11 Co 159/2024 - 331

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A], státní občan [země] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba] IČO [číslo] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení hranic mezi pozemky k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 3. 2024, č. j. 41 C 185/2020-283 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované k rukám jejího advokáta na nákladech odvolacího řízení částku 13.919 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky každý z ideální jedné poloviny pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], jehož hranice s pozemkem ve vlastnictví žalované p. č. [číslo] jsou vymezeny spojnicí lomových bodů označených v dokumentaci Vytyčení vlastnické hranice číslo zakázky číslo [hodnota] zhotovenou společností [právnická osoba]., [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem pod čísly [číslo], č. [hodnota] č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] a jehož hranice s pozemkem ve vlastnictví žalované p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] jsou vymezeny spojnicí lomových bodů pod číslem [hodnota] a číslem [hodnota], dále pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], jehož hranice s pozemkem ve vlastnictví žalované p. č. [číslo] jsou vymezeny spojnicí lomových bodů označených v téže dokumentaci o vytyčení vlastnické hranice zhotovené [tituly před jménem] [jméno FO] pod body číslo [hodnota], číslo [hodnota], číslo [hodnota], číslo [hodnota], číslo [hodnota] číslo [hodnota] číslo [hodnota], číslo [hodnota], číslo [hodnota] a číslo [hodnota], a jehož hranice s pozemkem ve vlastnictví žalované p. č. [číslo] jsou vymezeny spojnicí lomových bodů označených v dokumentaci pod číslem [hodnota] a číslo [hodnota] a číslo [hodnota]. Dále pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], jehož hranice s pozemkem ve vlastnictví žalované p. č. [číslo] jsou vymezeny v téže vytyčovací dokumentaci pod číslem [hodnota], číslo [hodnota], číslo [hodnota], číslo [hodnota] a číslo [hodnota] (výrok I.). Dále zavázal žalobce zaplatit společně a nerozdílně žalované na nákladech řízení 33.379 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.) a zavázal žalobce společně a nerozdílně zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech řízení částku 32.839 Kč (výrok III.).

2. Rozsudek napadli žalobci včasným odvoláním. Navrhovali zrušit napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení s ohledem na nezbytnost vyhotovení geometrického plánu, který musí být součástí rozsudku a jehož vypracování k návrhu žalobců soud zamítl. Fakticky požadovali změnu rozsudku okresního soudu a vyhovění žalobě. Žalobci rozporovali tvrzení okresního soudu v odůvodnění napadeného rozsudku, že se domáhají určení vlastnictví k části pozemku žalované, když takovéto tvrzení je nepravdivé a nemá žádnou oporu ve spise. Žalobci se podanou žalobou prvotně domáhali vůči žalované určení průběhu hranic mezi jejich pozemky p. č. [číslo] a pozemky žalované p. č. [číslo] vše v k. ú. [adresa]. Uvedené pozemky žalobců a žalované mají společnou vlastnickou hranici, přičemž hranice mezi pozemky v katastrální mapě je zakreslená s přesností lomových bodů s kódem charakteristiky kvality souřadnic 4 až 8 a v takovém případě může být mezní polohová chyba 2,83 m, což představuje pruh pozemku, který si mohou nárokovat obě strany sporu. Na základě objednávky žalobců došlo k prvnímu vytyčení vlastnické hranice [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2002, z něhož pro další vytyčení vycházela rovněž žalovaná. Žalobci v žalobním petitu po výzvě okresního soudu požadovali určení vlastnického práva z původního žalobního návrhu na určení hranic pozemků, přičemž ke zpřesnění žalobního petitu navrhli vypracování geometrického plánu zhotoveného na základě vytyčení hranic pozemků provedených v roce 2002 společností [právnická osoba]. a jeho zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobní petit tak zní, že jsou podílovými spoluvlastníky ke svým pozemkům a nikoli k pozemkům žalované či jejím částem, přičemž součástí určení má být hranice těchto pozemků žalobců, která je určena dle vytyčení provedeného na základě údajů v katastrální mapě, s nímž žalovaná nevyslovila svůj nesouhlas. Žalobci se tak nedomáhali určení vlastnictví k žádné části pozemků žalované, jak tvrdí soud. Byla to naopak žalovaná, která dlouhodobě opakovaně neoprávněně a bezdůvodně užívala a poškozovala výše uvedené pozemky žalobců, což vedlo žalobce k podání žaloby z důvodu naléhavého právního zájmu. Žalobci tvrdí, že reálný stav neodpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí, tedy že žalovaná reálně svým faktickým chováním a jednáním neuznává hranice pozemku vytyčené na základě zápisu v katastru nemovitostí, přestože k žádnému ze tří provedených vytyčení nikdy dříve nevznesla žádné výhrady a neoprávněně užívá část pozemku žalobců. Žalobci se domáhají platnosti vyvratitelné právní domněnky, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, tedy, že skutečný právní stav (vlastnické právo k pozemku) je, respektive má být určeno totožně se stavem zapsaným v katastru nemovitostí (hranicí parcel). Naopak žalovaná odmítá uznat, že skutečný právní stav odpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí. Žalobci taktéž nesouhlasí se závěrem soudu, že neprokázali vlastnictví sporných částí pozemků, jak požadují v žalobě. Soud nesprávně aplikoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3162/2018 na projednávaný případ. Podle žalobců jsou to právě žalobci, kteří se výslovně domáhají uplatnění vyvratitelné domněnky, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, a naopak je to žalovaná, která s touto vyvratitelnou domněnkou nesouhlasí a popírá ji. Je to tedy žalovaná, která musí prokázat opak a vyvrátit předmětnou domněnku. Nesprávné je proto tvrzení soudu, že důkazní břemeno a břemeno tvrzení ve sporu zatěžuje vždy žalobce. Žalobci mají za to, že veškerá žalobní tvrzení, která v řízení uvedli, byla prokázána, naopak to byla žalovaná, která neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání opaku vyvratitelné domněnky. Žalobci v té souvislosti poukazují i na další judikaturu Nejvyššího soudu, a to na usnesení sp. zn. 22 Cdo 929/2024 ze dne 23. 4. 2024, které předchozí závěry rozvíjí. V tomto rozhodnutí dovolací soud uvedl, že vymezení parcely je sice jen evidenční záležitostí a nemůže nic změnit na vlastnickém právu k pozemku, avšak zároveň zde též platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak.

3. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Má za to, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, když posoudil danou žalobu jako žalobu na určení vlastnického práva, břemeno tvrzení a důkazní v tomto typu řízení pak nesou žalobci. Žalobci nikterak neprokázali, že by byli vlastníky pozemku tak, jak se svou žalobou domáhají. Žalobci jsou vlastníky pozemků p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], žalovaná pak vlastníkem pozemku p. č. [číslo] v tomtéž katastrálním území. Hranice mezi pozemky je v katastrální mapě zakreslená s přesností lomových bodů s kódem charakteristiky kvality souřadnic 4 až 8, to znamená mezní polohová chyba takto zobrazené hranice činí 2,83 m. V terénu se historicky nedochovaly žádné hraničníky, kterými by byly hranice mezi pozemky fakticky vyznačeny. Skutečnou hranici pozemků v terénu dle dosavadního provedeného dokazování tak nelze fakticky určit. Mezi stranami je tedy nejasné, kde se fakticky nalézá hranice mezi pozemky, kdo a co přesně vlastní. Celý spor se v podstatě dostal do fáze, kdy se řeší, zda pro něj platí domněnka obsažená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018, v jehož textu je uvedeno: „V dané věci nešlo o žalobu na určení neznatelné nebo pochybné hranice podle § 1028; hypotéze tohoto ustanovení nejenže neodpovídala žalobní tvrzení, ale navíc podle uvedeného ustanovení nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel. V takovém případě platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak (§ 980 odst. 2 o. z.).“ Žalovaná zde zdůrazňuje, že z této právní věty není patrné, co se rozumí hranicí parcel; zda opravdu hranice parcel v terénu dle skutečného právního stavu nebo zobrazení hranice v katastrální mapě. I kdyby se jednalo o zobrazené hranice v katastrální mapě, je nutno si uvědomit, že hranice v katastrální mapě má několik údajů-nejsou to jen body a tenké čáry, nýbrž tyto body a tenké čáry jsou doplněny údaji o přesnosti těchto bodů a čar (kódy kvality), tzn. v případě tohoto sporu není hranice zobrazená v katastrální mapě jen těmito body a tou tenkou čarou, nýbrž z údajů v katastru nemovitostí vyplývá, že hranice se nachází někde v pásu o šířce 2,83 m. Žalovaná zde vychází z toho, že domněnka z právní věty odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu se pro tento případ neaplikuje, respektive, pokud by se měla na hranice pozemku v dané věci aplikovat, tak pouze tím způsobem, že hranice se nachází v pásu o šířce 2,83 m. Pokud žalobci tvrdí, že se v tomto pásu nachází na konkrétním místě, pak je na nich, aby prokázali, proč je jimi určená hranice v terénu skutečnou hranicí mezi parcelami. Žalovaná dále v řízení předložila celou řadu důkazů, ze kterých je patrné, že žalobci požadovaná hranice není skutečnou hranicí. Podle těchto důkazů sice nelze jednoznačně určit, kde se hranice nachází, ale je z nich patrné, že se určitě nenachází tak, jak požadují žalobci. Těmito důkazy tak je domněnka vyvrácena, pro případ, že by se právní závěry zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu uplatnily. Navíc uplatnila-li by se domněnka tak, jak požadují žalobci, neměli by na určení vlastnického práva naléhavý právní zájem, neboť jediným důsledkem rozhodnutí soudu by byla změna kódu kvality bodů, ale fakticky by k žádné změně nedošlo.

4. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti a přípustnosti odvolání přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval mezinárodní příslušností s ohledem na přítomnost cizího prvku v řízení spočívajícího ve státní příslušnosti žalobce a). Předmětem řízení jsou věcná práva k nemovitostem, pro které platí výlučná příslušnost podle místa, kde se nemovitost nachází (článek 24 Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 1215/2012 z 12. 12. 2012), je proto ve věci dána pravomoc českých soudů.

6. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky každý v rozsahu ideální jedné poloviny pozemků p. č. [číslo] v k. ú. [adresa], které sousedí s pozemky ve vlastnictví žalované p. č. [číslo], a to tak, jak si hranice svých pozemků nechali vytyčit společností [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO] v dokumentaci „vytyčení vlastnické hranice číslo zakázky [číslo]“. Žalobci tvrdili, že naléhavý právní zájem na určení je dán rozporem mezi stavem v katastru nemovitostí a skutečným stavem. Hranice podle žalobců vede tak, jak byla na žádost žalobců vytyčena v roce 2002 subjektem [právnická osoba]., konkrétně zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO]. Právní postavení žalobců je navíc nejisté vzhledem k tomu, že žalovaná devastuje zeleň na sporné hranici pozemků. Navíc otázka určení sporné hranice je předběžnou otázkou pro rozhodování správního úřadu o změně kategorie komunikace. Žalobci dále zdůraznili, že jejich pozemky, u kterých se domáhají určení sporné hranice a pozemky žalované mají v katastru nemovitostí zakresleny vzájemné hranice s přesností lomových bodů s kódem charakteristiky kvality souřadnic 4 až 8, to je červenou barvou. V takovém případě může být mezní polohová chyba 2,83 m, což představuje pruh pozemku, který si mohou nárokovat obě strany sporu. Žalobci však tvrdí, že hranice mezi pozemky je fakticky přesně určitelná v terénu, neboť se zde nacházejí lomové body zaměřené v minulosti při vyhotovení přesných měřičských záznamů a vytyčení hranic pozemků s tím, že první vytyčení vlastnické hranice bylo učiněno na základě objednávky žalobců v roce 2002 společností [právnická osoba]., konkrétně jejím zaměstnancem [tituly před jménem] [jméno FO]. Druhé vytyčení bylo učiněno žalovanou, která objednala měřičský náčrt na vytyčení hranic pozemku vyhotovený [tituly před jménem] [jméno FO] dne 29. 9. 2004, který jako podklad použil záznam podrobného měření z roku 2002 vyhotovený na popud žalobců. Třetí vytyčení hranice mezi pozemky proběhlo v souvislosti s tím, že mezi žalobkyní b) a žalovanou bylo projednáváno přesunutí komunikace umístěné na pozemku p. č. [číslo] v roce 2008.

7. Okresní soud z důkazů v řízení provedených učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažena pod bodem 5 odůvodnění napadeného rozsudku, z nichž odvolací soud vychází rovněž pro odvolací řízení a v plném rozsahu na ně odkazuje. Odvolací soud těmito skutkovými zjištěními má za prokázáno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a žalovaná je vlastníkem sousedních pozemků p. č. [číslo] v k. ú. [adresa]. Žalobci zadali zpracování vytyčení hranic pozemku mezi účastníky, které bylo provedeno společností [právnická osoba]. v roce 2002 [tituly před jménem] [jméno FO], další vytyčení hranic bylo vyhotoveno na žádost žalované v roce 2004 [tituly před jménem] [jméno FO], který vycházel ze shodných lomových bodů, které byly vytyčeny v lednu 2002 [právnická osoba]., další vytyčení hranic bylo vyhotoveno na objednávku žalované v roce 2008. Z fotografií předložených žalobci bylo dále zjištěno, že hranice pozemku vytyčené podle zaměření v lednu roku 2002 zasahují do místní komunikace, která je asfaltového povrchu, nacházejí se vně oplocení žalobců. Na základě žádného z těchto vytyčení hranic nedošlo ke zpřesnění hranic mezi sousedními pozemky účastníků v katastru nemovitostí.

8. Podle § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

9. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. V případě nejasné hranice mezi pozemky přicházejí v úvahu 2 typy žalob. Tam, kde hranice je mezi sousedy subjektivně sporná, ale objektivně lze po provedeném dokazování její průběh určit, jde o „určení“ hranice mezi pozemky; problém se řeší určovací žalobou na určení vlastnického práva k vymezenému pozemku (§ 80). Pokud hranici již zjistit nelze, je třeba žalovat na její „stanovení“. Tato žaloba se opírá o § 1028 o. z. a rozsudek je konstitutivní. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. se bude opírat o tvrzení, že žalobci je známo, kudy vede vlastnická hranice, a proto se domáhá vydání deklaratorního rozhodnutí, které tento stav potvrdí. Zatímco žaloba podle § 1028 se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se její nové vymezení či stanovení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4071/2016). Žaloba na „určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce. Žalobní petit je třeba formulovat tak, že půjde o spor o určení vlastnictví části pozemku; geometrický plán ji vymezující je pak nedílnou součástí rozsudku. V takovém případě nelze žalovat přímo na určení průběhu hranice mezi pozemky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2884/2020). Ukáže-li se, že žalobce je vlastníkem jen části pozemku, který jako své vlastnictví v žalobě vymezil, soud mu vyhoví jen částečně, pak bude třeba vyhotovit geometrický plán jako součást rozsudku a v něm vlastnictví žalobce vymezit, stejně jako tu část, ve které není žaloba důvodná. Naopak žaloba podle § 1028 na stanovení hranice mezi pozemky směřuje k vydání konstitutivního rozhodnutí. Podmínkou pro vyhovění žalobě je, že hranice opravdu nelze zjistit. Zjistí-li se, že hranici lze objektivně určit (zjistit, kudy vede), nebudou splněny podmínky pro její stanovení a žalobu bude třeba zamítnout. Žaloba podle § 1028 se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se jeho vymezení či stanovení. Judikatura pro žaloby podle § 1028 nastavila základní korektiv (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3162/2018) tím, že podle § 1028 nelze určit hranici v případech, že sousedící pozemky účastníků řízení jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel. V takovém případě totiž platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou (srovnej Beck-online Občanský zákoník III. Věcná práva, 2. vydání 2021, strana 190 – 197, J. Spáčil, M. Králík).

