11 Co 264/2025 - 293

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] 2. [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o změnu prohlášení vlastníka, určení vlastnictví a zpřístupnění jednotky k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24.září 2024, č.j. 25 C 431/2022-225, takto:

Výrok

I. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Změna žaloby obsažená v doplnění odvolání ze dne 17.12.2024 a 5.11.2025 se nepřipouští.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., III., IV., V. potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 11 979 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta] a 2. žalované náklady odvolacího řízení ve výši 11 979 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o určení, že prohlášení vlastníka budovy na adrese [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [číslo], u Katastrálního úřadu pro [adresa], katastrální území [adresa], se mění: a) vzniká nová bytová jednotka č. [číslo] o výměře 35,2 m2, nacházející se v [číslo]. PP, která zahrnuje prostory dříve označené jako dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna, a mění se výměra společných částí budovy na 518,3 m2. b) ustanovení Prohlášení vlastníka v sekci D) STANOVENÍ SPOLUVLASTNICKÝCH PODÍLŮ se mění takto: Spoluvlastnické podíly vlastníků jednotek na společných částech domu (řídí se vzájemným poměrem podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě). Spoluvlastnické podíly na společných částech domu se stanovují pro jednotky v domě takto: Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1094/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1425/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 352/ 5183 CELKEM 5183/ 5183 c) ustanovení Prohlášení vlastníka v sekci E) ÚPRAVA PRÁV K POZEMKU se mění takto: Spoluvlastnické podíly na pozemcích parc. číslo [číslo] (zastavěná plocha o výměře 169 m2) a parc. číslo [číslo] (zahrada o výměře 626 m2) v katastrálním území [adresa], list vlastnictví č. [číslo], se vymezují k jednotkám (ve výši spoluvlastnického podílu na společných částech domu) takto: Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1094/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 1425/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti 352/ 5183 Ve výroku II. zamítl žalobu o určení, že spoluvlastníky nově vzniklé jednotky č. [číslo] v budově na adrese [adresa], jsou: [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], s podílem 1529/5183, [Jméno žalovaného], nar. [Datum narození žalovaného], s podílem 1404/5183, [Jméno advokátky], s podílem 2214/5183. Ve výroku III. zamítl žalobu, aby byla 1. žalovanému uložena povinnost zpřístupnit žalobkyni bytovou jednotku č. č. [číslo] v [číslo]. PP budovy na adrese [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [číslo], u Katastrálního úřadu pro [adresa], katastrální území [adresa]. Dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit 1. žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 52 272 Kč (výrok IV.) a 2. žalované 58 080 Kč (výrok V.).

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] (dále jen „Jednotka“), k níž se váže věcné břemeno, a to právo doživotního a bezplatného užívání pro [tituly před jménem] [jméno FO] a zákaz zcizení a zatížení po dobu jejího života. [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto dárkyně darovala žalobkyni darovací smlouvou ze dne 23.2.2018 Jednotku, spoluvlastnický podíl ve výši 1425/4831 na společných částech domu zapsaného na LV č. [číslo], spoluvlastnický podíl ve výši 1425/4831 na pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaného na LV č. [číslo] a spoluvlastnický podíl ve výši 1425/4831 na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaného na LV č. [číslo] (dále jen „předmětné spoluvlastnické podíly“). Smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 25. 6. 2010 převedl 1. žalovaný na [tituly před jménem] [jméno FO] Jednotku a předmětné spoluvlastnické podíly, a to za kupní cenu 9 500 000 Kč. Úřad městské části [adresa], odbor výstavby, rozhodl dne 7. 11. 2006 povolit výjimku pro byt v [číslo]. PP, tzn. úroveň podlahy obytných místností bytu bude 1,40 m pod úroveň terénu a změnu nebytových prostor v [číslo]. PP na byt, který se bude skládat z předsíně, WC, koupelny, komory, kuchyně a pokoje, dle žádosti rodičů 1. žalovaného [jméno FO] a [jméno FO]. Dopisem ze dne 2. 12. 2021 požádala právní zástupkyně žalobkyně 1. žalovaného o spolupráci při řešení vypořádání spoluvlastnických vztahů v předmětné budově a k předání klíčů k Jednotce a k jejímu zpřístupnění a dopisem ze dne 29. 6. 2022 vyzvala oba žalované ke změně prohlášení vlastníka a k vypořádání spoluvlastnických vztahů. 1. žalovaný nabyl Jednotku smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 23. 6. 2005 od svých rodičů za kupní cenu 1 700 000 Kč, přičemž cena zahrnovala i hodnotu spoluvlastnického podílu kupujícího na společných částech domu, jakož i spoluvlastnický podíl k pozemkům.

3. Po právní stránce věc posoudil dle § 80 o. s. ř. a dovodil, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na určení, že se prohlášení vlastníka budovy mění, když změna prohlášení vlastníka je sice přípustná, lze je změnit kdykoliv za trvání vlastnictví jednotek v domě, nicméně může tak dojít třemi způsoby - 1. výslovným projevem vůle – usnesením shromáždění o změně, 2. v důsledku jiné právní skutečnosti; takovou skutečností je - uzavření smlouvy o výstavbě, - vznik společenství vlastníků jednotek s právní subjektivitou („společenství“); tímto dnem pozbývají veškeré právní účinky ustanovení prohlášení o dosavadním správci domu; 3. zákonem; avšak ani jeden ze způsobů na souzenou věc nedopadá. Na tomto závěru nemohlo ničeho změnit ani tvrzení žalobkyně, podle níž záměrem pro podání žaloby bylo v podstatě potvrzení existence bytové jednotky a narovnání spoluvlastnických vztahů, ať už ve vztahu k předmětné Jednotce, tak i k jednotlivým spoluvlastnickým podílům, a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98, a ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010. Výroky II. a III. jsou výroky odvozené od výroku I., a proto soud zamítl výroky II. a III., které tak ztratily opodstatnění. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Ve vztahu k výroku II. vzala odvolání zpět. Stran výroku I. namítala, že se jí mělo dostat poučení, že ji soud prvního stupně nesdělil předběžný právní názor. Žalovaný i jeho rodiče prostor opakovaně pronajímali, o tom nebyla informována nikdy neobdržela žádné plnění, neměla tam přístup. Opakovaně vyzývala oba žalované k nápravě situace, což žalovaní ignorovali, vyvinula veškerou možnou snahu k nápravě nesouladu mezi faktickým a právním stavem, což žalovaný uznává jako pochybení projektanta a svých rodičů. Prostor byl kolaudován jako byt, což má vliv na způsob využívání prostor a roční vyúčtování služeb, pojištění atd. Soud prvního stupně odňal žalobkyni možnost bránit své vlastnické právo a toliko z formálních důvodů nedošlo k projednání meritu věci. V kupní smlouvě je jasně specifikována výše spoluvlastnických podílů. Nedomáhala se určení, kterým by teprve na základě rozhodnutí soudu vznikla bytová jednotka, ta již mnoho let fakticky existuje. Stran výroku III. namítá, že absence informací ji vylučuje z možnosti podílet se na správě a nakládání s nemovitostmi, odpíráním vydání klíčů žalovaní brání žalobkyni v přístupu do domu. Je třeba rovněž ošetřit zpřístupnění prostoru žalobkyně za účelem vykonávání vlastnických práv. Žalovaný nemá zájem se s žalobkyní dohodnout, dostala se do situace, kdy by musela znovu podávat žalobu na zpřístupnění nemovitostí a zatěžovat znovu soud. Na posledním jednání podala návrh na změnu žaloby, tu soud připustil a vynesl rozsudek, rozhodl však, aniž by vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku, proto nebyly splněny podmínky dle § 104 odst. 2 o. s. ř. a nemohlo být rozhodnuto ve věci samé. Namítá dále, že soud prvního stupně měl žalobkyni poučit o tom, že pokud by prostor byl definován dle současného formálního stavu, došlo by k vyhovění žalobě ve výroku III. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 26 Cdo 2439/2020. Namítá, že žalovaným byly přiznány neodůvodněné náklady řízení (další porada ze dne 2.9.2024, podání ze dne 10.1.2024 které není úkonem právní služby, stran 2. žalované pak porada ze dne 26.8.2024 a podání ze dne 28.8.2024. Navrhla aby odvolací soud výrok I. změnil a žalobě vyhověl a výrok III. změnil tak, že žalovaný je povinen zpřístupnit žalobkyni prostor definovaný jako dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna uvedené v prohlášení vlastníka; nebo rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. 1. žalovaný navrhl rozsudek potvrdit. Žalobkyně v odvolání neuvádí žádné nové skutečnosti, soud prvního stupně vysvětlil v bodu 13 rozsudku důvody, proč není dán naléhavý právní zájem, žalobkyni správně poučil. Odvolání i žaloba postrádá formulaci záměru, kterého se žalobkyně snaží dosáhnout, má-li dojít k vymezení jednotky v budově (ve vlastnictví nikoli žalobkyně), nejedná se o obranu vlastnického práva. Zpětvzetím odolání do výroku II. zjevně akceptovala obranu žalovaných, že i v případě hypotetického vymezení jednotky neexistuje právní důvod pro vznik vlastnického práva žalobkyně k takto vymezené jednotce. S návrhem I. nemohla uspět, neboť jednotka může vzniknout z rozhodnutí soudu pouze v taxativně stanovených případech, kterým žalobní návrh neodpovídá. Ohledně výroku III. opakuje argumentaci s tím, že je třeba ošetřit zpřístupnění prostoru, že žalovaní odpírají klíče od domu; 1. žalovaný není vlastníkem žádné bytové jednotky, klíč od domu žalobkyně má, ostatní tvrzení nejsou relevantní. Výroky II. a III. jsou odvozeny od výroku I. Má za to, že nelze připustit změnu petitu formulovanou v odvolání. Pokud by odvolací soud došel k závěru, že by se mohlo jednat o přípustnou změnu petitu, pak v žalobě vznikne další problém, neboť se návrhy budou vylučovat, resp. výrok III. by měl existovat pouze in eventum pro případ zamítnutí návrhu v bodě I. Byla-li by vymezena nová jednotka (jejímž vlastníkem bude osoba odlišná od žalobkyně, které nesvědčí žádný titul a ani se určení vlastnictví nedomáhá), nemůže paralelně existovat nárok na zpřístupnění tohoto prostoru (jako společné části domu). Stran nákladů řízení považuje výrok za správný. 6. 2. žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Žalobkyně chybně tvrdí, že vymezením jednotky nedojde k vytvoření nového stavu, ke vzniku existence nové jednotky jakožto součásti domu, ale potvrzení faktického stavu její existence. Takové tvrzení nelze vnímat jinak, než jako vědomé popírání základních normativních aktů definujících absolutní majetková práva, a soud prvního stupně správně dovodil, že není dán naléhavý právní zájem, byť jej žalobkyně vnímá jako pouhou formalitu. Ve zbytku se její argumentace neliší od vyjádření 1. žalovaného včetně nesouhlasu se změnou petitu provedenou v odvolání. Nesprávně žalobkyně tvrdí, že řízení bylo zatíženo vadou způsobenou připuštěním změny návrhu, aniž by byla vyzvána k doplacení soudního poplatku. Rozporuje-li některé položky nákladů řízení, proti výrokům IV. a V. se neodvolala. Vzala-li žalobkyně zpět odvolání proti výroku II. a netrvá-li nadále na tvrzení, že by se měla stát vlastníkem jednotky, jejího vymezení se nesprávně domáhá, pak lze vznik jednotky realizovat změnou prohlášení vlastníka. Proti takové úpravě žádný z účastníků na straně žalované nikdy ničeho nenamítal, obrana směřovala právě vůči snaze žalobkyně založit své vlastnické právo k této jednotce.

7. Žalobkyně podáním ze dne 5. 11. 2025 navrhla změnu žaloby s tím, že v průběhu řízení došlo ke změně skutkových okolností, kdy původně byly jednotky č. [číslo] a [číslo] ve vlastnictví 1. žalovaného, avšak aktuálně je podle výpisu z katastru nemovitostí na LV č. [číslo] vlastníkem těchto jednotek stejně jako jednotky č. [číslo] žalovaná, ta je osobou vůči které se vztahuje výrok I. Žalobkyně se obrátila na žalované s výzvami k vydání klíčů a zpřístupnění prostor v [číslo]. PP, avšak marně, a proto navrhla odvolacímu soudu, aby výrok I. změnil a žalobě vyhověl a ve výroku III. jej změnil tak, že žalovaný je povinen zpřístupnit žalobkyni bytovou jednotku č. [číslo] v [číslo]. PP budovy na adrese [adresa], případně společnou část budovy, tj. dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna v [číslo]. PP definovanou v příslušném prohlášení vlastníka čl. C) bod pátý. Pokud žalovaný již s klíči k tomuto prostoru nedisponuje, je žalovaná povinna zpřístupnit tyto výše uvedené prostory.

8. Žalobkyně podala odvolání i proti výroku II. napadeného rozsudku, které vzala v doplnění odvolání zpět. Odvolací soud postupoval podle § 207 odst. 2 o. s. ř. a odvolací řízení co do výroku II. pro zpětvzetí odvolání zastavil (výrok I.).

9. V odvolání ze dne 17.12.2024 a jeho doplnění ze dne 5.11.2025 žalobkyně navrhla změnu žaloby. Odvolací soud rozhodl dle § 95 odst. 2 o.s.ř. a tuto změnu nepřipustil. Pokud jde o doplnění odvolání jednak žalobkyně požadovala, aby de iure vznikla „nová jednotka“ ve výroku I. a současně požadovala, aby soud ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zpřístupnit „prostor“. Oba případy se však vzájemně vylučují, kdy výrok III. popírá výrok I. a ve svém důsledku je tak navržený petit vnitřně rozporný. Uvedené platí i pro doplnění odvolání ze dne 5. 11. 2025, v němž se žalobkyně ve výroku III. domáhá zpřístupnit „novou jednotku“, případně „společnou část budovy“. Nadto postupu dle § 95 o. s. ř. brání ust. § 118b odst. 2 o. s. ř., neboť výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Projednání takové změny žaloby by si vyžádalo doplnění tvrzení o dohodě spoluvlastníků, zejména za účelem zjištění, jak se dohodli o užívání společných částí oni či jejich právní předchůdci, tedy zjištění práv a povinností, jakož i doplnění dokazování k takovým právně relevantním tvrzením.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a neshledal odvolání opodstatněným.

11. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro právní posouzení věci, zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud se částečně neztotožnil s právním posouzením věci, i přesto rozsudek z níže vyložených důvodů co do výsledku obstojí.

12. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

13. Podle § 3063 o. z. nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

14. Jak vysvětluje důvodová zpráva, ustanovení § 3063 o. z. vylučuje vznik takového vlastnictví bytů, které by v sobě slučovalo právní režim založený zákonem č. 72/1994 Sb. i právní režim založený novým občanským zákoníkem. Účelem tohoto ustanovení je zamezit situaci, aby v témže domě existovaly dva různé právní režimy spoluvlastnictví nemovité věci, z nichž jedním by bylo vlastnictví bytů podle zákona o vlastnictví bytů a druhým bytové spoluvlastnictví podle zákona č. 89/2012 Sb., a tedy dva druhy jednotek, z nichž jedny by byly "staré" jednotky, vzniklé podle zákona o vlastnictví bytů a druhé by byly "nové" jednotky, vzniklé již podle ustanovení o. z. Uvedené ustanovení však nic nemění na tom, že s účinností od 1. 1. 2014 je vlastnictví jednotek, vzniklé na základě zákona č. 72/1994 Sb. převedeno do režimu právní úpravy obsažené v občanském zákoníku ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod č. 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2359/2018). Výše uvedené znamená, že případné vady prohlášení, jímž byly v budově vymezeny jednotky, lze odstranit postupem podle § 1168 či § 1169 o. z. bez ohledu na to, že ke vkladu prohlášení vlastníka došlo před 1. 1. 2014 (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 ICdo 34/2015), jestliže jsou v petitu žaloby jednotky nadále specifikovány podle původní právní úpravy. Na rozdíl od soudu prvního stupně proto odvolací soud posuzoval souzenou věc po právní stránce podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.

15. Podle § 1168 odst. 1 o. z. vymezuje-li prohlášení jednotku neurčitým nebo nesprávným způsobem a neodstraní-li je původce prohlášení bez zbytečného odkladu poté, co ho na vadu upozornila osoba, která na tom má právní zájem, mohou vadu odstranit vlastníci dotčených jednotek společným prohlášením. Nedojde-li k tomu, rozhodne o odstranění vady soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Podle odst. 2 určí-li prohlášení neurčitě nebo nesprávně podíl vlastníka jednotky na společných částech, nepřihlíží se k tomu.

16. Podle § 1169 odst. 1 o. z. vlastníci jednotek mohou prohlášení změnit. Je-li jednotka zatížena, lze prohlášení změnit s předchozím souhlasem osoby oprávněné z věcného práva. Podle odst. 2 ke změně prohlášení se vyžaduje dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě. Účinnosti dohoda nabývá, pokud s ní v písemné formě souhlasí vlastníci jednotek s většinou hlasů, popřípadě s kvalifikovanou většinou hlasů určenou v prohlášení, a to i když nejsou stranami dohody.

17. V souzené věci bylo tvrzeno, že prohlášení vlastníka bylo sepsáno dne 28.4.2005, toto tvrzení nebylo zpochybněno, a proto z něj odvolací soud vychází, byť prohlášení vlastníka žalobkyně nepředložila. Odvolací soud dále vychází ze zjištění, že dne 23.6.2005 rodiče 1. žalovaného převedli bytovou jednotku [číslo] (č.l. 65) na 1. žalovaného, že dne 7.11.2006 došlo ke kolaudaci nebytového prostoru v [číslo]. PP na byt (č.l. 11), že dne 25.6.2010 1. žalovaný převedl bytovou jednotku [číslo] na právní předchůdkyni žalobkyně [jméno FO], která ji darovala dne 23.2.2018 žalobkyni (č.l. 5), že 1. žalovaný daroval darovací smlouvou s právními účinky vkladu dne 24.6.2019 jednotku [číslo] 2. žalované (č.l. 74).

18. Domáhá-li se žalobkyně změny v prohlášení vlastníka, lze uzavřít, že podle § 1168 odst. 1 o. z. lze postupovat v případě, kdy prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v domě bylo vadné již v okamžiku jeho vkladu do katastru nemovitostí. Tomu tak v souzené věci nebylo. V případě, že rozhodné skutečnosti nastanou až po vkladu prohlášení do katastru nemovitostí, je třeba postupovat podle § 1169 o. z. a prohlášení změnit. Takovou změnu je nutno provést především dohodou spoluvlastníků, soudu zákon svěřuje pravomoc toliko ve velmi omezeném rozsahu - v případě vypořádání společného jmění manželů, vypořádání spoluvlastnictví, či jak správně uvedl soud prvního stupně, smlouvy o výstavbě. O žádnou takovou situaci se v souzené věci nejedná, a proto je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobě nelze vyhovět, neboť pro to soud v poměrech souzené věci nemá oporu v právním předpisu. Ze žádného zákonného ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (stejně jako v poměrech zákona č. 72/1994 Sb.) se nepodává jakákoli možnost soudu právotvorným rozhodnutím vytvořit jednotku ve smyslu § 1159 o. z. I přesto, že žalobkyně má jako spoluvlastník právní zájem ve vztahu k výroku I., nemůže být jejímu žalobnímu návrhu z výše uvedených důvodů vyhověno.

19. Správně soud prvního stupně poukázal na to, že nemůže-li být vyhověno výroku I., neboť nelze vydat konstitutivní rozhodnutí ohledně vzniku nové jednotky, je pojmově vyloučeno, aby vyhověl žalobnímu žádání, a uložil žalovanému neexistující jednotku zpřístupnit. Proto veškerá argumentace upínající se k zpřístupnění takové jednotky, byť jej žalobkyně v odvolání označuje za prostor, nemůže obstát za situace, kdy změna žaloby nebyla dle § 95 o. s. ř. připuštěna.

20. Namítá-li žalobkyně absenci poučení dle § 118a o. s. ř., pomíjí, že rozhodnutí soudu prvního stupně není založeno na závěru, že žalobkyně je neúspěšná ve sporu proto, že neunesla břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní. Soud prvního stupně nepochybil, neposkytl-li poučení dle § 118a odst. 2 o. s. ř. a ani postup dle § 43 o. s. ř. nebyl na místě, neboť se o neprojednatelnou žalobu nejednalo a odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2439/2020 není přiléhavý pro skutkovou odlišnost věci. Jinak řečeno, nesprávně zvolený žalobní petit jde k tíži žalobkyně a nikoli soudu. Žalobkyně jako dominus litis vymezila předmět řízení a bylo její odpovědností, jaký žalobní požadavek uplatňuje.

21. Vytýká-li soudu prvního stupně, že jí nesdělil předběžný právní názor, tedy namítá překvapivost rozhodnutí, není její námitka důvodná. Za překvapivé (nepředvídatelné) je považováno takové rozhodnutí, které z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, a ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014). Taková situace však v projednávané věci nenastala. Skutečnost, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na závěru, s nímž odvolatelka nesouhlasí, nezakládá porušení jejího práva na spravedlivý proces, a rozhodnutí nelze z uvedeného důvodu považovat za překvapivé a zakládající vadu řízení.

22. Nedůvodná je i námitka odvolatelky, že jí soud prvního stupně odňal možnost bránit své vlastnické právo. Byť soud prvního stupně posoudil věc dle ustanovení zák. č. 72/1994 Sb. namísto § 1169 o. z., nepochybil, pokud dovodil, že není oprávněn v poměrech souzené věci zasáhnout do vlastnického práva účastníků řízení a konstituovat vznik nové jednotky ve smyslu § 1159 o. z., čehož se žalobkyně domáhala. Výkon takového vlastnického práva totiž náleží především spoluvlastníkům, kteří mohou sami prohlášení změnit dohodou resp. rozhodnutím spoluvlastníků. Teprve v případě, že s takovým rozhodnutím spoluvlastníků o změně prohlášení spoluvlastník nesouhlasí, má možnost domáhat se jeho přezkumu dle § 1169 odst. 3 o. z. Neopodstatněná je námitka, že se nedomáhala určení vzniku „nové jednotky“, která již fakticky existuje, de iure totiž právě tento požadavek vznesla.

23. Neopodstatněnou shledal odvolací soud námitku stran zastavení řízení dle § 104 odst. 2 o. s. ř. pro nezaplacení soudního poplatku po změně žaloby, když dle § 9 odst. 4 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb. platí, že pro nezaplacení soudního poplatku soud řízení nezastaví, došlo-li k rozšíření návrhu na zahájení řízení v téže věci poté, co soud začal jednat o věci samé.

24. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce stran nákladů řízení. Soudu prvního stupně nelze vytknout, že důvodně přiznal poradu s klientem, která se v případě obou žalovaných uskutečnila poté, co žalobkyně změnila žalobu podáním ze dne 20. 8. 2024, jak vyplývá z potvrzení o konaném jednání na č.l. 216 a 222. Návrh na změnu žaloby ze strany žalobkyně zcela opodstatnil právo žalovaných věc s právními zástupci projednat. Pokud jde o úkon ze dne 10. 1. 2024, žalobkyně pomíjí, že z bodu 14. odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že právě onen úkon soud prvního stupně nepřiznal, neboť se jednalo o stručné sdělení a nešlo o úkon právní služby. Stran námitky k podání ze dne 10. 8. 2024 soud prvního stupně uvedl, že nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 28. 8. 2024 datované 10. 8. 2024. Z obsahu spisu lze dovodit, že vyjádření žalované označené jako doplnění datované 10. 8. 2024 doručené soudu dne 28. 8. 2024 (č.l. 175) je vyjádřením ve věci samé, tudíž za něj náleží odměna, kterou soud prvního stupně správně přiznal, zatímco vyjádření k důkaznímu návrhu ze dne 10. 8. 2028, doručené soudu dne 28. 8. 2024 (č.l. 177) soud prvního stupně nepřiznal právě proto, že tato argumentace mohla být součástí podaného vyjádření.

25. Z výše uvedených důvodů je správný závěr soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná, a proto jí nelze vyhovět dle § 1169 o. z., když změnu prohlášení vlastníka mohou učinit sami spoluvlastníci a nikoli soud, pokud předmětem řízení nebylo vypořádání jejich spoluvlastnictví. Žalovanému nelze uložit povinnost zpřístupnit neexistující bytovou jednotku (ve smyslu § 1159 o. z.) Odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

26. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu k 1. žalovanému rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty sestávají z odměny po 4 500 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), a dále 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k) cit. vyhl., 21 % DPH ve výši 2 079 Kč, tedy náklady na právní zastoupení ve výši 11 979 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit 1. žalovanému ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu k 2. žalované rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty sestávají z odměny po 4 500 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), a dále 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k) cit. vyhl., 21 % DPH ve výši 2 079 Kč, tedy náklady na právní zastoupení ve výši 11 979 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit 2. žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., platební místo vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Na soudu prvního stupně bude, aby doměřil žalobkyni soudní poplatek za změnu žaloby, kterou připustil stran žalobního požadavku na zpřístupnění bytové jednotky č. [číslo] ve smyslu § 4 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 3 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.

Poučení