11 Co 235/2025 - 109

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o 397 787 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. dubna 2025, č.j.43 C 112/2024-88, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 40 000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení z této částky od 25.10.2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do 357 787 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 397 787 Kč od 30. 7 .2024 do 24. 10. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 357 787 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 440 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala jednak náhrady majetkové újmy ve výši 17 787 Kč představující náklady na obhajobu a jednak nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 380 000 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka].

3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila nárok ve výši 508 492 Kč u žalované dne 24. 4. 2024 s tím, že proti žalobkyni bylo zahájeno trestní stíhání usnesením ze dne 9. 9. 2020, č.j. [číslo], pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zák., posléze byla věc překvalifikována na zpronevěru dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zák., obžaloba byla podána 15. 11. 2021, dne 10. 3. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna. K odvolání státního zástupce Krajský soud v [adresa] rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením ze dne 6. 11. 2023 a dne 8. 4. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby dle § 226 písm. b) tr. zák., rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2024. Žalovaná stanoviskem ze dne 26. 7. 2024 konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, poskytla omluvu a odškodnění 108 996 Kč (nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení ve výši 17 787 Kč neshledala důvodným). Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně trpěla zdravotními problémy, byly jí diagnostikovány chronický únavový syndrom, polyartralgie, polymyalgie od cca 2014 s efektem antimalarika od 8/2023, prodělaná yersinová a chlamydiová infekce, generalizovaná polyartroza, artróza drobných kloubů rukou, rizartroza bil, koxartróza II-III. st. Bil., Chr. VAS polytopní. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že má za to, že [orgán] byla vůči ní podjatá; [funkce], který ji vyslýchal, jí říkal, že je zlodějka, že okradla svojí vlastní společnost, a to přesto, že nevzala ani korunu; vše byly výmysly pana [jméno FO], jejího společníka a spolupracovníka. Po zahájení trestního stíhání se u ní projevil extrémní stres, a to v důsledku situace v rodině. Bála se o děti, měla v tu dobu dvě hypotéky a starala se o dvě firmy; byla narušena důvěra zákazníků; po zrušení zprošťujícího rozsudku se jí bolesti v celém těle zhoršily. U psychiatra se léčí od roku 2014, kdy jí umřeli oba rodiče, objevovaly se u ní úzkostné stavy a brala antidepresiva, stále trpí návaly úzkosti, nyní je to již lepší. Rodina ji podporovala, v průběhu trestního řízení uzavřela manželství, žalobkyně se starala o 4 firmy, kdy tyto firmy se staly předmětem sváru s panem [jméno FO], který byl nakonec vyřešen smírem, kdy si rozdělili společnosti, v roce 2019 se ocitla ve finanční tísni, kdy jí pan [jméno FO] odvolal z pozice jednatelky a vedli okolo 10 sporů. Finančně jí vypomáhal její manžel i sestra. Po skončení trestního stíhání má žalobkyně nadále zdravotní problémy. Bolí jí kosti, ramena, budí se ze spaní.

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 7 ve spojení s § 13 a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., dovodil, že odpovědnost státu je dána, došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání). Ohledně nároku na obhajné neshledal důvodnými úkony, které podrobně rozvedl v bodu 18. odůvodnění, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje včetně argumentace, z níž vyplývá, proč za jednotlivé úkony odměna advokátu nenáleží - doplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání, se stížností proti usnesení [orgán] ze dne 5. 10. 2020 a s návrhem na předběžné projednání obžaloby, nešlo o úkony účelně vynaložené; byť se žalobkyni v řízení podařilo prokázat, že doručila podnět k výkonu dohledu nad postupem OSZ, nejde o účelně vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí; hlavní líčení konaná ve dnech 7. 2. 2022, 11. 4. 2022 (správně 8. 4. 2022) a 29. 8. 2022 byla krátce po zahájení bez projednání věci odročena, a to z důvodu vyčkání rozhodnutí u KS [adresa] sp. zn. [spisová značka], z důvodu omluvy žalobkyně, respektive z důvodu omluvy přísedící [jméno FO], a proto žalobkyni náleží toliko polovina odměny, která již byla přiznána. Přestože hlavní líčení dne 19. 9. 2022 nemohlo být ukončeno již v 8.10 hod., jak je v protokolu zjevně chybně uvedeno, ale patrně bylo ukončeno v 10.10 hod., když v 8.15 hod. bylo přerušeno za účelem vyčkání příchodu svědka [jméno FO] a v 8.57 hod. bylo pokračováno v hlavním líčení výslechem svědka [jméno FO], který byl relativně obsáhlý, neshledal oprávněnými požadované náklady za další úkon právní služby v situaci, kdy žalovaná již žalobkyni plnila náklady za účast obhájce na předmětném hlavním líčení v rozsahu 1 úkonu právní služby, neboť časový rozsah hlavního líčení nepřesáhl 2 hodiny.

5. Ohledně nemajetkové újmy shledal, že došlo k zásahu do osobní a zdravotní sféry žalobkyně, která se sice od roku 2014 léčila u psychiatra a brala léky, nicméně po zahájení trestního stíhání byla nucena jejich počet navýšit a byly jí předepsány i další léky. Stále trpí návaly úzkosti. Již před zahájením trestního stíhání měla revmatické problémy, které se zhoršily a po zahájení trestního stíhání se přidaly bolesti kloubů, kostí, začaly jí brnět ruce a nohy. Po zrušení zprošťujícího rozsudku se zhroutila. I po skončení trestního stíhání má nadále sny, spí i 10 hodin denně, projevují se u ní změny nálad. Jiné relevantní zásahy do života žalobkyně prokázány nebyly. K zásahům do pracovní sféry došlo převážně v důsledku jednání společníka pana [jméno FO], se kterým vedla od roku 2019 přes 10 soudních sporů. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 7 měsíců (od 9. 9. 2020 do 9. 4. 2024), hrozil jí trest odnětí svobody 2-8 let, a proto jí náleží peněžité zadostiučinění. Odškodnění komparoval s věcí vedenou pod sp. zn. [spisová značka] pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 tr. zák. a zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zák. se sazbou 2-8 let, trestní stíhání trvalo 3 roky a 2 měsíce, poškozený trpí psychickými problémy vyvolanými zejména zadržením a otřesnými podmínkami ve vydávací vazbě v [stát] a následným pobytem ve vazbě v ČR, došlo k narušení vztahů s dalšími členy rodiny, odškodnění bylo přiznáno 80 000 Kč, rozdíly spatřoval soud prvního stupně v kratším trestním stíhání o 5 měsíců, významných zásazích do rodinného života, ohrožení náhradou škody přes 1,7 mil. Kč a medializací. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], před Městským soudem v [adresa] posléze pod sp. zn. [spisová značka], byl poškozený stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 206 odst. 1, 4 tr. zák. s trestní sazbou od 2 do 8 let; trestní stíhání trvalo 1 rok a 2 měsíce, nedošlo k výraznému zásahu do osobnostní sféry poškozeného ani do jeho dobrého jména v obchodních vztazích, když jeho trestní stíhání nebylo medializováno, nebyla prokázána souvislost onkologického onemocnění jeho partnerky s trestním stíháním ani pomsta komisaře, bylo přiznáno jen morální odškodnění; uzavřel, že oproti poškozenému trestní stíhání žalobkyně trvalo výrazně déle a došlo u ní k zásahům do osobní a zdravotní sféry. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] a Městským soudem v [adresa] posléze pod sp. zn. [spisová značka] byla poškozená stíhána pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zák. se sazbou až 8 let; trestní stíhání trvalo 1 rok a 5 měsíců, o trestním stíhání v zaměstnání nikdo nevěděl, neutrpěla zdravotní újmu; nebylo prokázáno ovlivnění jejího podnikání i nadále podnikala, nebyla stíhána vazebně, byla odškodněna částkou 34 000 Kč a omluvou. Dovodil, že žalobkyně oproti poškozené byla stíhána nepoměrně delší dobu, došlo u ní k zásahům do osobní i zdravotní sféry. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] a Městským soudem v [adresa] posléze pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený stíhán pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zák.; trestní stíhání trvalo 3 roky a 3 měsíce; ke ztrátě zaměstnání a nemožnosti najít si zaměstnání nedošlo v souvislosti s trestním stíháním, ale v okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany bývalého zaměstnavatele a v negativní pověsti, kterou rozšiřovali právě jeho bývalí kolegové či zaměstnavatel po jiných konkurenčních firmách. Příčinou popisovaných obtíží poškozeného bylo chování jeho bývalého zaměstnavatele; byla mu poskytnuta omluva; k rozdílům uvedl, že u žalobkyně oproti poškozenému došlo k zásahům do osobní a zdravotní sféry. S ohledem na zásahy a komparativní případy shledal soud prvního stupně přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné trestní stíhání částku 40 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení plynoucího po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř.

6. Proti výroku II. rozsudku podala odvolání žalobkyně a navrhla jej v zamítavé části změnit a žalobě vyhovět. Stran nákladů obhajoby namítla nepřezkoumatelnost hodnocení účelnosti úkonů a odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1033/21, I. ÚS 3819/13, když úvaha musí projít nejen ve vztahu k hodnocení potřebnosti, ale i jejich přiměřenosti a hodnocení musí projít korektivem pojistky. K doplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání namítla, že šlo o skutkově poměrně složitou věc, kterou nebylo možno zpracovat ve lhůtě pouhých 3 dnů, stížnost proti usnesení [orgán] ze dne 5. 10. 2020 byla účelná, řízení bylo doprovázeno podezřelými jednáními [orgán], jenž byl podjatý. Návrh na předběžné projednání obžaloby byl účelný obsahoval argumentaci o nedostatcích obžaloby. Ohledně podnětu k výkonu dohledu šlo o[Anonymizováno]snahu předejít vydání nezákonného rozhodnutí, využila všechny možnosti dané zákonem, když se nakonec ukázalo, že její argumenty byly důvodné. Ohledně hlavních líčení dne 7. 2. 2022, 11. 4. 2022 a 29. 8. 2022 byla jednání odročována z různých důvodů, což nelze klást žalobkyni k tíži. Hlavní líčení dne 19. 9. 2022 trvalo více než 2 hodiny a nemůže být dáváno k tíži žalobkyně, že se svědek [jméno FO] nedokázal dostavit včas. Stran nemajetkové újmy s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3271/20, II. ÚS 2175/16 vytkla soudu prvního stupně, že se uchýlil ke zkratkovité strategii, sebral dle něj srovnatelné případy, které aplikoval, což není správný postup, neboť nevzal do úvahy všechny okolnosti případu. Zcela absentuje porovnání případů s případem žalobkyně a úvaha je nepřezkoumatelná. Pokud ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo přiznáno 80 000 Kč, mělo být žalobkyni přiznáno násobně více, když její trestní stíhání bylo delší; ve vztahu k věci sp. zn. [spisová značka] žalobkyně čelila třikrát delšímu trestnímu stíhání a dopady do jejího osobního a rodinného života byly zcela zásadní; k věci sp. zn. [spisová značka] namítla násobně delší dobu trestního stíhání žalobkyně, která byla ohrožena významnou výší náhrady škody a její újma byla násobně závažnější; případ sp. zn. [spisová značka] je diametrálně odlišný. Uvedené případy tak nejsou srovnatelné. Žalobkyně odkázala na další případy sp. zn. [spisová značka] – odškodnění 100 000 Kč za 3 roky a 4 měsíce, za úvěrový podvod; sp. zn. [spisová značka] odškodnění 81 391,50 Kč za 2 roky a 1 měsíc pro trestní stíhání za podvod dle § 209/1, 4 tr. zák., poškozenému se rozpadl vztah, měl problémy se srdcem, léčil se na psychiatrii; sp. zn. [spisová značka] – odškodnění 75 000 Kč za 19 měsíců trestního stíhání pro § 206/1, 5 tr. zák. v dané době se s poškozeným rozešla matka jeho dětí, dopady do oblasti pracovní. Závěrem poukázala na skutečnost, že odškodnění 40 000 Kč[Anonymizováno]nedosahuje ani jedné průměrné mzdy v ČR.

7. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

8. Odvolací soud doplnil dokazování o další srovnatelnou judikaturu. Rozsudek Městského soudu v [adresa] vydaný ve věci sp. zn. [spisová značka], v níž poškozená byla odškodněna částkou 30 000 Kč, byla trestně stíhaná ro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., tedy hrozil jí trest odnětí svobody ve stejné sazbě 2-8 let, trestní stíhání trvalo 2 roky a 10,5 měsíce, byla bezúhonná stejně jako žalobkyně, trestní stíhání mělo dopady do osobnostní sféry žalobkyně, která trpěla pocitem křivdy, byla ve stresu, byl narušen její vztah s partnerem, nebyl narušen vztah s dětmi a její matkou, trestní stíhání nevyvolalo negativní reakci ze strany zaměstnavatele. Ve věci vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený trestně stíhán pro 2 zločiny, odškodněn ve vztahu k trestnímu stíhání pro zločin dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody ve výměře 2-8 let, částkou 70 000 Kč, toto trestní stíhání trvalo 3 roky a 11 měsíců, byly prokázány výrazné dopady do osobnostní sféry, trpěl nervozitou, obavami o budoucnost svou i rodiny, což vyústilo v drobné psychické problémy, pro které se léčil. O trestním stíhání nic blízkým neřekl, o to větší šok v něm vyvolalo odsouzení k citelnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 3,5 roku a byla mu uložena povinnost nahradit škodu ve výši téměř 1 000 000 Kč, kdy cítil hluboký pocit křivdy; teprve od této doby manželka začala vnímat trestní stíhání, ale jejich vztahy to nenarušilo; též rodiče manželky se o tom dozvěděli po nepravomocném odsouzení; rodiče poškozeného se o tom dozvěděli až po vyřešení celé věci.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

10. V souzené věci soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, na jeho základě zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle správných zákonných ustanovení § 7, § 8, § 13, § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“).

11. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), zproštění obžaloby má podle judikatury stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, a nárok na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání se proto posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk, tedy jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35/1991). Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.

12. K nároku ve výši 380 000 Kč, resp. 340 000 Kč, jež zůstal předmětem odvolacího řízení (zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání). Soud prvního stupně pečlivě posuzoval jednotlivá kritéria, která mohou podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, tedy a) povaha trestní věci, b) délka trestního řízení, c) následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, jakož i dopady nezákonného rozhodnutí do osobnostní sféry poškozené osoby, nepříznivost jejich vlivu na její pověst, dosavadní způsob života apod. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považuje částku přiznanou ve výši 40 000 Kč (a dále omluvu již poskytnutou žalovanou) za adekvátní ve vztahu ke uvedeným kritériím a srovnatelným případům. 13. a) Povaha trestní věci. Žalobkyně byla stíhána dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zák. s trestní[Anonymizováno]sazbou 2-8 let (stejná sazba hrozila i předtím při jiné kvalifikaci pro krádež). Po podání obžaloby byla věc projednána u soudu, který 10. 3. 2023 žalobkyni zprostil obžaloby, dne 6. 11. 2023 bylo rozhodnutí zrušeno krajským soudem a dne 8. 4. 2024 byl vyhlášen zprošťující rozsudek, který nabyl právní moci dne 9. 4. 2024. Trestní stíhání bylo vedeno pro skutek spočívající v tom, že žalobkyně měla prostřednictvím internetového bankovnictví za dobu cca 1 měsíce neoprávněně převést z bankovního účtu společnosti opakovaně platby na svůj soukromý účet. Před vydáním usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání, byla žalobkyně bezúhonnou osobou; nebyla vzata do vazby. 14. b) Délka trestního řízení. Žalobkyně byla trestně stíhána po dobu 3 let a 7 měsíců od 9. 9. 2020 do 9. 4. 2024. Odvolací soud považuje ve shodě se soudem prvního stupně délku trestního řízení za přiměřenou, bylo třeba se vypořádat s množstvím důkazů (výslechy žalobkyně, šesti svědků; značný počet listinných důkazů). Věc byla skutkově složitější, právně i procesně byla standardně složitá. 15. c) Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně. V souzené věci se nepresumuje nemajetková újma, ale je třeba její konkrétní projevy tvrdit a v řízení prokazovat. Odvolací soud nikterak nezpochybňuje subjektivní nepohodu, v níž se žalobkyně trestním stíháním ocitla. V odvolacím řízení nebyla zpochybněna skutková zjištění soudu prvního stupně, že trestní stíhání mělo dopad na její osobní život, nicméně nelze přehlédnout, že v takto těžkém životním období byla podporována rodinou (vdala se, manžel a její sestra jí podporovali i finančně, tedy její rodina se od ní neodvrátila). Správně soud prvního stupně konstatoval zdravotní dopady, neopomněl přihlédnout k tomu, že žalobkyně se již od roku 2013 – 2014 léčila na psychiatrii a brala léky, měla revmatické problémy, a po zahájení trestního stíhání tak došlo ke zhoršení jejího dosavadního zdravotního stavu. V oblasti profesní soud prvního stupně správně poukázal na to, že žalobkyně i po období celého trestního stíhání řešila cca 10 civilněprávních sporů se společníkem a k zásahům do pracovní sféry tak došlo v důsledku jednání společníka pana [jméno FO]. Trestní stíhání vždy představuje zásah do práv stíhané osoby a je nepochybné, že nezákonné trestní stíhání je způsobilé vyvolat i vznik nemajetkové újmy, která žalobkyni v příčinné souvislosti s trestním stíháním trvajícím 3 roky a 7 měsíců vznikla a stát za ni odpovídá.

16. Odvolací soud se zabýval otázkou, jakého odškodnění by se žalobkyni mělo za nezákonné trestní stíhání dostat. Aby bylo možno považovat zadostiučinění za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují. Soud prvního stupně nepochybil, vyzval-li žalobkyni dle § 118a o. s. ř. k označení důkazů týkajících se komparace, když primárně tato povinnost tíží žalobkyni, a provedl-li srovnání s rozhodnutími, která jsou mu známa z úřední činnosti (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], jakož i rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Srovnání těchto rozhodnutí soud prvního stupně provedl a pregnantně vysvětlil shodné rysy, jakož i rozdíly, a odvolací soud na jeho odůvodnění pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pak doplnil dokazování o srovnatelné případy vycházející nejen ze stejné trestní sazby, ale též zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 4 tr. zák., ve všech případech se jednalo o osoby bezúhonné, stejně jako v případě žalobkyně, které nebyly vzaty v průběhu trestního stíhání do vazby. V prvém odvolacím soudem srovnávaném případě byla poškozená stíhána povahou pro stejný zločin, se stejnou výší trestu, jednalo se o bezúhonnou osobu, poškozená nebyla vazebně stíhána a omezena na svobodě shodně jako žalobkyně, jen délka řízení byla o téměř tři čtvrtiny roku kratší; dopady trestního stíhání v osobní sféře byly obdobné; na rozdíl od souzené věci poškozená neměla dopady do zdravotní sféry. Ve druhém případě byl poškozený stíhán pro identický trestný čin, za který mu hrozila táž trestní sazba, trestní stíhání trvalo o 4 měsíce déle, byly shledány dopady do jeho osobní i zdravotní sféry stejně jako v případě žalobkyně, avšak zásadní rozdíl odvolací soud shledal v tom, že poškozený byl trestně stíhán pro 2 zločiny, byl nepravomocně odsouzen a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli krátké výměře 3,5 roku a nadto mu byla uložena povinnost náhrady škody ve výši 1 000 000 Kč.

17. Žalobkyni lze přisvědčit v argumentaci, že se soud prvního stupně nikterak nevypořádal se žalobkyní nabídnutými rozhodnutími, což odvolací soud napravil, nicméně neshledal žalobkyní uvedené případy natolik srovnatelnými se souzenou věcí, a proto přistoupil k doplnění dokazování případy, které vyplývají z příslušných webových stránek [orgán]. Pokud jde o věc vedenou u soudu prvního stupně pod sp. zn [spisová značka], jednalo se o úvěrový podvod, tedy jiný trestný čin se zcela odlišnou trestní sazbou 5 až 12 let, a proto je žalobkyní vybraný případ nepřiléhavý. Pokud jde o rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] šlo sice o trestní stíhání za podvod, nicméně alespoň ve stejné sazbě hrozícího trestu. Na rozdíl od žalobkyně, která v průběhu trestního stíhání uzavřela manželství, se tamnímu poškozenému vztah rozpadl a léčil se na psychiatrii, přičemž v případě žalobkyně tomu tak bylo již 6 let před zahájením trestního stíhání a její zdravotní stav se zhoršil. V případě rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] šlo sice o poměrně krátkou dobu trestního stíhání, nicméně s hrozícím trestem ve výši 5-10 let, nadto se poškozenému rozpadl vztah, omezil svoji podnikatelskou činnost, zatímco v případě žalobkyně došlo v průběhu trestního stíhání k uzavření smíru se společníkem a v oblasti zdravotní poškozený rovněž trpěl stresem, psychickými obavami a poruchou spánku, jako žalobkyně.

18. Po takto provedené komparaci se odvolací soud zcela ztotožnil s názorem soudu prvního stupně a jím přiznanou finanční kompenzaci ve výši 40 000 Kč považuje za přiměřenou. Požadavek žalobkyně na úrok z prodlení počínaje již od 30.7.2024 není důvodný. Správně soud prvního stupně dovodil, že dle § 15 zák. č. 82/1998 Sb. je třeba za počátek prodlení považovat až den následující po uplynutí šestiměsíční lhůty, která počíná běžet od uplatnění nároku, a nikoli doručení stanoviska žalované, jak mylně předpokládá žalobkyně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Uvedené znamená, že uplatnila-li nárok u žalované dne 24. 4. 2024, šestiměsíční lhůta uplynula dnem 24. 10. 2024 a počínaje následujícím dnem je žalovaná v prodlení (§ 1968 a 1970 o. z.). Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku proto soud prvního stupně správně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. K majetkové škodě. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že doplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání a samu stížnost je nutno považovat za jediný úkon právní služby, argumentovat jeho složitostí je právně bez významu, neboť v případech úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použít cizí právo či cizí jazyk nebo u úkonů časově náročných, může být odměna navýšena až na trojnásobek ve smyslu § 12 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. Žalobkyně se však domáhá přiznání tohoto úkonu jako samostatného úkonu právní služby, což je vyloučeno. Nadto odvolací soud nepovažuje tento úkon v souzené věci za tak náročný, aby byla odměna ve smyslu výše citovaného ustanovení navýšena. Soud prvního stupně proto správně částku 2 300 Kč žalobkyni nepřiznal. Stížnost proti usnesení [orgán] ze dne 5. 10. 2020 nelze považovat za úkon právní služby, sama stížnost obsahuje toliko námitku podjatosti, nejde tak o úkon ve smyslu § 11 odst. 1-3 cit. vyhl. Stejným způsobem odvolací soud nahlíží na podnět k výkonu dohledu, který nelze podřadit pod žádný v § 11 cit. vyhl. citovaný úkon. Je třeba uvést, že ne všechna podání, která advokát činí, jsou považována za úkon právní služby, typicky jím není např. žádost o odročení věci, žádost o vydání věci v trestním řízení, apod. Stejnou úvahou je třeba nahlížet i na shora uvedený podnět. Uzavřel-li soud prvního stupně, že jde o úkony neúčelné, odvolací soud jeho úvahu koriguje v tom, že se nejedná o úkon právní služby, na správnosti závěru soudu prvního stupně to však nemá význam. Ve vztahu k návrhu na předběžné projednání obžaloby lze souhlasit se žalovanou, že se nejedná o podání ve věci samé, tudíž žalobkyni náleží toliko polovina odměny, když jde o úkon dle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 cit. vyhl. Stran jednání, na něž se advokát dostavil, avšak byla odročena bez projednání věci (z důvodu vyčkání rozhodnutí či omluvy osob), tedy dne 7. 2. 2022, 8. 4. 2022 (nikoli 11. 4.) a 29. 8. 2022 nenáleží právnímu zástupci nárok na celou odměnu, nýbrž ve smyslu § 14 odst. 2 před středníkem cit. vyhl. toliko její jedna polovina a ta byla žalovanou přiznána. Pokud jde o jednání dne 19. 9. 2022, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že bylo-li jednání zahájeno v 8:00 h, v 8:15 h bylo přerušeno, jen stěží mohlo skončit v 8:10 h, jak je uvedeno v závěru protokolu, pokud přerušení trvalo od 8:15 do 8:57 h a poté byl zahájen poměrně obsáhlý výslech svědka, jednání tak mohlo skončit v 10:10 h (jak ostatně uvádí sama žalobkyně), jedná se tak o zřejmou chybu v psaní. Uvedené však nic nemění na správnosti závěru soudu prvního stupně, že žalobkyni již další odměna nenáleží. Při odměňování jednotlivých úkonů advokáta a náhrad za promeškaný čas se odvolací soud řídil ustálenou judikaturou, kterou představují rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Hlavní principy shora uvedených rozhodnutí spočívají v tom, že pokud byla jednotlivá hlavní líčení před soudem přerušena na dobu kratší než 30 minut, je tato doba chápána jako součást úkonu. Pokud tato doba činila 30 až 120 minut, jednalo se o přestávku mezi úkony, za kterou náleží náhrada za promeškaný čas. Čistý čas jednotlivých úkonů (a přestávek kratších 30 min. považovaných jako součást úkonů) se sčítá a jejich celková výše se na konci dne dělí na dvouhodinové úseky, které jsou poté honorované jako jednotlivé úkony právní služby dle příslušného tarifu. Vedle odměny za tyto úkony má právní zástupce též nárok na náhradu za promeškaný čas. Protože však nelze čas advokáta odměnit dvakrát - jako odměnu za zbytek započaté dvouhodiny posledního úkonu a zároveň jako náhradu za ztrátu času, započítává se čas přestávky nejprve na volné „předplacené“ minuty posledního dvouhodinového úkonu a každých zbylých 30 minut přestávek náhradou po 100 Kč. Pokud se však mezi hlavními líčeními objevila přetržka delší než 2 hodiny, považuje se tento čas za dobu, po kterou náhrada za promeškaný čas nepřísluší; po zahájení odpoledního hlavního líčení se však účast advokáta honoruje jako nový úkon právní služby. Do té doby učiněná jednání a různě dlouhé přestávky se počítají pouze v rámci svého ohraničeného úseku. Pokud tedy proběhlo dopolední a odpolední jednání (míněno též líčení) a mezi nimi byla přestávka delší než 2 hodiny, bude se každé jednání považovat za samostatný úkon a jejich čas se nesčítá, dále případný promeškaný čas za dopoledne nebude možné započítat na volné minuty za úkon učiněný odpoledne a naopak. Takto dlouhá přestávka se tak bude chovat jako konec jednacího dne. V poměrech souzené věci trvala přestávka více než 30 min (42 min), a proto je třeba tuto dobu započítat na volné předplacené minuty dvouhodinového úseku, proto odvolací soud uzavřel, že ten ve svém rozsahu nepřekročil 2 hodiny, a proto žalobkyni náleží odměna za 1 úkon právní služby, která jí již byla žalovanou vyplacena. Konečný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyni nenáleží více, než jí již bylo přiznáno žalovanou ve stanovisku, je proto správný, byť z jiných důvodů.

20. Z výše uvedených důvodů odvolací soud v napadených výrocích rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

21. V odvolacím řízení byla žalobkyně zcela procesně neúspěšná, avšak žalované, která se písemně ve věci nevyjádřila a k jednání odvolacího soudu se nedostavila, žádné náklady řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl dle § § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.

Poučení