11 Co 324/2025 - 193

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Lubora Veselého a soudců JUDr. Elišky Galiazzo a JUDr. Michala Prince ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 34 965 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. srpna 2025, č. j. 33C 151/2024-122, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění jen tak, že co do smluvní pokuty 58 531,41 Kč se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 74 369 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 965 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně, a to z částky 6 993 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení a z částky 27 972 Kč za dobu od 2. 2. 2024 do zaplacení, a smluvní pokutu ve výši 58 531,41 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do části smluvní pokuty z částky 34 965 Kč ve výši 0,3 % denně za dobu od 13. 8. 2025 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 61 770,30 Kč (výrok III.).

2. Žalobkyně se žalobou domáhala dlužného školného za část akademického roku 2023/2024 ve výši 34 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 993 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení a z částky 27 972 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, a smluvní pokuty v kapitalizované výši 18 377,62 Kč (za období do podání žaloby dne 25. 7. 2024) a dále 0,3 % denně z částky 34 965 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení.

3. Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o studiu ze dne 11. 2. 2022, jejímž předmětem bylo poskytování vzdělání a zajišťování studia pro žalovaného v bakalářském programu v oboru „[název]“ v kombinované formě studia počínaje akademickým rokem 2022/2023 (čl. 1 a čl. 2.1 smlouvy) oproti povinnosti žalovaného platit školné, případně další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4 a 9.1 smlouvy). Žalobkyně dne 14. 2. 2022 vydala rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu pro akademický rok 2022/2023. Rozhodnutí je podepsáno [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 7. 1. 2022 rektorka a členka představenstva žalobkyně [tituly za jménem] [jméno FO] a člen představenstva žalobkyně [jméno FO] udělili [jméno FO] plnou moc k podepisování rozhodnutí o přijetí ke studiu s platností do 31. 12. 2023. Žalovaný si v informačním systému žalobkyně od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2023 zapisoval předměty s přízvisky „zima 2022, léto 2023 a zima 2023“. Dne 12. 2. 2023 si žalovaný prostřednictvím informačního systému žalobkyně nechal vystavit potvrzení o studiu a naposledy se do systému přihlásil dne 16. 10. 2024. Žalovaný studoval 1 školní rok a splnil celkově 12 předmětů. Za období „zima 2023“ si žalovaný zapsal dalších 6 předmětů, nesplnil žádný. Žalovaný žalobkyni za celý akademický rok 2022/2023 a dále za část roku 2023/2024 od srpna do prosince 2023 (tj. za tuto část roku 2023/2024 konkrétně 5 platbami ve výši 6 993 Kč ze dnů 4. 8. 2023, 14. 9. 2023, 2. 11. 2023, 11. 12. 2023 a 15. 12. 2023) řádně a včas platil školné. Žalobkyně navýšila školné za akademický rok 2023/2024 o inflaci 12,5 %, což zveřejnila na úřední desce a zaslala žalovanému e-mailem. Žalovaný dne 11. 7. 2023 požádal žalobkyni o povolení splácet školné v měsíčních splátkách, výslovně vzal na vědomí a souhlasil s tím, že školné se v důsledku celoročního rozložení do splátek navýší o 20 %. Žalobkyně rozhodnutím ze dne 16. 7. 2023, č. j. [číslo], žádosti žalovaného vyhověla a vystavila faktury č. [číslo] se splatností dne 31. 1. 2024, č. [číslo] se splatností dne 29. 2. 2024, č. [číslo] se splatností dne 31. 3. 2024, č. [číslo] se splatností dne 30. 4. 2024, č. [číslo] se splatností dne 31. 5. 2024, všechny znějící na částku 6 993 Kč. Dne 18. 10. 2023 žalovaný oznámil žalobkyni ukončení studia. Žalobkyně dne 19. 10. 2023 sdělila žalovanému, že jeho studium považuje za ukončené s účinností ke dni 18. 10. 2023 a zrekapitulovala 8 nezaplacených faktur po 6 993 Kč a e-mailem ze dne 15. 2. 2024 vyzvala k úhradě, dne 20. 3. 2024 vyzvala předžalobní upomínkou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně za každý den prodlení s neplacením školného.

4. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na nutnost oddělit soukromoprávní a veřejnoprávní rovinu, k níž civilní soudy nemají pravomoc (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s odst. 3 a contrario téhož ustanovení) a přezkum zákonnosti správního rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu posuzují soudy správní podle § 65 a násl. s. ř. s. Namítal-li žalovaný vady správního rozhodnutí toliko v řízením před civilním soudem, hledí se na rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu vycházeje ze zásady presumpce správnosti veřejnoprávních aktů dle § 135 odst. 2 větě druhé o. s. ř. jako na platné, rozhodnutí není nicotné, žalovaným namítané vady rozhodnutí nevykazuje a bylo vydáno a podepsáno řádně zplnomocněnou osobou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2004, sp. zn. 20Cdo 723/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 23Cdo 1937/2021). Zdůraznil, že od okamžiku uzavření smlouvy žalovaný v akademickém roce 2022/2023 u žalobkyně fakticky studoval a za své studium platil. Námitku o formální překážce v podobě platnosti rozhodnutí o studiu a (ne)doručení rozhodnutí o přijetí ke studiu anebo (ne)existence statutu studenta žalovaného, shledal účelovým. Vycházeje z nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2093/24, uzavřel, že soukromá vysoká škola je, navzdory své činnosti vykonávané v obecném zájmu, podnikatelkou, a žalovaný vystupoval jako spotřebitel, tedy slabší smluvní strana dle § 1798 odst. 1 a odst. 2 o. z. a § 1810 o. z., a protože je smlouva „formulářová“, požívající příslušné právní ochrany (zejména § 1799 o. z., popřípadě § 1800 odst. 2 o. z.). Jde o smlouvu bez zvláštní typové úpravy (§ 1746 odst. 2 o. z.), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně mj. poskytovat žalovanému vzdělání a zajišťovat mu studium v daném bakalářském programu (čl. 1 a čl. 2.1 smlouvy) a závazek žalovaného zejména za služby žalobkyně platit školné, případně další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4 smlouvy), ačkoli mohou ingerovat některá ustanovení zákona č. 111/1998 Sb. (dále též „ZoVŠ)“, nelze dovodit, že by měnila požadavky na formu a obsah smluvních ujednání stanovených předestřenými generálními pravidly ochrany slabší smluvní strany a spotřebitele. Dospěl k závěru, že ujednali-li si účastníci výši školného (tj. jednoho ze dvou typů poplatků za studium dle čl. 9.1 smlouvy o studiu) přímo ve smlouvě o studiu, jedná se o transparentní, srozumitelnou a pro uchazeče o studium jasnou úpravu této části poplatků včetně jejich přesné výše či předvídatelného způsobu jejího výpočtu, pro jejichž platnost není zapotřebí duplicitní úpravy ve vnitřních předpisech žalobkyně, která dostála formálním povinnostem plynoucím z § 59 ZoVŠ, neboť ve svém statutu (registrovaném [orgán] dne 9. 10. 2017 pod č. j. [spisová značka] v čl. XV. a studijním a zkušebním řádu (registrovaném [orgán] dne 31. 8. 2017 pod č. j. [spisová značka]) v čl. 14 povinnost placení poplatků za studium v obecné rovině stanovila. Zákon v § 59 ZoVŠ konkrétní náležitosti na „stanovení poplatků spojených se studiem“ na soukromou vysokou školu neklade. Legitimním ujednáním shledal i splatnost ceny za nabízené služby (tj. školného za poskytované vzdělávání) stanovené na daný akademický rok předem (podle čl. 9.2 věty prvé smlouvy o studiu). Ujednal-li si takto žalovaný okamžik vzniku nároku žalobkyně na školné, je již zcela bez významu, zda (popřípadě kdy) ukončil studium v akademickém roce, za nějž mu povinnost platit školné již vznikla. Vyjde-li vysoká škola studentovi vstříc, fakticky školné dopředu zaplatit nepožaduje a rozloží mu školné do splátek placených po celý akademický rok, nemá to vliv na legitimitu vzniku nároku na školné za akademický rok předem. Žalobkyně poskytovala vzdělání či poskytla „možnost vzdělávat se“ i v akademickém roce 2023/2024, neboť své studium žalovaný ukončil až 18. 10. 2023, a náleží jí tak školné splatné za daný akademický rok předem. Žalobkyně platně školné o meziroční růst inflace 12,5 %, navýšila, údaje v souladu se smlouvou zveřejnila na své úřední desce. Žalovaný se v souvislosti se svojí žádostí o placení školného za akademický rok 2023/24 ve splátkách dle čl. 10.3 smlouvy o studiu výslovně zavázal a souhlasil zaplatit smlouvou ujednané školné navýšené o dalších 20 % (přičemž toto navýšení mu bylo i případně ve smyslu § 1813 věty druhé o. z. opět jasně a srozumitelně sděleno), celková částka školného za akademický rok 2023/24 ve výši 69 930 Kč byla se žalovaným ujednána v celém svém rozsahu platně a zaplatil-li z ní žalovaný dosud jednu polovinu (5 platbami ve výši 6 993 Kč ze dnů 4. 8. 2023, 14. 9. 2023, 2. 11. 2023, 11. 12. 2023 a 15. 12. 2023), shledal žalobu v rozsahu zbylé poloviny 34 965 Kč důvodnou, kdy splatnost nastala okamžikem ztráty výhody splátek podle čl. 12.9 smlouvy o studiu v důsledku nezaplacení faktury č. [číslo] dne 31. 1. 2024. K nároku na smluvní pokuty uzavřel, že pokuta 0,3 % denně počítaná z celkového nezaplaceného školného zjevně nepřekračuje hodnotu 0,5 %, a ani s ohledem na běžně očekávatelnou dlužnou částku (školné za jeden akademický rok) a zájem pokutou chráněný (provoz a chod vysoké školy) nelze na ujednanou smluvní pokutu pohlížet jako na neúměrně vysokou. Sankční charakter smluvní pokuty pak také aprobuje případnou vyšší výslednou částku vázanou na časové hledisko Splatnost faktury č. [číslo] byla stanovena na 31. 1. 2024, nárok na smluvní pokutu vzniká od 1. 2. 2024 a trvá (přirůstá) až ke dni meritorního rozhodnutí soudu prvého stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 23Cdo 4799/2010, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 26Cdo 2894/2020), protože prodlení žalovaného trvá 558 dnů (ke dni vyhlášení rozsudku dne 12. 8. 2025, činí pokuta 58 531,41 Kč). O příslušenství rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok neshledal důvodným v části požadavku zaplacení smluvní pokuty až „do zaplacení“ (§ 154 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 26Cdo 4503/2009, či rozsudek téhož soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 23Cdo 4799/2010, popřípadě usnesení ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. 23Cdo 5280/2009). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti výroku I. a III. rozsudku podal odvolání žalovaný a navrhl jej změnit a žalobu zamítnout. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku a vnitřní rozpornost. Vytýká soudu prvního stupně, že ignoroval skutkovou i právní argumentaci k okolnosti, že se žalovaný de iure nestal studentem, a namítá neexistenci řádné úpravy poplatků ve vnitřních (registrovaných) předpisech žalobkyně. Dále vytýká soudu prvního stupně, že dezinterpretoval skutečnosti; nesprávné je zjištění, že školné bylo v obecné rovině upraveno jak SZŘ tak statutem - nebylo. Výše školného je upravena jen v neplatné smlouvě o studiu, což je v rozporu s § 59 ZoVŠ, navíc s odkazem na neúčinné opatření rektorky. Soud prvního stupně postupoval selektivně a tendenčně, ignoroval výklad práva přijatý v rozhodnutí obsažených v bodu 7. odvolání, z nichž některé pasáže citoval. Nesouhlasí se závěrem o nutnosti oddělit veřejnoprávní a soukromoprávní rovinu právního vztahu účastníků toliko s odůvodněním, že soud nemá pravomoc. Zdůraznil, že smlouva o studiu je z pohledu kogentních norem veřejného práva co do vzniku statusu studenta právně irelevantní, kdy status upravuje pouze zákon o vysokých školách. Žalobkyně si však vytvořila vlastní pravidla pro přijetí a zápis uchazeče podmíněný předchozím podpisem smlouvy o studiu, aniž by následně bylo vydáno pravomocné správní rozhodnutí o přijetí dle § 48-50 odst. 4 ZoVŠ. Žalovaný namítl nicotnost rozhodnutí o přijetí ke studiu dle § 77 správního řádu, rozhodnutí nebylo nikdy vydáno, podepsáno, natož doručeno. Rektorka [tituly za jménem] [jméno FO] platně a účinně rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne 14. 2. 2022 splňující základní náležitosti formy a obsahu dle s. ř. a ZoVŠ nevydala a nepodepsala, [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla a není žádným orgánem, není uvedeno, že by jednala ex lege jako zastupující úřední osoba či jako zástupce na plnou moc. Sporuje správnost zjištění, že žalovaný si v informačním systému žalobkyně od 15. 9. 2022 do 20. 9. 2022 zapisoval předměty, když k tomu došlo studijním oddělením nebo automaticky; pokud se žalovaný naposledy do systému přihlásil 16. 10. 2024 učinil tak toliko v souvislosti s probíhajícím soudním řízením. Nadto nelze zaručit, že informace nebyly měněny. Nepovažuje za relevantní, že se žalovaný choval jako student, rozhodující je, zda se žalovaný vůbec studentem podle práva stal. Důkazní břemeno o tom, zda a jaké studijní povinnosti plnil či neplnil, leží na žalobkyni. Za nejpodstatnější považuje, že v období od 30. 9. 2023 do 18. 10. 2023 nečerpal žádné služby, ačkoli dle závěru soudu zaplatil od 4. 8. do 15. 12. 2023 částku 38 465 Kč, v čemž spatřuje rozpor s dobrými mravy. Vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl důkaz Opatřením rektorky č. [číslo]. Žalovaný nikdy neudělil žalobkyni na e-přihlášce žádný předchozí souhlas s elektronickým způsobem doručování. Nevydáním rozhodnutí o přijetí ke studiu a nedoručením mu bylo upřeno právo se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Uvedl, že v případě žalovaného existovaly dokonce 2 okamžiky zápisu ke studiu - 4. 7. 2022 a 1. 9. 2022, což soud prvního stupně zcela ignoroval. ZoVŠ nepřipouští jinou možnost než osobní účast uchazeče o studium v den zápisu a jeho aktivní vůli a osobní jednání směřující ke vzniku jeho statusu studenta, a nepřípustné jsou úvahy o tom, že soukromá vysoká škola by měla mít možnost při zápisu zastupovat uchazeče o studium na základě plné moci. Přestože [orgán] registrovalo SZŘ, jeho čl. 4 odst. 3 je po obsahové stránce v rozporu se zákonem. Zápis do vyššího ročníku dle § 62 odst. 1 písm. b) a e) ZoVŠ a výběr studijních předmětů je projevem vůle studenta, tedy úkonem, který může učinit pouze osobně student. Uvedl, že písemným oznámením dne 18. 10. 2023 analogicky využil svého práva zanechat postavení statusu uchazeče o studium dle § 56 odst. 1 písm. a) odst. 2 ZoVŠ a rozhodl nestat se studentem žalobkyně. Protože student o zanechání studia vysokou školu nežádá, je to jeho právo uplatnitelné kdykoli během studia, nemůže být jeho uplatnění sankcionováno smluvní pokutou. Školné uplatněné žalobkyní tak vykazuje rysy sankčního poplatku zcela nepřiměřeně trestající předčasné ukončení statusu uchazeče ve fázi přijímacího řízení, tyto účelové poplatky jsou lichevní a nepoctivé jednání a jsou zjevným zneužitím práva (jednotlivá ujednání uvedená v bodu 12. str. 33 odvolání). Protože není zřejmé, jaké konkrétní služby měl žalovaný čerpat, k čemuž soud prvního stupně žalobkyni nevyzval, není zřejmé, za co žalovaný částku 38 465 Kč zaplatil. V období od 30. 9. 2023 do 18. 10. 2023 neobdržel a de iure ani nemohl obdržet žádné plnění, žalobkyně automaticky nemá právo na školné za celý zbytek právě ukončeného semestru, akademického roku či celé doby studia, ale vždy je třeba individuálně posoudit s pravidly na ochranu proti lichvě a bezdůvodnému obohacování, jaká část již zaplaceného školného vlastně žalobkyni náleží. Protože neexistuje ani hlavní závazek (školné), tím spíše neexistuje smluvní pokuta jako akcesorický vztah za porušení povinnosti. K absenci právní úpravy poplatků spojených se studiem ve vnitřních předpisech žalobkyně a nicotnosti smlouvy o studiu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33Cdo 2443/2023, z něhož vyplývá, že smlouva o studiu jakožto soukromoprávní titul nestačí a její platnost je závislá na předchozí existenci a platnosti veřejnoprávního titulu (tzn. na [orgán] registrovaném a platném vnitřním předpisu) upravujícího poplatky spojené se studiem dle kogentního § 59 ZoVŠ, soud však toto rozhodnutí dezinterpretoval a vyšel z protiústavního rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Přitom § 59 ZoVŠ musí být vykládán tak, že ve vnitřním předpisu musí být uvedeny min. všechny druhy poplatků (být popsán důvod jejich výběru), výše poplatku tam být dle zákona nemusí, ale žalobkyně tuto povinnost založila (čl. 9.1.). Vytýká soudu nesprávné skutkové zjištění, že žalobkyně má v č.l. XV odst. 2 Statutu a čl. 14 odst. 1 SZŘ řádně upraveny poplatky spojené se studiem dle § 59 ZoVŠ. Nemá-li škola apriori existující a platný právní titul (registrovaný vnitřní předpis - veřejnoprávní úprava) upravující školné a poplatky, pak smlouva o studiu (soukromoprávní titul) uzavřená s uchazečem či studentem sama o sobě nestačí. Ve vyjádření ze dne 11. 12. 2025 předložil rozsudky zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], které komentoval s tím, že jde o vztah spotřebitelský a smlouva je adhezní vycházeje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24, IV. ÚS 3310/24, III. ÚS 232/25 a odkázal na rozsudek zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], v němž bylo poukázáno na to, že smluvní ujednání ve smlouvě způsobují značnou nerovnováhu, a proto k nim nelze přihlížet.

6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Odkázala na § 1 o.z., uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Odmítla námitku ohledně nicotnosti rozhodnutí o přijetí pro žalovaným tvrzené vady dle § 77 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka] a další, kdy je právní řád založen na presumpci správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy. Stran námitky o nedoručení rozhodnutí namítla, že se jí nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka]. Právně významným je fakt, že žalovaný uzavřel dne 11. 2. 2022 smlouvu o studiu, u žalobkyně fakticky studoval, žádal o splátky školného, zapisoval si předměty a čerpal studentské výhody. Ohledně poplatků spojených se studiem ve vnitřních předpisech, žalobkyně požadavkům dostála, ve svém statutu a studijním zkušebním řádu povinnost placení poplatků zakotvila. Možnost jejich úpravy byla aprobována odvolacím soudem v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. A priori nikde není zakázáno sjednání smluvní pokuty, ta má ryze prevenční/nátlakovou funkci, aby škola předešla neplnění povinnosti ze strany studentů. Proto žalobkyně nepřistoupila k fixní částce, nýbrž stanovila ji časově, a je na vůli studenta, jak dlouho bude v prodlení. K absenci zneužívajících ujednání odkázala na rozhodnutí SDEU C 484/08 a C 143/13. K námitce o nepřiměřenosti a nerovnováze poukázala na to, že žalovanému vyhradila studijní místo, na které vznikají fixní náklady, za což se žalovaný zavázal zaplatit úplatu. Uchazeč byl s tímto požadavkem dopředu jasně a srozumitelně seznámen. Financování vysoké školy pak stát kontroluje při jejím vzniku, ale též po celou dobu její existence a jednotlivé studijní programy ad hoc prostřednictvím kontroly akreditačního úřadu.

7. Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o studiu ze dne 11. 2. 2022, z jejíhož bodu 1.5 vyplývá, že se student podílí na úhradě nákladů spojených se studiem tak, jak je definováno a dohodnuto dále ve smlouvě; v bodu 3.4 je stanovena povinnost studenta platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech, v předepsané výši a způsobem uvedeným v č.l. 9 a 10 smlouvy; z bodu 9.1. vyplývá, že poplatky spojené se studiem a jejich výše jsou stanoveny vnitřním předpisem žalobkyně. Tyto poplatky se rozdělují na školné a další administrativní poplatky. Žalobkyně má nárok na poplatky spojené se studiem dnem účinnosti této smlouvy po celou dobu trvání této smlouvy, přičemž nárok na poplatky trvá i v případech, kdy studium netrvá, tj. bylo přerušeno či bylo ukončeno či dosud uchazeč nebyl zapsán. Z bodu 9.2. vyplývá, že uchazeč/student je povinen hradit školné tak, že je bude hradit vždy na akademický rok předem, přičemž částka je uvedena v čl. 10.1. (sloupec při „roční platbě“) a tato částka školného na akademický rok je neměnná po celou dobu standardního studia s výjimkou zvýšení školného za podmínek uvedených v této smlouvě. Nárok žalobkyně na školné vzniká dnem účinnosti této smlouvy a je vždy hrazeno na každý akademický rok předem na základě faktury vystavené školou se lhůtou splatnosti nikoliv kratší než 14 dnů od jejího vystavení. V čl.9.3.je upraveno právo studenta požádat o splátky školného na akademický rok rozdělením na platby za semestry, v takovém případě se hradí částka školného za semestr ve výši dle č.l 10.1 (sloupec „při semestrální platbě“). Z čl. 9.7. vyplývá, že v případě, že bude studium studenta ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení, nezaniká a pokud již bylo zaplaceno, nevrací se. To samé platí v případě, kdy uchazeč do studia nenastoupí. Dle čl. 9.8. se student zavazuje hradit školné ve lhůtě splatnosti uvedené ve faktuře. V případě porušení této povinnosti se zavazuje zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně za každý započatý den prodlení do zaplacení. Tato pokuta je splatná vždy následující den prodlení. Student bere na vědomí, že je povinen toto školné hradit řádně a včas jak v souladu s vnitřními předpisy školy, tak dle zákona. Čl. 9.9. upravuje navýšení o inflaci. V čl. 9.11 se student zavazuje hradit další administrativní poplatky ve výši stanovené vnitřním předpisem ke dni, kdy došlo k právní skutečnosti předpokládanou definicí poplatku (např. poplatek za opakovaný zápis předmětu do IS). Čl. 10.1. upravuje ceník, pro souzenou věc je podstatná kolonka kombinované formy studia v oboru [název] při roční platbě 51 800 Kč, při semestrální platbě 2x 26 900 Kč. Dále z v čl. 2.3. smlouva stanoví, že pokud bude uchazeč přijat ke studiu, k 1.9. příslušného akademického roku bude uchazeč zapsán do studia. Zápis do studia z organizačních důvodů pro přijetí uchazeče provede v daném termínu žalobkyně a uchazeč s tímto souhlasí. V čl. 5.1. je ukončení studia definováno úspěšným vykonáním státní závěrečné zkoušky ve smyslu § 55 zákona, v čl. 5.2. je upraveno, že jiným než řádným způsobem se studium ukončuje dle § 56 zákona. V čl. 6.1. je stanoveno odstoupení od smlouvy pro obě strany do 14 dnů po jejích uzavření, v čl. 6.2. je upraveno odstoupení žalobkyně pro případ výhrady práva neotevřít první ročník studijního programu v případě, že nebyla naplněna minimální kapacita přijatých studentů a pro ten případ škola vrátí školné. Právo odstoupit od smlouvy (vyjma č.l. 6.1.) uchazeč/student nemá. V oddílu doba trvání smlouvy je upraveno, že není-li stanoveno jinak, účinnost smlouvy končí dnem řádného ukončení studia nebo dnem, kdy studium bylo ukončeno jiným než řádným způsobem. Tím nejsou dotčena ustanovení, ze kterých je patrno, že platí i nadále, jako je ustanovení o smluvních pokutách, náhradě škody, nároku na školné za akademický rok, v němž studium bylo ukončeno, apod.

8. Studijní a zkušební řád registrovaný pod č.j. [číslo] je členěn - čl. 4 označeného jako přijetí ke studiu a zápis (odst. 3 upravuje, že dnem zápisu do studia se uchazeč stává studentem. Tento zápis provede žalobkyně a je podmíněn uzavřením smlouvy; je jednostranným administrativním úkonem školy a je učiněn prostřednictvím informačního systému; podmínky a termín zápisu do studia stanovuje rektor nebo jím pověřený pracovník) v odst. 4 se stanoví povinnost studenta uhradit školné ve výši a ve lhůtě stanovené předpisem žalobkyně o poplatcích spojených se studiem a v souladu se smlouvou o studiu; čl. 5 upravuje průběh studia a čl. 6 pak zápis a registraci předmětů (v odst. 5 je upraveno, že částí studia je ročník; pokud student získá alespoň minimální počet kreditů, je do dalšího ročníku automaticky zapsán. Zápis do ročníku je jednostranným administrativním úkonem vysoké školy; v odst. 6 probíhá zápis do dalšího ročníku studia ve lhůtě stanovené v harmonogramu akademického roku). V čl. 14 s názvem poplatky za studium je v odst. 1 stanovena povinnost studenta uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem (dále jen školné) v souladu s § 59 zákona, v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s tímto vnitřním předpisem školy a předpisem rektora o poplatcích. V odst. 2 je upraveno, že dále je tímto vnitřním předpisem a předpisem rektora stanovena povinnost hradit administrativní poplatky související se studiem (např. poplatek za opakovaný zápis předmětu, poplatek za zkoušku v prodlouženém zkouškovém období).