11. Žalobci v žalobě tvrdili, že hranice mezi sousedními pozemky účastníků je subjektivně sporná, neboť mezi nimi nepanuje shoda, kudy přesně by hranice měla vést. Současně tvrdili, že hranice je objektivně určitelná a vede tam, jak si ji nechali vytyčit v roce 2002 společností [právnická osoba]. [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobci se tak domáhali určení, že jsou vlastníky pozemku podle hranice vytyčené v roce 2002, domáhali se tak určení podle § 80 o. s. ř. Žaloba tak, jak byla žalobci podána, není žalobou podle § 1028 o. z., která se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se její nové vymezení či stanovení.

12. Podali-li žalobci určovací žalobu podle § 80 o. s. ř., je na nich, aby v prvé řadě prokázali existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Dále žalobce zatěžuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že jsou vlastníky nemovitostí v jimi tvrzeném rozsahu. Existenci naléhavého právního zájmu žalobci spatřovali ve skutečnosti, že reálný stav neodpovídá stavu zapsanému v katastru nemovitostí, že žalovaná ničí zeleň na sporné části pozemku a určení hranic je předběžnou otázkou pro správní řízení. Naléhavý právní zájem lze shledat v tvrzeném nesouladu faktického stavu se zápisy v katastru nemovitostí. Ohledně svého vlastnictví žalobci tvrdili pouze to, že jsou vlastníky označených pozemků v rozsahu, jak si nechali vytyčit hranice těchto pozemků v roce 2002 a k tomu doložili provedené zaměření a dále tvrdili, že žalovaná jim do vlastnického práva zasahuje, a to v části pozemků podle nového zaměření provedeného v roce 2002, kde nově zaměřená hranice vede přes místní komunikaci asfaltového povrchu v prostoru vně oplocení jejich pozemku. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalobci neprokázali, že by vlastnické hranice skutečně probíhaly právě tam, jak byly vytyčeny žalobci a že by tak byli vlastníky pozemku v rozsahu tak jak je vymezují.

13. Žalobci sami v žalobě tvrdili, že v katastru nemovitostí jsou hranice sousedících pozemků účastníků v katastrální mapě zakresleny s přesností lomových bodů s kódem charakteristiky kvality souřadnic 4 až 8, to je červenou barvou. V takovém případě může být mezní polohová chyba 2,83 m, což představuje pruh pozemku, který si mohou nárokovat obě strany sporu. Žalobci netvrdili žádné právně významné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že hranice v rámci pruhu pozemku, který si mohou nárokovat obě strany, by měla vést tam, jak požadují. To vše za situace, kdy jimi vyznačená hranice pozemků se nachází mimo jejich oplocení a prochází místní asfaltovou komunikací. Pouhé vytyčení hranic pozemku nezakládá ani nemění právní vztahy k dotčeným nemovitostem. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že vytyčení hranic pozemků není realizací skutečné polohy hranice pozemků v terénu, nýbrž vytyčení hranice nejblíže odpovídající údajům evidovaným v katastru nemovitostí, má pouze podpůrnou funkci při sporu o hranici pozemků. Bylo-li v řízení opakovaně prováděno vytyčení hranic pozemků, jak žalobci zmiňovali, první vytyčení v roce 2002, druhé v roce 2004 a třetí v roce 2008, pouhé seznámení se s provedením vytyčení neznamená souhlasné prohlášení o průběhu hranice, na základě kterého by bylo možné provést příslušné záznamy v katastru nemovitostí a od něhož by bylo možné dovozovat, kudy skutečně hranice mezi pozemky vede. Okresní soud pod bodem 11. odůvodnění správně uvedl, že zpřesnění geometrického a polohového určení lze provést pouze v mezích přesnosti dosavadního geometrického a polohového určení, přitom průběh zpřesněné hranice musí pohledově odpovídat jejímu zobrazení v katastrální mapě (§ 35 odst. 1 katastrální vyhlášky). Podmínkou zpřesnění geometrického a polohového určení pozemku na základě listin dokládajících shodu vlastníků na průběhu hranic pozemku je mimo jiné prohlášení vlastníků, že hranice nebyly jimi měněny (§ 35 odst. 2 katastrální vyhlášky). Zpřesněním se tedy nemění reálný průběh hranic pozemků, ani rozsah práv v terénu, pouze v katastru budou o těch samých hranicích evidovány přesnější geodetické údaje. Odkázat lze rovněž na závěry okresního soudu obsažené pod bodem 12. zdůvodňující právní závěr, že vytyčením hranic se nemění, ani nezakládají právní vztahy k dotčeným nemovitostem.

14. Odvolací soud neshledává důvodnými námitky žalobců o nesprávném vyhodnocení důkazního břemene okresním soudem s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3162/2018 ze dne 30. 10. 2018. V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil závěr, na který žalobci odkazovali, že podle § 1028 o. z. „nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, v takovém případě platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak (viz § 980 odst. 2 o. z.),“ (obdobně v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 929/2024 ze dne 23. 4. 2024). Tento závěr Nejvyšší soud vyslovil po výkladu, že „přes nové ustanovení § 1028 o. z. je zachovaná možnost žalovat na určení vlastnického práva, je-li hranice pozemků mezi účastníky řízení subjektivně sporná. Bude vždy záležet na tom, jakým způsobem žalobce žalobou uplatněný nárok skutkově vymezí a jaké důkazy k prokázání ve věci rozhodných skutečností předloží. Žaloba na určení sporné hranice mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě, že žalobce svá tvrzení ohledně průběhu hranice neprokáže, soud nemůže bez změny žaloby hranici určit podle poslední pokojné držby či podle svého uvážení, ale musí žalobu zamítnout. Naopak žaloba podle § 1028 o. z. se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení.“ V projednávané věci žalobci podali určovací žalobu podle § 80 o. s. ř., tvrdili subjektivní spornost hranice, s tím, že je objektivně určitelná a že skutečná hranice mezi pozemky vede tam, kde si ji nechali zaměřit. Žalobce proto zatěžovalo důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečné hranice pozemků, které neunesli.

15. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů shledal rozhodnutí okresního soudu věcně správným, a to včetně nákladových výroků, a proto je podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla procesně úspěšná žalovaná, náleží jí proto náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují odměnu advokáta za 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dne 12. 2. 2026. Odměna za vyjádření k odvolání ze dne 6. 8. 2024 činí částku 3.100 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, a za tentýž úkon paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle 13 odst.

4. Za účast u odvolacího jednání byla přiznána odměna tak, jak žalovaná požadovala ve výši 5.620 Kč s odkazem na § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, vycházeje z tarifní hodnoty 113. 000 Kč a za tentýž úkon paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 ve výši 450 Kč. Dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas za cestu k soudnímu jednání 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. V součtu se jedná o částku 10.370 Kč, z níž byla dále žalované přiznána 21% DPH ve výši 2.177,70 Kč. Na cestovném za jízdu k jednání soudu ze [adresa] a zpět při celkovém počtu 178 km vozidlem [typ] o průměrné spotřebě 5,2 litru na 100 km a vyhláškové ceně benzinu 34,70 Kč/1 l a náhradě za použití motorového vozidla 5,90 Kč/kilometr, byla přiznána celkem částka 1.371 Kč. V součtu náhrada nákladů řízení žalované představuje po zaokrouhlení 13.919 Kč. Tuto částku jsou žalobci povinni zaplatit žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta.