doplatek kupní ceny ve výši 550.000 Kč a výslovně uvádí, že provedeným započtením byla pohledávka stavební společnosti vůči žalobcům spočívající v nároku na doplatek kupní ceny snížena na částku 94.847,20 Kč. Odvolací soud tak uzavírá, že došlo k započtení částky celkem 455.152,80 Kč z titulu nároku na slevu z koupené věci pro její vady a nároku na náhradu škody ze strany žalobců proti právu na doplatek kupní ceny ve výši 550.000 Kč ze strany [právnická osoba]

15. Naopak je postaveno najisto, že ohledně částky 60.000 Kč k započtení nedošlo. Tato částka měla představovat slevu vyplývající z vad – špatný, respektive opačný sklon umístění umyvadla, protékající vodovodní baterie v koupelně, nekvalitně provedené podhledy. Uvedenou částku však žalobci vůči [právnická osoba] neuplatnili, vyzvali společnost k odstranění uvedených vad. K započtení této částky nedošlo.

16. Představme si nyní, že v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 advokátní kancelář řádně plnila své povinnosti zástupce manželů [jméno FO] v pozici žalovaných a ve stanovené lhůtě podala kvalifikované vyjádření ve smyslu § 114b odst. 1. o. s. ř. Jak vyplývá ze skutkových tvrzení i doložených listinných důkazů, žalobci v pozici žalovaných by vznesli námitku započtení v částce 350.000 Kč (sleva z kupní ceny), a 105.152,80 Kč (náhrada škody). Tomu odpovídá i dopis, který dne 27. 1. 2021 napsali manželé [jméno FO] advokátní kanceláři, kdy opětovně rekapitulují, že po takto provedeném zápočtu by byla částka doplatku kupní ceny snížena na 94.847,20 Kč.

17. Soud by v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 musel řešit otázku, zda ve smyslu § 1987 odst. 2. o. z. se nejedná o pohledávky nejisté anebo neurčité, které nejsou způsobilé k započtení. Neplatnost započtení [právnická osoba] namítla.

18. Velký senát Nejvyššího soudu rozhodl ve věci sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020, kdy řešil otázky započtení pohledávek a na jeho názory a závěry lze odkázat. Dle Nejvyššího soudu smyslem a účelem ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky (poznámka soudu – zde pohledávky [právnická osoba] ve výši 550.000 Kč na zaplacení kupní ceny, proti které je započítávána pohledávka [jméno FO]) před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky (poznámka soudu - aktivní pohledávka je ta, která je užita k započtení, zde jde o nárok [jméno FO] na zaplacení slevy a náhradu škody). Nejistou nebo neurčitou ve smyslu citovaného ustanovení je tudíž (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, to je pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popřípadě zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše a podobně. S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného například stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné. Při posuzování, zda je aktivní pohledávka „neurčitá či nejistá“ ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., je proto třeba vzít v úvahu i tuto skutečnost, lze-li s ohledem na okolnosti konkrétního případu považovat za spravedlivé, aby dříve, než dojde k uhrazení (respektive přiznání) pasivní pohledávky, bylo posouzeno, zda je její věřitel povinen plnit dluh z aktivní pohledávky vzniklé ze stejného vztahu, není na místě poskytovat takovému věřiteli ochranu prostřednictvím § 1987 odst. 2 o. z. V takovém případě zpravidla není aktivní pohledávka nejistá nebo neurčitá ve smyslu posledně označeného ustanovení, přestože by ji jinak bylo možno považovat za ilikvidní. Jelikož výše uvedené ustanovení sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem; rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z. jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání, která zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli, je přitom nutné odlišit od účinku tohoto právního jednání (k nimž dochází ex tunc, k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení – § 1982 odst. 2 in fine o. z.). Přestože je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je třeba vzít i stav řízení v okamžiku, kdy byla námitka započtení vznesena. Je-li námitka započtení vznesena v okamžiku, kdy je řízení teprve na začátku a prokazování skutečností rozhodných pro posouzení aktivní pohledávky nebude významně složitější, než je tomu v případě žalobou uplatněné pohledávky, bude zpravidla na místě závěr, že započtení neodporuje § 1987 odst. 2 o. z. Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník pasivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky, ať už před jeho zahájením či v jeho průběhu a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku § 1987 odst. 2 o. z. rozhodné skutečnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka (jednostranného započtení). Byla-li aktivní pohledávka v okamžiku jejího započtení nejistá a neurčitá, a je-li započtení z tohoto důvodu neplatné, nic nebrání dlužníku pasivní pohledávky (věřiteli aktivní pohledávky), aby změní-li se okolnosti a dojde-li v mezidobí k vyjasnění jeho aktivní pohledávky, započetl svoji aktivní pohledávku opětovně.

