11 Co 154/2025 - 292

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [Jméno žalobce] narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 300 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. ledna 2025, č. j. 12C 174/2019-270 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. co do částky 290 000 Kč s 9,75% úrokem za prodlení od 2. 10. 2019 do zaplacení a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 10 000 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 2. 10. 2019 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 290 000 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 1. 4. 2019 do zaplacení a z částky 10 000 Kč od 1. 4. 2019[Anonymizováno]do 1. 10. 2019 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7 035,50 Kč (výrok III.).

2. Vycházel ze zjištění, že ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl na základě příkazu soudce ze dne 6. 11. 2017 realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu obžalované [tituly před jménem]. [jméno FO], jejímž obhájcem v této trestní věci byl [funkce] [tituly před jménem]. [jméno FO] (zde žalobce). Záznamy odposlechů byly pořizovány od 7. 11. do 20. 12. 2017 automatickým[Anonymizováno]zařízením, byl pořízen protokol, jehož přílohou je 1 kus nepřepisovatelného nosiče, obsahem nosiče jsou všechny záznamy telekomunikačního provozu, ve spisu je založen přepis telefonické komunikace obžalované. Při hlavním líčení 30. 1. 2018 se k důkazu prováděly zvukové záznamy pořízených hovorů v rámci odposlechu mezi obžalovanou a dalšími osobami, ani jednou z těchto osob není žalobce. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 13. 11. 2018 bylo rozhodnuto o odvolání obžalované proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 7. 2018, odvolací soud v rozhodnutí mimo jiné uvedl, že nařízení odposlechů bylo v souladu s trestním řádem, jako důkaz byly použity odposlechy, jejichž obsahem nebyly hovory obžalované s obhájcem. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 bylo odmítnuto dovolání obžalované, Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s podmínkami pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“), jako neopodstatněné shledal výhrady obžalované, jimiž namítala nezákonné užití zaznamenaných hovorů mezi ní a jejím obhájcem, tyto hovory nebyly k důkazu provedeny, soudy nižších stupňů je nepřehrály, neučinily je součástí dokazování, nijak je nehodnotily, ani z nich při utváření skutkového děje nevycházely. Při hlavním líčení 3. 8. 2018 předsedkyně senátu uvedla, že se senát seznámil s relevantními záznamy, se záznamy odposlechů se seznámila asistentka soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která je analyzovala a sepsala úřední záznam ze dne 19. 2. 2018, z něhož vyplývá, že asistentka soudkyně veškeré hovory přehrála, byly nahrány hovory obžalované s obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve dnech 7. 11., 8. 11., 9. 11., 30. 11., 7. 12. a 8. 12. 2017, ve čtyřech případech jde o hovory, kdy obžalovaná volala do kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], tento však nebyl přítomen, o čemž ji informovala sekretářka. Dále soud prvního stupně poukázal na obsah účastnické výpovědi žalobce a výpověď jeho manželky svědkyně [jméno FO] a jeho spolupracovnice z [činnost] kanceláře svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], z nichž zjistil, jakým způsobem se pořízení odposlechů hovorů s obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO] a ponechání záznamů v trestním spisu promítlo do nemajetkové sféry žalobce.

3. Dále soud prvního stupně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudu dosud vydaná, poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a závazný právní názor v něm vyslovený a konstatoval, že předmětem řízení zůstal požadavek žalobce na zadostiučinění ve výši 300 000 Kč z důvodu pochybení [orgán], který provedl odposlechy, avšak místo toho, aby záznam hovorů mezi žalobcem a jeho klientkou byl zničen, byly záznamy založeny do trestního spisu. Soud prvního stupně poučil žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k předložení srovnávací judikatury v souladu se závazným názorem Nejvyššího soudu, toto poučení učinil i vůči žalované. Žalobce odkázal na několik rozhodnutí, která se týkala ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, jejichž závěry soud prvního stupně rekapituloval s tím, že se nejednalo o nároky podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná poukázala na rozhodnutí Městského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka], kde jako žalobci figurovali [funkce] v pozici obhájců v trestním řízení a kde šlo o nesprávné vydání záznamových nosičů neoprávněným osobám, jako zadostiučinění byla poskytnuta omluva. K tomu soud prvního stupně uvedl, že rozdíl ve vztahu k projednávané věci je v tom, že nebyla prokázána taková intenzita zásahů jednotlivých sfér osobností poškozených, jako v případě žalobce, a je proto namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Soud prvního stupně dále poukázal na rozhodnutí ve věci vedené u něho pod sp. zn. [spisová značka], kde se jednalo o zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, které zasáhlo poškozenou v rovině profesní, poškozená opustila zaměstnání, dále v rovině rodinné, když se jí rozpadl partnerský vztah a poškozená byla ve stresu, který bylo třeba tlumit, bylo přiznáno zadostiučinění 10 000 Kč.

4. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a § 88 tr. ř. a uvedl, že nesprávný úřední postup spočívající v neodstranění nahrávky z trestního spisu zasáhl žalobce v profesní rovině, kdy se žalobce obával o další možné nesprávné postupy, v rovině rodinné určitou nepohodou mezi členy rodiny a v rovině osobnostní ztrátou víry v právní stát. Došlo k zásahu do psychické pohody žalobce a ke stavům nejistoty v tom, že rozhodující senát trestního soudu se může seznámit s obsahem rozhovoru žalobce s jeho obžalovanou klientkou, kde byla diskutována taktika obhajoby a žalobce poukazoval na pochybení, kterých se dle jeho názoru předsedkyně senátu soudu prvního stupně měla dopustit. Tuto újmu nelze označit za nepatrnou, žalobce pociťoval pocit nejistoty a stresu, ztrátu víry v právní stát, došlo i k zásahům v rodinné sféře a sféře pracovní. Žalobce ve vztahu ke svému synovi vyslovil požadavek, aby nestudoval [obor], zavedl v rodině pravidla vedoucí ke změně nastaveného chování rodiny týkající se používání telefonů. Po zvážení všech těchto skutečností soud prvního stupně uzavřel, že přiměřeným zadostiučiněním je částka 10 000 Kč, v tomto rozsahu žalobě vyhověl s úrokem z prodlení od 2. 10. 2019, ve zbytku ji zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Rozsudek napadl odvoláním žalobce v rozsahu zamítavého výroku II., při odvolacím jednání upřesnil, že akceptuje, že k prodlení žalované došlo až 2. 10. 2019, v období předcházejícím tomuto dni zamítavý výrok nenapadá. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení a s poukazem na judikaturu Ústavního soudu zdůraznil, že se primárně domáhal ochrany svého soukromí. Poukázal na obsah jednotlivých hovorů, které byly při odposleších zaznamenány, a zdůraznil, že ponecháním těchto záznamů v trestním spisu došlo k závažnému porušení čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tedy k nepřípustnému zásahu do rodinného a soukromého života žalobce. Tento zásah ovlivnil atmosféru v rodině žalobce, který nedovoloval telefonovat o důvěrnějších věcech, zakázal mobilní telefony dětem, vnímal pocit, jako by byli odposloucháváni, do kanceláře nakoupil rušičky, informace zde byly probírány v kuchyňce při puštění vody, jak ve svých výpovědích potvrdily svědkyně - manželka žalobce a jeho spolupracovnice. Nesouhlasil se závěrem, že by ochrana základních hodnot měla být podle zákona č. 82/1998 Sb. jiná než podle občanského zákoníku, neboť došlo k zásahu do práva na ochranu soukromí žalobce, přičemž soukromý život se vztahuje i k obchodním, pracovním a sociálním aktivitám. V případně že neexistuje konkrétní srovnávací judikatura, je nezbytné se nejen omezit na srovnání žalobcovy újmy s jediným typem náhrady nemajetkové újmy, která je v jiných věcech poskytována, smyslem má být zasazení výše zadostiučinění do kontextu poskytovaných náhrad nemajetkové újmy, jak v této věci konstatoval Nejvyšší soud. Nesouhlasí se závěrem, že žalobce prezentuje kauzu, jako by byl sám odposloucháván, neboť Ústavní soud na pořizování jakýchkoliv záznamů zvukového charakteru a jejich uchovávání reagoval v nálezu Pl. ÚS 24/10. Závěrem navrhl, aby odvolací soud v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl co do částky 290 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 10. 2019. Při odvolacím jednání dne 2. 7. 2025 žalobce znovu poukázal na uvedený nález Ústavního soudu a zdůraznil, že v odposlechu jsou zmiňována jména včetně koncipienta žalobce a znovu uvedl, že je třeba provést komparaci i s rozhodnutími označenými žalobcem, kde došlo rovněž k narušení soukromí a byly přiznány náhrady v mnohonásobně vyšší výši.

6. Žalovaná se k odvolání písemně nevyjádřila, při jednání odvolacího soudu označila odvolání za nedůvodné, v daném případě nešlo o odposlechy žalobce, s odposlechy se seznámila jen asistentka soudkyně, ani teoreticky se s nimi nemohl seznámit nikdo, kdo neměl právo nahlížet do trestního spisu, žalobcem tvrzené zásahy nelze spojovat s nezničením záznamů, poukázala naopak na jí označené rozhodnutí, které považuje ke komparaci za vhodné.

7. Odvolací soud při jednání dne 2. 7. 2025 částečně zopakoval a částečně doplnil dokazování (§ 213 odst. 2, 4 o. s. ř.) seznámením účastníků s obsahem rozhodnutí v jiných věcech, která považoval za vodná ke komparaci k otázce výše přiznaného zadostiučinění. Ve věci rozhodnuté Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] šlo o nárok na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku, žalobcem byl populární herec, jehož politické názory jsou obecně známy, jednalo se o nepravdivé sdělení, že jeho strýc byl komunistický [funkce] [jméno FO], jenž protěžoval otce žalobce. Žalovaný jako profesionál zanedbal svou povinnost ověřit si informace od třetí osoby, bylo zdůrazněno hledisko satisfakční i preventivně sankční, bylo přiznáno zadostiučinění 400 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], dovolání bylo odmítnuto rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Šlo o zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, které trvalo 2 roky a 9 měsíců, poškozenému hrozil trest odnětí svobody 8-15 let za trestný čin příprava zločinu loupeže, došlo k negativním dopadům do psychické oblasti poškozeného, rodinné vztahy nebyly narušeny, bylo přiznáno zadostiučinění 70 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Šlo o zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající ve vadném zápisu v rejstříku trestů, kde místo odsouzení za krádež bylo vyznačeno odsouzení za šíření pornografie vůči dítěti, poškozený trpěl stresem a pocitem bezmoci, byla mu diagnostikována reakce na těžký stres, trpěl obavou, kdo všechno se mohl s nesprávným zápisem v rejstříku trestů seznámit, závadový stav trval 1 měsíc, bylo přiznáno zadostiučinění 10 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně rozhodnuto rozhodnutím Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Šlo o zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, z tohoto důvodu byla poškozenému dána výpověď z pracovního poměru, neboť bez řidičského průkazu nemohl vykonávat profesi [funkce], zadržení řidičského průkazu trvalo 78 dnů, bylo přiznáno zadostiučinění 4 680 Kč.

8. Poté odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce a v jeho mezích napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.

9. Žalobce se původně domáhal zadostiučinění ve výši 500 000 Kč sestávajícího ze tří specifikovaných nároků, po rozhodnutí odvolacího soudu č. j. [spisová značka] ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] zůstal předmětem řízení již pouze jeden nárok na zadostiučinění ve výši 300 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu porušením ustanovení § 88 odst. 1, 6 tr.ř., neboť odposlech komunikace žalobce coby obhájce v trestní věci s jeho klientkou nebyl zničen a zůstal založen v příslušném trestním spisu. V případě tohoto nároku je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu (§ 13 zák. č. 82/1998 Sb.) spočívajícího v nezničení záznamů odposlechů a jejich ponechání v trestním spisu, v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že pouhé konstatování porušení práva není dostatečnou satisfakcí, je třeba poskytnout zadostiučinění (§ 31a cit. zák.) v peněžní formě. Soud prvního stupně správně, konstatoval, že v důsledku nesprávného úředního postupu došlo na straně žalobce k podlomení důvěry v právní stát a k zásahu do psychické pohody žalobce a ke stavům nejistoty v tom, že rozhodující senát trestního soudu se může seznámit s obsahem rozhovoru obhájce s obžalovanou, kde byla diskutována taktika obhajoby a žalobce měl poukazovat na pochybení, kterých se dle jeho názoru měla dopustit předsedkyně senátu soudu prvního stupně, došlo rovněž k zásahu do sféry rodinné spočívajícímu ve vzniku určité nepohody mezi členy rodiny žalobce.

10. Nejvyšší soud v rozhodnutí č.j. [spisová značka] konstatoval, že nelze-li dohledat případ srovnatelný s danou věcí, je třeba přistoupit ke srovnání nemajetkové újmy žalobce s odškodňováním jiných typů nemajetkové újmy, nelze se přitom omezit na srovnání této újmy s jediným typem náhrady nemajetkové újmy, která je v jiných věcech poskytována, tím by došlo ke zkreslení výše poskytované náhrady, smyslem je zasazení výše požadovaného a následně přiznaného zadostiučinění do kontextu poskytovaných náhrad nemajetkové újmy z hlediska objektivizované intenzity jejího prožívání a srovnáním přiznaného zadostiučinění dojde k zasazení požadavku žalobce do celkového rámce náhrad, jež jsou v poměrech České republiky poskytovány. Typově nejbližší případu žalobce je věc rozhodnutá Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] poukázaná žalovanou, kde došlo k vydání záznamů obsahujících komunikaci obviněného s obhájci, bylo přiznáno pouze zadostiučinění formou omluvy. K tomuto soud prvního stupně správně uvedl, že v daném řízení nebyla prokázána taková intenzita zásahu do jednotlivých osobnostních sfér poškozených, neboť u žalobce došlo rovněž k zásahům v rodinné sféře a pocitům nejistoty a stresu. Soud prvního stupně dále provedl komparaci s věcí rozhodnutou u něho pod sp. zn. [spisová značka], kde nezákonným trestním stíháním byla poškozená zasažena v rovině profesní, opustila zaměstnání, dále rovněž v rovině rodinné, když se jí rozpadl partnerský vztah, bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Tyto zásahy byly tedy obdobné jako v případě žalobce, žalobce však zaměstnání neopustil, uvažoval sice o skončení výkonu [obor], tento následek však nakonec nenastal, rodinný vztah se mu nerozpadl. Odvolací soud v rozsahu výše uvedeném doplnil komparaci s jinými případy přiznaných zadostiučinění tak, aby byly posouzeny i případy jiných typů nezákonných rozhodnutí či nesprávných úředních postupů, jak určil ve svém kasačním rozhodnutí Nejvyšší soud. Ve věci rozhodnuté Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 400 000 Kč, tato věc je však diametrálně odlišná od věci žalobce (stejně jako další rozhodnutí žalobcem navržená ke komparaci) neboť se jednalo o zveřejnění nepravdivých informací o poškozeném, s těmito informacemi se tedy seznámil široký okruh osob, zatímco v případě žalobce k žádnému zveřejnění nedošlo, záznam odposlechů byl uložen v trestním spisu, a nemohl se s ním proto seznámit nikdo nepovolaný s výjimkou osob, jimž přísluší právo nahlížet do spisu, přičemž v řízení bylo prokázáno, že s obsahem těchto odposlechů se seznámila pouze asistentka soudkyně. Navíc je třeba zdůraznit, že při rozhodování o ochraně osobnosti podle občanského zákoníku je sledováno nejen hledisko satisfakční, ale též hledisko preventivně sankční, mající za cíl odradit škůdce od dalšího páchání takovéto činnosti, přičemž toto hledisko při odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. nepřipadá v úvahu, neboť účelem zadostiučinění podle tohoto zákona je pouze poskytnout odpovídající satisfakci za nemajetkovou újmu a nikoliv potrestat stát za nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup. Ve věci rozhodnuté Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený vystaven nezákonnému trestnímu stíhání po dobu dvou let a 9 měsíců s hrozbou vysokého trestu odnětí svobody 8-15 let, reálně tedy hrozil trest nepodmíněný, byly zjištěny negativní dopady do jeho psychické oblasti, takto vzniklá nemajetková újma je podstatně vyšší, než újma vzniklá žalobci, přiznáno bylo zadostiučinění 70 000 Kč. Ve věci rozhodnuté Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] spočíval nesprávný úřední postup ve vadném zápisu v rejstříku trestů, kdy došlo k záměně odsouzení za trestný čin krádeže za trestný čin šíření pornografie vůči dítěti, poškozený trpěl stresem, byla u něho diagnostikována reakce na těžký stres (což představuje závažnější dopad do psychické sféry, než v případě žalobce), přičemž je zřejmé, že byť šlo o pravomocně odsouzeného pachatele trestného činu, je ve společnosti zcela zásadní rozdíl mezi vnímáním trestného činu krádeže a trestného činu šíření pornografie vůči dítěti, který podléhá diametrálně odlišnému odsudku v celé společnosti, a poškozený proto trpěl důvodnou obavou z toho, kdo se o tomto chybném záznamu v rejstříku trestů může dozvědět, nedošlo však k dopadu do sféry rodinné. Bylo poskytnuto zadostiučinění 10 000 Kč. Ve věci rozhodnuté Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený nezákonným zadržením řidičského průkazu trvajícím 78 dnů připraven o zaměstnání (což je závažnější dopad do pracovní sféry, než v případě žalobce), netrpěl však stresem a ani nedošlo k narušení jeho rodinných vztahů, bylo přiznáno zadostiučinění 4 680 Kč. Z pohledu této komparace považuje odvolací soud zadostiučinění přiznané soudem prvního stupně ve výši 10 000 Kč za odpovídající nemajetkové újmě, která na straně žalobce nastala, a za způsobilé následky této nemajetkové újmy odstranit. Za stavu, kdy žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované 1. 4. 2019, se žalovaná dostala do prodlení 2. 10. 2019.

11. K odvolacím námitkám žalobce dodává odvolací soud následující. V řízení bylo prokázáno, že s obsahem rozhovorů žalobce s obžalovanou klientkou se seznámila pouze asistentka soudkyně, důvodná byla obava žalobce, že se s obsahem těchto rozhovorů může seznámit i rozhodující trestní senát, tato skutečnost však z nahrávky protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 8. 2018 nevyplývá, předsedkyně senátu uvedla pouze tolik, že se senát seznámil s relevantními odposlechy, záznamy o hovorech žalobce s jeho klientkou k důkazu provedeny nebyly. Ze dvou přípisů předsedy Obvodního soudu pro [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž nelze dovodit, že by se on s obsahem zmíněných odposlechů seznámil. Pokud žalobce uvažoval o ukončení [činnost], tento následek nenastal. Vyslovil-li žalobce ve vztahu k synovi požadavek, aby nestudoval [obor], nelze tuto skutečnost dávat do příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, totéž platí i pro skutečnost, že žalobce pořídil do kanceláře rušičky odposlechů a omezoval pracovní komunikaci, i pro to, že v rámci rodiny naléhal na omezení telefonické komunikace v obavě před tím, že je odposloucháván, neboť k žádnému nezákonnému odposlechu osoby žalobce nedošlo, odposlouchávána byla pouze jeho obžalovaná klientka, a to zcela v souladu s trestním řádem. Poukazoval-li žalobce na to, že i v současné době je záznam odposlechu součástí trestního spisu a dosud nebyl zničen, pak tato skutečnost nebyla předmětem řízení, neboť nesprávný úřední postup spočívající v tom, že záznam odposlechu nebyl zničen do současné doby, jako odpovědnostní titul žalobce žalobou neuplatnil. Žalobci lze přisvědčit v tom, že podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 24/10 je uchovávání provozních a lokalizačních údajů stejně závažným zásahem do soukromí jako odposlech, k tomu je však třeba uvést, že žádný odposlech žalobce prováděn nebyl, záznam odposlechů jeho hovorů s obžalovanou klientkou nebyl žádným způsobem zveřejněn, těmito odposlechy nebyl ani proveden důkaz v průběhu trestního řízení, a s obsahem těchto odposlechů se proto nemohla seznámit žádná nepovolaná osoba. Obsahem odposlechnutých hovorů žalobce s jeho obžalovanou klientkou nebyly žádné informace o osobním životě žalobce, byla probírána taktika obhajoby, žalobce zmiňoval pochybení, kterých se dle jeho názoru měla dopustit rozhodující soudkyně, jde tedy pouze o informace o profesní činnosti žalobce v jedné konkrétní trestní věci. Poukazuje-li žalobce na zmíněná konkrétní jména s tím, že jde o citlivé informace intimního charakteru, pak takovéto informace se vztahují pouze k osobě klientky žalobce a nikoliv k žalobci samotnému. Ze sdělení pracovnice kanceláře žalobce o tom, že žalobce není přítomen v kanceláři, neboť má dovolenou, či je na jiném konkrétním místě, nelze dovodit nic významného o osobě žalobce, bylo-li zmíněno jméno koncipienta žalobce, jde o informaci snadno zjistitelnou i z veřejných zdrojů. Nelze tedy přisvědčit argumentaci žalobce uplatněné při odvolacím jednání, že z odposlechů obecně lze dovodit, s kým se odposlouchávaný stýká a jaké aktivity provozuje. Poukaz žalobce na výši průměrné, resp. minimální, mzdy není pro stanovení výše zadostiučinění relevantní.

12. Veden výše uvedenými závěry odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním žalobce podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výsledku sporu odpovídajícího akcesorického výroku o nákladech řízení, k jehož odůvodnění postačí odkázat na závěry soudu prvního stupně uvedené v bodě 33 odůvodnění napadeného rozsudku.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch. Náklady řízení žalované představuje paušalizovaná náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 2 úkony (příprava k jednání u soudu, účast při odvolacím jednání) po 300 Kč.

Poučení