41 C 132/2021 - 178

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: obec [město], IČO [číslo] sídlem [město] [číslo] [město] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o odstranění stavby takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá vůči žalované, aby na vlastní náklady odstranila komunikaci postavenou na pozemku žalobce parc. č. 6/[číslo] v k. ú. [adresa] a obec [adresa] zapsaném na LV č. [hodnota], se zamítá.

II. Soud zřizuje ve prospěch žalované na pozemku žalobce parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa] zapsaném na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, KP [adresa] věcné břemeno existence veřejně přístupné účelové komunikace, provozu na ní a provádění její údržby a oprav, a v to rozsahu, jak je zakreslen v geometrickém plánu [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci za zřízení věcného břemene částku 19 170 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 22 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit státu na nákladech řízení částku 23 224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve [adresa].

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalované odstranění stavby komunikace. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce prostřednictvím právního zástupce vyzval výzvou ze dne 16. 10. 2020 žalovanou k odstranění uvedené stavby o charakteru komunikace či zpevněné plochy z pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], a k uvedení předmětného pozemku do původního stavu dle přiloženého mapového snímku dotčené oblasti z roku 2012 včetně odvezení veškeré stavební sutě, která při odstraňování stavby vznikne. Pokud byla žalovaná dosud vyzývána žalobcem k tomu, ať doloží příslušný souhlas vlastníka pozemku s provedením stavby komunikace na dnes označeném pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], pak toto žalovaná dosud právně relevantním způsobem nedoložila, když i žalobci bylo ze strany [právnická osoba] sděleno, že vyjádření k trvalému záboru-stavebnímu řízení č.j. [číslo] ze dne 20. 04. 2012 se dle dohledatelných dokladů v příslušné spisové dokumentaci vztahuje pouze k pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa]. Pokud žalovaná sama zaslala k doložení souhlasu vlastníka (tehdy pozemku PK č. [hodnota]) dokument ze dne 25.10.2010 vystavený [právnická osoba] – Vyjádření k trvalému záboru, pak z tohoto vyplývá, že údajný souhlas pozemkového fondu byl zcela jasně (a podtrženě) podmíněn tím, že do doby zahájení stavebního řízení bude část pozemku, dotčená uvedenou stavbou, majetkoprávně vypořádána, přičemž majetkoprávní vypořádání může být realizováno formou kupní smlouvy před zahájením stavebního řízení na základě vydaného pravomocného rozhodnutí o umístění stavby. Mezi pozemkovým fondem a žalovanou došlo k majetkoprávnímu vypořádání pouze ve vztahu k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (následně rozdělen na pozemky parc. č. [číslo] nikoliv však k pozemku parc. č. [číslo], který je ve vlastnictví žalobce, čímž tedy nebyly splněny podmínky uděleného souhlasu dle vyjádření pozemkového fondu k trvalému záboru ze dne 25. 10. 2010. Žalovaná tak postavila stavbu na cizím pozemku, ač k takovému využití pozemku neměla právo. Odstraněním stavby nebude nijak dotčena dostupnost dané lokality, resp. bude naprosto stejná jako před vybudováním neoprávněné stavby na pozemku žalobce, kdy je možné se do dané lokality dostat po obecních komunikacích z druhé strany ulicí Nová dědina, přičemž není nezbytně nutné, aby komunikace na pozemcích žalované (zejm. parc. č.[číslo] byla napojena na silnici číslo [hodnota] před pozemek žalobce parc. č. [číslo]. Z uvedených důvodů žalobce trvá na ochraně svých vlastnických práv a na odstranění neoprávněné stavby ve vlastnictví žalované z pozemku parc. č. [číslo]. Dále uvedl, že již v době projednávání koupě pozemku věděl, že je na pozemku parc. č.[číslo] stavba, která nebyla realizována v souladu s platnou legislativou. Tento stav považuje žalobce za nežádoucí, vnímá jej jako projev svévole žalované nerespektující práva žalobce a domáhá se sjednání nápravy podáním této žaloby. Do budoucna má v úmyslu využít předmětný pozemek v rámci podnikatelských aktivit.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že předmětná pozemní komunikace byla vybudována se souhlasem tehdejšího vlastníka – České republiky, a že k jejímu vybudování bylo uděleno jak stavební povolení, tak bylo vydáno kolaudační rozhodnutí. Pro případ, že se ukáže že se jedná o neoprávněnou stavbu, tj. že žalovaná neměla oprávnění na předmětném pozemku vybudovat pozemní komunikaci, anebo že toto oprávnění zaniklo, žalovaná uvádí, že odstranění stavby je neúčelné, v rozporu s veřejným zájmem a případná neoprávněná stavba by měla být vypořádána zřízením věcného břemene za náhradu. V tomto případě byla předmětná stavba realizována ve veřejném zájmu a je považována za veřejně prospěšnou (§ 17 odst. 1 PK). Význam pozemních komunikací považuje zákonodárce za natolik důležitý, že dokonce umožňuje v případech jako je tento vyvlastnit pozemek, na kterém se nachází (byť neoprávněná) pozemní komunikace [§ 17 odst. 2 písm. b) PK]. Nadto v tomto případě je předmětná místní komunikace potřebná, neboť odstranění předmětné stavby by značně ztížilo až znemožnilo, užívání sousedních nemovitostí. Jedná se proto o konkurenci veřejného zájmu reprezentovaného žalovanou a ochrany vlastnického práva žalobce. Žalovaná je však přesvědčena, že žalobci by neměla být poskytnuta ochrana vzhledem k jeho předchozímu jednání. Žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020, jejíž vklad do katastru nemovitostí byl proveden dne 13. 3. 2020. Žalobce tak zcela vědomě koupil pozemek o výměře 267 m2, z nichž 78 m2 zabírá místní komunikace a zbylých 189 m2 orné půdy je zcela zjevně nevyužitelných, neboť žalobce není vlastníkem sousedících pozemků orné půdy. Nejenže žalobce nabyl vlastnictví k předmětnému pozemku při vědomí existence místní komunikace, ale zjevně v úmyslu domáhat se prostřednictvím tohoto jinak zcela nevyužitelného a bezvýznamného pozemku zrušení místní komunikace sousedící s jeho sídlem rozkládajícím se na pozemcích p. č. [číslo], vše v k. ú. [adresa], dohromady čítajících 7 087 m2. Tento závěr je rovněž podpořen skutečností, že nedlouho po nabytí pozemku (dne 16. 10. 2020, tj. zhruba po 7 měsících) byla žalované zaslána výzva k odstranění stavby. Důvodem koupě pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] tak nemohlo být nic jiného než snaha zrušit místní komunikaci. Podle ustanovení § 8 NOZ zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Toto ustanovení je s ohledem na ustanovení § 3030 NOZ aplikovatelné i v této věci. Z těchto důvodů má žalovaná za to, že by neměla být poskytnuta ochrana zjevně účelovému nabytí vlastnictví k předmětnému pozemku a snaze omezit ostatní obyvatele obce v přístupu k jejich (byť skromnějším) nemovitostem. Žalovaná proto pro případ, že soud dospěje k závěru, že stavba místní komunikace je neoprávněná, navrhuje, aby soud postupoval podle ustanovení § 135c SOZ a zřídil za náhradu věcné břemeno, na jehož základě bude obec oprávněna užívat pozemek p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] k vedení místní komunikace. Dále žalovaná uvedla, že pro případ, kdy by bylo návrhu žalobce na odstranění komunikace vyhověno, ocitnou se občané obce v tíživé situaci bez přístupu na hlavní komunikaci, když cesta na pozemku parc. č.[číslo] slouží k uspokojování dopravních potřeb obce a občanů, k rozvozu obědů i pro potřeby hasičského záchranného sboru.

3. Soud provedl důkazy navržené mu účastníky sporu.

4. Výpisem z KN LV č. [hodnota] bylo prokázáno, že je žalobce vlastníkem pozemku parc. č. [číslo] o výměře 267 m2 – orná půda v k. ú. [adresa], a to na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020.

5. Výzvou k odstranění stavby komunikace žalobce prokázal, že dne 16. 10. 2020 žalovanou vyzval k odstranění stavby komunikace ze svého pozemku č. [číslo]. Reakcí žalované datovanou dnem 2. 11. 2020 bylo prokázáno, že se výzva k odstranění stavby dostala do sféry žalované a že nehodlá komunikaci odstranit, neboť její výstavbě předcházela řízení, v nichž byl doložen souhlas vlastníka s realizací stavby.

6. Vyjádřením [právnická osoba] ČR ze dne 25.10.2020 bylo prokázáno, že PF ČR jako správce pozemku ve vlastnictví státu dle zjednodušené evidence PK parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] souhlasí s vynětím části tohoto pozemku ze zemědělského půdního fondu a zahájením územního řízení a s vydáním územního rozhodnutí o umístění stavby veřejné přístupové účelové komunikace [adresa] pod podmínkou, že do doby zahájení stavebního řízení bude část pozemku dotčená uvedenou stavbou majetkoprávně vypřádána. Další zprávou PF ČR ze dne 29. 9. 2010 bylo prokázáno, že bylo navrženo oddělení části pozemku pro stavbu komunikace geometrickým plánem a požádat o bezúplatný převod této části pozemků do 30 dnů po kolaudaci stavby. Z čestného prohlášení obce [adresa] adresované PF ČR dne 6. 4. 2012 bylo zjištěno, že obec [adresa] učinila prohlášení, že stavba veřejné účelové komunikace na části pozemku PK 3 v k. ú. [adresa] nebude zahájena před majetkoprávním vypořádání části tohoto pozemku s [právnická osoba] ČR. Z vyjádření se k trvalému záboru PF ČR adresovanému žalované dne 20. 4. 2012 bylo zjištěno, že pozemkový fond vyslovil souhlas s realizací stavby účelové komunikace pod podmínkou, že před realizací bude pozemek dle GP č. [hodnota]-2/2012 nově označený parc. č.[číslo] vypořádán. Žádostí o převod pozemku parc. č.PK 3 v k. ú. [adresa] bylo prokázáno, že žalovaná požádala o převod pozemku parc. č. PK 3 do svého vlastnictví z důvodu výstavby komunikace. Výpisem z usnesení 18. zasedání zastupitelstva obce [adresa] ze dne 11. 6. 2012 bylo prokázáno, že zastupitelstvo schválilo odkoupení pozemku parc. č[číslo] o výměře 175 m2 odměřeného z pozemku p. č. PK 3 v k. ú. [adresa] od [právnická osoba] ČR za kupní cenu 11 500 Kč pro plánovanou stavbu komunikace. Žádostí datovanou dnem 2. 2. 2012 bylo prokázáno, že žalovaná požádala PF ČR o převod pozemku nově označeného jako parc. č. [číslo] o výměře 175 m2 odděleného z pozemku parc. č. PK 3 v k. ú. [adresa]. Z kolaudačního souhlasu s užíváním stavby sp. zn. [č.j.] bylo zjištěno, že městský úřad [adresa] jako speciální stavební úřad přezkoumal žádost žalované o vydání kolaudačního souhlasu a vydal kolaudační souhlas o povoleném účelu užívání stavby veřejné přístupové účelové komunikace na pozemcích parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota]-[číslo]. Z geometrického plánu bylo zjištěno, kudy povolená účelová komunikace vede. Sporná část pozemku parc. č. [číslo], která je v současné době ve vlastnictví žalobce, je v geometrickém plánu zakreslena jako pozemek parc. č. [číslo]. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odbor životního prostředí čj. [č.j.] prokázáno, že bylo uloženo žalované uhradit finanční odvod 18 395 Kč za trvalé odnětí 0,0852 ha zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu na pozemcích zde uvedených, ve výčtu těchto pozemků je i pozemek parc. č. [číslo] – nově [číslo] pro stavbu veřejně přístupné účelové komunikace. Stavebním povolením [právnická osoba] [adresa] čj. [č.j.] bylo prokázáno, že bylo vydáno stavební povolení na stavbu veřejně přístupné účelové komunikace na pozemcích parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a na pozemcích v k. ú. [adresa]. Mezi podmínkami pro provedení stavby bylo v bodu II. 2, 3 povolení uvedeno, že před samotnou realizací stavby bude splněna podmínka PF ČR ve věci majetkoprávního vypořádání části pozemku PK 3 /nově parc. č. [číslo] pro k. ú. [adresa]./ Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 9. 2012. Územním rozhodnutím o umístění stavby čj. [č.j.] bylo prokázáno, že [právnická osoba] [adresa] vydal územní rozhodnutí o umístění stavby veřejně přístupné účelové komunikace, stavba měla být umístěna na pozemcích p. č. PK 3 a p. č. PK 6/1 v k. ú. [adresa] a na pozemcích parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], z odůvodnění plyne, že k žádosti o vydání tohoto rozhodnutí byl přiložen souhlas PF ČR jako správce pozemku ve vlastnictví státu parc. č. PK 3, na němž se má záměr uskutečnit.

7. Ze smlouvy o převodu pozemků č. [spisová značka] uzavřenou dne 26.11.2014 mezi Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem a 10 nabyvateli – fyzickými osobami, bylo prokázáno, že byl touto smlouvou převeden na nabyvatele pozemek parc. č. 6/51 o výměře 267 m2 jako náhrada pozemků. Ze zprávy [právnická osoba] datované dnem 10. 2. 2021 adresované žalobci bylo mimo jiné zjištěno, že se úřadu nepodařilo dohledat doklady týkající se žádosti žalované o převod pozemku p. č. [Anonymizováno] jeho vlastnictví v období let 2010 až 2013. Zprávou KÚ pro MS kraj, KP [adresa] adresovanou žalovanému dne 1. 7. 2020 bylo prokázáno, že parcela č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa] byla rozdělena GP č. [číslo] dne 10. 7. 2012, kdy vlastníkem byla Česká republika a správcem majetku státu byl [právnická osoba] ČR, následně [právnická osoba]. Další zprávou KÚ pro MS kraj, KP [adresa] adresovanou dne 2. 10. 2020 žalobci bylo prokázáno, že na jeho dotaz úřad sdělil, že pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] není vedena v platném stavu katastrální mapy ani není obsahem souboru popisných informací katastru nemovitostí. Jelikož nedošlo v rámci řízení Z-[číslo] v zápisu celého geometrického plánu č. [hodnota]-003/2020 a žádná další listina, která by byla podkladem pro zápis pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], nebyla katastrálnímu úřadu doručena, není parcela č. 6/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] obsahem platného stavu souboru geodetických a popisných informací katastru nemovitostí. Ohlášením změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí sp. zn. Z-859/2020-802 doručené KÚ pro MS kraj, KP [adresa] dne 13.2.2020 bylo prokázáno, že bylo žalovanou navrženo oddělení pozemku parc. č. [Anonymizováno] z pozemku parc. č. [Anonymizováno] jako pozemek – ostatní komunikace, těleso veřejně přístupné komunikace ve vlastnictví obce, přílohou tohoto podání byl geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno]

8. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, Geodézie a kartografie, bylo zjištěno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] je veden v katastru nemovitostí jako orná půda o výměře 267 m2, dle zobrazení hranic v katastrální mapě má však výměru pouze 240 m2, jedná se o dovolenou odchylku v mapě. Ve skutečnosti je pozemek travnatou plochou v blízkosti křižovatky silnice a zpevněné ostatní komunikace, část tvoří násep tělesa komunikace, silničního tělesa a odtokového příkopu. Část pozemku mimo komunikaci tvoří pouze travnatá plocha a křoví, nikoli orná půda, pozemek není zemědělsky užíván. Do pozemku p. č. [Anonymizováno] však výrazně zasahuje kromě tělesa místní komunikace v obci rovněž těleso stavby silnice II. třídy č. [hodnota] a to včetně záchytného příkopu pro odvod vody. Obě stavby dohromady tvoří křižovatku v náspu. Věcné břemeno stavby komunikace na části pozemku ve skutečnosti odpovídá služebnosti veřejné cesty. Znalec vypracoval dvě varianty zakreslení věcného břemene do geometrického plánu, přičemž tyto varianty se od sebe liší pouze minimálně, když výměra rozsahu věcného břemene činí u varianty a) 140 m2 a u varianty b) 137 m2. Výslednou obvyklou cenu věcného břemene stanovil znalec u varianty a) na částku 19 170 Kč a u varianty b) na částku 18 760 Kč, tato cena byla určena na základě obvyklé ceny pozemku určené porovnáním sjednaných cen obdobných pozemků. Výsledné ceny dosahují 77 % ceny zatížené části pozemku. Z navržených variant vybral soud i s ohledem na stanovisko žalované strany variantu a), která odpovídá geometrickému plánu č. [hodnota][Anonymizováno] za účelem oddělení části pozemku [Anonymizováno] pro účely výstavby komunikace. Tato varianta přesně zaměřuje těleso komunikace a odpovídá jejímu skutečnému rozsahu na pozemku žalobce. Varianta b) naopak pracuje pouze s orientačním zákresem správce pozemků SSMSK.

9. Skutkový závěr:

10. Na základě skutkových tvrzení a provedených důkazů má soud za prokázané, že je žalobce vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], který je v katastru nemovitostí zapsán jako orná půda, jeho rozměr činí 240 m2. Ve skutečnosti se jedná o travnatou plochu, která není zemědělsky využívána. Žalobce nabyl vlastnické právo k tomuto pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020. V té době již na pozemku existovala stavba veřejně přístupné místní komunikace ve vlastnictví žalované, která byla vybudována v roce 2013, rozhodnutím ze dne 29. 7. 2013 došlo k její kolaudaci. Dále má soud za prokázané, že v době, kdy byla tato stavba zřizována, měl stavebník (žalovaná) souhlas vlastníka pozemku – České republiky ve správě PF ČR podmíněný majetkovým vypořádáním k části pozemku, která měla být stavbou místní komunikace dotčena. Žalovaná ve vztahu k vlastníkovi učinila čestné prohlášení, že se stavbou započne až v době, kdy dojde k převodu části pozemku do jejího vlastnictví, nechala si za tímto účelem vypracovat geometrický plán č. [hodnota]-[Anonymizováno] Přestože v geometrickém plánu byl vyznačen pozemek parc. č. [Anonymizováno], který měl být oddělen z pozemku parc. č. [Anonymizováno] a zastavěn tělesem místní komunikace, žalovaná na svém zastupitelstvu konaném dne 11. 6. 2012 schválila pouze odkup pozemku parc. č. [Anonymizováno] odděleného z pozemku p. č. PK 3 a o převod tohoto pozemku také vlastníka požádala. O převod pozemku parc. č. [Anonymizováno] žalovaná vlastníka nežádala. Přestože byl dán žalovanou na katastrální úřad návrh na zápis geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], kde je oddělen pozemek parc. č. [Anonymizováno] z pozemku parc. č. [Anonymizováno], k tomuto oddělení a zápisu do katastru nemovitostí nedošlo. V současné době tak žalovaný vlastní stavbu veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku žalobce a vlastník pozemku s tímto nesouhlasí.

11. Právní hodnocení:

12. Vzhledem ke skutečnosti, že stavba komunikace byla realizována před účinností nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., řídí se otázka vypořádání neoprávněné stavby právní úpravou účinnou v okamžiku vzniku stavby, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, 2 Cdo 1031/97, [R 13/2000 civ.] Pro vypořádání neoprávněných staveb zřízených před 1. 1. 2014 není nová úprava použitelná. Nový občanský zákoník totiž vychází z toho, že „stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku“ (§ 3055 odst. 1 o. z.). Na stavby zřízené před 1. 1. 2014 (s výjimkou přestavku – § 1087 o. z.) proto nejsou použitelná ustanovení nového občanského zákoníku o vypořádání neoprávněné stavby (tj. stavby na cizím pozemku, k jejímuž zřízení nepříslušel stavebníkovi soukromoprávní titul a která je podle své povahy součástí pozemku – § 506 odst. 1 o. z.), neboť ta vycházejí z opačného přístupu; zatímco podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. byl vlastníkem stavby stavebník, vlastníkem neoprávněné stavby, zřízené za platnosti nového zákoníku se stává ze zákona vlastník pozemku, takže pokud by se měl stát vlastníkem stavebník, musel by mu ji soud i se zastavěným pozemkem jako jeho součást přikázat. Na stávající stavby nelze užít ani pravidlo platné v případech, kdy vlastník pozemku o zřizování neoprávněné stavby věděl, avšak bez zbytečného odkladu ji nezakázal. Je tedy zřejmé, že přímá aplikace § 1084 a násl. nepřichází do úvahy, proto vypořádání neoprávněných staveb, zřízených před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se provádí podle dosavadních předpisů (§ 135c obč. zák.)

13. Ustanovení § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích stanoví, že byla-li zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě, a to za jednorázovou náhradu ve výši, která podle zvláštního předpisu náleží za vyvlastnění. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zákon rozlišuje vlastnictví pozemků pod komunikacemi (s výjimkou komunikace účelové) od vlastnictví samotné komunikace. Je nepochybné, že místní komunikace může být samostatnou věcí v právním smyslu, to vyplývá jak z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2007, tak např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 2009, sp. zn. 5 As 62/2009, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího správního soudu pod č. 2200/2011.

14. Stavba je neoprávněná tehdy, stavěl-li někdo na cizím pozemku, aniž by mu svědčil právní titul, umožňující tuto stavbu na cizím pozemku zřídit. Podle ustálené judikatury je pro klasifikaci stavby jako neoprávněné nerozhodné, zda stavebník měl stavební povolení (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 265/96, publikovaný v Soudních rozhledech č. 3, roč. 1999). Právo na ochranu proti neoprávněné stavbě se nepromlčuje (R 23/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Právem, které by mohlo založit trvalé oprávnění k cizímu pozemku, by mohlo být jen právo věcné, resp. v době zřízení stavby právo osobního užívání pozemku. Samotný souhlas, resp. vědomí vlastníka pozemku, resp. státních orgánů, není rozhodující. V obdobné věci již Nejvyšší soud uvedl: „Pokud stavebník zřídí na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (případně po jiném způsobu zániku práva) právo mít nadále na tomto pozemku dočasně umístěnou stavbu a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby. Vlastníkovi stavby, jehož obligační právo mít na pozemku umístěnou stavbu v důsledku časového omezení tohoto práva zaniklo, nenáleží námitka proti žalobě vlastníka pozemku, že má právo mít na pozemku stavbu. Problematikou odstranění stavby a rozporu s dobrými mravy se zabývá rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, podle kterého zamítnutí vlastnické žaloby pro rozpor výkonu vlastnického práva s dobrými mravy připadá výjimečně do úvahy, pokud výkon práva na ochranu vlastnictví vážně poškodí uživatele věci, aniž by vlastníkovi přinesl odpovídajících prospěch, a vyhovění žalobě by se dotýkalo zvlášť významného zájmu žalovaného (zpravidla jde o zajištění bydlení).

15. Úprava tzv. neoprávněné stavby (tedy stavby zřízené na pozemku bez toho, že by stavebník měl k tomuto pozemku takové právo, jehož obsahem by byla možnost zřídit na něm stavbu) je od účinnosti novely provedené zákonem č. 509/1991 Sb. obsažena v § 135c obč. zák. č. 40/1964 Sb. Podle tohoto ustanovení platí, že zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (vlastníka stavby). Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

16. Závěry:

17. Při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žalobce je vlastníkem pozemku, na němž je umístěna stavba veřejně přístupné účelové komunikace ve vlastnictví žalované. V době, kdy byla stavba zřizována, měla žalovaná souhlas vlastníka pozemku podmíněný převedením oddělené části pozemku do jejího vlastnictví. Administrativním nedopatřením, ať již na straně žalované či na straně katastrálního úřadu, nedošlo k oddělení části pozemku žalobce a převedení jeho vlastnictví na žalovanou. Dalším nedopatřením České republiky pak došlo k převedení tohoto pozemku, který byl ze zákona nepřeveditelný z důvodu jeho zastavěnosti veřejnou komunikací, na třetí osoby a následně do vlastnictví žalobce. Pro toto řízení je zcela nerozhodné, kdo způsobil tyto chyby, výsledkem dokazování je skutečnost, že v současné době nemá vlastník stavby zřízené na cizím pozemku souhlas vlastníka a jde tak o neoprávněnou stavbu. Vztahy mezi účastníky řízení je tak nutné upravit, žalobu nelze bez dalšího zamítnout, neboť by se jednalo o denegatio justiciae (odepření spravedlnosti).

18. Dále soud na základě provedeného dokazování a skutkových tvrzení dospěl k závěru, že není namístě vyhovět žalobě na odstranění stavby veřejně přístupné účelové komunikace, a to z několika důvodů. Předně se jedná o veřejně prospěšnou stavbu, která zajišťuje příjezd mnoha obyvatel k jejich domům, zajišťuje obci rozvoz obědů a hasičům příjezd k nemovitostem v případě požáru. Pokud by soud nařídil odstranění stavby komunikace, založil by důvod pro nové soudní spory vyvolané potřebou vlastníků nemovitostí zřídit služebnost nezbytné cesty ke svým pozemkům. Navíc s ohledem na cenu a význam stavby oproti ceně a významu pozemku, který nelze nikterak komerčně ani hospodářsky využít, se jeví nařízení odstranění stavby jako neúčelné. Dalším důvodem, pro který soud zamítl návrh žalobce na odstranění stavby, je skutečnost, že žalobce v době uzavření kupní smlouvy věděl, že je nemovitost zastavěna účelovou komunikací, že tento pozemek nemá komerční ani zemědělské využití, přesto tento zakoupil a ihned začal činit kroky směřující k odstranění stavby. Tento způsob tvrzené „ochrany vlastnického práva“ však soud vnímá jako šikanózní jednání. Z těchto důvodů soud nepřistoupil k první zákonem stanovené variantě vypořádání neoprávněné stavby.

19. Druhá zákonem stanovená varianta vypořádání vztahů uvedená v § 135c o.z. – přikázání stavby vlastníku pozemku nepřichází do úvahy, neboť stavbu komunikace nemůže vlastnit fyzická osoba a žalobce o takový způsob vypořádání poměrů nemá zájem.

20. Vhodnou variantou se tak soudu jeví třetí zákonem předvídaný způsob uspořádání poměrů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby v podobě zřízení věcného břemene, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě, a to za náhradu. Žalovaný sám mohl o tento způsob vypořádání sporných vztahů požádat v souladu s ustanovením § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích příslušný speciální stavební úřad. Jelikož tak neučinil a žalobce podal žalobu na odstranění neoprávněné stavby, musel soud vypořádat vztahy mezi účastníky a zřídil věcné břemeno v civilním řízení postupem podle § 135c zákona č. 40/1964 Sb. Dané řešení se jeví jako vyhovující, neboť veřejně prospěšná stavba místní komunikace zůstane zachována a současně dojde k ochraně majetku vlastníka pozemku, když věcné břemeno bude zřízeno pouze v nezbytně nutné míře dle geometrického plánu a za náhradu. Výši této náhrady stanovil znalec porovnávacím způsobem a tato výši odpovídá 77 % ceny zatížené části pozemku.

21. Při rozhodování o nákladech řízení aplikoval soud ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal ve věci převážně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobce sice nebyl úspěšný s návrhem na odstranění stavby, podanou žalobou však bránil své vlastnické právo vůči majiteli stavby na jeho pozemku a soud na jeho návrh poměry mezi stranami upravil. Žalovaný tak zřízením stavby na cizím pozemku zavinil vznik nákladů žalobce, proto soud tyto náklady žalobci vůči žalovanému přiznal. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč, odměnou advokáta za 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby, sepis vyjádření a 4 x účast u jednání soudu) á 1 500 Kč za úkon dle § 9 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb., 8 režijními paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ze všech těchto částek vyjma SOP ve výši 3 024 Kč. Tyto náklady je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.

22. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalovanému jejich zaplacení. Náklady řízení jsou tvořeny znalečným vyplaceným ustanovenému znalci Ing. [jméno FO] dle usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku 41 C 132/2021-161.

Poučení