19. V období, které předcházelo podání žaloby ve věci sp. zn. 108 C 230/2019 provedli manželé [jméno FO] započtení svých pohledávek v celkové výši 515.152,80 Kč vůči pohledávce [právnická osoba] na zaplacení doplatku kupní ceny. [právnická osoba] prostřednictvím svého zástupce vznesla námitku (relativní) neplatnosti tohoto započtení s tím, že uvedené nároky manželů [jméno FO] neuznává. Lze tak s pravděpodobností hraničící s jistotou přijmout závěr, že stejnou námitku relativní neplatnosti uvedeného započtení by [právnická osoba] vznesla v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 jako věřitel pasivní pohledávky na zaplacení částky 550.000 Kč. Bylo by na soudu, který by danou věc projednával, aby vyřešil otázku plynoucí z ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020, zda pohledávka ve výši 515.152,80 Kč je či není způsobilá k započtení. Zde odvolací soud uvádí, že si je vědom toho, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno dne 9. 9. 2020, a proto dle něj v roce 2019 nemohl soud ve věci sp. zn. 108 C 230/2019 ještě rozhodovat, respektive k tomuto rozhodnutí Nejvyššího soudu přihlížet. Nelze však pominout, že závěry Nejvyššího soudu zde vyslovené navazují na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu rozsudky ve věci sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, 26 Cdo 4795/2017. Jisté však je, že pokud nyní soud v předmětné věci posuzuje pravděpodobnost úspěchu žalobců v řízení sp. zn. 108 C 230/2019, nemůže, než z rozhodnutí 31 Cdo 684/2020 vycházet.

20. Odvolací soud si je vědom, že započíst lze pouze pohledávky splatné. Hříbovi uplatnili právo na slevu z kupní ceny pro vady věci, aniž zaplatili celkovou kupní cenu. Sdělením, že požadují slevu jim vznikla pohledávka vůči stavební společnosti, která po nich požadovala doplacení kupní ceny. Bylo prokázáno, že žalobci manželé [jméno FO] jako dlužníci pasivní pohledávky uplatnili právo na slevu z vad rodinného domu, který od [právnická osoba] na základě kupní smlouvy nabyli do svého vlastnictví tak, jak je uvedeno shora (viz odst. 11. odůvodnění) pod body 1. - 15. Žádnou z těchto uplatněných vad [právnická osoba] neuznala, že by tato vada existovala. Soud by v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 tak musel provádět dokazování ohledně existence manžely [jméno FO] tvrzených vad ad 1. až 15. a sami žalobci v korespondenci, kterou posléze vedli s advokátní kanceláří vyjadřují vědomost o tom, že tyto vady by se musely zjišťovat prostřednictvím znaleckého zkoumání. Odvolací soud vyslovuje závěr, že v případě vad ad 1. až 15. se jedná o vady stavby, které pro posouzení své existence vyžadují znalecké zkoumání. Znalec by musel nejprve odpovědět na otázku, zda vady skutečně existují tak, jak jsou kupujícími tvrzeny, zda a jakým způsobem (s jakými náklady finančními i časovými) jsou odstranitelné, do jaké míry narušují ekvivalenci plnění, teprve z toho by soud mohl stanovit výši slevy a posoudit, zda nárok na slevu uplatněný v rozsahu částky 350.000 Kč je oprávněný či nikoliv. Znalecký posudek z oboru stavebnictví by musel být vyhotoven v průběhu soudního řízení sp. zn. 108 C 230/2019, neboť je nutno konstatovat, že čestným prohlášením [tituly před jménem] [jméno FO] (viz bod číslo 43 odůvodnění napadeného rozsudku) a ze zhodnocení vad firmou [právnická osoba] (bod číslo 36. odůvodnění napadeného rozsudku), rozsah tvrzených vad a částka nutná k jejich odstranění rozhodně prokázány nebyly. Je jasné, že znalecký posudek by nejen byl vyhotoven písemně, ale znalec by musel být i vyslechnut před soudem a souhlas obou zúčastněných stran se závěry tohoto hypotetického znaleckého posudku (zvláště [právnická osoba]) nelze presumovat. Nelze tak vyloučit, že by došlo k vyhotovení revizního znaleckého posudku. Částku 350.000 Kč je z pohledu § 1987 odst. 2 o. z. nutno posoudit jako nejistou a k započtení nezpůsobilou.

21. Ohledně částky 105.152,80 Kč jako náhrady škody zopakoval soud prvního stupně dokazování listinami, a to dodatku č. 1 ke smlouvě o poskytnutí hypotečního úvěru mezi žalobci a [právnická osoba], dodatku č. 2 k téže smlouvě a sdělení hypoteční banky ze 17. 8. 2020. Z dodatku č. 1 bylo zjištěno, že banka sjednala s dlužníky poslední možný termín čerpání úvěru dne 26. února 2016. Dodatek je datován 7. 7. 2015. Z dodatku č. 2 bylo zjištěno, že tento termín se nahrazuje novým termínem 26. 8. 2017 a dodatek je datován 12. 2. 2016. Ze sdělení banky ze dne 17. 8. 2020 bylo zjištěno, že tato potvrdila žalobci a) následující údaje týkající se hypotečního úvěru v celkové výši 2.200.000 Kč : 1) úroky z hypotečního úvěru byly za období od 1. 3. 2016 do 30. 9. 2017 uhrazeny v celkové výši 54.685,80 Kč, 2) poplatky za pojištění úvěru byly za období od 1. 3. 2016 do 30. 9. 2017 uhrazeny v celkové výši 10.733 Kč, 3) poplatky za rezervaci finančních prostředků byly za období od 1. 3. 2016 do 30. 9. 2017 uhrazeny v celkové výši 1.908,50 Kč.

22. K tomu žalobci uvedli, že k oddálení čerpání hypotečního úvěru došlo z posledního možného termínu 26. 2. 2016 na nový termín 26. 8. 2017, což s sebou neslo poplatek ve výši 6.000 Kč. K této částce došli tak, že z potvrzení banky ze 17. 8. 2020 poměrně spočítali bankou uvedené částky k datu faktického předání nemovitosti. Hypoteční úvěr se začíná splácet splátkami až poté, co je poskytnut. Protože došlo k oddálení čerpání hypotečního úvěru, tak nemohla být ani jistina hypotečního úvěru splácena a byly spláceny pouze úroky.

23. Odvolací soud dospěl k závěru, že ani částku ve výši celkem 60.832,80 Kč tak, jak ji žalobci započetli jako náhradu škody (obsažena v částce 105.152,80 Kč) nelze považovat za pohledávku jistou či určitou k započtení. Není zřejmé, proč došlo k oddálení čerpání hypotečního úvěru z 26. února 2016 až na 26. srpna 2017, dále z předložených důkazů nevyplývá částka 6.000 Kč za prodloužení čerpání hypotečního úvěru a navýšení nákladů hypotečního úvěru z důvodu nemožnosti platit řádnou splátku hypotečního úvěru, zvýšeno o částku za blokaci finančních prostředků v celkové výši 60.832,80 Kč. Pokud žalobci ke svému započtení této částky předložili označené listinné důkazy, uvedena částka z nich nebyla zjištěna a nelze se jí dopočítat. Z toho nelze než přijmout závěr, že i tato pohledávka je nejistá i neurčitá, a není proto způsobilá k započtení.

