11 Co 189/2024 - 220

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Evy Placzkové a JUDr. Zuzany Ihnátové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o odstranění stavby na cizím pozemku k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 6. 2024, č. j. 41 C 132/2021-178 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba o povinnost žalované odstranit na vlastní náklady komunikaci postavenou na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů řízení částku 10.890 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení částku 23.224 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.750 Kč.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o povinnost žalované odstranit na vlastní náklady komunikaci postavenou na žalobcově pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. a obci [adresa]. Ve prospěch žalované zřídil na označeném pozemku věcné břemeno veřejně přístupné účelové komunikace, provozu na ní a provádění její údržby a oprav v rozsahu zakresleném v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo], který je nedílnou součástí rozsudku. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci za zřízení věcného břemene částku 19.170 Kč ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Ve stejné lhůtě jí zavázal zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení žalobci k rukám jeho advokáta částku 22.424 Kč a státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku částku 23.224 Kč.

2. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž vyjadřoval nesouhlas s jeho obsahem. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že žalovaná jako vlastník stavby zřízené na cizím (žalobcově) pozemku neměla souhlas vlastníka pozemku ke stavbě, a jedná se proto o stavbu neoprávněnou. Neměla tedy ke stavbě právní titul a byla si uvedeného nedostatku vědoma. Při realizaci neoprávněné stavby tak jednala protiprávně, navíc se zjevným úmyslem. Ochrana žalobcova vlastnického práva k pozemku má být proto v těchto případech prioritou (viz usnesení NS ČR ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5357/2007). Žalobce nesouhlasil se závěrem, že nelze vyhovět jeho žalobě směřující k uložení povinnosti žalované odstranit neoprávněnou stavbu z pozemku. V listině ze dne [datum] nazvané „čestné prohlášení obce [adresa]“ žalovaná prohlásila, že stavbu komunikace nezahájí před majetkoprávním vypořádáním části pozemku [číslo] v k. ú. [adresa], avšak k vypořádání nedošlo. Podle usnesení zastupitelstva obce [adresa] ze dne 11. 6. 2012 se žalovaná rozhodla požádat o odkoupení pozemku parc. č. [číslo], nikoli pozemku parc. č. [číslo], na němž poté neoprávněnou stavbu zřídila. Za těchto okolností není rozhodující, nakolik je neoprávněná stavba komunikace významná pro veřejnost a jaké důsledky budou spojeny s jejím odstraněním. Bez právního významu je rovněž zjištění, že žalobce nabyl pozemek parc. č. [číslo] do svého vlastnictví s vědomím, že je zastavěn účelovou komunikací. Veřejnost má přístup k dané lokalitě po jiných komunikacích, které k uvedenému účelu sloužily ještě před zhotovením neoprávněné stavby na žalobcově pozemku. Ekonomická nevhodnost odstranění stavby sama o sobě takové řešení nevylučuje. Okresní soud rozhodl nesprávně, jestliže žalobu zamítl a současně rozhodl o zřízení věcného břemene; pro zřízení věcného břemene nebyly splněny zákonné předpoklady. Okresní soud se jejich existencí, resp. absencí v odůvodnění napadeného rozsudku nezabýval a neprovedl k tomu potřebné důkazy. O věci rozhodl předčasně. Veřejný zájem na zachování neoprávněné stavby nemá při rozhodování převážit ostatní v úvahu přicházející kritéria. Žalobcovo jednání rozhodně nebylo jednáním šikanózním, neboť žalobce neměl jinou možnost, jak chránit své vlastnické právo k pozemku. Skutečnost, že jde o stavbu neoprávněnou, zjistil teprve po nabytí pozemku do vlastnictví. Žalovaná a [právnická osoba] mu potřebné údaje sdělili až po podání žádosti o jejich poskytnutí. S touto argumentací se žalobce domáhal změny napadeného rozsudku tak, že soud jeho žalobě zcela vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Stavba komunikace na žalobcově pozemku byla povolena a zkolaudována. Je užívána veřejností po dobu 15 let. Za toto období došlo k masivní výstavbě domů v lokalitě [adresa]. Žalobce zakoupil pozemek parc. č. [číslo] v době, kdy již byla komunikace na tomto pozemku zhotovena. Vlastní nemovitosti v okolí komunikace a byl seznámen se skutkovou i právní stránkou nabývané nemovitosti. Odstraněním komunikace ze žalobcova pozemku by vedlo k zamezení přístupu občanů na veřejnou komunikaci, neboť alternativní trasa užívána před zhotovením sporné komunikace není pro současné dopravní potřeby dostatečná. Původní komunikace vedoucí do části [adresa] je místy široká pouze 3 metry, a není proto průjezdná pro větší vozidla integrovaného záchranného systému.

4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že beze změny neobstojí.

5. Řízení je vedeno o povinnost žalované odstranit z pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] stavbu komunikace, o které žalobce tvrdil, že jde o stavbu na cizím pozemku, která byla zhotovena před datem 1. 1. 2014. Podle přechodného ustanovení, § 3028 odst. 2 věta druhá za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, bylo třeba žalobní tvrzení v rámci předběžné právní úvahy podřadit pod ust. § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Řízení zahájené na základě této žaloby je typem sporu, v němž soud není vázán žalobním návrhem, jde-li o způsob vypořádání vztahů ze stavby na cizím pozemku. Žalobu buď v celém rozsahu zamítne, nejsou-li pro rozhodnutí dle cit. ust. splněny zákonné předpoklady, nebo žalobě vyhoví a rozhodne o způsobu, kterým je třeba vztahy založené stavbou na cizím pozemku vypořádat. Napadený rozsudek, jímž okresní soud žalobu zamítl, ačkoli v odůvodnění rozsudku konstatoval, že se jedná o stavbu na cizím pozemku, a současně zřídil k části žalobcova pozemku ve prospěch stavby věcné břemeno, proto nemohl již jen z uvedeného důvodu obstát.

6. Podle § 135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen „vlastník stavby“).

7. Podle § 135c odst. 2 obč. zák. pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.

8. Podle § 135c odst. 3 obč. zák. soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

9. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. – 7. odůvodnění napadeného rozsudku. Na jejich výčet proto v celém rozsahu pro stručnost odkazuje. Tam zjištěné skutečnosti plynou z provedených důkazů, případně ze shodných tvrzení účastníků, a jejich správnost účastníci v odvolacím řízení ani nezpochybňovali.

10. Prvořadou byla otázka, kterou se okresní soud (ani žádný z obou účastníků) nezabýval, totiž zda je stavba komunikace na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] samostatnou věcí (podle § 119 odst. 2 obč. zák. ve spojení s § 118 odst. 1 obč. zák.), zda se tedy jedná o stavbu jako samostatný předmět občanskoprávních vztahů, nebo zda jde o součást žalobcova pozemku (§ 120 odst. 1 obč. zák.). K vyřešení této otázky bylo nezbytné doplnit skutková tvrzení, k čemuž byli oba účastníci v odvolacím řízení vedeni.

11. Z doplňujících shodných tvrzení účastníků krajský soud zjistil, že pozemky parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jsou totožné s pozemkem vedeným ve zjednodušené evidenci PK jako parc. č.[Anonymizováno][číslo]. Žalovaná dále přednesla dostatečně konkrétní skutková tvrzení o technologickém způsobu výstavby komunikace, aniž je žalobce zpochybňoval. Její tvrzení neodporují skutečnostem zjištěným ze znaleckého posudku (odst. 12. odůvodnění tohoto rozsudku), a lze je mít rovněž za prokázána. Komunikace na pozemku parc. č. [číslo] o celkové výměře [číslo] m (podle zobrazení hranic v katastrální mapě [číslo] m) z něj zabírá plochu [číslo] m. Komunikace byla zhotovena za účelem napojení na hlavní silnici z [adresa] do [adresa]. Protože hlavní silnice je vybudována na náspu, bylo nutno při stavbě předmětné komunikace zhotovit rovněž násep, a předejít tím v místě napojení této komunikace na hlavní silnici nerovnosti terénu. Násep se nachází po obou stranách komunikace, na průřezu má tvar seříznutého kužele a tvoří spolu s vlastní komunikací těleso komunikace. Násep je po obou stranách zatravněn. V horní části náspu dosahuje zatravněná plocha stejné výškové úrovně jako komunikace a po obou stranách komunikace se zatravněný terén svažuje. Povrch komunikace je zhotoven z obalovaného kameniva (asfaltu) a pod povrchem se nacházejí vrstvy kameniva různých frakcí zajišťující, aby zátěž komunikace byla rozprostřena do větší plochy, a komunikaci tak mohla užívat k jízdě také těžká vozidla.

12. Ze znaleckého posudku č. [č. účtu] [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum], včetně jeho fotodokumentace, konkrétně z nálezu v odstavcích 5. a 6., krajský soud dále zjistil: Pozemek parc. č. [číslo] je travnatou plochou v blízkosti křižovatky silnice a zpevněné ostatní komunikace. Asi 1/3 plochy pozemku se nachází pod asfaltovým povrchem komunikace, část pozemku tvoří násep tělesa komunikace, silniční těleso a odtokový příkop. Část pozemku mimo komunikaci je tvořena travnatou plochou a křovím, nikoli ornou půdou. Pozemek není v současné době zemědělsky využíván a jeho využití neodpovídá údaji zapsanému v katastru nemovitostí („orná půda“). Přístup z hlavní komunikace na tento pozemek je zajištěn. Posuzovaná komunikace přiléhá k silnici II. třídy č. [hodnota] spojující města [adresa].

13. Z dosavadních skutkových zjištění okresního soudu krajský soud zdůrazňuje: Podle vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum] (č. l. 87) tento subjekt jako tehdejší správce pozemku ve vlastnictví státu, dle zjednodušené evidence PK parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] zapsaného tehdy na LV č. [hodnota], souhlasil s případným vynětím části tohoto pozemku ze ZPF, se zahájením územního řízení a s vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby „veřejně přístupné účelové komunikace [adresa]“ pro žadatele [tituly před jménem] [jméno FO] zastupujícího investora stavby - žalovanou, pod podmínkou, že do doby zahájení stavebního řízení bude část pozemku dotčená uvedenou stavbou majetkoprávně vypořádána. Majetkoprávní vypořádání může být realizováno formou kupní smlouvy podle ust. § 17 odst. 3 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, před zahájením stavebního řízení na základě vydaného pravomocného územního rozhodnutí o umístění stavby. Pozemek parc. č. [číslo] o výměře [číslo] m byl jako náhradní převeden státem na třetí osoby smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi Českou republikou – [právnická osoba] a 10 nabyvateli – fyzickými osobami. Ze spisu je dále zřejmé, že fyzické osoby jako právní nástupci České republiky, tedy restituenti, případně další vlastníci pozemku, vyjma žalobce, proti veřejnému užívání části pozemku jako komunikaci nikdy aktivně nebrojily.

14. Z doplňujících skutkových zjištění je tedy zřejmé, že po případném odstranění komunikace ze žalobcova pozemku by na tomto pozemku zůstala pouze zemina. Jinak řečeno, po odstranění asfaltové plochy, náspu a odtokového příkopu byl by žalobcův pozemek znehodnocen. Ztratil by totiž pohodlné napojení na hlavní silnici č. [hodnota] a byl by připraven rovněž o odtokový příkop. Tyto skutečnosti umožňují přijmout právní závěr, že komunikace na pozemku parc. č. [číslo] je součástí tohoto pozemku podle § 120 odst. 1 obč. zák. Nejedná se tedy o stavbu ve smyslu samostatného předmětu občanskoprávních vztahů (podle § 118 odst. 1 a § 119 obč. zák.). Komunikace není samostatnou věcí ani v přirozeném smyslu slova.

15. Obč. zák. v ust. § 120 odst. 2 stanoví, že stavba není součástí pozemku; nevymezuje však, co to stavba je. Judikatura NS ČR dospěla k závěru, že pokud občanskoprávní předpisy (např. § 120 odst. 2 obč. zák.) používají pojem „stavba“, nelze obsah tohoto pojmu vykládat jen podle stavebních předpisů. Stavební předpisy chápou pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost, popřípadě soubor činností, směřujících k uskutečnění díla. Naopak pro účely občanského práva je pojem „stavba“ nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (viz rozsudek NS ČR ze dne 30. 1. 1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96). Stavba, která není věcí podle § 119 obč. zák., je součástí pozemku a vlastnictví k ní nabývá vlastník pozemku přírůstkem. Stavba jako výsledek stavební činnosti je zpravidla též stavbou podle občanského práva a je samostatnou věcí. V některých případech však stavbu nelze fakticky ani hospodářsky oddělit od pozemku, na kterém je zřízena, a stavba tak s tímto pozemkem splývá, je jeho součástí a tvoří s ním jednu věc (např. lom, meliorační zařízení, některé ploty a zídky apod.). V některých mezních případech nelze stanovit jednoznačné hledisko pro určení, kdy půjde o samostatnou věc a kdy o součást pozemku. Bude vždy třeba zvažovat, zda stavba může být samostatným předmětem práv a povinností, a to s přihlédnutím ke všem okolnostem věci, zejména k tomu, zda podle zvyklostí v právním styku je účelné, aby stavba jako samostatná věc byla předmětem právních vztahů, a také k jejímu stavebnímu provedení. Významným hlediskem je, zda lze vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba; pokud takové vymezení možné není, půjde zpravidla o součást pozemku (v podrobnostech viz usnesení NS ČR ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4933/2015, s odkazem na rozsudek NS ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1121/2008).

16. Aby mohla být stavba samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, musí se jednat o vymezitelný kus vnějšího světa. Z tohoto důvodu se o stavbu jako nemovitost nemůže jednat v případě výsledku stavebních prací, který není vymezitelný vzhledem k pozemku, na kterém stojí (viz Nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. I. ÚS 531/05). Otázka, zda určitá stavba je součástí pozemku, nebo samostatnou věcí je v hraničních případech na úvaze soudu.

17. Celé těleso komunikace navazuje na zbývající část žalobcova pozemku, aniž lze určit, kde končí pozemek a kde začíná stavba. Nejedná se proto o samostatnou stavbu v právním slova smyslu, nýbrž o součást pozemku náležejícího žalobci. O stavbu na cizím pozemku ve smyslu § 135c obč. zák. tu tedy nejde.

18. Pro úplnost je třeba dodat, že zmíněná komunikace na pozemku parc. č. [číslo] je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Krajský soud řešil otázku, zda se jedná o uvedený typ pozemní komunikace, jako otázku předběžnou. Vycházel přitom ze 4 definičních znaků charakterizujících veřejně přístupnou účelovou komunikaci podle § 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a k němu přijaté judikatury. Znaky, jež musí být pro existenci veřejně přístupné účelové komunikace kumulativně naplněny, definoval Nejvyšší správní soud ČR např. v rozsudku ze dne 6. 3. 2025, č. j. 8 As 18/2024-108. Náleží k nim - existence pozemní komunikace ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. vyznačující se stálostí a patrností v terénu, - zákonný účel ve smyslu § 7 odst. 1 cit. zák., tedy spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí, spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, - souhlas vlastníka a - existence nutné komunikační potřeby.

19. Poslední dva z vyjmenovaných znaků nejsou stanoveny zákonem, nýbrž dovozeny judikaturou. K souhlasu vlastníka NSS dále uved: „Co se týče kvality souhlasu vlastníka, ten může být buď výslovný, či konkludentní. Jestliže však vlastník se zřízením účelové komunikace souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace, které nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci. Jestliže vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako účelová komunikace, s tímto nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, jde o účelovou komunikaci vzniklou ze zákona. Stačí, aby vlastník strpěl užívání pozemku jako komunikace. V případě nesouhlasu musí jít o aktivní jednání. Pokud vznikne účelová komunikace, je její právní status závazný i pro budoucí majitele pozemku – účelové komunikace, kteří nejsou oprávněni komunikaci ze své vůle uzavřít. Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze případy, kdy nedochází k převodu mezi soukromými subjekty, ale kdy je komunikace nabývána od veřejnoprávní korporace – zde nelze souhlas bez dalšího presumovat. Veřejnou cestou se tedy obecně pozemek stává jeho věnováním obecnému užívání, ať již vlastníkem výslovně projeveným souhlasem nebo konkludentním strpěním“.

20. Splnění uvedené podmínky nelze v nyní projednávaném případě bez dalšího presumovat, neboť komunikace na žalobcově pozemku byla zhotovena v době, kdy byl vlastníkem pozemku stát - veřejnoprávní korporace. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 25. 10. 2010 (viz odst. 13. odůvodnění tohoto rozsudku) plyne, že stát ke zhotovení veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku dle zjednodušené evidence PK parc. č. [hodnota], tedy k jejímu veřejnému užívání, udělil souhlas pod podmínkou, jež byla splněna; vlastnické vztahy k pozemku byly vypořádány uzavřením kupní smlouvy dne [datum] mezi ČR a 10 fyzickými osobami (restituenty).

21. Výše cit. rozhodnutí NSS ČR se zabývalo také posledními dvěma z uvedených definičních znaků, a sice existencí nutné a nenahraditelné komunikační potřeby.

22. Krajský soud vyšel dále ze zjištění, že alternativní dříve používaná komunikace vedoucí k části obce [adresa] svou kvalitou a šíří neodpovídala pozdějším potřebám, neboť označená lokalita, jde-li o počet nových domů, se několikanásobně rozrostla. Komunikační potřeba je proto naléhavá. O tom, že komunikace je v terénu patrná a spojuje lokalitu [jméno FO] s hlavní silnicí mezi [adresa] a [adresa], nebylo mezi účastníky sporu.

23. Veřejný zájem tak převažuje nad mírou omezení žalobcova vlastnického práva k pozemku. Omezení soukromého vlastnictví existencí veřejně přístupné účelové komunikace je vzhledem k naplnění všech definičních znaků přiměřené. Veřejně přístupná účelová komunikace vznikla při splnění těchto znaků ze zákona. Jedná-li se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, žalobě o povinnost žalované komunikaci ze žalobcova pozemku odstranit nelze vyhovět rovněž z uvedeného důvodu.

24. Pro úplnost je třeba dodat, že žaloba s požadavkem na odstranění komunikace z pozemku žalobce parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obci [adresa], na vlastní náklady žalované nebyla dostatečně určitá, jestliže žalobce v žalobním petitu neupřesnil, v jakém rozsahu má být podle něj komunikace z pozemku odstraněna. Tímto nedostatkem ovšem nebylo nutno se zabývat, vzhledem k závěru, že žaloba není důvodná.

25. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu o povinnost žalované odstranit na vlastní náklady komunikaci postavenou na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] zamítl.

26. Podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce jako procesně neúspěšný účastník povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 10.890 Kč. Náklady žalované sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 1.500 Kč, tj. 7.500 Kč, podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2024 (za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis vyjádření k žalobě a za účast u jednání okresního soudu konaných ve dnech 28. 3. 2022, 24. 8. 2022 a 26. 6. 2024), z paušální náhrady za stejných 5 úkonů po 300 Kč, tj. 1.500 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., a z 21% DPH ze součtu obou uvedených položek, tj. z částky 9.000 Kč, která se rovná částce 1.890 Kč.

27. Podle § 224 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř. je žalobce dále povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na náhradě nákladů řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku částku 23.224 Kč. Jedná se o náklady za znalecký posudek vyhotovený podle zadání okresního soudu, které je žalobce povinen státu nahradit vzhledem k výsledku řízení.

28. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobce dále povinen zaplatit žalované k rukám jejího advokáta ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11.750 Kč. Žalovaná uspěla rovněž v odvolacím řízení, a žalobce je proto povinen nahradit jí veškeré účelně zaplacené odvolací náklady. K těm náleží odměna advokáta za dva úkony právní služby v sazbě po 2.300 Kč, tj. 4.600 Kč, podle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., účinném od 1. 1. 2025 (za účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 10. 3. a 10. 4. 2025), odměna advokáta za účast u vyhlášení rozsudku dne 16. 4. 2025 ve výši 1/2 základní sazby, tj. v částce 1.150 Kč, paušální náhrada za tři úkony po 450 Kč, tj. 1.350 Kč, podle § 13 odst. 4 výše cit. vyhl., cestovné za cestu ke třem jednáním z místa sídla advokáta žalované do sídla krajského soudu a zpět, pokaždé v částce 437 Kč, tj. 1.311 Kč, parkovné v částce 100 Kč, náhrada za promeškaný čas za 8 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 1.200 Kč, a 21% DPH ze součtu všech těchto položek, tj. z částky 9.711 Kč, která se rovná částce 2.039 Kč. Pokud žalovaná účtovala k náhradě odměnu advokáta za další 2 porady v odvolacím řízení, nebyly jí náklady v uvedeném rozsahu přiznány, neboť obě porady hodnotil krajský soud jako nadbytečné. Advokát žalované byl s věcí po skutkové stránce seznámen již v řízení před okresním soudem. Odvolací řízení spočívalo především v přezkumu právních úvah okresního soudu. K tomu advokát jako odborně vzdělaná osoba nepotřeboval věc znovu konzultovat s klientem. Podání žalované ze dne 10. 4. 2025 (č. l. 203) doručila žalovaná prostřednictvím svého advokáta krajskému soudu opožděně. Krajský soud je měl před zahájením odvolacího jednání k dispozici na poslední chvíli, a nemohl je proto před jednáním doručit druhé straně. V něm uvedené skutkové okolnosti bylo ostatně možno doplnit v rámci ústního přednesu u odvolacího jednání, což žalovaná v zastoupení advokátem také učinila. Ani za označené podání vyhodnocené rovněž jako neúčelné jí proto náklady k náhradě nebyly přiznány.

Poučení