11 Co 312/2024 - 637

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o [částka] s příslušenstvím a měsíční rentu ve výši [částka] Kč o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. června 2024, č.j. 27C 15/2018-599, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání žalované se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. potvrzuje; ve výroku IV. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0]; ve výrocích V., VI. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], LL.B.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále pravidelnou měsíční rentu ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] vždy k patnáctému dni následujícího měsíce (výrok II.), zamítl žalobu co do [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a co do požadavku nahrazení měsíční renty ve výši [částka] od [datum] vždy k patnáctému dni v měsíci, nejdéle do patnáctého dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž žalobce dovrší věku 65 let, nebo po měsíci, v němž bude žalobci přiznán starobní důchod z důchodového pojištění, a dále požadavku žalobce na hrazení měsíční renty ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] (výrok III.), uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka] (výrok IV.), a povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů státu ve výši [částka] (výrok V.) a povinnost žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů státu ve výši [částka] (výrok VI.).

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce původně domáhal nároků za škodu na zdraví v důsledku úrazu, k němuž došlo při dopravní nehodě dne [datum] sestávající ze zaplacení měsíční renty [částka], kterou pro období od [datum] do [datum] žalobce kapitalizoval ve výši [částka]; dále se domáhal další nemajetkové újmy [částka]; nákladů za znalecký posudek [částka]. Žalovaná částečně plnila, na ušlém zisku žalobci vyplatila [částka]. Rozsudkem č.j. [spisová značka], ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum] soudy pravomocně ke dni [datum] vyhověly nároku co do částky [částka] s úrokem z prodlení 8,05% od [datum] do zaplacení (výrok I.), pravidelné měsíční renty ve výši [částka] vždy k 15. dni v měsíci počínaje [datum] nejdéle do 15. dne v měsíci po měsíci, v němž žalobce dovrší věk 65 let, nebo po měsíci, v němž bude žalobci přiznán starobní důchod z důchodového pojištění (výrok II.), zamítavý výrok III. co do částky [částka] s příslušenstvím (další nemajetková újma ve výši [částka] a [částka] za znalecký posudek) je v právní moci ke dni [datum]. Žalovaná po vyhlášení rozsudku plnila [částka] s přísl. a hradí měsíční rentu [částka]. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce co do částky [částka] s přísl. na ušlém zisku a co do měsíční renty [částka]; v tomto rozsahu byl rozsudek zrušen s tím, že bylo třeba se zabývat tvrzením žalobce ohledně vynaložení zvýšeného úsilí, aby dosahoval vyšších příjmů, rozhodnout o období pro měsíční rentu od [datum] do [datum], když nebyl vyčerpán předmět řízení.