9. Statut registrovaný pod č.j. [číslo] v čl. IV odst. 3 upravuje přijetí uchazeče ke studiu na základě přijímacího řízení v souladu s § 50 zákona; o přijetí uchazeče ke studiu rozhoduje na základě výsledků přijímacího řízení rektor nebo jím pověřená osoba. V čl. XIV odst. 1 je stanoveno, že uchazeč o studium se stává studentem školy dnem zápisu ke studiu dle § 53 odst. 1 zákona a SZŘ; a přestává být studentem dnem ukončení studia podle § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 a 2 zákona nebo po dobu přerušení studia podle § 54 zákona. Odst. 3 stanoví, že povinnosti studenta vyplývají dále ze studijního programu a SZŘ a podle odst. 5 písm. d) má student právo zapsat se do další části studijního programu, pokud splnil povinnosti stanovené studijním programem a SZŘ; student je povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši (odst. 6 písm. a), čl. XV upravuje poplatky spojené se studiem, když to uskutečňuje žalobkyně za úhradu a dle odst. 2 výši poplatků spojených se studiem oznamuje žalobkyně v tam upravených termínech a výši poplatků za studium, způsob a termíny úhrady stanoví smlouva o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia.

10. V listině označené jako „Podmínky přijímacího řízení pro akademický rok 2022/2023“ je uvedeno, že výše školného v akademickém roce 2022/2023 pro jednotlivé studijní programy a formy studia jsou uvedeny v příloze č. 2 tohoto opatření, ta stanoví školné (poplatek spojený se studiem) pro [název] - kombinovaná forma studia ve výši platby za semestr 26 900 Kč, při roční platbě 25 900 Kč (roční platba 51 800 Kč).

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a shledal odvolání částečně opodstatněným.

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně ve světle dokazování, které odvolací soud zopakoval. Věc správně posoudil i po právní stránce dle § 1746 odst. 2 o. z. a odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, s jehož pro právní posouzení relevantními závěry se ohledně nároku na školné ve výši 34 965 Kč s příslušenstvím ztotožňuje. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažuje důvodným nárok na smluvní pokutu.

13. Nedůvodná je námitka o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí z jeho odůvodnění vyplývá, že se soud prvního stupně řídil ust. § 157 odst. 2 o. s. ř., a lze dovodit, na základě jakých skutkových a právních závěrů v dané věci rozhodl, a jak je patrné z obsažného odvolání, případné nedostatky odůvodnění zjevně podle obsahu odvolání nebyly na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29Cdo 2543/2011, ze dne 25. 6. 2013).

14. K námitce, že se žalovaný nestal de iure studentem. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný podal elektronicky přihlášku ke studiu dne 4. 2. 2022, byla mu potvrzena schůzka (elektronicky) v době 11:00 - 11:15 hodin, dne 11. 2. 2022 podepsal smlouvu o studiu a dne 14. 2. 2022 žalobkyně vydala rozhodnutí o přijetí ke studiu pro akademický rok 2022/2023, v němž byl poučen, že dle § 50 odst. 7 ZoVŠ může podat žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Toto rozhodnutí mu bylo doručeno do informačního systému (dále jen „IS“) (viz čl. 12.6 smlouvy, v němž je upraveno, že není-li právním přepisem stanoveno jinak, veškeré písemnosti, rozhodnutí, oznámení či další sdělení se doručují prostřednictvím IS, příp. na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě). V § 69a odst. 1 ZoVŠ stanoví, že škola v řízení dle § 50 doručuje písemnosti mj. sama a je-li vyhověno žádosti o přijetí, je možno rozhodnutí uchazeči doručit i prostřednictvím elektronického informačního systému školy, stanoví-li tak vnitřní předpis. Je sice pravdou, že Statut ani SZŘ způsob doručování nestanoví a žádný jiný vnitřní předpis (i neregistrovaný [orgán]), jenž by dostál tomuto požadavku, žalobkyně ani netvrdila; předložená přihláška neobsahuje souhlas žalovaného se způsobem doručování, nicméně způsob doručení je upraven v čl. 12.6. smlouvy, jenž možnost doručení prostřednictvím IS připouští. Protože v souzené věci bylo žalovanému vyhověno a byl ke studiu přijat, následně fakticky celý první ročník i vystudoval, odvolací soud vycházeje ze zásady pacta sunt servanda dospěl k závěru, že mu bylo rozhodnutí o studiu doručeno v souladu s uzavřenou smlouvou, v níž souhlas s takovým způsobem doručování udělil.

15. Okolnost, že žalovaný fakticky studoval, je natolik zásadní, že souzenou věc odlišuje od žalovaným předložených rozhodnutí ve věcech, kdy uchazeči do školy vůbec nenastoupili, např. ve věci vedené u odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či Krajského soudu v [adresa] - pobočka v [adresa] sp. zn. [spisová značka], na které žalovaný opakovaně poukazoval, atd. Ostatně tvrdí-li žalovaný, že se vůbec studentem nestal, má to i další konsekvence, např. v podobě povinnosti hradit si zdravotní pojištění, které v případě studentů vysoké školy hradí po dobu studia (do 26 let) stát, v podobě různých studentských slev např. na MHD, jízdenky na železnici i autobus, nákup knih, vstupné do památek, divadel, kin či sportovišť, apod., a to nejen na území ČR. Žalovaný si nechal vyhotovit potvrzení o studiu, zjevně se sám za studenta považoval, první ročník absolvoval a zaplatil úplatu, proto následnou argumentaci, že nebyl de iure studentem, považuje odvolací soud za ryze účelovou a na smlouvu nelze nahlížet jako na neplatně uzavřenou.

16. Nedůvodná je i námitka, že žalovanému bylo odepřeno právo podat si odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu: jednak mu bylo rozhodnutím doručeným prostřednictvím IS vyhověno, jednak svého práva nevyužil a ke studiu fakticky nastoupil a vystudoval v prvním ročníku 12 předmětů.

17. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že nebylo-li rozhodnutí napadeno ve správním řízení, civilní soudy vycházejí z presumpce jeho správnosti. Nejde o denegatio iustitiae, jak namítá odvolatel, ale o vymezení pravomoci; přičemž pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví vyplývá z § 7 odst. 4 o. s. ř. a upravuje ji zvláštní zákon.

18. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku nicotnosti správního aktu, kterou soud posuzuje i v civilním řízení. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že rozhodnutí o přijetí podepsala [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž dle § 50 ZoVŠ platí, že na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem. Dle čl. VI odst. 3 věta druhá Statutu o přijetí uchazeče ke studiu rozhoduje na základě výsledků přijímacího řízení rektor nebo jím pověřená osoba. K pověření [tituly před jménem] [jméno FO] došlo na základě plné moci ze dne 7. 1. 2022 podepsané rektorkou a členkou představenstva [tituly za jménem] [jméno FO] a členem představenstva p. [jméno FO].

19. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 2093/24 Ústavní soud uzavřel, že smlouva uzavřená mezi studentem a soukromou vysokou školou je smlouvou spotřebitelskou. Na toto rozhodnutí navázal Ústavní soud v nálezech sp. zn. II. ÚS 2694/24, III. ÚS 3117/24 (studium 1 semestru), IV. ÚS 3310/24, III. ÚS 232/25. V citovaných nálezech Ústavní soud zejména vysvětlil, že ani veřejnoprávní povaha činnosti či veřejně prospěšný účel nehrají zásadní roli při vymezení spotřebitelské smlouvy; základním hlediskem při definování služeb v oblasti vzdělávání ve smyslu čl. 57 Smlouvy o fungování EU je to, zda je služba poskytována za úplatu, nikoli povaha plněných úkolů; vysoká škola vystupuje v pozici podnikatele, zatímco student v pozici spotřebitele. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se na přípravě ani textu smlouvy nikterak nepodílel, jedná se o smlouvu formulářovou (adhezní).

20. K poplatkům v bodu 26. nálezu sp. zn. II. ÚS 2694/24, jímž Ústavní soud zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33Cdo 2443/2023, vyjádřil přesvědčení, že pokud smlouva uzavřená mezi soukromou vysokou školou a uchazečem/uchazečkou (studentem/studentkou) obsahuje odkaz na vnitřní předpis, který stanoví výši poplatků za studium (popř. na jiné vnitřní předpisy upravující práva a povinnosti smluvních stran), lze na takový vnitřní předpis zřejmě nahlížet materiálně i jako na (quasi) "obecné obchodní podmínky", ve smyslu občanskoprávním. Není proto vyloučeno, aby byla smluvní povinnost hradit úplatu za studium určena i odkazem na od smlouvy odlišný dokument (zde "administrativní ceník"). V takovém případě by pak nebylo pro platnost (soukromoprávní) smlouvou založených závazků smluvních stran rozhodující, zda byl tento dokument, na který smlouva pro stanovení výše úplaty za studium odkazuje, registrován [orgán] či nikoli.

21. Odvolací soud ve světle výše citovaného nálezu dospěl k závěru, že ceník studia a způsob úhrady obsažený v čl. 10 smlouvy je dostatečným určením ceny, vychází z odkazu v čl. 14 SZŘ (registrovaného u [orgán]) a z čl. XV odst. 2 Statutu (rovněž registrovaného u [orgán]), a zcela odpovídá vnitřnímu předpisu žalobkyně nazvanému Opatření rektorky č. [číslo] - Podmínky přijímacího řízení pro akademický rok 2022/2023 - Příloha 2, jenž pro svoji platnost nevyžaduje registraci [orgán]. Takový požadavek nevyplývá ani z dikce zákona (§ 59). Žalovanému byla před podpisem smlouvy a zahájením studia známa výše školného, která byla po celou dobu studia neměnná (vyjma specifických případů – např. žádost o splátky). Soud prvního stupně pregnantně vystihl, že je žádoucí, aby úprava úplaty za poskytovanou službu a její přesná výše byla obsažena přímo ve smlouvě o studiu, proto za neopodstatněnou lze považovat odvolací argumentaci, že výše úplaty musí být upravena toliko ve vnitřním předpisu registrovaném [orgán].

22. Je pravdou, že zatímco zákon definuje poplatky spojené se studiem, smlouva hovoří o povinnosti studenta platit školné a další poplatky spojené se studiem (čl. 3.4., 3.9), zároveň v bodu 9.1. definuje, že poplatky spojené se studiem se rozdělují na školné a další administrativní poplatky a zatímco výše školného je pevně daná ceníkem uvedeným ve smlouvě i opatření č. [číslo] a podle čl. 14.

1. SZŘ jde o „příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem“; výše administrativních poplatků nebyla účastníky ani tvrzena ani prokazována, nicméně již z textu čl. 14 SZŘ lze dovodit, že tyto jsou demonstrativním výčtem charakterizovány jako poplatek za opakovaný zápis předmětu, poplatek za zkoušku v prodlouženém zkouškovém období, tedy jako poplatky vykazující určitou mimořádnost. Pozornosti odvolacího soudu neuniklo, že smlouva v čl. 9.2. rozšiřuje povinnost hradit školné jak v případě studenta, nýbrž i uchazeče (vždy na akademický rok předem, nárok vzniká dnem účinnosti smlouvy), bez ohledu na to, zda student studium dokončí či vůbec ke studiu nastoupí. V souzené věci nicméně žalovaný celý prvý ročník studia absolvoval a teprve v průběhu zimního semestru druhého ročníku studium dobrovolně jednostranně ukončil.

23. Odvolací soud zdůrazňuje, že mezi smluvními stranami je třeba v poměrech soukromého práva vycházet z principu autonomie smluvních stran doplněného o zásadu preference platnosti právního jednání před jeho neplatností (§ 574 o.z.). V případě adhezní smlouvy, jejíž text koncipovala výlučně žalobkyně, nebyl navržen žádný důkaz k tomu, aby bylo možno vyložit vůli podle úmyslu jednajícího ve smyslu § 556 odst. 1 věta prvá o.z., nezbývá než postupovat dle § 556 odst. 1 věta druhá o.z. a přisoudit projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen, tedy uchazeč o vysokoškolské studium, který splnil či splní podmínku úspěšného složení maturity, avšak je v postavení „právního laika“, a tedy školným je třeba rozumět úplatu za službu (poskytnutí vzdělání) a administrativními poplatky - veškeré další jednorázové poplatky spojené zejména s určitou mimořádností ve studiu. Zároveň je třeba vyložit školné tak, že se jedná o úhradu za jeden akademický školní rok obsahující 2 semestry, tak jak je uvedeno ve smlouvě s rozlišením ceny při platbě roční a za semestr. Zákon připouští existenci soukromých vysokých škol a jak konstatoval Ústavní soud ve výše citovaném nálezu, soukromé vysoké školy si jsou povinny (na rozdíl od veřejných vysokých škol) zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost samy, což činí právě zejména vybíráním úplaty za poskytování vzdělání ("školného" či "poplatků za studium"). Stát jim aktuálně na vzdělávací činnost v zásadě nepřispívá a může jim být poskytnuta pouze účelově vázaná dotace na stipendia pro studenty a případně též na výzkum a vývoj podle zvláštních předpisů. Výše školného byla stanovena ve smlouvě o studiu; obecný odkaz stanovení poplatku za studium byl vymezen ve Statutu a SZŘ, tyto vnitřní předpisy byly řádně registrovány [orgán] a konkrétní výše poplatku pak může být stanovena i ve vnitřních předpisech, které nepodléhají schválení [orgán].

24. Je nezbytné vycházet z toho, že smyslem a účelem studia na vysoké škole je rozšířit znalosti v daném oboru, vysokou školu vystudovat (dokončit) a získat vysokoškolský diplom. Účelem studia není strávit na soukromé vysoké škole 1 rok a následující akademický rok studovat vytoužený obor na jiné škole, smyslem není ani podat přihlášku na soukromou vysokou školu v únoru s tím, že se jedná o jakousi pojistku pro případ, že uchazeč nebude úspěšný na jiné škole. Z tohoto důvodu má odvolací soud za to, že pokud žalovaný jako student fakticky studoval celý akademický rok, ve studiu hodlal pokračovat, což dal žalobkyni srozumitelně najevo tím, že požádal v červenci 2023 o splátky, a teprve dne 18. 10. 2023 oznámil žalobkyni ukončení studia, není rozumný důvod, aby za dobu akademického roku, jež je předmětem tohoto řízení, nehradil školné v žalované výši (přihlížeje i k tomu, že jeho část za první semestr fakticky uhradil), tedy v ceně, na níž se strany transparentně ve smlouvě dohodly, byla mu zřejmá i z Podmínek přijímacího řízení již v době, kdy se ucházel o přijetí, a která byla navýšena toliko z důvodu vyhovění žádosti žalovaného o splátky v souladu se smluvním ujednáním o 12,5 % inflaci, byť mu fakticky služba v podobě vzdělání nebyla po většinu prvého, ale ani v druhém semestru vůbec poskytnuta. Protože žalovaný zahájil 2. akademický rok, byl podle smlouvy zavázán zaplatit školné, bez ohledu na to, že v jeho průběhu studium ze své vůle ukončil. Vycházeje z toho, že smyslem a účelem studia na vysoké škole připravit se na budoucí povolání, složit zkoušky a školu vystudovat, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně upřednostňuje smluvní volnost a ujednání v čl. 9.2. smlouvy (v němž si strany sjednaly povinnost studenta hradit školné na akademický rok předem na základě faktury vystavené školou se lhůtou splatnosti nikoliv kratší než 14 dnů od vystavení) nepovažuje za neplatné. Lze si ostatně představit i jiný druh služeb, jež jsou hrazeny předem, aniž by je zájemce ještě (nebo vůbec) využil, např. měsíční či roční kupón v MHD, nájem hrazený měsíčně předem podle dohody v nájemní smlouvě, úhrada dálniční známky na rok, atd. Způsob vzniku nároku a jeho splatnost sjednaný stranami není neplatným ujednáním, ani ujednáním zneužívajícím postavení ve vztahu k žalovanému jakožto spotřebiteli. Soud prvního stupně v bodu 30. odůvodnění, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, vysvětlil, že podoba tohoto ujednání spočívá v povaze podnikání žalobkyně, které většina výdajů vzniká před začátkem akademického roku. S tímto závěrem lze plně souhlasit. Takové ujednání o vzniku nároku a jeho splatnosti nelze považovat ani za rozporné s dobrými mravy.

25. K námitce, že k zápisu studijních předmětů došlo automaticky nebo studijním oddělením. Protože žalovaný ukončil 1. ročník a splnil podmínky pro postup do dalšího studia, není pro rozhodnutí v souzené věci významné přezkoumávat, zda zápis (tehdy) uchazeče proběhl osobně a zda si zapsal studijní předpisy v období 15. 9. - 20. 9. 2022, tedy v prvním ročníku. Zjednodušeně řečeno je nutno rozlišovat mezi zápisem uchazeče do studia + právo zapsat si předměty v 1. ročníku, a právo výběru studijních předmětů a vytvoření studijního plánu včetně práva zapsat se do další části studijního programu (do 2. ročníku) ve smyslu § 62 odst. 1 písm. b) a e) ZoVŠ. Odvolací soud přisvědčil žalovanému v tom, že právo zapsat si předměty do vyššího ročníku svědčí studentu, nicméně ani právo výběru předmětů neznamená bezbřehou volbu studenta, mohou totiž existovat i „povinné“ předměty pro daný ročník a lze si představit i situaci, kdy zápis takových předmětů bude vyznačen přímo studijním oddělením. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dne 4. 7. 2022 byla žalovanému do informačního systému doručena pozvánka k vyzvednutí přihlašovacích údajů, což je obvyklý způsob komunikace v tomto systému, dne 7. 7. 2022 potvrdil svým podpisem, že se seznámil s dokumenty žalobkyně, BOZP, etickým kodexem a vnitřními předpisy, jakož i dokumenty na úřední desce a v sekci dokumenty v informačním systému, GDPR a potvrdil převzetí přístupových údajů a dne 1.9.2022 začal akademický rok. Námitka, že v období od 30. 9. 2023 do 18. 10. 2023 žalovaný vůbec nečerpal služby, nemůže obstát s ohledem na platné sjednání vzniku nároku a jeho splatnosti, a je bezpředmětné, kdy se žalovaný rozhodl jednostranně studium ukončit, nadto žalovaný za toto období školné dobrovolně na základě vystavené faktury uhradil.

26. Nedůvodně vytýká odvolatel soudu prvního stupně, že neprovedl dokazování opatřením rektorky [číslo], když se vůbec netýká souzeného období.

27. Nárok na zaplacení školného je důvodný, včetně úroku z prodlení, do něhož se žalovaný dostal tím, že školné nezaplatil ve lhůtě splatnosti každé z vystavených faktur (§ 1969 o. z.). Protože smlouva obsahuje základní náležitosti, předmět plnění a cenu za poskytnutou službu (včetně druhu, okamžiku vzniku nároku i splatnosti), správně soud prvního stupně upřednostnil její platnost před neplatností.

28. Ve vztahu ke smluvní pokutě. Na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal odvolací soud nárok důvodným. S ohledem na to, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou, zabýval se odvolací soud tím, zda ujednání o smluvní pokutě nepředstavuje tzv. nepřiměřené ujednání ve smyslu § 1813 o.z., k němuž se nepřihlíží. Soud není oprávněn nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu moderovat, nelze ani smlouvu doplnit tak, že změní obsah zneužívající klauzule. Smluvní pokuta zajišťovala povinnost žalovaného k včasné úhradě školného. Lze se ztotožnit s tím, že způsob, jakým byla stanovena (tedy nikoli pevnou částkou, nýbrž procentuálním vyjádřením motivujícím studenta k co nejrychlejšímu zaplacení), se jeví jako vhodnější. Ve vztahu k žalobkyni nicméně žádná smluvní pokuta či obdobná sankce sjednána nebyla. V případě odstoupení od smlouvy strany sjednaly nerovnovážný vztah. Obě strany mohou od smlouvy odstoupit jen ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření; žalobkyně však může odstoupit i v případě, že se nenaplní min. kapacita přijatých studentů, sice v takovém případě vrátí školné, nicméně pro studenta to znamená, že „ztratil rok“. Na druhou stranu student může kdykoli jednostranně studium ukončit, což však žalobkyně vyřešila povinností studenta i po skončení smlouvy platit školné (a dále i smluvní pokutu). Nelze však přehlédnout, že v případě ukončení studia jiným než řádným způsobem končí účinnost smlouvy, ta byla v souzené věci sjednána na dobu 3 let. V čl. 7.2. smlouvy strany sjednaly, že ukončením studia nejsou dotčena ustanovení, ze kterých je patrno, že platí i nadále, jako je ustanovení o smluvních pokutách, náhradě škody, nároku na školné za akademický rok, v němž studium bylo ukončeno apod. V čl. 9.1. strany stanovily, že nárok na poplatky spojené se studiem trvají a jsou nárokovatelné za podmínek ve smlouvě uvedených i v případech, pokud studium netrvá, mj. i v případě ukončení studia. Protože nikde není stanoveno, že povinnost úhrady je omezena na dobu 1 akademického roku, v němž došlo k ukončení studia, lze si představit situaci, že žalobkyně bude po žalovaném požadovat školné a smluvní pokuty i za 3. ročník. Výše smluvní pokuty 0,3 % denně za každý započatý den prodlení v případě ročního prodlení odpovídá takřka výši školného, a je-li žalobkyně oprávněna je vybírat po dobu trvání smlouvy 3 roky, tedy i poté, co studium bylo jednostranně ukončeno, není spravedlivé, aby student hradil školné po dobu 3 let společně se smluvní pokutou ve výši, jež mnohonásobně převyšuje školné. Žalobkyně má totiž platbu školného na příslušný akademický rok, v němž student jednostranně ukončil studium, i tak zajištěnu. Z těchto důvodů k ujednání o smluvní pokutě nelze dle § 1815 o. z. přihlížet, neboť jde o nepřiměřené ujednání.

29. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v části týkající se školného jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, v části týkající se smluvní pokuty jej dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.

30. Výrok II. zůstal odvolacím přezkumem nedotčen.

31. O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť žalovaný nebyl úspěšný s nárokem na školné ve výši 34 965 Kč, avšak byl procesně úspěšný s nárokem na smluvní pokutu ve výši 58 531,41 Kč, jakož i tu její část, kterou žalobkyně požadovala až do zaplacení a kterou je nutno považovat pro výpočet náhrady nákladů řízení za opětující se plnění dle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy jako pětinásobek hodnoty ročního plnění (0,3 % denně z částky 34 965 Kč = 191 433 Kč). Předmětem řízení tak byla částka 284 930 Kč coby tarifní hodnota), součet částek, v nichž byl žalovaný procesně úspěšný činí 249 964 Kč, tzn. žalovaný byl úspěšný v rozsahu 88 % a neúspěšný co do 12 % (34 965/284 930), a proto mu náleží 76 % náhrady nákladů řízení. Ty tvoří odměna ve výši 9 460 Kč za úkon, přičemž žalovanému náleží za řízení před soudem prvního stupně odměna za 7,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, v poloviční výši za odpor, dále za vyjádření ze dne 17. 10. 2024, ústní jednání dne 28. 1. 2025, 15. 4. 2025 a 3. 6. 2025, dále písemné vyjádření ze dne 23. 7. a 3. 8. 2025, jakožto jediný úkon a ústní jednání 12. 8. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 3 ve vztahu k odporu a dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2024, za 3 úkony po 300 Kč, a ve znění po 1. 1. 2025 za 5 úkonů po 450 Kč, 21 % DPH ve výši 15 561 Kč, tj. celkem 89 661 Kč, z toho 76 % (88 % -12 %) představuje částku 68 142 Kč. Za úkon právní služby odvolací soud nepovažoval návrh na doplnění dokazování ze dne 22. 1. 2025 a 28. 5. 2025. Za odvolací řízení vznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení za odvolání, ústní jednání dne 17. 12. 2025 a dne 21. 1. 2026, tj. 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. k), g) cit. vyhl. po 4 860 Kč (předmětem odvolacího řízení byla tarifní hodnota 93 496 Kč = 34 965 + 58 531) a náhrada hotových výdajů 3x 450 Kč, 21 % DPH ve výši 6 243 Kč, tj. celkem náklady právního zastoupení 19 275 Kč a po započtení soudního poplatku za odvolání 4 675 Kč činí náklady odvolacího řízení 23 950 Kč. Žalovaný byl v odvolacím řízení procesně úspěšný co do 63 % (58 531/93 496) a jeho neúspěch představuje 37 %, proto mu náleží 26 % nákladů řízení (63 % - 37 %) z částky 23 950 Kč, tj. 6 227 Kč. Za úkon právní služby odvolací soud nepovažoval poukaz na judikaturu podáním ze dne 11. 12. 2025. Součet nákladů řízení představuje částku 74 369 Kč (68 142 +6 227). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.