43 C 112/2024 - 88

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Luďkem Pilným ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 397 787 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 40 000 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, a to vše do patnácti dnů od právní moc rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 357 787 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 397 787 Kč od 30. 7. 2024 do 24. 10. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 357 787 Kč od 25. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 440 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala náhrady majetkové škody spočívající v nákladech řízení a přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně vedeným zejména u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Usnesením [právnická osoba], [adresa], ze dne 9. září 2020, č. j. [Anonymizováno] bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) tr. zákoníku. Žalobkyni tak hrozil trest odnětí svobody na dvě léta až osm let. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně stížnost dne 15. 9. 2020. Stížnost byla zamítnuta jako nedůvodná a žalobkyně proto požádala dne 14. 2. 2021 o provedení dohledu [adresa]. Ani tento podnět nebyl shledán důvodným. Dne 1. 10. 2020 proběhl výslech žalobkyně policejním orgánem. Vyrozuměním ze dne 29. 6. 2021 upozornil policejní orgán žalobkyni na změnu právní kvalifikace, kdy skutek žalobkyně měl být nadále kvalifikován jako zpronevěra dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Dne 15. 11. 2021 byla žalobkyně vyrozuměna [adresa], č. j. [Anonymizováno] o podání obžaloby. Podáním ze dne 7. 12. 2021 navrhla žalobkyně předběžné projednání obžaloby. Na hlavním líčení dne 10. 3. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna obžaloby. Proti tomuto rozsudku podal okresní státní zástupce odvolání. [adresa] usnesením ze dne 6. 11. 2023 napadený rozsudek zrušil. Na hlavním líčení dne 8. 4. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně znovu zproštěna obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2024. Nezákonné trestní stíhání trvající 3 roky a 7 měsíců se hluboce podepsalo na kvalitě života žalobkyně. V důsledku nezákonného trestního stíhání se u žalobkyně rozvinuly úzkosti, deprese a problémy se spánkem, kvůli kterým musela vyhledat lékařskou pomoc. Žalobkyni byla nasazena příslušná medikace a současně terapeutická léčba. Tyto skutečnosti výrazně omezily žalobkyni v normálním životě, když se pro ni běžné a potřebné činnosti staly obtížnými. Žalobkyně trpí bolestí kloubů, [podezřelý výraz] a brněním všech prstů obou rukou. V důsledku stresu došlo v roce 2023 u žalobkyně k [podezřelý výraz]. Žalobkyně s ohledem na výše uvedené považuje za adekvátní částku zadostiučinění ve výši 380 000 Kč. Nárok na náhradu újmy uplatnila u žalované podáním ze dne 24. 4. 2024. Žalobkyně obdržela dne 29. 7. 2024 stanovisko žalované, ve kterém žalovaná uvádí, že omluva bez přiznání peněžitého zadostiučinění se jeví vzhledem ke stavu věci jako dostatečné zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu. Žalobkyně uplatnila u žalované dále nárok na náhradu nákladů obhajoby. Žalovaná ve stanovisku ze dne 26. 7. 2024 na nákladech obhajoby žalobkyni přiznala částku 108 996 Kč. Žalovaná za některé úkony právní služby náhradu nepřiznala, konkrétně za doplnění stížnosti proti zahájení TS, stížnost proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 5. 10. 2020, podnět k výkonu dohledu nad postupem [Anonymizováno], návrh na předběžné projednání obžaloby, účasti na hlavních líčeních ve dnech 7. 2. 2022, 11. 4. 2022, 29. 8. 2022, 19. 9. 2022. S ohledem na výše uvedené žalobkyně požaduje, aby jí byla přiznána mimosmluvní odměna ve výši 17 787 Kč.

2. Žalovaná žalobou uplatněné nároky neuznala. Učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně dne 24. 4. 2024 uplatnila z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve výši 508 492 Kč, která jí měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 26. 7. 2024. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 108 996 Kč. Nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení včetně cestovného ve výši 17 787 Kč shledala žalovaná nedůvodným. K nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že pokud jde o jednotlivé následky způsobené v osobnostní sféře žalobkyně, tato v podstatě ničeho konkrétního neuvádí. Žalobkyně dle žalované podanou žalobou tvrdí, že v důsledku trestního stíhání se u ní rozvinuly [Anonymizováno], problémy se spánkem a [Anonymizováno]. Žalovaná sporuje, že tyto tvrzené zásahy jsou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Žalovaná se za vydání nezákonného rozhodnutí žalobkyni omluvila. Konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu považuje žalovaná za dostatečné.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědka a žalobkyně, ze kterých má za prokázaný následující skutkový stav. Usnesením [adresa], č. j. [Anonymizováno], ze dne 9. 9. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání zločinu krádež podle § 205 odst. 1, odst. 4, písm. c) tr. zákoníku. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 14. 9. 2020. Dne 17. 9., 2020 podala žalobkyně proti usnesení o zahájení trestního stíhání prostřednictvím zplnomocněného [Jméno advokáta], advokáta, stížnost. Podáním ze dne 23. 9. 2020 byla stížnost obhájcem doplněna. Usnesením [adresa], č. j. [Anonymizováno], ze dne 5. 10. 2020 se policejní orgán nevyloučil z předmětného trestního řízení. Usnesením státního zástupce [adresa] ze dne 28. ledna 2021 byla stížnost žalobkyně jako nedůvodná zamítnuta. Podáním ze dne 13. 10. 2020 žalobkyně prostřednictvím obhájce podala stížnost proti usnesení ze dne 5. 10. 2020. Usnesením vedoucího oddělení hospodářské kriminality [Anonymizováno] [adresa] byla stížnost žalobkyně ze dne 13. 10. 2022 zamítnuta. Dne 15. 11. 2021 byla k [adresa] podána obžaloba na žalobkyni, a to pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Dne 19. 11. 2021 bylo nařízeno hlavní líčení na 7. 2. 2022. Podáním ze dne 7. 12. 2021 navrhl obhájce žalobkyně předběžné projednání obžaloby. Hlavní líčení konané dne 7. 2. 2022 od 12.15 hod. do 12.30 hod. bylo odročeno bez čtení obžaloby z důvodu vyčkání rozhodnutí u [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]. Hlavní líčení konané dne 8. 4. 2022 od 8.00 hod. do 8.10 hod. bylo odročeno z důvodu omluvy žalobkyně. Hlavní líčení konané dne 29. 8. 2022 od 8.00 hod. do 8.15 hod. bylo odročeno z důvodu omluvy přísedící [Anonymizováno]. Hlavní líčení konané dne 19. 9. 2022 od 8.00 hod., bylo v 8.15 hod. přerušeno za účelem vyčkání příchodu svědka [jméno FO]. V 8.57 bylo pokračováno v hlavním líčení výslechem svědka [jméno FO], kdy obsah výpovědi svědka je zachycen na 9 stranách formátu A4. Dle protokolu o hlavním líčení bylo toto skončeno v 8.10 hod. Na hlavním líčení konaném dne 10. 3. 2023 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna podle § 226 písm. b) trestního zákoníku obžaloby. Podáním ze dne 4. 4. 2023 podal státní zástupce proti rozsudku odvolání. Usnesením [adresa] ze dne 6. 11. 2023 byl napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně. Na hlavním líčení konaném dne 8. 4. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žalobkyně zproštěna podle § 226 písm. b) trestního zákoníku obžaloby. Rozsudek nabyl právní moci dne 9. 4. 2024 (viz spis [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]). [Anonymizovaný odstavec]

5. Podáním ze dne 14. 2. 2021 doručeným na e-mailovou adresu [e-mail] dal obhájce žalobkyně [adresa] podnět k provedení dohledu nad postupem [adresa] (viz podnět k provedení dohledu nad postupem [adresa] ve smyslu ustanovení § 12d zákona č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství ve znění pozdějších předpisů ze dne 14. 2. 2021 adresovaný právním zástupcem žalobkyně [adresa] včetně e-mailového potvrzení o doručení podání s běžným číslem [Anonymizováno] zaslané z adresy [e-mail] na adresu [e-mail] dne 14. 2. 2021).

6. Žalobkyně při svém výslechu uvedla, že má za to, že [právnická osoba] byla vůči ní velice podjatá. Policista, který jí vyslýchal, jí říkal, že je zlodějka, že okradla svojí vlastní společnost, a to přesto, že nevzala ani korunu. Zakládá si na férovém jednání a vše byly výmysly pana [jméno FO], jejího společníka a spolupracovníka. V tu dobu si myslela, že spravedlnost neexistuje. Usnesení o zahájení trestního stíhání jí bylo doručeno, když šla na jednání ke [Anonymizováno] nebo k [adresa]. Na schodech jí zastavili policisté v civilu a předali jí usnesení. Cítila se jako by byla účastníkem mafie. Nechtěla tomu věřit. Byla vystavena hrozbě trestu odnětí svobody. Musela prokazovat, že lži jsou lžemi. Docházela k psychiatrovi. Brala [Anonymizováno]. Tato brala již od roku 2014, nicméně její stav byl v tu dobu stabilizovaný. Po zahájení trestního stíhání se u ní projevil extrémní stres, a to v důsledku situace v rodině. Bála se o děti. Současně měla v tu dobu dvě hypotéky a starala se o dvě firmy. Protistrana využila dle žalobkyně trestní stíhání jako zbraň. Vrhalo to na ní špatné světlo. Byla narušena důvěra zákazníků. Bála se, zda nepřijde o dům, o syna, zda nepřijde dcera o byt. Nevěděla, co má dělat. Nemohla spát, měla strašné sny, bolesti hlavy, kloubů. Čím déle trestní stíhání trvalo, tím se cítila více bezmocná. Její nynější manžel zastavil v její prospěch dům, aby měla na náklady obhajoby. Sestra učinila totéž a rovněž tak i kamarádka žalobkyně. Zaměstnanci jí podporovali. Tyto osoby byly pro ní jedinou nadějí. Poté, kdy krajský soud zrušil první zprošťující rozsudek, tak to nečekala. Po celou dobu trestního stíhání byla napjatá atmosféra v rodině. Po zrušení zprošťujícího rozsudku se jí bolesti v celém těle zhoršily. Lék [Anonymizováno] neužívala v souvislosti s návštěvou exotické země, ale na základě doporučení pana doktora [jméno FO] na bolesti kloubů. Nicméně léky jí ne zcela zabíraly, proto je na chvíli vysadili, ale je byla opět nucena brát, neboť se jí například zhoršil ekzém. Svým lékařům nic o svém trestním stíhání neříkala. Říkala jim toliko o svých sporech se společníkem a poukazovala na stres. U [podezřelý výraz] se léčí od roku 2014, kdy jí umřeli oba rodiče. Objevovaly se u ní [Anonymizováno]. Proto začala brát [Anonymizováno]. V zásadě jednou za půl roku kontaktovala svého lékaře, který jí předepsal [Anonymizováno]. Ani k němu nemusela docházet. Brala lék [Anonymizováno]. Poté, kdy proti ní bylo zahájeno trestní stíhání, tak byla nucena navýšit počet léků, kdy jí byl nově předepisován ještě [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. To bylo od roku 2020. K [podezřelý výraz] docházela již jednou za tři měsíce. Celou dobu docházela k doktoru [Anonymizováno]. Po skončení trestního stíhání došlo dokonce ke zhoršení jejího stavu, což jí bylo vysvětleno tak, že to bylo v důsledku uvolnění nahromaděného stresu způsobeného trestním stíháním. Stále trpí návaly [Anonymizováno]. Je to již lepší, ale nadále bere lék [Anonymizováno] a rovněž tak i [Anonymizováno], [Anonymizováno] nepravidelně. Objevily se u ní dokonce i myšlenky na smrt. Vše jí bolí. Již před zahájením trestního stíhání měla revmatické problémy, a to ve vztahu k palcům u rukou, nicméně nebolely jí klouby v celém těle. Těmito problémy trpí již přes 10 let. Byla jí diagnostikována [Anonymizováno]. Po zahájení trestního stíhání se jí přidaly bolesti kloubů a kostí, začaly jí brnět ruce a nohy. Byla nucena navštívit ortopeda, který jí sdělil, že tyto bolesti má ze stresu a bylo jí doporučeno, ať změní způsob života, což v jejím případě nebylo možné. V dané souvislosti začala brát lék [Anonymizováno], ale ten příliš nezabíral. Celé to byla dle žalobkyně práce pana [jméno FO], kdy spolu měli čtyři společnosti. Následně s ním vedla přes 10 soudních sporů, kdy jí odvolal z pozice jednatelky. Veškeré spory s panem [jméno FO], které byly vedeny od roku 2019, byly ukončeny na konci roku 2023, respektive na počátku roku 2024. Žalobkyně se snažila po celou dobu o domluvu s panem [jméno FO], ale to nebylo možné. [jméno FO] chtěl jejich společnosti zcela ovládnout. Pokud měla žalobkyně porovnat stres vyvolaný soudními spory s panem [jméno FO] a stres vyvolaný trestním stíháním, tak pro stres bylo dle žalobkyně zcela klíčové trestní stíhání, neboť tohoto využíval pan [adresa] následně pro své spory. Žalobkyně kromě ortopeda navštívila ještě neurologa a praktického lékaře, kdy jí všichni lékaři říkali, že je vše způsobeno ze stresu.

7. Svědek [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že je manželem žalobkyně, a to od srpna 2023. Seznámili se v březnu 2018 a od roku 2018 spolu žijí. Někdy na podzim 2019 začala mít žalobkyně dle svědka společenské spory s panem [jméno FO]. Zpočátku tomu nemohla dle svědka uvěřit. Potom na ní byla v roce 2020 podána obžaloba. V tu dobu se u žalobkyně začaly dle svědka projevovat emoce. Po prvních výsleších na policii se stav žalobkyně začal zhoršovat. Nemohla spát, brečela. Bylo jim nepříjemné, že slyšela od lidí z okolí, jak měla ukrást peníze. Situace gradovala dle svědka u soudu. Žalobkyně si pořád myslela, že policii vše vysvětlila. U soudu na ní byl dle svědka kladen ještě větší tlak. Nespala, budila se ze spaní, křičela ze spaní. Objevil se jí např. [Anonymizováno]. Začala chodit po doktorech, neboť jí začaly bolet ramena. Dle svědka byla nucena brát léky, nicméně svým lékařům neříkala, že je proti ní vedeno trestní řízení, neboť se tím nechtěla chlubit. Poté, kdy odvolací soud zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, se žalobkyně poté, kdy přijela domů, zhroutila. Zamkla se v pokoji a vzlykala. Brala si nějaké prášky na uklidnění. Stále byla dle svědka myšlenkami někde jinde. Téměř všechna vyšetření, která žalobkyně v té době absolvovala, s ní svědek absolvoval. Na začátku navštívili ortopeda, a to ve vztahu k bolesti kloubů. Byli 1x v [adresa] a 1x v [Anonymizováno]. Dále navštívili profesora [jméno FO] z revmatologie. Byli i na neurologii u paní doktorky [Anonymizováno]. Rovněž navštívili [podezřelý výraz] [Anonymizováno]. Nicméně nikdo jim nebyl schopen pomoci. Cítili se bezmocní, když jim bylo toliko sděleno, že má žalobkyně změnit způsob života. Pokud jde o projevy stresu, tak jim lékaři z neurologie a ortopedie říkali, že tyto dopady stresu budou mít určitou setrvačnost, což se dle svědka potvrdilo. Žalobkyně má i po skončení trestního stíhání nadále sny. Spí i 10 hod. denně. Projevují se u ní změny nálad. Pokud jde o její pracovní činnost, tak musí mnohem více odpočívat, je unavená. Žalobkyně brala již nějaké léky na tlak v době, kdy spolu začali žít, nicméně k lékařům dle svědka nechodili. Ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně došlo dle svědka v roce 2020. Začala brát i [Anonymizováno]. Bývalý manžel žalobkyně na žalobkyni činil skrze syna nátlak. Dle svědka říkal, že jí ho sebere, a to s ohledem na spory, které vedla. Žalobkyně měla v té době 2 hypotéky, starala se o 4 firmy, kdy tyto firmy se staly předmětem sváru s panem [jméno FO], který byl nakonec vyřešen smírem, kdy si rozdělili společnosti. Žalobkyně se ocitla dle svědka ve finanční tísni v roce 2019, kdy jí pan [adresa] odvolal z pozice jednatelky. Nějaké našetřené prostředky měli, nicméně s ohledem na množství sporů byl svědek nucen zastavit dům a požádat o půjčku, aby mohly tyto spory vést. Dle svědka se mohlo jednat okolo 10 sporů. Svědek věděl, že kromě svědka žalobkyni vypomáhala finančně i sestra. Po skončení trestního stíhání má žalobkyně nadále zdravotní problémy. Bolí jí kosti, ramena, budí se ze spaní.

8. Přípisem ze dne 24. 4. 2024 uplatnila žalobkyně u žalované v souvislosti nezákonným zahájením trestního stíhání žalobkyně nárok na náhradu škody ve výši 128 492 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání ve výši 380 000 Kč. Žalovaná stanoviskem ze dne 26. 7. 2024 shledala požadavek žalobkyně na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení důvodným co do částky 108 996 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto žalobkyni poskytla omluvu. Ve zbylém rozsahu žalovaná žádost žalobkyně neshledala důvodnou (viz přípis právního zástupce žalobce ze dne 24. 4. 2024 adresovaný žalované, stanovisko žalované ze dne 26. 7. 2024).

9. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, c) orgány územních samosprávných celků.

11. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

12. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 zákona odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do 6-ti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nároku nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odst. 3 předmětného ustanovení jsou náklady zastoupení součástí nákladů řízení, přičemž zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Tímto předpisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“ nebo „vyhláška“)). Ve smyslu ust. § 11 odst. 1 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu, d) písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny, f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny, g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny, h) sepsání právního rozboru věci, i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny, j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim, k) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, žaloba pro zmatečnost, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim, l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, m) sepsání listiny o právním jednání. Ve smyslu ust. § 11 odst. 2 vyhlášky náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny za každý z těchto úkonů právní služby: a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví, b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách, c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání, d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí, f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, g) účast při přípravě jednání, h) jednoduchá výzva k plnění. Ve smyslu ust. § 11 odst. 3 vyhlášky za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

15. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda bylo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora uvedené právní úpravě nalézací soud v prvé řadě zjišťoval, zda jsou v projednávaném případě kumulativně splněny 3 základní podmínky pro náhradu škody a nemajetkové újmy ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., které žalobkyně žalobou požadovala, a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě tvrzeného nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, příčinná souvislost a vznik škody a nemajetkové újmy. Nespornou skutečností mezi účastníky byla existence nezákonného rozhodnutí, na základě kterého bylo posléze vedeno trestní řízení [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno], a to usnesení ze dne 9. 9. 2020, č. j. [Anonymizováno]. Ve vztahu ke splnění podmínky existence nezákonného rozhodnutí se soud prvního stupně s uvedeným nesporným tvrzením zcela ztotožňuje, kdy za nezákonné rozhodnutí je ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. nezbytné označit usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně ze dne 9. 9. 2020, a to s ohledem na následné zproštění žalobkyně obžaloby. Z nesporných tvrzení účastníků dále vyplynulo, že žalobkyně své nároky u žalované uplatnila dne 24. 4. 2024, a to v celkové výši 508 492 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni přiznala náhradu škody ve výši 108 996 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a za toto žalobkyni poskytla omluvu.

17. Za dané situace soud prvního stupně posuzoval, zda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti se shora uvedeným nezákonným rozhodnutím žalobkyní tvrzená škoda a nemajetková újma, které byly předmětem řízení, a to nárok na náhradu škody ve výši 17 787 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 380 000 Kč.

18. Primárně nalézací soud zjišťoval, zda žalobkyni vznikla škoda představující žalobcem vynaložené náklady obhajoby, kdy spornými mezi účastníky zůstaly náklady na doplnění stížnosti proti zahájení trestního stíhání ze dne 23. 9. 2020, stížnost proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 5. 10. 2020 datovanou dnem 13. 10. 2020, podnět k výkonu dohledu nad postupem [Anonymizováno] ze dne 14. 2. 2021, návrh na předběžné projednání obžaloby ze dne 7. 12. 2021, účasti na hlavních líčeních konaných ve dnech 7. 2. 2022, 11. 4. 2022, 29. 8. 2022 a 19. 9. 2022. Náklady, které žalobkyně požadovala v souvislosti s doplněním stížnosti proti zahájení trestního stíhání, se stížností proti usnesení [Anonymizováno] ze dne 5. 10. 2020 a s návrhem na předběžné projednání obžaloby, neshledal nalézací soud účelně vynaloženými ve smyslu ust. § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Byť se žalobkyni v řízení podařilo prokázat, že doručila [adresa] podnět k výkonu dohledu nad postupem [Anonymizováno], nelze ani tyto náklady označit za náklady, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Jak dále vyplynulo z jednotlivých protokolů o hlavních líčeních, hlavní líčení konaná ve dnech 7. 2. 2022, 11. 4. 2022 (správně 8. 4. 2022) a 29. 8. 2022 byla krátce po zahájení bez projednání věci odročena, a to z důvodu vyčkání rozhodnutí u [adresa] sp. zn. [Anonymizováno], z důvodu omluvy žalobkyně, respektive z důvodu omluvy přísedící [Anonymizováno]. Nalézací soud se proto v uvedené souvislosti ztotožnil se závěrem žalované, že žalobkyni za účast obhájce na předmětných hlavních líčeních náleží toliko polovina odměny, kdy tato byla žalobkyni žalovanou ve všech třech případech již přiznána. Přestože soud prvního stupně na základě protokolu o hlavním líčení konaném dne 19. 9. 2022 dospěl ve shodě se žalobkyní k závěru, že předmětné hlavní líčení nemohlo být ukončeno již v 8.10 hod., jak je v protokolu zjevně chybně uvedeno, ale patrně bylo ukončeno v 10.10 hod., když v 8.15 hod. bylo přerušeno za účelem vyčkání příchodu svědka [jméno FO] a v 8.57 hod. bylo pokračováno v hlavním líčení výslechem svědka [jméno FO], který byl relativně obsáhlý, neshledal nalézací soud oprávněnými ani žalobkyní požadované náklady za další úkon právní služby v situaci, kdy žalovaná již žalobkyni plnila náklady za účast obhájce na předmětném hlavním líčení v rozsahu 1 úkonu právní služby, neboť časový rozsah hlavního líčení nepřesáhl 2 hodiny.

19. S ohledem na shora uvedené dospěl zdejší soud k dílčímu závěru, že nárok žalobkyně na náhradu nákladů obhajoby uplatněný žalobou je zcela neoprávněný.

20. Provedenými důkazy, zejména výslechem žalobkyně, svědka [jméno FO] a lékařskými zprávami bylo v řízení prokázáno, že předmětným trestním řízením, které navazovalo na vydané nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně, došlo k zásahům do osobní a zdravotní sféry žalobkyně. Žalobkyně se cítila jako by byla účastníkem mafie, byla vystavena hrozbě trestu odnětí svobody. Po zahájení trestního stíhání se u ní projevil extrémní stres. Bála se o děti, měla v tu dobu dvě hypotéky a starala se o dvě firmy. Bála se, zda nepřijde o dům, zda nepřijde dcera o byt. Nemohla spát, měla strašné sny, bolesti hlavy, kloubů. Čím déle trestní stíhání trvalo, tím se cítila více bezmocná. Po zrušení zprošťujícího rozsudku se jí zhoršily bolesti v celém těle. U psychiatra se sice léčila od roku 2014, kdy brala lék [Anonymizováno], nicméně poté, kdy proti ní bylo zahájeno trestní stíhání, tak byla nucena navýšit počet léků, kdy jí byl nově předepisován ještě [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Po skončení trestního stíhání došlo dokonce ke zhoršení jejího stavu. Stále trpí návaly [Anonymizováno]. Již před zahájením trestního stíhání měla [Anonymizováno] problémy, a to ve vztahu k palcům u rukou, byla jí diagnostikována [Anonymizováno] na obou rukách. Po zahájení trestního stíhání se jí přidaly bolesti kloubů a kostí, začaly jí brnět ruce a nohy. Byla nucena navštívit ortopeda. Svědek [jméno FO], který je manželem žalobkyně, potvrdil, že po prvních výsleších na policii se stav žalobkyně začal zhoršovat. Situace gradovala u soudu. Nemohla spát, brečela, křičela ze spaní. Objevil se jí např. [Anonymizováno]. Začala chodit po doktorech, neboť jí začaly bolet ramena. Poté, kdy odvolací soud zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, se žalobkyně zhroutila. Brala si prášky na uklidnění. Na začátku navštívili ortopeda, dále navštívili [Anonymizováno] [jméno FO] z revmatologie, byli i na neurologii u paní [Anonymizováno] [Anonymizováno] a navštívili rovněž [podezřelý výraz][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalobkyně má i po skončení trestního stíhání nadále sny, spí i 10 hod. denně, projevují se u ní změny nálad. Žalobkyně měla v té době 2 hypotéky, starala se o 4 firmy. Žalobkyně má zdravotní problémy i po skončení trestního stíhání. Bolí jí kosti, ramena, budí se ze spaní. Byť z provedeného dokazování současně vyplynulo, že žalobkyně měla zdravotní problémy jíž před vydáním nezákonného rozhodnutí, když se u psychiatra léčila již od roku 2014 a měla [Anonymizováno] problémy, jak vyplývá ze shora uvedených důkazů, po vydání nezákonného rozhodnutí došlo ke zhoršení psychických i [Anonymizováno] problémů, v důsledku čehož byla žalobkyně nucena brát větší množství léků na stabilizaci svého stavu. Na základě uvedeného proto soud prvního stupně shledal, že nezákonným trestním stíháním k zásahům do zdravotní sféry žalobkyně došlo. Jiné relevantní zásahy do života žalobkyně prokázány nebyly. K zásahům do pracovní sféry žalobkyně došlo převážně v důsledku jednání společníka pana [jméno FO], se kterým žalobkyně vedla od roku 2019 do roku 2024 přes deset soudních sporů.

21. Zásah do osobní a zdravotní sféry žalobkyně v důsledku řízení, které bylo vedeno na základě nezákonného rozhodnutí, trval 3 roky a 7 měsíců (od 9. 9. 2020 do 9. 4. 2024). Žalobkyně uplatnila své nároky dne 24. 4. 2024, přičemž žalovaná se k nárokům žalobkyně vyjádřila ve stanovisku ze dne 26. 7. 2024 tak, že konstatovala, že v naříkaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 9. 9. 2020, a za vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobkyně se omluvila. Na základě uvedeného nalézací soud posuzoval, zda je žalovanou poskytnuté zadostiučinění dostačujícím zadostiučiněním nemajetkové újmy vzniklé nezákonným trestním stíháním žalobkyně, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Zdejší soud je přesvědčen, že za zásahy do osobní a zdravotní sféry žalobkyně trvající 3 roky a 7 měsíců, kdy byla žalobkyně ohrožena trestem odnětí svobody na 2 léta až 8 let, náleží žalobkyni peněžité zadostiučinění.

22. Při určení výše peněžitého zadostiučinění se soud zabýval případy odškodnění, které jsou známy nalézacímu soudu, neboť žalobkyní navržené případy neshledal soud vhodnými ke srovnání. Nalézací soud tudíž provedl srovnání s rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 2 resp. navazujícími rozhodnutími Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 11 C 30/2019, 28 C 73/2016, 20 C 115/2019, 22 C 27/2017, 54 Co 107/2017, 19 Co 37/2021, 91 Co 33/2019.

23. Ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 30/2019 byl poškozený stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 1 až 5 let nebo peněžitý trest, a pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 2 až 8 let. V případě odsouzení hrozilo poškozenému rovněž uložení povinnosti k náhradě škody v úhrnné výši přes 1,7 mil. Kč. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 2 měsíce. V řízení bylo dle soudu prvního stupně prokázáno, že poškozený trpí psychickými problémy, kvůli kterým vyhledal pomoc psychiatra a psychiatricky se léčí, a to i za užívání medikace. Současně však bylo výpovědí poškozeného prokázáno, že tyto psychické problémy byly vyvolány zejména zadržením poškozeného, otřesnými podmínkami ve vydávací vazbě v Dominikánské republice a následným pobytem ve vazbě v ČR a s tím souvisejícím odloučením od manželky a starostí o ni s ohledem na její špatný zdravotní stav. Pokud jde o dotčení výdělkových poměrů poškozeného, toto bylo opět vyvoláno vazbou. Výpovědí poškozeného bylo dále prokázáno narušení jeho vztahu s manželkou, toto bylo však dle názoru soudu opět především důsledek zadržení poškozeného a jeho pobytu ve vazbě, kdy manželka zůstala sama, bez prostředků a ve špatném zdravotním stavu v Dominikánské republice a poškozenému pak vyčítala, že neudělal dost pro možnost jejího návratu do ČR. Výpovědí poškozeného bylo dále prokázáno omezené narušení vztahů s dalšími členy rodiny. Ke skutečnému narušení vztahů zřejmě došlo jen u jednoho ze synů. V určitém omezeném rozsahu se věc zřejmě dotkla vztahů poškozeného s matkou, u které nadále přetrvává jistá nedůvěra či pochybnosti, zda se poškozený skutečně něčeho nedopustil. Výpovědí poškozeného ve spojení s předloženými čestnými prohlášeními bylo prokázáno narušení vztahů poškozeného s okolím. O trestním stíhání poškozeného se vědělo, poškozený přišel o přátele a pro přetrvávající nedůvěru se stáhl do ústraní, byť dříve byl hodně veřejně a společensky aktivní. K uvedenému pak přispěla i medializace věci poškozeného. Soud prvního stupně uzavřel, že újmu vzniklou poškozenému je nutno nahradit v penězích, když pouhé konstatování porušení práva, resp. vydání nezákonného rozhodnutí, a omluva nejsou dostatečné. Soud nesouhlasil s názorem žalovaného, že by poskytnutí peněžitého zadostiučinění mělo být rozporné s dobrými mravy. Poškozený sice zjevně sloužil jako tzv. bílý kůň hned v několika společnostech, avšak jednání v souvislosti s úvěry a prodeji vozidel, které mu bylo kladeno za vinu a které zřejmě mělo trestněprávní rozměr, se nedopustil a stíhán byl neoprávněně. Za přiměřenou výši zadostiučinění považoval soud částku 80 000 Kč. Shodnými rysy s případem žalobkyně je jednak obdobný charakter trestné činnosti, obdobná výše trestní sazby a dopady do psychické sféry. Rozdíl spočívá v tom, že u poškozeného, ačkoliv byl nezákonně stíhán o 5 měsíců kratší dobu, došlo k významným zásahům do rodinné sféry, vztahů s přáteli a okolím, kdy se poškozený stáhl do ústraní. Poškozený byl ohrožen náhradou škody přesahující 1,7 mil Kč a jeho případ byl medializován.

1. Ve věci vedené pod sp. zn. 28 C 73/2016 a Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. 54 Co 107/2017 byl poškozený stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podle § 206 odst. 1, 4 trestního zákoníku ve formě spoluúčastenství dle § 24 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku, za který bylo možno v případě vydání odsuzujícího rozsudku uložit trest odnětí svobody v trvání od 2 do 8 let. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 2 měsíce. Poškozený byl dle soudu prvního stupně vystaven nejistotě a tlaku trestního stíhání „jen“ krátké období. Ani v osobnostní sféře poškozeného pak soud nezaznamenal výraznějších dopadů. Pokud měl poškozený obavu o svoji budoucnost, trpěl stresem a nejistotou, jedná se dle soudu v podstatě o „běžný stav“ indikovaný trestním stíháním, kterým trpí všichni (většina) trestně stíhaných osob. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v důsledku trestního stíhání nedošlo k výraznému zásahu do osobnostní sféry poškozeného, ani do jeho dobrého jména v obchodních vztazích, když jeho trestní stíhání nebylo nijak medializováno a že nedošlo k dehonestaci jeho osoby. Přitom k zásadnímu rozkolu v rodině poškozeného v důsledku jeho trestního stíhání nedošlo, přičemž nebyla prokázána souvislost onkologického onemocnění jeho partnerky s trestním stíháním, stejně jako pomsta komisaře. Závěr soudu prvního stupně, že se žalobci mělo dostat satisfakce za nezákonně vedené trestní stíhání pouze ve formě morálního odškodnění, shledal odvolací soud správným a zcela v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. Obdobně jako poškozený byla žalobkyně ohrožena shodnou trestní sazbou v rozmezí 2 až 8 let odnětí svobody. Oproti poškozenému však trestní stíhání žalobkyně trvalo výrazně déle a došlo u ní k zásahům do osobní a zdravotní sféry.

2. Ve věci vedené pod sp. zn. 20 C 115/2019 a Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. 19 Co 37/2021 byla poškozená stíhána pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, za který jí hrozil trest odnětí svobody až na osm let. Poškozená byla trestně stíhána od 3. 2. 2017 do 19. 7. 2018. V řízení vyslechnutí synové poškozené věřili, že poškozená je nevinná, v zaměstnání poškozené o jejím trestním stíhání nikdo nevěděl, její zdravotní stav měl sice z psychického hlediska výkyvy, poškozená navštívila pouze praktického lékaře v souvislosti s občasnou hypertenzí a nespavostí, a nikoli však specialistu v souvislosti s jejím proměnlivým psychickým stavem. Dle soudu prvního stupně nebylo možné dospět k závěru, že v příčinné souvislosti s trestním stíháním utrpěla poškozená zdravotní újmu. Dále nebylo prokázáno, že by trestní stíhání poškozené ovlivnilo její podnikání, poškozená nebyla stíhána vazebně, nadále v době trestního stíhání podnikala a samotná informace o jejím trestním stíhání nikterak negativně její podnikatelskou činnost neovlivnila. Medializace trestního stíhání poškozené neproběhla. Žádné významné zásahy trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené prokázány nebyly. Žalovaná poškozené kromě omluvy přistoupila k poskytnutí finančního zadostučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím v rámci posuzovaného řízení v částce 34 000 Kč. Odvolací soud následně shledal, že poškozená v řízení před soudem I. stupně netvrdila a ani neprokázala žádné neobvyklé následky nezákonného trestního stíhání, které by výrazně prohlubovaly intenzitu zásahu dopady trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené. Výše zadostiučinění poskytnutá poškozené žalovanou se odvolacímu soudu jevila dostatečným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu. Částka 34 000 Kč a omluva poskytnutá poškozené za kratší dobu trestního stíhání při absenci zásahu do profesního života a nižší intenzitě zásahu do rodinného života, se jevila odvolacímu soudu přiměřeným a spravedlivým odčiněním nemajetkové újmy způsobené poškozené předmětným nezákonným trestním stíháním. Obdobně jako poškozená i žalobkyně byla ohrožena vysokým trestem odnětí svobody. Žalobkyně však oproti poškozené byla stíhána nepoměrně delší dobu, došlo u ní k zásahům do osobní i zdravotní sféry.

3. Ve věci vedené pod sp. zn. 22 C 27/2017 a Městským soudem v Praze posléze pod sp. zn. 91 Co 33/2019 byl poškozený stíhán pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 3 měsíce. Z provedených výslechů, zejména pak ze samotného účastnického výslechu poškozeného, měl soud prvního stupně prokázáno, že tvrzená újma spočívající ve ztrátě zaměstnání a v nemožnosti najít si zaměstnání, které do té doby vykonával, nemá svůj původ v trestním stíhání, ale v okamžitém zrušení pracovního poměru ze strany bývalého zaměstnavatele a v negativní pověsti, kterou rozšiřovali právě jeho bývalí kolegové či zaměstnavatel po jiných konkurenčních firmách, tudíž poškozený v důsledku této jejich činnosti nemohl získat zaměstnání. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že poškozený škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím vymezil jako zásah do svého osobního života popsaný tak, že se s ním rozešla přítelkyně, ale především nemohl sehnat znovu práci, což mu způsobilo finanční obtíže, nutnost přestěhování, změnu oboru práce a zhoršení vztahu s jeho rodiči. Současně však sám poškozený popsal svou situaci tak, že byl obviněn ze zpronevěry svým bývalým zaměstnavatelem [právnická osoba] a byl mu jím také okamžitě zrušen pracovní poměr. Příčinou popisovaných obtíží poškozeného bylo dle odvolacího soudu chování jeho bývalého zaměstnavatele. Odvolací soud tak ve shodě se soudem I. stupně měl za dostatečnou omluvu žalovaného. Shodnými rysy s případem žalobkyně jsou ohrožení vysokým trestem odnětí svobody a délka trestního stíhání. U žalobkyně však oproti poškozenému došlo k zásahům do osobní a zdravotní sféry.

4. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelným s věcí žalobkyně a zásahům do jednotlivých sfér žalobkyně dospěl nalézací soud k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nezákonné trestní stíhání je částka 40 000 Kč. Částka 40 000 Kč dle přesvědčení nalézacího soudu odpovídá prokázaným zásahům a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádnou relutární náhradu žalobkyni neposkytla, když konstatovala, že v případě žalobkyně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se omluvila, přiznal soud prvního stupně žalobkyni výrokem I. částku 40 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení plynoucího po uplynutí šestiměsíční lhůty stanovené ust. § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu výrokem II. zamítl. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

5. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení byla úspěšná převážně žalobkyně. Předmětem řízení byly ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 17 787 Kč a nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 380 000 Kč. Výše tarifní hodnoty u nemajetkové újmy se stanovuje dle ust. § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jak vyplývá ze shora uvedeného, žalobkyně byla ve sporu procesně neúspěšná ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby a ve vztahu k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním byla procesně úspěšná co do částky 40 000 Kč, přičemž rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Žalobkyně byla tudíž úspěšná v rozsahu 69% a v rozsahu 31% byla neúspěšná. Z tohoto důvodu jí vznikl nárok na úhradu nákladů řízení v rozsahu 38%. Žalobkyni by při plném úspěchu ve věci vznikl nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, odměny advokáta za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky k vyjádření žalované ze dne 6. 1. 2024, účast u jednání soudu dne 14. 2. 2025, vyjádření ze dne 17. 3. 2025, účast u jednání soudu dne 4. 4. 2025, hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve výši 2 400 Kč (2 x 300 Kč, 4 x 450 Kč), a DPH ve výši 21%. V případě plného úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení ve výši 27 474 Kč. S přihlédnutím k částečnému úspěchu ve věci vznikl žalobkyni nárok na náhradu nákladů ve výši 10 440 Kč.