11 Co 282/2022- 131

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 27/2021 - 90, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části výroku II. mění tak, že se zamítá žaloba co do částky [částka] s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení; ve výroku III. se potvrzuje ohledně částky [částka] s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za den [datum], úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částek [částka] od [datum] do [datum], [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal částky [částka] s příslušenstvím jednak jako nákladů obhajoby (ve výši [částka] vč. DPH) a jednak jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu (ve výši [částka]) způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. [spisová značka], resp. u Okresního státního zastupitelství v [obec] (dále jen„ OSZ [obec]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

3. V průběhu řízení žalovaná zaplatila dne [datum] částku [částka], řízení bylo v rozsahu zpětvzetí žaloby co do částky [částka] zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 11 C 27/2021 - 27. Doplňujícím stanoviskem ze dne [datum] žalovaná přiznala a zaplatila žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka], žalobce vzal žalobu zpět o dalších [částka]. Předmětem řízení zůstal nárok na zaplacení [částka] coby nákladů obhajoby a částky [částka] na náhradu nemajetkové újmy.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že [právnická osoba] podala dne [datum] trestní oznámení na žalobce. Trestní oznámení včetně příloh čítalo 340 listů. Usnesením ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. z., který měl spáchat tím, že si ponechal prostředky, které v době od [datum] do [datum] jako mandatář vybral pro [právnická osoba] od obsluhovatelů výherních hracích přístrojů, čímž [právnická osoba] způsobil škodu ve výši nejméně [částka]. Dne [datum] bylo podáno další trestní oznámení, kdy měl žalobce způsobit škodu [částka] tím, že měl zpronevěřit prostředky jakožto jednatel společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Věci byly spojeny ke společnému řízení i po dalším trestním oznámení, škoda měla činit [částka]. Podrobně shrnul průběh trestního řízení, na jeho rekapitulaci v odůvodnění rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje. Trestní stíhání žalobce bylo usnesením státního zástupce OSZ [obec] ze dne [datum] zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se řízení vede. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované dne [datum], uplatnil žalobce u žalované požadavek na zaplacení částky [částka] na náhradu nákladů obhajoby a částky [částka] na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Dále byl uplatněn požadavek na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním ve výši [částka]. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], přiznala žalobci náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka] a náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši [částka], dále přiznala žalobci náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání ve výši [částka]. Celková částka [částka] byla žalobci uhrazena dne [datum]. Doplňujícím stanoviskem ze dne [datum] přiznala žalobci další náhradu nákladů obhajoby ve výši [částka], která byla žalobci uhrazena dne [datum].

5. Po právní stránce posoudil věc podle § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 a 31 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), když došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě vydaného usnesení o zahájení trestního stíhání proti žalobci. Ohledně nákladů na obhajobu vyšel z výše odměny za 1 úkon právní služby, žalobce byl stíhán pro (pokračující) trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. z., tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby 8 let. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu činí tarifní hodnota [částka] a odměna za 1 úkon právní služby [částka] (§ 7 bod 5. advokátního tarifu). Nepřisvědčil argumentaci, že by měly být nahrazeny též náklady obhajoby/právního zastoupení vynaložené před zahájením trestního stíhání. Dle citovaného znění § 31 odst. 1 OdpŠk zahrnuje náhrada škody takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Nezákonným rozhodnutím v nyní projednávané věci je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], které bylo žalobci doručeno dne [datum] Náklady vynaložené před vydáním tohoto usnesení tak nemohly být účelně vynaloženy na jeho zrušení nebo změnu. Podrobně vysvětlil, jak hodnotil jednotlivé úkony s odkazem na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a sp. zn. 8 To 24/97. Vyčíslil cestovné a dospěl k závěru, že žalobci důvodně vznikly náklady na obhajobu ve výši [částka] vč. DPH, zaplatila-li žalovaná [částka], shledal nárok důvodným co do částky [částka] a ve zbytku [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ohledně délky řízení posoudil věc dle § 13 a § 31a OdpŠk a uzavřel, že posuzované řízení bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci dne [datum] a bylo pravomocně skončeno zastavením trestního stíhání dne [datum], tedy trvalo celkem 5 let a 5 měsíců. Předchozí dobu, kdy byla věc prověřována, nelze do celkové doby řízení zahrnovat, když v případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 tr. ř.), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.) s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Posuzované řízení bylo složité po skutkové i procesní stránce. Po stránce skutkové musely orgány činné v trestním řízení zmapovat a prozkoumat komplikované smluvní vztahy mezi žalobcem a společnostmi, ve kterých působil, a poškozenou společností AUTO GAMES a finanční toky mezi nimi. To se pak promítlo do složitosti procesní, kdy bylo vyslechnuto velké množství svědků, bylo shromážděno a prověřováno obrovské množství listin, bylo povolováno, prováděno a vyhodnocováno sledování telekomunikačního provozu, byly zpracovány dva obsáhlé znalecké posudky. Bylo spojeno vícero trestních věcí ke společnému řízení, což následně vyvolalo i spor o věcnou příslušnost. Na rozhodování se podílely policejní orgán (zahájení a rozšíření trestního stíhání, přibírání znalce), OSZ [obec] (stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a rozšíření trestního stíhání, obžaloba, 2x zastavení trestního stíhání), KSZ [obec] (stížnost proti usnesení o zastavení trestního stíhání), VSZ [obec] (spor o věcnou příslušnost), OS [obec] (předběžné projednání obžaloby, povolování sledování telekomunikačního provozu), KS [obec] (stížnost proti usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření). Z hlediska právního se jednalo o standardní trestný čin zpronevěry, těžiště složitosti věci spočívalo ve skutkových a procesních aspektech. Orgány činné v trestním řízení postupovaly ve věci v zásadě plynule a v jejich postupu nelze spatřovat žádné zásadnější průtahy. Žalobce svým jednáním k celkové délce řízení žádným způsobem nepřispěl. Význam předmětu řízení pro poškozeného hodnotil jako zvýšený svým druhem, tím spíše u žalobce, který byl bezúhonný a čelil trestnímu stíhání poprvé a byl ohrožen vysokou trestní sazbou a v případě uznání viny a odsouzení mu též hrozilo uložení povinnosti k náhradě vysoké škody, když poškozená společnost svůj požadavek postupně navyšovala až na částku přes 5 mil. Kč, policejní orgán dokonce dospěl k závěru o způsobení škody přes 6 mil. Kč. Dovodil, že celkovou dobu řízení v délce 5 let a 5 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, za nějž je nutno přiznat finanční odškodnění, které stanovil vycházeje z toho, že délka řízení byla výrazně nepřiměřená, byť nikoli extrémní, z částky [částka] za rok řízení (prvé dva roky ve výši poloviny), z hlediska složitosti snížil základní částku o 40% a z hlediska významu řízení ji zvýšil o 30%. Uzavřel, že základní částka odškodnění měla být snížena o 10%, důvodným považoval nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka] (zaokrouhleně) vypočtený následovně - 55 (měsíců řízení) x [částka] (za 1 měsíc řízení) – 12 x [částka] (modifikace na za první dva roky řízení) = [částka] x 0,9 (snížení o 10%), přihlížeje k tomu, že žalobce již obdržel částku [částka], shledal žalobu důvodnou do částky [částka], do které jí vyhověl a ve zbylém požadavku na zaplacení částky [částka] ji jako nedůvodnou zamítl. Žádost žalobce byla doručena dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dnem [datum], prodlení nastalo od [datum], ohledně úroků z prodlení ve vztahu k potvrzení o poradách přihlédl k tomu, že žalovaná vyzvala žalobce až poté, co byla 2,5 měsíce v prodlení s vyřízením žádosti. Výrok o nákladech řízení odůvodnil dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., když předmětem řízení byly dva samostatné nároky. Žalobce byl úspěšný do částky [částka], tj. do 90,14% předmětu řízení, do částky [částka] byla úspěšná žalovaná, a žalobce má právo na náhradu 80,28% svých nákladů v celkové výši [částka], tj. [částka].

6. Proti části výroku II. rozsudku (co do částky [částka] s příslušenstvím představující nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu) a výroku IV. o nákladech řízení podala odvolání žalovaná, navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že se žaloba v této části zamítá. Nesouhlasí s navýšením a způsobem výpočtu částky, když trestní řízení trvalo 5 let a 5 měsíců, což není tak extrémní délka, aby bylo nutno navýšit základní částku na [částka] ročně, když částka [částka] se zpravidla navyšuje až u řízení delších než 10 let. Není důvod navyšovat kritérium významu řízení, neboť žalobce se samostatně domáhá náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání a jedno kritérium by nemělo být přiznáno 2x.

7. Proti části výroku III. rozsudku (co do částky [částka] představující nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu) podal odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek a žalobě v této části vyhověl. Má za to, že již nelze striktně vycházet ze stanoviska, když v důsledku inflace hodnotově vyjádřeno poškozený dostane méně než např. v roce 2013. Nesouhlasí s tím, že šlo o složitou věc. Od samého počátku podával vysvětlení, avšak vyšetřování bylo vyšetřovatelem vedeno tendenčně, policie vycházela ze smyšlených údajů poškozeného. Odkázal na označené rozhodnutí VSZ [obec], které po 4 letech stíhání jednoznačně vytklo i to, že usnesení o zahájení trestního stíhání jsou vadná, nemůže za neschopnost konkrétních pracovníků konat řádně svoji práci z odborného hlediska, tedy jasně vymezit tvrzené skutky a provést důkazy. Kdyby vyšetřovatel prováděl práci řádně a objektivně, nebylo by trestní stíhání vůbec zahájeno. Soud prvního stupně přikročil ke zvýšení částky z hlediska významu o 30%, měl zohlednit i chování žalobce a navýšit základní částku o dalších 20%.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované nesouhlasil se snížením částky [částka] na [částka], ve zbytku odkázal na vlastní odvolání.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, odvolání žalobce důvodné není.

10. Předmětem odvolacího řízení je pouze nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení v celkové výši [částka]. V souzené věci soud prvního stupně podrobně a pečlivě provedl úplné dokazování, na jehož základě zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud se neztotožnil pouze s určením základní částky [částka] ročně, když za adekvátní považuje částku [částka] a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ohledně kritéria významu řízení je třeba zvýšit základní částku o 15% a zároveň ji snížit z důvodu složitosti o 35%. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobci náleží odškodnění ve výši [částka], které mu již žalovaná zaplatila.

11. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje; ztotožnil se též se závěrem, že tuto nemajetkovou újmu je třeba odškodnit v penězích, když v souzené věci nepostačí konstatování porušení práva. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že v trestním řízení ve vztahu k žalobci došlo k vydání nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo vydáno dne [datum], a bylo žalobci doručeno dne [datum]. Teprve tento den je počátkem pro určení délky řízení, nikoli datum [datum], kdy bylo podáno trestní oznámení. Správný je závěr ohledně konce řízení [datum], kdy nabylo právní moci usnesení OSZ [obec], jímž bylo trestní stíhání žalobce zastaveno. Správně soud prvního stupně konstatoval, že rozhodné období činí 5 let a 5 měsíců.

12. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud vycházeje ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, určil částku [částka] ročně (za prvé 2 roky řízení po [částka]). Nejvyšší soud vymezil orientačně rozmezí 15 000 – [částka], ve kterém by se měla pohybovat základní částka za rok řízení, z níž bude při výpočtu výše zadostiučinění vycházeno. Na částku [částka] je pohlíženo jako na částku základní, zatímco částka vyšší, blížící se [částka], by měla být odůvodněna extrémní délkou řízení, či jinými závažnými okolnostmi. V souzené věci řízení nepřiměřenou dobu trvající bylo dlouhé, avšak nikoli extrémně dlouhé, délka nebyla násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat.

13. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalobce ve vztahu k navýšení částky o inflaci. K možnosti překonání závěrů přijatých ve„ stanovisku“, a to s ohledem na ekonomický růst, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1181/2021, či v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017).

14. Základní částku odvolací soud určil ve výši [částka] ( (4 x [částka] [anonymizováno]) + (5 měsíců x 1 250)), od níž je nutno odečíst 35% dle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk z důvodu složitosti řízení. Odvolací soud vychází z posouzení konkrétních okolností posuzovaného řízení, kdy soud prvního stupně přiléhavě konstatoval, že věc si vyžádala rozsáhlé dokazování, o tom svědčí výslechy více než 50 svědků z celého území ČR (např. z [obec], [obec], [obec], [obec], [obec], [obec]), vypracování znaleckých posudků z oboru ekonomiky a účetnictví ke zjištění výše škody včetně výslechu znalce, který posuzoval nespočetné množství listinných důkazů. Jen prvé trestní oznámení čítalo 340 listů včetně příloh. Lze tak uzavřít, že řízení bylo skutkově výrazně složité, dále soud prvního stupně správně dovodil i složitost procesní, která se odrazila při posouzení výše škody poté, co bylo opakovaně rozšířeno trestní oznámení ([datum]) a věc byla projednána ve společném řízení. S ohledem na výši škody přesahující dle znalce částku [částka] bylo rozhodováno též o věcné příslušnosti krajského či okresního policejního orgánu, věc byla postoupena i Generálnímu finančnímu ředitelství, a poté co bylo zjištěno, že škoda nedosahuje částky [částka], byla věc vrácena policejnímu orgánu v [obec]. O věcné příslušnosti rozhodovalo i vrchní státní zastupitelství. V roce 2015 okresní soud rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, o stížnosti státního zástupce rozhodoval též Krajský soud v Ostravě. Zjištěná potřeba provést dokazování znaleckým posudkem, jehož zpracování policejní orgán nakonec v posuzovaném řízení též zadal, jakož i následná potřeba znalecký posudek doplnit, objektivně vedla k prodloužení délky tohoto řízení. Namítl-li žalobce, že znalecký posudek z oboru účetnictví měl být zadán dříve, je třeba uvést, že vyšetřování, jež vyústilo k zahájení trestního stíhání žalobce, bylo vedeno cca 1 rok, zároveň je nezbytné přihlédnout k charakteru trestné činnosti, způsobu vedení účetnictví a praxi, jež byla mezi [právnická osoba] a žalobcem zavedena, kdy řada plateb byla předána v hotovosti, a tedy bylo nejdříve zapotřebí provést výslech svědků.

15. Soud prvního stupně nepochybil, dovodil-li, že význam předmětu řízení pro žalobce je zvýšený. Trestní řízení patří z objektivního hlediska dle konstantní judikatury k řízení s vyšším významem pro poškozeného, neboť více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]). Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že základní částku je třeba ohledně kritéria významu řízení zvýšit pouze o 15%, když žalobce netvrdil, natož prokazoval, natolik zásadní skutečnosti, jež by byly způsobilé navýšit význam o dalších 15%.

16. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku, že soud prvního stupně měl navýšit základní částku o 20% z důvodu chování žalobce. Okolnost, že žalobce s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval, nelze klást k dobru žalobce v podobě navýšení odškodnění.

17. Po takto provedené korekci je třeba základní částku za dobu trvající od [datum] do [datum], tedy 5 let a 5 měsíců, ve výši [částka] snížit o 20% (resp. snížit o 35% za složitost a navýšit o 15% za význam řízení), tudíž žalobci náleží zadostiučinění v celkové výši [částka]. Protože se již žalobci této částky plněním žalované dostalo, odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl, a v napadené části výroku III. ohledně částky [částka] rozsudek jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř. Odvolacím přezkumem zůstala nedotčena část výroků II., III. týkající se nároku na obhajné, jakož i výrok I., jímž bylo řízení co do části zastaveno.

18. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný co do 80,28% a jeho celkové náklady činí [částka]. Ty představuje představuje soudní poplatek ve výši [částka], 3x odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby) dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty [částka], tj. 3x [částka], dále 3 úkony právní služby (2x jednání soudu více než 2 hodiny dne [datum] a [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. po [částka] z tarifní hodnoty [částka]. Dále náleží žalobci náhrada hotových výdajů 6x [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 5 cit. vyhl., náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] dle § 14 odst. 1 cit. vyhl. a DPH ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Žalobce byl plně úspěšný ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, když částku [částka] žalovaná zaplatila až po podání žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013), v části týkající se nákladů na obhajobu [částka] byl úspěšný jen v poměrné části ohledně [částka] (zaplacenou žalovanou po podání žaloby a pravomocně přiznanou) a neúspěšný byl co do částky [částka]. Pro účely rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně byla meritem věci (pro účely nákladů řízení coby tarifní hodnota) částka [částka] ([částka] za nemajetkovou újmu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1791/2015) a [částka], z níž úspěch žalobkyně je třeba vztáhnout k částce [částka]). Součet částek, v nichž žalobkyně dosáhla úspěchu, činí [částka] / [částka], proto odvolací soud učinil závěr, že žalobkyně byla úspěšná co do 90,14% a neúspěšná co do 9,86%, a proto jí náleží 80,28% nákladů řízení, představující částku [částka], jak správně dovodil soud prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb., když procesně úspěšné žalované vznikly náklady řízení za odvolání, přípravu účasti na jednání, účast na jednání odvolacího soudu, tj. 3 paušální náhrady po [částka], celkem [částka]. Po provedení odečtu je tak žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka]. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. s ohledem na administrativní postupy při čerpání prostředků ze státního rozpočtu.