42 C 138/2022 - 337

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 1 691 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 691 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne podání žaloby, tj. od 18.5.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku ve výši 63 360 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž první splátka bude zaplacena do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci a další splátky vždy do konce každého následujícího kalendářního měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek, k rukám právního zástupce žalované [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované částku 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Česká republika nemá vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

V. Poplatková povinnost se na žalovanou nepřenáší.

Odůvodnění

1. Žalobce se vůči žalované v souvislosti s poškozením svého zdraví v zařízení žalované dne 16.4.2021, domáhal: 1) nároku na odčinění vytrpěných bolestí v souladu s § 2958 dle metodiky Nejvyššího soudu na odčinění nemajetkové újmy ve výši 41 000 Kč, 2) kvůli vzniku překážky lepší budoucností, také nároku za ztížení společenského uplatnění dle § 2958 za trvalé omezení ve všech oblastech svého života dle metodiky Nejvyššího soudu na odčinění nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč, a 3) náhrady za další duševní útrapy a závažné psychické problémy související s tím, že žalovaný je chromý, kulhá a není se sám o sebe schopen postarat, ve výši 150 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 691 000 Kč ode dne podání žaloby, tj. od 18.5.2022 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že byl jako pacient hospitalizován u žalované v období od [datum] na oddělení [Anonymizováno], a to z důvodu [Anonymizováno] Dne [datum] došlo k aplikaci plánované intramuskulární injekce [Anonymizováno] do [Anonymizováno] žalobce, přičemž žalobce najednou pocítil velmi silnou bolest jdoucí od místa vpichu po zevní straně pravé dolní končetiny až ke kotníku a na chodidlo. Následnými vyšetřeními se zjistilo, že tento zcela běžný zákrok (aplikace injekce proti bolesti do pravé hýždě) byl učiněn tak neodborným způsobem ze strany personálu nemocnice (zdravotní sestry), že došlo k závažnému nenapravitelnému rozsáhlému poškození [Anonymizováno]. Žalobce považuje uvedený zákrok za provedený non lege artis a tak neodborně, že to mělo pro žalobce fatální důsledky na jeho zdraví a je zcela zjevně dána příčinná souvislosti mezi provedením zcela běžného lékařského zákroku a vznikem újmy na zdraví žalobce. Od doby předmětného zákroku je žalovaný chromý. Pravá noha, přestože s ní nikdy neměl žádné problémy, je silně oslabená a žalobce může chodit jenom s pomocí nebo kulhavým způsobem na kratší vzdálenosti. Běžná chůze mu dělá velké problémy. Není schopen se sám o sebe postarat ve všem sférách běžného života, trpí nesnesitelnými bolestmi, které jsou stále, pouze se mění intenzita. Žalobce nemůže v noci spát, musí brát předepsané léky [Anonymizováno], které mu částečně pomáhají zvládat bolesti, avšak mají silný negativní vliv na vědomí žalobce (neustálý pocit ospalosti, únavy, riziko vzniku závislosti). Noha mu otéká a je bez citlivosti. I přes realizované rehabilitace žádné zlepšení svého stavu, jak je popsán výše, nepozoruje. Lékařskou zprávou neurologa [právnická osoba] bylo ze dne [datum] konstatováno, že sedací nerv žalobce je trvale postižený. Dále žalobce poukazuje na zprávy fyzioterapeuta [jméno FO], popisujíc také postižení PDK žalobce. Žádné z výše projevených zdravotních obtíží a omezení ve svém životě žalobce neměl do doby uvedeného zákroku. Žalobce pracoval jako horník a posléze byl se živil manuálně převážně jako kopáč. Nyní není schopen žádné práce a dosahovat výdělku, které měl předtím jako kopáč měl v rozsahu 20–25 tis. měsíčně. Žalobce měl předtím přiznán invalidní důchod I. stupně, avšak na doporučení praktického lékaře si po jemu způsobené újmě žalovaným podal žádost o invalidní II. stupně, který mu byl přiznán v létě roku 2021. Jediný příjem, který žalobce po jemu způsobené újmě na zdraví má je příjem z invalidního důchodu ve výši 5 936 Kč. Uplatnění nároků žalobce vůči žalované vychází z § 2958 a násl. občanského zákoníku, proto požaduje: 1) nárok na odčinění plně vytrpěných bolestí v souladu dle metodiky Nejvyššího soudu na odčinění nemajetkové újmy částku ve výši 41 000 Kč, 2) dále nárok za vznik překážky lepší budoucnosti za ztížení společenského uplatnění za trvalé omezení ve všech oblastech života dle metodiky Nejvyššího soudu na odčinění nemajetkové újmy požaduje žalobce částku ve výši 1 500 000 Kč, a 3) také nárok za závažné psychické problémy a duševní útrapy související s tím, že je chromý, kulhá a není se sám o sebe schopen postarat, toto těžce snášel a snáší, že musel být a je odkázán na každodenní péčí své manželky. Přestože se žalobce obrátil prostřednictvím právního zástupce na žalovanou, žalovaná rozporuje už skutečnost, že postup byl proveden non-lege artis a neodborným způsobem a odmítá žalobci poskytnout jakékoliv odčinění jemu způsobené újmy zdraví.

2. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce byl u žalované hospitalizován v uvedené době, tj. od [datum] na oddělení [Anonymizováno], a taktéž to, že [datum] byla žalobci aplikována intramuskulární injekce [Anonymizováno]. Činí však již sporným, co je skutečnou příčinou obtíží žalobce, neboť žalobce trpí řadou onemocnění. Žalovaná rovněž zdůrazňuje, že žalobce trpí mimo jiné [Anonymizováno], což je porucha [Anonymizováno]. Také z těchto jiných onemocnění žalobce mohou vzniknout žalobcovy obtíže, aniž se v určitém procentu vůbec zjistí příčina. Žalovaná dále doplnila, že aplikace injekce [Anonymizováno], jejž žalobci aplikovala zkušená zdravotní sestra, která ví, do které lokality hýžďového svalu lze im. injekci aplikovat bezpečně tak, aby nedošlo k iatrogennímu poškození nervu, byl správně indikovaný výkon. I kdyby při tomto výkonu došlo k iatrogennímu poškození sedacího nervu, resp. jeho peroneální porce, jednalo by se o komplikaci spojenou s výkonem a dle konstantní judikatury a současné právní úpravy nenese poskytoval zdravotně lékařských služeb za takovéto komplikace odpovědnost. Žalovaná je proto toho názoru, že žalobce žádným způsobem neprokazuje příčinu zdravotních obtíží, pro které žádá odškodnění, neprokazuje porušení právní povinnosti na straně žalované a neprokazuje ani kauzalitu mezi porušením právní povinnosti na straně žalované a následkem škody na zdraví na straně žalobce.

3. Vedlejší účastník na straně žalované [Jméno žalované]., jako poskytovatel smluvního pojištění odpovědnosti žalované za škodu, se ve věci připojil ke stanovisku žalované.

4. Jelikož žalobce je občanem [Anonymizováno] bydlištěm na území České republiky, vyskytuje se ve věci mezinárodní prvek, který je dán cizím státním občanstvím žalobce. Soud se proto musel zabývat i otázkou své příslušnosti a posléze i otázkou rozhodného práva. V této souvislosti dále vycházel z toho, že žalovaná je českou právnickou osobou se sídlem na území České republiky. Otázku mezinárodní příslušnosti soud řešil podle článku 4 bodu 2. Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť na osobu, která není státním příslušníkem členského státu, v němž má bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Podle Nařízení Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se dle čl. 4 bod 1. písm. b) smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. V daném případě je poskytovatelem služby žalovaná, její sídlo je na území České republiky. Proto bylo použito českého hmotného práva pro řešení předmětu řízení, když závazek žalovanou byl splněn na území České republiky (spočívající v poskytnutí zdravotnických služeb žalobci).

5. Dle ustanovení §157 odst. 2 o.s.ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy.

6. Soud provedl dokazování listinami předloženými k důkazům procesními stranami, dále vycházel z výslechů svědků, znaleckého posudku a výslechu znalce, a také účastnického výslechu žalobce. Při zjišťování skutkového stavu soud provedl k důkazům následující listiny, označených jako dopis žalované ze dne 26. 7. 2021, 16. 8. 2021 z čl. 5, zpráva zdravotnického zařízení [Anonymizováno] bez uvedení data z čl. 6, lékařská zpráva zařízení [právnická osoba] ze dne [datum] z čl. 7, propouštěcí zprávy Nemocnice ve [adresa] ze dne [datum] z čl. 8-9, zpráva Nemocnice ve [adresa] ze dne 3. 5. 2021, ze dne 17. 5. 2021, ze dne 1. 6. 20211 17. 6. 2021, 9. 7. 2021 z čl. 10, 11, listina označená jako předžalobní výzva ze dne 7. 9. 2021 z čl. 13-14, reakce na tuto předžalobní výzvu ze strany žalované ze dne 16. 9. 2021 z čl. 15, sdělení [právnická osoba] ze dne 23. 12. 2021 z čl. 16, souhlas žalobce ve vztahu k soudu o nahlížení do zdravotnické dokumentace z čl. 17, doklad o výši důchodu žalobce z čl. 17, zdravotnická dokumentace žalobce vedená [právnická osoba] čl. 42-46, chorobopis žalobce vedený žalovanou při jeho hospitalizaci dne [datum], zpráva z nemocnice čl. 80, zpráva žalobkyně z čl. 96, dále znalecký posudek znalce [právnická osoba]. Soud také provedl také výslechy svědků, kterými byli: [tituly před jménem] [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], výslech znalce [právnická osoba], a výslech žalobce jako účastníka řízení.

7. Z takto provedeného dokazování, jakož i z nesporných tvrzení účastníků, vzal soud z označené lékařské dokumentace, výslechů svědků, účastnického výslechu žalobce a ze znaleckého dokazování, za prokázané, že žalobce byl jako pacient hospitalizován u žalované v období od [datum] na oddělení [Anonymizováno], a to z důvodu [Anonymizováno] z neznámé příčiny. Ze zdravotní dokumentace žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce do doby hospitalizace u žalované dne [datum] neudával žádné problémy s PDK a potíže s chůzi PDK nastaly až po aplikaci injekce [Anonymizováno] do pravé hýždě žalobce dne [datum]. Dále vzal z této dokumentace za prokázané, že dne [datum] byla žalovanému plánovaně aplikována intramuskulární injekce [Anonymizováno] do pravé hýždě žalobce zdravotní sestrou [jméno FO], zaměstnanou u žalované, přičemž žalobce následně po této injekci pocítil silnou bolest jdoucí od místa vpichu po zevní straně pravé dolní končetiny až dolů ke kotníku a chodidlu. Sestra [jméno FO] výslovně uvedla, že si úplně přesně nepamatuje místo vpichu, nicméně byla přesvědčena o tom, že vpich byl učiněn do zevní horní části hýždě, protože takto se injekce aplikuje v každém jiném případě. Po vpichu žalobce ani nezakřičel, ani sebou neškubnul, a ani jí neřekl, že by ho něco bolelo a v noci žalobce spal. [jméno FO] (rovněž zaměstnankyně žalované) potvrdila, že měla [datum] službu. Daný zákrok (aplikace injekce žalobci) si ani zprostředkovaně nepamatovala (v tom smyslu, že by s tímto zákrokem cokoli řešila), nepamatovala si ani žalobce, nicméně uvedla, že je běžné, že lékař, který má službu na urgentním příjmu, zůstává po noční službě až do příchodu lékařů na oddělení, ráno jim pak sděluje různé zvláštnosti služby. Událost, která se měla stát žalobci, není běžná, takže pokud by se stala tak, jak líčí žalobce, zcela jistě by se o ní lékaři nastupujícímu po ní na směnu, zmínila. Jde v podstatě o nežádoucí událost, kterou by měla zaznamenat i sestra a tato by měla povinnost ji zavolat k pacientovi. Vše by muselo být zapsáno v chorobopise žalobce, kde však nic o mimořádné situaci, která měla nastat po aplikaci [Anonymizováno], zapsáno není. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], primáře [Anonymizováno] a zaměstnance žalované, vzal soud za prokázané, že se během hospitalizace žalobce objevily u něj bolesti v pravé končetině, které sám žalobce dával do souvislosti s aplikací injekce, na to bylo reagováno z lékařského hlediska tak, že u něj měnili způsob vedení léčby a provedlo se EMG vyšetření, na němž však byla zjištěna jen očekávaná komplikace [Anonymizováno] v podobě [Anonymizováno] Po propuštění žalobce z nemocnice napsal do jeho chorobopis, že má podezření na poškození sedacího nervu PDK způsobené právě aplikací injekce, kdy k tomuto závěru dospěl na základě změny zdravotního stavu žalobce, a proto, že v době, kdy si na tuto změnu zdravotního stavu začal stěžovat, mu byla aplikována injekce a dále pozoroval u žalobce změny v dalších týdnech, proto měl podezření, že mohlo dojít k poškození nervů látkou, která po vpichu [Anonymizováno] zatekla k nervu. Svědek [jméno FO], který byl hospitalizován u žalované a ležel v jednom nemocničním pokoji s žalobcem při jeho hospitalizaci (a ještě s 1 dalším pacientem i dne [datum]), uvedl, že si nevzpomíná, že by některý z nich při zdravotnickém úkonu, který by se na pokoji prováděl, si začal stěžovat na nějakou bolest, rovněž nevypověděl nic o tom, že by byl svědkem nějaké šokantní reakce žalobce po vpichu. Z tohoto vzal soud za prokázané, že tento nestranný svědek (nebyl zaměstnanec žalované, měl neutrální vztah k žalobci) nezaznamenal nic z toho, co tvrdil o své reakci na vpich žalobce, ačkoli byl s ním na jednom pokoji a pokud by žalobce reagoval šokantním způsobem na vpich, pak by právě tento svědek musel nějakou reakci žalobce zaznamenat. Svědek [tituly před jménem] [právnická osoba], který není zaměstnancem žalované, potvrdil, že žalobce byl jeho pacientem od 13. 9. 2021. Vyhledal jeho ambulanci pro intenzivní bolesti dolních končetin, zejména pak pravé DK, následně je u něj sledován, naposledy byl na kontrole dne 5. 4. 2022 a pokud byla naplánovaná další kontrola 18. 10. 2022, pak k této se žalobce bez omluvy nedostavil. Od žalobce měl k dispozici jeho zdravotnickou dokumentaci, ze které bylo patrné, že trpí [Anonymizováno] s tím, že zde bylo podezření na poškození sedacího nervu při aplikaci injekce. Od žalobce měl dále k dispozici zprávu primáře [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že provedl v dubnu a červnu 2021 EMG vyšetření, a právě v červnu 2021 bylo kromě [Anonymizováno], která zde byla zjištěna již dříve, nově zjištěno poškození nervu sedacího, což bylo doprovázeno bolestí PDK končetiny a problémy s chůzí. Vzhledem k tomu, že po roce nebylo u žalobce zaznamenáno žádné zlepšení stavu, má za to, že pravděpodobnost úplného uzdravení je malá, navíc regenerace nervu záleží i na zjištěné cukrovce u pacienta a je touto limitována. Po roce již nelze zjistit, zda k poškození sedacího nervu došlo chemicky (zatečením [Anonymizováno]), nebo mechanicky, tj. vpichem jehly při aplikací [Anonymizováno]. Ze znaleckého posudku č. [datum] a výslechu znalce [právnická osoba] vzal soud za prokázané skutečnosti, které se týkaly zdravotního stavu žalobce před a po aplikaci intramuskulární injekce [Anonymizováno] do pravé hýždě žalobce, jakož i následků na zdraví žalobce po aplikaci této injekce a rovněž to, v důsledku čehož tyto následky nastaly. Znalec předně dospěl k závěru, že byť přesně nelze lokalizovat místo vpichu, přesto lze uzavřít, že vpichem nedošlo k mechanickému zasažení sedacího nervu, což lze bezpečně určit na základě toho, že po aplikaci injekce nedošlo k šokantní reakci žalobce, která by nezbytně musela nastat, byl-li by přímo jehlou zasažen sedací nerv. Znalec se proto jednoznačně přiklonil k tomu, že nedošlo k přímému mechanickému zasažení sedacího nervu, ale k zatečení látky k sedacímu nervu. Přetrvávající potíže s PDK žalobce jsou sice nezpochybnitelně dány v souvislosti s poškozením sedacího nervu, ke kterému došlo po injekční aplikaci látky [Anonymizováno] v zařízení žalované dne [datum], ale toto poškození chemickou látkou ([Anonymizováno]) je kombinovaného charakteru, neboť se u žalobce ví o jeho [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. Místo vpichu, pokud není objektivizováno, pak vychází z ostatních údajů a jisté míry pravděpodobnosti. Tyto nepřímé údaje znalec podrobně rozebral a posoudil ve znaleckém posudku a při svém výslechu, kdy měl možnost při videokonferenci být účasten výslechu žalobce. Znalec tak dospěl k závěru (a soud vzal za prokázané), že až po vpichu (který nebyl vpichem do sedacího nervu žalobce) došlo k zatečení látky [Anonymizováno] k sedacímu nervu. Sám žalobce potvrdil to, že bolestivé bylo píchnutí jehly, následně popsal, jak se v noze rozlévalo teplo, přičemž hovořil o plus mínus 10 minutách po vpichu, kdy zatížil nohu a „…tato ho bolí a je nefunkční“. Nic z tohoto jeho popisu nenapovídá tomu, že by došlo k napíchnutí sedacího nervu či k aplikaci vpichu do jeho bezprostřední blízkosti. Pokud by došlo k mechanickému poškození sedacího nervu, byla by reakce žalobce okamžitá, zcela šokantní, ale žádný z provedených důkazů (a ani samotná výpověď žalobce) nepopisuje takovouto reakci žalobce na vpich jehly, která by jednoznačně následovala okamžitě v případě, že by byl sedací nerv poškozen mechanicky (vpichem) jehlou při aplikaci [Anonymizováno]. Znalec popsal obecně reakci pacientů na mechanické poškození sedacího nervu (vpichem jehly) tak, že by to byla bezprostřední, šokantní reakce, kdy by pacient řval, jako „by ho na nože brali“, byl by neutišitelný, bolest by byla krutá, zničující, devastující, okamžitá, a tato verbální rekce by byla doprovázena únikovou reakcí pacienta směrem od jehly, pacient by se snažil odtáhnout zmítavým pohybem. K ničemu takovému však u žalobce nedošlo (tento závěr zcela koresponduje jak s výslechem svědkyně [Anonymizováno], výslechem žalobce, ale i výslechem spolupacienta (který žádnou takovou reakci u žalobce nezaznamenal), dále pak nepřímo i s tím, že v chorobopise nic o šokantní reakci není a s výslechem ošetřující lékařky [jméno FO], která nebyla o ničem takovém ani informována (od sestry [Anonymizováno] ani od žalobce)resp. rozhodně si nepamatuje, že by se něco takto výjimečného v době její služby na neurologickém oddělení dne 16.4.2021 stalo. Znalec s 19letou praxí klinického lékaře v oboru [Anonymizováno] pak potvrdil, že s takovýmto poraněním sedacího nervu u pacienta (jako u žalobce) se zatím nesetkal, nicméně uvedl, že možné to je (po chemickém poškození nervu při zatečení po vpichu [Anonymizováno]). Z výpovědi svědkyně [jméno FO] a také samotného žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce před hospitalizací pobíral invalidní důchod 1. stupně v souvislosti s [Anonymizováno]. Po hospitalizaci v r. 2021 (a jeho poškození pravé nohy) mu přiznán 2. stupeň invalidity. Od hospitalizace v dubnu 2021 žalobce nechodí na žádné brigády, jež není schopen vykonávat, protože chodí o berlích. Navíc se žalobce cítí špatně i psychicky, omezil své předchozí společenské aktivity, nikde nechodí (ani za kamarády), co dělal předtím, teď dělat nemůže (žalobce dříve tancoval, hrál fotbal, nohejbal). Následnými vyšetřeními po tomto zákroku (vpichu [Anonymizováno] v dubnu 2021) se zjistilo, že žalobce má poškození tibiální porce nervus ischiadicus – sedacího nervu vpravo. Lékařskou zprávou neurologa [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 05. 04. 2022, jakož i jeho svědeckou výpovědí bylo prokázáno, že sedací nerv žalobce je trvale postižený, což potvrdil také v řízení ustanovený znalec. Žalobce dříve pracoval a živil se manuálně převážně jako kopáč. Po provedeném zákroku není schopen žádné práce a dosahovat výdělků, které měl předtím jako kopáč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení uplatněných nároků, nicméně žalovaná mu nevyhověla proto, že nároky nepovažovala za důvodné shodně jako ve svém procesním stanovisku k žalobě.