24. Rovněž není způsobilou pro nejistotu své existence pohledávka 9.800 Kč za mimořádné revizní zprávy a odstranění vad elektroinstalace. Z kolaudačního rozhodnutí bylo zjištěno, že revizní zprávy o elektroinstalaci a spalinových cestách byly řádně předloženy a příslušný stavební úřad vydal pozitivní kolaudační rozhodnutí. K dotazu odvolacího soudu pak zástupce žalobců výslovně uvedl, že toto kolaudační rozhodnutí zákonem předpokládaným způsobem žalobci nenapadli. Nutnost a oprávněnost vynaložení částky 9.800 Kč tak nebyla prokázána.

25. Odvolací soud považuje z částky 105.152,80 Kč za pohledávku způsobilou k započtení částku 22.050 Kč. Jde o částku, kterou žalobci museli vynaložit za období březen, duben a květen 2016 na nájemné, neboť jim ve sjednané lhůtě nebyla předána koupená nemovitost k nastěhování. Byť okresní soud o tomto nájemném dospěl k závěru, že jeho potřeba zaplacení nebyla prokázána (viz body 37. až 39. a bod 74. odůvodnění napadeného rozsudku), odvolací soud má za to, že částku ve výši 7.070 Kč za březen 2016 a 2 x 7. 490 Kč za duben a květen 2016 je možno považovat za pohledávku jistou a způsobilou k započtení. Jestliže bylo prokázáno, že nemovitost byla předána k nastěhování až 1. 6. 2016, pak je zřejmé, že žalobci museli někde bydlet a platit za to nájemné. Jde o faktické bydlení a faktickou platbu za toto bydlení (ať už ve formě nájemného či případně bezdůvodného obohacení, pokud již žalobci nebyli nájemci bytu, ve kterém bydleli), avšak nelze zpochybnit, že v měsících březen až květen 2016 žalobci nebydleli v koupené nemovitosti, někde bydlet museli a platit za to museli také. Požadovanou částku 22.050 Kč považuje odvolací soud za zcela přiměřenou a pokud tuto pohledávku žalobci započetli vůči pasivní pohledávce [právnická osoba], potom v uvedeném rozsahu námitku relativní nezpůsobilosti započtené pohledávky odvolací soud neshledává. Není však důvod, aby byla pohledávka jistá také za červen 2016, když k 1. 6. 2016 již byla nemovitost předána k faktickému nastěhování.

26. Lze tak uzavřít, že v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 by manželé [jméno FO] jako žalovaní byli úspěšní se zápočtem pohledávky ve výši 22.050 Kč. Ostatní započtené pohledávky na pasivní pohledávku [právnická osoba] odvolací soud vyhodnotil jako pohledávky nezpůsobilé k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Pokud advokátní kancelář v označeném řízení nepodala tzv. kvalifikované vyjádření, čímž nepochybně porušila povinnost advokáta zastupovat řádně své klienty, vznikla [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [Jméno zainteresované osoby 1/0] každému z nich škoda ve výši 11.025 Kč. V souladu s § 24 zákona o advokacii je dána odpovědnost advokátní kanceláře za škodu v uvedeném rozsahu a advokátní kanceláři – žalované bylo uloženo tuto částku v celkové výši 22.050 Kč každému z žalobců a) a b) zaplatit. Od 8. 2. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení, když byla vyzvána k plnění výzvou z 27. 1. 2021, lhůta k plnění jí byla žalobci a) a b) poskytnuta do 7. 2. 2021 a od 8. 2. 2021 je v prodlení.

27. K odvolací námitce žalobců, že okresní soud již měl připravený rozsudek, kdy po přednesu závěrečných návrhů soudce bez přerušení ústního jednání účastníky vyzval, aby povstali a vyhlásil předmětný rozsudek, lze uvést, že § 119a o. s. ř. stanoví poučovací povinnost soudu před skončením jednání, tato povinnost byla řádně splněna, jak vyplývá z protokolu o jednání před okresním soudem ze dne 13. 3. 2024. Následovaly závěrečné návrhy zástupců účastníků učiněné ve smyslu § 119a odst. 2 o. s. ř. Zákon nestanoví, že by se v případě rozhodování samosoudcem tento musel po blíže neurčenou dobu „radit sám se sebou“. Následným vyhlášením rozsudku soud procesní práva účastníků neporušil.

28. Odvolací soud se rovněž zabýval otázkou, jaká by byla výše náhrady nákladů řízení ve věci sp. zn. 108 C 230/2019, pokud by v něm žalovaní byli úspěšní se zápočtem částky 22.050 Kč. [právnická osoba] po nich požadovala zaplacení částky 550.000 Kč a [jméno FO] by uspěli se zápočtem částky 22.050 Kč, což by byl jejich úspěch ve výši 4 %, oproti tomu neúspěch [právnická osoba] rovněž ve výši 4 %. Dle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Soudní praxe dospěla k závěru, že neúspěch v poměrně nepatrné části se počítá do výše 5 % z celku. V daném případě tak hypoteticky úspěšná částka [jméno FO] v řízení sp. zn. 108 C 230/2019 dosahuje 4 %, z čehož je zřejmé, že [právnická osoba] by byly přiznány plné náklady řízení. Proto v rozsahu náhrady nákladů řízení nyní manželům [jméno FO] vůči advokátní kanceláři škoda nevznikla. Nutno ještě dodat, že neobstojí námitka advokátní kanceláře, že žalobci mohli a měli ve věci sp. zn. 108 C 230/2019 po rozhodnutí krajského soudu podat dovolání, případně nechat celou záležitost dojít až do fáze exekučního řízení, kde by se jejich procesní i hmotněprávní námitky mohly řešit. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kdy spravedlivě nelze po účastníku žádat, aby jej za jakýchkoli okolností podal, byť advokátní kancelář nabízela své zastoupení v dovolacím řízení. Rovněž neobstojí námitka advokátní kanceláře, že [jméno FO] nemuseli [právnická osoba] na základě rozsudku dobrovolně plnit a věc by se posuzovala ještě v exekučním řízení. Nelze po účastnících požadovat, aby si nechali vést exekuci na svůj majetek se všemi negativními důsledky, které z toho plynou, a to při zcela nejistém výsledku.

29. S ohledem na shora uvedené závěry bylo napadené rozhodnutí v odst. I. a II. výroku změněno ohledně celkem částky 22.050 Kč [§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], ve zbylém napadeném rozsahu ve věci samé byl rozsudek jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

30. V souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení. Postupoval v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. Žalobci byli úspěšní ohledně částky 22.050 Kč celkem, požadovali částku 804.649 Kč. V poměru k celku tak byli úspěšní v rozsahu 2,7 %, což lze opět posoudit jako poměrně nepatrný neúspěch žalované advokátní kanceláře. Té proto byly přiznány náklady řízení v plné výši. Náklady řízení žalované představuje odměna zastupujícího advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9. 2. 2023 a ze dne 15. 11. 2023 a účast u jednání dne 2. 8. 2023 a 13. 3. 2024). Výše odměny činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 11.540 Kč x 5 = 57.700 Kč. Paušální náhrada výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 cit. vyhl. činí 1.500 Kč, celková částka 59.200 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 71.632 Kč. Tuto částku jsou žalobci a) a b) povinni zaplatit každý stejným dílem žalované.

31. V souladu s § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení, kdy opět aplikoval ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Odměna zastupujícího advokáta žalované za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem) činí 2 x 11.540 Kč = 23.080 Kč. Paušální náhrada výdajů za 2 úkony právní služby činí 2 x 300 Kč = 600 Kč. Celková částka 23.680 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 26.653 Kč a tyto náklady řízení jsou žalobci a) a b) povinni rovným dílem zaplatit žalované. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 a platební místo v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř.

Poučení