11 Co 165/2025 - 291

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] o částku 66.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 5. 2025, č. j. 6 C 298/2022-252 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.705 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o částku 66.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 16. 8. 2022 do zaplacení. Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení žalovanému k rukám jeho advokátky částku 59.998 Kč a České republice na tam označený účet Okresního soudu v Novém Jičíně částku 6.753 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkal nesprávná skutková zjištění a vadné právní posouzení věci, zejména chybný výklad ust. § 1922 o. z. Cit. ust. kupujícímu umožňuje splnit povinnost vůči prodávajícímu (vedle povinnosti oznámit zciziteli vadu bez zbytečného odkladu) třemi způsoby, a to - předáním předmětu plnění zciziteli, - uschováním předmětu plnění dle pokynů zcizitele nebo - jinak vhodným naložením s předmětem plnění tak, aby vada mohla být přezkoumána. Po zjištění, že z motorové části vozidla kape olej, žalobce zvolil třetí z uvedených možností. Naložil s věcí vhodně tak, aby vada mohla být přezkoumána. Vozidlo dopravil dne 26. 1. 2022 do servisu [jméno FO], osoby oprávněné a odborně způsobilé. Dne 31. 1. 2022 mu bylo sděleno, že na převodovce a spojce byla zjištěna vada. Tuto skutečnost oznámil prostřednictvím své družky [jméno FO] telefonicky žalovanému, tj. prodávajícímu. Dne 1. 2. 2022 byly žalovanému zaslány čtyři fotografie demontované převodovky a spojky. Vadu oznámil žalobce žalovanému rovněž dopisem advokáta ze dne 7. 2. 2022. Vadu tedy vytkl v zákonné lhůtě. Žalovaný využil možnost přezkoumat vady vozidla oznámené žalobcem, když tak učinil poté, co obdržel oznámení o vadě a o umístění vozidla v servisu [jméno FO], a to prostřednictvím své manželky a p. [jméno FO] dne 7. 2. 2022. Tyto osoby si demontované díly prohlédly a existenci vad potvrdily, což plyne z jejich svědecké výpovědi. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že účelem návštěvy autoservisu p. [jméno FO] dne 7. 2. 2022 byla kontrola vozu a zhlédnutí rozebraných dílů v autě. Svědek [jméno FO] uvedl, že byli předvoláni z důvodu provedené demontáže; viděl poškozenou převodovku a poškozený setrvačník s přítlačnou lamelou. Se skutečnostmi zjištěnými z výpovědí těchto svědků se okresní soud nevypořádal. Ve zprávě o vyřízení reklamace ze dne 9. 2. 2022 žalovaný konstatoval: „Po kontrole dne 7. 2. 2022 jsme zjistili, že díly spojky jsou původní z roku 2011. Je prasklá pružina na přítlačném talíři, která pravděpodobně poškodila převodovku. Toto se projevilo i na spojkové lamele“. Tím se stalo žalobcovo tvrzení o existenci vady nesporným. Současně ovšem žalovaný dovodil, že se jednalo o běžné opotřebení dílů. Dne 18. 2. 2022 provedl prohlídku věci v autoservisu [jméno FO] znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovanému nic nebránilo podrobit obal převodovky s dírou a přítlačný talíř spojky s chybějícím úlomkem dalšímu zkoumání, pokud tvrdil, že se jedná o projev běžného opotřebení věci. To však neprovedl a zbavil se této možnosti do budoucna; reklamaci neuznal. Své negativní stanovisko k reklamované vadě odůvodnil tím, že žalobce při reklamaci postupoval nesprávně, jestliže vůz nepřistavil k posouzení žalovanému – prodávajícímu a neumožnil mu vady před demontáží věci odborně posoudit; při demontáži vozidla nepořídil fotodokumentaci, vady reklamoval až po demontáži a manipulaci s demontovanými díly. Žalobce nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že nedodržel postup dle § 1922 o. z. Žalovaný nebyl oprávněn domáhat se dalšího přezkoumání vady, jestliže přezkum nevykonal do vyřízení reklamace. Neprokázal, že díra v obalu převodovky a odlomená část – úlomek z přítlačného talíře spojky odpovídají míře užívání nebo opotřebení věci. Podle § 2161 odst. 1 písm. a) o. z. prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné. Žalovaný plnil v rozporu s kupní smlouvou. V textu smlouvy byla ujednána vlastnost vozidla („vůz nemá žádné technické vady, pokud není uvedeno jinak v technickém stavu, který je nedílnou součástí kupní ceny“). Platí tedy zákonná domněnka o existenci vady v okamžiku převzetí věci podle § 2161 odst. 2 o. z. Za vadu, která se projevila do šesti měsíců od převzetí věci, odpovídá žalovaný jako prodávající, neboť se má za to, že věc byla vadná již při převzetí. Vada na vozidle převzatém žalobcem dne 30. 7. 2021 se projevila dne 26. 1. 2022 vytékáním oleje z motorové části vozu. Existenci vady proto žalobce nemusel prokazovat. V okamžiku uzavření smlouvy tu byl rozpor se smlouvou. Závěry vyjádřené v rozsudku NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1958/2020 nelze použít, neboť se týkají řízení o nároku z odpovědnosti za škodu, v němž se zákonná domněnka podle § 2161 odst. 2 o. z. neuplatnila. V nyní probíhajícím řízení uplatnil žalobce nárok z titulu odpovědnosti za vady prodané věci. Žalovaný poskytl žalobci vadné plnění dle § 1916 odst. 1 písm. a), písm. b) (správně c)) o. z., neboť věc neměla ujednanou vlastnost, resp. žalovaný jako prodávající ujistil žalobce o tom, že vozidlo nemá žádné technické vady, a toto ujištění odporovalo skutečnosti. Podle § 2099 o. z. věc byla vadná, jestliže neměla vlastnosti stanovené v § 2095 o. z. Žalovaný dodal žalobci věc v rozporu s ujednáním o jakosti prodávané věci. Žalovaný poskytl žalobci záruku za jakost v délce 12 měsíců od data prodeje, neboť se zavázal, že po tuto dobu bude automobil způsobilý k použití k obvyklému účelu (k přepravě osob a převozu věcí) a udrží si ujednanou vlastnost (vozidlo nemělo mít technické vady). Osobní motorové vozidlo nebylo způsobilé k použití k přepravě osob a k převozu věcí pro vady, konkrétně pro díru v boku převodovky, chybějící část přítlačného talíře spojky a vytékající olej. Vytékání oleje z motorové části vozu žalobce prokázal zakázkovým listem, výslechem [jméno FO] a znaleckými posudky [tituly před jménem] [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO], s následujícím konstatováním: Zjištění p. [jméno FO], že z důvodu nenalezení úlomku z přítlačného talíře v převodovém obale a nenalezení pilin hliníku z bloku převodovky musel někdo převodovku demontovat, vyčistit a namontovat zpět, je technicky přijatelné. Současně s vytknutím vady uplatnil žalobce u žalovaného právo na slevu z kupní ceny. Závěr okresního soudu, že žalovaný za vadu věci neodpovídá ani z titulu záruky za jakost, je tedy nesprávný. Nebylo prokázáno, že šlo o vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení věci, kterou věc měla při převzetí kupujícím. Žalovaný nevyvrátil zákonnou domněnku podle § 2167 písm. b), c) o. z., neboť nesplnil povinnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti. Znalec [jméno FO] sice zmínil únavu materiálu, ale „v případě díry v obalu převodovky je to krajně nelogické“. Dle žalobce není právně významné, co bylo příčinou vzniku zjištěných vad. Žalobce se domáhal změny rozsudku tak, že soud jeho žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Okresní soud vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který jednoznačně potvrdil, že příčinou vady byla únava materiálu a běžné opotřebení, nikoli skrytá vada existující při prodeji věci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] měl určit tržní cenu vozidla po demontáži, nikoli příčinu jeho vady. Žalovaný domněnku podle § 2161 odst. 2 o. z. vyvrátil. Bylo prokázáno, že vada vznikla užíváním věci po převzetí vozidla. Žalobce nesplnil povinnost dle § 1922 o. z., neboť vadu neoznámil žalovanému bez zbytečného odkladu a znemožnil mu ji přezkoumat, neboť demontáž vozidla nechal provést v bez účasti žalovaného. Vozidlo mu při reklamaci vad nepřistavil k ohledání. Neumožnil mu demontované díly prohlédnout a nezachoval je. Rovněž smluvní záruku účastníci sjednali s vyloučením odpovědnosti za běžné opotřebení věci. K díře v obalu převodovky může dojít pouze zanedbáním údržby. Žalobce uzavřel kupní smlouvu po důkladné prohlídce vozidla. Prohlášení obsažena v písemném vyhotovení kupní smlouvy, byť jsou zachycena ve formulářové formě, vycházela ze skutečnosti a nebyla pouhou formální deklarací. Znalec se vyjádřil tak, že je absurdní, aby někdo provedl demontáž, vyčistil a znovu zkompletoval převodovku, s ohledem na finanční náročnost takového postupu.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu v rámci postupu dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné.

5. Na právní vztahy mezi účastníky, které jsou svým charakterem vztahy mezi podnikatelem a spotřebitelem, dopadá speciální právní úprava „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“ dle § 2158 a násl. o. z., ve znění účinném do 5. 1. 2023:

6. Podle § 2161 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal, a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné, b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá.

7. Podle § 2161 odst. 2 o. z. projeví-li se vada v průběhu šesti měsíců od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí.

8. Podle § 2165 odst. 1 o. z. kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí.

9. Podle § 2167 o. z. ustanovení § 2165 se nepoužije c) u použité věci na vadu odpovídající míře používání nebo opotřebení, kterou věc měla při převzetí kupujícím.

10. Z obecných ustanovení o zániku závazků splněním bylo namístě subsidiárně použít následující: Podle § 1914 odst. 1 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.

11. Podle § 1914 odst. 2 o. z. je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.

12. Podle § 1919 odst. 1 o. z. převezme-li zcizitel záruku za jakost, zaručuje se, že předmět plnění bude po určitou dobu po splnění způsobilý pro použití k ujednanému účelu a že se podrží ujednané vlastnosti; nejsou-li ujednány, vztahuje se záruka na účel a vlastnosti obvyklé.

13. Podle § 1921 odst. 1 o. z. nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady nebo oznámením, jak se projevuje. Vadu lze vytknout do šesti měsíců od převzetí předmětu plnění.

14. Podle § 1921 odst. 2 o. z. vadu krytou zárukou musí nabyvatel vytknout zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost předmět plnění prohlédnout a vadu zjistit, nejpozději však v reklamační lhůtě určené délkou záruční doby. Tím není dotčen odst. 1.

15. Podle § 1922 odst. 1 věta první o. z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána.

16. Podle § 1923 věta první o. z. je-li vada odstranitelná, může se nabyvatel domáhat buď opravy nebo doplnění toho, co chybí, anebo přiměřené slevy z ceny.

17. Krajský soud souhlasil se skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 6. – 14. a se závěrem o skutkovém stavu v odstavci 15. odůvodnění napadeného rozsudku. Tam uvedené skutečnosti plynou z provedených důkazů. Jejich správnost ostatně žalobce žádnou konkrétní odvolací námitkou nezpochybňoval.

18. K výpovědi svědka [jméno FO] krajský soud znovu poznamenává, že za prokázány jeho výpovědí lze vzít pouze ty skutečnosti, které svědek vlastními smysly vnímal, nikoli jeho dedukce o příčině závady na převodovce/spojce, opírající se patrně o svědkovy zkušenosti z oboru autoopravárenství, v němž pracuje. Jmenovaný byl totiž vyslýchán jako svědek (dle § 126 o. s. ř.), nikoli jako znalec. Pouze znalec podává důkaz na podkladě svých odborných znalostí a je povinen je při dokazování sporné skutečnosti použít (dle § 127 o. s. ř.).

19. V průběhu odvolacího jednání dne 22. 10. 2025 byl žalovaný vyzván k doplnění skutkových tvrzení za účelem provedení výkladu dohody o záruce (podle § 555 odst. 1, § 556 a § 557 o. z.). Žalovaný poté uvedl: Text písemné smlouvy připravil žalovaný. Použil za tím účelem předtištěný text k doplnění konkrétních údajů. Větu o záruce do textu napsal s úmyslem neručit za věci, které nemůže ovlivnit svou vůlí či přičiněním. Ze stejného důvodu ve smlouvě uvedl, že neručí za běžné opotřebení vozu; současně připojil výčet dalších skutečností, za něž neodpovídá. O smlouvě jednal se žalobcem osobně. Uvedený úmysl byl žalobci znám. Žalobce se jej dotazoval, zda je vozidlo v pořádku. Před uzavřením smlouvy si vozidlo prohlédl a vykonal s ním zkušební jízdu společně s dalšími osobami, konkrétně se svou družkou [jméno FO], mechanikem a otcem (advokátem). Teprve poté smlouvu podepsal.

20. Žalobce na doplnění žaloby reagoval přednesem následujících tvrzení: Pod pojmem „běžné opotřebení vozu“ měl na mysli opotřebení pneumatik, lesku, barvy apod., nikoli díru v obalu převodovky. Zkušební jízdy se zúčastnila jeho přítelkyně [jméno FO] a její kamarád. Přítelkyně, stejně jako žalobce, totiž autům nerozumí. Přizvala proto k jízdě známého, který se autům věnuje. U následujícího podpisu kupní smlouvy byl žalobce přítomen společně s otcem.

21. Ke skutkovým zjištěním okresního soudu krajský soud tedy doplnil skutková zjištění plynoucí ze shodných doplňujících tvrzení účastníků a z obsahu kupní smlouvy ze dne [datum]. V její části VI. po prohlášení, že kupující byl podrobně seznámen s technickým stavem ojetého vozidla, jeho obsluhou a s tím, že vozidlo nevykazuje zjevné vady, následuje prohlášení prodávajícího, že ten neručí za běžné opotřebení vozu, výrobní vady, špatnou údržbu a špatné tankování. V závěrečné části smlouvy je vytištěn text „záruka 12 měsíců od data prodeje …“. Dále jsou vepsány údaje o místě, čase uzavření smlouvy a vlastnoruční podpisy obou účastníků.

22. Doplňující skutková tvrzení účastníků nezbytná k provedení výkladu jejich smlouvy týkající se záruky ze dne 30. 7. 2021 se zcela neshodovala. Účastníci k jejich sporné části nenabídli důkazy. Ze shodné části těchto tvrzení je ovšem možno mít za prokázáno, že žalobce vlastnoručně podepsal kupní smlouvu se žalovaným, včetně její části o dvanáctiměsíční záruce, poté, co měl možnost si vozidlo řádně prohlédnout, nechat zhodnotit přizvanou osobou jeho technický stav a provést s vozem zkušební jízdu; za přítomnosti žalobcova otce – advokáta a s jeho součinností se mohl rovněž důkladně seznámit s písemným návrhem smlouvy, včetně dohody o smluvní záruce v délce 12 měsíců a o důvodech její výluky.

23. Právní závěry krajského soudu lze shrnout takto: Žalobce zjistil projev vady na vozidle (kapání oleje z motorové části vozidla) prostřednictvím své družky [jméno FO] dne 26. 1. 2022 a oznámil to v jejím zastoupení telefonicky žalovanému dne 31. 1. 2022, tj. poslední den lhůty trvající 6 měsíců od převzetí předmětu plnění (dle § 1921 odst. 1 věta druhá o. z.). Závěr, že [jméno FO] tehdy jednala za žalobce jako jeho zástupkyně, plyne ze zjištění, že žalobce, s ohledem na všechny jeho následující kroky, jednání jmenované přinejmenším schválil (dle § 440 odst. 1 o. z. Současně žalovanému sdělil, že se jedná o vadu na převodovce a spojce, s tím, že se vozidlo nachází v servise u pana [jméno FO]. Znovu tak učinil písemnou formou, tehdy již zastoupen advokátem, dopisem ze dne 7. 2. 2022. V něm uplatnil právo na slevu z kupní ceny (dle § 1923 věta první o. z.). Krajský soud dovodil, že žalobce oznámil žalovanému vadu, která se projevila ve lhůtě 6 měsíců od převzetí věci, po jejím zjištění bez zbytečného odkladu (dle § 1921 odst. 1 o. z.). Otázku, zda postupoval při reklamaci řádně, je třeba hodnotit za použití ust. § 1922 odst. 1 věta první o. z.

24. Žalobce předmět plnění po zjištění tvrzené vady dne 26. 1. 2022 a ani později žalovanému nepředal a nenaložil s ním (ani je neuschoval) podle pokynů žalovaného tak, aby vada mohla být přezkoumána. Nedodržel postup podle § 1922 odst. 1 věta první o. z. Žalovaný jako prodávající neměl možnost prohlédnout si před rozhodnutím o reklamaci vozidlo osobně a nemohl se dohodnout se žalobcem předem, jakým postupem bude notifikovaná vada vozidla odborně přezkoumána. Tento postup je přitom nezbytné dodržet před přijetím závěru, zda předmět koupě skutečně vykazuje vytčené vady. Není vyloučeno, že se tak stane na základě fotografií, videa natočeného spotřebitelem, prohlídky servisním technikem v místě bydliště spotřebitele, vždy však po předchozí domluvě prodávajícího s kupujícím. Tato podmínka v dané věci splněna nebyla. Žalobce nechal vozidlo prohlédnout a opravit v jiném podniku, nikoli u žalovaného, bez jeho souhlasu, aniž měl žalovaný možnost si věc s oznámenou vadou prohlédnout a zajistit případně dostatečně vypovídající dokumentaci o demontáži věci a o zjištěných vadách. Poškozené demontované díly vozidla byly navíc poté zlikvidovány, a nemohl je prohlédnout ani znalec. Žalovaný tedy žalobci nevydal ohledně nakládání s věcí jakékoli pokyny (a žalobce ani netvrdil, že tak učinil). Žalobce nebyl podle cit. ust. oprávněn s vozidlem naložit podle svého uvážení. Svým postupem zmařil možnost přezkoumat tvrzené vady věci. Závěry vyslovené v rozsudku NS ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 1958/2020, v části vážící se k odpovědnosti za vady prodané věci, jsou na daný případ použitelné. Stejně jako v tam projednávaném sporu žalobce svévolně zmařil účel ust. § 1922 odst. 1 o. z., kterým je umožnit zciziteli přezkoumání vady. Žalobce byl povinen po celou dobu až do vyřízení reklamace nakládat s věcí tak, aby vada mohla být přezkoumána, nedošlo-li k jiné dohodě se zcizitelem nebo k jeho pokynu. Zákonná domněnka existence vady podle § 2161 odst. 2 o. z. se neuplatní, neboť žalobce svým svévolným jednáním vyloučil možnost tuto domněnku vyvrátit.

25. Žalobce nesplnil povinnost tvrdit a prokázat, že vozidlo (v rozporu s ust. § 1914 odst. 1 o. z.) vykazovalo vady již ke dni, kdy jej žalobce od žalovaného převzal (a vznikl mu proto nárok z vadného plnění dle § 1914 odst. 2 o. z.). Vzhledem k náhledu na právní posouzení věci publikovanému v odstavcích 13. a 14. odůvodnění usnesení ze dne 26. 8. 2024, č. j. 11 Co 52/2024-201, krajský soud žalobce poučil o jeho povinnosti doplnit v potřebném rozsahu skutková tvrzení (v násl. odstavci 16. odůvodnění). Žalobce přesto žádná další skutková tvrzení v tomto směru soudu nenabídl. Již z odůvodnění výše citovaného kasačního rozhodnutí přitom bylo zřejmé, že se žalobce mýlil v právní úvaze, že byl oprávněn s věcí vykazující vady naložit podle vlastního uvážení. Krajský soud nenašel důvod, pro který by neměl na závěrech tehdy vyjádřených setrvat.

26. K dohodě týkající se výluky z odpovědnosti za vady prodané věci v části VI. smlouvy vyjádřené slovy „prodávající neručí za běžné opotřebení vozu …“: Pokud žalobce nevyužil před podpisem kupní smlouvy možnost prohlédnout si vozidlo osobně a provést s ním zkušební jízdu v doprovodu osoby, která podle jeho tvrzení „autům rozumí“ (tyto úkony přenechal své družce [jméno FO]), nelze to přičítat k tíži žalovanému. Žalobcovo tvrzení, že pod pojmem „běžné opotřebení vozu“ myslel pouze projevy jako opotřebení pneumatik, lesku, barvy apod., je samo o sobě právně bezvýznamné, pokud žalobce současně netvrdil, že svůj úmysl (zahrnout mezi důvody k výluce pouze tyto evidentní vnější vady vozu) ve vztahu k žalovanému nějak vyjádřil, anebo že o něm žalovaný musel vědět. Ve smyslu § 4 odst. 1 o. z. mohl žalovaný při jednání se žalobcem v souladu se svým úmyslem očekávat, že pod slovní spojení „běžné opotřebení vozu“ lze zahrnout opotřebení jakýchkoli, nikoli jen viditelných součástí vozu. Podle § 556 odst. 1 věta druhá o. z. je namístě vztáhnout pojem „běžné opotřebení vozu“ na veškeré, tedy nejen vnější závady vozidla, jež odpovídají míře užívání věci. Je-li ve výčtu závad, za něž podle smlouvy žalovaný jako prodávající neručí, uvedeno „běžné opotřebení vozu“, je možno dovodit ze skutkové verze žalovaného, že neměl v úmyslu ručit za věci, které nemohl ovlivnit svou vůlí či přičiněním, tedy že stejná výluka se vztahovala rovněž na smluvní záruku v délce 12 měsíců od data prodeje věci.

27. Dohoda o záruce sjednaná ve smlouvě ze dne [datum], kterou občanský zákoník nevylučuje, tak nedopadala na běžné opotřebení vozu. Podle závěru znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byla příčinou poškození převodovky a spojky únava materiálu, tedy skutečnost podřaditelná pod slovní spojení „běžné opotřebení vozu“. Žalobce proto neuspěl ani s nárokem z titulu smluvní záruky.

28. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně obou závislých výroků. Proti jejich správnosti žalobce ostatně nebrojil.

29. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokátky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9.705 Kč. Účelné náklady žalovaného v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta v sazbě 3.740 Kč/1 úkon, a to za 2 úkony, tj. 7.480 Kč (za sepis vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání, podle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), z paušální náhrady za stejné dva úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., z náhrady za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., a z cestovného 725 Kč. Advokátka žalovaného cestovala k odvolacímu jednání z místa svého sídla do [adresa] a zpět na vzdálenost 98 km vozidlem tov. zn. [název], reg. zn. [SPZ], s normovanou spotřebou 4,6 l/100 km motorové nafty v ceně 34,70 Kč/1 l podle vyhl. č. 475/2024 Sb., při základní náhradě 5,80 Kč/1 km dle stejné vyhlášky.

Poučení