3. Vyšel ze zjištění, že žalobce utrpěl při dopravní nehodě dne [datum], kterou zavinil řidič osobního vozidla [jméno FO], RZ [SPZ] pojištěný u žalované dle zák. č. 168/1999 Sb., zranění (otevřené vícenásobné tříštivé [podezřelý výraz] a vícenásobné [podezřelý výraz], a to kosti [podezřelý výraz] a následný počínající [název] z [podezřelý výraz] jak navenek, tak do měkkých tkání, bezprostředně ohrožující jeho život. V důsledku zlomení pravé [podezřelý výraz] došlo k obzvlášť citelnému omezení obvyklého způsobu života v délce přesahující 42 dnů, trvající nejméně 8 týdnů, s možností [podezřelý výraz], operačního řešení, upoutání na lůžko a s odkazem na pomoc jiné osoby a následnou chůzí o berlích a rehabilitaci. Dále žalobce utrpěl [podezřelý výraz], a to tržně zhmožděnou ránu délky 20 mm na levém bérci. Žalobce v době dopravní nehody jel na motocyklu. Před podáním žaloby žalovaná uhradila žalobci z titulu ušlého zisku částku [částka] ve třech platbách, [částka] jako náklady s najmutím externí dopravní firmy ([částka] a nákladů na řidiče), [částka]; dále [částka] za náhradního řidiče v roce 2014 a náhradu za neuskutečněné zájezdy ve výši [částka] naplánované v období těsně po úrazu. [tituly před jménem] Šlégl ve znaleckém posudku popsal zranění žalobce, nedošlo k žádnému nadstandardnímu průběhu léčby ani k dalším okolnostem zvyšujícím intenzitu utrpěné újmy. Vyslovil, že žalobce je schopen řídit motorové vozidlo, nikoli autobus v dálkové dopravě. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] a jeho dodatku zjistil, že žalobce měl za období 2012 – 1/2014 k dispozici finanční prostředky [částka], což činí měsíční průměrný příjem [částka], ve 2/2014 hospodařil se ztrátou [částka], jednorázový prodej autobusu [částka] nelze považovat za zisk. Odpisy je třeba k zisku přičíst (jedná se o účetní položku, která fakticky nesnižuje cash flow), splátka úvěru byla odečtena. Z dodatku zjistil, že ztráta z podnikání v období po úrazu činila [částka] a měsíční ztráta [částka]. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno] neshledal použitelným, celková hodnota zisku je [částka] a měsíční renta [částka], znalkyně počítala dvě nestejně dlouhá období, nevysvětlila, že k poklesu zisku došlo již v 2013, a nezabývala se skutečností, že v roce [rok] a [rok] žalobce dosáhl vyššího zisku než v roce 2013. [tituly před jménem] [jméno] vyjádřil názor, že by při výpočtu zisku neměly být do nákladů započítávány jednotlivé leasingové splátky. K prokázání cestovních náhrad žalobce předložil nedatované a neautorizované tabulky (č.l. 368-371), z nichž nezjistil žádné skutečnosti. Žalobce podnikal v dálkové automobilové dopravě od roku 1992, měl trvalé zakázky, trvalé kontrakty a příjmy, s dvěma autobusy podnikal od roku 1997, po 5–7 letech autobusy obměňoval. Podnikání bylo založeno na jeho praxi řidiče a měl další zaměstnance a brigádníky. Pracoval pro 2–3 cestovní kanceláře. Nejprve tvrdil, že pro osobní potřebu měl částku [částka] ročně, posléze [částka] a nakonec změnil na [částka] měsíčně. Jako řidič byl po úrazu pro klienty cestovních kanceláří nedůvěryhodný vzhledem k tomu, že chodil o francouzských holích, nebyl schopen vykrýt provoz dvou autobusů a proto podnikání ukončil. Žalobci byl přiznán [podezřelý výraz]. stupně dne [datum] a od [datum] byl žalobci přiznán invalidní důchod III. stupně, podrobně zjistil výši invalidního důchodu, který žalobce v letech [datum] pobíral, a ze statistiky ČSÚ pro [kraj], jaký byl růst mezd pro zaměstnance „obsluha strojů a zařízení“, dále zjistil výši minimální mzdy [částka] v roce 2019. Žalobce byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] do [datum], podpora v nezaměstnanosti mu nebyla poskytována; od [datum] do [datum] měl přerušenu živnost. K posouzení zvýšeného úsilí, kterého měl dosahovat za účelem dosažení zisku, a [podezřelý výraz] následků vyšel ze znaleckého posudku a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno] ze dne [datum] a zjistil, že dne [datum] se žalobci zlomila postižená noha a poškodily se mu staré zlomeniny, [podezřelý výraz] trvala do [datum]. Současně od [datum] byl [podezřelý výraz] pro [podezřelý výraz] kolene, [podezřelý výraz] proběhla [datum]. V červnu 2018 prodělal [podezřelý výraz] kýly. [podezřelý výraz] stav žalobce neumožňoval praktický výkon profese řidiče autobusu v dálkové dopravě. Činností jako několikahodinových nepřetržitých, údržby a oprav autobusu, úklid či mytí by žalobce nebyl schopen ani se zvýšeným úsilím kvůli svým fyzickým omezením. V roce 2014 odpovídal [podezřelý výraz] stav žalobce dočasné pracovní neschopnosti a žalobce nebyl schopen plnit ani manažerské činnosti pro významné potíže s hybností či trvalé bolesti a jejich léčbu. V letech [datum] byl schopen manažerské práce ve zkráceném úvazku v rozsahu 4 hodin denně. V roce 2019 nebyl schopen ani manažerských činností, u invalidity třetího stupně se výkon výdělečné činnosti nepředpokládá, tj. v roce [datum] zvýšené úsilí 100%, v letech [datum] na 50%. Zásadní limitací je pro žalobce trvalé postižení pohybového aparátu, konkrétně zkrat pravé dolní končetiny o 3 – 4 cm s nutností užívat francouzskou hůl, což vedlo ke zhoršení potíží z bederní páteří. Trvá nestabilita kostí pánevního kruhu a pravého kolenního kloubu. Žalobce je neschopen dlouho sedět ve vynucené poloze s otřesy. Ve výkonu manažerské činnosti byl omezen tělesnými následky po úrazu, pro horší pohyblivost byl omezen v kontrolní činnosti, při jednání byly nutné častější přestávky, užívání léků proti bolesti mohlo snížit jeho rychlost a orientaci při jednáních. Revizní znalecký posudek pro nadbytečnost neprováděl.

4. Po právní stránce posoudil věc dle § 6 zák. č. 168/1999 Sb. a ohledně náhrady ztráty na výdělku dle § 2962 a § 2963 o.z. dovodil, že příčinná souvislost mezi újmou na zdraví žalobce a ztrátou na výdělku je dána vycházeje ze znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno] a [tituly před jménem] [jméno]. Žalobce podnikal v oblasti dálkové autobusové dopravy, zajišťoval letní i zimní zájezdy, měl k dispozici 2 autobusy, dopravu jedním autobusem zajišťovali 2 řidiči, jedním z nich byl žalobce, u něhož po úrazu poklesla kapacita v položce placené zaměstnání o 40%, neboť žalobce nemůže řídit autobus a vykonávat fyzicky náročné práce. Posudkový lékař shledal snížení jeho pracovních schopností o 60% od [datum] a od [datum] pro invaliditu 3. stupně jeho pracovní schopnost poklesla o 70%. Vyšel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno], který abstrahuje od fikcí účetních a daňových předpisů a uvažuje reálné příjmy, proto vyšel z průměrného výdělku před úrazem ve výši [částka]. Výpověď žalobce neshledal věrohodnou (nejprve uváděl příjem [částka], posléze [částka] a nakonec [částka]), tabulka trpí nedostatky. Zabýval se otázkou, jak by se výdělek vyvíjel v daném oboru a čase dle § 2963 odst. 2 věta druhá o.z., a vyšel z údajů ČSÚ pro [kraj] pro kategorii zaměstnanců „obsluha strojů a zařízení, montéři“, do níž se zařazují i řidiči dálkových autobusů (klasifikace CZ – [číslo]) a průměrného nárůstu mzdy pro zaměstnance pro valorizaci. Na rozdíl od znalce [tituly před jménem] [jméno] nevycházel ze stanovení ušlého výdělku pro celé období ([datum] – [datum]), ale přistoupil k výpočtu vždy za konkrétní roky s ohledem na nutnost valorizovat průměrný výdělek žalobce v době před škodnou událostí, od něhož odečetl výdělek žalobce po škodné události a výši vyplaceného invalidního důchodu. Průměrný výdělek žalobce před nehodou se téměř shoduje s údajem dle statistiky v roce 2014, zohlednil valorizaci a provedl přepočet do roku 2022 a dospěl k částkám uvedeným v 1. sloupci tabulky níže. Od zjištěného výdělku před škodnou událostí odečetl výdělek po škodné události (zohlednil i pokud byl žalobce ve ztrátě) do [datum], kdy přerušil živnost, prodal autobus a od [datum] byl na úřadu práce. Vyšel z údajů o skutečném výdělku podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno]. V měsících březen až prosinec 2018 žalobce příjem neměl, nemohl podnikat, a neodečítal tak částku rovnající se minimálně mzdě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]), neboť bylo zjištěno, že žalobce byl ve špatném [podezřelý výraz] stavu, prodělal několik zákroků, jeho uplatnění na trhu práce by bylo stěží představitelné i při částečném úvazku v administrativě a snížení jeho pracovních schopností o 60% u [podezřelý výraz]. Dne [datum] prodělal [podezřelý výraz] kolene s [podezřelý výraz], v červnu [podezřelý výraz] tříselné kýly a dne [datum] se žalobci zlomila postižená noha a poškodily se mu staré zlomeniny, [podezřelý výraz] trvala do [datum] a následně byl jeho [podezřelý výraz] stav výrazně horší, což vedlo k invaliditě 3. stupně. Pro rok 2019 znalec [tituly před jménem] [jméno] uvedl, že by zvýšené úsilí představovalo 100%, navíc u invalidity 3. stupně se výkon výdělečné činnosti nepředpokládá, tudíž od roku [rok] do starobního důchodu byl příjem žalobce nulový. Zohlednil zvýšené úsilí, které žalobce vyvíjel, aby alespoň nějakého zisku dosahoval v letech [rok] po nehodě do roku [rok]. V neposlední řadě soud odečetl od ušlého výdělku žalobci vyplácený invalidní důchod. Konkrétní způsob výpočtu podrobně popsal v bodech 40-45 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na rozdíl od žalobce nezohlednil částku [částka] z invalidního důchodu, která souvisí s pracovními úrazy a [podezřelý výraz] z povolání, když u žalobce dopravní nehoda nesouvisela s jeho podnikáním, žalobce nebyl zaměstnancem a nešlo o pracovní úraz či nemoc z povolání. Nedůvodnou shledal analogickou aplikaci § 371 zákoníku práce do [datum]. Celkem žalobci vznikla ztráta na výdělku v období od [datum] do [datum] ve výši [částka] Konkrétní výpočty zohlednil v tabulce: Od takto vypočtené ztráty na výdělku soud odečetl částku [částka], která již byla žalovanou z titulu ušlého výdělku žalobci zaplacena a částku [částka], kterou soud pravomocně přiznal žalobci v prvním rozsudku a žalovaná mu tuto částku taktéž uhradila. Zbývá tedy doplatit žalobci [částka] s příslušenstvím podle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., počínaje od [datum] v souvislosti s výzvou ze dne [datum]. Ohledně renty rozhodl vycházeje z valorizovaného výdělku pro rok 2022 ([částka]) se zohledněním invalidního důchodu pro tento rok ([částka]) a dospěl z částce [částka] měsíčně pro období od [datum] do [datum], o němž nebylo předchozím rozsudkem rozhodnuto. Pro období od [datum] do doby, kdy žalobce dosáhne věku 65 let, případně mu vznikne nárok na starobní důchod, již rentu nenavyšoval, když žalovaná hradila rentu vyšší ([částka]), než která mu náleží ([částka]), a proto co do měsíční renty [částka] od [datum] žalobu zamítl, shodně jako rentu ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala žalovaná blanketní odvolání, které vzala zpět.

6. Proti výroku III. – VI. rozsudku podal žalobce odvolání. Vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl revizní znalecký posudek, což odůvodnil nadbytečností, důkazní návrh nezamítl a s řadou důkazních návrhů se nevypořádal ani je nezamítl, což zakládá nepřezkoumatelnost. Dále nesouhlasí s postupem v otázce valorizace zisku, žalobce namítal, že má být vycházeno ze statistického údaje v podobě meziročního navýšení minimálně ve výši valorizace dle příslušných nařízení vlády, jimiž je upravována náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, proto v roce 2020 mělo navýšení činit nikoli 2,2%, nýbrž 5,2% a [částka] (dle nařízení vlády č. 321/2019 Sb.) a v roce 2021 7,1% nikoli jen 6,1199% (nařízení vlády č. 517/2020 Sb.). Dále vytýká soudu prvního stupně, že neměl vycházet toliko z kategorie zaměstnanců „obsluha strojů a zařízení, montéři“, ale měl zohlednit subkategorii „řidiči dálkových autobusů“ a dále výši příjmů v oblasti manažerské, neboť žalobce sháněl i zakázky, podílel se na chodu živnosti. Znalec [tituly před jménem] [jméno] pochybení uznal a prováděl další propočet, tyto chyby se projevily v nesprávnosti výpočtu průměrného výdělku. Neměl být zohledňován splácený úvěr ani příjem z prodeje autobusu cca [částka]. K cestovním náhradám poukázal na to, že v roce 2014-2015 finanční úřad provedl kontrolu, záznamy byly akceptovány, soud žalobce neupozornil na nepoužitelnost interních záznamů. Setrval na tvrzení, že mělo být vycházeno z měsíčního výdělku [částka]. Navíc není zohledněno, že část dosaženého zisku má být odečtena, jelikož žalobce dosahoval zisku s vynaložením zvýšeného úsilí. Soud prvního stupně pochybil, nepřihlédl-li k důkazům v podobě propočtů [tituly před jménem] [jméno] a [tituly před jménem] [jméno]. Poukázal na chyby ve výpočtech v bodu 40. odůvodnění, když příjem ve výši [částka] a ztráta [částka] představuje ušlý měsíční zisk [částka] (nikoli [částka]), tj. [částka] za kalendářní rok. V bodu 41, kdy soud uvedl roční ušlý výdělek [částka], tudíž ponížil částku o [částka] a dospěl k [částka] coby roční ztrátě na výdělku v roce 2014, pomine-li žalobce pouhé upsání v řádu statisíce místo číslovky 3 číslovkou 2, je výpočet nelogický a nepřezkoumatelný. Nesouhlasí s aplikací § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl být aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř., základ pro určení náhrady vychází ze znaleckého posudku (jak v případě náhrady ušlého zisku, tak i v případě nemajetkové újmy, ve vztahu k rentě se jedná nikoli o 62 měsíců, nýbrž 48.

7. Žalovaná ve vyjádření navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Vypracování revizního znaleckého posudku považuje za nadbytečné, znalecký posudek [tituly před jménem] Černého poskytuje dostatečný obraz o údajích. Správným shledává způsob valorizace zisku, vyšel-li soud prvního stupně z údajů ČSÚ pro [kraj] a správně vybral i klasifikaci. Neztotožňuje se s tím, že by se mělo vycházet z citovaných nařízení vlády, když se nejednalo o pracovní úraz. Při určení průměrného měsíčního výdělku byly do výpočtu zohledněny taktéž odpisy a splátky úvěru, což je odůvodněno v bodu 13. Ztotožnila se též s aplikací § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobce si již před podáním žaloby nechal vypracovat znalecké posudky [tituly před jménem] Šléglem a byl si vědom, že budou podkladem pro rozhodnutí soudu. Citovanou judikaturu nepovažuje za přiléhavou, rozhodnutí Ústavního soudu se vztahují k zákonu č. 82/1998 Sb.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce (po zastavení odvolacího řízení o odvolání žalované z důvodu zpětvzetí odvolání) a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je jen částečně důvodné co do akcesorických výroků o nákladech řízení.

9. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, na jehož základě zjistil rozhodné skutečnosti, které po právní stránce i správně posoudil podle § 6 odst. 2 písm. a), c) zák. č. 168/1999 Sb. a § 2958 a 2963 o.z. a přezkoumatelným způsobem vysvětlil svoje závěry (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

10. Mezi účastníky není sporné, že žalobce utrpěl škodu na zdraví v důsledku úrazu, k němuž došlo při dopravní nehodě dne [datum] způsobené řidičem vozidla, které bylo pojištěno u žalované. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná plnila na ušlém zisku částku [částka] před zahájením řízení a po vydání rozsudku odvolacího soudu částku [částka] a měsíční rentu [částka]. V předchozím rozsudku odvolací soud dovodil příčinnou souvislost a na další závěry tam uvedené odvolací soud pro stručnost odkazuje.

11. Hodnocení důkazů provedl soud prvního stupně v bodu 38 a 39. odůvodnění, v němž dovodil, proč nelze vycházet z tabulky [tituly před jménem] [jméno]; proč nevycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno], která nesrovnávala stejná časová období. Ostatně těmito námitkami se odvolací soud zabýval již v bodu 17. předchozího rozsudku a pro stručnost na odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje. Soud prvního stupně v bodu 39. a 40. odůvodnil, proč vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno] ve spojení s jeho dodatkem a výpovědí znalce, a vysvětlil, že další důkazy neprováděl pro nadbytečnost. Soud prvního stupně nepochybil, neprovedl-li za této situace doplňující výslech [tituly před jménem] [jméno], který již v řízení slyšen byl, ani dotaz na MPSV vycházeje z volně dostupného webového portálu. Nedůvodně vytýká odvolatel soudu prvního stupně neprovedení revizního znaleckého posudku. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno], který byl vypracován mimo rámec řízení a po doplnění má doložku dle § 127a o. s. ř.; znalkyně byla slyšena při jednání soudu dne [datum], avšak své závěry přesvědčivě neobjasnila. Soud prvního stupně proto ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno], který se měl vyjádřit mj. i k závěrům [tituly před jménem] [jméno], což učinil. Samotné hodnocení důkazů je v diskreci soudu a opírá se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Obecně platí, že pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Žalobce zpochybňuje zejména hodnocení důkazů znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno]. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Těmto závěrům soud prvního stupně v souzené věci dostál, přezkoumatelně vysvětlil, proč považuje znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno] za důkaz, jímž byl spolehlivě vyřešen rozpor ohledně posudku [tituly před jménem] [jméno], a dospěl ke správnému závěru, že znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno] netrpí podstatnými vadami. Zároveň soud prvního stupně vysvětlil, proč při stanovení výše ušlého zisku nevycházel ze stanovení pro celé období jako znalec, ale přistoupil k výpočtu za konkrétní roky z důvodu nutnosti valorizace. Tento postup odvolací soud plně aprobuje.

12. Ve skutkových tvrzeních ze dne [datum] žalobce výslovně uvedl, že před úrazem měl příjem kolem [částka], ze kterých byly placeny úvěry, které byly vykazovány (č.l. 99). Vezmeme-li v úvahu, že znalec [tituly před jménem] [jméno] vyčíslil v dodatku splátky úvěru v řádech [částka] – [částka], pak nemůže v žádném případě obstát v odvolání uvedený údaj, z něhož žalobce odvozuje svůj měsíční příjem. Uvedené odvolací soud konstatoval již ve svém předchozím rozhodnutí a nemá důvodu se od tohoto závěru odchylovat. Argumentace [tituly před jménem] [jméno], že do průměrného výdělku by se měly započítávat cestovní náhrady, nemůže obstát, tyto se nezapočítávají ani v případě zaměstnanců, natož pak u podnikatele. Stejně přesvědčivě znalec [tituly před jménem] [jméno] při výslechu vysvětlil, proč přičetl odpisy, které jsou pouhou účetní položkou, odůvodnil, proč je nutno odečíst úvěr, když se jedná o peníze, které musí podnikatel fakticky vynakládat, logickým způsobem znalec vysvětlil, jak vypořádal příjem z prodeje autobusu. Jedná se o odborné otázky, úvaha znalce je zcela přiměřená a přiléhavě žalovaná namítá, že zisk není totéž, co obrat. Okolnost, že finanční úřad aproboval daňová přiznání, není pro posouzení věci rozhodná. Za situace, kdy veškeré pochybnosti a rozpory mezi znalci byly odstraněny výslechem [tituly před jménem] [jméno] již dalšího znaleckého zkoumání není třeba. Žalobci se tak nepodařilo zpochybnit závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce dosahoval průměrného výdělku před úrazem ve výši [částka]. Nadto obdobná částka odpovídá i příjmu zaměstnanců „obsluha strojů a zařízení, montéři“.

13. Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku ohledně valorizace zisku, kterou soud prvního stupně provedl správně za použití statistiky Českého statistického úřadu pro [kraj] pro kategorii výše uvedených zaměstnanců, tedy jednak regionálně zaměřených, jednak i nejblíže odpovídající faktické činnosti žalobce. Skutková zjištění jsou v bodu 24. odůvodnění, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, výpočty jsou provedeny způsobem, že např. rok 2022 vychází z výpočtu [částka] = 7%; obdobným způsobem je vypočtena valorizace všech období. K odvolací námitce o manažerské pozici, nelze nepřipomenout, že žalobce při jednání dne [datum] na č.l. 573 uvedl, že manažerská pozice mu zabrala zlomek práce řidiče, vystavování faktur tolik času nezabralo, některé zakázky byly již dlouhodobě nasmlouvané a už i v roce 2014 byl výkon manažerské činnosti malý. Nedůvodně vytýká žalobce soudu prvního stupně, že neaplikoval nařízení vlády určená pro úpravu náhrady na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, když žalobce jednak nebyl zaměstnancem, jednak přiléhavě soud prvního stupně odůvodnil, že se v případě žalobce nejednalo o pracovní úraz či nemoc z povolání, neboť k nehodě žalobce došlo při řízení motocyklu.

14. Nelze přisvědčit ani námitce žalobce, že nebylo zohledněno zvýšené úsilí podle závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno], který dovodil, že v roce 2014 a 2019 činilo 100% a v letech 2015-2018 pak 50%. Tuto úvahu soud prvního stupně do výpočtu promítl, jak se podává ze 4. sloupce tabulky. V případě roku 2014 tak lze výpočet matematicky vysvětlit takto – průměrný měsíční výdělek po úrazu - [částka] x 2 (představující 100%) = [částka] (nikoli [částka] jak nesprávně spočetl žalobce, a z toho v součtu 20 [částka] + [částka] činí [částka], jak soud prvního stupně uvedl v prvém řádku pátého sloupce tabulky a nikoli [částka], s nimiž operuje žalobce). Příkladmo pro rok 2017 je výpočet [částka] x 50% = [částka], atd.

15. K odvolací argumentaci o nesprávné částce [částka]. Odvolací soud konstatuje, že v odůvodnění rozsudku jsou v bodu 43. uvedeny nesprávné údaje [částka], zatímco v tabulce v první řádce posledním sloupci pro rok 2014 soud prvního stupně uvedl částku [částka], tato skutečnost by sama o sobě znamenala pouze chybu v psaní za předpokladu její správnosti, což se nestalo. Protože soud prvního stupně se dopustil v první řádce pro rok 2014 matematické chyby a výpočet je složitý, považuje odvolací soud za nezbytné jej vysvětlit následovně. Pro rok 2014 v tabulce - poté, co bylo určeno zvýšené úsilí ve výši [částka], je třeba tuto částku přičíst k valorizovanému měsíčnímu výdělku ([částka] = [částka]). [adresa] [částka] Kč se vynásobí obdobím 6,5 měsíců = [částka], tedy nižší než částka [částka] (viz šestý sloupec) vyčíslená soudem prvního stupně. Od této částky se odečte invalidní důchod [částka] = [částka], namísto soudem uvažované částky [částka], která tak nevyznívá v neprospěch žalobce. Pro rok 2015 je třeba k valorizovanému výdělku [částka] přičíst zvýšené úsilí [částka] = [částka] x 12 měsíců = [částka] (nikoli [částka], jak uvedl soud prvního stupně) a po odečtení vyplaceného invalidního důchodu [částka] činí výsledná částka [částka] (tedy o [částka] více než jak uvedl soud prvního stupně). Pro rok 2016 je třeba k valorizovanému výdělku [částka] přičíst zvýšené úsilí [částka] = [částka] x 12 měsíců = [částka] (nikoli [částka], jak uvedl soud prvního stupně) a po odečtení vyplaceného invalidního důchodu [částka] činí výsledná částka [částka] (tedy o [částka] více než jak uvedl soud prvního stupně). Stejnou matematickou metodou je třeba postupovat i pro další období. Např. pro období od [datum] je výpočet následující - správně je uvažováno s valorizovaným výdělkem [částka] představující nárůst o 8%, žalobce od [datum] přerušil živnostenskou činnost, tedy měsíční rozdíl činí stejnou částku, kterou je nutno vynásobit 10 měsíci ([částka] x 10 měsíců = [částka]), žalobci byl vyplácen invalidní důchod [částka] (č.l. 367), tedy [částka] x 10 měsíců = [částka]. Rozdíl [částka] – [částka] = [částka]. Složitější výpočet je např. v prvém období do [datum], a proto ilustrativně odvolací soud výpočet matematicky vysvětlí - ([částka] x 7 měsíců) = [částka] + [částka] (představujících 14 dnů, tj. [částka]/31 dnů x 14 dnů) = [částka] – roční invalidní důchod [částka], který byl vyplácen v měsíční výši [částka] viz č.l. 172; výpočet ([částka] x 7 měsíců = [částka]) + (8 739/31 dnů = [částka] x 14 dnů = [částka]) = [částka]. Finální výpočet činí 211 596 - 65 120 = [částka]. Obdobně lze následovat i v dalších letech a výsledný výpočet lze shrnout takto: období Vprům.výd před úrazem Po úraze Zvýš.úsilí Měsíční rozdíl Celé obd. Vyplacený ID Inv.D Ztráta na výdělku 15.6-[datum] 20779 -17818 -35636 56415 366698 3279 363419 2015 21589 -709 -1064 22653 271836 88800 183036 2016 22690 6797 3399 19292 231504 89280 142224 2017 25095 44777 22389 2707 32484 91920 0 2018 do 28.2. 27095 289639 144820 -117725 -235450 15978 0 2018 od 1.3. 27095 0 0 27095 270950 79890 191060 2019 do 14.8. 28396 0 0 28396 211596 65120 146476 2019 od 15.8. 28396 0 0 28396 129156 64623 64533 2020 29021 0 0 29021 348252 181776 166476 2021 30797 0 0 30797 369564 192432 177132 Do [datum] 32953 0 0 32953 32953 16849 16104 1 450 460 I přes dílčí nedostatky celkového výpočtu soudu prvního stupně, nebyl nesprávný matematický výpočet provedený soudem prvního stupně v neprospěch žalobce. Žalobci se totiž mělo dostat částky [částka], tedy méně než přiznal soud prvního stupně. Odvolací soud proto vychází z částky určené [částka], když žalovaná vzala své odvolání zpět, což znamená, že odvolací soud nemůže rozhodnout v neprospěch žalobce. Zjednodušeně řečeno výroky I. a II. nepodléhají odvolacímu přezkumu, neboť po zpětvzetí odvolání nejsou napadeny. [adresa] [částka] Kč tak představuje celkový nárok žalobce, kterého se mu mělo dostat. Protože žalovaná již zaplatila před zahájením řízení částku [částka], kterou je třeba odečíst, činí rozdíl [částka]. Od této částky je třeba odečíst částku [částka], kterou žalovaná zaplatila po vydání zrušujícího rozsudku, a žalobci se tak mělo dostat částky [částka] (1 [tel. číslo][tel. číslo], v tomto výroku je již napadený rozsudek pravomocný. Pokud jde o výši renty pro období od [datum] – [datum], o němž nebylo původně vůbec rozhodnuto, činí renta částku [částka], jež je uvedena v posledním řádku a sloupci tabulky.

16. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku III. potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když rozdíl žalobcem požadovaných [částka] – [částka] = [částka]; rozdíl požadované renty [částka] a již prvním rozsudkem pravomocně přiznané renty [částka] činí [částka] ([částka]) a rozdíl požadované renty [částka] a renty pro uzavřené období od [datum] - [datum] ve výši [částka] činí [částka] ([částka]).

17. Žalobci lze částečně přisvědčit ohledně výroku o nákladech řízení. Již ve zrušujícím rozsudku odvolací soud uvedl, že ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, podle níž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení. Použití uvedené výjimky připadá do úvahy, závisí-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu. Úvahou soudu je míněn postup podle § 136 o. s. ř., který se uplatní tam, kde je dán základ nároku. Uvedené však platí pouze pro prvou fázi tohoto řízení (od jeho začátku do právní moci rozsudku odvolacího soudu č.j. [spisová značka], ze dne [datum], jejímž předmětem byly 3 samostatné nároky. Žalobce neměl úspěch ohledně nároku na další nemajetkovou újmu ve výši [částka] (tarifní hodnota [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v tomto směru není odvolací námitka důvodná; nákladů na znalecký posudek ve výši [částka] jakožto tarifní hodnota a dále nároku na rentu, jejíž výše závisela na výsledku znaleckých posudků. Pouze v tomto případě lze aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., přičemž tarifní hodnota se stanoví z opakované částky [částka] x 5 let x 12 měsíců dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. = [částka]. Renta [částka] byla pravomocně přiznána rozsudkem soudu prvního stupně č.j. [spisová značka] a nad rámec této částky již žalobci vyšší renta přiznána nebyla. Úspěch žalobce představuje 93% (nárok o rentu), neúspěch 7% (nároky o další nemajetkovou újmu a náklady za znalecký posudek). Žalobce tak má nárok na 86% náhrady nákladů řízení. Odvolací soud vychází z tarifní hodnoty součtu všech 3 nároků v celkovém součtu [částka] ([částka]) a odměna činí [částka]. Právní zástupkyně žalobce vykonala 14,5 úkonu právní služby za řízení před soudem prvního stupně (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum] a [datum] přiznal odvolací soud jako jediný úkon, jednání dne [datum], doplnění skutkových tvrzení [datum], jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], jednání [datum], vyjádření ke znaleckému posudku, jednání v rozsahu více než 2 hodin dne [datum], vyjádření ze dne [datum], jednání dne [datum] a [datum], v rozsahu úkonu účast na jednání dne [datum], na němž byl vyhlášen rozsudek) a za 3 úkony právní služby v odvolacím řízení za odvolání, vyjádření k odvolání a ústní jednání odvolacího soudu, tj. celkem [hodnota] úkonu právní služby po [částka], dále náleží žalobci 17 náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH činí [částka], tedy celkem náklady právního zastoupení ve výši [částka] za první fázi řízení. Z toho žalobci náleží 86%, tedy částka [částka]. Odvolacímu soudu nepřísluší rozhodovat o nákladech řízení žalované za blanketní odvolání a jeho zpětvzetí, o nich bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně č.j. [spisová značka], kterým bylo rovněž zastaveno odvolací řízení o odvolání žalované.

18. Ve druhé fázi řízení (tedy částečně zrušujícím rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum]) byl předmětem řízení pouze jediný nárok na rentu, je tudíž na místě aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., tarifní hodnota činí [částka] x 5 let x 12 měsíců = [částka] dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a odměna je [částka] (§ 7 bod 6 cit. vyhl.). I přesto, že v této fázi dospěl soud prvního stupně k závěru o nižší měsíční rentě ve výši [částka], je třeba za tarifní hodnotu sporu považovat i nadále částku [částka], která byla žalobci pravomocně přiznána. Žalobci náleží za 4,5 úkonu právní služby (ústní jednání dne [datum] včetně doplnění, které mohlo být předneseno a nejde o účelný úkon), vyjádření ze dne [datum], jednání dne [datum] a [datum] a otázky znalci v hodnotě úkonu, náhrada hotových výdajů 5x [částka] dle § 13 odst. 4 cit. vyhl., dále odměna ve výši za jednání dne [datum], které bylo odročeno a právní zástupkyně se jej účastnila, nemá však nárok na náhradu hotových výdajů (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]), tedy ve výsledku náklady právního zastoupení představují (5x [částka]) + 21% DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka]. V součtu náleží za tyto 2 fáze řízení před soudem prvního stupně částka [částka] ([částka]), k níž je nutno přičíst žalobcem složenou zálohu ve výši [částka], tedy celkem žalobci náleží náklady řízení ve výši [částka].

19. Ve vztahu k nákladům státu soud prvního stupně posoudil věc správně dle § 148 o. s. ř., správně zjistil výši vyplaceného znalečného, v tomto odkazuje odvolací soud pro stručnost na bod 40. odůvodnění, správně konstatoval, že žalobce složil zálohu [částka] na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno] a žalovaná složila zálohu [částka] na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno]. Oba znalecké posudky tak byly vypracovány výlučně k nároku o rentě, ohledně níž byl žalobce procesně úspěšný, neboť výše plnění závisela právě na znaleckých posudcích. Žalovanou tak vůči státu stíhá povinnost zaplatit veškeré náklady vynaložené státem na znalečném, tj. částka [částka] ([částka] – [částka] na složených zálohách). S ohledem na shora uvedený závěr není prostor pro vrácení zálohy.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované náklady právního zastoupení spočívající v odměně za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty ve výši [částka] (18 857 x 5 let x 12 měsíců), tj. odměna po [částka], za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; dále jí náleží 2x náhrada hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 cit. vyhl.) a dle § 137 odst. 3 o. s. ř. též 21% DPH ve výši [částka]. Náklady odvolacího řízení činí [částka], které odvolací soud uložil žalobci zaplatit žalované dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.; platební místo určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení