12 C 174/2019 - 270

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Ondřejem Růžičkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právní zástupkyně žalobce, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhal mimo jiné zaplacení částky [částka] s přísl. coby odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobce uvedl, že jako advokát (obhájce) zastupoval svou klientku v řízení, vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] (dále jen „OS“) pod sp. zn. 39 T [Anonymizováno]/2017 a v řízení vedeném před Městským soudem v Praze sp. zn. 67 To [Anonymizováno]/2018, kde byly jako důkaz použity odposlechy jeho klientky. Dne [datum] byl vydán pod č.j. 39 T [Anonymizováno]/2017-829 příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice [tel. číslo], což bylo telefonní číslo [tel. číslo] žalobce, který tak byl rovněž kvůli vydání tohoto příkazu k odposlechu odposloucháván. Dle žalobce byl celkový úřední postup v dané věci nesprávný, a to zejména s odkazem na § 88 odst. 1 věta třetí trestního řádu, ve spojení s čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, zaručující důvěrnost komunikace mezi obviněným a obhájcem. Důvodem pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je získání významných skutečností pro trestní řízení, proto se policejní orgán musí průběžně zabývat tím, zda soudem řádně povoleným a Policií ČR provedeným odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu byly zjištěny tyto významné skutečnosti, což může učinit pouze tak, že se s obsahem již technicky zaznamenaného telekomunikačního provozu řádně seznámí a vyhodnotí jej. Žalobce spatřoval nesprávný úřední postup v tom, že odposlechy, které byly shromážděny a které se týkají hovorů žalobce s jeho mandantkou, nebyly zničeny, a navíc se s nimi členové senátu u soudu seznámili. Nesprávným úředním postupem bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, obvyklého prostředí, kdy žalobce musel snášet chování a jednání žalované. Žalobce trpěl rovněž v rovině psychické, neboť na něj těžce zásah dolehl. Žalobce pociťoval obrovské bezpráví a nespravedlnost s tím, že si plně uvědomoval, že to má vliv na nejenom fungování kanceláře žalobce, na zachování osobní cti a rozvíjení dalších vztahů. Rovněž došlo k zásahu do fungování rodiny žalobce jako celku i prostředí vztahů v rámci přátel žalobce. Žalobce prožíval tyto situace velmi intenzivně. Žalobce vyzval dopisem ze dne [datum] žalovanou k zaplacení žalované částky, tak se však do dne podání žaloby nevyjádřila. V podání ze dne [datum] žalobce doplnil, že v důsledku odposlechů jeho klientky v rámci trestního řízení došlo k zásahu do žalobcova soukromí, navíc může umožnit únik značného množství citlivých osobních informací, ale také pracovních a obchodních informací. Odposlechy konverzací mezi žalobcem (advokátem) a klientem představují bezpochyby zásah do profesního tajemství, které je základem vztahu důvěry mezi advokátem a klientem. Žalobce dále tvrdil, že odposlechy zásadním způsobem monitorují jakékoli hovory odposlouchávané osoby, přičemž se to týká osobních věcí, nejenom sjednávání schůzek s klienty, projednávání jejich vlastních kauz, řešení případné taktiky v rámci soudního řízení, ale zejména se jedná o hovory s rodinnými příslušníky, kde se řeší citlivé věci, kam mohou spadat veškeré záležitosti osobního života člověka, a to včetně nejniternějších pocitů, které se odposlechem stávají veřejnými, což v žalobci vyvolává nejenom obavu, ale i negativní pocity včetně určité formy zlosti, nemožnosti bojovat se systémem, pocit zneužití, pocit ochromení důvěry v právní systém a jeho fungování. Žalobce v rámci telefonických hovorů se svojí klientkou v trestní věci rozebíral postup soudu a taktiku obhajoby. To mohlo rovněž ovlivnit i proces rozhodování soudu. Žalobce dále uvedl, že byl informován o tom, že s obsahem odposlechů byl seznámen mimo soudkyně i asistent a předseda OS. Byla tedy zcela popřena jakákoli ochrana účastníka telefonického hovoru, důvěrnost a tajemství, které musí být zachováváno ve vztahu ke klientům, kdy je advokát povinen zachovávat mlčenlivost dle § 5 a § 21 zákona o advokacii. Vzhledem k tomu, že veškeré projevy soukromé povahy jsou chráněny, pak v důsledku uchování odposlechů a nesprávného postupu ze strany Policie ČR došlo k excesivnímu zásahu do práva na ochranu osobnosti. Policejní orgán je povinen odposlechy bezodkladně zničit a informace, které se dozvěděl nikterak nepoužít, a to i v případě, kdy se komunikace týká obviněného a obhájce. Výjimku představuje situace, kdy některý z účastníků participuje na trestné činnosti.

2. V podání ze dne [datum] žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok dne [datum]. Žalovaná nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že námitky žalobce týkající se nezákonnosti odposlechů a uplatněné u Městského soudu v Praze a následně u Nejvyššího soudu ČR, byly shledány jako neopodstatněné. Naopak byl postup soudů nižších stupňů označen Nejvyšším soudem ČR za správný, neboť hovory získané za doby trvání příkazu k odposlechu následně nebyly provedeny jako důkazy, soudy nižší stupňů je nepřehrály, nebyly jakkoliv hodnoceny ani z nich činěny skutkové závěry.

3. V podání ze dne [datum] žalobce uvedl, že policista, provádějící vyhodnocení důkazního potencionálu jednotlivých hovorů, nepostupoval v souladu s ust. § 88 odst. 2 tr. řádu, kdy konkrétní policista musel odposlechnout rozhovory žalobce s klientkou, avšak tyto rozhovory, resp. záznam o hovoru nezničil. Zvukový nosič s pořízenými záznamy hovorů byl v rozporu s ust. § 88 tr. řádu založen do soudního spisu. S obsahem tohoto rozhovoru se seznámil celý senát OS. Dle žalobce není podstatné, zda byl záznam jeho telefonického rozhovoru s klientkou proveden jako důkaz, ale podstatné je to, že byl záznam pořízen, odposlechnut a následně nebyl zničen. Zároveň s tímto záznamem byl seznámen celý senát OS, který rozhodoval ve věci klientky žalobce.

4. Dne [datum] se ve věci konalo další jednání, během něhož žalovaná uvedla, že ochrana před odposlechy porad klienta s advokátem je výhradně k ochraně práv klienta, nikoliv advokáta. Žalobci tudíž nemohla vzniknout nemajetková újma tím, že jeho klientka byla odposlouchávána. Žalobce dále navrhl změnu žaloby v tom smyslu, že se domáhá (i) odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s přísl. z důvodu absence důvodů pro pořízení zvukového záznamu hovoru se žalobcem, přičemž nebyly nařízeny odposlechy jeho účastnického zařízení, (ii) odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s přísl. z toho důvodu, že pořízené zvukové záznamy telefonních hovorů, které byly nezákonně pořízeny, byly provedeny k důkazu, přičemž se s nimi seznámil celý trestní senát OS, a (iii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s přísl. z důvodu pochybení policisty, který provedl odposlechy, neboť ten měl zničit záznam mezi zdejším žalobcem a jeho klientkou v souladu s § 88 trestního řádu, avšak namísto toho byly záznamy založeny do trestního spisu a následně se s nimi seznámil trestní senát.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum], č. j. 11 Co 357/2021-131 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum], č.j. 12 C 174/2019-100, kterým Obvodní soud pro [adresa] zamítl žalobu žalobce s odůvodněním, že pokud žalobce žádal mimo jiné odškodnění nemateriální újmy za nemajetkovou újmu ve výši [částka] z důvodu absence důvodu pro pořízení zvukového záznamu se žalobcem, odvolací soud konstatoval, že odposlech telefonu klientky žalobce byl nařízen v souladu se zákonem, což konstatoval soud v rámci trestního řízení, přičemž odposlech telefonu žalobce jako advokáta nikdy nařízený nebyl. Zákonné důvody pro pořízení zvukového záznamu existovaly a samotná skutečnost, že byl odposloucháván telefon klientky žalobce, není nesprávným úředním postupem. Ten spočívá až v následném postupu, kdy tento měl být zničen a nebyl. Co se týká částky [částka] z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu ohledně možnosti pořízení záznamu telefonického hovoru mezi žalobcem a jeho klientkou, nejedná se o nesprávný úřední postup a v tomto směru ze strany odvolacího soudu byla konstatována nedůvodnost uvedeného nároku. Odvolací soud však dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v situaci, kdy došlo k pořízení záznamu telefonního rozhovoru mezi žalobcem a jeho klientkou a tento záznam nebyl zničený. Žalobce sám vymezil uvedené odpovědnostní tituly jako nesprávný úřední postup právě spočívající v tom, že nedošlo ze strany orgánů činných v trestním řízení ke zničení uvedeného záznamu, a dalším nesprávným úředním postupem bylo, že se s tímto záznamem seznámily další osoby. Žalobce tvrdil, že s předmětnými odposlechy se seznámil soudní senát, který rozhodoval v trestní věci klientky žalobce. Odvolací soud že je namístě zkoumat, kdo se s uvedeným záznamem seznámil, neboť pokud by se s obsahem uvedeného hovoru neseznámil nikdo, nemohla žalobci nemajetková újma fakticky vzniknout, neboť by nesprávný úřední postup na straně státu neměl žádné následky.

6. Nejvyšší soud ČR rozsudkem čj. 30 Cdo 2202/2024-246 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 11 Co 27/2024-228, a rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. 12 C 174/2019-200, se ve výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a o zamítnutí žaloby co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do [datum], jakož i ve výrocích o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu se věc vrátil Obvodnímu soudu pro [adresa] k dalšímu řízení s odůvodněním, že podle judikatury dovolacího soudu je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání s případy, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, a není-li jich, pak s jinými případy náhrad nemajetkové újmy, přičemž nic nebrání ani žalované, aby takové srovnání učinila (např. s případy, v nichž poškozenému nebylo přiznáno zadostiučinění v penězích vůbec anebo v nižší než požadované výši) – srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1747/2014. O této procesní povinnosti je přitom žalobce namístě poučit postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k čemuž však žádný ze soudů nižších stupňů dosud nepřistoupil. Pokud žalobce navzdory uvedenému poučení vhodná rozhodnutí neoznačí, není to však důvodem pro zamítnutí žaloby, nýbrž bude na soudu, aby sám příslušné srovnání provedl, a tímto postupem dospěl ke stanovení částky, jež se může od původních žalobcových představ významně lišit. Soud přitom vyjde ze srovnání posuzovaného případu s případy, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti a které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují, a nebude-li jich, pak s případy náhrad jiných typů nemajetkové újmy. Před vydáním svého rozhodnutí přitom účastníky s těmito srovnávanými případy seznámí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 303/2019).

7. Ze shodných tvrzení stran, stejně jako z některých listinných důkazů (tj. žádost žalobce ze dne [datum], přípis žalované ze dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum]) soud zjistil a má za prokázané, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši uvedené v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované soud dále zjistil, že žalovaná žádosti žalobce nevyhověla.

8. Soud tedy konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či přiměřeného zadostiučinění způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou ustanovením § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu OS sp.zn. 39 T [Anonymizováno]/2017 soud zjistil následující skutečnosti dle záznamu Policie ČR, Útvar zvláštních činností, služby kriminální policie a vyšetřování ze dne [datum], byl ve smyslu § 88 odst. 6 trestního řádu na základě příkazu soudce ze dne [datum] realizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu, přičemž záznamy byly pořizovány od [datum] do [datum] automatickým záznamovým zařízením bez přímé účasti konkrétní osoby, byl pořízen protokol, jehož přílohou je 1 kus uzavřeného nepřepisovatelného nosiče, obsahem nosiče jsou všechny záznamy telekomunikačního provozu pořízené v uvedené akci v původním rozsahu. Dále je ve spise založen přepis telefonické komunikace obžalované [tituly před jménem] [jméno FO], která byla v daném trestním řízení zastupována zdejším žalobcem coby jejím obhájcem.

10. Dle protokolu o hlavním líčení dne [datum] se k důkazu prováděly zvukové záznamy pořízených hovorů v rámci odposlechu, a sice hovor mezi obžalovanou a dalšími osobami, přičemž ani jednou z nich není zdejší žalobce. Zdejší žalobce coby obhájce obžalované v rámci trestního namítal, že v rámci odposlechu záznamů telekomunikačních hovorů jsou obsaženy také hovory obžalované s obhájcem, přičemž odmítl označit hovory a telefonní čísla, na nichž se hovory s klientkou uskutečnily.

11. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum] bylo rozhodnuto o odvolání obžalované proti rozsudku OS ze dne [datum]; odvolací soud mj. uvedl, že jakkoli je nařízení odposlechů v průběhu hlavního líčení nestandardní, tak je zcela v souladu s trestním řádem, všechny podmínky pro poslech byly splněny a odposlechy tedy nejsou nezákonné. Přepisy odposlechů nelze považovat za důkaz, přičemž odvolací soud nepovažuje nelegálnost odposlechů ani z toho důvodu, že mělo docházet k odposlechům rozhovoru obžalované s jejím obhájcem, neboť jako důkaz byly použity odposlechy, jejichž obsahem nebyly hovory obžalované s obhájcem. Skutečnost, že odposlechy s obhájcem byly pouze součástí odposlechů, které však nebyly použity jako důkaz, nemá na zákonnost odposlechů žádný vliv.

12. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] bylo odmítnuto dovolání obviněné v daném trestním řízení; Nejvyšší soud mj. uvedl, že předsedkyně senátu postupovala v souladu s podmínkami pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle § 88 trestního řádu, přičemž jako neopodstatněné Nejvyšší soud shledal výhrady obviněné, jimiž namítala nezákonné užití zaznamenaných hovorů mezi ní a jejím obhájcem; dle Nejvyššího soudu tyto hovory nebyly k důkazu provedeny, soud nižších stupňů je nepřehrály, vůbec je neučinily součástí dokazování, nijak je nehodnotily, ani z nich při utváření skutkového děje nevycházely. K důkazu soud I. stupně provedl pouze 2 hovory obviněné ze dne [datum] s jejím synem a se ženou na tam uvedeném telefonním čísle, přičemž z uvedených hovorů byly zjištěny významné relevantní skutečnosti pro trestní řízení.

13. Mezi stranami řízení nebylo sporu o tom, že v rámci předmětného trestního řízení došlo k zaznamenání telefonických hovorů mezi obžalovanou p. [jméno FO] a jejím obhájcem (tj. zdejší žalobce).

14. Z nahrávky protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 39 T [Anonymizováno]/2017, vyplývá, že předsedkyně senátu, neboť se jednalo o senátní věc, uvedla, že výslovně předsedkyně senátu uvedla, že se senát seznámil s relevantními záznamy a chtěla po žalobci, aby výslovně uvedl, které záznamy neměly ve spise být a neměly být předmětem seznámení se s jejich obsahem.

15. Dále má soud za prokázané, že se s uvedenými záznamy seznámila také asistentka soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která spis analyzovala a sepsala úřední záznam, který byl založený ve spise.

16. Dále má soud za prokázané z přípisu [tituly před jménem] [jméno FO], předsedy soudu, ze dne [datum] a [datum] právě shora uvedený postup ze strany soudkyně a asistentky soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], a dále skutečnost, že dne [datum] byl žalobce informován o tom, že podle správného postupu měly být uvedené záznamy telekomunikačního provozu zničené a protokol o zničení záznamu měl být založen do spisu. Toto ze strany policie s ohledem na časovou tíseň učiněno nebylo. Odposlechy byly pořízeny na automatizovaném pracovišti, automatizované nahrávání se ovšem samo nikdy nevypne, tudíž odposlechy vždy musí někdo přeposlechnout. O tomto byl žalobce ze strany předsedy soudu informován. Nejde mazat nebo skartovat. Toto měla učinit právě asistentka soudkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která sporné hovory analyzovala a označila, aby jimi nemohlo být dále nakládáno jako s důkazem. Nahrávky budou součástí spisu, byť jimi v řízení nebyl proveden důkaz jejich celkovým přehráním.

17. Ze záznamu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] vyplývá, že došlo k analýze ze strany asistentky [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že v rámci odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu účastnické stanice, užívané obžalovanou [tituly před jménem] [jméno FO], kdy veškeré hovory tato přehrála, byly zachycené a nahrány i hovory obžalované s obhájcem [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ve 13:07 hodin, [datum] v čase 16:42 hodin, ze dne [datum] v čase 11:16 hodin. Co se týká hovorů ze dne [datum] ve 12:54 hodin, [datum] v 8:53 hodin a dne [datum] v čase 11:54 hodin a [datum] v 17:44 hodin jsou hovory, kdy obžalovaná volá do kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], tento však není přítomen, o tomto je informována sekretářkou.

18. Soud za prokázané z účastnické výpovědi žalobce, že žalobce rozdělil zásah do nemajetkové sféry nesprávnými úředními postupy, do kterých však zahrnul i samotné faktické nahrávání uvedeného telefonického hovoru do tří částí, jednak profesní, jednak osobní a jednak zdravotní. Zejména došlo k zasažení části týkající se psychické roviny společnosti. Uvedl, že advokacii se věnuje přes 30 let, a jedná se o vztah, který je založen absolutní důvěře mezi klientem a advokátem, v tomto směru se vždy toto dělo a jednalo se právě o první porušení zákona, kdy došlo k porušení důvěry mezi jím jako advokátem a jeho klientkou. Vyděsil jej zejména přístup dotčených justičních orgánů, které smetly ze stolu argumenty v průběhu trestního stíhání. Uvedenou skutečnost, že nahrané záznamy telefonních hovorů jsou stále součástí spisu, zjistil náhodou. Nedošlo k jejich zničení, nedošlo ke zničení CD ani v době následující. Žalobce uváděl, že nebyl schopen a není schopen akceptovat, že se takovýto nesprávný úřední postup dít nemá. Na telefonních záznamech je slyšet ruch kanceláře. Na základě shora uvedeného byly pořízené rušičky možných odposlechů do advokátních kanceláří. Stejně tak došlo k zásadním změnám v rodině při užívání mobilních telefonů. Toto má soud za prokázané jak z výpovědi žalobce, tak i z výpovědi jeho manželky svědkyně Matoušové s tím, že i tato potvrdila, že nesmí do telefonu hovořit o důležitých záležitostech. Telefony doma nepoužívají, nechávají je v jiné místnosti. Stejně tak tak i nepoužívání telefonů a změnu v chování žalobce potvrdila i svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], spolupracovnice žalobce v jeho advokátní kanceláři. Ona sama vztahuje období, kdy došlo ke změně chování žalobce i k pořízení rušiček a záznamu telefonních hovorů právě v době zjištění nezničení nebo pořízení záznamu telefonního hovoru a jejich uchování ve spise Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 39 T [Anonymizováno]/17. Je vyloučené telefonovat v autě, i v autě, aby řešili osobní věci. V tomto směru je žalobce přecitlivělý, je velmi ostražitý. Syn chtěl studovat právnickou fakultu, a toto mu zakázali, byť i přesto syn uvedenou fakultu studuje. Toto potvrdila taktéž svědkyně Matoušová.z výpovědi žalobce má soud za prokázané, že toto zasáhlo i do roviny zdravotní, kdy žalobce trpěl nespavostí, nervozitou a přecitlivělostí. Právě tyto změny v chování potvrdily i svědkyně Matoušová a Vrbová. Právě k samotnému rozdělení vzniku nemajetkové újmy uvedl, že pokud telefonní hovor byl nahrán, pokud by bylo postupováno správně, tak se o obsahu rozhovoru nikdo nedozví. Mělo by dojít k tomu, že uvedený telefonický hovor a jeho záznam je zničen. Měl by existovat nějaký systém kontroly. Pokud už se hovor nahraje, mělo by dojít právě k jeho zničení podle trestního řádu, toto se v tomto směru nestalo. V tomto směru se právě jak rozhodující soudce, tak senát, státní zástupci i další pracovníci soudu s uvedenou nahrávkou a jejím obsahem seznámili, toto je pro žalobce nejstrašnější. Nicméně žalobce i nadále advokátní činnost provozuje, nedošlo k jejímu ukončení.

19. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Dle § 5 zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo. Dle § 8 odst. 1 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle § 14 odst. 1 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 (tj. podle § 6 odst. 2 písm. a) žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Ust. § 88 odst. 1 trestního řádu jasně vyslovuje, že Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.

20. Soud se zabýval po vyřešení požadavků žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2x100 000Kč v předchozím průběhu řízení, již zabýval pouze nesprávným úředním postupem k požadavku na zadostiučinění ve výši [částka] z důvodu pochybení policisty, který provedl odposlechy, neboť ten měl zničit záznam mezi žalobcem a jeho klientkou v souladu s ustanovením § 88a tr. řádu, avšak namísto toho byly založené uvedené záznamy do trestního spisu a následně se s nimi trestní senát seznámil.

21. Při existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nezničení pořízeného záznamu telefonického hovoru a jeho následném založení do trestního spisu, se soud obecně ztotožňuje s tím, že uvedeným postupem může dojít k zásahu do nemajetkové sféry žalobce. V prvé řadě je nutné přihlédnout k účelu ustanovení § 88 tr. řádu, které obsahuje důvody a možnosti pořizování zvukových záznamů, telefonických hovorů, a dále upravuje i povinnost zničit záznamy telefonických hovorů, které probíhají mezi advokátem a klientem advokáta, který je odposloucháván. V tomto směru právě pořízení takovéhoto záznamu telefonického hovoru je nadřazeno právo obžalovaného klienta a právo advokáta zachovávat mlčenlivost o okolnostech nebo o skutečnostech, které mezi obžalovaným jako klientem a advokátem, jako obhájcem probíhají, které fakticky jsou naprosto důvěrné a v tomto směru se jedná o jeden ze základních principů práva na spravedlivý proces a jeden ze znaků právního státu. Došlo tak k porušení práva na spravedlivý proces, byť je to žalovaná, která namítá, že je to žalobce jako advokát a jako obhájce, který by měl být zvyklý na obdobné situace, tj. že jsou nahrávány telefonní hovory. Nejednalo se však o to, že by byly zaznamenány a nahrávány hovory uskutečněné z telefonního přístroje ve vlastnictví žalobce, ale jeho klientky. V tomto směru je nutné upozornit na skutečnost, že to je žalobce jako advokát a jako obhájce, který má zodpovědnost za obhajobu svého klienta v rámci trestních věcí, který má za povinnost učinit vše, aby „nebyl jeho klient fakticky odsouzen.“ Je zde jasně dána zákonná povinnost orgánům státu k tomu, aby se s obsahem uvedených důvěrných hovorů zaznamenaných mezi advokátem a klientem nemohly seznámit osoby nepovolané, tj. orgány činné v trestním řízení, státní zástupci a ani soudci, kteří nestranně mají o dané věci rozhodovat. Byť je zřejmé a je možné, a je logické, že by i při seznámení se s těmito citlivými informacemi, které mohou být zaznamenány v rámci telefonních hovorů mezi obhájcem a jeho klientem dostal taktéž soudce nebo osoby senátu, které ve věci fakticky mají rozhodovat, tyto nesmí provést k důkazu a zároveň nesmí ani přihlížet ke skutečnostem, které z uvedených telefonních hovorů zjistili. Soud dospěl k závěru, že zde došlo k poměrně zásadnímu zásahu do psychické sféry žalobce jako advokáta a jako obhájce, který svoji funkci vykonává přes 30 let, a kdy právě žalobce jako advokát, který měl víru v právní stát a měl víru v to, že k uvedenému nesprávnému úřednímu postupu by dojít nemělo, anebo by měl být následně zhojen, byl nesprávným úředním postupem intenzivně zasažen. K tomu je nutné upozornit na skutečnost, že byť trestní řád hovoří poměrně jasně o tom, že uvedené záznamy musí být zničeny, nedošlo k tomu ani v době prokazování uvedených skutečností v řízení vedených u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 12 C 174/2019. Soud se nadále zabýval skutečností, které konkrétní osoby a v jakém rozsahu se mohly s obsahem uvedených hovorů seznámit. Jednak to byla [tituly před jménem] [jméno FO] jako asistentka soudkyně, která uvedené CD slyšela, všechny tyto analyzovala a sepsala o tom úřední záznam. Jedná se o osobu, která vyslechla veškeré informace o uvedeném. Další osobou byla předsedkyně senátu, která, byť nebyla vyslýchána jako svědkyně, je evidentní, že se seznámila s uvedenými CD v rámci nutnosti přípravy hlavního líčení, a to i na základě uvedeného záznamu ze strany [tituly před jménem] [jméno FO]. Co se týká dalších subjektů, členů senátu, soud již nemá za prokázané, že tyto osoby se s odposlechy seznámily. Jak vyplývá z protokolu z hlavního líčení, senát byl seznámen s relevantními důkazy, nikoliv se všemi, a stejně tak toto seznámení se s obsahem nevyplývá ani z dvou odpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] jako předsedy Obvodního soudu pro [adresa]. Tento pouze analyzuje celkovou situaci, nikoliv však samotné záznamy. Dále soud uvádí, že obecně, co se týká trestního spisu a možnosti nahlížení do spisu, zde je jasným a konkrétním způsobem omezen okruh osob, které obecně do spisu mohou nahlížet, a to na orgány činné v trestním řízení, dále na obžalované, eventuálně poškozené. Jiné osoby nemají možnost do spisu fakticky nahlížet a nemají možnost se seznámit ani s obsahem uvedených nahrávek. Zároveň soud konstatuje, že z konečných rozsudků v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 39 T [Anonymizováno]/2017 nevyplývá, že by došlo k odsouzení klientky žalobce jedině a pouze nebo i z důvodu vyslechnutí obsahu shora uvedených telefonních hovorů.

22. Vzhledem k závěru soudu, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nezničení záznamu telefonních hovorů uskutečněných mezi žalobcem jako advokátem a jeho klientkou, a došlo ke vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce jako advokáta, kdy tento má v popisu práce, má ve stavovských předpisech i v morálním přesvědčení zakotvenou mlčenlivost o informacích nebo skutečnostech, které se dozvěděl od svých mandantů v rámci obhajoby v trestním řízení.

23. Základní rozsah povinnosti mlčenlivosti advokáta je definován v ustanovení § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, podle něhož je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 889/10, ze dne [datum] je „povinnost mlčenlivosti základním předpokladem pro poskytování právní pomoci a tím i nezbytnou podmínkou fungování demokratické společnosti. Výkon profese advokáta vychází z důvěrného vztahu mezi advokátem a klientem a z důvěry klienta v mlčenlivost advokáta. Nejedná se o výsadu advokáta, která by měla založit vynětí z obecně platného a závazného právního řádu, ale jde o povinnost uloženou advokátovi v zájmu jeho klientů a pro jejich ochranu.“ 24. Tato povinnost zakotvená zákonem, a nadřazená právě možnosti pořizování záznamu telefonních hovorů, byla porušena ze strany orgánů státu tím, že nahrávky byly vypálené na CD a došlo k jejich založení do trestního spisu, kdy se s ní mohly seznámit osoby, které disponovaly oprávněním se seznamovat s obsahem uvedeného trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 39 T [Anonymizováno]/2017. Soud má za prokázané, že se ní seznámily osoby Obvodního soudu pro [adresa], a to minimálně [tituly před jménem] [jméno FO] jako asistentka soudkyně a dále i samotná předsedkyně senátu 39 T [tituly před jménem] [jméno FO]. Co se týká dalších osob, a to dvou členů senátu a předsedy soudu, soud nemá za prokázané, že by tyto osoby s obsahem nahrávky seznámily. Pod shora uvedené soud nicméně podotýká, že se ani nedomnívá, že by bylo nutné zjišťovat konkrétní okolnosti toho, zdali se tyto ze strany žalobce namítané osoby s uvedenou nahrávkou fakticky seznámily, či nikoliv, když zásadní jádro uvedené nemajetkové újmy nespočívá v tom, které osoby konkrétně se s uvedeným záznamem fakticky seznámily, ale právě skutečnost, že nebylo postupováno v souladu se zákonem ani do doby rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], a to právě v situaci, kdy uvedený záznam je stále k dispozici v uvedeném trestním spise.

25. Soud přikročil k odškodnění vzniklé nemajetkové újmy s tím, že došlo k zásahu práva žalobce na spravedlivý proces, došlo k zásahu práva žalobce do vědomí ohledně vnímání právního státu České republiky, a to právě v tom směru, což je ještě zvýšeno právě o skutečnost, že žalobce je advokát. V tomto směru tak nelze použít úvahu, že advokát jako obhájce, jako osoba profesně znalá by měl mít větší míru nebo vyšší míru odolnosti vůči nesprávným úředním postupům nebo nezákonným rozhodnutím způsobeným orgány státu ve smyslu zákona 82/98 Sb. V tomto případě je tomu právě naopak. Žalobce jako advokát, jako osoba, která vykonává profesní činnost po dobu více než 30 let, je osoba, která je plně seznámena s právními předpisy a která by se podle právních předpisů také chovat měla. Základním předpokladem ve vztahu mezi žalobcem jako obhájcem a jeho klientem je právě zachování důvěrných informací, jeho mlčenlivost a nemožnost tyto informace nebo povinnost, aby se tyto informace, důvěrné informace dostaly na veřejnost, popřípadě se dostaly do dispozice dalších osob, natož orgánů činných v trestním řízení v kauze, kde jeho klient je zároveň trestně stíhanou osobou. Došlo k porušení a zásahu do idejí žalobce tak, jak má toto soud za prokázané z jeho výpovědi, z výpovědi jeho manželky Matoušové, i z výpovědi jeho spolupracovnice [tituly před jménem] [jméno FO]. Právě porušením povinnosti orgánů činných v trestním řízení vykonat svoji povinnost, zabránit tak, aby se uvedené interní informace, intimní informace mohly dostat na veřejnost, byť pouze ze zákona omezenému počtu osob, lze chápat jako zásadní zásah do ideje fungování právního státu ze strany žalobce jako advokáta. Je pochopitelné a soud uvěřil i v rámci účastnické výpovědi žalobce, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu došlo i k ztrátě důvěry v právní stát, uvažování nad skončením s advokátní činností.

26. Soud I. stupně nově přistoupil ke korekci svého rozsudku ze dne [datum] čj. 12 C 174/2019-200 a odkazuje plně na odůvodnění původního rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum] čj. 11 Co 27/2024-228 tak, že je „dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nezničení záznamů odposlechu a jeho ponechání v trestním spisu, a je třeba posoudit, zda v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že v průběhu trestního řízení nebyl nařízen odposlech žalobce, ale odposlech jeho obžalované klientky, nelze proto konstatovat, že došlo k zásahu do práva žalobce na spravedlivý proces, neboť žalobce účastníkem žádného procesu nebyl, účastníkem trestního řízení byla coby obžalovaná jeho klientka, jejíž práva žalobce coby advokát hájil, o žádný proces ve vztahu k jeho osobě se však nejednalo. Žalobce coby advokát si musí být vědom toho, že jeho klient v pozici obžalovaného v trestním řízení může být odposloucháván, důvodně však spoléhá na to, že jakmile je příslušným policistou tato skutečnost zjištěna, musí být záznam odposlechu bezodkladně zničen a informace, které se v této souvislosti příslušný policista dozvěděl, nesmí být nijak použity. Tímto způsobem však v trestním řízení postupováno nebylo, záznam odposlechu nebyl zničen a stal se součástí trestního spisu. Soud prvního stupně správně konstatoval, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu došlo k nemajetkové újmě žalobce spočívající v podlomení důvěry v právní stát a k zásahu do psychické pohody žalobce a ke stavu nejistoty v tom, že rozhodující senát trestního soudu se může seznámit s obsahem rozhovoru obhájce s obžalovanou, kde byla diskutována taktika obhajoby a žalobce zde měl poukazovat na pochybení, kterých se dle jeho názoru předsedkyně senátu soudu prvního stupně měla dopustit. V řízení bylo prokázáno, že s obsahem rozhovorů žalobce s obžalovanou klientkou se seznámila asistentka soudkyně, a důvodná byla proto i obava žalobce v tom smyslu, že se s obsahem těchto rozhovorů může seznámit i rozhodující trestní senát, tato skutečnost však z nahrávky protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] nevyplývá, předsedkyně senátu uvedla pouze tolik, že se senát seznámil s relevantními záznamy, záznamy o hovorech žalobce s jeho klientkou k důkazu provedeny nebyly. Ze dvou přípisů předsedy Obvodního soudu pro [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž nelze dovodit, že by se on s obsahem zmíněných odposlechů seznámil. Lze připustit, že v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu a v souvislosti s tím vzniklému pocitu nejistoty na straně žalobce došlo k ohrožení důvěry v právní stát a k dopadům do psychické pohody žalobce a že v souvislosti s tím žalobce uvažoval o ukončení advokátní praxe, tento následek však nakonec nenastal, žalobce nadále advokátní praxi vykonává. Vyslovil-li žalobce ve vztahu ke svému synovi požadavek, aby nestudoval práva, nelze tuto skutečnost bez dalšího považovat za narušení rodinných vztahů, žádná konkrétní tvrzení v tomto směru žalobce v průběhu řízení neuplatnil. Soud podotýká, že „celá argumentace žalobce je vedena v rovině, jako kdyby došlo k nezákonnému odposlechu ve vztahu k jeho osobě, z tohoto pohledu však věc posuzovat nelze, neboť žádný odposlechl žalobce v průběhu trestního řízení nařízen nebyl. Poukaz žalobce na zadostiučinění jako jednu z civilně právních sankcí, která má odrazovat rušitele chráněných osobnostních statků a jeho možné následovníky od protiprávního jednání, včetně poukazů na judikaturu Ústavního soudu, není případný, neboť v daném případě se nejedná o nárok na ochranu osobnosti podle občanského zákoníku, ale o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/98 Sb., jehož podstatou není potrestání státu za nesprávný úřední postup, ale poskytnutí přiměřené satisfakce, která je způsobilá vzniklou nemajetkovou újmu poškozenému nahradit. V řízení rovněž nevyšlo najevo nic, z čeho by bylo možno usuzovat na zlý úmysl (záměr) policisty při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nezničení pořízeného záznamu odposlechu a jeho uchování v trestním spisu, v tomto směru žalobce ani nic konkrétního netvrdil. Poukazuje-li žalobce na to, že v současné době je záznam předmětného odposlechu součástí trestního spisu a dosud nebyl zničen, pak tato skutečnost vůbec nebyla předmětem tohoto řízení, nesprávný úřední postup spočívající v tom, že záznam odposlechu dosud nebyl zničen, jako odpovědnostní titul žalobce v žalobě nezmínil, v průběhu řízení v tomto směru nenavrhl ani změnu žaloby. Poukazuje-li žalobce na skutečnost, že v důsledku nesprávného úředního postupu pořídil do kanceláře rušičky odposlechu a omezoval pracovní komunikaci v rámci kanceláře, pak tyto následky nelze dávat do souvislosti s nesprávným úředním postupem, k němuž v daném případě došlo, neboť jak již bylo zmíněno, k žádnému nezákonnému odposlechu osoby žalobce nedošlo, odposlouchávaná byla pouze jeho obžalovaná klientka, a to zcela v souladu s trestním řádem. Totéž lze uvést ve vztahu k argumentaci žalobce vedenou v tom směru, že v důsledku nesprávného úředního postupu i v rámci rodiny naléhal na omezení telefonické komunikace v obavě před tím, že je odposloucháván.

27. Nejvyšší soud uvedl v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 757/2021, že „v něm uvedené závěry nejsou omezeny jen na stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo odsouzením, ale jsou použitelné obecně na všechny případy relutárních náhrad nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 OdpŠk. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že nelze dohledat žádný případ, jenž by byl se žalobcovou situací [Anonymizováno], měl poté přistoupit ke srovnání jeho nemajetkové újmy s odškodňováním jiných typů nemajetkové újmy. V tomto kroku, jak plyne ze závěrů uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu, se přitom nelze omezit na srovnání žalobcovy újmy s jediným typem náhrady nemajetkové újmy, která je v jiných věcech poskytována. Tím by došlo ke zkreslení výše poskytované náhrady, neboť v tomto kroku jsou nutně srovnávány náhrady ve věcech, které se navzájem odlišují. Navíc smyslem tohoto kroku není použít mechanismus pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy z jedné oblasti na stanovení výše náhrady nemajetkové újmy v oblasti jiné. Jeho smyslem je zasazení výše požadovaného a následně soudem přiznaného zadostiučinění do kontextu poskytovaných náhrad nemajetkové újmy, aby bylo zřejmé z hlediska právem chráněných hodnot, do kterých je v těchto případech zasahováno, a z hlediska intenzity daných zásahů, jak velká újma je odškodňována v referenčních případech a v případě žalobce. Uvedeným srovnáním újmy ve smyslu, která újma je významnější z hlediska objektivizované intenzity jejího prožívání a srovnáním poskytnutého či přiznaného zadostiučinění, dojde k zasazení požadavku žalobce do celkového rámce náhrad nemajetkových újem, jež jsou v poměrech České republiky poskytovány a bude přinejmenším řádově patrno, o jak vysokém zadostiučinění pro žalobce lze uvažovat. „ 28. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu [datum] čj. 30 Cdo 2202/2024 – 246 soud předvyzval žalobce usnesením ze dne [datum] čj. 12 C 174/2019-255 k předložení srovnávací judikatury k odůvodnění požadavku žalobce na zadostiučinění ve výši [částka] a stejně tak jej nově poučil dle ust. § 118a odst. 1 a 3 osř k předložení srovnávací judikatury k odůvodnění požadavku žalobce na zadostiučinění ve výši [částka] na jednání soudu dne [datum]. Uvedené poučení pak zaznělo i vůči žalované.

29. Co se týká žalobcem předložených judikátů srovnávací judikatury k možnému odškodnění nesprávného úředního postupu, soud poukazuje na skutečnost, že žalobce odkázal na rozhodnutí, která se sice týkala ochrany osobnosti, nicméně jedná se o klasickou ochranu osobnosti podle občanského zákoníku, nikoliv o odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v souvislosti s nesprávným úředním postupem státu podle zákona 82/98 Sb. Žalobce odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. 58 Co 286/2017–343, jednalo se o spor o ochranu osobnosti, osobnostních práv s povinností odstranit z internetových portálů články, které se nežádoucím způsobem dotýkají žalobců a zasahují do jejich cti, kdy žalovanou byla Mpress Media, tedy vydavatel médií. Nejedná se tedy o rozhodnutí, které by jakkoliv souviselo s možností odškodňování podle zákona 82/98 Sb. Stejně tak potom i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4203/2016 ze dne [datum] se týkalo ochrany osobnosti podle zákona 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Žalovanou byla Bauer média a žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy uveřejněním článku v týdeníku [právnická osoba], kdy se opět nejedná o judikaturu, která by byla jakkoliv srovnatelná s nesprávným úředním postupem tak, jak byl ze strany soudu dovozen u žalobce. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 503/2003, žalovaná Souček News [právnická osoba]. Jednalo se opět o ochranu osobnosti podle zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy bylo tvrzeno ze strany médií, uvedeného média, že žalobce a jeho rodina jsou v příbuzenském vztahu k Antonínovi Zápotockém, bývalému československému prezidentovi, byla zde požadována omluva. Opět se nejedná o rozhodnutí, které by bylo možné použít v rámci srovnání, neboť se jedná o jinou právní úpravu a o jiné zásahy do osobnostní sféry účastníků než u zákona 82/98 Sb. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], 25 Cdo 2846/2022, žalovanou opět jsou Bauer média v.o.s., jedná se o ochranu osobnosti podle zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, nikoliv zákon 82/98 Sb. Žalobce se domáhal po žalované odstranit z internetových stránek sdělení a články, nejedná se opět o rozhodnutí, které by bylo související s případem žalobce, které by vzhledem k použité právní úpravě bylo možné použít ke srovnání. Tento soud se nedomnívá, že by Nejvyšší soud poukazoval zamýšlel použití judikatury z oblasti jiných právních úprav. Zákon 82/98 Sb. je zákonem speciálním k občanskému zákoníku a v tomto směru má přednost před občanským zákoníkem, to znamená, že i použití srovnávacích judikátů by mělo směřovat k použití jednotné právní úpravy, a tou je zákon 82/98 Sb. Soud v situaci, kdy není obdobný případ shodný v základních znacích skutku, je možné vycházet z následků, které jsou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobeny v jednotlivých sférách osobnosti. A tyto shodné zásahy porovnat vzhledem k okolnostem případu s rozhodovací praxí justice.

30. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3466/2015, které souvisí s rozhodnutím Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 31 C 97/2014, které se však týkalo požadavků na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Soud k tomuto uvádí, že sice se jedná o obdobnou úpravu zákona 82/98 Sb. avšak odlišného odpovědnostního titulu. Uvedený judikát se týká odškodňování nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení, nikoli z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícímu v neodstranění telefonického záznamu z trestního spisu tak, jak je tomu u žalobce. Judikatura k odškodnění z titulu nepřiměřené délky řízení dle názoru soudu není aplikovatelná na případ žalobce, stejně tak tedy ani rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. 31 C 97/2014.

