11 Co 127/2025 - 318

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Michala Prince a JUDr. Elišky Galiazzo ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Advokát] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba]., IČO [IČO] sídlem [adresa] o 42 109 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. prosince 2024, č. j. 51C 408/2021-267, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 32 249 Kč s 9% úrokem z prodlení od 28. 9. 2018 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 135 293,72 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 860 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.); ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 9 860 Kč od 28. 9. 2018 do 2. 10. 2018 a o ohledně částky 32 249 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.); uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 4 374 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) takto rozhodl (v pořadí druhým rozsudkem - viz odstavec 13.) o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vrácení přeplatků na zálohách za odběr elektřiny a plynu; dodavatelem energií byla společnost [právnická osoba]., přičemž přeplatky na zálohách byly vyčísleny ve výši [částka] (dle mimořádné faktury č. [číslo] za sdružené služby dodávky plynu do odběrného místa č. [číslo], [adresa] - dále též „Faktura 1“), ve výši 5 792 Kč (dle mimořádné faktury č. [číslo] za sdružené služby dodávky plynu do odběrného místa č. [číslo], [adresa] - dále též „Faktura 2“), ve výši 14 683 Kč (dle mimořádné faktury č. [číslo] za sdružené služby dodávky plynu do odběrného místa č. [číslo], [adresa] - dále též „Faktura 3“), ve výši 7 484 Kč (dle mimořádné faktury č. [číslo] za sdružené služby dodávky plynu do odběrného místa č. [číslo], [adresa] - dále též „Faktura 4“), ve výši 4 267 (Kč dle mimořádné faktury č. [číslo] za sdružené služby dodávky plynu do odběrného místa č. [číslo], [adresa] - dále též „Faktura 5“) a ve výši 9 860 Kč (dle mimořádné faktury č. [číslo] za sdružené služby dodávky elektřiny do odběrného místa č. [číslo], [adresa] - dále též „Faktura 6“).

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a vyložil, jaké skutečnosti se z nich podávají. Z projektu rozdělení odštěpením sloučením (dále též „Projekt rozdělení“) soud zjistil, že odštěpovaná část jmění společnosti [právnická osoba]. byla definovaná jako tzv. [nazev], který se zaměřuje na tzv. firemní klientelu (průmyslové společnosti, malé a střední podniky, veřejná správa), když cílem bylo postupně koncentrovat do společnosti [právnická osoba]. veškeré činnosti související s poskytováním služeb firemní klientele. Odštěpovaná část jmění společnosti [právnická osoba]. představuje veškerý majetek, dluhy, práva, pohledávky a závazky související s uzavíráním, správou a plněním smluv na dodávku elektřiny, smluv na dodávku plynu, smluv o výkupu elektřiny, a to za předpokladu, že současně se jedná o smluvní vztahy mezi společností [právnická osoba] a subjektem odebírajícím od společnosti [právnická osoba] a splňujícím alespoň jednu z podmínek dle čl. IX. bodu 9.1, tj. odběr elektrické energie v celkovém objemu více než 50 MWh/rok, nebo odběr zemního plynu v celkovém objemu více než 100 MWh/rok, buď v jednom odběrním místě, nebo v součtu na více odběrných místech. Pro splnění podmínky přechodu pohledávek a závazku dle čl. 9.1 Projektu byl rozhodný odběr v roce 2017. Soud shledal, že žalovaná prokázala naplnění podmínky přechodu pohledávek a závazků, uvedený v ustanovení čl. 9.1 Projektu rozdělení, neboť v rozhodném období roku 2017, jen v období října až prosince 2017, bylo v segmentu elektřina odebráno žalovanou 134,965 MWh na odběrních místech [adresa]. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že k přechodu k vyčleněné části jmění společnosti [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba]. došlo s účinností k datu 1. 9. 2018. Dle čl. IX., bod 9.3 Projektu rozdělení přechází na společnost [právnická osoba]. všechna práva, pohledávky a veškeré závazky, které budou ke dni účinnosti rozdělení součástí odštěpované části jmění vymezené dle článku IX. odst. 9.1. a 9. 2., tj. včetně práv pohledávek a veškerých závazků, které vzniknou až po tzv. rozhodném dni (tj. po 1. 1. 2018). S ohledem na shora uvedené soud shledal, že povinnost k vrácení přeplatků ze záloh na energie přešla na nástupnickou společnost [právnická osoba]., neboť přeplatky se vztahují k období před 1. 9. 2018; k přechodu uvedené povinnosti došlo s účinností k datu účinnosti zápisu přeměny korporace do obchodního rejstříku (tj. dnem 1. 9. 2018) dle § 59 zákona č. 125/2008 Sb. (dále též „zákon o přeměnách“, nebo „ZOP“); přechod vyčleněné části práv a povinností žalované na nástupnickou společnost nastal dle § 179 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 244 odst. 2 ZOP.

4. Následně soud uzavřel, že žalovaná není pasivně legitimována k plnění jako dlužník (neboť došlo k přechodu pohledávek a závazků na [právnická osoba].), nýbrž jako ručitel (k tomu odkázal na § 258 ZOP, § 2021 o. z. a § 2023 odst. 1 o. z.). Soud měl za prokázané, že dlužník [právnická osoba]. na výzvu žalobkyně k vrácení předmětných přeplatků odmítl plnit. K námitce žalované, že se ručení vztahuje jen na dluhy existující ke dni zápisu do obchodního rejstříku, přičemž přeplatkové faktury byly splatné dne 27. 9. 2018, tj. až po dni účinnosti rozdělení, soud uvedl, že splatnost závazku není totožná s jeho vznikem, přičemž přeplatky na zálohách se všechny týkaly období do 31. 8. 2018, námitku žalované tedy důvodnou neshledal.

5. Dále soud uvedl, že dne 14. 1. 2019 společnost [právnická osoba]. oznámila žalobkyni jednostranný zápočet pohledávek v částce 32 229 Kč, kdy oproti pohledávkám [právnická osoba]., vyplývajícím z pěti předmětných faktur č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo], a č. [číslo] započítávala své protipohledávky s nedoplatky na 2 fakturách, a to č. [číslo] se splatností dne 15. 2. 2017 s částkou k započtení 28 646 Kč a č. [číslo] se splatností dne 18. 4. 2017 s částkou k započtení 3 583 Kč. Tento zápočet se netýkal zbývající předmětné faktury č. [číslo] na vrácení přeplatku ve výši 9 860 Kč. Dopisem ze dne 29. 1. 2019 žalobkyně namítla vůči [právnická osoba]. neplatnost tohoto zápočtu a požadovala, aby tento neoprávněně započítávaný přeplatek ve výši 32 229 Kč jí byl vrácen. Následně žalobkyně (e-mailem ze dne 15. 3. 2021) v rámci předžalobní výzvy vyzvala [právnická osoba]. k vrácení přeplatků ve výši 42 109 Kč z předmětných 6 faktur (resp. dobropisů) s odůvodněním, že zápočet 2 dlužných faktur č. [číslo] a [číslo] ze dne 14. 1. 2019 shledává neplatným. Na výzvu žalobkyně ze dne 15. 3. 2021 reagovala [právnická osoba]. dopisem ze dne 23. 4. 2021 ohledně započítávaných 2 dlužných faktur tak, že smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. [číslo], týkající se těchto 2 dlužných faktur, byla uzavřena platně dne 23. 3. 2016, a to v návaznosti na souhlas s přepisem elektroměru ze dne 9. 3. 2016 a na žádost o uzavření nové smlouvy. Dále soud uvedl, že žalobkyně (dopisem ze dne 12. 10. 2022) vyzvala [právnická osoba]. k vrácení přeplatků v celkové výši 42 109 Kč z předmětných 6 faktur s odůvodněním, že zápočet ze dne 14. 1. 2019 shledává neplatným. Soud tak měl za prokázané, že dlužník ([právnická osoba].) výzvu k vrácení předmětných přeplatků odmítl plnit. Obranu žalované, že se na ní nelze domáhat plnění z titulu ručení za nástupnickou společnost dle § 258 ZOP, jelikož dlužník byl schopen plnit a neplnil pouze z důvodu zápočtu pohledávek, neshledal soud případnou s tím, že není podstatné, proč dlužník neplnil, ale že po výzvě věřitele neplnil. Pasivní legitimaci žalované z titulu ručení za přechod předmětných závazků (k vrácení přeplatků) tak měl soud za prokázanou.

6. Soud dále uvedl, že žalobkyně dopisem ze dne 29. 1. 2019 namítla vůči [právnická osoba]. neplatnost zápočtu v rozsahu částky 32 229 Kč z důvodu dřívější reklamace fakturovaného plnění dle faktur č. [číslo] a č. [číslo], uplatněných k zápočtu. Dále uvedl, že ohledně určitosti zápočtu sporu nebylo; jednotlivé fakturované pohledávky, uvedené v zápočtu, jsou popsány čísly faktur, částkami uplatněnými z nich k zápočtu i splatností. Z hlediska určitosti byl zápočet proveden řádně. Námitku žalobkyně, že byly započítávány pohledávky nejisté, neboť byly předmětem řízení u Obvodního soudu pro [adresa] (dle nesporného tvrzení účastníků skončilo toto řízení zpětvzetím žaloby poté, co nebylo připuštěno procesní nástupnictví z [právnická osoba]. na [právnická osoba].), tudíž se jedná o neúčinný zápočet, shledal soud neúčinnou. Ohledně započtení soud odkázal na § 1982 odst. 1 o. z. Ohledně ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. poukázal na závěry Nejvyššího soudu vyložené v rozhodnutí sp. zn. 31Cdo 684/2020 a další judikaturu, přičemž podotkl, že za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává, musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše, apod. K tomu uvedl, že v této věci se jednalo o pohledávky splatné (na základě faktury č. [číslo], se splatností dne 15. 2. 2017, s částkou k započtení 28 646 Kč a na základě faktury č. [číslo], se splatností dne 18. 4. 2017, s částkou k započtení 3 583 Kč) z důvodu nezaplaceného odběru elektřiny v nesporném odběrném místě [adresa]. Mezi účastnicemi řízení nebyla sporná výše odběru elektřiny, ale (toliko) regulovaná stálá platba za distribuční sazbu. Předmětné pohledávky (na vrácení přeplatků), při zápočtu pasivní, se týkaly téhož, tj. odběrů plynu a elektřiny. Dále soud uvedl, že dle poukazovaného rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu nesmí výklad § 1987 odst. 2 o. z. bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu, přičemž v projednávaném případu je to odběr energií mezi dodavatelem a odběratelem, nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Žalobou uplatněné pohledávky na vratky záloh z vyúčtování odběru energií si vyžádaly složité dokazování ohledně právního nástupnictví, žaloba byla uplatněna proti žalované jako dlužníku, později bylo doplněno, že též jako ručiteli. Započtení nebylo uplatněno žalovanou, ale její právní nástupkyní, a bylo jako sporné uplatněno již v žalobě. S ohledem shora na uvedené dospěl soud k závěru, že započtení jednostranným úkonem ze strany [právnická osoba]. (ze dne 14. 1. 2019) neodporuje ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Zdůraznil, že navíc v průběhu řízení vyšlo najevo, že se nejedná o pohledávky nejisté, ale existentní a prokázané.

7. Ve vztahu k existenci započítaných pohledávek soud uvedl, že žalobkyně v odběrném místě [adresa] (dále též „Odběrné místo“) odebírala elektřinu od 23. 3. 2016 do 21. 12. 2017 a dále od 21. 1. 2017 do 20. 4. 2017. Na základě periodické faktury za sdružené služby dodávky elektřiny č. [číslo] se splatností 15. 2. 2017 žalovaná vyzvala žalobkyni k doplatku ceny odběru elektřiny ve výši 41 244 Kč za období odběru 23. 3. 2016 - 21. 12. 2017. Fakturovaná spotřeba činila 1,379 MWh, z fakturované částky však velkou část činil stálý měsíční plat za rezervovaný příkon v distribuční sazbě [nazev] ve výši 28 594,62 Kč. Na základě mimořádné faktury za sdružené služby dodávky elektřiny (č. [číslo], se splatností 18. 4. 2017) žalovaná vyzvala žalobkyni k doplatku ceny odběru elektřiny ve výši 9 654 Kč za období odběru 21. 1. 2017 - 2. 4. 2017. Fakturována byla spotřeba 0,225 MWh, z fakturované částky však velkou část činil stálý měsíční plat za rezervovaný příkon v distribuční sazbě [nazev] 7 358,04 Kč. Dále soud shledal, že uvedené faktury žalovaná dodavateli vrátila (dopisy ze dne 17. 2. 2017 a ze dne 18. 4. 2017) s tím, že na odběrném místě je patrně účtována omylem sazba [nazev]-[nazev]; dodávka elektrické energie na tomto odběrném místě slouží pouze k osvětlení, uváděná sazba je proto nesmyslná. Soud provedl dokazování listinami specifikovanými v odstavcích 71. až 83. odůvodnění, přičemž vyložil, jaké skutečnosti se z nich podávají. Na základě těchto důkazů měl za prokázané, že žalobkyně objednala na základě „žádosti o připojení k distribuční soustavě“ a „žádosti o uzavření smlouvy o dodávce elektřiny“ distribuční sazbu [nazev]. Teprve v žádosti ze dne 16. 2. 2017 žalobkyně požádala o změnu rezervovaného příkonu na sazbu [nazev]. Návrhu na doplnění dokazování (výslechy dvou svědků) soud nevyhověl, když vyložil, proč tyto důkazy shledal nadbytečnými.

8. Požadavek na vrácení přeplatku z vyúčtovaných záloh dle faktury č. [číslo] na částku 9 860 Kč (Faktura 6) shledal soud opodstatněným a v této části žalobě (výrokem I.) vyhověl; vzhledem k tomu, že výrok I. nebyl odvoláním dotčen, není reprodukce odůvodnění, která se k tomuto výroku vztahuje, třeba.

9. Žalobkyně ve včasném odvolání (do výroků II. a III.) a v jeho doplnění, když rozsah odvolání upřesnila při jednání odvolacího soudu (viz odstavec 11.), namítala, že o existenci pohledávky použité k započtení probíhal soudní spor u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kde [právnická osoba] pohledávku v roce 2018 zažalovala, v roce 2020 vzala žalobu zpět a řízení bylo zastaveno; tím je prokázáno, že byla k zápočtu použita pohledávka nejistá a sporná. Dále namítala, že vznik pohledávky, která byla použita k započtení, vzal soud za prokázaný na základě prostých kopií listin, jejichž pravost byla sporována a na nichž byly navíc sporovány i podpisy pana [jméno FO]. Důkaz originálem proveden nebyl a návrhu na doplnění dokazování výslechem [jméno FO] (bývalého [funkce] žalobkyně) a [tituly před jménem] [jméno FO] (současného [funkce]) nebylo vyhověno. Dále namítala nesprávnost závěru soudu, že pohledávky účastníků řízení pocházejí ze stejného právního vztahu; započítávaná pohledávka žalované vyplývá z jiné smlouvy než žalobou uplatněné pohledávky. Dle žalobkyně je zápočet, s ohledem na závěry Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], neplatný; v tomto ohledu poukázala též na relativnost míry nejistoty aktivní pohledávky ve vztahu k pohledávce pasivní, přičemž zdůraznila, že zatímco o pohledávce žalobkyně nebylo sporu, ohledně pohledávky započítané probíhalo rozsáhlé dokazování. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II. změnil tak, že žalobě vyhoví, a přizná žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání vytýkala žalobkyni „postup právně nesouladný“, přičemž právní nesouladnost spatřovala v tom, že žalobkyně „nenavrhla procesní nástupnictví“ a že místo toho požadovala na žalované úhradu pohledávky „z jiného důvodu“, tj. z titulu ručení. Dále žalovaná uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že pohledávky a závazky přešly na nástupnickou společnost ([právnická osoba].); tato skutečnost byla žalobkyni řádně oznámena. V jejím důsledku vzal (dle žalované nesprávně) právní zástupce žalované v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalobu (kterou se žalovaná domáhala po žalobci úhrady svého dluhu) zpět. Z této skutečnosti však nelze dovozovat neexistenci dluhu (v té době již nástupnické společnosti), naopak, provedením zápočtu bylo jasně deklarováno, že nástupnická společnost na existenci své pohledávky setrvává. Dále žalovaná uvedla, že ve vyjádření ze dne 9. 12. 2024 popsala množství právních jednání, při kterých žalobkyni zastupoval zmocněnec pan [jméno FO] (na základě plné moci ze dne 9. 4. 2009), který žalované předkládal žádosti, uzavíral smlouvy, odesílal listiny a obecně komunikoval v otázkách dodávky elektřiny a plynu do odběrných míst žalobkyně. Dále uvedla, že v odběrném místě elektřinu odebírala žalobkyně, což svými (reklamačními) dopisy potvrzovala, jediné, co sporovala, byla sjednaná distribuční sazba. Žalobkyně v minulosti nezpochybňovala existenci smlouvy, ale fakturovanou částku. Fakturu vrátila dopisem datovaným 17. 2. 2017, ve kterém uvedla, že zřejmě omylem žalovaná účtuje sazbu [nazev] - [nazev], a požadovala fakturu přepočítat na odpovídající distribuční sazbu. Dle žalované je zřejmé, že minimálně v rozsahu částky uvedené v dopise ze 17. 2. 2017, tj. v rozsahu částky 9 561,71 Kč, shledávala žalobkyně fakturovanou částku za oprávněnou, tj. v tomto rozsahu svůj závazek vůči žalované uznala. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení.

11. Při jednání odvolacího soudu právní zástupce žalobkyně a žalovaná odkázali na svá písemná podání, jejichž stěžejní části reprodukovali. Na výzvu odvolacího soudu (zda odvolání směřuje i do té části výroku II., kterou byla žaloba zamítnuta co do úroku z prodlení z částky 9 860 Kč za specifikované období pěti dnů, když v odvolání v tomto směru absentuje jakákoliv argumentace), právní zástupce žalobkyně upřesnil, že proti výroku II. v jeho první části, kterou byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 9 860 Kč za dobu od 28. 9. 2018 do 2. 10. 2018, odvolání nesměřuje, neboť žalobkyně skutečně ve stanovení počátku prodlení s úhradou částky 9 860 Kč pochybila.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání žalobkyně shledal opodstatněným.

13. V usnesení ze dne 17. 5. 2023 (č. j. [spisová značka]), kterým byl zrušen předchozí (v pořadí první) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2022 (č. j. [spisová značka]), odvolací soud (zejména) uvedl, že na soudu prvního stupně předně bude, aby vedl žalobkyni k doplnění vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů tak, aby bylo zřejmé, na základě jaké konkrétní smlouvy (či smluv) právní vztah (či vztahy) mezi žalobkyní a žalovanou vznikl (vznikly). Následně měl soud posoudit, zda žalobkyni vznikl nárok na vrácení přeplatků (dále též „Pohledávka“); dále měl soud prvního stupně posoudit, zda závazek z Pohledávky přešel ze společnosti [právnická osoba]. na společnost [právnická osoba]., či zda se tak nestalo; dále se měl zabývat otázkou, zda nastaly účinky započtení, k němuž mělo dojít přípisem společnosti [právnická osoba]. ze dne 14. 1. 2019, a měl uvážit, zda v případě, že došlo k přechodu závazku z Pohledávky na společnost [právnická osoba]., je žalovaná ve věci pasivně legitimována z titulu ručení ve smyslu § 258 ZOP.

14. Soud prvního stupně pokynům odvolacího soudu dostál. Poté, kdy žalobkyně (k výzvě soudu prvního stupně) podáním ze dne 17. 7. 2023 upřesnila, že přeplatky za odběr plynu vyčíslené Fakturami 1 až 5, vznikly při dodávce plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu, která byla mezi účastnicemi řízení uzavřena dne 29. 11. 2017 (dále též „Smlouva ze dne 29. 11. 2017“), a přeplatek za odběr elektřiny vyčíslený Fakturou 6 vznikl při dodávce elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí VNN a VN, která byla mezi účastnicemi řízení uzavřena dne 7. 1. 2018, doplnil dokazování a následně posoudil všechny otázky výše (v předchozím odstavci) uvedené.

15. S ohledem na to, že o nedoplatku vyčísleném ve Faktuře 6, bylo rozhodnuto odvoláním nenapadeným výrokem I., není na místě zabývat se důvody, na jejichž základě bylo žalobě v této části vyhověno. V dalším textu se „Pohledávkou“ rozumí nárok žalobkyně na vrácení přeplatků vyčíslených ve Fakturách 1 až 5.

16. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází, v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci a náležitě vyložil, z jakých zjištění vycházel a jaké závěry z nich učinil; odvolací soud proto v zájmu stručnosti na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje.

17. S právním posouzením věci se odvolací soud se soudem prvního stupně ztotožnil jen z části, v rozsahu níže uvedeném.

18. Pokud soud prvního stupně shledal, že závazek z Pohledávky přešel, ve smyslu článku 9.3 Projektu rozdělení, s účinností od 1. 9. 2018 ze žalované ([právnická osoba].) na společnost [právnická osoba]., je jeho závěr správný. V podrobnostech lze na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat a dodat jen tolik, že ze spisu (z Faktur 1 až 5) se podává, že přeplatky vyčíslené ve Fakturách 1 až 5 vznikly při odběru plynu na základě Smlouvy ze dne 29. 11. 2017 v průběhu prvních osmi měsíců roku 2018. Konec období, za která přeplatky vnikly, je ve Fakturách 1 až 5 datován dnem 31. 8. 2018, přičemž téhož dne (tj. 31. 8. 2018) byly Faktury 1 až 5 vystaveny. Je tedy zřejmé, že závazek z Pohledávky se stal (v souladu s článkem 9.3 Projektu rozdělení) součástí odštěpované části jmění, která s účinností od 1. 9. 2018 přešla na společnost [právnická osoba]. Na právě uvedeném nic nemění ani (žalovanou poukazovaná) skutečnost, že Faktury 1 až 5 byly splatné dne 27. 9. 2018. Pro přechod závazku vrátit přeplatky vyčíslené ve Fakturách 1 až 5 je rozhodné (ve smyslu článku 9.3 Projektu rozdělení) to, že jde o závazek, který vznikl před datem účinnosti rozdělení, tj. před datem 1. 9. 2018. K objasnění odlišných počátků prodlení s úhradou částky 32 249 Kč a částky 9 860 Kč lze poznamenat, že Faktura 6 (ohledně níž bylo rozhodnuto nenapadeným výrokem I.) byla, na rozdíl od Faktur 1 až 5, splatná později (dne 2. 10. 2018).

19. Soud prvního stupně též správně uzavřel, že byť závazek z Pohledávky přešel na společnost [právnická osoba]., může se žalobkyně úspěšně domáhat splnění závazku z Pohledávky na žalované z titulu ručení. V této souvislosti soud příhodně poukázal na skutečnost, že žalobkyně k plnění vyzvala dlužníka, tedy společnost [právnická osoba]., ta však plnit odmítla.

20. Dle § 258 ZOP rozdělovaná společnost nebo rozdělované družstvo ručí za dluhy, jež přešly v důsledku odštěpení nebo vyčlenění na nástupnickou společnost nebo družstvo nebo na více nástupnických společností nebo družstev, do výše svého vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze.

21. Soud prvního stupně správně shledal, že žalovaná je věcně pasivně legitimována z titulu ručení ve smyslu § 258 ZOP, když překročení limitu ručení (výše vlastního kapitálu vykázaného v zahajovací rozvaze) žalovaná netvrdila a ze spisu se nepodává, a dostatečně se vypořádal s námitkami, které v této souvislosti žalovaná vznesla. Též v tomto ohledu lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí a, s přihlédnutím k argumentaci žalované ve vyjádření k odvolání, dodat následující.

22. Pokud žalovaná vytýká žalobkyni „postup právně nesouladný“, přičemž právní nesouladnost spatřuje v tom, že žalobkyně „nenavrhla procesní nástupnictví“ a místo toho požadovala na žalované úhradu Pohledávky „z jiného důvodu“, tj. z titulu ručení, jde o výtku (námitku) nepřípadnou. Otázka přechodu závazku z Pohledávky ze žalované na společnost [právnická osoba]. byla v poměrech této věci postavena na jisto až dokazováním provedeným po zrušení prvního rozsudku. Nereagovala-li žalobkyně na výsledek dokazování způsobem předestřeným žalovanou a poukázala-li na to, že nemá-li žalovaná povinnost splnit Pohledávku jako dlužník, má takovou povinnost jako ručitel (ve smyslu § 258 ZOP), a z tohoto důvodu setrvala na žalobě ve vztahu k žalované, nelze v postupu žalobkyně spatřovat nic právně nedovoleného.

23. Až potud shledal odvolací soud závěry soudu prvního stupně správnými. Se závěrem, že Pohledávka žalobkyně zanikla započtením, a se závěrem, že existence započítávané pohledávky byla v tomto řízení prokázána, se odvolací soud, z důvodů dále vyložených, neztotožnil.

24. Ze spisu je zřejmé (a též z odůvodnění napadeného rozsudku se podává), že dopisem ze dne 14. 1. 2019 společnost [právnická osoba]. oznámila žalobkyni jednostranný zápočet pohledávek v celkové částce 32 229 Kč, když oproti pohledávkám žalobkyně vyplývajícím z Faktur 1 až 5 uplatnila své pohledávky plynoucí z faktury č. [číslo] (se splatností dne 15. 2. 2017, s částkou k započtení 28 646 Kč; dále též „Faktura A“) a z faktury č. [číslo] (se splatností dne 18. 4. 2017, s částkou k započtení 3 583 Kč; dále též „Faktura B“). Zřejmé je též, že žalobkyně dopisem ze dne 29. 1. 2019 namítla neplatnost tohoto zápočtu (s poukazem na to, že tyto faktury reklamovala) a setrvala na požadavku vrácení přeplatku ve výši 32 229 Kč.

25. Dále je ze spisu patrné (a podává, že se i z odůvodnění napadeného rozsudku - viz 65. a 66. odstavec), že dopisem ze dne 17. 2. 2017 vrátila žalobkyně žalované Fakturu A s odůvodněním, že na odběrném místě byla patrně omylem účtována sazba „[nazev]-[nazev]“. Dále uvedla, že dodávka elektrické energie na tomto odběrném místě slouží pouze k osvětlení, proto je uváděná sazba naprosto nesmyslná. Dovoluje si tedy fakturu přepočítat na odpovídající distribuční sazbu „[nazev]“, kde dle jejího propočtu vyšla částka 9 561,71 Kč včetně DPH, žádá tedy o opravení faktury. Dopisem ze dne 18. 4. 2017 vrátila žalobkyně žalované Fakturu B s tím, že došlo k účtování nesmyslné sazby „[nazev]-[nazev]“, ačkoliv dodávka elektrické energie v těchto prostorách slouží pouze osvětlení; [Předmět] zde nebyly údajně používány ani předchozím nájemcem tohoto objektu, žalobkyně si není vědoma toho, že by taková sazbu byla dohodnuta, a žádá o přepočet na odpovídající distribuční sazbu „[nazev]“.

26. Soud prvního stupně k těmto skutkovým zjištěním poznamenal, že nebyl reklamován odběr elektřiny, ale pouze sazba za odběr. Tato poznámka je sice opodstatněná, je však třeba dodat, že byla-li reklamována uplatněná sazba, je zřejmé, že byla sporována výše platby za odběr elektřiny, neboť tato výše se od uplatněné sazby odvíjí. Za této situace nelze než uzavřít, že pokud žalovaná dopisem ze dne 14. 1. 2019 uplatnila k zápočtu (proti Pohledávce žalobkyně) neuhrazené Faktury A, B, uplatnila pohledávku, jejíž výše byla nejistá, když byla již před provedením zápočtu sporována (reklamována) dopisy ze dne 17. 2. 2017 a ze dne 18. 4. 2017.

27. Podle § 1987 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec první). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec druhý).

28. Z rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 31Cdo 684/2020 se k otázce započtení - a zejména k výkladu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. (dále též „vykládané ustanovení“) - podávají následující závěry. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je pohledávka, která je co do základu nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává (odmítá uhradit) nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše, apod. Jelikož vykládané ustanovení (§ 1987 odst. 2 o. z.) sleduje především ochranu věřitele pasivní pohledávky, je na něm, aby se případně dovolal neplatnosti jednostranného právního jednání, jímž dlužník proti pasivní pohledávce započítává svoji (aktivní) pohledávku za věřitelem (§ 580 odst. 1, § 586 o. z.); rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. tudíž zakládá (zpravidla) toliko relativní neplatnost. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné toliko okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení (projev vůle dlužníka pasivní pohledávky) účinné. Účinnost právního jednání zpravidla nastává v okamžiku, kdy projev vůle dlužníka pasivní pohledávky dojde věřiteli (§ 570 a násl. o. z.). Zákonodárce upravil likviditu aktivní pohledávky jakožto hmotněprávní předpoklad započtení; není-li aktivní pohledávka „jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pasivní pohledávky vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pasivní pohledávka nezanikne). Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Tak tomu zpravidla nebude tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Uvedené závěry se obdobně prosadí i tehdy, provede-li dlužník pasivní pohledávky započtení mimo soudní řízení o žalobě na splnění pasivní pohledávky (ať už před jeho zahájením či v jeho průběhu) a vznese-li v řízení námitku zániku žalobou uplatněné pohledávky v důsledku tohoto započtení. I v tomto případě jsou přitom pro posouzení, zda aktivní pohledávka vyhovuje požadavku § 1987 odst. 2 o. z., rozhodné okolnosti, které zde byly v okamžiku účinnosti právního jednání dlužníka, tj. jednostranného započtení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31Cdo 684/2020, dostupný na www.nsoud.cz).

29. Odvolací soud, na základě soudem prvního stupně učiněných skutkových zjištění, odvolacím soudem stručně reprodukovaných v odstavcích 24. a 25., z důvodu vyloženého v odstavci 26. a se zřetelem ke shora (v předchozím odstavci) vyloženým závěrům Nejvyššího soudu, shledal, že pohledávka, kterou společnost [právnická osoba]. k započtení uplatnila (dopisem ze dne 14. 1. 2019), byla pohledávkou, jejíž výše byla nejistá, přičemž nejistota ohledně výše pohledávky byla objektivní. Nejednalo se totiž o situaci, kdy by dlužník započítávané pohledávky (žalobkyně) její výši pouze (bez dalšího) popřel - z dopisů ze dne 17. 2. 2017 a 18. 4. 2017 je (naopak) jasně patrné, že žalobkyně výši pohledávky zpochybnila konkrétními důvody (použitím nesprávné a nesjednané sazby). S ohledem na to, že výše započítávané pohledávky byla zpochybněna (sporována) již dopisy ze dne 17. 2. 2017 a ze dne 18. 4. 2017 (dále též jen „reklamace“) - přičemž ze spisu se nepodává (a není to ani tvrzeno), že by nejistota o výši započítávané pohledávky byla v mezidobí (mezi reklamací Faktury A a Faktury B a uplatněním těchto faktur k započtení) odstraněna - je zřejmé, že nejistota o výši započítávané pohledávky byla přítomna i v okamžiku, kdy projev vůle obsahující započtení (dopis ze dne 14. 1. 2019) došel žalobkyni. Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje § 1987 odst. 2 o. z., jsou přitom rozhodné okolnosti, které tu byly v okamžiku započtení.

30. Je tedy třeba uzavřít, že k jednostrannému započtení byla užita pohledávka (ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z.) nezpůsobilá, neboť byla v okamžiku započtení co do výše nejistá; vzhledem k tomu, že se žalobkyně neplatnosti započtení (dopisem ze dne 29. 1. 2019) dovolala, účinky započtení (provedeného dopisem ze dne 14. 1. 2019) nenastaly a Pohledávka žalobkyně (o jejíž existenci a výši nebylo sporu) započtením nezanikla.

31. Za této situace je třeba žalobě vyhovět i v části, která je předmětem odvolacího řízení, neboť přeplatky vyčíslené Fakturami 1 až 5 představují bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) - jehož výše odpovídá součtu částek uvedených v těchto fakturách - které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. S ohledem na splatnost uvedených faktur, která nastala dne 27. 9. 2018, náleží žalobkyni od následujícího dne (28. 9. 2018) též úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Žalobkyně příhodně poukázala na skutečnost, že zatímco ve vztahu k její Pohledávce bylo vedeno dokazování jen k posouzení otázky, zda závazek z Pohledávky přešel na společnost [právnická osoba]. (či zda se tak nestalo), podstatně rozsáhlejší dokazování bylo vedeno k prokázání existence a výše započítávané pohledávky. Vzhledem k tomu, že výše započítávané (aktivní) pohledávky zůstala nejistou i po provedeném dokazování (viz níže), je v souladu s ustálenou soudní praxí i s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 684/2020, aby rozhodnutí ve věci bylo učiněno na základě dosud zjištěného skutkového stavu, neboť další dokazování by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce, o jejíž existenci a výši nejsou pochybnosti.

33. Soud prvního stupně, s poukazem na závěr (též) obsažený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31Cdo 684/2020, totiž závěr, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami, provedl poměrně rozsáhlé dokazování ohledně vzniku a výše započítané pohledávky, a následně tuto pohledávku shledal prokázanou. S tímto závěrem (tj. se závěrem o prokázání započítávané pohledávky) se odvolací soud neztotožnil.

34. Žalobkyně namítá, že vznik pohledávky, která byla použita k započtení, vzal soud za prokázaný na základě prostých kopií listin, jejichž pravost byla sporována a na nichž byly sporovány i podpisy zmocněnce (pana [jméno FO]).

35. Námitce žalobkyně je třeba přisvědčit. Jakkoliv důkazem (ve smyslu § 125 o. s. ř.) mohou být i prosté kopie listin, je-li zpochybňována jejich věrohodnost, resp. je-li sporována pravost podpisu, kterým měly být opatřeny originály listin, je třeba se s takovými námitkami náležitě vypořádat. Soud prvního stupně sice vyložil, jaké důvody ho vedly k závěru, že pan [jméno FO] (jehož zmocnění bylo předloženo v prosté kopii) byl oprávněn za žalobkyni jednat (v tomto ohledu poukázal na řadu jiných smluv, při jejichž uzavření za žalobkyni pan [jméno FO] jednal), s námitkou žalobkyně, že (v prosté kopii předložené) smlouvy - kterými měl být založen právní poměr, na jehož základě vystavila žalovaná Faktury A a B (které byly použity k započtení) - nejsou opatřeny pravým podpisem zmocněnce [jméno FO], se však nikterak nevypořádal. Na místě je dodat, že při posouzení otázky pravosti podpisu se lze sotva obejít bez odborného (znaleckého) posouzení - pro takové doplnění dokazování však není, z důvodu již uvedeného (v odstavci 32.), v tomto řízení místo. Odvolací soud proto uzavřel, že nebyla-li náležitě posouzena otázka pravosti podpisu zmocněnce na shora uvedených smlouvách, nemůže závěr soudu prvního stupně o prokázání existence započítávané pohledávky (bez dalšího doplnění dokazování) obstát, a nadále tedy jde o pohledávku nejistou.

36. K námitce žalované, že žalobkyně v minulosti nezpochybňovala existenci smlouvy (na jejímž základě byly vystaveny Faktury A a B), ale jen fakturovanou částku, je na místě uvést následující. Ze spisu je zřejmé (a podává se též z odůvodnění napadeného rozsudku - viz 67. a 68. odstavec), že již dopisem ze dne 9. 6. 2017 namítla žalobkyně neplatnost smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny (na jejímž základě byly vystaven Faktury A a B); v dopisu ze dne 26. 3. 2018 tuto námitku zopakovala a dodala, že na údajné kopii smlouvy k výše uvedeným daňovým dokladům je pouze nečitelný podpis nepatřící žádnému ze statutárních orgánů společnosti [právnická osoba]., ani zde není uvedeného jméno, ani případné zplnomocnění, přičemž za firmu [právnická osoba]. vždy jednají dva [funkce] společně. Z právě uvedeného plyne, že existenci smlouvy, na jejímž základě byly vystaveny Faktury A a B, zpochybňovala žalobkyně již v roce 2017, resp. 2018. Naznačovala-li žalovaná touto námitkou účelovost postupu žalobkyně, jde o námitku nepřípadnou, neboť nemůže být pochyb o tom, že existenci uvedené smlouvy žalobkyně zpochybnila již několik let před zahájením tohoto řízení.

37. Přisvědčit nelze ani námitce žalované, že započítávanou pohledávku žalobkyně z části uznala. Žalovaná v tomto ohledu poukázala na dopis ze dne 17. 2. 2017, ve kterém žalobkyně (vedle jiného) uvedla, že při vyúčtování byla použita „nesmyslná sazba [nazev] - [nazev]“. Žalovaná zdůraznila, že v dopisu se též uvádí, že při použití sazby „[nazev]“ žalobkyni podle jejích propočtů vyšla částka 9 561,71 Kč vč. DPH, že žalobkyně požádala o opravení faktury a vyjádřila připravenost ji (po opravě) uhradit. Vhodné je poznamenat, že tento dopis předchází dopisům zmíněným v předchozím odstavci, kterými žalobkyně reagovala na zaslání kopie smlouvy, na jejím základě byla Faktura A vystavena. Především je třeba podotknout, že z poukazované části dopisu plyne, že žalobkyni (při použití jiné sazby) vyšla „dle jejích propočtů“ jiná (než fakturovaná) částka. Jinak řečeno, žalobkyně (pouze) uvedla, že vyfakturovaná částka by měla být (podstatně) nižší, a vyjádřila názor, že by se mělo jednat (podle jejích propočtů) o částku shora uvedenou; skutečnost, že by co do této výše pohledávku žalobkyně žalovaná uznala (ve smyslu § 2053 o. z.), se z poukazované (ani jiné) části dopisu ze dne 17. 2. 2017 nepodává.

38. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil [§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] tak, jak je uvedeno výše.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla neúspěšná jen v nepatrné části příslušenství.

40. V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobkyni náklady řízení spočívající v nákladech soudního poplatku za žalobu (2 106 Kč), soudního poplatku za první odvolání (2 106 Kč) a náklady zastoupení advokátem stanovené podle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále též „AT“) z tarifní hodnoty 42 109 Kč za 20 úkonů právní služby po 2 820 Kč, tj. (1.) převzetí a příprava zastoupení, (2.) předžalobní výzva k plnění (3.) žaloba, (4.) podání ze dne 1. 12. 2021, (5.) účast při jednání soudu dne 15. 2. 2022, (6.) podání ze dne 15. 2. 2022, (7.) účast při jednání soudu dne 20. 10. 2022, (8.) odvolání ze dne 21. 12. 2022 a doplnění odvolání ze dne 18. 4. 2023 (počítáno jako jeden úkon, když žádné okolnosti, které by žalobci bránily v tom, aby obsah doplnění odvolání učinil již součástí odvolání, se ze spisu nepodávají), (9.) účast při jednání odvolacího soudu dne 17. 5. 2023), (10.) podání ze dne 17. 7. 2023, (11.) účast při jednání soudu dne 7. 11. 2023, (12.) účast při jednání soudu dne 8. 2. 2024, (13.) podání ze dne 18. 5. 2024 (žalobcem ve vyúčtování nákladů chybně označené jaké podání ze dne 18. 8. 2025), (14.) účast při jednání soudu dne 25. 7. 2024, (15.) podání ze dne 30. 8. 2024, (16.) účast při jednání soudu dne 3. 9. 2024, (17.) podání ze dne 24. 9. 2024, (18.) podání ze dne 11. 11. 2024, (19.) účast při jednání soudu dne 12. 11. 2024, (20.) účast při jednání soudu dne 10. 12. 2024; dále 20 paušálních náhrad výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT (20x 300 Kč); náhrada cestovních výdajů (a) ve výši 2 x 2 770 Kč za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět ve dnech 15. 2. 2022 a 20. 10. 2022 [2 x 360 km na trase [adresa], při náhradě za použití vozidla 4,70 Kč/km, spotřebě motorového vozidla 7,4 l/100 km a ceně pohonných hmot 44,50 Kč/l benzínu 95 oktanů]; (b) náhrada cestovních výdajů ve výši 2x 2 970 Kč za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět na jednání soudu ve dnech 17. 5. 2023 a 7. 11. 2023 [2x 360 km na trase [adresa], při náhradě za použití vozidla 5,20 Kč/km, spotřebě motorového vozidla 7,4 l/100 km a ceně pohonných hmot 41,20 Kč/l benzínu 95 oktanů]; (c) náhrada cestovních výdajů ve výši 5x 3 034 Kč za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět ve dnech 8. 2. 2024, 25. 7. 2024, 3. 9. 2024, 12. 11. 2024 a 10. 12. 2024 [5x 360 km na trase [adresa], při náhradě za použití vozidla 5,60 Kč/km, spotřebě motorového vozidla 7,4 l/100 km a ceně pohonných hmot 38,20 Kč/l benzínu 95 oktanů]; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT ve výši 9 000 Kč (za 9x 10 půlhodin po 100 Kč); náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř.

41. V odvolacím řízení vznikly žalobkyni náklady zastoupení advokátem stanovené podle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, včetně vyhlášky č. 258/2024 (dále též „AT“) z tarifní hodnoty 32 249 Kč za 2 úkony právní služby po 2 420 Kč, tj. (1.) za odvolání ze dne 31. 1. 2025 a za doplnění odvolání ze dne 5. 3. 2025 (počítáno jako jeden úkon, když žádné okolnosti, které by žalobci bránily v tom, aby obsah doplnění odvolání učinil již součástí odvolání, se ze spisu nepodávají), (2.) účast při jednání odvolacího soudu dne 21. 5. 2025; dále 2 paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 AT (2x 450 Kč; paušální náhrada byla s účinností od 1. 1. 2025 zvýšena); náhrada cestovních výdajů ve výši 3 042 Kč za cestu ze sídla advokáta na jednání soudu a zpět dne 21. 5. 2025 [360 km na trase [adresa], při náhradě za použití vozidla 5,80 Kč/km, spotřebě motorového vozidla 7,4 l/100 km a ceně pohonných hmot 35,80 Kč/l benzínu 95 oktanů]; náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT ve výši 1 500 Kč (10 půlhodin po 150 Kč; od 1. 1. 2025 byla náhrada zvýšena); náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř.

42. Celkem tak na nákladech řízení žalobkyni náleží 135 293,72 Kč.

43. Na místě je dodat, že žalobkyni byla přiznána náhrada soudního poplatku pouze za první odvolání, neboť o povinnosti k úhradě soudního poplatku za druhé odvolání bylo rozhodnuto nesprávně (poplatník, který soudní poplatek za odvolání již jednou zaplatil, jej ve smyslu § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb. znovu neplatí). Na soudu prvního stupně proto bude, aby nesprávně vybraný soudní poplatek, který byl uhrazen dne 21. 2. 2025 (č. l. 287) žalobkyni vrátil.

Poučení