11 Co 18/2025 - 360

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce], občan [země] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba] příspěvková organizace, IČO [číslo] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1.691.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 11. 2024, č. j. 42 C 138/2022-337 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23.100 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1.691.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od 18. 5. 2022 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalobce zaplatit žalované částku ve výši 63.360 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč pod ztrátou výhody splátek k rukám advokáta žalované (výrok II.), zavázal žalobce zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované částku 2.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), České republice nepřiznal vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a nepřenesl poplatkovou povinnost na žalovanou (výrok V.).

2. Žalobce napadl rozsudek v celém rozsahu odvoláním a namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, dále na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce především namítal, že klíčovou a spornou ve věci je otázka, zda zdravotní sestra při aplikaci léčiva intramuskulárně do hýždě žalobce postupovala v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a zda z její strany mohlo dojít k zaviněnému porušení právní povinnosti, tj. zda zvolila správný způsob aplikace injekce do těla žalobce a tuto aplikovala na správné místo. Zdravotnická dokumentace žalobce neobsahovala popis přesného místa vpichu injekce s lékem diclofenac, která by byla dostatečným podkladem pro znalce ke zjištění, zda ošetření žalobce bylo non lege artis. Dokumentace týkající se žalobce z inkriminovaného dne tak neobsahuje všechny údaje, které má obsahovat podle vyhlášky č. 98/2012 Sb. V tomto sporu tak byly dány okolnosti, které odůvodňují modifikaci obecného pravidla o povinnosti důkazní a vedou k přenesení důkazního břemene na žalovanou. V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1785/21 měl soud prvního stupně přistoupit k obrácení důkazního břemene, jehož následkem je presumpce postupu non lege artis, neprokáže-li žalovaný poskytovatel zdravotní péče opak a řádně žalovanou procesně poučit a vyzvat, nechť prokáže označenými důkazy svá tvrzení o postupu personálu lege artis při ošetření žalobce. Soud tak nepostupoval správně a dospěl proto k nesprávným právním závěrům a nesprávnému rozhodnutí ve věci, což je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku. Žalobce v postavení pacienta, kterému byl učiněn zákrok zdravotní sestrou dle jeho názoru velmi neodborně, může velmi těžce prokazovat, že zákrok byl proveden neodborně a nesprávně, pokud jediný, kdo byl svědkem předmětného zákroku, byl žalobce a zdravotní sestra a navíc z důvodu porušení právní povinnosti žalované vést řádně zdravotní dokumentaci. Samotná zdravotní dokumentace žádný záznam ohledně místa vpichu neobsahuje, přestože si žalobce ihned po dokončení zákroku stěžoval na bolest, trnutí a ochrnutí nohy. Žalobce je přesvědčený o tom, že i z nepřímých důkazů a zejména z povahy a závažnosti poškození zdraví, rychlosti negativní reakce těla žalobce na podané léčivo, úplné ochromení končetiny žalobce, trvalost poškození zdraví, aniž by byla prokázána jakákoliv fyziologická anomálie těla žalobce, nelze dospět k jinému závěru, než že zákrok nemohl být proveden odborně podle nejlepších poznatků lékařské vědy. Jak sám znalec s letitou praxí konstatoval, s tak excesivním a závažným poškozením zdraví se nikdy při takovém zákroku nesetkal.

3. Žalovaná k podanému odvolání žalobce navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Žalobce žalované vytýkal nedostatečně vedenou zdravotnickou dokumentaci v tom smyslu, že neobsahovala popis přesného místa vpichu injekce s lékem [název]. Žádnou takovou povinnost vyhláška o zdravotnické dokumentaci neobsahuje. Výčet informací zapisovaných do zdravotnické dokumentace vymezuje § 2 a 3 vyhlášky č. 98/2012 Sb. Intramuskulární injekce dle doporučených medicínských standardů se vždy aplikuje do horního zevního kvadrantu hýžďového svalu, a to proto, že tímto místem neprochází žádné nervy či cévy, které by bylo možno při vpichu jehly poranit. Zejména zde neprochází v této žalobě klíčový nervus ischiadicus. Není pochyb o tom, že z hlediska techniky provedení vpichu byl tento proveden správně a do anatomicky správného místa. Pokud by došlo byť k částečnému napíchnutí nebo propíchnutí tohoto nervu, bylo by to provázeno extrémní až šokantní bolestí, kterou nemůže pacient bez dalšího sám zvládnout. Příčinou udávaných obtíží žalobce je toliko zatečení léčivé látky k uvedenému nervu po aplikaci injekce. Soud tedy uzavřel správně, že lékařský výkon byl proveden na náležité odborné úrovni tedy technicky správně a došlo-li při tomto výkonu ke komplikaci spočívající v zatečení léčivé látky k nervu, pak je to komplikace, za kterou [právnická osoba] nemůže nést odpovědnost. V žádném případě před aplikací injekce nikdy nedochází k situaci, že by zdravotník nejdříve na hýžďovém svalu viditelně označil místo vpichu, toto vyfotil, fotografii založil do zdravotnické dokumentace. Další námitky žalobce jsou pouze spekulací bez jakéhokoliv opodstatnění.

4. Vedlejší účastník ve vyjádření k podanému odvolání taktéž navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Poukázal, že v obdobné věci bylo rozhodováno Krajským soudem v Ostravě rozsudkem č. j. 57 Co 134/2023–373 ze dne 12. 2. 2024. I v tomto případě nebylo shledáno důvodu ve zdravotnické dokumentaci uvádět přesné místo aplikace injekce, když toto se běžně ani neuvádí, jelikož pro to není důvod. K poškození nervu může dojít zatečením účinné látky, jak vyplývá ze znaleckého posudku a jedná se o jednu z možných komplikací. Základní premisou pro odškodnění je, že došlo k porušení právní povinnosti, které bylo schopno způsobit škodu na zdraví a příčinná souvislost, tj. že toto porušení mohlo způsobit tuto škodu. V dané věci není takovéto porušení. Pokud došlo k nějakým zdravotním komplikacím, za tyto nemůže žalovaná odpovídat. Za následek, který je možnou komplikací daného zákroku, zdravotnické zařízení neodpovídá. Obdobně bylo rozhodováno Nejvyšším soudem v rozhodnutí pod sp. zn. 25 Cdo 3100/2021 či sp. zn. 25 Cdo 1381/2013.

5. Odvolací soud po vyhodnocení včasnosti odvolání, dále po zjištění, že bylo podáno osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. včetně řízení předcházejícího jeho vydání se závěrem, že odvolání není důvodné.

6. Žalobce se v předmětném řízení domáhá vůči žalované nároku na odčinění vytrpěných bolestí ve výši 41.000 Kč, dále nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 1.500.000 Kč a náhrady za další duševní útrapy a závažné psychické problémy ve výši 150.000 Kč. Žalobce žalobu zdůvodňoval tím, že byl u žalované hospitalizován v období od [datum] došlo k aplikaci plánované intramuskulární injekce [název] do pravé hýždě a to tak neodborným způsobem, že došlo k nenapravitelnému poškození sedacího nervu žalobce. Žalobce do té doby neměl žádné problémy s pravou dolní končetinou, od aplikace injekce je pravá noha silně oslabená, může chodit jen s pomocí nebo kulhavým způsobem. Žalobce měl již dříve přiznán invalidní důchod prvního stupně, po způsobené újmě mu byl přiznán v létě roku [datum] invalidní důchod druhého stupně.

7. S ohledem na přítomnost cizího prvku v řízení danou státním občanstvím žalobce, který je občanem [země], se okresní soud nejprve správně zabýval mezinárodní příslušností se správným závěrem, že je dána jeho mezinárodní příslušnost a na posuzovanou věc se použije české hmotné právo.

8. Z důkazů v řízení provedených okresní soud učinil správná skutková zjištění, která jsou obsažená pod bodem 7. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud v podrobnostech odkazuje a učinil z nich správný závěr o skutkovém stavu zachycený pod bodem 11. odůvodnění napadeného rozsudku. Pro přehlednost odvolací soud shrnuje, že žalobce byl v období od [datum] hospitalizován u žalované na oddělení [název] z důvodu bolesti levé nohy a pravé části hrudníku z neznámé příčiny. Po aplikaci intramuskulární injekce [název] do pravé hýždě žalobce dne [datum] došlo k zatečení účinné látky k sedacímu nervu a jeho poškození chemickým způsobem.

9. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

10. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

11. Podle § 2647 o. z. poskytovatel vede záznamy o péči o zdraví, z nichž musí být zřejmé údaje o zdravotním stavu ošetřovaného a o poskytovatelově činnosti včetně podkladů osvědčujících správnost těchto údajů, v rozsahu nezbytném pro poskytování řádné péče o zdraví.

12. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o zdravotních službách“) náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

13. Pro vznik odpovědnosti žalované za vzniklou škodu dle shora cit. ust. § 2910 o. z. je nezbytné současné naplnění následujících předpokladů: 1) protiprávní jednání spočívající v porušení zákonné povinnosti, 2) následek jako vznik újmy, 3) příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a 4) zavinění, které se předpokládá. Poskytovatel zdravotní péče odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka. V případě medicínských sporů se jedná o postup, kdy zdravotní služba je poskytnuta podle současných pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti (postup lege artis). Neposkytne-li zdravotnické zařízení zdravotní službu na náležité odborné úrovni, jedná se o postup non lege artis, který je porušením právní povinnosti ve smyslu § 2910 o. z. V ust. § 2936 o. z. je opuštěna koncepce tzv. absolutní odpovědnosti spojená s negativním působením okolností, jež mají původ v povaze použitého přístroje, přípravku či jakékoliv jiné látky při poskytování služby. Objektivně založená povinnost k náhradě škody při poskytování zdravotních služeb je zúžena na případy, kdy škodlivý následek vyvolala věc v důsledku vady nebo nějakého nedostatku, jímž věc trpěla, nikoli již jen samotnými svými vlastnostmi, které se při jinak bezvadném působení negativně projevily, jak tomu bylo v konkrétním případě (srovnej komentář k § 2936 ASPI JUDr. Petr Vojtek).

14. Odvolací soud souhlasí s právními závěry učiněnými okresním soudem obsaženými pod bodem 21 odůvodnění rozsudku, podle nichž není dána odpovědnost žalované za vzniklou škodu. Závěry okresního soudu jsou přesvědčivé a lze na ně plně odkázat. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalovaná dopustila protiprávního jednání a postupovala non lege artis, tj. neposkytla zdravotní služby na náležité odborné úrovni, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

15. Podle § 53 odst. 1 zákona o zdravotních službách poskytovatel, nejde-li o poskytování lékárenské péče v lékárně, je povinen vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci a nakládat s ní podle tohoto zákona a jiných právních předpisů. Zdravotnická dokumentace je souborem informací podle odstavce 2 vztahujících se k pacientovi, o němž je vedena.

16. Podle § 53 odst. 2 písm. d) téhož zákona zdravotnická dokumentace podle účelu jejího zaměření obsahuje informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotních služeb.

17. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 98/2012 Sb. o zdravotnické dokumentaci zdravotnická dokumentace s ohledem na rozsah poskytovaných zdravotních služeb obsahuje údaje o zdravotním stavu pacienta a skutečnostech souvisejících s poskytováním zdravotních služeb pacientovi, a to mimo jiné e) datum provedení zápisu do zdravotnické dokumentace, datum a čas poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo vykonání návštěvní služby u pacienta, g) informace o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta.

18. Podle § 1 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), q), téže vyhlášky zdravotnická dokumentace v návaznosti na zjištěné informace o zdravotním stavu pacienta dále obsahuje a) pracovní závěry a konečnou diagnózu, b) návrh dalšího léčebného postupu a informace o průběhu léčení, jestliže to zdravotní stav pacienta vyžaduje, c) záznam o rozsahu poskytnutých nebo vyžádaných zdravotních služeb, d) záznam o aktuálním vývoji zdravotního stavu podle hodnocení sděleného pacientem a cílený objektivní nález, e) záznam o 1. předepsání léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely, včetně dávkování a počtu předepsaných balení, nebo zdravotnických prostředků, 2. podání léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely, včetně podaného množství; v případě podání transfuzního přípravku jednoznačné evidenční číslo transfuzního přípravku, včetně kódu identifikujícího zařízení transfuzní služby, datum, čas a podpis zdravotnického pracovníka, který transfuzní přípravek podal, 3. vybavení pacienta léčivými přípravky, potravinami pro zvláštní lékařské účely, včetně množství, nebo zdravotnickými prostředky, q) záznamy o jiných významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta, které byly zjištěny v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.

19. Odvolací soud nepřisvědčil odvolacím námitkám žalobce, podle nichž měl soud prvního stupně přistoupit k obrácení důkazního břemene, jehož následkem je presumpce postupu non lege artis. V této souvislosti žalovaný poukazoval na nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. I. ÚS 1785/21. Podle závěrů obsažených v uváděném nálezu Ústavního soudu, § 53 zákona o zdravotních službách ukládá povinnost lékaři vést zdravotnickou dokumentaci, což je vedle povinnosti postupovat s náležitou odbornou péčí (zvanou lege artis) a poskytovat zdravotní služby na základě informovaného souhlasu pacienta jednou ze tří základních zákonných povinností poskytovatele zdravotních služeb. Porušení povinnosti vést řádně zdravotní dokumentaci samo o sobě za postup non lege artis označit nelze, neboť nejde o poskytnutí zdravotní služby v pravém slova smyslu. Samotným pochybením ve vedení zdravotnické dokumentace újma pacienta na zdraví nevznikne; újma může vzniknout například vlivem nesprávnosti záznamu, nikoliv však jím samotným. Jde tedy o povinnost doprovodnou, která však může mít podstatný vliv na důkazní situaci účastníků v následném soudním řízení. Z hlediska rozložení důkazního břemene mezi účastníky civilního řízení sporného platí obecné pravidlo, podle kterého rozsah důkazního břemene tedy okruh skutečností, které konkrétně musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, to znamená právní předpis, který je na sporný vztah aplikován. Z procesního hlediska se výjimečná nerovnováha účastníků medicínských sporů projevuje právě ve významu řádného vedení zdravotnické dokumentace jako potenciálního důkazu klíčové povahy, jehož podoba a existence jsou v rukou pouze jedné z budoucích procesních stran. Nesplnění této povinnosti se proto může podle konkrétních okolností věci projevit v úvaze soudu o přenesení důkazního břemene na toho, kdo zdravotní dokumentaci nevedl řádně, neboť vlivem neúplné zdravotnické dokumentace se důkazní břemeno může stát pro žalobce neúnosným. Ústavní soud již v nálezu sp. zn. IV. ÚS 14/17 ze dne 9. 5. 2018 judikoval, že stojí-li v medicínském sporu na jedné straně pacient tvrdící, že mu protiprávním jednáním poskytovatele zdravotních služeb vznikla újma a na straně druhé poskytovatel zdravotních služeb, který porušil svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci pacienta, jsou důkazní možnosti procesních stran reálně nerovnovážné a v takovém případě je soud povinen zvážit obrácení důkazního břemene ohledně prokazování splnění či nesplnění některého z předpokladů odpovědnosti za újmu, nejčastěji existenci protiprávního jednání – postupu non lege artis. Obrácení důkazního břemene představuje ultima ratio a je na místě jen tehdy, nelze-li tvrzení pacienta prokázat ani uložením vysvětlovací povinnosti protistraně, jejíž nesplnění má mít za následek hodnocení důkazů v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila. Neobsahuje-li zdravotnická dokumentace zákonem stanovené náležitosti, v důsledku čehož žalobci hrozí neúspěch pro neunesení důkazního břemene k tvrzení vzniku újmy na zdraví, je důvodné, aby soud sáhl k ultima ratio prostředku a takzvaně obrátil důkazní břemeno.

20. Soudem ustanovený znalec [právnická osoba], [tituly za jménem] při vyhotovování znaleckého posudku nevyslovil žádné výhrady k vedení zdravotnické dokumentace žalované po dobu hospitalizace žalobce v době od 16. 4. 2021 do 20. 4. 2021. Vyšel ze záznamů obsažených v chorobopise, a to ze zápisu lékařských vizit, jakož i ošetřovatelského hodnocení/plánu péče. Vyhodnotil správnou indikaci pro injekční aplikaci [název], rovněž vyhodnotil záznamy, které se ve zdravotnické dokumentaci objevily v zápise lékařských vizit ze 17. 4. 2021 s popisem vzniklých obtíží po aplikaci injekce do pravé hýždě. Aplikace injekce včetně obtíží žalobce, které se po aplikaci objevily, byly ve zdravotnické dokumentaci zaznamenány. V tomto směru nedostatky při vedení zdravotnické dokumentace nebyly shledány. Odvolací soud si je vědom toho, že závěr o úplnosti a správnosti zdravotní dokumentace je závěrem skutkovým, k němuž je zapotřebí odborných znalostí (srov. rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 117/2021 ze dne 28.4.2021), nicméně má za to, že v posuzované věci nelze přisvědčit odvolacím námitkám žalobce, že ve zdravotnické dokumentaci žalobce měl být obsažen popis přesného místa vpichu injekce s lékem [název]. Shora citovaná ustanovení zákona o zdravotních službách a vyhlášky o zdravotnické dokumentaci nevyžadují, aby zdravotnická dokumentace obsahovala detailní popis všech zdravotních výkonů, natož s jejich případnou fotodokumentací. Nelze po poskytovatelích zdravotní péče spravedlivě požadovat, aby při poskytování běžných zdravotních výkonů, jakými je aplikace injekce, která se provádí ve zdravotnických zařízeních typu žalované denně v desítkách či stovkách případů, byla vedena detailní dokumentace o provedení místa vpichu. Odvolací soud proto nedospěl k závěru, že by zdravotnická dokumentace zákonem stanovené náležitosti neobsahovala a že by zde tak byly podmínky pro obrácení důkazního břemene.

21. Došlo-li k poškození sedacího nervu žalobce v souvislosti s poskytováním zdravotní péče žalobci ve zdravotnickém zařízení žalované, jedná se o komplikaci, za kterou žalovaná neodpovídá. Nejedná se ani o mimořádnou, téměř se nevyskytující komplikaci, neboť v období cca 1 roku byla u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 57 Co 134/2023, řešena další odpovědnost zdravotnického zařízení v případě zatečení léku diclofenac k sedacímu nervu pacienta po aplikaci injekce a úplnost vedení zdravotnické dokumentace (rozsudek ze dne 12. 2. 2024, č.j. 57 Co 134/2023-373).

22. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle 219 o. s. ř., a to včetně nákladového výroku, kde v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Pro občanské soudní řízení a náhradu jeho nákladů platí zásada procesního úspěchu, podle níž procesně neúspěšný účastník platí náklady procesně úspěšné strany. Žalobce ve věci nebyl procesně úspěšný, je tak povinen hradit náklady, které vznikly žalované a vedlejší účastnici. Tyto náklady představují odměnu advokáta za sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, kdy výše odměny dle § 7 a § 9a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění činí 11.100 Kč za jeden úkon právní služby (vycházeje z tarifní hodnoty 41.000+500.000+150.000) a dále dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč za jeden úkon právní služby. Za dva úkony právní služby se tak jedná dohromady o 23.100 Kč. Tuto částku byl žalobce zavázán zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalované. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal podmínky pro mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. a nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení procesně úspěšné straně. Aplikace § 150 o. s. ř. není na místě, neboť postoj žalované byl v průběhu řízení zcela konstantní, nárok žalobce neuznávala, okresním soudem napadeným rozsudkem žalobě nebylo vyhověno. Jestliže za těchto okolností si žalobce podal odvolání, neshledává odvolací soud mimořádné okolnosti pro to, aby bylo možné použít § 150 o. s. ř., a to ani zčásti.

24. V řízení dále vznikly náklady vedlejšímu účastníku a tyto náklady odpovídají paušální náhradě hotových výdajů 300 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu k jednání a účast u odvolacího jednání, tj. celkem 900 Kč.

Poučení