31. Ze strany žalované bylo ke srovnání předloženo rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 26 C 49/2019, které bylo revidováno ze strany Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, rozhodnutím čj. 13 Co 100/2021–363 ze dne [datum], kdy se jednalo o nesprávné vydání záznamových nosičů neoprávněným osobám, kde taktéž figurovali advokáti jako profesionálové a zároveň jako osoby obhájců. V tomto směru soud prvního stupně přiznal odškodnění ve výši [částka], nicméně ze strany Městského soudu v Praze došlo k revizi tak, že bylo konstatováno, že samotná omluva jako forma zadostiučinění je dostatečnou formou nápravy. V tomto směru však soud poukazuje na skutečnost, že rozdíl v řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp.zn. 26 C 49/2019 a 12 C 174/2019 je v tom, že v řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 26 C 49/2019 nebyla prokázána taková intenzita do zásahů jednotlivých sfér osobnosti poškozených, aby bylo namístě přiznat zadostiučinění v penězích. Právě rozdíl mezi řízeními je takový, že je zde rozdíl v zásazích do jednotlivých sfér osobnosti a zejména v tom, jakou intenzitou bylo v tomto směru zasaženo do osobnostních práv poškozených, kdy právě u současného žalobce má soud za prokázané, že tento pociťoval pocity nejistoty, stresu, ztrátu víry v právní stát, došlo k určitým zásahům v rodinné sféře i profesionální nebo pracovní, profesní, pracovní sféře žalobce, kdy k takovýmto konkrétním zásahům ve srovnávacím řízení fakticky nedošlo. I za dané situace soud dospěl právě k závěru, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn.

12. C 174/2019 je namístě přiznat zadostiučinění v penězích.

32. Soud ke shora uvedenému požadavku Nejvyššího soudu uvádí, stejně jako již v předchozím rozhodnutí a stejně jako odvolací soud, že přímo konkrétní obdobný případ, se kterým by bylo možné provést srovnání nedohledal. Avšak k podobným zásahům do osobnostní sféry, byť trestním stíháním poškozeného tento soud dohledal odškodňující rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] čj. 15 C 247/2014-214. Řízení bylo vedeno z důvodu týkající se profese poškozeného, obdobě jako u žalobce. Zasáhlo poškozeného v rovině profesní, poškozená opustila zaměstnání, dále v rovině rodinné, rozpadl se partnerský vztah a byla ve stresu a ten bylo třeba tlumit. V uvedeném řízení byla poškozená odškodněna částkou [částka]. Jedná se o shodnou částku jako byla žalobci přiznána rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 11 Co 27/2024-228, kdy tato částka se jevila soudu jako přiměřená a schopná vzniklou nemajetkovou újmu reparovat. Nesprávný úřední postup spočívající v neodstranění nahrávky z trestního spisu stejně tak zasáhl žalobce v profesní rovině, kdy se žalobce obával o možné další nesprávné postupy, rovině rodinné, určitou nepohodou mezi členy rodiny a osobností ztrátou víry v právní stát. V důsledku posuzovaného nesprávného úředního postupu došlo k nemajetkové újmě žalobce spočívající v podlomení důvěry v právní stát a k zásahu do psychické pohody žalobce a ke stavu nejistoty v tom, že rozhodující senát trestního soudu se může seznámit s obsahem rozhovoru obhájce s obžalovanou, kde byla diskutována taktika obhajoby a žalobce zde měl poukazovat na pochybení, kterých se dle jeho názoru předsedkyně senátu soudu prvního stupně měla dopustit. Tuto újmu nelze označit za nepatrnou, a nepostačí proto zadostiučinění pouze formou konstatování porušení práva, je třeba přistoupit k finanční satisfakci. V řízení bylo prokázáno, že s obsahem rozhovorů žalobce s obžalovanou klientkou se seznámila asistentka soudkyně, a důvodná byla proto i obava žalobce v tom smyslu, že se s obsahem těchto rozhovorů může seznámit i rozhodující trestní senát, tato skutečnost však z nahrávky protokolu o hlavním líčení ze dne [datum] nevyplývá, předsedkyně senátu uvedla pouze tolik, že se senát seznámil s relevantními záznamy, záznamy o hovorech žalobce s jeho klientkou k důkazu provedeny nebyly. Ze dvou přípisů předsedy Obvodního soudu pro [adresa] [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž nelze dovodit, že by se on s obsahem zmíněných odposlechů seznámil. Lze připustit, že v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu a v souvislosti s tím vzniklému pocitu nejistoty na straně žalobce došlo k ohrožení důvěry v právní stát a k dopadům do psychické pohody žalobce a že v souvislosti s tím žalobce uvažoval o ukončení advokátní praxe, tento následek však nakonec nenastal, žalobce nadále advokátní praxi vykonává. Žalobce ve vztahu ke svému synovi vyslovil požadavek, aby nestudoval práva, zavedl v rodině pravidla vedoucí ke změně nastaveného chování rodiny týkající se v používání telefonů. Soud tak dospěl k závěru, že částka [částka] je i vzhledem k uvedené judikatuře, částka přiměřená.

33. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byly 3 nároky žalobce na zadostiučinění (viz výše) žalobce byl procesně úspěšný v jednom z nich, kde mu bylo přiznáno finanční zadostiučinění, ve zbývajících dvou byl neúspěšný, a stíhá jej proto povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů v rozsahu jedné třetiny a to do pravomocného skončení jejich projednání a to včetně řízení před Nejvyšším soudem. Ohledně nároku [částka], však následně byl žalobce dle ust. § 142 odst. 3 osř, co do základu úspěšný. Ohledně nákladů včetně dovolacího řízení, tyto náklady představují paušalizovanou náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. představované částkou [částka] za každý z následujících úkonů - vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast na jednání v případě dvou jednání před soudem prvního stupně před vyhlášením původního rozsudku, přičemž v jednom případě šlo o jednání přesahující 2 hodiny, příprava na jednání a účast při jednání před odvolacím soudem v původním odvolacím řízení, příprava na jednání a účast na jednání v případě dalších čtyř jednání před soudem prvního stupně, z nichž jedno trvalo více než 2 hodiny, účast na jednání před soudem prvního stupně, kde došlo pouze k vyhlášení napadeného rozsudku, odvolání proti napadenému rozsudku a příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], celkem tedy 21x [částka] ([částka]), z čehož 1/3 činí [částka]. Náklady žalobce po dovolacím řízení jsou představovány úkonem doplněním tvrzení k výzvě soudu á [částka] dle AT a režijní paušál á [částka] a účast na jednání soudu dne [datum] á [částka] a režijní paušál á [částka] a DPH, celkem [částka]. Od uvedené soud odečetl nárok na náhradu nákladů řízení žalované ve výši [částka].

34. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal důvod.

Poučení