8. Soud hodnotil všechny provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto důkazy je možné vyhodnotit jako věrohodné, vzájemně se podporující a doplňující pro dále prezentovaný skutkový závěr, když soud o shora popsané důkazy opírá skutková zjištění, z nich provedená a shora uváděná.

9. Soud nevzal za prokázaná tvrzení žalobce, že by vpichem [Anonymizováno] došlo k mechanickému poškození jeho sedacího nervu, když byla prokázaná jiná skutková verze, a to že k poškození sedacího nervu žalobce došlo jiným, chemickým, způsobem, a to zatečením [Anonymizováno] k sedacímu nervu po jeho vpichu žalobci dne [datum] v zařízení žalované. Rovněž tak nevzal za prokázané tvrzení žalobce o tom, že tento vpich byl proveden neodborně (přímo do sedacího nervu), když toto bylo vyloučeno znalcem, nepřímo i výpovědí svědka – spolupacienta žalobce (přítomného aplikaci [Anonymizováno] žalobci), jakož i výpovědí zdravotní sestry, která aplikaci injekce prováděla, a nepřímo i výpovědí lékařky [jméno FO], chorobopisem žalobce o jeho hospitalizaci v dubnu 2021 (není zde o takové reakci na vpich zmínka), a výpovědí samotného žalobce, když ani jeden z těchto důkazů nepopsal šokantní, okamžitou, verbální a únikovou reakci žalobce na vpich, která by musela následovat v případě mechanického poškození sedacího nervu žalobce vpichem jehly.

10. Soud neprovedl všechny navrhované důkazy, a to z důvodu dostatečných zjištění k uzavření skutkového stavu, když další dokazování se nejevilo jakkoli přínosným k závěru o tom, že žalobě nelze vyhovět. S ohledem na to, pak nebylo dokazování vedeno již ani k tomu, jaká výše škody žalobci fakticky vznikla, když žaloba byla zamítnuta. Proto ani provádění důkazů ohledně „výše škody“ v segmentech jednotlivých nároků uplatněných žalobcem nebylo prováděno pro nadbytečnost a závěr soudu o nedůvodnosti žalobcových nároků.

11. Na základě shora uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu, který vyplynul z toho, že žalobce byl jako pacient hospitalizován u žalované v období od [datum] na oddělení [Anonymizováno], a to z důvodu bolesti [Anonymizováno]. Žalobce do doby hospitalizace u žalované dne [datum] neudával dle předložených lékařských zpráv žádné problémy s PDK. Potíže s chůzí PDK nastaly až po aplikaci intramuskulární injekce [Anonymizováno] do pravé hýždě žalobce dne [datum], která byla plánovaně odborně aplikována do pravé hýždě žalobce zdravotní sestrou, zaměstnanou u žalované. Žalobce následně po této injekci pocítil silnou bolest jdoucí od místa vpichu po zevní straně pravé dolní končetiny až dolů ke kotníku a chodidlu. Žalobce dával tyto potíže do souvislosti s aplikací injekce, na to bylo reagováno lékaři žalované již během hospitalizace tak, že u něj změnili způsob vedení léčby a provedli EMG vyšetření, na němž však byla zjištěna jen očekávaná komplikace [Anonymizováno] v podobě poškození periferních nervů obou dolních končetin. Po propuštění žalobce z nemocnice napsal [tituly před jménem] [jméno FO], primář [Anonymizováno] a zaměstnanec žalované, do chorobopisu žalobce, že má u žalobce podezření na poškození sedacího nervu PDK způsobeného právě aplikací injekce, a to látkou, která po vpichu [Anonymizováno], zatekla k nervu. K tomuto závěru dospěl na základě změny zdravotního stavu žalobce a skutečnosti, že v době, kdy si na tuto změnu zdravotního stavu začal žalobce stěžovat, mu byla aplikována injekce [Anonymizováno], a v dalších týdnech došlo u žalobce ke změnám v jeho zdravotním stavu s tímto souvisejících. K poškození sedacího nervu žalobce došlo chemickým způsobem, a to zatečením [Anonymizováno] k sedacímu nervu po jeho vpichu žalobci dne [datum] v zařízení žalované. V tomto případě se jedná o zdravotní komplikaci, ke které může v souvislosti s popsaným výkonem dojít, avšak tato komplikace nenastala v souvislosti s nějakým pochybením žalované, v daném případě tím, že by injekce [Anonymizováno] byla aplikována (vpíchnutá) přímo do sedacího nervu žalobce). Nebylo prokázáno ani žádné jiné pochybení ve zdravotní péči a léčbě žalobce ve dnech jeho hospitalizace u žalované v dubnu 2021. Poté (po hospitalizaci) se zhoršil zdravotní stav žalobce, ten má přetrvávající potíže s PDK, chodí o berlích, má silné bolesti PDK, užívá na ně léky Tramal a Lyrica, které mu částečně pomáhají zvládat bolesti. Toto poškození PDK je kombinovaného charakteru (tj. nejen v důsledku chemického zatečení látky po vpichu k sedacímu nervu), neboť žalobce má [podezřelý výraz] v souvislosti se [Anonymizováno]. Přestože se žalobce obrátil se svými nároky na odčinění újmy na žalovanou, žalovaná rozporuje, že by pochybila a odmítá žalobci poskytnout jakékoliv odčinění jemu tvrzené újmy zdraví.

12. Pokud soud nekomentuje v tomto rozsudku nějaký důkaz do jeho podrobností či neuvádí do dalších souvislostí zjištění z něj učiněná, pak to nepovažuje za podstatné pro skutkový závěr a následné právní hodnocení s ohledem na zamítnutí žaloby ve všech uplatněných nárocích.

13. V projednávané věci byl skutkový stav provedenými důkazy zcela objasněn a byl učiněn jednoznačný skutkový závěr. Za situace, kdy žalobce neprokázal pochybení žalované (resp. jejich zaměstnanců při aplikaci [Anonymizováno] dne [datum] jak tvrdil) a naopak z provedeného dokazování bylo najisto postaveno, jak a proč k poškození zdraví žalobce došlo – tj. v důsledku popsaných možných komplikací spojených s řádně a odborně provedeným výkonem ve zdravotnickém zařízení žalované, nebyl další prostor pro případnou poučovací povinnost žalobce ve smyslu ust. § 118a odst.1 a 3 o.s.ř., a bylo nutno vyjít z toho, že i při správném a odborně přijatelném způsobu léčby a výkonech prostě k závažným komplikacím může dojít, jak se také v tomto případě i stalo.

14. Podle ust. § 2645 o.z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péči řádného odborníka; k ujednání, která to vylučuji nebo omezuji se nepřihlíží.

15. Podle ust. § 2913 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně, nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

16. Podle ust. § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

17. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

19. Podle ust. § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad služnosti.

20. Podle ust. § 2647 odst. 1 o.z. poskytovatel vede záznamy o péči o zdraví, z nichž musí být zřejmé údaje o zdravotním stavu ošetřovaného a o poskytovatelově činnosti, včetně podkladů osvědčujících správnost těchto údajů, v rozsahu nezbytném pro poskytování řádné péče o zdraví. Záznamy poskytovatel uchová tak dlouho, jak to vyžaduje potřeba odborné péče.

21. Pro právní posouzení věci byl stěžejní zjištěný skutkový závěr o tom, že k případnému poškození zdraví žalobce (postižení pravé dolní končetiny) nedošlo mechanicky v důsledku aplikace injekční stříkačky s látkou [Anonymizováno] přímo do sedacího nervu žalobce, ale tím, že došlo (tj. v souvislosti s podanou injekcí [Anonymizováno] žalobci) dne [datum] k zatečení aplikované látky ([Anonymizováno]) k sedacímu nervu v těle žalobce, což je sice zřejmě ne zcela obvyklá, ale přesto možná komplikace při daném zdravotním výkonu. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 2910 o. z. je předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu: 1. protiprávní jednání, 2. následek – vznik škody, 3. příčinná souvislost mezi jednáním a následkem a 4. zavinění. To znamená, že jedině za předpokladu kumulativního naplnění podmínek daných v bodech 1. až 4. by žalované vznikla povinnost nahradit žalobci vzniklou škodu, kterou žádal k zaplacení po žalované v rozčlenění na 3 specifické nároky, tj. za vytrpěné bolesti částku 41 000 Kč, za ztížení společenského uplatnění 1 500 000 Kč a za další duševní útrapy a psychické problémy 150 000 Kč. Soud se proto zabýval primárně otázkou, zda se žalovaná vůči žalobci dopustila protiprávního jednání, čímž je v daných souvislostech myšleno, že by žalovaná poskytla zdravotní služby žalobci bez potřebné a nezbytně nutné odbornosti. Z hlediska poskytování zdravotní péče se totiž protiprávním jednáním rozumí z právního hlediska nedodržení pravidel lege artis. V dané věci byl zpracován nezávislý znalecký posudek z příslušného oboru zdravotnictví, odvětví neurologie. Znalec [právnická osoba], [tituly za jménem] dospěl k závěru, že postup žalované byl v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, a lze jej proto právně vyhodnotit jako postup lege artis. Žalobce byl indikován k injekčnímu podání [Anonymizováno], samotný zákrok – injekční výkon, proběhl v souladu se známými medicínskými postupy, injekce byla odborně v nemocnici žalované aplikována do přijatelného místa na těle žalobce (tedy nikoli přímo do sedacího nervu) zdravotnickým personálem žalované určeným k provádění těchto výkonů (kvalifikovaná zdravotní sestra). Samotné poinjekční komplikace způsobené s největší pravděpodobností zatečením injekčně podané látky [Anonymizováno] do blízkosti sedacího nervu v těle žalobce, jsou v medicíně popsanými, a tedy možnými komplikacemi tohoto výkonu, nicméně ale nikoli postupem v rozporu s medicínskými poznatky vědy, který by bylo možné právně vyhodnotit jako postup non lege artis. Každý medicínský zákrok (tedy i injekční vpich podané látky) disponuje množstvím rozličných rizik, a to v podstatě neomezeným množstvím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 1381/2013 ze dne 29. 04. 2015), což však neznamená, že v případě této projevené komplikace u pacienta po výkonu (zde zatečení látky do bezprostřední blízkosti sedacího nervu, s následnými následky na zdraví pacienta – žalobce), je možné definovat jako nesprávný postup při provádění tohoto zdravotnického úkonu, který by zakládal odpovědnost žalované k náhradě škody. Na základě shora uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žaloba pro tento závěr nemůže obstát v žádném z uplatněných nároků. V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis). Jsou povinni postupovat podle smlouvy s péčí řádného odborníka. Pojem péče řádného odborníka užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lege artis (tzn. náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách. Péče řádného odborníka je takový výkon činnost poskytovatele zdravotních služeb, který je prováděn na základě dostatečných informací, odborně, dovedně, s potřebnou pečlivostí a s odpovídající znalostí, což bylo v daném případě beze zbytku naplněno. Až nedodržení těchto pravidel je možné definovat jako protiprávní jednání (jedním z předpokladů odpovědnosti podle ust. § 2913 o.z. ve spojení s ust. § 2645 o.z.). V daném případě se to ale nestalo. Odpovědnost podle citovaných ustanovení není odpovědností za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tj. za jeho provedení s péčí řádného odborníka. Zde byly dodrženy dle skutkových zjištění všechna odborně nastavená pravidla, a proto ani nedošlo k mechanickému poškození sedacího nervu vpichem jehly (jak vzal soud za prokázané z označeného znaleckého posudku nezávislého znalce, který kriticky rozebral veškeré zjištěné skutkové okolnosti daného případu a podrobil je důkladné analýze procesů vedoucích následně až k poškození zdraví žalobce). Jak bylo vysvětleno shora, za zatečení chemické látky k nervu (tzv. chemické poškození) pak žalovaná žádnou odpovědnost nenese. Proto nemůže být žalobce s žádným ze svých nároků, jejichž předpokladem je právě tato odpovědnost žalované v případě, pokud by výkon neprovedla odborně, vadně, chybně atd., úspěšný. Soud po provedeném řízení proto všechny nároky žalobce zamítl. V obdobné věci se stejným závěrem již rozhodoval dne 12. 2. 2024 také Krajský soud v Ostravě pod č.j. 57 Co 134/2023-373.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl v řízení úspěch, soud přizná náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému účastníkovi. Žalovaná byla v řízení úspěšná, z toho důvodu by jí náležela náhrada nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. spojení s § 9 odst. 4 AT (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 či rozhodnutí ÚS sp. zn. III. ÚS 1179/23). V tomto případě činí proto odměna za jeden 7 050 Kč (bolestné, ztížení společenského uplatnění a další psychická újma, tj. 2x 50 000 Kč + 41 000 Kč= 141 000 Kč při kumulaci těchto nároků pro účely výpočtu odměny). Právní zástupce žalobce vyúčtoval a požadoval odměnu a náhradu hotových výdajů za 9 úkonů právní služby, představující účast u ústních jednání dne 30.8.2022 (2 úkony), 20.10.2022 (2 úkony), 8.12.2022 (2 úkony), 11.6.2024 (1 úkon), vyjádření ke znaleckému posudku (1 úkon), závěrečná návrh (1 úkon). Za těchto 9 úkonů mu náleží odměna ve výši 60 660 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 9 x 300 Kč, tj. částka 2 700 Kč. Tyto náklady v souhrnné výši 63 360 Kč je žalobce povinen zaplatit žalované v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá za středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), přičemž první splátka bude takto zaplacena do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabude právní moci a další splátky vždy do konce každého následujícího kalendářního měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek. Soud v daném případě vyšel z toho, že žalobce je invalidní důchodce, jehož příjmem je toliko invalidní důchod. V důsledku podlomeného zdraví, avšak nikoli pouze z důvodu komplikací způsobených po aplikaci látky [Anonymizováno], ale rovněž z jiných důvodů – [podezřelý výraz], ale také proto, že soud má důvodné pochybnosti o tom, zda se žalobce řádně léčí (neboť jak uvedl svědek [právnická osoba], pokud byla po 5.4.2022 naplánovaná další kontrola žalobce u něj na 18. 10. 2022, pak k této se žalobce bez omluvy již nedostavil, a dále viz i potvrzená [Anonymizováno]...) soud uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve splátkách. Viz dále také další odůvodnění v bodě 24. tohoto rozsudku.

23. Tyto náklady soud žádným způsobem nekrátil ve smyslu ust. § 150 o.s.ř., když má za to, že aplikace tohoto ustanovení má být zcela výjimečná. K aplikaci moderačního práva podle § 150 o. s. ř. se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, který ve své rozhodovací praxi stanovil základní limity. Ústavní soud mimo jiné dovodil, že s ohledem na principy rovnosti účastníků řízení musí být účastníkům řízení dán odpovídající prostor vyjádřit se k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 o. s. ř. [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 23. října 2008, sp. zn. I. ÚS 2569/07, dostupný na http://nalus.usoud.cz)] a že s ohledem na jen výjimečné prolomení zásady úspěchu ve věci musí být rozhodnutí soudu dostatečně odůvodněné a musí zohledňovat okolnosti daného případu ve všech jeho souvislostech [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2012, sp. zn. I. ÚS 42/11.

24. Samotná skutečnost, že žalobce trpí určitými zdravotními problémy a je poživatelem invalidního důchodu, sama o sobě neospravedlňuje závěr, že by žalobce neměl nést důsledky svého jednání (zahájení a vedení soudního řízení, když stanovisko žalované je zcela konzistentní a neměnné již od předžalobního stadia sporu, a bylo zcela na žalobci, pokud se i za tohoto stavu rozhodl „pro žalobu“ a v řízení pokračoval až dosud), a že by naopak tyto důsledky měly postihnout žalovanou tím způsobem, že by měla nést své náklady řízení, které nevyvolala, a v němž byla zcela procesně úspěšnou. Žalovaná své stanovisko dala na vědomí žalobci již před soudním řízením, toto stanovisko neměnila, vůči žalobci nepostupovala skrytě a takticky, ale otevřeně mu dala najevo před zahájením sporu, proč plnit nehodlá a z jakého konkrétního důvodu. Soud pak svým způsobem znevýhodnil žalovanou a zvýhodnil žalobce (jako zcela neúspěšného účastníka řízení) již tím, že mu umožnil hradit žalované přiznané náklady ve splátkách, avšak pod ztrátou jejich výhody, neplatil-li by je žalobce řádně a včas. Tím také akceptoval to, že žalobce je invalidním důchodcem a má zdravotní potíže, které ho limitují v jeho pracovním zařazení. Naopak vzal do úvahy to, že žalované nevznikne újma v tom, obdrží-li přiznané náklady řízení postupně, ve splátkách a v delším časovém horizontu (téměř 2 let), oproti běžné situaci, kdy procesně neúspěšný účastník řízení má povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalované se řídí stejnými pravidly obsaženými v ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že vedlejšímu účastníku by byla přiznána paušální režijní náhrada ve výši 2 400 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř, a § 1 odst. 3, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/15 Sb., a to za 8 úkonů po 300 Kč, tj. za vstup do řízení z 14.11.2022, příprava na jednotlivá jednání a dále účast na těchto jednáních dne 8.12.2022, 11.6.2024 a 25.10.2024 a vyjádření ke znaleckému posudku z 14.3.2024. Náklady řízení pro vedlejšího účastníka tak činily 2 400 Kč. Na základě ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem, o.s.ř. je žalobce povinen zaplatit tyto náklady do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

26. Jelikož žalobce je v řízení osvobozen od soudních poplatků, nepřiznal soud na základě ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. České republice proti žalobci podle výsledku řízení náhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s výplatou znalečného, celkem ve výši 41 375 Kč, a v souvislosti s vyplaceným svědečným 2 131 Kč.

27. Rovněž nedošlo k přenosu poplatkové povinnosti na žalovanou, která byla ve sporu úspěšná, čímž je odůvodněn výrok V. tohoto rozsudku (viz § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích), když v daných souvislostech nejsou naplněny podmínky pro poplatkový přenos na žalovanou.

Poučení