25 C 431/2022 - 225

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Ditou Staňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 2. [Jméno advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o žalobě na odstranění vad prohlášení vlastníka; o žalobě na určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Žaloba, aby bylo určeno, že prohlášení vlastníka budovy na adrese [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], u [právnická osoba] pro [adresa], katastrální území [adresa], se mění: a. vzniká nová bytová jednotka č. [Anonymizováno] o výměře 35,2 m2, nacházející se v 1. PP, která zahrnuje prostory dříve označené jako dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna, a mění se výměra společných částí budovy na 518,3 m2. b. ustanovení Prohlášení vlastníka v sekci D) STANOVENÍ SPOLUVLASTNICKÝCH PODÍLŮ se mění takto: Spoluvlastnické podíly vlastníků jednotek na společných částech domu (řídí se vzájemným poměrem podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě). Spoluvlastnické podíly na společných částech domu se stanovují pro jednotky v domě takto: Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1094/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1425/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 352/ 5183 CELKEM 5183/ 5183 c. ustanovení Prohlášení vlastníka v sekci E) ÚPRAVA PRÁV K POZEMKU se mění takto: Spoluvlastnické podíly na pozemcích parc. číslo [hodnota] (zastavěná plocha o výměře 169 m2) a parc. číslo [hodnota] (zahrada o výměře 626 m2) v katastrálním území [adresa], list vlastnictví č. [hodnota], se vymezují k jednotkám (ve výši spoluvlastnického podílu na společných částech domu) takto: Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1094/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] podíl o velikosti 1003/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 1425/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] spoluvlastnický podíl o velikosti 153/ 5183 Jednotka č. [Anonymizováno] podíl o velikosti 352/ 5183 s e z a m í t á .

II. Žaloba, aby bylo určeno, že spoluvlastníky nově vzniklé jednotky č. [Anonymizováno] v budově na adrese [adresa], jsou: [Jméno žalobkyně], nar. [Datum narození žalobkyně], s podílem 1529/5183, [Jméno žalované], nar. [Datum narození žalované], s podílem 1404/5183, [Jméno advokáta B], s podílem 2214/5183, s e z a m í t á .

III. Žaloba, aby byla 1. žalovanému uložena povinnost zpřístupnit žalobkyni bytovou jednotku č. [Anonymizováno] v 1. PP budovy na adrese [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], u [právnická osoba] pro hlavní město [adresa], katastrální území [adresa], s e z a m í t á .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 52 272 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 1. žalovaného.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované na náhradě nákladů řízení částku 58 080 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně 2. žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7. 11. 2022 odstranění vad prohlášení vlastníka a určení vlastnictví, přičemž znění petitu v průběhu řízení změnila tak, jak je specifikováno ve výrocích tohoto rozsudku. Uvedla, že je vlastníkem bytu v domě na adrese [Adresa žalované] (dále jen „[adresa] jednotky [Anonymizováno] zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], a náleží jí odpovídající spoluvlastnický podíl na společných částech budovy ve výši 1425/4831. 1. žalovaný je vlastníkem jednotek č. [Anonymizováno] s celkovým podílem na společných částech ve výši 2403/4831. 2. žalovaná je vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno], ke které náleží spoluvlastnický podíl na společných částech ve výši 1003/4831. Žalobkyně nabyla vlastnictví bytové jednotky č. [Anonymizováno] uzavřením darovací smlouvy od předchozího vlastníka, tj. sestry žalobkyně [jméno FO], nar. [datum], kerá nabyla vlastnictví předmětné jednotky na základě smlouvy o převodu vlastnictví k bytové jednotce š. [Anonymizováno] ze dne 25. 6. 2010. V Budově se dle katastru nemovitostí, a též dle prohlášení vlastníka, nachází pouze čtyři bytové jednotky (jednotka č. [Anonymizováno] a dvě jednotky vymezené jakožto garážové prostory (jednotka č. [Anonymizováno]), žádné jiné jednotky v dotyčném domě vymezeny nejsou. Žalobkyně vede s 1. žalovaným spor týkající se prostor formálně vymezených (např. ve smlouvě o převodu vlastnictví k bytové jednotce č. [Anonymizováno] dne 25. 6. 2010 či v příslušném prohlášení vlastníka čl. C) bod pátý) jakožto společné části budovy, tj. dílna (hobby místnost), komora (při dílně), komora (při vstupu), zádveří (předsíň), WC a umývárna v 1. PP. V průběhu sporu vyšlo najevo, že tyto prostory byly v roce 2006 kolaudovány jakožto byt, a to z iniciativy rodičů 1. žalovaného, tedy bývalých vlastníků Budovy. O kolaudaci prostor však žalobkyně do dne 6. 10. 2021, kdy jí bylo během soudního sporu předloženo předmětné kolaudační rozhodnutí, nebyla nikterak informována. Přestože 1. žalovaný o kolaudaci prostor věděl, nevyrozuměl o této skutečnosti ostatní spoluvlastníky a s prostory nakládal pouze dle svého uvážení a ostatním spoluvlastníkům bránil v přístupu k těmto prostorám. Žalobkyně se situaci snažila řešit se žalovanými, a to i písemnými výzvami, na něž nebylo reagováno. Současný faktický stav poměrů prostorů v Budově neodpovídá stavu popsanému v prohlášení vlastníka, tj. současné prohlášení vlastníka je vadné. K takovéto změně je třeba souhlasu všech vlastníků jednotek, přičemž jde pouze o formální úpravu poměrů tak, aby odpovídaly skutečnosti. V případě, že se spoluvlastníci jednotek nedohodnou, je možné žádat o změnu prohlášení vlastníka soudně. Jelikož v tomto případě není možné dojít k dohodě spoluvlastníků, je žalobkyně nucena obrátit se v této věci na soud. V Budově jsou kolaudovány prostory jakožto byt, avšak formálně jsou tyto prostory vedeny jakožto společné části Budovy. Je v zájmu všech spoluvlastníků, aby formální stav odpovídal stavu faktickému a kolaudovaný byt byl veden jakožto bytová jednotka. Změnou prohlášení vlastníka tedy oficiálně vznikne bytová jednotka, čímž se též změní celková výměra společných částí, přičemž ze zákona vyplývá, že k takovéto změně prohlášení vlastníka je nutný souhlas všech vlastníků jednotek. Žalobkyně v této souvislosti považuje též za vhodné, aby bylo přistoupeno ke geometrickému zaměření nově vzniklého bytové jednotky, aby bylo následně možné s dostatečnou přesností určit poměry podílů na společných částech Budovy. 2. 1. žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, kterou považuje za nedůvodnou a šikanózní. Uvedl, že předmětné prohlášení vlastníka nechali zpracovat rodiče 1. žalovaného [adresa] a [jméno FO] s právními účinky vkladu 28. 4. 2005. Jejich záměrem bylo, aby zpracovatel prohlášení vlastníka prostor v přízemí – označený jako dílna, komora při dílně, komora u vstupu, zádveří, WC a umývárna přiřadil k bytové jednotce [Anonymizováno].V tomto prostoru bydlela babička 1. Žalovaného. Bohužel zpracovatel prohlášení vlastníka toto neučinil, rodiče 1. Žalovaného však žili v dobré víře, že se tak stalo. Je tedy pravdou tvrzení žalobkyně, že tímto prohlášením vlastníka jsou vymezeny pouze 4 bytové jednotky. Kupní smlouvou ze dne 23. 6. 2005 prodali [adresa] a [jméno FO] bytovou jednotku [Anonymizováno] 1. žalovanému. Následně kolaudačním rozhodnutím ze dne 7. 11. 2006, které nabylo právní moci dne 27. 11. 2006 na základě žádosti [jméno FO] a [jméno FO], byl tento prostor změněn na bytovou jednotku v suterénu v domě č. p. [Anonymizováno]. Nedošlo však ke změně prohlášení vlastníka, rodiče 1. Žalovaného tak neučinili. 1. žalovaný bytovou jednotku [Anonymizováno] smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 25. 6. 2010 sestře žalobkyně [jméno FO]. Té bylo zcela zřejmé, že předmětem převodu je pouze tato bytová jednotka [Anonymizováno], a ne předmětný prostora, nebyl ani zahrnut v kupní ceně a nikdy si na něj sestra žalobkyně nečinila právní nárok. Žalobkyně uvádí, že vede s 1. žalovaným spor týkající se prostor formálně vymezených jako společné části budovy- dílna, komora při dílně, komora u vstupu, zádveří, WC a umývárna a že vyšlo v průběhu sporu najevo, že tyto prostory byly v roce 2006 kolaudovány jako byt a to z iniciativy rodičů žalovaného. Žalobkyně tedy přiznává, že se o této skutečnosti dozvěděla až dne 14. 7. 2021. Nejde o spor s ním, ale o spor vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 59/2020, kde žalovaným byl [jméno FO] a kolaudační souhlas byl založen teprve dne 14. 7. 2021.

1. Žalovaný o kolaudačním rozhodnutí nevěděl, našel ho v bytě rodičů po jejich úmrtí. Tento spor je již ukončen. Je tedy zřejmé, že žalobkyně a nejdříve její sestra 11 let neusilovaly o tyto prostory a netušily ani, že došlo k této chybě a nebyla provedena změna prohlášení vlastníka před tím, než 1. žalovaný dospěl k záměru prodat bytovou jednotku č. [Anonymizováno] sestře žalobkyně. Je tedy i zřejmé, že sestra žalobkyně kupní smlouvou kupovala pouze bytovou jednotku č. [Anonymizováno] a předmětem převodu nebyly tyto prostory, které byly v té době bytovou jednotkou a žalobkyně se tak domáhá něčeho, k čemu nebylo její vlastnické právo jasně deklarováno. Za života rodičů 1. Žalovaného prostory v 1.PP byly rodiči žalovaného pronajímány a žalobkyni a její sestře byla tato skutečnost známa a nic nenamítaly. Předmětný prostor se nachází u vstupních dveří a žalobkyně a její sestra kolem tohoto prostoru denně chodily. Tímto neoprávněným požadavkem žalobkyně by došlo i k bezdůvodnému obohacení žalobkyně, neboť sestře žalobkyně byla prodávána pouze bytová jednotka č.[Anonymizováno]. Ani sestra žalobkyně při převodu bytové jednotky [Anonymizováno] darovací smlouvou ze dne 23.2.2018 na žalobkyni neodhalila tento nesoulad zápisu prostoru v prohlášení vlastníka. Rodiče 1. žalovaného mu dne 6.3.2017 darovali nemovitosti specifikované v darovací smlouvě se zřízením věcného břemene . 2. žalovaná se stala vlastníkem bytové jednotky [Anonymizováno] na základě darovací smlouvy ze dne 24. 6. 2019. 1. žalovaný vznesl z procesní opatrnosti i námitku vydržení předmětných prostor v jeho prospěch a odkázal na na judikaturu Nejvyššího soudu (NS 29 Cdo 1155/2011), kdy judikatura Nejvyššího soudu nepodmiňuje platnost prohlášení vlastníka (§ 4 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů) jeho bezpodmínečným souladem s kolaudačním rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 28 Cdo 2120/2004). Nový občanský zákoník začlenil ochranu dobré víry ve vztahu k prohlášení v § 1167. Pokud by došlo ke zjištění vady prohlášení a původce prohlášení by sám vadu svým projevem vůle neodstranil, nebránilo by nic soudu, aby svým rozhodnutím vyslovil neplatnost prohlášení. 3. 2. žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. K původnímu petitu uvedla, že není zřejmé, z čeho dovozuje žalobkyně její pasivní legitimaci. Podaná žaloba není právně opodstatněná. Petit žaloby je v rozporu s § 1168 a § 1169 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na změně prohlášení vlastníka je třeba, aby se dohodli všichni vlastníci jednotek. Petit žaloby na změnu prohlášení vlastníka je neurčitý a nevykonatelný a nelze takto žalovat. Petit žaloby na určení není důvodný, pokud se žalobkyně cítí býti vlastníkem něčeho, k čemu ale není jasně deklarováno její vlastnictví nebo je z jiného důvodu sporné, může žalovat na určení, že je vlastníkem a není důvod, aby byly určovány spoluvlastníky i další osoby. Žalobkyně žaluje zcela nesprávně na něco, čeho nelze rozsudkem dosáhnout. Nelze určit, že žalobkyně a žalovaní jsou vlastníky nově vzniklé bytové jednotky, ta není zapsaná v prohlášení vlastníka. 2. žalovaná se stala vlastníkem bytové jednotky č. 1959/3 na základě darovací smlouvy dne 24. 6. 2019 a nemá problém se s 1. žalovaným dohodnout a nečiní si žádné nároky na předmětný prostor. Co se týká tvrzení žalobkyně o snaze vyřešit situaci dohodou, pak její tvrzení je nepravdivé. Je nemožné se s ní dohodnout na čemkoliv, 2. žalovaná projevila snahu o dohodu, ale žalobkyně podala tuto žalobu.

4. Z výše uvedeného vyplývá, že nyní jsou v Budově kolaudovány prostory jakožto byt, avšak formálně jsou tyto prostory vedeny jakožto společné části Budovy. Je v zájmu všech spoluvlastníků, aby formální stav odpovídal stavu faktickému a kolaudovaný byt byl veden jakožto bytová jednotka. Změnou prohlášení vlastníka tedy oficiálně vznikne bytová jednotka, čímž se též změní celková výměra společných částí, přičemž ze zákona vyplývá, že k takovéto změně prohlášení vlastníka je nutný souhlas všech vlastníků jednotek.

5. V průběhu řízení žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, jak je specifikováno ve výrocích tohoto rozsudku. Usnesením ze dne 24. 9. 2024 soud při jednání změnu žaloby podle § 95 odst. 1 o. s. ř. připustil.

6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Návrhy na provedení dalších důkazů soud zamítl, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci samé byl dostatečně prokázán provedenými důkazy a další dokazování by proto bylo nadbytečné. Jelikož účastníci řízení další důkazní návrhy neměli a potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

8. Žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. [Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, na parcele čl. [Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota], zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] (dále jen „Jednotka“). K předmětné Jednotce se váže věcné břemeno, a to právo doživotního a bezplatného užívání pro [tituly před jménem] [jméno FO] zřízené na základě Smlouvy darovací, o zřízení věcného břemene – bezúplatná, o zákazu zcizení a zatížení ze dne 23. 2. 2018 s právními účinky zápisu ke dni 1. 3. 2018. Dále byl předmětnou Smlouvou sjednán zákaz zcizení a zatížení pod dobu života [tituly před jménem] [jméno FO]. /prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 22. 10. 2019/ Darovací smlouvou ze dne 23. 2. 2018 má soud prokázáno, že [tituly před jménem] [jméno FO] jakožto dárkyně darovala žalobkyni Jednotku, spoluvlastnický podíl ve výši 1425/4831 na společných částech domu zapsaného na LV č. [hodnota], spoluvlastnický podíl ve výši 1425/4831 na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] a spoluvlastnický podíl ve výši 1425/4831 na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], zapasného na LV č. [hodnota] (dále jen „předmětné spoluvlastnické podíly“) /prokázáno Darovací smlouvou ze dne 23. 2. 2018/. Smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 25. 6. 2010 převedl 1. žalovaný na [tituly před jménem] [jméno FO] Jednotku a předmětné spoluvlastnické podíly, a to za kupní cenu 9 500 000 Kč /prokázáno Smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne 25. 6. 2010/. Úřad městské části [adresa], odbor výstavby, rozhodl dne 7. 11. 2006 povolit výjimku podle § 68 z. č. 500/2004 Sb. pro byt v I. PP v domě č. p. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], tzn. úroveň podlahy obytných místností bytu bude 1,40 m pod úroveň terénu a povolit výjimku na podkladě § 85 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., a to změnu nebytových prostor v I. PP v domě č. p. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], na byt. Byt se bude skládat z předsíně, WC, koupelny, komory, kuchyně a pokoje. Žádost podali [jméno FO] a [jméno FO] /prokázáno rozhodnutím ze dne 7. 11. 2006/. Dopisem ze dne 2. 12. 2021 požádala právní zástupkyně žalobkyně 1. žalovaného o spolupráci při řešení vypořádání spoluvlastnických vztahů v předmětné budově a k předání klíčů k Jednotce a k jejímu zpřístupnění. /prokázáno dopisem ze dne 2. 12. 2021/ Dopisem ze dne 29. 6. 2022 vyzvala žalobkyně oba žalované ke změně prohlášení vlastníka a k vypořádání spoluvlastnických vztahů /prokázáno dopisem ze dne 29. 6. 2022/. Smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 23. 6. 2005 převedli [jméno FO] a [jméno FO] jako prodávající na 1. Žalovaného bytovou Jednotku za celkovou kupní cenu 1 700 000 Kč, přičemž cena zahrnovala i hodnotu spoluvlastnického podílu kupujícího na společných částech domu, jakož i spoluvlastnický podíl k pozemkům /prokázáno Smlouvou o převodu vlastnictví jednotky ze dne 23. 6. 2005/.

9. Podle § 80 o. s. ř. (ve znění platném ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je určovací žaloba preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva a nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky (žaloba na plnění) vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1734/2013). Podle ustálené judikatury dále platí, že naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě na plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp.zn. 3 Cdon 1338/96). V této souvislosti soud rovněž odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 537/20110.

10. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, vlastník budovy svým prohlášením určuje prostorově vymezené části budovy, které se za podmínek stanovených tímto zákonem a v souladu se stavebním určením stanou jednotkami /§ 2 písm. h)/ a společnými částmi domu /§ 2 písm. g)/. Prohlášení musí mít písemnou formu. Prohlášení je povinnou přílohou návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o převodu první jednotky v domě.

11. Změna prohlášení je přípustná. Prohlášení lze změnit kdykoliv za trvání vlastnictví jednotek v domě, pro který bylo prohlášení vydáno. Prohlášení může být změněno třemi způsoby: 1. výslovným projevem vůle – usnesením shromáždění o změně, 2. v důsledku jiné právní skutečnosti; takovou skutečností je: - uzavření smlouvy o výstavbě, - vznik společenství vlastníků jednotek s právní subjektivitou („společenství“); tímto dnem pozbývají veškeré právní účinky ustanovení prohlášení o dosavadním správci domu; 3. zákonem; to se stalo přijetím novely provedené zákonem č. 103/2000 Sb. (s účinností od 1. 7. 2000), kdy v domech, ve kterých dnem nabytí účinnosti novely vznikla společenství, pozbyla tímto dnem veškeré právní účinky ustanovení prohlášení o dosavadním správci domu (čl. II bod 2 zákona č. 103/2000 Sb.). Rozhodování o změně prohlášení je vždy ve výhradní působnosti shromáždění; nikdo jiný o tom rozhodovat nemůže. 12.

13. V projednávané věci žalobkyně uplatnila tři nároky: výrokem I. požadovala určení, že prohlášení vlastníka budovy se mění tak, jak žalobkyně požaduje, výrokem II. požadovala určit, kdo je spoluvlastníkem nově vzniklé jednotky a s jakým podílem a výrokem III. požadovala uložení povinnosti 1. žalovanému zpřístupnit žalobkyni nově vzniklou bytovou jednotku. U prvního nároku není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když je změna prohlášení přípustná pouze shora citovanými způsoby a předmětnou žalobou se nelze požadovaného určení domáhat. Skutečnost, že žalobce nemá ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014). Vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka naléhavého právního zájmu žalobkyně na určení, že se prohlášení vlastníka mění tak, jak navrhuje žalobkyně, tj. vznikla by nová bytová jednotka a měnilo by se stanovení spoluvlastnických podílů, soud žalobu na určení ohledně výroku I. zamítl. Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1121/2011). Na tomto závěru nemohlo ničeho změnit ani tvrzení žalobkyně, podle níž záměrem pro podání žaloby bylo v podstatě potvrzení existence bytové jednotky a narovnání spoluvlastnických vztahů, ať už ve vztahu k předmětné Jednotce, tak i k jednotlivým spoluvlastnickým podílům. Judikatura nadto dospěla k závěru, že určovací žalobu nelze podat, jestliže je jejím jediným cílem právní popis skutkového stavu – například že studna není součástí pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98). V této souvislosti je třeba odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že se žalobci domáhali určení, kterým by se teprve na základě rozhodnutí soudu stala předmětná provozní jednotka součástí bytového domu, tj. jednotkou ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb., což je požadavkem na vydání tzv. konstitutivního (právotvorného) rozhodnutí, jímž je v obecné rovině takové rozhodnutí, kterým se zakládají, mění nebo ruší právní vztahy. K jeho vydání pak musí mít soud oporu v právním předpise. Dovolací soud uvedl, že z žádného zákonného ustanovení zákona o vlastnictví bytů se nepodává jakákoliv možnost soudu právotvorným rozhodnutím vytvořit jednotku ve smyslu zákona č. 72/1994 Sb. a konstituovat ji jako součást bytového domu. Určení prostorově vymezené části budovy jakožto jednotky (§ 2 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb.) je svěřeno především vlastníku budovy a jeho prohlášení (§ 4 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb.) Podle § 5 odst. 1, 2 zákona č. 72/1994 Sb., vlastnictví jednotky podle tohoto zákona spojené se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu vzniká vkladem prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí nebo výstavbou jednotky provedenou na základě smlouvy o výstavbě podle tohoto zákona. Vlastnictví jednotky může vzniknout rovněž na základě dohody spoluvlastníků budovy nebo rozhodnutí soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy nebo na základě dohody nebo rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů. Je-li předmětem vypořádání podílové spoluvlastnictví budovy, může vlastnictví jednotek vzniknout jen po předchozím vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy tak, že velikost spoluvlastnických podílů budovy se rovná velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu stanovených podle § 8 odst.

2. Soud proto na základě všech těchto skutečností uzavřel, že na požadovaném určení specifikovaném ve výroku I. tohoto rozsudku není dán naléhavý právní zájem a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Výroky II. a III. jsou výroky odvozené od výroku I., tj. pokud soud nevyhověl z uvedených důvodů výroku I., musel zamítnout výroky II. a III., které tak ztratili opodstatnění.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. 1. žalovanému, který byl ve věci úspěšný, přiznal plnou náhradu nákladů řízení spočívající v právním zastoupen advokátem, a to z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, jeden úkon á 4 500 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, písemné vyjádření ze dne 25. 10. 2023, 3. 7. 2024, 29. 8. 2024, 20. 9. 2024, dále za účast u jednání soudu dne 31. 10. 2023, 30. 5. 2024 a 24. 9. 2024, dále za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 2. 9. 2024, a to podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) a. t. Soud nepřiznal 1. žalovanému odměnu za písemné vyjádření ze dne 10. 1. 2024, resp. za podání ze dne 8. 1. 2024 (doručené do DS dne 10. 1. 2024), neboť se jednalo pouze o poměrně stručné sdělení 1. žalovaného týkající se mediačního řízení a dále nebyla přiznána odměna za podání ze dne 10. 8. 2024, neboť obsahem spisu jsou pouze 2 podání s tímto datem, ale podané 2. žalovanou, nikoliv 1. žalovaným. Dále soud přiznal 1. žalovanému náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. á 300 Kč, 9 x 300 Kč, tj. 2 700 Kč, a dále 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad. Celkové náklady řízení ve výši 52 272 Kč je žalobkyně povinna zaplatit 1. žalovanému v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 15. 2. žalované, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rovněž plnou náhradu nákladů řízení spočívající v právním zastoupen advokátem, a to z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.“, jeden úkon á 4 500 Kč, a to za přípravu a převzetí věci, písemné vyjádření ze dne 25. 10. 2023, 10. 1. 2024, 3. 7. 2024, 28. 8. 2024, 18. 9. 2024, dále za účast u jednání soudu dne 31. 10. 2023, 30. 5. 2024 a 24. 9. 2024, dále za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne 26. 8. 2024, a to podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) a. t. Soud nepřiznal 2. žalované odměnu za písemné vyjádření ze dne 28. 8. 2024 – vyjádření se k důkaznímu návrhu s datem 10. 8. 2024, když předmětné podání mohlo být shora cit. podání ze stejného data, tj. z 28. 8. 2024 (označené jako „doplnění vyjádření“, datováno 10. 8. 2024). Dále soud přiznal 2. žalované náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 3 a. t. á 300 Kč, 10 x 300 Kč, tj. 3 000 Kč, a dále 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad. Celkové náklady řízení ve výši 58 080 Kč je žalobkyně povinna zaplatit 2. žalované v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení