11 Co 191/2024

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [jméno zainteresované společnosti],[Anonymizováno]IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa zainteresované společnosti] insolvenční správce dlužníka [jméno zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] zastoupený [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [adresa zástupce zainteresované společnosti] proti žalované: [jméno zainteresované společnosti]., IČO [IČO zainteresované společnosti] sídlem [adresa zainteresované společnosti] zastoupená advokátkou [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 1 666 238 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. února 2024, č.j. 24C 47/2019-158, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III., IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 28 427 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1 036 176 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 036 176 Kč za dobu od 15. 1. 2018 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 630 062 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 630 062 Kč za dobu od 15. 1. 2018 do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 29 896 Kč (výrok III.) a [Orgán veřejné moci] na soudním poplatku částku 51 809 Kč (výrok IV.).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce je insolvenčním správcem společnosti [právnická osoba] (dále jen „Dlužník“), na kterou byl prohlášen konkurs (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2017) a která je právním nástupcem společnosti [právnická osoba]., jež jako zhotovitel uzavřela (prostřednictvím jednatele [jméno FO]) dne 1. 9. 2011 smlouvu o dílo se žalovanou (dříve podnikající pod firmou [právnická osoba]) jako objednatelem, jejímž předmětem bylo zhotovení odvodnění mostu v rámci stavby [podezřelý výraz], stavba [adresa], [adresa] za cenu 3 332 476 Kč. Smlouvou o prodeji podniku ze dne 22. 10. 2012 jsou jako součást podniku prodávající [právnická osoba]. uvedeny i všechny pohledávky prodávající z běžného obchodního styku i ostatní pohledávky; prodej podniku byl oznámen obchodním partnerům oznámením ze dne [datum]. [právnická osoba]. zhotovila odvodnění jednoho mostu, dohodla dohotovení odvodnění prvního mostu se společností [právnická osoba]. Žalovaná vystavila 28. 8. 2012 fakturu č. [hodnota] společnosti [právnická osoba] ve výši 1 304 958,60 Kč, která byla vrácena dopisem ze dne 4. 9. 2012 s tím, že nelze fakturovat, neboť nebyly doplněny a schváleny technické požadavky dle požadavků [Orgán veřejné moci]. Dne 31. 8. 2012 [právnická osoba] vyúčtovala žalované cenu za montáž odvodnění fakturou č. [hodnota] ve výši 1 151 307 Kč splatnou 24. 11. 2012 (zádržné 10% ve výši 115 130,665 Kč). Dne 25. 8. 2012 byl podepsán objednatelem i zhotovitelem zjišťovací protokol o provedených stavebních pracích č. 1 (za srpen 2012) a průvodka subdodávky č. 1 a soupis provedených prací č. 1 s tím, že bylo provedeno dílo v částce 1 151 306,62 Kč bez DPH a zbývá provést dílo za 2 181 169,30 Kč bez DPH, s prohlášením, že je provedeno 311 m potrubí a zpracování výrobně technické dokumentace, do konce prací zbývalo 688 m potrubí a 2x zkouška průtoků a těsnosti trubního odvodnění a odvodnění za opěrnou zdí. Žalovaná tuto fakturu [hodnota]vrátila dopisem ze dne 13. 9. 2012 s tím, že nelze fakturovat z důvodů nekompletních a neschválených technických požadavků dle [Orgán veřejné moci]. Dne 30. 4. 2013 byl mezi žalovanou jako objednatelem, společností [právnická osoba]. jako původním zhotovitelem a společností [právnická osoba] jako nástupnickým zhotovitelem podepsán dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o dílo ze dne 1. 9. 2011, ve kterém bylo uvedeno, že původní zhotovitel převedl smlouvou o prodeji podniku ze dne 27. 3. 2013 na právního nástupce společnost [právnická osoba] veškerá práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo s účinky ke dni 1. 4. 2013 a společnost [právnická osoba] se stala zhotovitelem díla s tím, že dokončí dílo v kvalitě a rozsahu vyplývajícím ze smlouvy o dílo. Dopisem ze dne 23. 2. 2015 informoval Dlužník žalovanou, že na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 22. 10. 2012 na Dlužníka přešel celý obchodní podnik, protože neměl technologické ani lidské zdroje na dokončení díla, zájem na dokončení díla pominul, dílo bude dokončovat společnost [právnická osoba]. (právní formou, která bude ujasněna a ideální by pro Dlužníka bylo, pokud by [právnická osoba]. převzala jeho závazek vůči objednateli a dílo dokončila). Dne 4. 5. 2016 požádala společnost [právnická osoba] žalovanou o souhlas s provedením opravy a dokončením díla prostřednictvím společnosti [právnická osoba]., když na základě smlouvy o dílo [hodnota] provedla žalovaná jako zhotovitel pro objednatele [právnická osoba] část odvodnění nosné konstrukce levého mostu, pro účely předání kompletního odvodnění je nutné část provedenou zhotovitelem opravit a dokončit dle schváleného VTD prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. Dne 5. 5. 2016 žalovaná zaslala mailem Dlužníkovi žádost o jednání mezi 4 zainteresovanými společnostmi o souhlas s opravou, a dopisem ze dne 6. 5. 2016 Dlužník udělil žalované souhlas, ten podepsala [jméno FO]. Dopisem ze dne 26. 5. 2016 žalovaná oznámila Dlužníkovi zúžení předmětu díla snížením objemu prací (o dosud neprovedené práce dle položkového rozpočtu včetně neprovedených prací 620,80 m). Dlužník vyúčtoval žalované cenu za provedené práce fakturou č. [hodnota] ze dne 31. 7. 2016 ve výši 1 350 000 Kč splatnou 24. 10. 2016, žalovaná fakturu vrátila s tím, že nebyla vystavena na základě objednatelem odsouhlaseného soupisu provedených prací. Dlužník vyúčtoval žalované provedené práce fakturou č. [hodnota] ve výši 1 666 238 Kč s datem splatnosti 14. 1. 2018. Žalobce zaslal předžalobní výzvu dne 23. 2. 2018. [Orgán veřejné moci] sdělilo, že práce měla provádět žalovaná, ale nedoložila všechny potřebné doklady pro schválení technologických předpisů, proto byly práce na odvodnění na mostech provedeny odsouhlaseným podzhotovitelem společností [právnická osoba]. Část díla – dodávka a montáž odvodnění levého mostu (o rozsahu 420 m) realizovaná na základě smlouvy o dílo ve znění dodatku č. [hodnota] byla [právnická osoba]. předána [datum] dle zápisu o předání a převzetí stavby bez vad a nedodělků za cenu 1 350 000,54 Kč. Tato část díla byla žalovanou fakturována fakturou č. [hodnota] (1 215 000,50 Kč + zádržné 135 000 Kč), faktura byla uhrazena a zádržné vypořádáno (č.l. 137-138).

3. Po právní stránce posoudil věc dle § 536 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013 ve spojení s § 3028 odst. 3 o.z. Uzavřel, že dlužník (resp. insolvenční správce) je věcně aktivně legitimován, když dne 22. 10. 2012 byla mezi Dlužníkem a prodávající R [právnická osoba]. uzavřena smlouva o prodeji podniku, na jejímž základě přešly veškeré pohledávky prodávajícího z běžného obchodního styku i ostatní související s provozováním podniku a ohledně závazků ty, jež splňují kritérium zachycení v účetnictví a jsou potvrzeny v účetní sestavě, a dále ty, které nejsou v účetnictví, avšak vznikly při provozování podniku. Uzavřel, že úmysl stran kontrahovat o celém podniku je patrný též z oznámení ze dne 22. 10. 2012. Smlouvu o prodeji podniku ze dne 27. 3. 2013 a dodatek č. 1 shledal neplatnou, když [právnická osoba]. již nebyla vlastníkem převáděného podniku a nemohla s ním disponovat, tudíž ani prodat společnosti [právnická osoba]; vzájemné vztahy popsala i svědkyně [jméno FO], nadto připomněl, že [jméno FO] byl osobou propojující obě společnosti jakožto jednatel. Aktivní legitimace svědčí žalobci jakožto insolvenčnímu správci dle § 229 odst. 3 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb. Ve smlouvě o dílo byla cena ujednána dohodou ve výši 3 332 476 Kč bez DPH za odvodnění pravého i levého mostu, strany sjednaly podmínky a dobu placení ceny díla odchylně od § 548 odst. 1 věty druhé obch. zák. a úhradu měsíčních faktur nevázaly na provedení ani dokončení díla (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32Odo 543/2002). Faktura č. [hodnota] vystavená [právnická osoba]. dne 31. 8. 2012 ve výši 1 151 307 Kč splatná dne 24. 11. 2012 byla vystavena oprávněně, její přílohou byl objednatelem odsouhlasený soupis prací, obsahovala veškeré požadované náležitosti dle čl. V. smlouvy o dílo, a proto žalovaná nebyla oprávněna fakturu vrátit. Námitky o nekompletních a neschválených technických předpisech dle požadavku [Orgán veřejné moci] se týkají odpovědnosti za vady, k jejichž vypořádání slouží institut zádržného a odpovědnost za vady. Žalovaná vystavila dne 28. 8. 2012 fakturu č. [hodnota] společnosti [právnická osoba] (později [právnická osoba].) ve výši 1 304 958,60 Kč za stavební práce srpen 2012, které pro ni provedla [právnická osoba]., faktura byla vrácena, stavba levého mostu byla předána dne 28. 2. 2017 bez zjevných vad a nedodělků a tato část díla byla vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne 28. 2. 2017 ve výši 1 215 000,50 Kč a byla uhrazena, přičemž i zádržné bylo vypořádáno. Uzavřel, že splatnost ceny vyúčtované fakturou č. [hodnota], která byla dle smlouvy vázaná na uhrazení části díla objednateli investorem, se tak posunula do data uhrazení, k čemuž došlo dne 20. 6. 2017. Byla-li žaloba podána dne 15. 2. 2019, není námitka promlčení důvodná (§ 392 a 397 obch. zák.). Od částky 1 515 306,65 Kč (zaokrouhlených na 1 515 307) odečetl 10% zádržné a přiznal žalobci 1 036 176 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť se jedná o neoprávněně vyúčtované plnění, když žalovaná fakturu č. [hodnota] oprávněně vrátila z důvodů chybějících náležitostí a faktura č. [hodnota] ve výši 1 666 238 Kč neodpovídá rozsahu prací Dlužníka, přitom však [právnická osoba] realizovala pouze část levého mostu, i tu musela společnost [právnická osoba]. opravit po této společnosti a dále dokončit a sama realizovala poté celý pravý most, jak vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO]. Společnost [právnická osoba]. přitom neměla žádný smluvní vztah ani s žalovanou ani s Dlužníkem, smluvní vztah měla pouze se společností [právnická osoba]., která jí práci zaplatila nezávisle na ostatních dodavatelích. Výpovědi svědkyně [jméno FO] v tomto neuvěřil, když na rozdíl od svědka [jméno FO], jenž byl jednatelem [právnická osoba]., měla na starosti toliko ekonomický proces a neuvěřil ani vyjádření, že práce provedené [právnická osoba] byly v pořádku, když o opaku vypovídal svědek [jméno FO] a souhlas subdodavatelů z května 2016. Ohledně částky 371 703,63 Kč dovodil, že zaplacení ceny díla bylo vázáno na předání dle smlouvy, žalobce ani po poučení dle § 118a o. s. ř. netvrdil a neprokázal existenci předávacího protokolu, a proto právo na zaplacení dle § 548 odst. 1 obch. zák. nevzniklo. Vadami díla se nezabýval, když dílo nebylo řádně předáno. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobce byl procesně úspěšnější (64,76%), přiznal 23,52 % náhrady nákladů řízení za 5 úkonů právní služby po 13 700 Kč a 3 úkony po 14 980 Kč, paušální náhradu za 8 úkonů, cestovné a náhradu promeškaného času, tj. částku 29 896 Kč. Neztotožnil se s argumentací, že žalobci náleží též náhrada za DPH, když stávající právní zástupkyně není plátkyní této daně a nedoložila osvědčení, odkázal na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 17Co 120/2021-35, z něhož vyplývá, že je nerozhodné, zda advokát byl plátcem daně, když rozhodný je okamžik rozhodnutí soudu (rozhodování o nákladech řízení je konstitutivní povahy). Výrok o povinnosti zaplatit soudní poplatek opřel o § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. ze základu přisouzeného plnění 1 036 176 Kč.

4. Proti výroku I. a III podala žalovaná odvolání a navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne či rozsudek zruší. Zopakovala dosavadní argumentaci, vytýká soudu prvního stupně, že se nezabýval námitkou nedostatku věcné aktivní legitimace, zdůraznila, že byla uzavřena smlouva o převodu podniku ze dne 27. 3. 2013, na jejímž základě převedla [právnická osoba] část svého podniku (včetně povinností ze smlouvy o dílo) na společnost [právnická osoba] Po prvním prodeji podniku z roku 2012 [právnická osoba] prokazatelně disponovala se smlouvou, když uzavřela další smlouvu o prodeji podniku a trojstranný dodatek k samotné smlouvě se společností [právnická osoba] a žalovanou. Proto společnost [právnická osoba] není a nikdy nebyla smluvní stranou smlouvy. Dále vytýká soudu prvního stupně, že neupozornil účastníky řízení na to, že námitku věcné aktivní legitimace považuje za vyřešenou, tento názor měl vyslovit a umožnit žalované další obranu. Je přesvědčena, že vykonala-li [právnická osoba]. nějaké práce, nebyla oprávněna za tyto vystavit fakturu, protože práce neměla vůbec zahajovat bez schválené výrobně technické dokumentace a technologických postupů, což je porušením obecně závazných ČSN norem ve stavebnictví. Důvodem pro vrácení faktury bylo neplnění smluvních podmínek, a proto nevznikl nárok na uhrazení ceny díla ani v rámci měsíčních fakturací. Nesouhlasí s posouzením námitky promlčení, v případě doložení výrobně technické dokumentace k dílu s fakturou mohla [právnická osoba] požadovat plnění již dne 28. 8. 2012, a proto nejpozději 28. 8. 2016 došlo k promlčení. Vytýká soudu prvního stupně, že nepřihlédl k námitce promlčení s odkazem na čl. 5.8. smlouvy, nebylo prokázáno prodlení na straně investora – tedy [Orgán veřejné moci], soud zjišťoval prodlení výlučně na straně vyššího objednatele, o němž článek nehovoří; přitom investorem se dle čl. 1.1. smlouvy rozumí [Orgán veřejné moci] a nikoli vyšší objednatel, ten se ostatně do prodlení s úhradou faktury ani nemohl dostat, protože mu žalovaná nebyla oprávněna vystavit fakturu z důvodu absence schválení technologických postupů.

5. Žalobce podal odvolání proti výroku III. a navrhl náklady řízení navýšit o DPH, když [tituly před jménem] [jméno FO], dřívější právní zástupkyně je plátcem DPH a vykonala 6 úkonů, další právní zástupkyně sama plátkyní není, avšak vykonává advokacii ve spolupráci s [právnická osoba], která je plátcem DPH.

6. Ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl napadený rozsudek (vyjma své odvolací argumentace ohledně výroku III.) potvrdit, když soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům, které správně právně posoudil a dostatečně se s argumentací vypořádal. Aktivní legitimaci správně dovodil ze smlouvy o prodeji podniku ze dne 22. 10. 2022, kdy na žalobce přešla všechna práva a závazky právního předchůdce, s posouzením aktivní věcné legitimace soud prvního stupně účastníky seznámil. Bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] uhradila žalované částku za práci, kterou odvedl žalobce. Správně posoudil i námitku promlčení.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované nejsou opodstatněná.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil řádně skutkový stav, z něhož odvolací soud vychází. Soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 536 a násl. obch. zák. ve spojení s § 3028 odst. 3 o.z., když žalovaná (resp. její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] jakožto objednatel) uzavřela se společností [právnická osoba]. (zastoupenou [jméno FO]) smlouvu o dílo ze dne 1. 9. 2011, jejímž předmětem bylo zhotovení odvodnění mostu, součást stavby [podezřelý výraz], stavba [adresa], [adresa] za cenu 3 332 476 Kč (č.l. I. bod 1.1. a č.l. VI. bod 4.1.). Správný je závěr soudu prvního stupně o věcné aktivní legitimaci insolvenčního správce Dlužníka dle § 229 odst. 3 písm. c) zák. č. 182/2006 Sb., když na Dlužníka, jenž je nyní v konkursu, přešly veškeré pohledávky a závazky společnosti [právnická osoba]. související s provozováním podniku na základě platně uzavřené smlouvy o prodeji podniku ze dne 22. 10. 2022. Přiléhavě soud prvního stupně odkázal na obsah smlouvy o prodeji podniku a oběma stranami této smlouvy podepsané oznámení o prodeji podniku společnosti [právnická osoba]. obchodním partnerům. O prodeji podniku svědčí též dopis Dlužníka ze dne 23. 2. 2015 právní předchůdkyni žalované a výpověď svědků [jméno FO] a [jméno FO]; správně soud prvního stupně připomněl i postavení [jméno FO]. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy o prodeji podniku ze dne 27. 3. 2013, jejíž znění žalovaná pouze tvrdila, aniž však takovou smlouvu předložila a spokojila se pouze s Dodatkem č. [hodnota] ke smlouvě o dílo, v jehož znění v preambuli B) je uzavření takové smlouvy konstatováno. Zásadní je, že pokud s účinností k 22. 10. 2022 byl podnik [právnická osoba]. již převeden, nebylo možno jej znovu převést o půl roku později.

9. Nedůvodná je odvolací námitka žalované, že soud prvního stupně neseznámil účastníky s posouzením věcné aktivní legitimace, když při prvém jednání dne 17. 3. 2021 soud prvního stupně konstatoval posouzení věcné aktivní legitimace ve prospěch žalobce (č.l. 60 spisu). Nadto je nutno uvést, že soud nemá povinnost seznamovat účastníky s veškerými dílčími závěry, občanský soudní řád stojí na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o důkazní povinnosti, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný než názor soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30Cdo 749/2005). O důkazní nouzi některého z účastníků řízení ohledně věcné aktivní legitimace v souzené věci vůbec nešlo.

10. Neobstojí ani námitka žalované, že faktura neměla být vystavena, neboť práce neměla být vůbec zahájena z důvodu absence technické dokumentace. Z mailu předchůdkyně žalované ze dne 5. 5. 2016 určeném svědkyni [jméno FO], p. [jméno FO] a p. [jméno FO] vyplývá, že dne 4. 5. 2016 proběhlo společné jednání mezi [právnická osoba], předchůdkyní žalované, Dlužníkem, společností [právnická osoba]., a všechny zúčastněné strany se dohodly, že opravu díla a jeho dokončení provede firma [právnická osoba]; souhlas s opravou a dokončením části odvodnění nosné konstrukce levého mostu byl udělen dopisem ze dne 6. 5. 2016. O dohodě, že firma [právnická osoba]. bude dílo dokončovat a provádět, svědčí výpověď svědka[Anonymizováno][jméno FO], svědkyně [jméno FO], jakož i dopis Dlužníka právní předchůdkyni žalované z 23. 2. 2015. Z veškeré shora uvedené komunikace vyplývá souhlas s dokončením díla.

11. Správně soud prvního stupně neshledal námitku promlčení důvodnou. Správně totiž dospěl k závěru, že dílo bylo vyúčtováno oprávněně pouze fakturou č. [hodnota] vystavenou společností [právnická osoba]. právní předchůdkyni žalované ve výši 1 151 307 Kč ze dne 31. 8. 2012 a datem splatnosti 24.11.2012, přílohou faktury byla průvodka subdodávky č. [hodnota], zjišťovací protokol o provedených stavebních pracích č. 1 a zejména soupis provedených prací č. 1, z něhož vyplývá, že ve sledovaném období bylo provedeno 311 m; tento soupis prací byl odsouhlasen a podepsán k 31. 8. 2012 za právní předchůdkyni žalované osobou p. [jméno FO], s poznámkou stavbyvedoucí. Faktura byla doručena nejpozději dne 13. 9. 2012, když tohoto dne právní předchůdkyně žalované neoprávněně společnosti [právnická osoba]. fakturu vrátila s uvedením důvodu o nekompletních a neschválených TP dle požadavků [Orgán veřejné moci]. V č.l. 1.1 smlouvy o dílo ze dne 1. 9. 2011 je uvedeno, že investorem stavby je [Orgán veřejné moci], kdo je „vyšším objednatelem“ nebylo nikterak ve smlouvě specifikováno, přestože z č.l. XI bod 11.1. vyplývá, že zhotovitel ([právnická osoba].) předá a objednatel (právní předchůdkyně žalované) převezme dílo řádně a úplně dokončené bez vad a nedodělků a pouze až po předání díla vyšším objednatelem investorovi. Odvolatelce lze přisvědčit, že v řízení nebylo zjištěno, kdy investor, tedy [Orgán veřejné moci], uhradil příslušnou část díla podle této smlouvy žalované, jakožto objednateli, nicméně z veškerých provedených důkazů lze dovodit, že cena díla byla fakticky žalované uhrazena společností [právnická osoba]. poté, co právní předchůdkyně žalované vyúčtovala dílo fakturou č. [hodnota] ze dne 28. 2. 2017 (č.l. 84), tedy týž den, kdy byl pořízen zápis o předání a převzetí stavby právní předchůdkyní žalované společnosti [právnická osoba] (č.l. 86). Žalovaná ani netvrdila, natož prokazovala, kdy jí měl investor [Orgán veřejné moci] uhradit část díla, vědoma si toho, že dílo sama vyúčtovala společnosti [právnická osoba]., jíž dílo předala a která jí dílo též uhradila dne 20. 6. 2017 částkou 1 215 000,50 Kč.

12. Na podporu správnosti závěru soudu prvního stupně odvolací soud uvádí časovou chronologii, z níž vyplývá, že společnost [právnická osoba]. byla prodána Dlužníku, jenž však též nedisponoval technologickými a lidskými zdroji na dokončení díla, jak bylo oznámeno právní předchůdkyni žalované dne 23. 2. 2015, totéž vyplynulo z výpovědi svědka [jméno FO], jednatele společnosti [právnická osoba]., která se účastnila společného jednání dne 4. 5. 2016 a zároveň dílo fakticky dokončila. [Orgán veřejné moci] v přípisu ze dne 13. 12. 2022 (č.l. 119) uvedlo, že práce na odvodnění měla provádět právní předchůdkyně žalované, avšak protože nedoložila všechny potřebné doklady pro schválení technologických předpisů, byly práce na odvodnění provedeny odsouhlaseným podzhotovitelem společností [právnická osoba]. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynula hierarchie vztahů mezi investorem, vyšším objednatelem společností [právnická osoba]. (s níž sám uzavřel smlouvu o dílo) a právními předchůdci účastníků tohoto řízení. Je třeba zdůraznit, že tito posledně jmenovaní se účastnili společného jednání dne 4. 5. 2016, jehož výstupem bylo, že dílo opraví a dokončí společnost [právnická osoba]. Z výše uvedeného je zřetelné, že všechny zúčastněné strany počínaje investorem si byly vědomy hierarchie smluvních vztahů a vzájemných subdodávek a souhlasily s ní. V č.l. 5.2. smlouvy o dílo bylo určeno, že zhotovitel bude cenu díla fakturovat po částech měsíčními fakturami a po dokončení díla vystaví konečnou fakturu. Tomu se tak stalo, neboť za srpen 2012 byla vystavena faktura č. [hodnota], jejíž přílohou byl v souladu s č.l. 5.4. oběma stranami podepsaný soupis provedených prací v měsíci srpen 2012, faktura byla vystavena dne 24. 11. 2012 a byla doručena (přesný datum nebyl zjištěn, nejpozději dne 13. 9. 2012 s ohledem na dopis právní předchůdkyně žalované, jímž byla faktura vrácena). Splatnost faktury byla sjednána 85 dnů od přijetí faktury (č.l. 5.11.). Soud prvního stupně nepochybil, aplikoval-li č.l. 5.8., v němž bylo stanoveno, že splatnost faktury nebo zádržného se automaticky prodlužuje o dobu prodlení investora s uhrazením příslušné části díla podle této smlouvy objednateli. Z výpovědi svědka [jméno FO] totiž vyplynulo, že dílo hradila (jeho společnosti i právní předchůdkyni žalované) společnost [právnická osoba]., z provedeného dokazování dále vyplynulo, že dodávka realizovaná dle smlouvy o dílo byla předána právní předchůdkyní žalované dne 28. 2. 2017 společnosti [právnická osoba]. (podle zápisu o převzetí a předání stavby na č.l. 86), byla vyúčtována téhož dne fakturou č. [hodnota], ze dne [datum], ve výši [částka] (srov. přípis č.l. 81) podle téhož dne právní předchůdkyní žalované podepsaného soupisu provedených prací (č.l. 85). Tato faktura pak byla uhrazena žalované společností [právnická osoba] a zádržné bylo vypořádáno způsobem, jenž je podrobně rozveden v přípisu společnosti [právnická osoba]. ze dne 11. 1. 2024 na č.l. 137, tedy mj. převodem částky 1 250 000,50 Kč dne 20. 6. 2017 žalované. Z uvedeného je zřejmé, že splatnost faktury č. [hodnota] byla prodloužena o prodlení s uhrazením příslušné části díla objednateli, k čemuž došlo dne 20. 6. 2017. Teprve od tohoto okamžiku úhrady díla právní předchůdkyni žalované lze datovat počátek promlčecí doby, a byla-li žaloba podána dne 15. 2. 2019, je správný závěr soudu prvního stupně, že námitka promlčení důvodná není. Neschopnost žalované dostát svým závazkům v podobě schválení technologických postupů [Orgán veřejné moci][Anonymizováno]je nutno klást výlučně k její tíži, tím spíše, že jí bylo i přesto dílo fakticky uhrazeno vyšším objednatelem, jak bylo spolehlivě zjištěno provedeným dokazováním.

13. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce žalobce, když přiléhavě soud prvního stupně vysvětlil důvody, proč nepřiznal DPH. Již v rozhodnutí sp. zn. 33Odo 449/2002 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem, který má oporu v ustanoveních práva procesního a nikoli práva hmotného, a vzniká až na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Z uvedeného tak vyplývá, že žalobci nenáleží náhrada za DPH předchozí právní zástupkyně, jež byla plátkyní této daně. Nárok na náhradu nákladů řízení totiž žalobci vzniká až pravomocným rozhodnutím soudu, k tomuto datu stávající právní zástupkyně není plátcem DPH, a proto nelze náklady řízení vyčíslené soudem prvního stupně o tuto daň navýšit. Zcela irelevantní je též okolnost, že plátcem DPH je advokátní kancelář žalobce, s níž [tituly před jménem] [jméno FO] spolupracuje, když na takovou situaci § 137 odst. 3 o. s. ř. vůbec nedopadá.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. a akcesorických výrocích III. a IV. potvrdil jako věcně správný dle § 219 o. s. ř.

15. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů na zastoupení dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění za dva úkony - vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu po 12 460 Kč, 2 paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za cestu z [adresa] a zpět tj. 266 km, kdy byl použit osobní automobil Škoda Superb, RZ [SPZ], když z technického průkazu k tomuto vozidlu odvolací soud zjistil kombinovanou spotřebu paliva 6 l NM/km. Vycházeje ze sazby základní náhrady za užití silničních motorových vozidel za 1 km dle § 1 písm. b) 5,60 Kč vyhlášky č. 398/2023 Sb. a § 4 písm. c) cit. vyhl. ceny nafty ve výši 38,70 Kč, činí náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu na předmětném vozidle na 1 km částku 2,32 Kč (38,70 Kč x 6/100 = 2,32 Kč na km), proto spolu s náhradou za užití silničního mot. vozidla na 1km 5,60 Kč odvolací soud přiznal cestovné ve výši 2 107 Kč (2,32 + 5,60 Kč x 266 km). Dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. odvolací soud přiznal náhradu za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět za 8 půlhodin po 100 Kč ve výši 800 Kč. Právní zástupkyně není plátcem DPH, proto jí z důvodu již výše uvedených nelze přiznat ani náhradu DPH (a to ani za užití vozidla). Náklady žalobce představují částku 28 427 Kč, kterou s ohledem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř odvolací soud přiznal k rukám právní zástupkyně žalobce a lhůtu k plnění stanovil v souladu ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení